Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?
Tímdlenc zpátky na titulní stranu.
EGIHO DENÍK
Duben 2011

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)



Aktualita:



Sobota, 30.04.2011

Vodkaz nafurt

Pátek, 29.04.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Podpůrná palba ...

Takže v úterý vyšel o mojí výpovědi první článek, včera televizní reportáž, dneska články v tisku (včera online).

Má to jeden zajímavý aspekt - každý správný příběh o korupcích, defraudacích a jiných podobných oblíbených kratochvílích ve státní správě a samosprávě (a na Bažinách dvojnásob) musí mít dva hrdiny. Kladného a záporného. A nekňubu v pozadí. Všechny máme. Pro mne je poněkud nezvyklá situace, že tím kladným jsem já.

Už od včerejšího večera mi chodí maily a KTZ (někdy mylně nazývané jako SMS) typu: "Egi, ty exhibicionisto, dobrý. Jen do nich, do šmejdů."

To potěší.

A všelijaké nabídky pomoci. To potěší ještě víc.

Na vysvětlenou: jak jsem velmi záhy vypozoroval, chytají se toho lidé, které třeba ani neznám. Které to prostě sere. Někdo upozorní na vykrádání veřejných zdrojů, zločinec mu podstrčí výpověď. A nejvyšší nadřízený dělá ze sebe ondoně, krčí ramínky a kníká, že on nic, on socialista. Přičemž nejde o nějaké indiferentní miliardy kdesi ve státním rozpočtu, nýbrž o zcela konkrétních šestnáct litrů na radnici, jaká je v kdejaké prdeli. Vyhryzaných pro prospěch ODS.

"Měli bychom na FejsBuku založit skupinu 'Zachraňte Egiho'," dí jeden z kamarádů.

Během asi půl hodiny mi z druhého konce republiky zcela nezávisle dochází avízo, že taková skupina již existuje.

Nicméně od člověka, který v ní prsty nemá.

Vím, kdo v ní prsty má. Hlavního iniciátora jsem viděl. Asi dvakrát. Na jakémsi srazu. Mezi asi stopadesáti jinými spolupracovníky. Ani si nedovedu pořádně vybavit, jak vlastně vypadá, ba ani pořádně nevím, jestli jsme spolu vůbec mluvili. Takhle jedná člověk, který má o věc opravdu zájem ryze z principu. Už vím, s kým na nejbližší akci budu chtít v prvé řadě hovořit a komu poděkovat.

Jo, a to je taky důvod, proč jsem zrovna tohoto dne přišel na to, že za jistých okolností by mi FaceBook mohl bejt i užitečnej. Do této doby jsem žádnej takovej důvod neměl (ale nebyl jsem odpůrce, jak se někteří později diví). Pročež jsem se na tu sviňáreň zaregistroval.

Nabízí mi znovu pomoc jistá poměrně významná právní instituce.

Kontaktují mne známí z takového uskupení zase kolem sportu, co se motají kolem iniciativ Fair Play a podobně. Prý - co může mimo sport být lepší šance pro fair play? Tohle podle nich nesmím vzdát a nelze dopustit, abych to prohrál. A je potřeba to se mnou probrat a vymyslet další akce. Poněkud blbé je, že všichni jsou nalezlí na Slovensku na mistrovství světa v hokeji. Ale i na to mají řešení: přijeď v pondělí do Bratislavy. Máš u nás dva lístky na utkání ČR-Dánsko, problém proberem u oběda. A tak co bych se neprojel, když mi právnička Irma nařídila dovolenou, aby si namasturbovala ego a pokusila se mne demoralizovat (pořád nevím, jestli z vlastní a Pyjavičiny píle, nebo na vyšší rozkaz)? Urobíme si vejlet. V tomhle mne trochu mrzí, že jsem třeba neřekl někomu z redakce, ti by to jistě ocenili taky, ale když mi zase říkali, ať si vezmu kohokoli z kámošů, byl jsem duchem tak vedle, že mne prostě jako první napadl Slepejš Marťan. A ten měl pak v to pondělí zase zážitek na rok dopředu. Ten se mnou vymetl všechny možné výjezdy, takže to nijak špatná volba nebyla. Redaktoři prominou. Dyk je to vlastně jedno. Tak to by byl plán na pondělí.

Volá mi mimo jiné jeden profesor z gymplu, kterýho jsem za posledních dvacet let potkal jednou, a to ještě ryzí náhodou. Pokusí se zatahat za nitky na jedné z front.

Jedno diverzní politické uskupení.

A moji přátelé od vojenských historických skupin: "... kdybys potřeboval nějakou lidskou nebo materiální pomoc ... až po obrněný transportér ... včetně."

To poslední zmiňuji jako vpodstatě vtip kolegům. Načež si vyslechnu názor: "Nebuď vůl, tak sem přijeďte s ÓTéčkem. Normálně postavte před ouřad SKOTa s transparentem 'Podporujeme Egiho'. A máš tady všechny televize - a hned."

To možná není špatná myšlénka, na to třeba i dojde.

Ale to všechno jmenuju jenom namátkou takové ty zásadní, o kterých jsem déle diskutoval, a už vůbec vynechávám z tohoto krátkého listu individuální nabídky. Což neznamená, že bych si kterékoli vážil míň nebo na ni zapomněl.

Kolegové dumají, ačkoli mám pocit, že nic nevydumají. Občas zazní něco o petici nebo stávce, ale tam mám pocit, že z toho nebude nic valného. Sto procent se nedomluví. Možná nějaká nadpoloviční část. Sympatizují se mnou, troufám si říct, všichni. Otevřený odpor je ale trochu jiné kafe. Do toho asi půjde málokdo. Možná do budoucna se najde hrstka a část se dá strhnout, když v tom nebudou sami. Ale nedivte se jim. V globále skutečně není oč stát. A pro nemalou část je zaměstnání zkrátka zásadní problém a nemůžou si dovolit riskovat jeho ztrátu ani ve skupině.

Zase pro objasnění: Já o žádnou pomoc nežádám. Zvykl jsem si na to, že jsem solitér. Bažinská mafie vyhlásila boj mně, nikomu jinému. Tak to nutno brát. Ale to zcela vůbec neznamená, že bych jakoukoli pomocí nějak zhrdal nebo ji odmítal. Ba naopak. Každej kopanec do těch nařvanejch držek dobrej. Samozřejmě jakoukoli použitelnou akci vítám a jsem za ni vděčný. A hřeje mne jednak to, že lidem (kteří mne, jak jsem říkal, někteří absolutně neznají) stojí tohle za to, aby se angažovali, ba morálně přidá i orální, ehm, tedy verbální podpora. Možná často vypadám jako tendlencten, ten, suterén, ale ono to opravdu vyčerpává a občas přichází i chvíle trudnomyslnosti, kdy mne to všechno sere jako sviň.

Na druhou stranu zase není až tak od věci užít si pořádné dávky nenávisti od Irmy a celé té mafipartičky okolo. Pak si mnohem lépe všimnete, když vás někde (prakticky kdekoli jinde) mají třeba rádi. Taky zkušenost.

Takže něco dalšího a většího se do pohybu dalo. Říkat, že není cesty zpět nebo možnost uhnout a vyhnout se tak perzekuci, to je volovina. Tuhle cestu jsem zaminoval už oním osudným kliknutím sedmého prosince. Lituju? Piču. Ano, tady dělám teď půlnoční hlubokomyslné rozbory a mívám stavy, kdy mám problém se soustředit na něco jiného, než na co nejlepší kruhovou obranu. Ale taky se tím v mezičase i bavím.

Jo, to pude. Když bude nejhůř, svěříme to justici a spol.


Malá odbočka do první třetiny června (možná zpracuju napřeskáčku a přednostně, ale možná taky ne) ...

Ale ...

Když se vám u soudu podaří navodit situaci, kdy předsedkyně senátu musí podvakrát či potřikrát přerušit diktát zápisu, aby se mohla nadechnout a přestat se smát. Když je to tedy v momentě, kdy jde diskuse okolo klíčových důkazů protistrany.

Myslíte, že je to dobré znamení?

Možná to záleží na úhlu pohledu. Mně se to třeba poměrně líbilo. Mgr od páně Radostného Ovana najatý bažinskými mafíky vypadal, že nemá k pláči daleko.

Já říkal vždycky, nečtěte takovýdle pičoviny.

Možná bych si měl do záhlaví dopsat: a nepředkládejte je soudu jako důkazy.


Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 28.04.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Bod zlomu ...

Kočkovaná s kombinovanou mafií ODS + ČSSD + zločinci prostí jde do hloupé zákopové války. Jenže poziční boj proti přesile je pro početně a výzbrojně slabší stranu obvykle nefér, byť získává často hrdinskou gloriolu. Ta je ovšem ku hovnu, když u toho člověk dostane na prdel. Hoši majora Sucharského z Westerplatte by mohli vyprávět.

Tedy nadešel čas na ofenzivu. Vyčkávání a ostřelování už bylo dost. Přišly mi z nebe spadlé podpůrné týmy a udělaly mi předpolí.

Mediální mrdky jsou tuze zvídavé. Vím, ne? Takový žurnálista sjíždí průběžně informace od konkurence i od spolupracujících partiček, zevluje a přemejšlí, čeho se chytit. Co by moh kam prdnout, rozmáznout, zištně či nezištně využít, kde by moh drápek zaseknout. To je vpodstatě jejich práce. Něco jim napráskají aktéři sami, něco si vyčenichají oni.

Pročež mi v návaznosti na článek na hyperlokálním občasníku Bástru volá veřejnoprávní televize, že by se mnou rádi udělali rozhovor o tom, jak se mají tací, jež upozorní na defraudace ve státní správě.

Huh. Pěkně, pičo, pěkně.

Stručně zrekapitulováno:

Pyjavice šla prozatím z kola ven. Leč její místo supluje právnička Irma. A ta drží vytrvale její linii - já mám výpověď dle Irmy platnou, příštím týdnem počínaje si musím na Irmy popud vystřílet dalších deset pracovních dní dovolené, v mezičase se musím zabývat zbytečnou prací. Aktuálně přepisuju dvě strany A4 za dva týdny. Nudím se za prachy daňového poplatníka, čtu si, nesmím pracovat, mózuju po baráku a chlastám kafe, že je to vo hercnu.

Malej Šéf JuldaFulda, se kterým mám příležitost několikrát hovořit, se nechává slyšet, že podávat trestní oznámení na nadřízené v lidosprávě je jeden z nejhorších prohřešků. On to nějak furt nemůže překousnout. Možná je to nějaký jeho uhlý pohled jakožto kapitálisty. Ale v tom případě je poněkud praštěný (pohled, nikoli JuldaFulda). V soukromé firmě přece nebudu řešit vykrádačky takto. Pokud někdo šlukuje kapitálistův majetek, upozorním přímo velkovezíra. Ten si mu natrhne prdel sám. Když ne, je to jeho problém a moje zbytečná starost. Jestli si krade sám velkopodnikatel svoje, je mi po tom asi už úplný hovno. Takže tahle starost je zbytečná.

Ale JuldaFulda je z toho furt nějakej mimoň. Nějak není schopen mj. vstřebat fakt, že jako prvního jsem na Pyjavice zlodějinu upozorňoval tehdejšího Velkýho Šéfa JůHeláka, jeho bratra v partaji. Kterej se na to vysral. Že už pak ne Gézu Šlapku? No a? Kolik velkejch šéfů bych měl asi tak alarmovat? Počkat zetři volební období, jestli se toho nějakej nechytne? Blbý, ne? Nijak neskrývám, že se mi tohle řešení vcelku hodilo, že když nějaká straka vyhryzává a vyhryzává, přičemž si myslí, že mi bude šikanovat tam ty moje slépky a srát se i do mne, že musí počítat s poměrně tvrdým úderem. Když nepočítá, je tak trochu piča asi. Ale já subordinaci dodržel a prvně jsem šel cestou interní, ať se Fulda z toho třeba osere. Druhá věc je, že zatím neřekl otevřeně, proč sype prachy za předražené zboží třeba AutoCuntu (mně tvrdí, že tam nikoho nezná, dle Fiškuse povídá, že tam má kamarády). Třeba se mu jenom nelíbím. Ale jeho závěr vždycky je, ať si tohle vyžere Šlapadlo.

Velkej Šéf Šlapadlo. Hm. Tomu jsem se rozhodl věřit a podpořit ho. Ačkoli už mám indicie, že to může bejt poměrně blbej nápad. Slib je slib. Slíbil jsem Gézovi, že nepůjdu Irmě po krku. On ví, že je neschopná, on ví, že je občas ožralá, ale je ohebná a ovladatelná. A pod dohledem. Šlapadlo o ni stojí, protože na ni a do ní vidí. Což je lepší, než by mu tam opozice (do které je pro něj potřeba počítat i koaliční partnery z ODS) cpala nějaké diverzanty. Irmě jsem dal týden či možná dva týdny hájení a vyčkával. Člověk by očekával, že dobrá, tak jsme odsunuli škodnou na vedlejší kolej, teď napravíme, co stihla pokurvit. Tejden v piči, druhej končí. A nic. Irma zažraná do pomsty proti mně jede ve stejných kolejích a Šlapadlo neposlouchá, nebo se mu přímo vzpouzí? A nebo se Šlapadlo zhlédnul v myšlénce, že se jednou ranou zbaví zlodějky i rebela? A teď babo raď. Je to neuvěřitelně na piču, když nemůžete věřit nikomu (tedy z nadřízených, z ostatních kolegů můžu, troufám si říct, absolutně věřit absolutně všem).

Dobrá, ale tak jsem svýho času slíbil, že Šlapadlo budu respektovat a budu ho podporovat, dokud mi nepoteče do bot. Zatím jenom šplouchá. Možná si jenom Velkej Šéf říká, že trocha vody mne jako trampa nezabije. Trocha ne, no. Ještě mám náhradní suché ponožky.

Ale to je ten důvod, proč televizi odkazuju na Šlapadlův souhlas. A sám s ním telefonuju a o požadavku ho informuju. Zase jak říkám - druhej tejden v hajzlu, Irma se mne snaží zlikvidovat (ostatně je hodně lidí, kteří se tomu diví po tom, jak jsem jí poněkolikráte pomáhal nad rámec povinností, ale ona už je taková), v botech vlhko. Takže televizi na rozhovor kejvu. Byť mi třeba JuldaFulda dobře radí (dle svých slov), abych se na ně vysral. Aha.

Tak se teda setkávám s repórtérkou a kameramanem ČT. Ti za mnou hezky přišli až do mého exilu, do vyhnanství v zasedačce. A to se jim tuze líbí, jak tam sedím v zimě (jak už je poměrně teplo, v téhle severní místnosti je furt kosa jak v ruským filmu), jak tam mám pouze psací stroj (analogovej takřečeno) a jak tužkou do papírů si dělám poznámky a přepisuju z jednoho ručně psaného seznamu řádky do druhého. Je to trochu kašírované, přiznávám, protože práce těchto čtrnácti dnů mi místo odhadovaných dvou hodin zabrala mrzkých čtyřicet minut, což prostě nenafouknu a nenafouknu. De facto je to taková ukázka toho, co dělám, když to dělám. A ať se snažím rozložit na sebedýl, moc mi to dlouho nevydrží.

Krásně jsme si popovídali. A já jim dvakrát zdůrazňoval, že se mi Šlapadlo dušuje podporou (takhle v červnu už si pomalu můžu začít říkat - cháchá) a nerad bych, aby z toho vyšel jako idiot.

Což je poměrně pitomé, pokud on sám jak lojza následně do kamery a mikrofónu vykoktá tak s bídou, že není v jeho silách změnit rozhodnutí tajemníka a že se jenom snažil ochránit finanční prostředky ouřadu. Ano, právní možnost změnit rozhodnutí Irmy (nikoli Pyjavice, ta je mimo tuhle gamesu) nemá. Ale od toho je Velkej Šéf, aby uměl zařvat. A na nějakou Irmu si dupnout - alebo budeš počúvať, alebo vyjebem já s tebú. Finance rve do Pyjavice, finance rve do vypočítavého technika, kterému jeho Stoupa Irma zakázala přístup k výpočetní technice. A do právníků z řad mafie kolem kriminálníků Kvakina a Radostného Ovana, jež mají (ti právníci, ne ti krimoši) počiny Pyjavice a Irmy za ouřad obhajovat. A furt tečou prachy a furt. Jinde pak dokonce Šlapadlo povídá, že nemůže bejt jakože arbitrem. A do piči, co tam asi tak za ty prachy má eště tak dělat?

Nuž fajne.

Blbé je, že jak je konec měsíce, musím se tam pronudit až do pozdního večera, abych si zas nenaběhl jak minulej měsíc a nechyběla mi nějaká ta neodnuděná hodina. Tak mám pak co dělat, abych stihl vysílání po šesté.

Ještě před odvysíláním teletubísáci zveřejňují zprávu v textové podobě na webu. A tak mám na drátě ještě Rovnost a Mladou Frontu. A Mladý Frontovník neváhá mne navštívit až v podvečer v báru u Šušňa. Jen aby jim něco neuteklo, cheche.

A k dovršení všeho ryzí shodou okolností sedím s nějakejma dalšíma mediálníma mrdkama posléze v další putyce. Ty potvory vám vlezou prostě všude. Ale ne, to šlo o kamarády jedné (pro sichr) nejmenované kolegyně. Ještě chvíli láteřím nad střihem reportáže. Jasně, povídali jsme si deset minut, museli z toho udělat s bídou dvě. Ale přece jenom nemuseli spojit dvě věty, abych vypadal jak magor, kterej říká "samozřejmě" za každým druhým slovem. Fakt v té vatě mezi tím byly i jiné obraty. A trochu laju, že Šlapadlo z toho přece jenom vyšel trochu za hňupa víc, než by si zasloužil (Až to pak vidím potřetí a počtvrté, teprve mi dochází, že klidně mohl říct: "Nestihli jsme, ale postaráme se." a taky tak udělat. Nepomoh, nezařval si, sám si vykoledoval. Je dost velkej.) Jeden pan mediální mrdka dí: "Novináři jsou totiž strašný svině." Hm, to mi řekl překvapivou věc, ukazuju mu novinářskej průkaz. Cheche.

Ještě v noci se pak strhává telefonická a emajlová smršť s vyjádřením podpory a nabídkama pomoci. Všem pochopitelně děkuju, s některejma se dávám do spolupráce.

Ale tímhle právě začal sled událostí, kdy děj dostal aspoň jistý spád.


Vodkaz nafurt

Středa, 27.04.2011

Vodkaz nafurt

Úterý, 26.04.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Rozhovor beze slov ...

Na jednom hyperlokálním médiu vychází poutavý a zajímavý článek o vendettě mafie lidosprávy na Bažinách (plus ODS Kobylince) proti mně.

Trochu (ale opravdu jenom trochu) nešťastná je zvolená forma připomínající rozhovor. "Říká", "zdůrazňuje" a "popisuje" může neznalému čtenáři evokovat situaci, že jsem s redaktorem opravdu mluvil. Lajf. Nebo telefónem. Což se, samozřejmě, neudálo.

Nicméně protesty nejsou na místě.

Pan redakční zkratka -vl- se mnou svůj záměr konzultoval - napsat článek o taškařicích Pyjavice & Her Melody Sisters hrazených z veřejných financí (Taškařice hrazené z veřejných financí. Pyjavice & Her Melody Sisters jsou sice taky dotovány z veřejných financí, nikoli však hrazeny. Státní správa a samospráva nakoupí různé hnusné věci, ale za tyhle by pro získání do vlastnictví formou nákupu jeden nedal ani zlámanou grešli.). Nechal si upřesnit některá fakta. A jako podklady pak použil moje různá sebraná vyjádření, z nichž, z některých, pouze vynechal "piče" a "kurvy". Ano, nezasvěcenému může připadat občas s podivem, že vynecháte-li "piče" a "kurvy", zbyde v mých projevech ještě něco krom spojek a předložek, v psané verzi ještě plus interpunkce. Zvláště při hovorech o Pyjavici a spol. Ale pravidelný čtenář jistě cení v první řadě mé obsáhlé rétorické dovednosti. Piča. Kurva.

Ve složitějších případech pak médium musel, neboť daný web nemá kontrolu věku přistupujících uživatelů, sáhnout do análů poněkud hlouběji, nicméně i v tomto případě to napsal, jak bych to řekl, kdybych to řekl a piče a kurvy si odmyslel už při přípravě vět.

Takže článku nelze vytknout vpodstatě nic (možná nějaká drobná chybička, nevím, neštuduju to opakovaně) a prakticky plně se s ním můžu ztotožnit.

Státní správa a samospráva to ovšem vnímá poněkud odlišně. Jak viribus unitis kryjí svoje levárny a křivárny, je to kvikot, jak když píchnete svini.

A "já" jsem tímhle píchl docela důsledně.

Zajímavé. To si člověk vždycky myslí, že za většího vyvrhela už bejt nemůže. Že už se veze na hřbetě vlny. A vida. Může. Jsem tuze zvědav, kam až dokážu své vyvrhelství dotáhnout.

Nicméně to píchnuté svině ještě netuší, jakou odezvu tento nevinný a stroze popisný článeček vyvolá v budoucích dnech.


Vodkaz nafurt

Pondělí, 25.04.2011

Středně pozdní odpoledne brněnských bezdéček:

Vodkaz nafurt

Neděle, 24.04.2011

Vodkaz nafurt

Sobota, 23.04.2011 ... Bitva o Ořechov, den druhý, bitevní vřava ...

Včera spanilá jízda kolony po okolních vsích, městysech a městečkách, dneska pietní akty a samotná bitva rozdělená do dvou etap.

Zajímavé, že tentokrát to řízli tak fikaně, aby Němci vyhráli aspoň první poločas. To se jim tak často nestává.

Pro mne to znamená celý den proti sluníčku, čili jsem ogrilovaný jak myš protažená udírnou.

Povedené. Fakt že jo. Jak jsem na to, kokot, mohl loni zapomenout?

Patrně jste už viděli, ale kdo ne, tady má ten zbytek: http://www.egicz.cz/ostatni/bitvaoorechov2011


Vodkaz nafurt

Pátek, 22.04.2011 ... Bitva o Ořechov, den první, spanilá jízda ...

A je to tu, je to tu, je to tady ...

Opět beru spacák, fotobrášňu, pevnou obuv a hlavně dobrou náladůůů, jak říkají různí skautové a podobní elementálové. Na místě pak fasuju potravinové lístky, pásku "Pořadatel" a jsem zase delegován do funkce "Válečný reportér".

Jo, bitva o Ořechov.

Už jsem se s tím napopisoval dosti, takže jen uvedu ilustrační fotky k deníčku a na zbytek odkážu: http://www.egicz.cz/ostatni/bitvaoorechov2011


Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 21.04.2011

Vodkaz nafurt

Středa, 20.04.2011 ... Negativní zážitky s Allorou ...

Častěji, než kdy jindy, poslední dobou přemýšlím nad vztahem a manželstvím Allory a Bobeše.

Když to stručně zrekapituluji: kdysi v dávné historii tu na jedné straně byla kamarádka Allora, jež měla stále spoustu technických dotazů a neměla chlapa. A pak přítel Bobeš, který disponoval mnoha technickými znalostmi, ovšem neměl ženskou. Pořád víc a více se utvrzuji v myšlence, že seznámit je nebyl vážně až tak blbej tah. Byť šlo spíš o náhodu a ani ve své sebestřednosti to nebudu vydávat za vlastní chladný kalkul, prozíravost, vnuknutí či podvědomý popud (nó, moh bych, až na jejich pindání byste mi to stejně sežrali, ale to by bylo zase řádků a řádků navíc ...). Sám jsem na to zíral jak kalous. Ale eliminovalo to spoustu Allořích otázek a drahné zevlování s plonkovým Bobšem po putykách (to druhé furt nevím, jestli je nebo není kladný důsledek).

Avšak se najdou i momenty, kdy Al-Roura narazí na strop technické důvěry v chotě, jindy takřka bezbřehé.

Klasická fotografie s historickým podtextem je jednou z těchto oblastí.

Už jsem zmiňoval - All se na první pohled zamilovala do měchových fotoaparátů, technologie ze třicátých let minulého století. "Já chci taky" byla jenom první úvaha, následovaná spřádáním plánů o samostatném fotografování a vyhotovování snímků. Mňo ... Ano, přes prvotní skepsi jsem se jako rozený přítel a osvětář rozhodl ji v tomto podpořit. Buď to k cíli povede (její oblíbené teze o lovech na mamuty), nebo s tím šlahne do křa (či lépe po mně). V obou případech budu za toho hodnýho.

Na Aukru jsem v mezidobí Alloře zajistil jeden starý Zeiss, avšak dle korespondence s prodejcem a následně i osobního ověření zachovalý a plně funkční. Na 6x9 cm formát, že si prvý čas vystačí s kontaktními kopiemi těchto miniatur. Jak harantě nebyla líná si pro něj dojet přes celý Brno v čase, který by někteří jedinci neváhali nazvat hlubokou nocí.

Leč zde jsme právě u oné kritické meze. V tomto bodě naznala, že stůl, lože, výpočetní technika, domácnost, rodinné automobily, dítě a řízení realitní kanceláře jsou věci pěkné a jistě užitečné, jež lze svěřit na manželova bedra (jakož i jiné tělesné orgány případně), avšak co se černobílé klasické fotografie na svitkový film týče, nevěří nikomu jinému než mně. Bobeše je ochotna využít s bídou jako přičinlivého trubečka dobrého tak k dovláčení několika rozličných beden staré (a poměrně kvalitní) fotolaboratorní techniky od rodičů, případně a s jistými výhradami k vyslání na nákupy negativů, fotopapírů, vývojek a ustalovačů dle seznamu. Mého seznamu.

Díval jsem se na tento její postoj poněkud skepticky a z vrozené loajality ke starému kamarádovi možná nepříliš nadšeně, než se ovšem Allora uvolila Roba nechat založit film do svého úžasného nového starého aparátu, čímž získala několik skvělých snímků mimo negativ (fotila drahnou dobu na zaváděcí papír, než se jí objevila jednička v okénku na zadní straně přístroje) a díky vtipně utržené lepicí pásce vtipně nalípnuté ve snímkovém prostoru na měchu krásný bílý (tzn. na pozitivu černý) 1x1 cm flek na každém obrázku. Dobrá, Bobš promine, ale v tomto bodě dávám Alloře zpětně zapravdu v plném rozsahu. Tohle je samozřejmě epizoda vypíchnutá o pár odstavců dopředu, abych neskákal v textu tam a zpátky a udržel pozornost laskavého čtenáře v bdělé formě.

Nadešel čas, kdy bylo potřeba vyvolat první negativ.

To je na chvilku. Zbytek týdne už by byl problém, pročež jsem navrhl dneska až po golfu kolem deváté, že bych se na tu hodinku nebo dvě stavil. "Jo, jo, jo. Přijeď," zněla okamžitá odpověď.

Že mají doma na návštěvě půl firmy realitních makléřů a jiných zlořádů, to do telefonu nepověděla. Ostatně to dle všeho pro ni nebylo pranic důležité od toho momentu. Ano, tohle byl ten bod v Allořím fotografickém dobrodružství, který bylo možno bez problémů svěřit muži Bobešovi - uvař návštěvám další kafe, připrav jim něco k jídlu, dělej jim pomyšlení a venči je na balkón při kouření, já si jdu s Egim hrát do koupelny. Che.

Ano, pro začátečnici jsem pochopitelně začal s poměrně starobylou metodou - rozmíchávání nejlevnějších chemikálií z pytlíků s krystalickou formou přípravků. Ne, odvažovat a odměřovat hydrochinony, pyrosiřičitany či jiné jednotlivé dobroty jsem ji nenutil. Vývojka univerzální, ustalovač kyselý. Nakoupili s Robem. V kuchyni Allora posbírala misku od šlehače, butylku s jakousi skorodestilovanou vodou, metličku na šlehání a prasklou odměrku. A jala se měřit a odlejvat a podle mých rad měchat: "Nasyp za stálého míchání pomalu malý sáček. To je ten s nápisem 'Malý sáček'. A míchej. Pořád, já ti tam furt vidím krystalky, míchej a míchej ...," čímž jsem získal poměrně dost času k několika dramatickým záběrům. Trocha cviku jí neuškodí. Nejhorší byla ta matematická část, kdy u vývojky-univerzálky je potřeba kupříkladu pro negativní proces odlít patřičné množství tak fikaně, aby po přidání dalších tří dílů shodného objemu vody vzniklo 600 ml roztoku. A včíl kalkuluj, managerko, hehe.

Dobrá, uznávám, že mívám občas ne zcela vhodný tajming u některých dílčích prohlášení. A prozradit Alloře, že vývojky a ustalovače se dnes samozřejmě dělají v tekutých koncentrátech, kdy stačí stříkačkou odebrat pár kubických centimetříků či většího či menšího frťana a šplíchnout to do kryglu s vodou, že tuhle informaci jsem si mohl ponechat až o několik lekcí dále.

Avšak znovu: Rodinal R-09 je sice tuze kvalitní a odolná směska s velmi zajímavými výsledky, ale když v té malé lahvičce toho může být na 20 litrů, tzn. klidně padesát filmů. A když ji to úderem druhého odpoledne přestane bavit? Jen ať se, holka, učí od pí..., jsem se málem zas překlep, ať se učí od píky.

Navinout si celuloidový pás do cívky od tanku zkoušela všehovšudy jednou. Za světla, na "vizuál", u mne na gauči, před dvěma týdny. Pročež jsem se na hajzl radši zavřel s ní. A dobře jsem udělal, protože ne každá cívka je úplně dobré konstrukce. Zápasili jsme tam s filmem asi čtvrt hodiny (a opravdu přísahám, že celou dobu šlo o film), kdy jsem stál rozkročený nad All sedící na klozetu (ano, šlo o ten film), nakonec situaci zachránilo drobné sestřižení rožků.

No a teď to hlavní - nalejt vývojku a převracet vývojnici. První minutu a pak zhruba prvních deset sekund z každé další minuty po dobu těch minut ... co já vím? Dle návodu na krabičce. Sedm až osm, řekl bych. V tu dobu měla Allora pořád tendence prosakovat z koupelny do kuchyně a zvěstovat nám své city a pocity, přičemž byla zpravidla po dvou větách či zatlačení tří soust párku za zgraň zahnána na ústup s obligátním: "Huš třepat."

Slejt vývojku ... zajímavý, kdo by čekal, že z toho poteče jasně zelená? Divný. Ale propláchnout vodou, nalejt ustalovač, deset minut štěrchat, slejt ustalovač, půl hodiny prát.

Fakt to bylo jakýsi divný. Ta vývojka byla jak fefrmintka a film zůstal zabarvenej do modra (znovu podotýkám - ČB film). Ale co už s tím. Opravdu na tom byly vidět nějaké obrázky. Se uvidí na pozitivech.

A včíl nekecám - dlouho, fakt dlouho jsem neviděl takovou dětskou radost v očích (a to ani u dítěte), přičemž jsem se dočkal otlapkávání, objímání, nevím dokonce jistě, ne-li i zulíbání. Nuž dobrá, máme kamarádíčkové radost, že vy máte radost. Nadšení zavládlo po širém okolí a All mi vypisuje ještě několik dní sáhodlouhá pojednání o úžasnosti tohoto vpodstatě řekl bych ještě nepříliš vzrušujícího fragmentu fotografických učení a mučení. Sám si nepamatuju, že bych kdy nad negativem takhle tancoval, byť v deseti letech ve fotokroužku; přiznávám jistou napínavost, ale takovýto dramata? A na počkání každého (nemusí si tento ani říkat) zásobuje krátkou historkou o svém zaujetí pro věc, leč obšírnou verzí popisu mé zlotřilosti stran míchání metličkou při znalosti tekutých koncentrátů. Cheche.


Viděl jsem koně blít, hada chcát, letadlo couvat, žábu do kamene pěstí bušit, veverku medvěda šukat ... ale tohle, tohle jsem ještě neviděl ...

Vodkaz nafurt

Úterý, 19.04.2011

No, poté, co jsem zjistil, že v zásobě mám podruhé v krátkém sledu jakousi nablblou pampelišku a nic jiného,
rozhodl jsem se filantropicky přidat zedva dle mého tuze povedené kousky ze středečního golfíku.
U středy díky Allořím kreacím mám nadmíru zaplácáno, nicméně nerad bych, aby o tyto dva excelentní záběry laskavý zevl čtenář přišel.

Vodkaz nafurt

Pondělí, 18.04.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Irma to zařídí a Hovno ...

Takže Pyjavici máme pápá. To je ta dobrá zpráva. Zastupuje ji právnička Irma - zástupkyně definovaná dle Organizačního Neřádu (ten je sice padělaný oproti verzi schválené Zradou, ale snad v jiných pasážích). To už je poněkud horší. Záleží na tom, jak šikovně a pevně jí bude Velkej Šéf Šlapadlo držet oprať. Zatím to příliš tak nevypadá ... Ale možná ji nechat aklimatizovat?

Irmě předávám výsledek měsíce a půl švindlpráce pro zdání práce: inventarizaci. Deset stran po třiceti řádcích. Ručně. Všechno dohromady v "připravených formulářích" (tzn. tak, jak to s Pyjavicí chtěly), tedy že je to ale naprosto k ničemu a nedá se z toho poznat a pochopit zhola nic. To je tak, když formuláře bez sebemenšího rozmyslu připravuje právnička nebo fofrcikánoložka. Přepočteno na plat (byť z nich budu muset část vyreklamovat zase soudně) poměrně velkorysé.

A tatáž Irma mi předává obratem další dva dokumenty:

1) Pokyny k výkonu práce pro následující dva týdny: Připravit návrh na vyřazení relikviózní techniky. A vzor protokolu o vyřazení. Tzn. dvě stránky A4 vypsané z kopie oné inventarizace, volně, rukou na prázdný list. Tedy dvakrát opsat seznam cca dvaceti položek, tři řádky nahoře a dole drobně obměnit. Pěkné, tuze pěkné. Daňový moulo - plač.

2) Opět příkaz ke dvěma týdnům dovolené na začtrnáctdní.

Proč ta dovolená? Protože Irma chce. Yes, Irma can. Ale já chci dovolenou tři dny na pomezí května a června, pak na přelomu června a července, v červenci na konci, kus října a Vánoce. Platnost výpovědi samozřejmě v zájmu svém, Irmy i ouřadu ani na okamžik nepřipouštím jako dlouhodobě reálnou. Irma však trvá na tom, že podle momentálního stavu (když je řídící ona, tak tedy podle její vůle) tady v červenci už nebudu, pročež si dovolenou musím vyčerpat. A to ještě navíc tak, jak chce ona, nikoli, jak by se to hodilo mně. Jinak řečeno: naznala, že mi ze své vůle musí zkazit další rok života.

Nicméně kdyby to s tou výpovědí prý dopadlo jinak, Fiškus je svědkem (právě tam lempluje poblíž), že "to nějak s tou dovolenou uděláme". Samozřejmě ústně. Tak to jsem zvědav, jak to tedy budeme dělat. Dostanu další placené volno? A pučmidráta mám za svědka? Tak to se můžu s oddychem a regenerací rovnou rozloučit. O jeho svědeckých kvalitách by mohli hoši z místní vyšetřovačky a z SKPV už i legendy povídat. Ale oni vlastně brzy povídat budou. Takže jsem bez písemné garance, bez dovolené a bez kvalitního svědka. Super. Já se mám.

Ale domlouvám se s Velkým Šéfem Gézou Šlapkou: nechám jí ještě týden až dva na přešaltrování a nebudu útočit hned. Buď si. Pak to ovšem řešit pochopitelně musím.

Jakožto plod svého snažení jsem dostal (už snad minulý pátek? nebo dokonce čtvrtek?) kupříkladu drobnou odměnu od nejmenované skupiny kolegů - knihu s věnováním: "Egimu za osobní statečnost" a s jejich autogramy jakožto dárců.

Kniha se jmenuje "Hovno" (a ba i o hovně je).

Čímž svým názvem vpodstatě velmi trefně vystihuje, co si člověk za osobní statečnost při střetu s mafií vyslouží.



Redakční porada.

Vodkaz nafurt

Neděle, 17.04.2011 ... Takhle nevypadá skomírající ...

A jelikož nám vybývá chvíle v neděli, přece jenom si beru dvě hodinky opucha a jdu se podívat za panem Radou do špitálu. Eště tak přemejšlím, kdyby tam stejnýho jména měli víc lidí, 81 let. A i místo narození znám. Vždycky oblboval naše baby, že všichni chlapi jsou nestoudný darebáci, jedinej von je cudnej, páč se narodil v prádle. Což byl ochotnej se vsadit, že to může dokázat. Někteří se byli ochotni vsadit. To pak vytáhl občanku, kde bylo napsáno: "Rada Josef, narozen v: Prádlo".

Podle toho, co líčila paní Radová, mám takovej špatnej pocit z toho, že bude mít smrť na jazyku a kdovíco.

Ten tam sedí poměrně vychechtanej jak beruška: "Egi, kdepa si se tady vzal?" a že má jít za dva tři dny domů.

Nohy sem, nohy tam. Na umírání to s ním teda nevypadá. "Egi, to si hodnej, že si se za bábou stavil. A pamatuješ, jak ti táta půjčil žigulíka a ty si se cestou do Osobov trefil do pangejtu?"

No nezabili byste ho?

Když ne letos, nemůžu jim tam obejdovat furt, ale příští rok nejpozději se tam stavit musím sichr.

Ne, vážně, laskavý čtenář to dost možná nepochopí (a ať si laskavý čtenář ráčí nasrat), ale to je takovej ten nepopsatelnej pocit, jak když se vracíte za blízkejma příbuznejma.



Cestou po Plzňu.


Cestou po Plzňu.


Cestou po Plzňu.

Vodkaz nafurt

Sobota, 16.04.2011 ... Krátký výlet z výletu ...

Jsme na rodinném víkendu v Plzni u Ťapoušů.

V sobotu si Ťapinka vymiňuje procházku kolem rybeca Boleváka za účelem geopíčovinových žní.

My se s rodičama šóráme vokolo, Ťapinka odbíhá do roští, spózí po stromech, klikatí se na cestičkách a brodí se v rákosí na vyschlých močálech. To musí jednoho extrémně bavit.

Ftáci na Boleváku ...
Ftáci na Boleváku ...

Ftácí na Boleváku ...



Já zas a znova a furt dokola vzpomínám na své milované Partoltice, kam jsme jezdili drahná léta na tábory. Zas už jsem se tam tři nebo čtyři roky nedostal, jakkoli to každý léto plánuju.

A dost, pravil jsem sobě. Když může Ťapinka tahat zbytek famílije po geopíčovinách, můžu si já udělat chvilku podvečerní vejlet. Sebéřu se, zajedu si do Partoltic a do Radachov na otočku na čučku a zase se do desíti pozvracím. Dokonce jsem byl i svolnej a ochotnej se dívat na televizi na Telefonní budku.

Jo, jo, jo ...

Až budu mít příště nápad, že si zajedu za sedmdesáti- nebo osmdesátiletejma lidma jenom tak na skok na hodinku, řekněte mi dopředu, že to je zcela zcestná idea.

Nejdřív se stavuju v Radachovech, u Vetchých. U paní Gisely, co tam mívala dřív obchod a my k ní chodili s dvoukolákem nakupovat, a samozřejmě nejde vynechat jejího muže pana Bertíka (co vlastně dodneška nevím, jak se jmenuje plným jménem). To je ten úvod. Místo hodiny dvě a půl, ačkoli lautr nic nechci a všechno odmítám (snad to zmiňované kafe jsem ochoten vzít na milost), je do mne nacpána večeře a několik talířků rozličných pišingrů.

To nejde jenom tak zdrhnout. Oni jsou prostě někteří lidi rádi, že si na ně vzpomenete i po patnácti letech a co tři čtyři roky se, byť přepadově, stavíte na kus řeči. Jak se má ten? Jak se má onen? Kde jsem byl já? Kde byl kdo jinej? Jak se mají oni a jak pořád vzpomínají, jak jsme jim tam my a naši parchantíci dělali tajfun-tornádo po dědině.

Nesedím tam z ryzí zdvořilosti, já su fakt rád, že tam jsem. Že si nadávám, jak jsem to blbě propočítal, to je druhá věc. Možná to někdo nezažil, ale je to něco úžasnýho. Ne, že bych neznal lidi, co mě rádi viděj (a znám ještě spoustu takovejch, co jsou radši, když mne neviděj), ale tohle je opravdu čiré nadšení a pohostinnost v krystalicky čisté formě.

A že se dále stavím v Partolticích u Radů, v hospodě, jestli ještě funguje. Tam mám trochu strach, jak na tom je konkrétně pan Rada, poněvádž toho sklátila cukrovka a minule byl o nohu kratší. Byť Vetchých nic katastrofickýho nehlásili.

Hospoda tvrdá klika, na dvoře vidím jenom paní Radovou.

Tradičně: "Egi, to jsem tě ráda, že si se stavil."

A další kafe a tady musím jídlo odmítnout na sílu. A zhruba totéž: Jak se má kterej z Brňáků, který si paní Radová pamatuje? Že se za nima občas staví někdo z Pražáků, co si půjčovali naše tábořiště. A že Partoltice se rozrůstají, všechny chalupy prodané, někteří se tam stěhují nastálo, ne jenom jako lufťáci. A co jejich děti (z nichž některé směřují pomalu k důchodu). Jak noví majitelé opravují mlejn po panu Štádlerovi a jak mu Cikáni chtěli ukrást katr-pilu, jak mladí restaurují další mlýn po mlynáři Geigerovi. A vůbec. Další dvě a půl hodiny.

Paní Radová si na mne bere telefonní číslo. A tak poprvé zjišťuje, když jí to píšu do notýsku, jak se vlastně občanským křestním jménem jmenuju. "Egi" musím, pochopitelně, připsat do závorky, aby věděla. Po čtyřiadvaceti letech jistě zajímavé zjištění.

Co mne rmoutí, že pan Rada je ve špitále. Už nemá žádnou nohu. Kdykoli přijedu, má o nohu míň. A vykašlává krev. Dál se radši neptám, jenom přidávám přání, aby se to zlepšilo aspoň v rámci možností.

Kolem jedenácté se teprve loučím a odjíždím směrem na Plzeň, tam jsem kolem půlnoci. No, jak jsem říkal - propočet asi hodně špatnej, ale já su tuze spokojenej a su hrozně rád, že jsem se tam aspoň na otočku dostal.



Nezvedená dcéra.


Geoputovní geopičovina - mašinka. Povinností geokačera bylo pořídit s ní zajímavou fotografii. Unde, ne?


Noční kostel v Žinkovech cestou z Partoltic.

Vodkaz nafurt

Pátek, 15.04.2011


Melikana, 84.5 km, jestli se nepletu. Kdysi nejlepší kafe cestou na Prágl, teď si tím nejsu už zcela jistej, ale stále u mne ze zvyku vede.
Nicméně pro úplnost: od ledna od cesty z Prdele nad Vltavou jsem definitivně zanevřel na Pávov, kafe bídnej odlesk někdejšího,
obsluha nijak nevybočuje z průměru (narozdíl od dřívějších excelentních dvojčat bratrů Dušků), kouřit se tam nesmí. Nebudu jak sociál sedět venku.
Nasrat jim. Sjedu u Humpolce, zajedu si na kraj města, u koupaliště je hotel nebo co.
V hotelu hospoda, v hospodě tuze prima kafe a popelníky.
Melikanu avšak cestou tam zatím pořád držím.

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 14.04.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Pyjavice ide do piči a ráda by, abych šel s ní ...

Celou dobu na óřadě rezonuje jedno téma: kam se zločinnou Pyjavicí? (fakt mám pocit, že první z těchto článků vyšel už v úterý, ale hledat to nebudu).

Řešení by bylo elegantní - svého času šlo využít efektního paragrafu ze zákona o ouřadnících územních samosprávných celků, který hovořil v tom smyslu, že vedoucí ingóst nebo vedoucí ouřadu obviněný z trestného činu bude převeden na jinou práci, která nesmí být správní činností. Bude převeden. Hotovo. Žádná jiná alternativa. Podatelna, pokladna, údržba. Oranžová vestička a koště. A nebo - není-li zlotřilci jakou práci přidělit, sedí doma a béře 60% platu.

Má to jeden háček - při novelizaci kdysi v roce 2006 nebo kdy tento paragraf ze zákona ve vší tichosti zmizel. Že aby vedoucí ouřadníky nevyháněli na alternativní práce jenom tak jakože zneužití. Přitom se bavíme o obvinění, ne o trestním oznámení, jak se často zaměňuje. Trestních oznámení si můžete vycucat z prstu či jiného orgánu pět za den. Ale obvinění čili trestní stíhání (znalci mne možná opraví) je až další level - až Policie nazná, že se trestný čin skutečně stal a že stopy směřují ke konkrétní osobě.

Zákonodárci asi věděli, co dělají.

Zas nechat Pyjavici ve funkci, když celý ouřad ví, že je zlodějka (a teď z médií i celé Brno), to si netroufne ani vedení ouřadu na Bažinách, byť kvokají cosi o presumpcích neviny a tak. Presumpce je presumpce, ale do právoplatného rozhodnutí tam nemá co skotačit.

Takže pátkem počínaje bude sedět doma v Kobylinci a možná chodit pomáhat starýmu do hospody pípat na kasu. To si ale nevyberete - ten tam zas podle zlých a štvavých lokálních médií donedávna kradl Sokolům elektřinu, jakož i jiné delikty provozoval. Oni to mají asi v rodině. Zřejmě slušná parta.

A to pozor - Pyjavice bude sedět do vyřešení případu doma za plný plat. Tak velí její naturel, vyžírat zdroje až do hořkého konce. A tak umožňuje zákon.

Nicméně mi můžete říkat "Zmrdobijec - seržant".


Trochu mi v tom kalí radost výpověď, ale pevně věřím, že tohle můžeme považovat pouze za chmurnou a dočasnou epizodu.

Dnes, tedy poslední den, kdy měla povolený vstup na ouřad, se mi Pyjavice pokusila podstrčit výpověď.

Tam hovoří v tom smyslu, že jsem v měsíci březnu neodpracoval celý stanovený fond pracovní doby, jakož jsem se i v minulosti dopouštěl opakovaných prohřešků proti socialistické pracovní morálce.

Inu, neodpracoval. Pyjavice píše, že mi chybí asi 8 hodin. Pravda je, že jsem si asi nedostatečně kryl prdel a nedokázal se v exilu pronudit celým limitem. Nedopočítal jsem. Pravda, v hrubém součtu mi chybí asi 5.5 hodin. Pyjavice má zase velké oči. A chybí mi tam zaznamenaný jeden mastičkář. Error, pyčo. Dodám případně k soudu. Ale je pravda, že tři a půl hodiny (tedy ne osm) mi tam někde lítá a já nejsem schopen si vzpomenout, jestli jsem skotačil zas někde na nějaké šilcárně nebo jsem zkrátka jen už měl unavené oči a ve vyhnanství si nedokázal číst tak dlouho.

Mea culpa.

Paradoxně by to mohla být první reálná výtka za celou historii tohoto konfliktu - honil si péro o tři a půl hodiny méně, než jsme mu uložily.

A jelikož to je i na Pyjavici chabé, má tam přehledně sepsány všechny moje předchozí zásadní protipracovní skutky. Návštěva zubaře v polední pauze. Neřízení se před polednem směrnicí, se kterou jsem byl seznámen až odpoledne. Řízení se vlastní směrnicí jinak, než zamýšlí švindlmagistra na výchovu Cikánů, to dokonce ve dvou exemplářích.

Trochu trapné je, že v těchto výmyslech popírá své předchozí lži. Třeba u toho zubaře: ve výpovědi z ní tryskají chmury, neboť "jste odešel z pracoviště k lékaři a nezaznamenal jste tuto skutečnost do knihy docházky." V prvotních ejakulacích však popisuje, kterak mne urputně hledala za účelem jednání, načež v knize docházky zjistila, že jsem odešel k lékaři a nepoprosil o dovolení (baže, pičo zedraná, když mám půlhodinovou přestávku nařízenou zákonem a do knihy to píšu nad rámec nutnosti, pro sichr, bo z toho nejsu moudrej).

A že dva měsíce výpovědní lhůta, květnem počínaje.

No, tak si holt zavtipkovala.

Samozřejmě jsem odmítl takový zvratek převzít, ačkoli je mi jasné, že mi to pošlou poštou. Ale aby se jim žíly nezkrátily.

Hlavně, že potáhne do prdele ona. Teda do Kobylince. No, vlastně, dyk je to jedno ...

Jak kdosi poznamenává tady na webu: "Každá píchnutá svině eště chvílu kope, než definitivně zhasne."



Scházím se v odpoledni potutelně a lišácky se strejčkem Nimrou a s Pracičkou, tedy stěžejní částí mého právnického týmu.

Prozkoumat spis, přečíst si loňský deníček.

Nuda.

Testuju avšak alespoň ukládání zbraní u soudu, už jsem to popisoval kdesi JoeHlavovi pro veřejnost odbornou, tak to jenom, kdyby to někoho zajímalo, uvedu ještě i tady ...

Funguje to. Justiční stráž přivolá jednoho speciálního svého maníka (možná byl někde mimo pultík proto, poněvadž bylo pozdnější odpoledne, ale nečekal jsem na něj dýl, jak dvě minuty). Ten vás pustí do místnosti s trezorem, s menšími trezorky uvnitř. Odejde a nechá vás vybít zbraň, rána jistoty do vybíjecího boxu, odložit sólo pistoli a extra zásobníky do přihrádky. Až vidí na kameře, že máte hotovo, přijde, zbraň mu přidržíte a necháte opsat výrobní číslo, přepočítá zásobníky, náboje v nich a případné další věci v boxíku (lze nechat rovnou třeba nůž).

Není to ta varianta, kde by byly u boxu klíče dva, z nichž jeden by obdržel návštěvník a druhý si nechali justičáci, přičemž logicky jde odemčít pouze oběma najednou. To je ideální model. Tady má klíč jenom on, tedy do puntíku vzato nemáte nad zbraní veškerou kontrolu. Ale zase: máte napsáno převzetí od-do a komu už kvér svěřit proti lejstru, než justiční stráži v kamerama prošpikovaným soudním komplexu, ne?

Při odchodu postup opačný - zbraňotrezorový klíčník přijde, pustí vás k trezoru a odebere se za dveře. Kouká na monitor od kamery, vy si v klidu pistoli nabijete, upevníte do pouzdra, zastrkáte do kapes a na opasek ostatní výstroj a výzbroj. Podepíšete vrácení.

Pochvala - profesionální a precizní.

Počkejte, vás to nezajímalo?


Vodkaz nafurt

Středa, 13.04.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Celá lidospráva Bažin směr loch (nikoli Ness) ...

V úterý 12.04. zasedl v Holomóco Vrchní oud a definitivně přiklepl bejvalýmu Velkýmu Šéfovi Kvakinovi a jeho zločinnému komplici Radostnému Ovanovi každému po čtyřech horkých letech v chládku. Původně měli dostat po sedmičce, ale soud se přiklonil k tomu, že jako veřejní čunitelé nechtěli úplatek za službu, nýbrž pouhý raketýring, že nebudou dělat problémy. To je jistě mnohem lepší. Pročež zlé myšlénky stranou, on už jim nějaký ten spolumukl Koloman Žigo nebo Dezider Lakatoš vysvětlí, že mezi muži činu a zločinu má vládnout porozumění a hlavně láska. Brr, otřesná představa. Raději nikdy nebudu chtít úplatky ani výpalné.

A taktéž buď v úterý nebo ve středu vychází v žurnálech v této souvislosti první články o defraudaci Pyjavice.

Znovu připomínám: jde o tu Pyjavici, jež nám jako veš do ouřadu nasadil ex-Velkej ex-Šéf Kvakin. A která dříve pracovala pod jeho spolupachatelem Radostným Ovanem (minimálně funkčně pod ním pracovala zcela prokazatelně).

Zajímavé, že mediální mrdky mají některé informace, které nejsou až tak docela veřejné. Já je věděl. Věděl je Velkej Šéf Šlapadlo. A kriminální policie. Což mne trochu zarazilo. Nicméně se zase stačilo zeptat na vhodných místech, což mohl neinformovaný žurnálista učinit zcela instinktivně.

Každopádně já držel hubu, byť si stejně všichni myslí, že je to moje dílo. Není. Já slíbil Gézovi Šlapkovi, že některé věci nepovim, tak jsem taky nepověděl. Ctil jsem lajnu, o kterou mne poprosil a chtěl jsem mu dát tu možnost předstoupit před ovčany a skrz masmédia zahlásit: "Rozkryli jsme zpronevěrkyni a zúčtovali s ní jak se škaredým psem."

Inu, nepovedlo se. Osud.

Trefili se naštěstí až do tohoto týdne, kdy je Pyjavice definitivně obviněna, kdy prokuratura zamítla její stížnost proti trestnímu stíhání.

Takže Šlapadlo mělo aspoň příležitost říct: "Se ví, makáme na tom." Minulej tejden by se musel kroutit jak žoužel a dělat tanečky, páč by ještě neměl v ničem jasno.

A vůbec: já mu šanci dal. Kdyby chtěl bejt echt hero, měl s touhle faunou vyrvat futra už v listopadu. Ale to bylo furt ťuťu-ňuňu a měly ho jako panďuláčka omotanýho kolem prstu, tahaly ho jak takovýho toho pejska s bubínkem na podvozku. Teď je takovej napůl hrdina (a kroutí se stejně furt, presumpci neviny ctít, spolupracovat s primerosem, rozhodně neuhazovat pěstičkou do stolečku), ale lepčí než nic, ne? Naštěstí prohlédl zavčasu.

To, že jsem z toho automaticky podezřelý já, mi vadí asi do té míry jako na základce, kdy jsem byl za každý alotria hned šmahem podezřelej (a mnohdy jako známej sígr též potrestanej), aniž bych si v daným případě prsty omočil. Zvykl jsem si to ale brát jako kompenzaci za lotroviny, na něž se mi nepřišlo.

Přesto mi trochu pije krev vyjádření kupříkladu jednoho mého kolaborantského zdroje z ODS: "Tvé načasování je morbidně geniální."

Kurva, kdyby ...


V těchto dnech taky dostávám další lejstro od Pyjavice, pokud si dobře vzpomínám, doručila mi ho právnička Irma coby poštmistrová, přičemž předstírala, jak je jí to hrozně proti srsti. Nebo to možná bylo jiné, já už nevím.

Lejstro obsahuje Pyjavice rozklad na moji stížnost proti minulé výtce. Pyjavice trvá na tom, že ačkoli je ve směrnici o používání počítačové sítě výslovně napsáno, že na její dodržování dohlíží správce informačních systémů, ona se svým fofrvzděláním o výchově Cikánů tomu rozumí líp a bude na to dohlížet sama, neboť jí tak velí funkce či co.

Přiznám se, ani jsem to pořádně nečetl.

Avšak jedna věc je na tom klíčová: Ve svých vývodech dumala a dumala, až přišla na to, že někteří zaměstnanci navzájem znali svá přihlašovací hesla, což je moje chyba a moje další porušení pracovních povinností.

No jo, no jo ...

Tak znovu: ano, ve směrnici je uživatelům uloženo za povinnost svá hesla uchovávat v tajnosti a v případě kompromitace si nesou za případné škody následky. Někteří je opravdu sdílí, když se potřebují kolegům v době jejich nepřítomnosti vloupat do počítače. Než zase někteří petrolíni spustí v komentářích svá moudra, jak to vůbec není třeba a kdyby a kdesi a cosi, uvědomte si, že nepracujeme v IT firmě. U některých kolegyň a kolegů je to třeba nad jejich schopnosti. Je jednodušší, když se přihlásí jako nepřítomný XY a požadovanou informaci vypáčí rovnou z jeho počítače. Jinak bychom se často s nimi ničeho nedobrali. Je to na jejich zodpovědnost, v rámci kanceláře si důvěřují (a nikdy v historii se nestalo, že by se někdo v někom zklamal). Jsem rád, že si dokáží uchovat individuální hesla třeba holky financky pro přístup do bankovních služeb. To považuji za dostatečné.

Na dodržování směrnice o počítačové síti dohlíží správci sítě, kteří to oba vyhodnotili jako jev snesitelný a neohrožující. Pročež jeden z nich dostane od cikánoložky Pyjavice, jejímž IT vrcholem je přiložit přílohu k mailu, což jsem ji naučil, výtku. Jeden, nikoli oba, hehe. A který? Já, samozřejmě.



O moc lepší proti včerejšku.
Snímek s motivem "... by se jeden posral."

Vodkaz nafurt

Úterý, 12.04.2011

Hm, chtěl jsem dopsat pár dalších dní, jenže jsem kokotí hlava, dělám tři věci zaráz, žádnou pořádně. Prohodil jsem si týdny. Dostat výpověď až poté, co mi týden běží výpovědní lhůta, to bych asi vypadal jako idiot ještě víc, než když to takhle otevřeně přiznám. O víkendu se na to snad mrknu a nějak to přeskládám.

Tak já vám nevím ...

Si třeba přečtěte pěkný článek zmiňovaný panem Howadoorem v komentářích minulého dne nebo co :o)



No nemám, kurva, nemám ...

Vodkaz nafurt

Pondělí, 11.04.2011 ... Na mléně se sajtna neska sódí ...

Mám stání. Tím nemyslím ranní topoření, volové, takovými každodenními všednostmi se nezabývám. Vo soudě mluvím.

V novém justičním areálu u Městskýho Mléna se má projednávat moje žaloba na Óřad Bažiny, bo mi protiprávně nevyplatil osobní příplatek za loňský měsíc březen.

Už jsem to tady popisoval, takže jen stručně shrnu:

Pyjavice si loni usmyslela a s právničkou Irmou sesumírovala, že mi nevyplatí březnový osobko. Odůvodnění: opakované pozdní příchody v měsících únoru a březnu, viz kniha docházky, neboť trvala na tom, že směrnice o pracovní době a docházce, se kterou jsem nebyl písemně seznámen, ač to Zákoník práce výslovně nařizuje, je nadřazena směrnici o počítačové síti, jež říká, že mám pracovat s časovým posunem oproti pracovní době ostatních. Paradoxně si na tuhle blbost zvolila měsíce, kdy jsem se nasral a jejíma zvrhlýma výplodama se řídit začal, a to doslovně, jak jsem toho viděl jakýsi šmírák. Pozdní příchod jsem tam měl s bídou jeden, nepletu-li se.

Na moji stížnost odpovídají irelevantními žgryndy, jako že mám příchody zapisované zpětně v průběhu dne (a? nezávazný šmírák, tedy jediná dostupná verze směrnice, neříká, že nutno zapisovat hned ráno), že nemám zapsané odchody (a to už má s pozdníma příchodama lautr hovno co společného), prostě nesouvisejících keců jak vopice blech. A že si můžou příplatek odebírat, jak chtěj, což dokládá Vnitřní platový předpis. Kterej jsem viděl až po mojí stížnosti, taky ve šmíráku, přičemž taky až po mojí stížnosti nesl systémové datum.

Já mám v ruce pracovní smlouvu, která říká, že její součástí je platový výměr, a dále, že jakákoliv část se může měnit pouze písemně a za souhlasu obou stran. Žádnej souhlas jsem nedal, žádná písemná úprava smlouvy na snížení platu (tedy ani platového výměru) provedena nebyla.

Požaduju prachy navalit.

Toliko k rekapitulaci.

První pozitivní zjištění: hned u mléna u rentgénu se ptám po negativních zkušenostech s crew předsedy JUDra Kiše & His Melody Boys, zda v novém supermoderním paláci už alespoň uschovávají zbraně, tedy myslím palné. Nožejky uschovávaj ledaskde. Prej pištole uschovávají. Výborně. Pro dnešek su teda holej, ale přepadávám furt na levou stranu, jak tu pravou nemám ze zvyku zatíženou.

Vypadá to tuze akčně napsáno na vývěsce u jednací síně: "Egi vs. Statutární město Šalingrad."

No a konečně se seznamuji se svojí Pracičkou, pracovněprávní špecialistkou, kolegyní a zplnomocněnkyní mého kamaráda a právníka (v tomto pořadí funkcí), strýčka Nimry.

A taktéž, pochopitelně, s právníkem žalované strany, Mgrem z advokátní kanceláře, jež roky poskytovala právní služby ouřadu někdejšího Radostného Ovana, bejvalého chlebodárce a spolustraníka Pyjavice (již není ani chlebodárce, ani spolustraník, alespoň takovéhoto provara se ODS dokázala zbavit), nyní odsouzeného korupčníka a komplice taktéž kriminalizovaného ex-Velkého ex-Šéfa Kvakina.

K osobnosti pana Mgra se vyjadřovat nemůžu a nehodlám, ale vzato alespoň ze zaujatého estetického hlediska: tak to moje Pracička je přinejmenším hezčí. Rozdílem několika tříd. Mgr promine. On to tady čte.

Tu soudní komis tvoří tři dámy, z čehož jedna je předsedkyně (předsedkyně-soudkyně podle vzoru předseda-soudce). Uprostřed. Při ní sedí přísedící. Z každé strany. Tak jsem tomu vyrozuměl, možná blbě. Nevím. Já to až dovčíl moc nechápu, ačkoli fauxpásy, doufám, působím jen výjimečně. Že se má stoupnout, dyž přicházijó, to bych eště pochopil, to je jak s důstojníkem (zas dávat bacha, abych nevyskočil a nezařval: "Končit, pozor!"). Nemá se jim skákat do řeči, což je kdesi napsáno, mně to stačí z pravidel slušného vychování. S paní předsedkyní se má mluvit vestoje, jednou ve vohrádce, jindy né, no mazec. Živit bych se tym nemoh. Já byl u mléna jenom jednou, u rozvodu, to tam byla jenom jedna s diktafónem, je to dvacet let, já si nepamatuju, co jsem měl včera k obědu, natožpak takovou histórii. A navíc jsem u toho spal, páč to bylo svinsky brzo ráno. Ten rozvod, né todle.

Soudkyně to řídí. Předsedkyně úplně řídí, přísedící přiřizují.

Mluví jedna strana, mluví druhá strana, jedna, druhá. Tribunál kouká vlevo-vpravo-vlevo-vpravo. Veskrze, kdybyste to viděli bez zvuku, to vypadá jak na tenise. Záleží jen na představivosti laskavého čtenáře, jak si do toho promítne ten míček.

Tedy pokud samozřejmě neprobíhá zrovna výslech a vyslýchaný nestojí ve vohrádce, to pak všichni koukají na něho. Jelikož jediným vyslýchaným jsem byl já, připadal jsem si jak u výchovné komise, když jsme s Butrusem a Putňochem blahé paměti měli nějakej (dle našeho názoru) zvláště povedenej nápad.

Mgr je na mne pochopitelně náležitě hustey.

Jenomže za to von je placeney. Z vašich peněz. Vona je za to z vašich peněz placená i právnička Irma, ale ta v tomto případě odmítla pracovat, neboť prý je moje nadřízená (ano, už asi dva měsíce) a mohla by taky bejt jakože svědkyň (ač nemá o čem svědčit). To se tak někdo má, když může říct: "Mně se tohle nezamlouvá, já pracovat nebudu." Just bych ji poslal tyhle její výplody si obhájit. A neobhájí-li, pak do Mišelinky tahat gumy.

Takže Mgr je jakože advokát, kterej mne za žalovanou stranu důsledně a nekompromisně vyslýchá. Dá rozum: nejsou-li argumenty, je na místě asertivita a falešná sebejistota. To je taková hra.

Táže se například, jestli vím, kdo je držitelem domény egicz.cz. A k čemu slouží? A jestli má možnost přispívat někdo jiný? A já na to, že držitelem jsem já. A slouží k publikaci mých fotek, postřehů, choromyslných výplodů, jakož i jiných báchorek. A přispívat asi nikdo nemůže (ač svého času měli dva lidé testovací FTP přístup, ale ten jsem jim, doufám, zaříz, vida, na to se musím ještě dneska podívat).

A kde je moje pracoviště? A já na to, že moje pracoviště je pět budov na spojnici asi 1 km, což působí velmi vesele v kontextu toho, jak se Pyjavice dušuje, že osobně prověřovala moji přítomnost na pracovišti. A kdy se tenkrát zapisovalo do knihy docházky? A já, že podle libosti, dle směrnice, které jsem viděl jenom jakýsi obtah. A von zas, že k čemu taková kniha potom? A já na to, že to ale fakt nemám nejmenší ánung.

A jestli mi byl někdy měněn plat změnou pracovní smlouvy? A já že přišla Hejkal s novým platovým výměrem, tedy s novou součástí smlouvy, písemně vyhotovenou, pokud jsem souhlasil byť i ústně, vstoupila změna v platnost.

A tak pořád drahnou a drahnou dobu.

Ve finále pan Mgr předloží soudu zásadní důkazy, jako například:

- Vnitřní platový předpis z listopadu 2009, mnou nepodepsaný, aby dokázal, jak neplatný tento je. Zákon říká, že, vydá-li zaměstnavatel vnitřní předpis, je povinen s ním zaměstnance seznámit. A dále, že předpis je neplatný, je-li vydán v rozporu se zákonem. Jestliže jsem s ním tedy nebyl seznámen, byl vydán v rozporu se zákonem, tudíž je neplatný. Mgr má bod.

- Příkaz Pyjavice o úpravě pracovní doby, se kterým jsem nebyl písemně seznámen, jak požaduje Zákoník práce. Mgr má dva body.

- Několik ukázek platových výměrů, jak se v minulosti měnil plat platovým výměrem. Čímž patrně ilustruje, že pokud mi byl změněn za 03/2010 plat úplně a dočista bez platového výměru, resp. poslán plat v rozporu s platovým výměrem, jest to krok výslovně protiprávní. Mgr má už třetí bod.

Ale já ho fakt nepřeplatil, to von sám vod sebe.

Jako korunní důkaz pak vytáhne ohromný štos papírů. Notářsky ověřený opis deníku publikovaný na adrese www.egicz.cz. Na této adrese sice žádný takový deník není, ale nechme ho přitom. Lze se na něj z té adresy dostat (stejně jako z Googlu, Seznamu a asi stovky dalších stránek).

No fakt, nekecám, tři měsíce deníčku vytištěné, svázané a hustě ouřadními razítky voštemplované. Totální nářez. (Jak později zjišťuju, ověřoval to ten notář, co nám s brůdrem vyřizoval dědictví, ten musí mít naši famíliji tááák rád ... hehe.) Když tím vyvázaným stohem při zapisování a diktování nějakých formalit jedna z přísedících listuje, zdá se mi, že jí jaksi cukají koutky. Ale možná jí jenom za tu dobu vyschlo v krku.

Mgr tohle považuje za klíčový důkaz, jak stále a soustavně porušuju pracovní povinnosti. Speciálně upozorňuje na několik vyjmenovaných datumů - prahovno mu vadí, že tři z osmi jsou z ledna, přičemž se soudíme o porušování v únoru a březnu. Mgr to má za plnej počet a s pocitem dobře vykonané práce odchází. Ostatně - možná mám také pocit jeho dobře vykonané práce. Avšak dobře pro mne, za což ho ovšem, mám takový neblahý pocit, ouřad tak docela neplatí.

Suma sumárum: Mgr se pokouší celou dobu dokázat, že jsem vyvrhel, který nedělá nic jiného, než že porušuje povinnosti. Kombinace variant "mlha" a "tchoř" - vypustit kouřovou clonu pro znemožnění orientace a vypustit bojové smrady pro pošpinění a otrávení protivníka. Až to skončí, budu se muset zeptat, jestli nesloužil u ženistů. Tam by ho zlatem vyvažovali.

Takže se snaží odvést pozornost a dokázat něco, oč ve sporu vůbec nekráčí.

Ono nejde ani v nejmenším o to, jestli já něco porušuju nebo ne (a nebo jestli si napíšu nějakou polohistorku s vynechaným kouskem pravdy, jak jsou už čtenáři z osobních historek zvyklí). Kdybych chodil každej den až v poledne a celou dobu si tam honil šulina, na věci to nemění ani ono pověstné "Ň". Stejně tak jako bláboly typu Příkaz Pyjavice (neplatný, páč písemně nedodaný) nebo Vnitřní platový předpis (neplatný, páč neseznámený).

Důležitá v této epizodě je jenom a pouze smlouva. Platový výměr je její součástí. Takže to celý je smlouva, nic než smlouva. Ve smlouvě se říká, kolik mám dostat peňázů. Dyby se zaměstnavateli zdálo, že rachotu omrdávám, má možnosti zhruba tak tři, které mne napadají. Může mi to vytknout. Může smlouvu vypovědět, jestliže se mu zdá nevýhodná. Může se zkusit domluvit na dočasné nebo trvalé změně.

Případně může ještě jako bonus pokusit se se mnou dohodnout na změně smlouvy do budoucna, aby třeba měl možnost výši platu ovlivňovat bez mého souhlasu. S čímž ho samozřejmě pošlu do prdele. Ale zkusit to může.

Ale nesmí jedno: nemůže zaplatit něco jiného, než bylo smluveno.



Vodkaz nafurt

Neděle, 10.04.2011


Mára jen tak docela trošku vedle. Každej jeho úder navíc, protihráčů radost.


Marťanův skákavý míček na dráze bez vertikální překážky. Marťan si pomáhá i zakousnutím to jazyka.

Vodkaz nafurt

Sobota, 09.04.2011

Vodkaz nafurt

Pátek, 08.04.2011 ... No konečně ...


Konečně se Harpagon Spojka pozvracel z teplých krajů a odšpéroval golfík.
Pravda, někteří opět vypadají, že s odzimováním budovy byli probuzeni z kryohibernace, ale to je jenom dojem.
Mohu potvrdit, že Marťana jsem v průběhu zimy viděl ve spoustě jiných hospod.

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 07.04.2011

Vodkaz nafurt

Středa, 06.04.2011

Vodkaz nafurt

Úterý, 05.04.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Hon na hackera ...

Už zase skáču přes kaluže směrem k okrskové policajtárně. Podávat vysvětlení nebo kýho čerta. Já si rád povídám s inteligentníma lidma, přičemž dlužno podotknout, že policajti, který jsem potkal při eskápádách za posledního čtvrt roku, se značně vymykají typickým anekdotám a značně intelektuální kapacitou převyšují naši lidosprávní mafii (tuto v součtu).

Já už to tady vyjmenovával v souvislosti s mojí únorovou povinnou dovolenou, tedy zrekapituluju možná stručně, zbytek si ráčej dohledat.

Jak Pyjavice následně prezentuje v denním tisku, v lednu si ouřad se souhlasem vole-ných zástupců objednal běžnou kontrolu zabezpečení počítačové sítě. Závěrečná zpráva upozornila na nedostatky. O dva dny později opravdu někdo do sítě pronikl a ochromil chod úřadu, mimo jiné degradoval práva správce sítě na běžného uživatele.

Běžná kontrola. Hmm. Nikdy jsme nic takového nepotřebovali, nikdy se nic takového nedělo. Pročež nevím, nakolik se dá říci "běžná". Ale budiž. Že ji prováděla one-man srandafirma z jakejchsi Kotěhůlek, avšak kamarádíčka Malé Šéfové Mařenkové z ODS, to je druhá věc. Jenom diletant by si na to vzal třeba nestraníky, jinostraníky nebo i Piráty, ale se znalostí prostředí ouřadů našeho typu. To je ale příliš krátkozraký pohled.

V rámci kontroly mi hned v pondělí nebo v úterý pučmidrát Fiškus vyměnil klíče od kanceláře, natloukl na dveře od serverovny další petlici a začal mi za asistence "odborné firmy" odřezávat přístupy do sítě. Neboť je správce sítě, jenom tedy bez znalosti správy sítí. To von bude ten degradovanej. Správce sítě, který síť reálně deset let spravuje, o tomto kroku nikdo neinformoval. Což by mohl být logický krok, pokud nechcete, aby vám do toho nežádoucně zasahoval, ať už jste defraudant a chcete za sebou zametat stopy, či třeba i nikoliv.

Druhý den dovolené ve večerních hodinách mi Fiškus s Olinofirmou pokrátili přístupy a považovali za vyřešeno. Já si je přes noc přidělil zpátky. Už tehdy mluvili o napadení sítě. Jestliže to bylo dva dny po závěrečné zprávě, musela tato vzniknout ještě před samotnou kontrolou. To je sice nemožné u opravdové kontroly, ale nezapomínejme, že toto je krycí manévr ODS. Tam mohla zpráva vzniknout klidně dva týdny předem a Olini jenom pak zinkasovat peníze. Jeden by se ani nedivil.

Nebo leda by napadení bylo datováno až o týden později, resp. že by to degradovaný správce sítě týden nezjistil. Hm, taky možný.

Pučmidrátovi jsem trochu přistřihl křidýlka - tak, aby mohl pracovat dál, ale nemohl mi dělat skopičiny. Na fileserveru, o kterým nemá hlubší ponětí, jsem ho vyhodil ze správcovské skupiny, lulana, nemá tam co dělat, když se nedokáže ani adminů dopočítat. Nechal jsem mu všude access control. To možná chápe. Pokud ne, snad tím nic nepokurví. Nad routerem jsem mu nechal správu celou, jenom jsem mu odepřel některý ovládací panely a přístup do některých složek, aby nemohl mne vypéct (nebo kdyby vypekl, já bych se připekl zpátky) nebo hlavně pomazat to, co by zajímalo třeba kriminálku. Ale ať si hraje. O mazání stop šlo podle mýho celou dobu a o levotu na mne, o nic jinýho. Vypiskovat si můžou, co libo.

Ouřad celou dobu běžel bez jakýhokoliv problému, tedy pokud nepočítám ty, jež způsobil Fiškus svojí hloupostí a neodborností. Jak se mu podařilo na několik dní vyřadit z provozu všem elektronické podepisování, to například netuším doteď. Na to už musí být talent.

Rýpal do toho jak šulin furt, nakonec jsem mu musel zamezit i na routeru část extravagancí. To bude asi to "degradoval práva správce sítě na běžného uživatele". Co s takovým "správcem", co se dobývá do serveru, o kterým nemá valnější potuchy, jak pracuje? Když nejenom, že nechápal instalaci a konfiguraci, ale nevydržel to dostatečně dlouho ani předstírat. Když bude něco potřebovat neodkladného (co asi tak?), však ať si zavolá. Tohle jsou věci, který nepatří pologramotům z Kobylince do ruky.

Po tejdnu a půl s Olinama, s.r.o. se pučmidrátovi podařilo vloupat se do serveru hrubou silou. Což je obdivuhodný výkon. Normální člověk by to měl mít za pár hodin.

Nechal jsem mu na ploše vzkaz, ať není až taková piča, jak se snaží, ať dá do pořádku, co rozmrdal. A odjel jsem na chudou chaloupku.

Ono druhé vloupání se do počítačů nevyhodnotili Olinové jako reklamaci a svoji špatnou šlompáckou práci v prvním kole, nýbrž jako další vícepráci, za kterou chtěli prachy navíc. Nevím, co bylo na začátku oním souhlasem vole-ných zástupičů, ale Velkýmu Šéfovi Šlapadlovi podsunuly objednávku na jakési zabezpečení, ten ji podepsal. Klíčové slovo: Velkej Šéfe, todle potřebujem, to bude ta, no, tadlencta bezpečnost. Co chtít po Velkejch Šéfech, že? Na druhou stranu - on tenkrát ještě netušil, že má před sebou spiknutí defraudantů, pročež podepsal s klidným svědomím. Ono to asi ani jinak nejde. Velkej Šéf nemůže rozumět všemu. Od toho tam má takovou řiditelku, která ručí za to, že to, co mu loží k podpisu, že nebude šmé. Jenže když je řiditelka Pyjavice zlodějná, pak si Velkej Šéf takto naběhne. S objednávkou na druhou část tam běhala Pyjavice ještě dalších čtrnáct dní a lomila rukama, kdo to Olinům, ODS kamarádíčkům podepíše, kdopak jim to proplatí? Dalších dvacet tyček. Podepsala Malá Šéfová Mařenková. Její Olini nemohou přec strádat.

Já slyšel, že snad podala na "vloupání se" do počítačové sítě Pyjavice jakési trestní oznámení (prezentováno, že na mne), ale říkal jsem si, že to budou zase její opilecké žgryndy, že tak blbá zas bejt nemůže. Mno, může.

Pročež sedím pět hodin na fízlárně a panu vyšetřovatelovi praporčíkovi to líčím. Chtěl to stručně i s historií. Tak ji dostal.

Ona z toho celýho vznikla nějaká úžasná tajná zpráva, kterou jsem já nesměl vidět. To bude asi ta z té neděle ještě před kontrolou, hehe. Blbý Pyjavice má, že abych se k některým pasážím mohl vyjádřit, musel mi pan poliš některý části dát prohlédnout.

S klidem můžu konstatovat už ne na teoretické bázi, nýbrž při zevrubné informovanosti, že Olini, s.r.o. je banda nýmandů a trapáků.

Vpodstatě mi stačí pro zevrubný úsudek si přečíst, že na fileserveru provozujeme systém Novell Netware 4.9 (což nic takového neexistuje) a ten slouží jako doménový řadič (i debil ví, že hlavní problém Novellu do řady 5 včetně je ten, že jako doménovej řadič fungovat neumí).

Závěr celé bezpečnostní prověrky zněl asi v tom smyslu, že si máme prověřovat počítače antivirem, že si mají všichni pro jistotu poměnit hesla a napsat si o tom další novou směrnici, a to hlavní: dělat kompletní každodenní zálohy s týdenním cyklem.

Kurva.

Za bez pohlavku třicet litrů suma sumárum si koupit to, že nám doporučí především dělat, co už deset let běží, to je ovšem od ouřadu machrovina.

Jinak si do zprávy přiložili chytře i ten výpis z logu, kterej nejenom dokládá moje znovuzískání práv v nočních hodinách, ale obsahuje i jejich zcela první počin: SET RIGHTS pro Egiho = "0". Bezpečnost, pyčo.

Dokládají moje vyřazení úřadu z provozu screenshotem z prohlížeče událostí, kde je službě routeru odeslán příkaz "Stop". Kdyby aspoň nějak zakamuflovali ten zbytek, blbci, třeba ten hned další řádek o pár sekund později - odeslán automatický příkaz "Start". No restart, no. Zaznamená zastavení i znovuspuštění.

A nejlepší špek je moje zpráva na plochu, jak pučmidrát hned snímal obrazovku a s brekem běžel žalovat, že "útočník opět pronikl do systému, nic nezměnil, ale nechal mi vkaz na ploše". Jinej by se s hanbou propadl i s Olinama.

"No, poslyšte, ale kdybyste byl zlý zákeřný útočník, to byste se mu tam asi nepodepisoval, ne?" táže se pro jistotu pan prápora.

"No, kdybych byl zlý zákeřný útočník, to bych se mu tam asi nepodepisoval," stvrzuji do protokolu.

Masakr. Fakt.

Poněkolikráte a teď znova tady opakuju: Nikdy jsem nepodnikl nic ke škodě úřadu, tuplem ne cokoli proti chodu počítačové sítě. Pouze jsem dělal svoji práci, v tomto případě chránil síť před neautorizovanými zásahy pučmidráta Fiškuse řízeného defraudantkou Pyjavicí (celou dobu je třeba mít na zřeteli, že jí u zpronevěry asistoval, míru jeho aktivního nebo trpného přístupu ukáže až vyšetřování, a to ještě ne určitě). O účasti pologramotných vesnických poraděnků jsem neměl nejmenší tušení.

No dobrá.

Tohle trestní oznámení může jít tak na odložení, řekl bych.

Fiškus později u výslechu papouškuje naučené floskule, "degradoval správce na úroveň běžného uživatele", až to i Policii zaráží. To je v Kobylinci asi taková běžná formulace. Ale ne, on bude vzdychat a hrát na mne divadlo, že je v tom nevinně. Dobře krčí hlavu mezi ramena a nedívá se mi do očí, jak kdyby čekal ránu. Zcela poprávu.

Blbý na tom je, že jsem se těšil, jak jim to vrátím pod čáru ponoru coby křivý obvinění, nejlépe podle toho bodu 3 d), tedy v úmyslu zakrýt nebo zlehčit vlastní trestný čin.

Jenomže to jsem si zcestně představoval trestní oznámení, jak ho chápu (a jak jsem ho podal) já: "Pyjavice přikázala nákup, Pyjavice ukradla, Pyjavice zpronevěřila."

Kdežto tohle je snůška blábolů v duchu: "Neznámý pachatel ... asi se nám někam připojil ... my vlastně nevíme pořádně kam ... ani co tam udělal ... jo, degradoval práva správce sítě na úroveň běžného uživatele ... ale jinak nemáme ponětí ... ovšem kdyby přece jenom ... tak jestli by to třeba nemoh bejt nějakej trestnej čin ... akorát nevíme jakej."

Zkoušeli jsme s vyšetřujícím napasovat to na nějakej paragraf, prostě to na žádnej z těch počítačovejch nesedí. Už proto, že tam je většinou slovo "neoprávněný", který jako první popírá trestnost činnosti "oprávněného".

Tak to je tak na hovno. Pět hodin v piči a výtěžek ve formě bumerangu žádnej.

Ale jinak jsme si poklábosili hezky. Aj jsem vzpomněl, jak jsem kdysi za dob tamějšího působení nstržm. Poděsky jim tam s čímsi pomáhal, když jejich ajeťáci si někde dlachnili kačery a neměli na ně čas, plus jsem nechal pozdravovat dalšího tamního vyšetřovatele - moje dítě a odchovance z oddílu. Ať mi někdy zavolá. Nějakej klad aspoň.


Vodkaz nafurt

Pondělí, 04.04.2011

Vodkaz nafurt

Neděle, 03.04.2011 ... Vidláci a jiní nekalí živlové ...

Jak už ostatně plyne i z ilustrací sobotních, vykolébali jsme se s Ťapinkou na víkend do Pičoslavi. Nebo teda na Lhotu. Už si pamatuju, jak se to jmenuje a líbí se mi, jací jsou Lhoťané patrioti.

Nemá smysl to rozpitvávat do několika jedno- či dvouřádkových zápisků.

Půlku doby jsme věnovali údržbě (druhou půlku výsadku po okolí). Údržbě ne nutné, ale řekněmě vhodné. Optional - reecommended, praví latiník. A to vše především údržbě přední zahrady a dvora.

Tamo jsme vyhrabali listí a vysekali a vyrvali všechno, co bylo suché, nebo se suše tvářilo (byť po záběru zahradnickými nůžkami to ne vždy bylo až tak docela přesné). Znovu shrabat, naložit na kolečka (Ťapince se pranic nelíbí nářeční výraz "kotóč") a odvézt do vohrádky na zahradě zadní, kterou jsem delegoval coby kompost. Blbý na téhle epizodě je, že dvůr od zadní zahrady dělí schody. S kotóčem dost pas hokna.

Ale vona to asi bude pravda, vono to jaksi uklidňujícím dojmem působí. Divte se. Já se divím taky. Nikdy jsem to na bejvalé rodinné zahradě nijak hluboce nechápal. A v pěstitelských pracích na základní škole jsem si vykoledoval sníženou známku z kombinace prací technických a těch pěstitelských, neboť jsem tam chodil po odpolednách zpravidla jenom v liché týdny. Na ty dílny. Hoblík hladík a pilka ocaska. Před pozemky jsem pod různými víceméně (tu více, ondy méně) průhlednými záminkami a výmluvenkami, abych zaparkoval kupříkladu přes chodník ve fotokomoře nebo pro jinou smysluplnou činnost.

A teď? Oháněl jsem se hráběma, rval a šmikal tam suchý roští jak humanoidní křovinořez, vláčel kotóč po schodech, to celý za tuze dobrého naložení.

Včíl nastane taková mičurinská sezóna s darwinovskými prvky. Možná v průběhu roku zjistíme, co tam vůbec kde roste za roští drobné i velké. Ale hlavně: bude záležet na úsilí a iniciativě toho kterého bejlí. Kompost není sice bezedný, ale vleze se tam toho spousta. Darmožrouty netrpíme.

Už teď to vypadá, že to v plné šíři pochopily třeba takové narcisy. Nepoučený by řekl, že kvetou jako o život. Přesná formulace je, že kvetou o život. Co nepokvete vlastní pílí a přičiněním, půjde z kola ven. Narcisy prošly prvním rozřazovacím sítem.

Rozhodně jsem dalek toho, abych se necitelně řídil slepě metodou démona Crowleyho z knihy Dobrá znamení od páně Pratchetta:

Abychom řekli pravdu, tak jediná věc, které Crowley v bytě věnoval pozornost, byly květiny. Byly bujné, zelené a překrásné a do poslední měly lesklé a zdravé listy.
To bylo tím, že Crowley alespoň jednou týdně prošel celý byt s ručním postřikovačem, květiny orosil a přitom k ním tiše promlouval.
O hovoru s květinami se doslechl začátkem sedmdesátých let na Rádiu Čtyři a považoval to za skvělý nápad. I když slovo hovořil možná není ten správný výraz pro to, co Crowley dělal.
Ve skutečnosti se v nich snažil vypěstovat strach z Boha.
Ještě přesněji strach z Crowleyho.
Navíc k tomu všemu ještě Crowley vzal každé dva tři měsíce tu rostlinu, která rostla nejpomaleji, měla nažloutlé listy nebo zkrátka nevypadala tak dobře jako ty ostatní, a nosil ji od jedné květiny ke druhé. "Rozlučte se se svou kamarádkou," říkal jim. "Ona si chudinka nedá říct..."
Pak s provinilou květinou opouštěl byt, aby se za hodinku dvě vrátil s prázdným květináčem, který pak na několik dnů postavil tak, aby na něj všechny ostatní květiny viděly.
Jeho pokojové květiny byly nejkrásnější, nejzelenější a nejdokonalejší v celém Londýně. Také ovšem nejvystrašenější.

Ale zase na stranu druhou - něco jeho metodika do sebe zcela nepochybně měla.


Vodkaz nafurt

Sobota, 02.04.2011

Sobotní momentky:


Ťapinka selkou.


Egi vidlákem.


Chudá chaloupka a přilehlé polnosti, vzato od lesa.

Vodkaz nafurt

Pátek, 01.04.2011

Vodkaz nafurt

 

A pokaváď má někdo extra zájem a nemá toho eště plný zuby, může si zavzpomínat na "starší zlatý časy":

04 / 2013, 03 / 2013, 02 / 2013, 01 / 2013, 12 / 2012, 11 / 2012, 10 / 2012, 09 / 2012, 08 / 2012, 07 / 2012, 06 / 2012, 05 / 2012, 04 / 2012, 03 / 2012, 02 / 2012, 01 / 2012, 10 / 2011, 09 / 2011, 08 / 2011, 07 / 2011, 06 / 2011, 05 / 2011, 04 / 2011, 03 / 2011, 02 / 2011, 01 / 2011, 12 / 2010, 11 / 2010, 10 / 2010, 09 / 2010, 08 / 2010, 07 / 2010, 06 / 2010, 05 / 2010, 04 / 2010, 03 / 2010, 02 / 2010, 01 / 2010, 12 / 2009, 11 / 2009, 10 / 2009, 09 / 2009, 08 / 2009, 07 / 2009, 06 / 2009, 05 / 2009, 04 / 2009, 03 / 2009, 02 / 2009, 01 / 2009, 07-12 / 2008, 06 / 2008, 05 / 2008, 04 / 2008, 03 / 2008, 02 / 2008, 01 / 2008, 12 / 2007, 11 / 2007, 10 / 2007, 09 / 2007, 08 / 2007, 07 / 2007, 06 / 2007, 05 / 2007, 04 / 2007, 03 / 2007, 02 / 2007, 01 / 2007, 12 / 2006, 11 / 2006, 10 / 2006, 09 / 2006, 08 / 2006, 07 / 2006, 06 / 2006, 05 / 2006, 04 / 2006, 03 / 2006, 02 / 2006, 01 / 2006, 12 / 2005, 11 / 2005, 10 / 2005, 09 / 2005, 08 / 2005, 07 / 2005, 06 / 2005, 05 / 2005, 04 / 2005, 03 / 2005, 02 / 2005, 01 / 2005, 12 / 2004, 11 / 2004, 10 / 2004, 09 / 2004, 08 / 2004, 07 / 2004, 06 / 2004, 05 / 2004, 04 / 2004, 03 / 2004, 02 / 2004, 01 / 2004, 12 / 2003, 11 / 2003, 10 / 2003, 09 / 2003, 08 / 2003, 07 / 2003, 06 / 2003, 05 / 2003, 04 / 2003, 03 / 2003, 02 / 2003, 01 / 2003, 12 / 2002, 11 / 2002, 10 / 2002, 09 / 2002, 08 / 2002