Pondělí, 30.09.2002

Ajajaj, to ten tejden pěkně začíná. To je zase svinskej den. Tak jak to bylo popořadě? To, že jsem o půl hodinky zaspal, to dnes výjimečně velkoryse přejdu.

Vzápětí mi volala DrDol, jestli jsem prej četl jakejsi mejl ohledně voleb. Postupem času jsem z ní dostal, že se jedná o mejl někdy ze začátku minulýho tejdne, ke kterýmu se prohrabala právě teď. Ujistil jsem ju, že vím a mám všecko pod kontrolou, tím jsem to považoval za vyřešený. Jenže neuplynulo čtvrt hodiny, DrDol už byla u mně v kanclu, voči vyvalený metr před sebou jak šnek, že prej zapomněla na jednu drobnost. Drobnost je podle ní skutečnost, že zejtra mají jít předvolební seznamy do tisku. A poskoka mně sebrali a baby jsou úplně blbý a ani tak triviální věc, jako je export těch seznamů (asi pět přesně popsanejch tlačítek furt dokola) nezvládnou. Nakonec jsem jí kejvnul, že uvidím, udělám, co bude v mejch silách, snad to stihnu vyexportovat, pak mají celej večer na kontrolu, nebo jak chcou.

Ovšem priorita byla nová kopírka pro detašovaný pracoviště. S tou se kolem desáté přiřítil Ládíček Kopíráček. Sjel jsem tam s tím, abych odborně dohlídl, jak odborník na kopírky odborně kopírku instaluje. Taky by se dalo říct, že von instaloval, já jsem seděl a blbě mu do toho kecal, protože jsem se nudil. Byl celkem spokojenej do chvíle, než ten krám zapnul a vyzkoušel. Dělalo mu to jakýsi bílý pruhy. Začal nahazovat katastrofický vize, že to bude muset zase demontovat a odvézt výrobci, odpoledne by mu měl výrobec vyplajznout novou a von by se s ňou zas dohrkal, von to totiž nemůže rozebrat víc, než to bylo, protože výrobec by mu to taky mohl hodit na palicu. Ale protože Ládíček Kopíráček není žádný pako, ještě výrobcovi zavolal, tam s ním moudře prohovořili dva chachaři, keří nevěděli nic, vzápětí mu třetí poradil, ať se s tím nesere a klíďo to rozebere. Dobrá. Rozebral, nic neudělal, složil, fungovalo. Technická klasika. "Rozborka - sborka", nebo též "vystoupit a nastoupit".

Ještě mně Ládíček hodil na voběd. Cestou jsem koupil propojovací kábl k monitoru, abych mohl u EFXka Bóďovi konečně rozdejchat ten počítač. Toho jsem taky na obědě potkal. Jako vždy si ke mně přisedl a pídil se po novinách. Jenže jsem s ním vykejval, páč jsem žádný neměl. Chachá, to tak. Já si čtu, Bóďa se přihrne na oběd, začne do mně hučet jak do bolavé nohy, já nasraně odložím noviny, von po nich chňapne a spokojeně si čte. Ale tentokrát zůstaly v kanclu. Rychle jsem zhltl zbytek sejra plesnivýho smaženýho a pod jakousi průhlednou záminkou vyrazil napřed. Chvíle času v pauze zbejvala, tak že aspoň ten šlauch k temu monitóru vodzkouším. To bylo v pohodě, ostatní drobnosti taky, jenom mě zarazily ty dvě tiskárny, co se tam furt válej pod stolem. Asi tři neděle nebo měsíc zpátky děsně hořela oprava. Že prej je tam klidně vodvezou, konkrétně Borovička, nákupčí nebo co. Domluvil jsem opravu a Béďovi poslal mailem souřadnice firmy, že na to tam čekaj. No a dneska tiskárny furt nehnutě na fleku. Zkusil jsem se taktně dotázat Borovičky, co von na to, jako svazák. Von na to to, ať si je vodvezu třeba sám, že von nebude nikomu dělat šaška. Doslova. Jo, tak to jsem se dneska vzteknul poprvé, protože jsem z toho jaksi logicky vydedukoval, že bych měl toho šaška dělat já. Tůdle. Ujistil jsem se, zda to myslí vážně. Myslel. Tak jsem ho obratem prásknul Béďovi a Bóďovi, ať si to s tím šaškem vyřeší.

Zpátky v kanclu jsem vyexportoval ty seznamy pro DrDol a její partu, upravil a dal jim je ke zkontrolování. DrDol pro jistotu zahla kramle na nějaký školení. To jí taky zachránilo kejhák. Před pátou mi volala Lotosový Květ ze Statistiky, jak je to s těma linkama. Přebral jsem si to v hlavě a došlo mi, že se pídí po linkách telefonních na volby vyhrazených. Vo těch nic nevím, usoudil jsem, že jestli to má bejt tak jak minule a jestli Lotosový Květ ze Statistiky řekla DrDol a její partě, že to má bejt tak jak minule, není na tom co zkazit. Ale protože je to baba veskrze příjemná a nevotravuje moc intenzivně a moc často, slíbil jsem jí, že to prověřím. A prověřil. A zjistil úžasnou věc. Jak vždycky mají bejt v místnosti A dvě linky a v místnosti B jedna, většinou bejvá nejdřív v místnosti A jedna linka a v místnosti B dvě, z nichž jednu s ohromným nadáváním natáhnu pod prahem nebo voknem do místnosti A, čili je to správně. Teď? V místnosti B klasicky dvě linky, v místnosti A howno. Ze dvou tři neudělám, ani kdybych skočil do zdi. Kdo to rozhodl, objednal, vyjednal, převzal a podepsal? Prej TaTarka, jedna z DrDol - kompanyje. Že to konzultovaly a myslely ... . A už to je průser. Nejenom, že to konzultovaly maximálně spolu navzájem, na mně a na Lososový Květ ze Statistiky hodily kakáč, ale eště to myšlení do toho. Ty jak do něčeho začnou vnášet vlastní invenci, je to vždycky v píči. S prominutím. I bez. Dyť furt říkám, že kdo má vysokou školu, musí bejt nutně mešuge.

Eště, že to byl už více méně (no, spíš více, než méně) konec toho blázince. Aspoň prozatím. Ťapina mě čekala na golfu (pochopitelně s nezbytnými třemi telefonáty co kdybych přišel, jestli teda přijdu a kdy teda přijdu), ta ani moc nezlobila, vychrlila na mě svoji úděsnou historku "Kterak Ťap šalinkartu kupovala" a byl vod ní pokoj.

Jenom Bobeš, zas ten Bobeš. Ten, svině jedna proradná za kamaráda převlečená, uspořádal v Bobšotlachu soutěž, kdo z mojí fotky udělá většího zrůďáka. Co s tím? Nejlepší obrana je útok, já mu to schvaluju (dokonce bych byl schopnej vám vnutit, že je to můj nápad), jen do toho. Kdo z následující fotky udělá většího příšeráka a gaunerovi to pošle na ted_jsem@volny.cz , Bubleš za to slibuje diplom a Tatranku. Sice, jak ho znám, prašivca línýho hamižnýho, místo diplomu dostanete třířádkový poděkování mailem a místo Tatranky tak akorát hrubé howno, jo a voslavovat vás bude maximálně tak, že se vožere, nebo vás to nejlíp ještě nechá zaplatit, ale stejně, jen s chutí do toho, krysy jedny proradný:

---

Sobota + Neděle, 28.09.2002 + 29.09.2002

Dělám prd. Teda to by nebylo nic divnýho, ale dělám extrémní prd. A tím nemyslím jenom to, že mám větry. Ačkoli vlastně i ty mám taky, tak co?

V sobotu jsem vstal v poledne. Ťapinka se vytáhla s obědem. Udělala jakýsi nudle s tomatovo-šunkovou omáčkou. Bylo to stejně strašný, jak ta ruská tomatovo-šunková polívka v Estonsku. Ta měla tenkrát akorát jinej název: "sup tomatno-békonnyj". Ale jíst se to dalo. V Estonsku i teď.

Pak jsme šli vyvenčit Šukíny, Ťap že mi předvede, jakej už je Anďoš cvičenej pes. Aspoň prej budu dělat rušivej element. Tak jsem byl zvědavej. Anďoš, dokud do něj rvala dostatek salámu, simuloval aspoň částečnou cvičenost. Ale rozhodně to nepřeháněl. Chlámal jsem se jak vůl, Ťapinka prohlásila, že su MOC rušivej element a když su takovej, cvičenou Mášu mi ani ukazovat nebude. Radši jsme šli do hospody na golf, protože mi nějakej dobroděj tvrdil, že Sojka v sobotu končí, balí, šmitec a po sezóně. Sice mně to bylo divný, já vím, jak je hajzlík hamižnej, že by to hodlal zabalit už v září? No jistěže ne. Eště na mně čuměl jak na idiota. Ale na druhou stranu jsem z něj vyrazil nějakou pěknou hudbu.

Stavili jsme se rovnou za máti, která se vrátila z dovolené z Kréty. Tak nám povyprávěla, jak u Kreténů bylo, dovezla nám nějakej ten suvenýr, třeba mně zapalovač s vetřelcem, kterýmu svítí voči. Ten je naprosto akční a su s ním těžkej frajer.

Ťapinku jsem nechal u máti, ať se jí navíc pobabrá v telefonním seznamu v mobilu, já jsem vyrazil na třídní sraz po deseti letech. To vydá za samostatnou reportáž, jak zas budu mít nějak trochu víc času. Ale nic převratnýho se vlastně nedělo, vše podle očekávání, Uďa s Honzálem si vožrali držky, Vlastík na to zapomněl a pak letěl z města jak trubka, ale zase mi přinesl ukázat svoji úžasnou jízdenku, kterou se mi furt chlubí. Dále přišli někteří, kteří ani neřekli (to je dobře), nepřišli ti, co účast slíbili (blbci), při placení byly čtyři stovky rozdíl, což se skládalo vrchem spodem, klasika. Nic proti očekávání. Uvidíme, co nám řeknou fotky. Jak vidím Reného, určitě budou dobrý :o)

Furt jsem meditoval, jak se dostanu domů, až jsem to vymeditoval tak, že vlastně Mirajs bydlí se mnou na ulici, stačilo se ho zeptat, jestli je tam autem. Byl. A vzal. Odpadlo mi trmácení přes město, kolem čtvrté jsem byl doma jak na koňu.

A to byl taky ten důvod, proč jsem v neděli vstával až ve dvě. Ťap se nějak zapomněla a nechala mě vyspat. S vobědem se fakt vytáhla, jakýsi moc dobrý vepřový s krumplama, mňam. Ale celej den pak kňučela, že má zduřenou mandli, že se jí mandle lepí na jazyk a chce se jí blejt. A kdo to neměl, neví, co to je, a já jsem to prej určitě neměl a jéééé, jí je chuďátku zle. Odtušil jsem, že si nepamatuju, jestli jsem to měl nebo neměl, když je jí blbě, ať zaleze a dá pokoj. Zalezla, pustil jsem jí kazetu Šimka a Grossmanna a na hodinu dala pokoj. Pak už zas čumákovala po vobejváku a šmírovala, co by dělala, skučela, že jsem jí při vopravě Járovýho počítača zabral stůl, prostě klasika. Akorát mně to nechala dodělat a vynutila si eště film, konkrétně "Můj soused zabiják", co jsme ještě furt neviděli (vlastně teď už jo).

A to je celej víkend. Jenom, jak jsem slíbíl, jsem ještě našel tu fotku teho Bobeša, teda nevím, jestli je to ta, vo které mluvil, ale každopádně jako vždy žádnej krasavec teda není.

---

Pátek, 27.09.2002

Dlouho jsem nezaspal, co? Tak dneska jsem si to vynahradil. Sice si pamatuju, že jsem jaksi manipuloval s vřískajícím mobilem v 6:40, ale další vzpomínku mám až na 9:20. Do hokny jsem se přinesl vesele s velkou pompou v deset.

K těm reinstalacím počítačů se stejně nějak nemůžu dostat, co teda dělat? Nejdřív kafe. Hrubce a Číči vysvětlit, jak se tiskne z Explodéru jenom blok. A protože na mně dělaly tuze smutný voči, ještě jsem Hrubce připojil bedničky, ať si může pouštět v pracovní době CéDéčka. Jo, a Jaruš z kasy chtěla inkoust do tiskárny. Tak jsem jí ho taky vyměnil. A Mrazivé Vášni vyčistil myš. Tím jsem vyčerpal příděl dobra pro tento den a začal egoisticky myslet na sebe.

O víkendu nemám co číst. A nějak jsem poslední dobou zanedbal čtení Howadoořího zápisníku a Chochovin. Stáhl jsem si přiměřenou část blábolů těchto dvou exotů, pod průhlednou záminkou "potřebuju si něco vytisknout" se vetřel na stavební, kde mají rychlou tiskárnu. Jako vždy právě ve chvíli, kdy jsem si ty cancy poslal k tisku, všem ruplo v kuli, že nutně potřebujou tisknout ty svý byrokratický el-aboráty. Jenže vono toho mýho bylo ve finále přes sto stran. Střídavě tam chodily Renátka a Ťápina (neplést s Ťapinou, tahle je čárkovaná), že jestli jim z toho něco nevylezlo. Já na to, že ne, protože jsou nešikovný. A vůbec, ať neruší, kšá, já tisknu něco moc důležitýho. Ve skutečnosti jsem ty jejich voloviny pozastavil, abych to měl rychleji, ale tím se jim chlubit nebudu.

Fajn, sto stran čtení na víkend vytištěno. Co teď? Oběd přece. Ale už jsem byl tak shnilej, že jsem rezignoval na to, jít až do hospody. Skočil jsem si jenom vedle do kšeftu pro klobásky. A eště tam měli koblejžky, naprosto nepředpisově volně ložený. Hned jsem si tři přibral. A cestou zpátky jsem potkal před budovou kolegyni se šklebákem. Aspoň jsem si to myslel, když se skláněla nad kočárkem a já ji mile pozdravil "Těpic, pipko". Jenže vona se zvedla a nebyla to vona. A čuměla jak bagr na tvrdou hlínu, a prej jestli to nejní vomyl. Já na to, že asi jó, ale když byla tak skloněná nad tím kočárkem a měla lebku natočenou v úhlu třicet dva stupňů, že je celá kolegyně. Dokonce i šklebák je stejnej (všici sou stejní) a kočárek je stejnej (taky jsou jenom tři typy). A vona zas, že to je možný, ale když si stoupne rovně, tak už je snad jasný, že není žádná kolegyně. To mi taky došlo, byla to úplně cizí kolegyně. Zpoza rohu se zrovna vymotal Havlajs, aby zas nedošlo k vomylu, dřív než jsem ho pozdravil, zeptal jsem se ho, jestli ho znám, von si poklepal na čelo a prohlásil, že je zaplaťpánbůh pátek. To jsem mu musel dát za pravdu.

Pak jsem se ještě stavil k jedné firmě od jednoho známýho jedné známé, těm se taky rejpu v síti a dělám děsně chytrýho, vono jim to funguje, ale nějak divně, voni neví proč, já taky ne, ale voni si myslí kdovíjakej já su profík, já právě profík su, tak jim přece neřeknu, že nemám ánung, co s tím je. Nic tam zjevně očividně blbě není, je tam něco nakopnutýho tajně, aby Egi měl nad čím hloubat. Ale když vydržím dostatečně dlouho postupně přeinstalovávat krok za krokem jednu věc po druhé, nakonec na to přijdu. A cestou jsem ještě zašel temu Bobovi koupit ten počítač. Nebo jinak - já zajdu do velkoobchodu T.S. Bohemia, tam se chvílu dohaduju s vobchodníkem, von se mně snaží přesvědčit, abych koupil to, co mají na skladě, já mu vysvětluju, že to stojí za pendrek a mají mít na skladě něco jinýho, co chcu já, nakonec to dáme dohromady, voni to za pár dní maj všecko připravený, já to vyzvednu a odvezu k Bobovi. Bude to hromada všelijakejch volně loženejch dílů, Bob bude čumět, že to v životě nemůže dát dohromady něco, co by nějak fungovalo, já se do toho pohroužím se šroubovákem, budu dvě hodiny kutat, až z toho vykutám počítač, děsně rychlej a děsně pěknej a Bob bude zas čumět, jak su šikovnej.

A ještě jsem měl koupit něco ke žrádlu, s čím se Ťapině (to už je ta moja, s krátkým "a", ta líná) nechtělo tahat. Jak si tak mašíruju po kšeftu s telefónem v ruce a z něj čtu "cibule, vejce, olej ...", začne mi ten krám v hnátě vyřvávat jak na lesy, v tomto případě jak na supermarket. Volá vod EFXka Béďa, že jim klekl počítač, kterej řídí jakejsi mocnej obráběcí stroj, úžasných obráběných produktů zdroj. A když klekne počítač, kterej řídí obráběcí stroj, tak vlastně obráběcí stroj neřídí, obráběcí stroj neobrábí a to už ale vůbec není úžasných obráběných produktů zdroj a to je pak průser. Tak se ptám, co tomu je, vono mu to píše furt dokola něco ve smyslu:

STOP: c000026C {nelze zavest ovladac zarizeni}
Ovladac zarizeni \SystemRoot\System32\Drivers\Mga_mil.sys se nepodarilo zavest. Chybovy stav byl 0xc000007B.

Restartujte a nastavte volbu Zotaveni v ovladacim panelu System nebo volbu /CrashDebug pro start systemu. Pokud se zprava objevi znovu, kontaktujte spravce systemu nebo skupinu odborne pomoci.

Jenže Béďa nejni žádná trubka, restartovat ho to napadlo, když se zpráva objevila znovu a znovu a znovu, kontaktoval správce systému. Teda mně. Radost jako svině. A po telefonu bysme to nevyřešili, tak jsem mu řekl, ať si daj pohov, že su za hodinu tam. Holt platící zákazník. Hodil jsem Ťapince domů nákup, řekl, že jdu ještě na dvě hodiny nebo tři hodiny nebo dýl pryč, psi na mně stejně hodili kakáč, páč jim zrovna Ťap dala jakýsi žrádlo, jenom jsem slyšel pecku, jak naprali voba palicema do zdi, když se jim nepodařilo zabrzdit na linoleu u misek, sebral jsem se a šel. Bylo to ve finále na čtyři hodiny, ale zadařilo se.

A jako perlička na závěr, Ťap furt kňučela i ve svým debilníčku, že jí vylezla blbá fotka z automatu, že je tam zelená jak sedma, tak jsem jí ukázal, že to stačí trochu upravit, vod toho sou počítače, mírně přiretušovat a hned je to krása nesmírná. Ještě někde najít tu Bobešovu pasovou fotku (viz Bobšotlach). Tak zatím jenom ta Ťapka:

---

Čtvrtek, 26.09.2002

Vzbudil mně nějakej divnej zvuk. Telefon. On sice ráno má vydávat divný zvuky, takový "Píp-Píp-Píp" jako budík, ale tohle mi kurewsky připomínalo melodii "Rázcvětály jábloni i grúši, páplylí tumány nad rikój ...", po chvíli mi došlo, že se mě telefon nesnaží vzbudit jako hodnej telefon, ale že je to škodolibej telefon, kterej místo aby volající poslal do gébiša, vyřvává jak na lesy a snaží se mi tím dát najevo, že se mnou chce někdo mluvit. A kdo asi tak do pérdele může bejt ten drzej někdo, když je půl osmé? Zvlášť, když si člověk může přispat, anžto jde na Magorát a tam má bejt až kolem deváté? Aha, je to Šťépa z práce, půl osmé je ta správná doba, kdy musí Šťépa člověkovi neprodleně sdělit novinku, že mu už od včerejška netiskne tiskárna. Poradil jsem mu, ať to prvně zkusí restartovat nebo si to jde vytisknout odjinud, až kolem jedenácté přijdu, pokud na něj budu mít náladu, podívám se, co tam zase dohurvil. Nakonec jsem se slitoval, v jedenáct se mu na to fakt podíval, třikrát klikl myší a bylo.

Odpoledne se nechala slyšet šéfová, že rozdělovala jakýsi vodměny. Zkoušel jsem jí navrhnout, jak je to teď moderní, ať to vezme progresíííívně, třeba tak, že ti, co furt se svýma úkolama zatěžujou i vostatní, ti by mohli dostat míň, případně prd, to by se přihodilo těm, kteří jsou ti otravovaní. Já bych byl třeba v balíku, Olóš a Drákulka by dostali houby a taková Fišle nebo DrDol by eště doplácely. Šéfová se zeptala, jestli se mi na tom něco jako nelíbí? Tak jsem radši fofrem sklapl a změnil téma, aby to nevzala třeba tak progresíííívně, že by Egíčkovi nasrala.

A je mi blbě a nic se mi nechce. K večeru jsem sebou šlahl do betle, asi v sedm, následně jsem vylezl trochu zrekultivovanej v devět, chvílu poklábosil s Ťapinou, která je taky scíplá jak pes, narozdíl vod těch vopravdickejch psů, kteří nejsou scíplí ani trochu a jenom dělaj trotloviny. Kolem desáté jsem nahodil téma, kdo jako čuby pude venčit? Ťapinka prej mi když jsem spal říkala, že jí je blbě a že pudu já. Aha takhle. Dokonce jsem prej vodpovídal. Asi jí nedošlo, že chrápu, páč je mi taky blbě a vodpovídám ze spaní, aby sklapla a spaní mi nerušila. Ale šel jsem. Ťap sedí výjimečně u jak ona říká "svýho" počítače, ten je sice pomalejší, ale u radiátoru.

A pak už jsem jenom tak koukal, kde co lítá, kdo co tropí, třeba:

Bobeš jezdí šalinou jak trubka, podle toho, který číslo se mu líbí, pak se diví, když dojede někam do řiti nebo když se v jednom místě octne opakovaně.

Ťapina zas neví, že slovo "volno" se skloňuje stejně jako "hovno", čili druhej pád množnýho čísla je zaručeně "volen".

A Howadoor byl kupovat někdy třiadvacátýho vrtačku, je to stejnej vůl jak já, když jsem kupoval hřebíky.

Ach jo, jak mně bylo šoufl a chrápal jsem, teď zas neusnu a ráno zas nevstanu a o to víc šoufl mně bude a tak furt dokola.

Ještě jsem se ráno cestou na Magorát stavil u TomSysu, to je takový ohromný počítačový vetešnictví, kde mají hory všelijakýho harampádí, více nebo méně funkčního. Za pultem stojí chlap jakejsi, popelníky na vočích, a protože mu popelníky výrobou brejlí evidentně došly, popel ze žvára, co má furt v hubě (žváro, ne ten popel) voklepává do klávesnic vokolo. Když se člověk trefí a dědek má dobrou náladu, dá se z něho vyrazit rozumný věci za rozumnou cenu. A manžel Jára vod ex-kolegyně Jíři má u mě vodpálenej počítač. Taky vod dědka z TomSysu. Jenže když mi ho dědek prodal, tak počítač fungoval. A fungoval tak dlouho, dokud za provozu do něj Járův vodlitek nenarval zkratovanej šlauch vod monitoru. Vod té doby ten původní počítač nefunguje. A teda dědek měl dneska dobrou náladu, vymámil jsem z něho jinej počítač za rozumnej peníz, ten rozdělím na dva (počítač, ne peníz, peníz schlamstl dědek) a podělím těma dvouma půlkama počítače Járu a toho druhýho gaunera, co ani nevím jak se jmenuje.

A do toho přišel Bob, s tím jsou jiný kšefty, ten už prudí dost dlouho, že by chtěl počítač novej. Furt vo tom mluví, že šklebákům ho zařídí a tak, jenže furt skutek utek. Ale šklebák se asi na tatu vzteknul, Bob se dal do pohybu a vyvalil pětadvacet litrů, že teda ať to zařídím a že mi plně důvěřuje a takový ty kecy vokolo. To je aspoň domluva. Sice jsem šklebákovi jeho plány třeba na stopadesátigigabajtovej disk trochu musel seškrtat, ale v zásadě to ujde - peněz je to vcelku dostatek na rozumný počítadýlko, neškudlí, nekafrá mi do toho a počká si, co z toho vyleze. Prej moc dobře ví, že su vodbordelník. Kde k tomu přišel je mi záhadou, těm krámům v hokně nikdo nerozumí, aby to mohl posoudit. Nebo to bere podle teho blábolu vo tom jednovokým a slepejch. A eště dál zašel Liška podšitej, ten vždycky přijde jenom s papírem, kterej někde vyštrachal, já se na to podívám, řeknu mu, že to jsou zločinci a šmitec. Jenže pak přišel s papírem vo počítaču, kde to zločinci asi ani tak moc nebyli, tak jsem mu nahučel do palice, ať si nechá ještě přidat tohle a vonohle a Liška podšitej si jde tuším zejtra pro počítač. A já tomu Bobovi. S těma dvouma to ujde. Ale bude hůř, budou za chvílu vánoce a všem rupne v kuli a budou chtít počítače levný, vojetiny, za málo peněz tůze moc muziky. To bude zase radosti. Už teď se těším.

Jo hele, a Liška podšitej se dneska stavil u mně v kanclu a já jsem mu ukazoval fotky svejch čoklů. Je to pravda trochu jiná třída proti jeho pitbulovi, ale moc se mu líbili. Mně ten jeho pitbul taky. Vlastně pitbulka, nebo jak se to řekne. Dokud ju někdo nenasere, tak je to skvělej mazel. A Bob má taky pitbula, jenže toho jsem ještě neviděl. A má chudáček něco s prackou (pitbul, ne Bob). Ale prej je taky sqělej. A jak Bobovi, tak Lišce podšitýmu se děsně líbí výraz "Undergater".

---

Středa, 25.09.2002

Ráno překvápko - nezaspal jsem. Vstal jsem před sedmou. Trochu mi zkalilo radost, že jsem se hned v předsíni potkal s Jolou, která se právě táhla z té své brigády. Chudinka, celou noc vykládala zboží v Makru. Pracovat rukama, vysokoškoláci, (j)elita národa, tak na ně. Dokonce jsem stihl vyvenčit psiska, jenže jsem se nějak zamotal a do práce stejně dorazil vesele v 8:10, klasika, to bych nebyl já.

Ale v práci hned po chvíli druhý překvápko, stavil jsem se pro cosi za Číčou do kanclu, vona si tam šmudlala jakýsi cedule na volby a prej, že dělá mou práci. To mně zaujalo, jak k tomu asi došla? No prej se to musí udělat, to jsou jakýsi cedule, co mají bejt na volebních místnostech na dveřích, nějakej trubka zástupič nebo jak se ta nablblá funkce jmenuje, si minule stěžoval, že jsou psaný rukou a každá vypadá jinak a nejní to hezký. Odtušil jsem něco v tom smyslu, že na estetický cítění zastupitelů se můžu krajc vajc, napsaný to tam je, ale když už se to teda tiskne, jak probůh ta Číča došla k tomu, že to dělá ZA MNE. No, prej jí to hodily na krk DrDol a její parta. Ještě jednou jsem zopakoval otázku, pro jistotu teda jestli to nedělá spíš za DrDol a její partu. No, vony to prej neumí. Aha, jsme doma, vony sou blbý, bojí se to přiznat a jít za mnou, protože moc dobře ví, že bych jim řekl, že sou blbý a vůbec všem bych řekl, že sou blbý a jenom Číča je takový tele, že to vezme a udělá, aby ty jejich kecy a výmluvy nemusela poslouchat. Dobře jí tak. Popřál jsem jí příjemnou zábavu a šel si po svým.

Volala mi Pišta z podatelny, prej tam mám balíček. Já na to, že dík. A ať si pro něj přijdu. Já, že jo, potom, jak se mi bude chtít, to tam přece vydrží. No, asi vydrží, jestli to není bomba. Aspoň že to myslela jako fór, ta druhá, Dráha, ta loni myslela naprosto vážně, že tam má v divné obálce antrax. A nemohl jsem jí vysvětlit, že skutečně Usáma bin Ládin má naprosto jiný starosti, než hubit Dráhu na podatelně našeho slovutnýho úřadu. A ten dnešní balíček? To se záhy vysvětlilo. Axik mi na srazu Kvítečkova slíbil poslat jako dárek originální prvorepublikovej vojenskej opasek s přezkou se lvíčkem. Ten, co jsem kdysi za bolševíka tak sháněl, dá se říct až po něm toužil (po opasku s přezkou se lvíčkem, nikoli po Axikovi) a nemohl ho sehnat. Pak, když se dá koupit v každým pořádným ArmyShopu, pak mě to nějak přešlo. Ale je to za poslední dobu jeden z dárků, kterej mi udělal ohromnou radost, fakticky, fakt a opravdu. Akorát to zvoslil, nenapadlo ho otočit vizitku a poslal mi to na adresu úřadu, no co, aspoň měla Pišta nad čím špekulovat.

U oběda jsem se dal do novin. To jsou věci, třeba jsem se tam dočetl, že naši investigativní novináři zjistili, že politici nemluví pořádně česky, že plácaj zmaty a nejlíp dlouho mluví, ale tak, aby ve skutečnosti nic neřekli. No jéje, to je zase převratnej objev, toho si asi nikdo nikdy nevšiml. Mimochodem, celej ten článek máte tady, ať se taky pobavíte. Fakt, dokud někdo nevezme AK-47 a to hnízdo tam nevyčistí, nic se s tím nestane. Já chcu bejt taky poslanec, jak kdosi moudrej napsal "volte mně, nic vám neslíbím a taky vám nic nedám", ale aspoň by byla psina, ne? A chodit si do práce, jak se mi zlíbí, to umím taky, zeptejte se mé šéfové.

No, pak už byly v práci jenom takový drobnosti, jako jsem třeba musel objednat jednu kopírku pro detašovaný pracoviště, uvalil jsem padesát tisíc, ani jsem nevstal vod stolu. A Fišli se udělalo šoufl z vobčanů, chtělo se jí blejt, jak tam furt lezli za Laťkou, tak se zdekovala ke mně do kanclu a tam lapala po dechu aby nescípla. No, měla namále, protože lapat po dechu někde, kde jsem bez větrání vyfókal dvacku cigaret, to soudnýmu člověkovi musí přijít jako blbost, Fišli ale né, ta si tam medila. Hlavně vobčani, že tam nejsou.

A pak už jenom do hospody s Bačou a Mišakowem, tam jsme tohle všechno probrali a proprali, bylo na čase vyrazit domů. Ťapce už je vod včerejška taky šoufl, nějaká chřipajzna nebo co, jenže na starání tam měla dneska zásobu voblud, taky poloveterinářek, ty jí mohly zajistit lepší péči než já. Pak dvě (Véra s PidiKlárou) vypadly kamsi do kina (z toho Véra definitivně), Jóla že jde plavat. Jenže Jóla asi chodí moc pomalu, protože nestihla zmizet včas, potkal jsem ji už v baráku dole na chodbě. A pošeptala mi: "Klárce je blbě." Já na to, že to vím (ani jsem nedodal, že mně z nich taky). "A šla se natáhnout," pokračovala šeptem, já na to zase, že to vím, co má bejt? "No hlavně pššššt, potichu." Otázal jsem se jí, jestli jí trochu nejebe, proč šeptá a proč bych já měl bejt potichu, když jsme v baráku vo pět pater níž?

Teď už jsou Jóla i PidiKlára curyg, ale bez větších konfliktů (vize, že zejtra vypadnou, dělá své) se mi je podařilo nakopat do postelí ke spánku. A já dopíšu a jdu taky.

---

Úterý, 24.09.2002

Práce. Nuda. Ani ne tak nuda, ale běžný voloviny, nic zajímavýho. K tomu, co dělat mám, se nemůžu dostat, ostatní jsou blbárny, co nestojí za řeč. Navíc mi bylo blbě, bolí mě v krku, chce se mi blejt, no nic pěknýho.

Odpoledne jsem něco ještě zašel zařídit k EFXku, Bóďu a Béďu jsem potkal u oběda, tak jsem se tam ještě odpoledne stavil. Nakonec jsme vymysleli, že Bóďovi aspoň zprovozním ten starej poskládanej počítač, to jsem vzal dva starý, pár novejch dílů a během dvou dní mu z toho udělal jeden počítač funkční. Ani po něm nevzdechl, furt blábolí, že se bude stěhovat, ale skutek utek. Dneska si vzpomněl, že má zejtra přijet Boss, tak abych mu to nastěhoval do nové cimry, že to bude vypadat, jako že se něco děje. Vyčistil jsem myš. Našel klávesnici. Nebyl napájecí kabel k PC. I ten jsem někde vyštrachal. Nebyla prodlužka, vlítl jsem Béďovi do kanclu, dal mu tam do zásuvky zloděja a prodlužku mu štípnul. Nebyl napájecí kabel k monitoru, štípl jsem ho vedle od monitoru, tam jsem dal takovej ten napájecí z počítače k monitoru. Ale ztroskotal jsem na datovém kabelu od monitoru. Ten prostě nebyl. Bobo si nakonec vzpomněl, že jeden se někde ztratil nebo co, tak si ho od toho náhradního půjčili. Tak bohužel nic. Bóďa se tvářil moc smutně, ale vono ho to zase přejde, to byl stejnej záchvat hyperaktivity jako s těma tiskárnama - čtrnáct dní zpátky chtěli poslat dvě starý tiskárny na opravu, domluvil jsem jim to u servisní firmy, poslal jim propozice (telefon, adresu) mailem, že to tam jejich nákupčí hodí hned odpoledne. Obě tiskárny se tam válí ještě teď.

A cestou domů jsem potkal ještě Ťapinu. Ta se šla zrovna pokoušet o další etapu kultivace trotlopsa Anďoša na cvičák. Pro jistotu mě upozornila, že se ochladilo (toho bych si eště i všiml), vobludy se válej doma. Teda - u nás doma, přesně řečeno. Dokonce Véru pustila k mému počítači. Tady asi někomu šeredně nakopu do gébiša, konkrétně Ťapině. Véra za to až tak nemohla, ovšem to mi nebránilo, abych ji hned od mašiny vyhodil. Ty dvě druhý chrápaly. Podíval jsem se na poštu, k tomu si na monitoru pustil M.A.S.H., prošel pár věcí a nakonec jsem se šel taky natáhnout. Probuzení bylo tak nějak na vážkách - Ťapina byla už doma (což nevím, jestli se dá počítat za extra plus), vobluda jedna ubyla (Jola šla kamsi do Mexika, prej brigáda či co), jenže další dvě furt zbejvaly. Ale jo, PidiKlára furt pospává, Véra anektovala Ťapipočítač, tak taky nezlobí, a nakonec chudince Ťapince se taky udělalo šoufl, tak radši zalezla. Tak aspoň večer je v klidu.

Jo a konečně jsem si zprovoznil ten scanner, to je vidět o kus níž, kam jsem mimo jiné dopsal ten víkend do konce.

---

Pondělí, 23.09.2002

Cože jsem to chtěl? Deník? A něco jsem vám slíbil? V deníku? Napsat? Já? A opravu stránek a pokračování Kvítečkova? Jo, to se to hezky slibuje. Před povodní taky vláda slibovala snížení daní. Že nevíte, jakou to má souvislost a proč se na to (z vašeho pohledu) vymlouvám? Tak sledujte tok událostí a mých myšlenek.

Ráno jsem vstal. Ani ne moc pozdě (jasně, že aspoň trochu jsem zaspal, ale jenom maloučko). Vyvenčil jsem čuby. Taky jsem je neměl mít na krku, ale včera jsem cestou z nádraží potkal Vejťu s Žábinou a s psisky, vesele vrávorající z jakési hospody, jak na sviňu, že já jsem ten autobus z nádraží nenechal ujet. A protože měli ti dva našich milejch pejsků zcela pochopitelně plný zuby, promptně mi je vrazili i s příslušenstvím. Domluva s nima moc nebyla. A já musel ráno šakaly venčit.

Začalo to hned ráno po příchodu do práce (pochopitelně jsem zaspal, ale jenom maloučko). Ráno se měl dotlačit pikolík vod Siemensu, rekonfigurovat ústřednu po přečíslování. Dal jsem si kafe, vyřídil poštu, udělal pár prkotin. V deset jsem cvičně zavolal na dispečink Siemensu a zkusil se zeptat, kterej to tajtrdlík se má zastavit a kdy. Musím odpoledne vyvenčit ty psiska, tak jsem chtěl znát čas, buď bych se otočil doma místo oběda nebo až potom. Prej ten a ten, ve dvě hodiny. Stopro. Uspokojen odpovědí jsem se dál babral ve svejch počítačích.

Pak mi volá pišišvor vod SoLNetu, to jsou zas ti drahoušci, co se nám starají vo jeden Linuxovej servřík (já v tem Linuxu nejsu až tak zběhlej a když něčemu až tak nerozumím a nemám čas tomu až tak porozumět, nechám to chytřejším), tak ten zase že by se pustil do jakýhosi „apgrejdu“. Jenom jsem ho upozornil, ať si to připraví, ale probůh v úřední den na to nehrabe v pracovní době. A s klidným svědomím jsem odešel na oběd. Vrátil jsem se, místo pořádné práce, která mi stojí, jsem se šmrdlal v nějakejch restech a čekal na toho Siemensáka - servisáka. Před třetí mi došla trpělivost, zavolal jsem znova na dispečink, ti mě přepojili jemu na mobil, kroutil se jak žížala, že še omlouvá, ale má chvilku zpoždění, já mu vysvětlil, že má příště zavolat, blbec, ať se staví třeba na hlavu, že jdu na hodinu a půl pryč, předomluvili jsme se na půl pátou. A mimo jiné jsem sjel na Lesnou vyvenčit psiska.

O půl páté jsem byl zpátky. Nefungoval server. Trubka SoLNeťák se v tom začal babrat, protože ve své neskonalé inteligenci vydedukoval, že máme ve čtyři padla. Teda, ne že by se tady už někdy někdo předřel, ale jako ve většině státních úřadů se tady aspoň v úřední den plouží většina lidí do těch pěti hodin. Něco jsme dali dohromady, střídavě to fungovalo a nefungovalo, ale čert to vem. Hlavně tu ústřednu ať máme z krku. Servisák vod Siemensů se dovalil v pět s vyvalenejma vočima půl metru před sebou jak šnek. Rejpali jsme se v tom do půl osmé.

Cestou domů jsem se ještě stavil za kolegou Liškou podšitým, potřeboval něco s počítačem, jenom asi na deset minut, ale aspoň mě vyzvedl autem před úřadem a pak hodil domů, zdržení to rozhodně nebylo. Takže osm hodin a já doma.

Nejdřív jsem si upravil pár fotek z Kvítečkova, že je dám na stránku, ať Kvítečkováci nebrečí, že na ně kašlu (sice kašlu, ale jenom potichu, hehe). Opět jsem vyvenčil šakaly. A napadlo mě, že bych konečně mohl doma zapojit ten novej scanner, co tam mám už čtrnáct dní.

Ťapina byla tou dobou někde na cestě, skoro už před Brnem. Ještě jsem objednal pizzu, aby chudinka měla co do huby, ta jak slyší vo pizze, je celá šejdrem. A tak jsem si krásně říkal, jak bude večer pohoda. Že zejtra se mají dotlačit vobludy. To mi psala Ťap v neděli, že jestli by se dvě ty živelný katastrofy, konkrétně PidiKlára a Véra, hlavně bez tajfunu Joly, u nás mohly ulágrovat vod úterka do čtvrtka, že chudinky maj jakousi zkoušku nebo co a pak zápis, a ubožátka jsou kdesi z prdele, snad z Opavy a Mělníka. Dobrá, tak dnes bude svatej klid, vybalíme se, doděláme víkendový resty, bude pohoda.

Ve třičtvrtě na deset zvonek. Přišlo mi to pravda divný. Tu pizzu nemohli tak rychle stihnout, Ťapina (i kdyby si zapomněla klíče a zvonila) je při nejlepší vůli někde mezi Tišnovem nebo Kuřimí a Brnem. Třeba jde Vejťa s Žábinou z golfu a Vejťa se chce něco zeptat. Nebo je to zase soused a chce s něčím poradit. Hovno jak cep. Vobludy. Tři. PidiKlára. Véra. Demoliční četa koncenrovaná do jedné osoby - Jola. A byl jsem v prdeli i se scannerem, deníkem, Kvítečkovem a klidným večerem. A to je právě ta katastrofa, proti které je povodeň odpolední sprška s malou loužičkou. Prej se spletly vo den. Ale oč dřív se dovalily, o to dýl by zůstaly, aby nám to kompenzovaly. Třeba až do pátku. Nebo nám udělají radost a vydrží u nás až do soboty. Přešel jsem na úsporný režim a začal odpovídat jednoslabičně, navíc jsem měl pocit, že se neustále opakuju. Asi nejčastější slovo bylo „NE !!!“. Já se picnu. Začínám zvažovat variantu, že když je máti na dovolené, ulágroval bych se u ní.

Pravda, nakonec dorazila i Ťapina zároveň s donašečem pizzy, ale to už mě nějak nedokázalo zvednout ze židle. Chvíli jsem se pokoušel ještě něco dělat, například „Návrh rozpočtu pro Úřad na IT pro rok 2003“, na každý číslíčko jsem brejlil asi pět minut a nebyl schopen tomu dát nějakou formu. Těžko se kalkulují náklady na pracovní stanice, strukturovanou kabeláž, server a všechny ty voloviny vokolo, když vám tam čtyři (už i s Ťapinou) příšery kafrají vo březích klisnách, krávách, pohlavních nemocech koček a jakejch to sviní, a do toho všeho mají psi radost (narozdíl ode mne) z návštěvy, což se projevuje tím, že dělají skopičiny, vrčí, perou se a jinak se předvádí.

To si pak může trubka Bobeš sbírat houby a vydávat to za budovatelský úspěchy, když ho nikdo netahá po čertech a ďáblech po jakejchsi Akvaparcích a Plzních a nikdo mu nenasazuje vobludy do kvartýru, já budu rád, když dožiju čtvrtka. A ve čtvrtek jdou vobludy do světa, ať už po dobrým nebo za použití donucovacích prostředků. Už si pro jistotu v hlavě sumíruju, kdo ze známých vyhazovačů a vymahačů dluhů mi visí nějakou tu službičku.

---

Pátek - Neděle, 20. - 22.09.2002

Situace se stala neudržitelnou. Aspoň pro mne. Jak jsem slíbil Ťapině výpravu do Liberce do aquaparku, už jsem se nemohl udržet doma. Teda úplně přesně řečeno - nechtěla si to dát vymluvit a doma mě nechat. Všechno bezvadně zorganizovala, aspoň v pátek to tak vypadalo - psy pohlídají Vejťa s Žábinou (až do pondělka), ubytování v Liberci máme zajištěný (na asi osmej pokus), jak se tam dostaneme taky víme (Ťapince to v tom motelu nadiktovali), jízdenky do Liberce máme (to musím vědět, sám jsem je pro ně poslal) a spoj z Liberce do Plzně taky našla.

Abych si nepřipadal jako odstrčenej ňouma, kterej nepřiloží pracku k dílu, nejdřív jsem našel náhradní spoj do Plzně - nepojedem z Liberce o půl šesté ráno, ale až v devět, neuděláme si vyhlídkovou cestu přes Chomutov a Žatec, ale bez jakékoli nápaditosti to vezmem přes Prahu a budeme tam ještě o čtvrt hodiny dřív. Toto mě uspokojilo, s klidem jsem šel spát a dokonce se na tu estrádu začal těšit.

Ráno jsme se sbalili, dali si kafíčko, psí věci připravili i s psama do předsíně, Žábina má klíče, máme všechno, můžem jet. Ještě cesta na Zvonařku, kterou jsem v jízdním řádu MHD vyhledal já, proběhla vpořádku. Šalina jela jak bylo napsáno, nikde zácpa, v 9:35 jsme stáli na autobusovém nádraží u autobusu. Původně jsem myslel, že to je předchozí autobus z toho nástupiště, nějakej místní spoj, mělo to nápis "ČSAD Vyškov" a ta rozhrkaná Karosa vypadala, že o moc dál, než do toho Vyškova, nedojede. Omyl. Ta rozhrkaná Karosa byl náš spoj Vyškov - Brno - Liberec. No potěš ventil. A řidič nám hned ze startu připravil další fórek, abysme jako věděli, v jakým duchu se cesta ponese. Hodili jsme si tašky do zavazadlovýho prostoru, šulda za volantem moudře pokejval lebkou a řekl si o asi osmnáct korun, všude ve světě je v ceně jízdenky minimálně jedno zavazadlo, v ČSAD Vyškov jsou zjevně dál, aby neplatili všichni, zaplatí jenom ten, kdo zavazadlo má - jenže navíc k ceně tarifu. Jo, jinej Vyškov, jinej mrav.

Kupodivu se autobus začal rozpadat až ve Svitavách, trubka šofér musel chudák vylézt a spravit upadávající reflektór. Bodejť by se neuklepal, když to byla taková hrkna. A další žduch přišel vzápětí v Litomyšli, kde měla bejt asi půl hodiny pauza, řidič pravil, že má v autobuse moc peněz, vyhnal všechny ven, autobus zavřel a šel kamsi do dža. Napadlo mě, že je to dobrej čas na vyvenčení se, v nádražní budově se nám na druhej pokus podařilo s nějakým vojákem otevřít pomocí dvoukoruny hajzlík. Jak jsme tam s tím ale zápasili a hledali po kapsách náhradu za tu první (sežranou) dvoukorunu, přikejval se zas ten blbeček od autobusu, jenom jsem ho viděl, chuť k močení mě přešla.
Ale nakonec jsme se do Liberce doštrachali. Až se tomu divím. Vylezli jsme z hrkače, vzali si věci a šli na zastávku MHD, že se nejdřív sjedem ubytovat do motelu a pak vyrazíme do aquaparku. Na zastávku. Na zastávku jsme došli. A tam taky skončila Ťapinčina organizace. Proč? Zkusím to zrekapitulovat.

Jenom už předtím, když jsme okouněli na zastávce, než jsme zjistili, jak bledě to vypadá, Ťapinka ještě jásala: "Podívej, tady mají dospělí i pes jenom jednu jízdenku, ne jako v Brně." A skutečně, bylo tam napsáno "Dospělý a pes -> 20 min. -> 10,- Kč." Musel jsem jí pracně vysvětlit, že se věc má tak, že sice mají dospělí a psi stejnou jízdenku, ale každej jako svou, nikoli jednu dohromady. Tomu nasvědčoval i řádek pod tím "Mládež a důchodci nad 70 let - 5,- Kč." Z toho se to dá celkem logicky vydedukovat, i když je to pěkná myšlenka, že by si dítě připnulo na vodítko tři důchodce a cestovali všichni společně za bůra.

Ale zpět k té naší cestě do motelu. Ťap měla na lístečku napsáno, že jde o "Motel Ponte", na ulici Londýnské, dostanem se tam od nádraží linkou 30 nebo 1. Zastávka se jmenuje "Motorest". To zní pěkně. Ještě tvrdila, že se dívala na mapu, Londýnská je úplně nejhlavnější ulice v Liberci a přilehlém okolí, velká, obrovská, všichni ji musí znát. Aha, tak to pak jo.

První zjištění - linka číslo 1 v Liberci neexistuje.
Druhé zjištění - zastávka "Motorest" v Liberci neexistuje.
Třetí zjištění - linka číslo 30 jezdí jednou za hodinu a půl, z centra kamsi do řiti.
Čtvrté zjištění - ulici Londýnskou nikdo nezná (bodejť by jo, když je kdesi v polích)
Páté zjištění - Ťapinka nemá na ten motel telefonní číslo.

Chvíli jsem ji v tom nechal vydusit a ještě si občas rejpnul, jestli si je fakt jistá, že rezervovala nocleh v Liberci, třeba v Praze je taky Londýnská a tam bych i trefil, stačí říct. To už začínala natahovat, jako: "Bůůů, to je ale blbý město, všici tady lžou, nikdo nezná hlavní ulici, hůůů, uáááá." A napadlo ji, že když půjdeme po kolejích směrem od centra, musíme to najít, ona viděla tu mapu a řekli jí, že je to tak dvacet minut pěšky. Ušli jsme asi sto metrů, před námi se zjevil dálniční přivaděč nebo co a Ťap se dala zase do breku.

Byl právě tak čas se do toho vložit. Donutil jsem ji chvíli se hrabat v mobilu, po nějaké době ve volaných číslech skutečně našla to, o kterém se dalo předpokládat, že je do motelu, do TOHO motelu ("Motel Ponte", ulice Londýnská atakdále ...). Vzal jsem telefon a zavolal tam, zvedl to nějakej bořík a představil se jako "Motel Ponte". Dokonce mi i na první otázku odpověděl, že je to fakt v Liberci. Dobrý. Ale když jsem se ho zeptal, jak se k nim teda dostanu od nádraží, přešel do vyjeveného udiveného tónu, že to teda musí někoho zavolat. Zavolal. Druhýmu příteli na telefonu jsem opakoval soutěžní otázku a požádal ho o nápovědu. Chvíli vzdychal, že to je složitý, sumíroval si to v palici a pak se dal do popisu. Můžem jet od nádraží autobusem 301. Ale ten jezdí jenom hrozně řídce. Nebo lepší bude jet něčím na Fügnerovu, to je místní "Terminál MHD", taková změť zastávek, kde se sjíždí a rozjíždí všechny linky z města. A odtam autobusy 12 nebo 23 směr Letná, Lesná nebo Letka, von přesně neví, jak se to jmenuje. A neví ani, jak se jmenuje zastávka, ale je asi zhruba přibližně cca odhadem pátá, za táhlou zatáčkou doleva a doprava, to poznáme, pak je tam prodejna Škodovek, tak teda tam. Poděkoval jsem mu a hovor ukončil (mobily se nezavěšují, leda na krk).

Vrátili jsme se na zastávku, pochopitelně neexistuje ani linka 301, přesně, jak jsem předpokládal. A kdoví, jak to Ťapině vysvětlovali, jestli trochu huhňal a řekl jí něco jako "Třictajedna" a ona slyšela "Třicet" (kamsi do prdele) "A Jedna" (což stejně jako 301 není v Liberci vůbec). Vzali jsme to na tu Fügnerovu - Terminál MHD, po chvíli jel i autobus číslo 12. Dlužno podotknout, že jsme se dobře trefili, jak byl ten pátek nějakej ten "Den bez aut" nebo kýho čerta, jezdilo se v Liberci ten den MHD zdarma, i v autobusu měli přelepené značkovače samolepkami "Dnes zdarma". Dobrej tarif, to by se mi líbilo častěji. No a odpočítal jsem čtyři zastávky, pak se na kraji města objevila ulice Londýnská, táhlá zatáčka doleva, táhlá zatáčka doprava, prodejna Škoda a pátá zastávka. Jmenovala se "Růžodol I". Vystoupili jsme. Mezi autoprodejnou a zastávkou byl motel. Ve stejné budově jako second hand a deratizační firma. No paráda. Byli jsme fakt v motelu.

Dlužno podotknout, že ač zvenku vypadala ta bouda příšerně, vevnitř skrývala celkem dobrou pizzerii, pokoje byly mírně řečeno strohé, ale při bližším ohledání čisté. Takže nakonec to dobře dopadlo. Za 180,- Kč na osobu a noc je to dokonalé. A mohli jsme vyrazit do aquaparku.

Vcelku pohodlně jsme se tam taky dostali, chtělo to jenom střihnout zpátky tou dvanáctkou o jednu zastávku za teho "Terminála". Akvapark. Na plavání to není, to je na blbnutí. Spousta malejch i větších bazénků, zákoutí, vířivek a vůbec jinejch volovin. A hlavně několik tobogánů. Jeden takovej malej žebrák, na tom jsme ani nebyli. Druhej otevřenej, hodně dlouhej. Třetí zadeklovanej, zezačátku tam prosvítá sem tam světýlko, zajedete za zatáčku a tma jak noha. Úchvatný, člověk mokrej jak myš se řítí jakousi trubkou, neví kam, hází to s ním ze strany na stranu, nečekaně dostane z boku sprchu do ksichtu a nakonec ho to vyplivne do bazénu. A poslední tobogán, naprostej úchvat. Zase temnej, zezačátku dost sešup, pak vás to vyflusne do jakýhosi trychtýřa, tam se motáte chvílu dokolečka a nakonec propadnete ďourou uprostřed jak kdyby vás to spláchlo do hajzlíku. No bomba.

Vyblbli jsme se jak trubky, pravda, Ťapina víc, taky je větší trubka, vyráchali se, sbalili a přesunuli se zpátky do motelu. Na večeři do té pizzerie. Fakt dobrá, zvlášť proto, že pizzu dělají přímo v peci, ne v nějaké troubě. A mají tam dobrý pisoáry - dva normální a jeden malej, pro trpajzlíky. No a na závěr dne jsme šli spát.

Ráno jsme celkem na pohodu vstali, došli na nádraží na autobus v 9:00 a přesunuli se do Práglu. Tam nastal drobnej problém. Jelikož to Cajzlům vyplavilo teho krtka, štrachali jsme se přes město na Smíchov víc jak hodinu, výsledek byl ten, že nám courák do Plzně ujel před rypákem. Za chvílu ale jel šnelcug, nakonec jsme byli v Plzni teda o asi dvacet minut později, jak tím "Ťapispojem", kvůli kterýmu bysme museli vstávat v pět ráno. Aspoň tak.

          

Co říct k Plzni? Stavil jsem se za Joem_40, s Ťapoušama jsme se flákali (jako odpočívali, ne flákali po hubách nebo tak), karty jsme si zahráli, klasika. Jenže jsem musel do Brna, poněvadž jsem si při plánování akce trochu neuvědomil, že je právě ten víkend, na kterej si Telekomunisti připravili srandu zvanou přečíslování. I zašli jsme v neděli ještě na oběd do hospody "U hadí vrány", rozloučil jsem se a vyrazil.

Cesta uběhla příjemně, jenom do Prahy vedle mně seděla jakási tlustá bába, napřed jsem ji musel kus posunout, aby zabírala jedno a půl sedadla na druhou stranu, protože se pořád roztékala do stran, zarazil jsem ji sklopením opěrky. Vzápětí se vrátil asi z jídelňáku její manžel a čuměl jak vejr, protože na tom dvojsedadle na něj zbylo asi 20 cm místa. No, napasoval se tam, ale ani trochu jsem mu nezáviděl.

A závěr byl fakt úžasnej. Musel jsem máti zalít kytičky, šel jsem k ní rovnou z nádraží. Jenže cestou jsem potkal Vejťu a Žábinu vesele se potácející z jakési krčmy. A ti mi hned vrazili psiska, kloudná řeč s nima nebyla. No, to je věc, to jsem měl zas radost, a já se tak těšil, jakej budu mít aspoň jeden den klid.

---

Čtvrtek, 19.09.2002

Jak von to říkal ten parchant Bobeš s tou skvrnou a Václavákem? Skvostná myšlenka. Ale hezky popořadě.

Nebojte, nevybočím z řady dní, vstal jsem pozdě, ale jenom trošku a nikomu to nemohlo vadit, anžto jsem šel rovnou na Magorát pro data, na nějaké minutě teda nezáleželo. Pro data. Data pro DrDol a její partu, aby mohly podle toho odkontrolovávat jakýsi kandidátní listiny na volby. Jako každej tejden za poslední měsíc a půl. Lámal jsem si hlavu, jak to stihnu aktualizovat, když to musím dělat až odpoledne, když ten program nikdo nepotřebuje používat, přitom dneska odpoledne musím za kámoškou do špitálu, mám sraz s Nepejšem a mám jít s Aneťáky do hospody. Situace se vyřešila, DrDol mi sdělila, že kandidátky jsou už hotový, data stačí aktualizovat v pondělí. No bomba. A šéfová se vrátila z dovolené, ani jsem ji ničím nenamíchl a rovnou jí víceméně sdělil, že si zejtra beru dovolenou, abych se mohl jet s Ťapinou vykoupat do teho Liberca. Ani si na čelo moc neťukala a vyjádřila pochopení, ona má zas zálibu v koupání kdesi snad ve Štúrovu. Co na tom všichni vidí, když maj pod rypákem bazénů hned několik?

Ale dobrá, z práce jsem vymajznul jak sysel, kámošku ve špitále navštívil, dali jsme si kafe a pak jsem měl spicha s tím lumpem Nepejšem. Udělali jsme, co jsme potřebovali, a rozhodli se, že jdeme do města. Von tam musel něco zařídit, pak si dáme někde opět kafe a von pojede domů na ten jejich Vidlákov, já to budu mít kousek do Černohorské za syčákama Aneťákama. Jenže cestou jsem si vzpomněl, jak Bobešovi furt vrtá hlavou souvislost "skvrna vs. erekce" a jak psal, že si stoupne na
Václavák a zkusí zařvat "Skvrrrrrnááááá" a schválně, kolik lidí se chytí za poklopec a kolika se dostaví erekce a vůbec je to skvělej nápad. Nebo teda u Bobeše jenom úvaha, jako skvělej nápad to přišlo mně.

A taky že jo, po cestě jsme potkali mimo jiné Oťana z Hospůdky za divadlem, na toho jsem se skvrnou moc nešel, protože mu prej vodkráčel počítač i s účetnictvím a byl z toho nějakej scíplej. Jenže na dalším rohu se proti nám sunuli Newa-Kee s Wrauuem, to už bylo jiný kafe. Svěřil jsem se jim se svým (akademickým) problémem s erekcí, teda spíš s tou skvrnou, a že si to budu na Svoboďáku muset prověřit. Newa-Kee celkem dle předpokladu odtušil něco ve smyslu, že jsem magor, ale Wrauua ta myšlenka očividně zaujala, že mi zkusí helfnout a ještě poté, co jsme se rozešli, jsem slyšel jeho hlas vzdalující se po Masaryčce: "Skvrna ! Skvrrrnááá !!!"

Nepejš si zařídil v Domě Pánů z Lipé, co potřeboval, a nastal čas na test. Reprezentativní vzorek by byl, na náměstí se zrovna konaly jakýsi oslavy vinobraní nebo co, bylo tam pódium, na němž šaškovala jakási kapela. Tak jsem zvolil čas po písničce, ačkoli blbouni zrovna hráli nějakou snad desetiminutovou baladu, ale pro poznání je třeba něco vytrpět. Já vytrpěl baladu, přečkal potlesk a jak se začal moderátor sápat po mikrofonu, do nastalého ticha jsem zařval: "Skvrrrrrnááááá !!!" a koukal, co se teda bude dít. Hmmm, ti lidi jsou praštění, nedělo se víceméně nic. Akorát po mně divně koukali a vůbec, ale vůbec netušili, že se jim má dostavit erekce, nebo se aspoň mají chytit za poklopec. Asi to bude chtít nějakou mocnou osvětu.

Cestou po Masarykově třídě zpátky dolů jsem teda ještě několikrát zkoušel oslovit náhodný hlouček, taky čuměli jak blbci. Ovšem proti nám se z davu vyrojila XChatová kámoška Extraa, tak jsem ji hned překvapil otázkou "Co si představíš pod pojmem skvrna?" a vona hbitě, aby vypadala moudře, vybafla: "Nějakej flek nebo tak něco". Himlhergot, na to se musí jinak. Jelikož nejsu u soudu, můžu používat i návodný otázky. Zaparkovali jsme v půlce ulice v kavárně, jakási sličná slečna nám donesla kafe, tak jsem se jí správně (návodně) zeptal: "Slečno, taky se vám u slova skvrna vybaví erekce?" a vona se začala jenom pohihňávat a šla obsluhovat jinam. Divná slečna.

Jenom jako vsuvka - nahoře byla internetová kavárna, napadlo mě, že jsem vlastně v Česku v životě v internetové kavárně nebyl, že ani nevím kolik to stojí. Cestou na hajzlík jsem zjistil, že 20,- Kč za půl hodiny a 40,- za hodinu, to ujde, aspoň myslím.

No ale s Nepejšem jsme se rozloučili, domluvili se na příští víkend na golfík a šel jsem za ex-kolegama vod Anete. Vkročil jsem do hospody, slušně pozdravil "Neztrácejte humor, i když máte tumor" a hned ze startu se zeptal, co se jim teda vybaví pod pojmem "skvrna"? A všici zas začali s těma flekama a kaňkama, jenom klustej Vašek nelenil a vypadlo z něj: "Ejakulace". No vida, Vašek, starej dobrej dobytek Vašek nezklame.

Ale ostatní syčáci mě tak znechutili, že jsem s nima poseděl jenom asi tři hodiny a šel domů. (Hlavně proto, že hospoda zavírala a do další se nešlo). A zákeřné hajzlbábě jsme zase nikdo nic nedali, zas chuděrka čuměla tuze smutně.

Ale jestli mě Ťapina zejtra rozčílí, ohledně sporu "Skvrna vs. Erekce" udělám v Liberci anketu.

---

Středa, 18.09.2002

Zaspal jsem? Zaspal. Jenže tentokrát naprosto normálně. Ani jsem do noci nedělal něco služebního, ani jsem si nezapomněl přeřídit budíka, ani za to nemůže žádná SMS, ani nevypukla atomová válka. Prostě jsem budíka majznul a šlus. Vztyk v 9:30.

Při příchodu do práce seděl venku v autě Mirajs a prosil mě, kdybych potkal někde Fišlu, ať ju popoženu. Potkal jsem, hned za vrátnicí, ještě mi stihla říct, že se nejpozději, ale nejpozději za hodinku vrátí, že by potřebovala trochu poradit s tou webovou stránkou. Jo, určitě se nad tím budu pozastavovat. To už říkala včera a předevčírem. A fakt, vrátila se už za hodinu a třičtvrtě, ve chvíli, kdy jsem se zrovna ležérně valil na oběd. Prej hned po obědě. Po obědě byla zase někde v Mexiku. Přišla zas za hodinu. Dělal jsem zatím jiné věci. A ve volné chvilce jsem si skočil na záchod. Tam mi volá Ťapina: "Uááá, bůůůů, fňuk uíííí, zrušilí náááám úúúbýýýtóóóvání, dááácááání .....", vysvětlil jsem jí, že mě sere u sraní a že aspoň do žádnýho Liberce nepojedem a že jsem to říkal a že to je blbej nápad. "Hýýýjáááá, hůůůů, jááááá dóóó Líííbééércáááá chcůůůů ....". Tak ať si to zařídí.

To už jsem Fišli do počítače narval aktuální verzi webové prezentace, tak, jak jsem to doma za poslední dobu překopal. S velkou pompou se dovalila a začala zas vést ty svoje zmaty, jak má moc práce a kdesi cosi. Pak se dala do práce. Asi osmkrát jsem ji seřval, ať furt nekliká na všechno jak pitomá (je schopná na každý tlačítko myšítkem kliknout tak tři- až pětkrát a pak se diví) a zkusí trochu uvažovat, co vlastně dělá. Klikat přestala zas úplně. A cokoli dělat taky. Prej neví, jak na to. A co má teda dělat. A stránku nemůže najít. A má tam napsaný jenom "File Open" a né "Soubor Otevřít". Kráva blbá, když na to měla školení, vymejšlela píčoviny, dělala hvězdu, že už néni co řešit a ukazovala školitelovi kokotiny, co jí přišly mailem. Tak teď to má, trubka. Ví howno. S adrenalinem stoupajícím do závratnejch výšin jsem to s ní nějak doplácal a byl čas akorát jít domů. Ještě jsem nahlásil, že ráno musím na Magorát a zmizel.

S Ťapinou jsem se srazil na golfu. Chvílu jsme sedli a vona se hned začla chlubit, jak zařídila jiný ubytování v Liberci, jak tam fakt pojedem a jak to bude super, když se jak idioti budem koupat někde třista kiláků v jakési díře. To su z toho úplně vedle. A protože mi furt vyčítá, že se nezajímám o to, co dělá (já to vím, buď skopičiny nebo lautr howno), zkusil jsem zapříst konverzaci: "Cos dělala celej den?" To jsem si zas něco vyslechl: "Náhodou jsem prala a žehlila a byla s psama a vůbec, co mě vyslýcháš?" Ta už je taky padlá na palicu. Ale koupit třeba lístky na autobus, když to jako vorganizuje, to ju ani nenapadlo.

A Bobešovi furt vrtá v budce ta erekce, hehe, ten je z toho ouplně vodpískanej. Tomu už se vo skvrnách a erekcích i zdá. A eště se tím v Bobešotlachu chlubí. A taky historkou, jak známej brouzdá po pornostránkách a pak se diví. To znám vod Kokeša. Ale aspoň z něho vypadl dneska dobrej mail (z Bobeša, ne z Kokeša):

Chtip vod Bobeša (autor patrně neznámý)

Jo, jo, jo, když jsem se o čtvrt na dvě snažil zlomit par známých na Chatu, aby nakrkli Bobeša s tou jeho "Erekcí", za prvé jsem zjistil, že to s tou anketou nebude tak žhavý, že to svýho času nepochopil Bača, tomu bych se nedivil, ten je potróblé vod přirození, ale nechápala to ani Kitka a nejnověji ani Tullie a Marbulinka, všechny tři ostřílené Internetové matadorky, asi by si tam Berťajs měl fakt dát metodický návod. Ale hlavně - "sestřelil" jsem mu magickou stovku na počítadle, hele:

Jo, a z těch 7 u Erekce jsem si zase aspoň čtyři musel poctivě naklikat sám, sám si řešit erekci, no to je teda úroveň. Kde jste, když vás potřebuju? Ale co, teď už je tam osm, Marbulince a Tullii se společnejma silama podařilo jednou kliknout :o)

---

Úterý, 17.09.2002

Zaspal jsem. Nic novýho. Jak to hovádko boží. Taky nic novýho. Já už to ani pokaždý nepíšu. Na takový univerzální věci si asi brzo udělám tabulku, něco jako zaškrtávací políčka, jestli jsem zachrápal nebo ne. Ale tentokrát to bylo zase a jako vždy kuriózní. Ráno, mezi dvěma zazvoněníma mojí telefono-budíkové soustavy mi na tu mobilně-telefonní část přišla sprška SMSek. Nějak jsem si je (blbec) v polospánku chtěl přečíst, abych jako viděl, který drahý blbec mi takhle po ránu může co psát. Výsledek byl ten, že jsem si jenom velice matně uvědomil, že jedna je od Kitky, chvílu jsem s telefonem šaškoval, nějak mu zakázal dál rušit a znova usnul. Probudil jsem se drsně pozdě. Drama to nebylo, musel jsem do velkoobchodu něco zakoupit, všichni to věděli a nikdo se po mně nesháněl. Něco do kmenové práce a něco při té příležitosti pro EFXko. Tiskárna do práce bude v průběhu tejdne, CD-ROMka a disketovka pro EFXko byla hned. Hoši od Dexxu se pochlapili. Aspoň to. A zas to ve finále nebylo tak tragický.

Jenom mi pak furt vrtalo hlavou, kdo mi co chtěl. Jedno mohla bejt ta Kitka, ale nebyl jsem si jistej, jestli se mi to nezdálo a pokud ne, tak co mi teda hergot vlastně chtěla? Napsal jsem jí z práce taky zprávu, jestli mi psala zprávu, ať mi napíše zprávu, co to bylo za zprávu. Napsala, že mi napsala, a napsala i co napsala. Nechápe Bobešovu anketu. Teda nechápe, že když tady vidí obrázek z ankety, musí na Bobešovu stránku a tam mě v té anketě podpořit. Teď si jenom nejsu jistej, jestli za tohle můžu zjebat Bobeša. Ále co, můžu. Jebáním člověk roste. A ty ostatní zprávy vem čert. Když byla pravda ta od Kitky, asi byla pravda i to, že mi přišly asi tři. Jestli někdo něco chtěl, však von se vozve.

Stavil se za mnou do hokny Kraťas. Zase bude prase. Teda jako "akce prase". Ovšem bez prasete. Úplně přesně "Akce opékání prasete, bez prasete, spojená s opékáním kuřat" nebo co. To může bejt celkem bžunda. Jenže já nebudu vopejkat nic, anžto jedu s poťap-Ťap se koupat kamsi do Liberce do akvaparku. Kraťas pravil, že su vůl. Já pravil, že vím, že su vůl. Já si uvědomuju, že su vůl. Všici mi říkají, že su vůl, když se jedu s poťap-Ťap koupat kamsi do Liberce. Ťapince to ovšem přijde jako skvělej nápad.

Cestou domů jsem se ještě stavil u EFXka něco udělat, přesněji řečeno vzít dva počítače nefunkční, celý je rozebrat na hromadu karet, drátků a šroubečků, přidat tam ty dvě ráno zakoupené ingredience, důsledně zamíchat (to je jenom řečnický obrat, jenom to proboha nemíchat), chvílu kutit a vykutit z toho jeden počítač funkční. Byl klid. Byl tam jenom Bobo. Bóďa, Béďa a Boss exhibovali na výstavišti. Vrátil se pouze Béďa, chvílu se mi vysmíval, ale přestal, když viděl, jak jsem zprostřed toho šrotu vytáhl stylem králík z klobouku funkční počítač. Že prej radši jede na výstaviště pro šéfy. Rychle jsme se já i Bobo sbalili a vymajzli. Přece jenom by to za den bylo na člověka štěstí moc.

Ještě jsem línýmu Spojkovi odnesl věci pro něho na golf, počkal na Ťapinu, až se vrátí s tím čoklem z toho execíráku a šel se ještě povrtat sósedovi v tom jeho kriplu, co mu tam nejela ta nová tiskárna se scannerem. Radši nebudu líčit, jak jsem se s tím mořil a na jakou školáckou chybu jsem pak přišel. Jenom Vejťa, kterej si dělal prču, že si s tím prej nevím rady, sklapne, až se dozví, že závada byla v BIOSu, to je pro něho záhadný zákoutí počítače, mluví to anglicky a on nad tím sedí dycinky jak oukropeček a fňuká vo pomoc.

Ťapina mezitím vyrobila večeři. Byla kolem toho taková debátka. Měla napůl hotovou omáčku a chuť na ni. Ovšem ta by počkala do zítřka. Já měl chuť na škvarkovej chleba, ten do zejtřka ztvrdne. Měli jsme omáčku. Ale fakt teda dobrou. Pak mě vyhnala s psiskama na procházku. Celej den nic nedělala (kromě večeře a zábavy s psama), tak z toho byla unavená. A musela si napsat deník - opice opičivá. Aby pak mohla jít spát a odpočívat na další nicnedělání. Já ju jednou roztrhnu, nebo ju v tem Libercu utopím.

---

Pondělí, 16.09.2002

Kurňa, to byl zas den jak noha. Trochu jsem to ráno přepísk. Vždycky si koupím na cestu do práce noviny, aby se mi trochu zvedl adrenalin. Ale nevím jestli to připadá jenom mně, ale za chvílu mně z toho šlahne. Nevíte, kterýmu to miliardářovi rodina (právě aby ho nešlahlo) zřídila celou redakci a nechala vydávat noviny se samejma pozitivníma zprávama? A nedalo by se to někde předplatit? Asi ne, musím se vo to pokusit sám. Ale dneska mám jakousi prapodivnou předtuchu, že to moc nepůjde.

Politika. Hmmm, Hanča Marvanovic se zachovala jako jediná normální v celým tom tyjátru, všici sou z toho na palicu. Špidlajs lítá po Stračeně a góme, kemu by za to nakopal do gébiša. Když von chudák nemá ty "předešlé vlády", co měl vždycky v rukávu Milda "Becher" Zeman. No, von si Vláďa nekeho nande. Ale jak správně tipoval Ondřej Neff na Psovi, vodsere to asi takovej Mlynář, von je takovej vokopávanej ňouma. S odborností a výkony to asi bude mít prd společnýho, ačkoli Mlynář jako ministr nějaké té informatiky zná aspoň rozdíl mezi mikročipem a mikrovlnkou. Což vo to, takovejch je víc, koloťuk Gross taky pozná přednostu stanice od fízla. Ale ten by Voloďovi asi rozbil brejle, stejně jako tvrďák Tvrdík, ten by se taky nedal. A toho já celkem rád, ač je to bejvalej lampasák. Aspoň má vo něčem trochu "ánung". Když vezmu takovýho trubku Baudyša, kterej si málem sestřelí vlastní letadlo, ve kterým eště némlich sedí. Nebo Vetchýho, kterej koupil vetchý padáky. Asi vůl myslel, že mají pád usnadňovat. Buzkovou nevyhodí, ačkoli má taky aprobaci na ministryňu školství akorát tu, že šklebáka má v první třídě (a radši nebudem rozpitvávat, nakolik věří těm svejm školám). Ale ne, ta má aspoň pořádný kozy, tu si Vláďa nechá. Kdyby ju drapnul za límec a hnal ju aus, hned by z něho byl šovinista (ale kdyby řekl, že si ju tam drží kvůli kozám, tak taky). No, Mlynářu, vypadá to s tebou bledě.

Staženo kdoví odkud, původně snad vyšlo v Blesku nebo v jakejch rádobynovinách.

Pak už jsem se dočetl jenom, že Zeman by chtěl bejt prezidentem a bolševíci ve vládě. No potěšpánbůh. Ťapina sice držkuje, že mám furt někde po ruce zabalenej bágl, ale já vím, proč to dělám. A taky zařvali zas nějací dva maníci v Kosovu při nehodě obrněnýho transportéru. To su ale vůl, já myslel, že všechny čtyři pojízdný nějak dotáhli k tej Svobodnej Evropě. No, asi jim eště nějakej zbyl. Vlastně teď už ne. Stejně je to zas taková ta zpráva z kategorie báchorek pro veřejnost. Všimli jste si někdy někdo, kolik vojclů a fízlů se ubezduší nebo všelijak zkripluje "při čištění zbraně"? Nepobyl jsem na vojně nijak extra dlouho, ale taky jsem si hrál na sportovního střelce a obecně o tom něco vím. Kdo se postřelí nebo zastřelí při čistění kanónu, je vůl a patří mu to. V normální praxi to možný není. U zbytku nás pouze krmí pohádkama.

Jo a s ministrama, zejtra se má v hokně otevírat ten vopravenej barák pro detašovaný pracoviště. To bude zas psina. Sezvanejch je tam asi milión vopruzů, kteří s tím nemají nic společnýho, aby se tam nablble tlemili a moudře řečnili. Už teď sou z toho fšici vedle. Hlavně by se měl dovalit i "Ing. Zdeněk Škromach - ministr práce a sociálních věcí". To může bejt celkem psina. Tak jsem se porozhlídl po Netu, jestli si ho, kašpárka, pamatuju dobře, jo, ksicht jsem tušil správnej, ale kouknul jsem na jeho stránku (vlastně OVV ČSSD Hodonín), to jsem si zase počet. Ministr práce a sociálních věcí nutně ještě nemusí bejt socka alias sociální případ, ale vzhledem k tomu, že na prácu nešáhl pořádně asi třináct let, co se zašíval v odborech a koumal, jak nepracovat, tomu říkám odborník. Taky jsem měl kdysi s odborama něco společnýho, tak vím, jak to tam chodí.

No, tak to bysme měli politiku. V práci jsem pochopitelně pracoval. Dávám do kupy mašiny, aby vypadaly nějak, jak ve svým elaborátu vymyslel bejvalej plemeník Březina a jeho kumpáni (jinak též Usnesení vlády č. 624 nebo jak). Tím se budu taky ještě notnou dobu bavit.

No a večer, odcházím domů a volá mi Bača s Pepém, že bych se za nima mohl stavit do hospody, že potřebujou něco vysvětlit. Co by ne, čas byl, Ťapině jsem zavolal, že přijdu nějak po sedmé a šel za nima. No jo, asi podesátý jsem jim objasňoval, jakej je rozdíl mezi WAV souborem a Audio CD, stejně bych řekl, že jsou z toho tumpachoví doteď. No nevadí, Pepé si mě odchytí zejtra u oběda a zeptá se mě na to samý, Bača vyhrožoval že ve středu. Jo, kdyby je aspoň zajímalo něco, z čeho by byl nějakej výsledek. Ale když voni furt jenom teoretizují a praxe nikde. To je jak hučet do vrby.

No a jak si to šinu dom, už mi posílá Ťapina SMS, kde že su, jestli je jako po sedmé (bylo asi 19:30), kdy přindu a já nevím co. Tak se nedivte, že jsem se vzteknul a seřval ju jak koňa. Furt dřepí doma, nedá chvílu pokoj, nevypadne z baráku, ale bude stupňovat požadavky. Přijdu a je tam narafičená jak ropucha na prameni. Zlatej minulej tejden, to chodila do ordinace, aspoň věděla, jaký to je. A občas jsem přišel dřív, chvílu si v klidu odpočinul a byl v rámci mezí příjemnej. Dneska už ropušila zas. Ještě se zpestřením - stála v předsíni a čuměla, jak Anďoš šuká Mášu. Už zas. Tím vám odpovídám na včerejší otázku. Jo, správně, "už zas" znamená, že ju vobtáhl i vo víkendu.

Pustil jsem si na chvílu vyjímečně televizu a začal se uklidňovat, to Ťapina tak nemůže nechat. Vrazila mi pod rypák takovej ten udělátor s cancourama vlny, že to je ohromnej vzorník a už si dvě objednala, nemá co na sebe, bude ropušit doma a žouželit si svetr a ušetří. Bude svetr levnej, snad sedmdesát vočí nebo co. A když jsem se vzteknul zas, šla si to se smíchem zapsat do debilníčku. Abych to uvedl na pravou míru - jenom co si z hlavy o půlnoci vzpomínám, tak má svetry: šedej, černej, mourovatej huňáč, bleděmodrej a červenej. Pletený trička nebo halenky nebo jak se ty ksindly menujou, ty ani nepočítám. Psí život (tím teď nemyslím soulož Andy vs. Máša).

No a jak tak prohlížím ten její spísek, taky kouknu na Bobeše. Ten prej zas neví, jak jsem došel ze skvrn k erekci. Za prve, na erekci jakožto součást sexu myslím furt, za druhý - že Bobeš něco nechápe, to mi taky nepřijde divný, další pohnutky radši rozvádět nebudu, taky by sem mohl zabrousit někdo slušnej. Těžký je, když si "někdo" plete šukání s šuškáním a to celý ještě s walkmanem, odjede kamsi do Mexika a pak čumí jak Bobeš na Palmovku. To je hned. A navíc drze hned vypsal novou anketu, pochopitelně stále v linii Anti-Egi, kripl jeden krpatej. Že prej "Co si vybavíte pod slovem SKVRNA?" Takže, kdo si nevybaví erekci, je u mně mrtvej muž. V minulé anketě jsem mu sice natrhl pr..., ehm, tričko, ale děkovat vám nemám moc za co. Většinu hlasů jsem si tam naklikal sám, jeden mi prokazatelně přidal akorát kamarád Newa-Kee a druhej jeden nejmenovanej ředitel jedné nejmenované firmy. Takovej Bača napoprvé našel úplně cizí stránku a pak mi hodinu vyčítal, že tam žádná anketa není, napodruhé už si přečetl papírek, kam si adresu napsal, a neřídil se svou zhovadilou pseudointuicí (jelikož Bobeš je zkráceně Bob, na papírek se nekoukl a hledal http://bob.aktualne.cz), tak tentokrát anketu našel, ale zas, vemeno jedno, nepochopil, jak se v tom hlasuje. Podotýkám, že dělá lektora práce s PC. Pak nechlastej a nekuř !!!

Ale víte co? Našel jsem přece jen něco pro zasmání - stránku se spoustou (zvlášť starších) vtipů Pavla Kantorka: http://mujweb.atlas.cz/Zabava/sokoban/kantorek_f.htm

P.S.: Bobeš, nech si kecy na koledu, vím, že mám tvýho Kantorka už dlouho pučenýho, ale několikrát jsem ti ho vnucoval, dycky žgryndáš, že ho nemáš kam dát.

---

Pátek a Sobota a Neděle, 13. a 14. a 15.09.2002

Ne, neradujte se a neotvírejte šampáňo, já jsem tu furt. Jenom jsem vás chvílu nechal vydusit v nejistotě. A teď to máte, abyste věděli. Takže to vezmem popořádku, ať to sviští po kluzišti.

Pátek bylo třináctýho. Blbost se do čehokoli angažovat. Ale protože já blbec su, angažovat jsem se musel. Minimálně se dotlačit do práce. Pravda, moc jsem se do ničeho nehrnul, zalezl jsem do kanclu a vrtal se v takovejch těch nimračkách, co mi tam v restech visely už dlouhou dobu. Šňupák jsem radši vystrkoval minimálně. Jenže hurá, zatímco Petarda byl pro jistotu uklizen ke koštěti, jinak řečeno mu bylo dáno koště do ruky a šel uklízet, Mára se s udatností pustil do tisku štítků. Ano, těch čtyřiceti tisíc lepicích štítků pro DrDol a její partu. A přece jen pár drobností potřeboval.

Pak jsem se otočil ještě u firmy známýho jedné známé. Vyzvedli si mě u práce a odvezli k nim. Tam jsem se moudře porejpal v serveru, na prd přišel, chytře jsem pokejval hlavou, pravil, že jsem na prd přišel, ale že to budem sledovat, a nechal se zase odvézt do města. Musel jsem na nádraží. Jeli jsme na sraz. Na sraz XChatu. Jak už jsem několikrát poznamenával, chat jako takový není jenom výsada puberťáků (jako jsou "sociopati a deprivanti" z místnosti Brno) a zamrzlejch puberťáků (jako su já), ale i lidí veskrze seriózních, starších a na první pohled by člověk řekl, než si ten člověk vyčistí brejle, že i moudřejších. Néni to žádná pravda, só to stejní pobóchanci, jak ti puboši. Ale je s nima fajn, teda aspoň s těma z místnosti "Kvítečkov".

O vlastním srazu se zatím rozepisovat nebudu, z toho udělám samostatnou reportáž, zároveň jak budu uvádět do funkčního stavu zbytek stránek. Ale trochu vás napnu. Hádejte, co se tam dělo, když jsme s sebou táhli háravou čubu a nadrženýho čokla? Co myslíte, vošukal ju, nebo ne? Jéje, Ťapina bude zas prskat, že su óplně blbé, že ani neznám termíny, že správně se říká "nakrýt". Tak vězte, že to vím. Ale to bych vypadal moc učeně. Chtěl jsem na to původně udělat anketu, ale akorát vám nakašlu, naposledy jsem tady lobboval, ať mně helfnete s anketou proti Bobešovi zločinnýmu, většina na mně hodila buď rovnou vosram, nebo diverzně hlasovala, že su ulhanec ulhaná, tak takhle by to, soudruzi nešlo. Stav tam mám mizernej a jestli se vokamžitě nevzpamatujete, tak basama s fousama a neprozradím vám, jestli Anďák Mášenu vošukal nebo ne.

Takhle ta Bobešova krávovina vypadala 15.09.2002 ve 22:00.
Z těch deseti kladnejch jsem si tam tak šest musel naklikat sám.

Jinak se mu na tu jeho pseudostránku vykašlete. Prej má erekci. Na slunci. Nebo skvrny. Nebo co. Bobeš musí mít vždycky něco ouchylnýho. No už jsem slyšel různý věci, třeba že má někdo ze sluníčka úžeh, ale že by měl někdo erekci? Nebo skvrny? Ale když se podíváte na encyklopedii www.CoJeCo.cz pod heslo "úžeh", zjistíte, že má Bobeš třeba delirium, to bych viděl daleko reálněji.

A když teda jsme u toho žehu, taky si zatím zavařte palici nad tím, jakou má souvislost sraz XChatu a tyto dvě fotky:

          

---

Čtvrtek, 12.09.2002

Nuda a šeď, hrůza nesmírná. Furt se potácím mezi spaním a nespaním. Jinak řečeno, furt bysem spal a vokolní gauneři mně nenechají. Stránky mně zpola nefungujou a já su tak vospalej, že se mi je nechce vopravovat. Jenom se v tom hezky vyduste. Aspoň budete napnutí.

A to je zejtra pátek. A třináctýho. A já mám eště něco dělat. A eště kamsi jet. No to bude zase věc. Tentokrát zase sraz XChatu, konkrétně Kvítečkova, kdesi u Uherskýho Brodu. Uvidíme, lepší než kopanec do žaludku. Jenom pevně věřím, že tam nebudu muset zas dělat "čulibrka" celou dobu, vtipy na třídenní maratón za čtvrt roku nenasbíráte. Něco zaplácnu historkama z Estonska, ale ne celý. Jo a to se mnou jede Ťapina, Ťapina s sebou táhne zas dva psy, ze dvou psů je pes ve skutečnosti jenom jeden a druhej furt eště hárající čuba. To zas bude atrakce jako prase. Horší než klubko zmijí.

Jinak, dneska se nedělo lautr nic. Ráno jsem šel na Magorát, pak zalezl do kanclu, ani na oběd nešel, stavil se u EFXka, stavil se na golfu, šel si chvílu lehnout, Ťapina mně vytáhla, šli jsme zase na golf. Ale jo, je jedna význačná událost. Snídal jsem. Chápu, že to většině lidí nepřijde divný, ale já normálně nesnídám. Tentokrát jsem šel z Magorátu kolem pekárny a jaksi to zavonělo. Vlezl jsem dovnitř a chtěl si něco koupit. Jenže jela šalina. Než tam stát pak zase deset minut jak hydrant, to jsem ji radši chytil a udělal ještě loupežnou výpravu do obchůdku vedle hokny. Tam jsem zakoupil tři koblejžky a tlačil je už vesele do palice. Vratočučo Gauner si ze mně dělal prču, prej jestli to není blbý žrát po cestě v deset do práce. Ten má zrovna co povídat, ten žere, že zákonitě musí jednou rupnout. Ať jdu kolem vrátnice kolikrát za den chcu, furt se futruje, jak kdyby čekal druhou blokádu Leningradu.

Jedinej, kdo mně dneska pobavil, byl slaboduchej hnidopich Bobeš. Nejdřív mi napsal:

Dovolil bych si te (respektive tvuj denicek) upozornit, ze vcera nebylo 11.4. ale 11.9. :-))

Webu zdar, R.

Blb, dyť to vím, akorát jsem to blbě napsal. Všici to pochopili, jenom Bobeš mi to musí dát písemně. Že ho huba (nebo hnáty) nebolí. A ještě nezapomněl hnidopišovat v dalším mailu:

Vy v tech datech mate oba bordel, Tap tam zase ma "Pondeli 9.9." a hned za
tim "Utery 9.9." :-)))

R.

Tam by se to dalo svést buď na to, že Ťapina je pako, což je jedna část pravdy, druhá, že je pako i Bobeš, všímá si nepodstatnejch detailů a nevnímá celek, jak praví jakýsi nablblý přísloví "Kvůli stromům nevidí les", ha, to su študovanej. Vod člověka, kterej ze sebe souvisle dostane jenom to, jak rozsypal kocourovi pod rypák sušenky a pak se divil, že kocour není blbej a sežral je před rypákem pro změnu Bobšovi, tak vod takovýhodlenc Mameluka to sedí :o)

A vůbec, zdar v neděli.

---

Středa, 11.04.2002 (samozřejmě vím, že je září, já vás jenom tak zkoušel)

Ráno jsem zcela netradičně zaspal. A to jsem šel zcela netradičně spát brzo. Nějak jsem doblbnul stránky, nebo spíš "to oni". Část stránek jsem měl uloženou na serveru WebZdarma.cz, a protože mají blbě napsané podmínky, kokoti, usoudili, že mám stránku, která těm blábolům neodpovídá a bez upozornění mi ji zrušili. Asi se jim nelíbilo, že díky fotkám ze srazu se lidem zobrazilo několik desítek tisíc jejich reklam. Ačkoli podle mně a znění podmínek to bylo vpořádku. Čórty znájut. Zatím jsem jim napsal sprostej mail, ať hejbnou prdelí a snaží se vypotit uspokojivý řešení. Ač by mi nic nebránilo zaregistrovat si stránku znovu a obsah tam nakopírovat s asi čtvrthodinovou úpravou - aby to bylo vpořádku podle toho vyznění pravidel, co se v jejich zavšivených palicích dodatečně vylíhlo. Ale ne, trochu je, hajzlíky, podráždím. A ty stránky musím stejně nějak zredukovat a vyházet staré věci. To musím v průběhu dneška ještě vymyslet.
Co je ale horší, že mne od rána drží jakejsi K.O.Pr. Chlubit se tím moc nebudu, ale nemyslí mi to konstruktivně, tak radši na nic nešahám, ještě bych něco zmrvil. Sedím v hokně, brouzdám po Internetu, čumím, kde co lítá, poslouchám rádio a jenom čekám, jestli někde neklekne něco zásadního. Hraju si s tou odpálenou pamětí, to byste neřekli, jak dobře se dá při čtení internetovejch novin hrát s takovým elektronickým trámečkem - krámečkem. A se scannerem, to je žůžo.

To mi připomíná, že doma mám scanner už od pátku, kdy mě Petardův brácha vrátil nějaký love, za který jsem ho koupil (ne bráchu, ten scanner). A to mi zase připomíná, že včera Číča sháněla zatoulanýho Petardu. Dneska sháněla pro jistotu zatoulanýho Máru. Oba dva jsou líní jak veš a asi proto, že já su taky línej jak veš, dávají si to všici dohromady a domnívají se, že když jsou ti dva nezvěstní, mohli by se někde zašívat se mnou. Nakonec ho ulovila, teď sedí voba dva v zasedačce a razítkují čtyřicet tisíc obálek, aby následně mohli pro DrDol a její partu vytisknout čtyřicet tisíc štítků lepicích a ty obálky jima polepit.

Byl jsem na obědě, dneska byl teda pěkně hnusnej. Hejrupáci mi v hospodě sežrali hotovky, musel jsem si dát smaženej hermelín, ten byl teda únosnej, ale k tomu přesolená poblífka (když i pro mne je to moc slaný, to je co říct), málo brambor a nahnilý rajče. Asi jim budu muset vyčinit. Těšil jsem se, jak si dám kafíčko, ale došlo. Poučen novinama, usoudil jsem, že mi ho vyžrala Al-Kajdá, ale já se světovým terorismem nedám zastrašit, i bez rezoluce OSN jsem vytáhl do boje, zmobilizoval jednotky, v jejich čele vyrazil do obchodu zachránit naše demokratické hodnoty a koupil nový kafe. Tak na ně.

A je to na prd. Webpark pořádně ani večer nefunguje, a s tím zbytkem stránek nadělám taky prd. Ach jo, jdu radši spát.

---

Úterý, 10.09.2002

Chce se mi psát. Teda vlastně ne. Nechce se mi psát. Chce se mi spát. Právě jsem před chvílí usnul na gauči, teď byl Ťapinou a psiskem probuzen, nějak mi to nejde.

A stejně se dnes nic moc nedělo. Ráno jsem šel koupit paměť jako náhradu za tu, co Jítě shořela. Už mě Číča naháněla na tydlifénu, že Mára a Petarda jsou někde v čudeli, že nemůžou tisknout pro DrDol a její partu čtyřicet tisíc lepicích štítků. Hergot, copak já je hlídám? Mají jim dát lokalizátory.

Odpoledne jsem měl zastaveníčko u EFXka. Jak jsme se usnesli minulej tejden s Bóďou, že Béďovi koupíme novej počítač, abysme nerozdrbávali existující stav, dneska zase Bóďa vymyslel, že Béďa si vezme ten, co stojí u Boba a spol. v koutě. Ano, tuto variantu jsem slyšel už asi pětkrát. Mezitím pět jiných. A tři další. Šel jsem radši za Bačou do hopsody na Kofolu. A opět se mi potvrdilo, že Bača je zmatenec.

Já se omlouvám za dnešní zkrácení, právě jsem zjistil, že mám problém se stránkama, tak se to pokusím vyřešit a zítra to zkusím vynahradit.

---

Pondělí, 09.09.2002

V práci byla kupodivu práce. Hned od rána. Nejdřív mě zahaltovala šéfová, ani moc neprskala, že už v pondělí se šinu vo čtvrt na devět, to je asi víceméně v normě (je to více v normě než méně). Ale prej že DrDol a její parta chtěly tisknout jakýsi štítky lepicí, čtyřicet tisíc, a nemůžou, že jsem jim s tím nepomohl. Řekl jsem jí, že vím, že DrDol a její parta chtěly tisknout jakýsi štítky lepicí, také jsem jim řekl, ať si je koupí, seženou si poskoka kterej bude myší klovat do ikonky "Tisk", já jim udělám šablonu a můžou si tisknout čtyřicet tisíc štítků.

Mezitím se přiřítila Jíťa, že jí zmrzl počítač a nejde restartovat. Prej, že má málo paměti. Jíťa není zas takový vořezávátko a o počítačích aspoň trochu ví, co mluví, tak jsem se šel podívat. No, bodejť by měl dost paměti, když mu shořela. Vybrabčil jsem jinou a vyměnil, ať může pracovat.

Jenže to už na mně zas halekal Kokeš. Že má zase přenastavenou úvodní stránku v InFernet Explodéru. Měl. Hádejte proč. Tak jsem mu udělal kratší přednášku na téma, že to erotický servery a pornostránky fakt dělají, když po nich přestane furt brousit, tak se mu žádná úvodní stránka přenastavovat nebude. Prej tam nechal jednou samotnýho nějakýho známýho. Z hlavy jsem mu odcitoval asi pět erotických stránek, který jsem našel v jeho výpisu, každej den jinou, odkráčel jsem se zabývat svými počítači a zanechal ho vyvalenýho jak pařez. Třeba si už dá pokoj.

Jenže kolem poledne zase volá šéfová, že k ní momentálně nacvičila DrDol a tvrdí, že chce se svou partou tisknout jakýsi štítky lepicí, asi čtyřicet tisíc, už má i poskoky (Máru a Petardu) a visí to snad na mně. Došel jsem, řekl DrDol, ať si štítky lepicí koupí, čtyřicet tisíc, já jim připravím šablonu, což záleží na tom jaký si ty štítky koupí, pak může se svou partou klíďo píďo tisknout. Posadí k tomu poskoka a ten bude myší klovat do ikonky "Tisk". To se zhrozila, že jéje, to je blbý, to snad vypadá, jako bych ho chtěl posadit k nim a vobsadit jim jeden počítač a tiskárnu jejich krásnou výkonnou. Že by se mohl třeba poskok posadit do prázdnýho kanclu a tam pro DrDol a její partu tisknout štíky lepicí jakýsi, považte, čtyřicet tisíc. Souhlasil jsem, zdálo se to jako dobrej nápad. Posadíme poskoka do prázdnýho kanclu, já tam vod DrDol a její party přenesu počítač a tiskárnu jejich krásnou výkonnou a poskok bude klovat myší na ikonku "Tisk" a tisknout pro DrDol a její partu čtyřicet tisíc jakýchsi lepicích štítků. DrDol se zděsila, spočítala si dvě a dvě a čtyřicet tisíc (bude bez poskoka, počítače i tiskárny), nakonec teda kejvla, že má nápad, vony si koupí štítky, čtyřicet tisíc jich bude, dokonce lepicích, já jim připravím šablonu, poskok jim vobsadí jeden počítač a tiskárnu krásnou výkonnou a bude pro DrDol a její partu tisnout štítky lepicí jakýsi. Ale čtyřicet tisíc !! Pogratuloval jsem jí, že je to špica nápad a šel na oběd a posléze dál pracovat.

Musel jsem cestou domů nakoupit a takový ty srandy vokolo, přijdu domů a tam howno. Skutečně. Pejskovi se občas stane, že má třeba průjem a nevydrží to od procházky do procházky. Jenže Mášeně je to celkem jedno, nestihne to na procházce, svině, teda čuba blbá, tak si z toho nic moc nedělá. Je mladá a nevychovaná, ale zas je u nás už dost dlouho, že by to mohla pochopit. No, panička je veterinářka, tak snad jí to nějak vštípí. Ale už vím, proč si tak rozumí. Máša mně občas lítá po bytě a sere, panička občas lítá po bytě a sere mě. Vždyť je to jenom jinej slovosled. Ach jo.

Ještě, že mně potěšil aspoň Bobeš. Uspořádal na své pomlouvačné blábolstránce anketu, jestli jsem lhář. Zatím mu hrubě kazím záměry, protože mu vychází tak akorát prd, určitě ze mně chtěl udělat krysu prolhanou, všivou, skoro tak hnusnou jako čtyřicet tisíc lepicích štítků, ale nejde mu to, vedu, bojuju. No, teda bojuju, jeden hlas pro pravdomluvnýho Egiho jsem si dal sám, jeden mi dal Newa-Kee jako úplatek a třetí mě podpořil nejmenovaný ředitel nejmenované počítačové firmy, protože ví, že su hvězda a Bobeš lump a padouch. Tak vidíte, jak su pravdomluvnej. Toto je prosím stav asi z půl jedné ráno:

A vůbec, běžte mě podpořit, co vy na to? Tady je Bobešova tlachostránka.
Kdo mně podpoří a dá mi o tom vědět, na toho napíšu pochvalu do příštích vydání deníku.
Bobeš, nech si kecy na koledu, to je normální demokracie.

Bobešu, tímto ti chcu votevřeně a přede všema vzkázat - nepokoušej se proti mně osnovat nějaký levárny se starejma historkama. Tys v té škarpě chrápal taky (a jak ti bylo) a po držce jste dostali taky vy, já se do toho nemíchal, protože su rozumnej a v klidu jsem si v tom baru usnul. Jestli budeš štengrovat, začnu taky, a to bude teprve mazec :o)

Jo a dopsal jsem další část Estonska, hádejte kde už jsme? Dobrá, napovím:

---

Neděle, 08.09.2002

Zdá se vám něco divného? Že vám chybí Sobota, 07.09.2002? No, mně vlastně skoro chyběla taky. Neuvěřitelné se stalo skutkem, Ťapinka mě nechala vyspat asi do tří hodin odpoledne, zabavila se sama, musí na etapy venčit psy, tak má o činnost postaráno. Chudák Anďák je totiž furt u máti. Což o to, má se tam dobře, ale doma je doma.

Tak tedy si představme, že je sobota, tři hodiny odpoledne (spát jsem šel asi ve čtyři). Exhumoval jsem se, najedl, chvíli se pomrcasil doma s Ťap a vyrazil. Nejdřív za Pepém, tomu jsem v pátek koupil novou DVD-ROMku, tak mu ji namontovat. A posléze na sraz XChatu - U Kolečka. O tom se rozepisuji jinde (nebo teda tady). Proto snad jenom uvedu, že to bylo klidné a nenáročné, pravda, tradiční propriety nechyběly, třeba Depony a jeho opičí grimasy. Pak se šlo ještě do Flédy, před druhou. Říkám si, že příštím rozjezdem pojedu, klasicky kolem třetí. A taky že jo. Jenže na nádraží byly naráz čtyři. Akosi jsem se asi zakecal a ta hodina mi úplně vypadla, nechápu to, ale je to tak. Tedy do postele jsem se dostal místo v sobotu zase až v neděli, o půl páté.

A v neděli žádný slastný pospávání do tří nebylo. Půl druhé a Ťapík mě už páčila z betle. A já kupodivu ani neprotestoval, aspoň ne moc.

Po obědě se stavila ex-kolegyně Jířa, dotáhla mi ten jejich slavnej počítač, co jsem jim před půl rokem s velkou pompou koupil v bazáru. Už je zase po něm. Jestli bych se na něj nepodíval. Mladej sice ví, že za provozu se nemá nic připojovat a odpojovat. Ví to ostatně každej. Ale každej na to kašle. Na jeho obranu musím říct, že na to obvykle kašlu i já. Ale mladej si vybral tu smolnou daň, připojil k tomu jakejsi podezřelej monitor, kterej sehnal v Eko-Dvoře (!!! sakra, to ho nenapadlo, že ho nikdo nevyhodil jen tak?), počítač prsknul a umřel docela.

Ještě jsem se stavil k sousedovi, ten si zase koupil nějaký takový to zařízení zvaný multifunkční. Scanner a tiskárnu v jednom. Jako vždy dostálo svýmu slovu, má dělat všechno, nedělá nic. No ani u něj jsme zatím nad technikou nezvítězili.

A šli jsme za máti, na golf, pracoval jsem, upravoval fotky ze srazu a připravoval další část povídání z Pobaltí. Nic moc zajímavýho ani veselýho. Zkrátka odpočinek jak se sluší a patří.

---

Pátek, 06.09.2002 - Heuréka, mám to ... !

Fakt to mám. A ne, že někdo má a někdo nemá. Já to fakt mám. Mám důkaz. Mám důkaz, že Bobeš je mešuge. A taky ho hned uvedu. No jo, uvedu, prásknu, bonznu, prostě skvělé.

Jsem myslel, že Bobeš, jak mi furt vyhrožoval, na mou adresu napíše nějakej blábol, ten vrzne někam na web a bude se tvářit nadutě a všem o tom vykládat, kde to najdou a co musí napsat do vyhledávače, aby to našlo stránku, ze které se zas dostanou už jenom přes tři odkazy na ten jeho elaborát, a všichni si sednou na pérdel, jak mě pohaněl a jak všem vysvětlil, co su to za parchanta a vůbec. Tím se vyblbne a bude vod něho na pár měsíců zas pokoj. Ale to von zase ne. Von si, sviňa jedna krpatá, začal psát taky deník. Aby mohl blábolit každej den. Pravda, už teď je z toho obdeník až obtýdeník, s tím pokojem to asi přijde na pořad dne celkem záhy, já ho znám, ale aspoň dočasně bude prudit a já budu mít psinu z toho, jak na mne dští oheň a síru nebo co.

Ale to furt ještě nejsme u jádra, to, že si někdo píše deník, to je sice samo vo sobě ouchylný, ale zas ne žádný drama. Někdo takovej se najde na každým rohu. Když ho někdo dává na web, to už je vyšší stupeň, ale z mýho pohledu, páč to právě činím, mi to taky nepřijde debilnější, než moje práce. To, že jsem tím nakazil Bobeše teoreticky, Ťapinu prakticky a pak se Bobeš vztekl a přešel od teorie teda s velkejma vobštrukcema taky do praxe, to bych si měl dát jako plus, aspoň se voba vopírají do mně a neškodí jinde.

Teď, teď ho konečně usvědčím, rozborem jeho vlastní práce.

Například hned v jednom z prvních dní:

 

 

V tomhle má eště furt pravdu, taky radši vstávám ve dvanáct. Denně vstávám v devět a často i dřív, nadávám, ale von to Bobeš myslí tak, že je to jako pozdě:

 

Lidi, nevěřte mu ani slovo. Buď totálně zmagořil a patří do šaškeca, nebo kecá (což bych viděl daleko pravděpodobněji. Mně na tom přijde divný akorát to, že mě furt někdo nutí vstávat před polednem a v hokně se tváří, že po obědě už pracovat snad ani nejde.

A takovejch špeků tam má víc. Radši si ty zmaty proštudujte sami, aspoň mi dáte za pravdu: http://rob.aktualne.cz.

Tak, to jsem uvedl na pravou míru Bobeša a co dneska já? No jistě, musel jsem pracovat a podobný nudný záležitosti. Ale cestou z jednoho detašáku jsem to vzal přes tržiště a vzpomněl si, že už dlouhou dobu uvažuju o pantoflích do práce. Ne teda že bych se nemohl rozhodnout nebo tak něco, ale jak vidím tržiště, nikdy mně to nenapadne, napadne mě to naopak zásadně doma na záchodě, uprostřed lesa nebo na poradě. To jsou všechno místa, kde se bačkory blbě kupují. Dokonce jsem si na to jednou vzpomněl i u jakýhosi stánku, jenže to jsem měl zase asi deset korun na noviny a stánkaři obvykle karty neberou. Ale jak jsem dneska zahlídl "réžožróty", kupodivu jsem si na to vzpomněl, pantofle našel, zkusil a chtěl platit. Stály 60,- Kč. Dávám ženštině stovku, vona mi zvrací 70,-. Tak na to chvílu čumím a nejsu si jistej, většinou při nákupech su na tom s tou matematikou blbě já. Nenápadně se teda Vietnamky ptám, jestli mi nevrací moc, případně jestli mi nechce prodat jenom jednu. To by tak odpovídalo. Zamyslela se, pak mi teda dala čtyři pětky a zašveholila: "Díki, kamalát !" Mám do kanclu pantofle a ještě "kamalátku" na tržnici.

Tím to však nekončilo. Ještě si jdu koupit karton cigaret a noviny (409,- Kč), dávám do okýnka tisícovku a desetikorunu, že mi vrátí šest kil a jednu kačku kovovou. Bába v trafice to těžce nechápe a zas chce mermomocí jenom 49,-, a jako už po několikátý, ukazuju se jako Mirek Dušín (nebo vůl) a sáhodlouze jí trpělivě vysvětluju, že ta velká krabička má v sobě ukrytejch ještě deset malejch po způsobu matrjošek. Asi taky neměla své dny. Nebo naopak měla.

A co dneska Ťapina? Že by ta neudělala žádnej humbuk? Ale jo. To si pište. Šel jsem se na hodinku natáhnout, když byla ve městě. Že su unavenej, chvílu se vyspím a budu příjemně naladěnej a vodpočinutej. Zlatý voči. Přihrnula ze štatlu, kde zakoupila šlaušek na pumpičku, a musela to pochopitelně zkoušet v ložnici (takovou máme domácnost, kola prosím v ložnici, tam je místo). No takovejch nadávek a takovej řev neslyšela už dlouho. Vy byste tancovali po uších, kdyby vás někdo mile vzbudil tím, že vám u hlavy začne dělat brajgl s pumpou a kolem? Trochu si to vyžehlila dobrou večeří, ale ještě bude muset dožehlovat.

---

Čtvrtek, 05.09.2002