Čtvrtek, 31.10.2002

Nic se nedělo. Teda nic zvláštního. Do práce jsem přišel tak akorát, něco po osmé, něco málo po osmé, a to jenom díky slovutnýmu DPmB, zločinecké to organizaci. Žufiho jsem poslal oběhnout tupany v baráku a vysvětlit jim, jak je to s tím matematikováním těch hlasů při volbách, jak jsem včera zjistil, že vo tom nemaj páru. Snad to pochopili, debílkové.

Dopilovat a domluvit pár drobností, no a byl čas na oběd. A to byla ta chyba. Jak jsem byl celou dobu trošku připovospalej, tak na mně dolehl útlum, kterej se táhne doteď. Trochu mně vzpružila loupežná výprava na Magorát, kde jsem měl zas dostat pětadvacet disket na volby. Minule jsem se s kravkama pohádal, že co mi je po nějakejch blbejch papírech, kterejch mně narvaly plnou tašku a já se s tím mám tahat? Tentokrát měly těch papírů ještě víc. A že prej u nás jsou s těma papírama vždycky problémy - třeba minule měly naše komise málo jakejchsi materiálů vo vobčanskejch průkazech nebo co. Tak jsem trubce řekl, ať si nechá kecy na koledu, že sice brečí hezky, ale na špatným hrobě, že jim měly těch materiálů dát víc, ať si udělaj pořádek na Magorátu a neserou se do nás. To tak. Já vím, že ty moje blbky jsou blbky, ale to, že jsou blbky můžu svejm blbkám říkat jenom já, a né nějaká nablblá kráva z města. Tak do ní. Zachránila to až Brandy (dívčina, ne chlast) dóle na informacích, se kterou jsem si dal kafe a slíbila mi další CéDé a ničím mě nevytočila, protože vlastně nemá čím.

No a ještě jsem byl oživit ten novej úžasnej počítač ve své druhé práci u EFXka, to je fakt mašína balšája, skvělý, přišel jsem, a šéf Bóďa už se mě vyptával, jestli to bude hotový a zprovozněný, aby to mohl dostat na práci projektant Čobolo Milan a ten jeho starej počítač aby už měl untršéf Béďa. Zchladil jsem ho, že to není hop na krávu, aby bylo tele, to se musí hezky nainstalovat, nakonfigurovat, zahořet, otestovat, přizpůsobit a nastavit, zkráceně by se dalo říct taky "Šak se neposeru." Ale to jsem mu neřekl, vychrlil jsem na něj to odborný výrazivo a šel instalovat. Bóďa přišel celej napruženej asi za hodinu, jakej je stav a jestli mi to už jede. Odvětil jsem mu, že skoro, jenom ještě několik dní a bude to. No a pak se tato taškařice opakovala v pravidelnejch intervalech po půl hodině. Von je Bóďa, když si vezme něco do palice, úžasně vytrvalej.

No a doma jsem už jenom provedl monitoring Internetového zpravodajství, tak vám dávám stručnej výcuc, aby to vypadalo, jakože to nešidím (já to dneska šidím, dalo by se skoro až říct, že to ojebávám, ale tak pro ten pocit).

Takže:

Ťapinka - dělá ve škole prd, ovšem hrozně odborně to popisuje, na volby se hyena těší, je divná víc a víc. Už se móóóc těším, jak si to na těch volbách užije.

Bobeš - dneska se pochlapil s novejma zápiskama z Anglie, von to teďka praktikuje tak, že si to šmudlá hezky potichoučku do notebooku, jednou až dvakrát za tejden mi to pošle a já mu to dám na jeho stránku. Ale aspoň mě po tuto dobu nepomlouvá moc.

Chocho - je pakin a ztratil pas s vízama do Afriky, kam měl příští tejden letět.

Howadoor - má z Chochovy ztráty ohromnou radost a pod záminkou, že mu radí, jak získat novej pas a nový víza, si z něj dělá v "zápisníku" prdel.

Ale hlavně - toto mi došlo mailem, to si schválně zkuste - ovšem pozor, je u toho nutný zvuk, jak klikáte na ty "uně", voni vám "vejou" - sám si to pouštím furt dokola :o)

http://svt.se/hogafflahage/hogafflaHage_site/Kor/hestekor.html

---

Středa, 30.10.2002

Divoké sny Maxipsa Fíka. Jenže nezdály se Maxipsovi Fíkovi, nýbrž mně. A já vstal o třičtvrtě na devět. A šéfová mě chtěla zase bít, když jsem hrdě k půl desáté nakráčel. Fakt divný, vždyť jsem jí posílal SMS, že už idu.

A hned ze startu otevřu poštu a čtu. Čtu příspěvky do Zpravodaje, čtu zprávy od kolegů, čtu mail z PVT, že to, co jsem jim včera posílal, je v pořádku. Čtu statistiky z proxy serveru. Ajta, co to zase je? Už poněkolikátý tam vidím velkej balík dat stažených ze serveru KGB.cz - to by nebylo až tak divný, to je zase jeden server, kde si může udělat stránku, kdo chce, a dát si tam, co chce, proč by tam někdo nemohl hledat něco důležitýho. Ale tak nějak mi to nedá a přece jen se podívám do podrobnejch statistik, jediná (a velmi intenzivně) navštěvovaná stránka je http://nudebeach.kgb.cz, a zajímavý, že vždycky ze stejnýho počítače. Hmm, to mi podle názvu nepřipadá, jako nějaký důležitý informace pro státní správu, ale přece jen, název domény může být zavádějící, že jo, když si zaregistruju třeba doménu nejvetsikurvypodsluncem.cz a vystavím tam fotky z předvolebního rande KSČM, můžou mi vlézt na hrb, název domény je prachsprostá posloupnost znaků. Hmm, nejjednodušší řešení bude, když se mrknem. Aháááá, tak baby, a některý docela pěkný, podívejme na holoubky. Tak kdo je to tentokrát - smilník teoretik Aljoša? Ten ne, tomu stačilo jemně upozornit, to je rozumnej borec, tak žeby Malej Šéf - Chlípnej Kokeš? Ani ten kupodivu ne, ten je na to střelenej dost, ale odtud vítr nevane, tak sakra, kdo má tu IP adresu s tou 97 na konci? A jéje, podívejme, sám Velkej Šéf, no von se nám chlapec nudí a musí si postahovat kurvy, než budou volby a voni ho z ouřadu třeba vyženou. Jo takhle, tak mu jich pár namátkou uložíme, ty který si prohlížel, napíšeme mu, že je starej chlívák a takhle se pro blaho občanů nepracuje a fotečky mu přiložíme, aby věděl, že my víme, aby se zase nepokoušel z nás dělat debila :o) A přístup mu tam zarazíme. Tak.

Na obědě jsem potkal bývalýho kolegu Míru, takovýho exota, neviděl jsem ho asi čtyři roky, tak jsem si vyslechl, koho zase osouložil, kde zas udělal jakej průser a takový ty věci, jak se od Míry poslouchají vždycky. Ale tak na 80% jsem mu vnutil štěně, tak taky dobrý. No a z oběda jsem se šel podívat rovnou na detašovaný pracoviště a zapojit jim tam úžasnou tiskárnu, co jsem jim včera koupil. Holky byly nadšený, protože si můžou tisknout ty svoje cancy, a zděšený zároveň, protože každej vytisknou tak třikrát, jelikož tiskárna je proti staré jehličkové tichá, a vony tam každej canc pošlou hnedka několikrát, než si všimnou, že už to dávno tiskne, protože to neřve, tak si myslí, že to netiskne. Tak si zapojuju tiskárnu a koukám, jak zkouší tisknout svoje cancy a křepčí u toho nadšením, do toho mi volá DrDol, že je tam zas ten pikolík vod těch meteorológů, a ptá se, kdy bude spravenej ten počítač, kterej mu tam má měřit nějaký ty voxidy v luftě a takový ty srandy. No jo, DrDol je za to vlastně nepřímo zodpovědná, životní prostředí spadá taky do její kompetence a je děsně nakrknutá, že to už přes měsíc nefunguje. Tak jí rekapituluju zážitky ze zhruba čtrnáctýho a patnáctýho, jak jsem se s ní hádal, že mám dost práce, ať mi navalí Žufiho, kterýho poslala skládat nějaký blbý volební lístky, ten ať dělá podružný věci kolem počítačů, je to koneckonců MŮJ poskok, já pak budu mít volný ruce a budu moct spravit třeba ten počítač na ty voxidy. Tehdy řvala jak postřelená krysa, že to nejsou žádný blbý lístky, ale volební lístky, jak kdyby se to vylučovalo. Tak jsem jí dneska řekl, že sice nemá voxidy, ale má zase děsně špicově poskládaný chytrý lístky, švihnul s telefonem a vyprdl se na ni s tím, že když budu mít příští tejden čas a náladu, na voxidy se podívám. Chtěla lístky, má lístky, já se nepo$eru, su v práci, ne na dostizích.

A na závěr další estráda, volaj mi z kanclu vo patro vejš, že si zkouší to vyhodnocení voleb a nějako jim to nejde, furt tam maj blbej počet hlasů. Tak do toho s nima čumím, s takovejma exotkama, jak je Ťápina (neplést s Ťapinou) a pomalu zjišťuju, že vo tom nemají moc přehled. To maj z toho, že zdrhaj ze školení. Konzultujem to s Lotosovým Květem ze Statistiky, vypadá to, že mám pravdu já, ale pro jistotu se na tu Statistiku stavím pro vzorový papíry, nějak to nejde poslat tím zapraskaným faxem, tak se cestou aspoň stavím k holičovi, nechat si hubu ostříhat. Šmarjá, já se z těch tupanů fakt podělám, pětadvacet debilů je na čtyřhodinovým školení a ví howno. Já toho vím za půl hodinky víc než vony všechny dohromady. Hlavně, že jak můžou, tak prohlásí, že je jim to jasný a vezmou dráhu, kravky blbý.

No nic, právě přišla Ťapinka z hospody (dyť je taky půl jedné ráno), tak ji jdu naboxovat do postele, protože je nějaká rozverná.

---

Úterý, 29.10.2002

Ráno jsem nezaspal. Už jsem na to měl dobrej náběh, budíky řvaly jak krávy, já si z nich nic nedělal a hrdě je jeden po druhým zaklapával a přenastavoval na později. Jenže do toho vpadl neobvyklej zvuk, tentokrát v podobě tónu, který zpravidla oznamuje příchod SMS. Ač spaní mám po jídle a sexu nejradši, tohle mě nějak tak zaujalo, co to může bejt za trubca nebo trubku, kdo mi píše v 07:19 a naivně se domnívá, že to budu právě teď číst. Ale ten trubec nebo trubka zas nebyl tak úplně vedle, protože jak mi to vrtalo hlavou, co to může bejt za vrtáka, probralo mě to natolik, že jsem se exhumoval a fakt si to přečetl. Byla to drahá a milá kolegyně zvaná Mrazivá Vášeň, která mi přála dobré ráno slovy:

"Ahoj Miso, nejede mi pocitac, 3x jsem ho restartovala, pise to stale: non-system disk or disk error / replace and strike any key when ready."

Vona Mrazivá Vášeň je chytrá holka, za dva roky pochopila, že pokud jí něco nejde, má zkusit počítač restartovat, pokud to nejde furt a objeví se nějaká chyba, má si ji třeba taky opsat, těžko jí poradím, když mi řekne, že jí to píše "nějakou chybu". Tak když se tak pochlapila, vylezl jsem kvůli ní z postele, zavolal jí a pravil, že budeme zaklínat. Trochu znejistěla, ale poradil jsem jí postupně:

- čtyřikrát počítač obejít
- čtyřikrát tajemně zamumlat formuli: "Démone křemíku a germania, taktovací frekvence, jakož i strašlivá kapacito paměti, vyzývám vás k činnosti a temné spolupráci"
- čtyřikrát poklepat na monitor
- čtvrtým prstem opsat čtyři kruhy a stisknout tlačítko na disketové mechanice (a vyndat z ní hergot tu disketu)
- počtvrté počítač restartovat

Sebekriticky zaječela: "Jéžiš, já su blbá, prosím tě, nikomu to neříkej." Ujistil jsem ji, že to teda neřeknu, o psaní se naštěstí nezmiňovala. No a vyrazil jsem do práce, kam jsem došel už v 8:03, celkem výkon, ne?

Odpoledne se měli dotlačit nějací pikolíci na opravu antény, přesně teda mezi jedenáctou a patnáctou hodinou, že musí bejt někdo doma. Domluvili jsme se s Ťapinkou, že přijdu tak po dvanácté, v práci si to nějak zařídím, vezmu si něco na doma, koupím cestou grilovaný kuře, najíme se, vona půjde do školy a já počkám doma na ty anténobojs. Byl jsem v půlce cesty, když mi Ťap volá, že už nemusím, že už je to hotový, už tam byli. No to zrovna, a já si nechám utéct oběd. Koupil jsem kuře (a cestou jednu tiskárnu do práce), došel domů, najedli jsme se, anténní kašpárci se ještě jednou otočili a vypadli, Ťap vypadla, já něco málo udělal a vypadl taky - zpátky do práce, exportovat volební seznamy. U toho jsem vydržel až do osmi večer.

Aby mi z toho nejeblo, šel jsem na chvíli s Bačou do hospody. Že zas potřebuje něco prokonzultovat. To je taková jeho tradice. Ale aby toho neštěstí nebylo za den málo, dovedl si s sebou ještě svoji drahou švícu, tetku Králíčku. To byl první kámen úrazu. Druhej je, že Bača začal ve svejch asi sto letech chodit na angličtinu, protože jsem mu hlášení typu "Non-system disk or disk error" už odmítl furt překládat. A aby tam nebyl za debila sám, nahecoval do toho i tetku. No, to, co chtěl dneska zkonzultovat, výjimečně nebylo nic ohledně počítačů, ale anglická výslovnost. Štěstí, že to bylo v hospodě. Než jsem přišel, stihli do sebe každej nahrnout tři škopky, než jsme se dobrali přes události a politiku k angličtině, přikrmili každej ještě dva, takže už se jim pletly ty jazyky do anglickýho knedlíkovýho šišlání i v češtině. Tak jim to nakonec celkem šlo, až na to, že jsem jim pracně vštěpoval do palice, že u anglickýho "Úterý - Tuesday" zase šišlat a slintat nemusí, tam není to jejich hrůzný "th", voni to už jeden jak druhej v té učebnici neviděli. Ale pochopili a už se moc těší na další lekci a hlavně na to, že to se mnou pak zase půjdou konzultovat. Ach jo ...

---

Zbytek neděle a druhá neděle alias pondělí, jenže státní svátek, tudíž volno, zkrátka 27. a 28.10.2002

Mám ty dny fakt nějak pomíchaný, už v tem mám nějakej hokej. Zvlášť jak jsem si šel v tu sobotu lehnout vo šesti večír, vo půlnoci vylezl a zas zalehl v novejch zimněčasovejch pět hodin v nedělu, nějak mám chvílu víc a chvílu míň dní. Každopádně bylo záměrem přispat si v nedělu do poledne, ačkoli to vlastně pro mě nebyla až tak neděle, nýbrž sobota, protože v sobotu jsem byl kvůli blbejm volbám v práci, tak jsem ji považoval za druhej pátek. No prostě bordel. Ale to poledne je směrodatný. Ať je sobota, neděle nebo jakýkoli jiný volno, nehodlám jevit před polednem obvykle moc aktivity.

Člověk míní, Ťapina mění. Skáče po mně kolem desáté s řevem: "Néééfůůůngůůůjééé póóóčííítáááč !!! Hrůůůzááá !!!" Kurwa fix, co já s tím? Zblble blábolím cosi vo tom, že asi zadala blbý heslo, taková nějaká pracovní volná asociace. Ťapinka to prokoukla, že s ňou chcu vykejvat a rve ze mě deku. Pereme se o ni a už se probouzím natolik, že aspoň trochu chápu, co se mi snaží sdělit, asi že nefunguje počítač. Prostoduše se ptám, co mi má bejt uprostřed noci po tom, že jí nefunguje JEJÍ počítač. Pozor je to jinak, nefunguje jí MŮJ počítač. Monitor je prej ouplně hin a kaput, když ho vypne tak je vypnutej, když ho zapne, tak napíše, že Netanjahu a zas se sám vypne. Usazuju Ťapinu prohlášením ve smyslu, že jestli to nefunguje, vydrží to nefungovat až do té doby, než vstanu. A ženu ji s řevem z ložnice aus.

Hrabu se z betle kolem poledne, budík na stolku bliká, asi v noci na chvílu vypadl proud, částečně si vybavuju rozhovor a zkouším počítač. Fakt je monitor mimo. Vypnout a zapnout nepomůže. Zkouším Ťapině vysvětlit, že za to může ona, když jsem to vypínal, vypínal jsem to proto, že to bylo zapnutý, tudíž to fungovalo, co na to hrábla ona, nefunguje to, tedy to pokazila. Není blbá, moc mi to nechce věřit. Tak se dám do nápravy, jestli je vypnutí málo, vytáhnu z počítače i z monitoru napájecí šlauchy, nechám je v klidu odpočinout. Ťapinka mi právě servíruje snídani v podobě oběda. Sežeru špagety, zapnu zpátky napájecí kabely a všechno funguje. Klasika, dostalo to proudovou pecku, chytlo to nějakej pobóchanej stav a jak to bylo furt pod proudem, tak se to v tom mešuge stavu udržovalo. Na chvíli úplně odpojit napájení a je to.

Taky vypotím kousek fotek z pátečního srazu, aby se sociopati a deprivanti měli na co koukat.

Zbytek neděle a celej pondělek bohapustě proflákám, dělám trochu pořádek, stavil jsem se sousedovi připojit druhou CD-ROMku, stavili jsme se za máti, prostě veget. Co taky jinýho, když je venku hnusně jak sviňa? Chvílu leje, pak vichr, slunko, zase leje a tak furt dokola. V nedělu večer jsem měl taky pocit, že mi to odnese psiska, že vlajou na špagátku jak ukotvený vzducholodě. A přes noc ten větřík rozerval zase kus fotbalové haly za barákem a jak jsem na to čučel, všiml jsem si dvojité duhy, tak jsem si to aspoň vyfotil. A to je fšecko.

---

Pátek až sobota až neděle ráno a ještě k tomu ten čtvrtek, 25. - 27. (+24).10.2002 - nevím proč, já mám furt jeden den

(Čtvrtek)

Hergot, co se to v ten čtvrtek dělo? Jo, už vím. Připravili jsme zbytek voleb, nafasovali počítače, Žufi koupil prodlužovačky. Teda, von je koupil už ve středu cestou domů, ale s velkou slávou je donesl ve čtvrtek ráno. Ani nevím, jestli jsem přišel zase pozdě, ale mám takovej neodbytnej pocit, že jsem přišel v 8:00 a všichni čuměli jak vejři.

Po obědě jsem se vypravil na Magorát. Správně napruženej. V průběhu dopoledne jsme totiž zjistili, že asi máme ve volebních seznamech zase mrtvoly. Odborně řečeno "občany zesnulé". Nebo tak nějak. Každou chvílu nám z Magorátu cpou data ohlašovny trvalého pobytu, kde je vo každým vobčanovi z Brna napsaný, jestli žije a kde žije, s kým žije, s kým nežije a vůbec je to databáze jako kráva. Akorát v tom mají bordel, když někdo dojde do toho stavu, že už nežije, tak tam už taky není, ale o to by se měl zase starat úžasnej program Radní od eště úžasnější firmy HiPro, jenže to je takovej bazmek, jaký jsem psal kdysi začátkem devadesátejch let sám a učil se na tom programovat. Aspoň to vypadá podobně, taková slátanina, co si dělá, co chce, že někdo nežije nepozná a vony mu pak choděj volební lístky a gratulace k výročí, ačkoli dotyčnej už pár let zkoumá kytky vodspodu a ti, co žijou a měli s ním něco společnýho (třeba domácnost, rodina se tomu tuším říká), tak ti pak sepisujou stížnosti a nadávaj nám, ačkoli bordel v tom má Magorát a HiPro. Jenže jak se říká: "Nejlepší obrana je útok", sedí tam bába vyžraná a úplně blbá, eště ke všemu se jmenuje Ida, už to ju v očích slušnejch lidí musí diskvalifikovat, ta si pak zve tasemníky a tasemnice jednotlivejch ouřadů na kobereček jak psy a hučí jim do palice, že mají blbě udržovanej úžasnej systém od eště úžasnější firmy HiPro. Naštěstí aspoň naša tasemnice a tím pádem moja šéfová je rozumná, vyjádřila se ve smyslu, že je to bába vyžraná a úplně blbá, eště ke všemu se jmenuje Ida a už to ju v očích slušnejch lidí musí diskvalifikovat a ať si trhne nohou. Ale já jí jednou tu sádelnatou prdel nakopu, viděl bych to na příští tejden, teda té bábě vyžrané z Magorátu, co se jmenuje Ida. Jenže ta sedí v úplně jiné budově. Ale já se na ňu vypravím, na svini jednu.

Já jsem v ten čtvrtek šel na Maliňák, do tamté chajdy, na Odbor Městské Informatiky, to je ta parta blbečků, co z nich tak každej druhej slyšel vo počítačích a vydávají to za velkou přednost. Vždycky do té doby, než se objeví problém, to pak vylezou ze svejch brlohů ti druzí, co vo tom neslyšeli nikdy, ti se pak tvářej jako svatoušci nebo idioti. Nebo idiotští svatoušci. A nedej bože, jak přijde novej virus, to pak rozesílají na všechny strany. Tak tam jsem musel vyzvednout nový data vo občanech, abysme zase mohli mít mrtvoly na voličskejch seznamech. A taky vyzvednout vo pár pater níž diskety s vyhodnocovacím programem na volby, mrchy krpatý mi k tomu nacpaly eště jakýsi hafo papírů, musel jsem se s tím táhnout jak idiot, poněvadž do práce se mi už nechtělo vracet. A nejdůležitější z toho bylo stavit se za Brandulkou a vyrazit z ní CD Kamelotů, ostatní věci jsou podružný záležitosti.

A pak jsem se pocoural po městě ještě zařídit pár drobností a vyrazil do Olympie. To je takový to jakože multikino a eště je tam Hypernóva a spousta vobchodů a hlavně lidí jak sraček. A slovutnou bejvalou firmu "Anete, Anete, kam se na nás hrabete?" napadlo udělat si výroční glgačku právě tam, v kuželkárně. Slezlo se nás tam celkem fest dost, sice to vypadalo zezačátku zase na hezkou trapárnu, ale to záhy přešlo. Bejvalej šéf Milouš krákoral do mikrofónu, jací jsou pašáci, že dokázali přežít deset let a vůbec, dále - lépe - radostněji. Ale hlavní byly ty kuželky, ty to jaksi spravily. XChatový uživatel JDC-com, alias nynější Aneťák Jiřík mi vyhrožoval, že mě porazí (on tomu říkal: "Natrhnu ti prdel v bowlingu"), tak se o to snažil seč mohl, dokonce se mu to dvakrát podařilo. Dvakrát z asi šesti her. A to já jsem to hrál poprvé. Ovšem začalo mě to docela bavit, dokonce i Ťapinku, té to sice ze začátku moc nešlo, ale pak chytla grif a bylo líp, dokonce mě myslím jednou taky porazila. A ještě se nám postarala o zpestření, když si u toho jednou kecla na pérdel.

Domů jsme se dostali asi o půl druhé, s Kupákama, tedy s Petrem a jeho drahou polovičkou Jíťou, kteří jeli domů do Blanska, tak to vzali přes Lesnou a hodili nás dom.

(Pátek)

To byl taky nejvyšší čas, jelikož jsme ráno vstávali. Ťapinka vo šesti, do školy, já jsem se s hošanama (volebním technickým týmem ve složení já, Žufi, Mára a Lávička) v práci domluvil na devátou. Když jsem lezl z postele v 8:40 jak pán velkomožný, bylo mi jasný, že to s tou devátou nebude tak žhavý. Navíc jsem zjistil u šaliny, že nemám svoje dva telefóny. To už byl kritickej čas. Naštěstí jsem měl s sebou třetí tydlifén, kterej jsem měl pučit na volby Žufimu, tak z toho jsem si zavolal taxíka, než ten dojel, vysprintoval jsem zpátky domů, popadl telefény a ve čtvrt na deset jsem byl v práci. Takže jenom o čtvrt hodinky později, navíc "tágem" fakt jak paša.

Do desíti jsme pili kafe a moudře hovořili.

V deset přijeli řidiči a odvezli zapisovatelky na okrsky, sešli jsme dolů, podívali se na ten zmatek a šli zas na to kafe.

Jenom jsme mezitím chtěli připravit tři nebo čtyři kutlochy pro Lotosový Květ ze Statistiky a její suitu, jenže jsme byli přibržděni, že to jsou teďkom jednoduchý volby a bude jim stačit jedno kontrolní pracoviště a jedno to finální, ale to si zase dělali sami. Tak jsme zapojili ležérně jednu tiskárnu, ve čtyřech lidech to nebyla ani taková námaha, a hádejte, co jsme dělali? Ano, vrátili se ke kafi.

Před dvanáctou došlo i na nás, postupně jsem chlapce vyexpedoval, každýmu naložil dodávku počítačů a katapultoval ho na jednu školu, každej měl na starost pět až sedm okrsků, i já, já jsem si navíc nechal ten s Ťapinkou, kde dělala velkou místopředsedkyni volební komise. To je taková ta funkce naprosto k ničemu. Jedinej, kdo tam něčemu občas rozumí, je zapisovatelka, občas do něčeho může kafrat předseda, na kterýho zapisovatelka taky kašle, ale von si může myslet, že je důležitej, taky dostane vo dvě kila víc, ostatní jsou tam jenom tak do počtu. Navíc je ta komise většinou plná senilních gerontů, ty je lepší vůbec nepustit ke slovu, to jsou takoví ti, co nikdy do ničeho mluvit nikde nemůžou, tak tady získají falešnej pocit, že můžou, a chtějí toho jaksepatří využít, tak je třeba je vzít u huby hned ze startu. To jenom tak jako poznámka na okraj.

My jsme jim tam zapojili počítače, ti, co se vrátili první, sjeli ještě ve dvou na další školu, kde byly jenom dva okrsky, o půl třetí jsme se srazili zpátky na ouřadu a šli na oběd.

No a o půl čtvrté jsme obsadili zasedačku a hráli karty. Až do sedmi, aby to nevypadalo, že jsme placení za nic, abysme jako "drželi pohotovost", ačkoli na ty počítače neměl kdo proč hrábnout, ale tím se chlubit nebudem.

Jenže každej pohár jednou přeteče, v sedm jsme měli karet dost, zatímco komise (včetně Ťapinky) a slavnej "volební štáb" - to jsou ti ouředníci, co se do komisí nevešli, ti tam museli všichni trčet do desíti, my jsme se sebrali a šli pali. Někdo domů, já třeba na sraz XChatu. Eště jsem se drze nechal odvézt služební dodávkou do hospody.

Sraz byl dobrej, ale o tom zase splácám samostatné pojednání posléze. Každopádně jsem tam ale nemohl zůstat do konce, jak je mým dobrým zvykem, nafotil jsem něco přes stovku fotek a šel domů, ve dvě ráno jsem byl v posteli - Ťapinka už tam byla hrubo přede mnou.

(Sobota)

Byl jsem nemilosrdně probuzen v devět. Sosňa, bejby vod Vejti a Žábiny si přišla pro psy. Voni se do těch našich čoklů zamilovali tak, že si je chodí půjčovat třeba na víkend na chatu nebo jenom tak na odpoledne. No, proti gustu žádnej dišputát.

Zašel jsem taky hodit jakejsi ten papír do teho kastlíku, teda jako volit, a šinul se do práce, že tam v deset s přehledem budu, dneska jsme se totiž preventivně domluvili už na desátou. Ještě než mi jel autobus, volá mi Lávička, že je s autem na Lesné, tak si mě rovnou vyzvednul na zastávce. Ťapinka byla pochopitelně dávno v trapu, slovutná komis tam musela bejt už v osm.

No, co v práci? Opět jsme obsadili zasedačku, opět dali si kafe a opět hráli karty. Až do asi půl dvanácté, pak jsme si sehnali řidiče a piánko objeli okrsky, abysme na každým počítaču zkontrolovali datum a čas, vono by se to vztekalo, kdyby tam byl třeba jinej rok, že jo. No a když už jsme byli v tom autě, rovnou jsme se nechali hodit do hospody na oběd, procházkou to vzali zpátky na ouřad a čekali, až ve dvě skončí volby a začne se vyhodnocovat, jestli někdo nebude mít problém. Obzvlášť zvědavej jsem byl na Pištu, která jako první zahla kramle ze školení, a na Fišli, která je trubka vod přírody.

A taky, že jo. Dvě hodiny, deset minut - volá Pišta, vůbec jí nic nejde, chyby jí to píše, drama velký, všecko na kopr. Po chvíli jsem z ní vymámil, že si spletla číslo volebního okrsku a číslo volebního obvodu. To má z toho, že je furt "chytrá" jak vopice. Ale kupodivu to bylo pro tuto chvíli všechno. Mezi půl třetí a třetí byly všechny okrsky na ouřadě ke kontrole. To byla zrovna ta věc, se kterou statistici nepočítali a zřídili tam jenom jedno to kontrolní místo. Jelikož to byl nával jako kráva, radši jsme šli hrát karty.

Ve čtyři to trochu polevilo, jak jsem viděl, jelikož ta malá škola s dvouma okrskama byla už hotová, poslal jsem tam Máru a Lávičku, ať to tam demontují a schovají, na ostatních místech to rovnou zůstalo, protože v pondělí je státní svátek, úterý a středa mají šklebáci zas jakýsi podzimní prázdniny, no a jelikož jsou v pátek zase volby, tak ředitelé si to radši zařídili nějak tak, aby to mohlo v těch třídách zůstat, aby v tom nebyl ještě větší hokej. Ti dva byli za chvílu zpátky. Po chodbě se flákala už taky odbavená Pišta a mudrovala, jestli by ten počítač na školu, kde ho nechala, neměl někdo jít hlídat. Třeba my. Takovej skvostnej nápad dostala. Opáčil jsem, že jestli zamčela a dala klíče školníkovi, tak jak měla, tak není třeba počítač hlídat. No to vona ale né, vona rozpustila komis, zamčela a protože tam šulda nebyl, nechala klíč v zámku. Udělal jsem jí krátkou nesouvislou přednášku z vojenských řádů, že svěřenej počítač je zhruba totéž jako osobní zbraň, kdyby někde nechala válet osobní zbraň, je to na basu nebo dokonce na prokurátora, ve válce by ju za to rovnou zastřelili ranou do týla a jestli se ten počítač ztratí, tak jí urvu hlavu. Musel jsem jít hrát karty, abych se uklidnil. Jenom jsem si říkal, že s Fišlí je to teď nějak v pohodě, co se teda vyvrbí za průser.

Ale nic. Fakt nic. O půl šesté byly všechny komise zkontrolovaný a předaný, akorát chudák Lotosový Květ ze Statistiky, ta si od nich vyslechla svoje, ačkoli konkrétně ona za to nemůže.

Ťapinka se dohrabala na ouřad, dohráli jsme karty, posbírali si věci a nechali se odvézt domů, teda na nákup, domů jsme pak ten kousek došli. A volá Fišle. Já to věděl. Prej možná nevypnula počítač, není si jistá. Ale jestli to neshoří do zejtřka, tak zejtra půjde vytáhnout školníka z nory a vypne to. Uklidnil jsem ji, ať nedělá paniku, že počítač může bejt zapnutej i několik let v kuse, tak ať vychladne, dá pokoj, já mám hlad a chci se natáhnout. A Fišle to asi napotřetí pochopila, no neuvěřitelný. Najedli jsme se a v šest na chvilku zalehli s plánem tak na dvě hodinky spánku.

(Neděle)

Probudil jsem se o půlnoci. Jelikož jsem tím pádem spal šest hodin, vylezl jsem a začal se babrat s počítačem. Chvíli jsem klábosil s K.ate po ICQ, něco si přečetl, upravil si pár fotek, a tak nějak na přeskáčku si tady sepisoval ty cancy. Naráz byly tři hodiny, tudíž vlastně dvě hodiny. Za hodinu zase tři hodiny. Vzpomínám na Vlastíka, kterej si vždycky tento den kupoval tyčinku Deli Super, protože dle jejich reklamy je to ta pravá tyčinka pro den, který trvá pětadvacet hodin, a to je zrovna tenhle jeden za rok. O půl čtvrté vylezla Ťapinka, dala si sprchu a zase zalehla. Teď je čtvrt na pět (čtvrt na novejch pět) a já pomalu půjdu taky.

---

Čtvrtek, 24.10.2002 (psáno v pátek v 01:30)

Tak abyste věděli, tak dneska vám nic nenapíšu, ačkoli se toho dělo spousta, jenže jsem před chvílí přišel z ex-firemní párty a ráno mám zajišťovat nějaký volby. Stejně tak Ťapinka, ta už dokonce zaujala pozici ležící Ťapiny. Ale abyste zase neřekli, co su to za hajzlíka, nabonzuju, že slizkej Bobeš vypotil další část Bobšotlachu. Tak.

A zejtra uvidíme, asi to nebude moc lepší, to jdu zase na sraz Xchatu a pak zase ty volby, leč možná se mi podaří něco splichtit nějak v mezičase. Zůstaňte na příjmu.

---

Středa, 23.10.2002

Něco jsem chtěl. Ale co? Co jsem to jenom chtěl? Aha, včera jsem chtěl ještě kousek doplnit. Že totiž: V pondělí mi volal bejvalej kolega od "Anete, Anete, kam se na nás hrabete?", přesněji bejvalej kolega Jožka Kokoška. Ve čtvrtek je velká firemní chlastačka, současní zaměstnanci se budou pářit a pařit s bejvalejma zaměstnancama, ale pod bdělým dohledem vedení, aby ti bejvalí zaměstnanci moc nenahecovali současný zaměstnance, aby se z těch nestali záhy taky bejvalí zaměstnanci. A Jožka Kokoška usoudil, že mám určitě nějaký firemní fotky a vypálím mu je na CéDéčko. Já teda jako jo, ať se staví večír (eště furt jsme u pondělka), před jeho zrakama to připravím a upeču. To von zase neměl čas, tak jsme se domluvili na úterý. To bude mít čas, staví se a já to před jeho zrakama připravím a upeču. V úterý mi volá Miminko Majkl, poněvadž Jožka Kokoška nemá čas. Domlouváme se na večír, já Miminku Majklovi zavolám a on se staví a já to před jeho zrakama připravím a upeču.

Tak, už je úterý večír, 19:40. Volám Miminku Majklovi, ať se teda stáví, ať to můžu před jeho zrakama připravit a upéct a následně mu to dát. Prej za dvacet minut. Za dvacet minut se Miminko Majkl nestavuje, leč volá. Nemá čas. Staví se Tomáš alias Špek. Za chvílu. Za chvílu zvoní zvonek, je to nikoli Tomáš alias Špek, nýbrž opět Miminko Majkl. A kdeže mám to CéDéčko. Já na to, že mu ho přece musím před jeho zrakama připravit a upéct. Aha, tak na to von nemá čas. A vůbec, chce to Jožka Kokoška, Miminku Majklovi je to prej fuk. Ale on je grand, on to zařídí. Staví se pro to Kovboj Lávička. Do půl hodiny. Soudě podle času, zhruba ve 20:40. Zlatý voči. V devět volám Kovbojovi Lávičkovi, co teda bude? On může až v deset, Miminko Majkl má prej odhad na prd. Aha. V půl jedenácté mi Kovboj Lávička píše, že jestli nespím, tak se za chvílu staví. Po další půlhodině (23:00) mu už notně nasraně volám, jo, jo, jenom něco dodělá a do dvaceti minut je tady. A fakt, za třicet minut hbitě přikvačil, o půl dvanácté, ale na druhou stranu jsem už měl CéDéčko připravené a nemusel jsem ho před jeho zrakama teprve připravovat a péct. Tož jsem mu ho vrazil, i s vřelým pozdravem pro Jožku Kokošku, Tomáše alias Špeka a Miminka Majkla, ve čtvrtek na glgačce jim asi nakopu prdel, páč jsem chtěl v to úterý jít brzo spát.

Jelikož se mi v to úterý nepovedlo jít brzo spát, chtěl jsem aspoň tyhle dva odstavečky dopsat, dopsal jsem skoro jeden, načež zločincům z JME zakolísal proud a mně se restartoval počítač. Vzteknul jsem se a šel spát. A nic jsem natruc nedopsal.

A protože jsem šel spát pozdě a Ťapinka odešla brzo, neměl do mě kdo kopat, tak jsem zaspal. Ne teda moc, ale půl deváté bylo, když jsem byl na zastávce. Operativně jsem změnil plán, od čeho mám novýho poskoka Žufiho, on se postará o chod ouřadu a já můžu jít na nákup. Teda na nákup toneru na volby. Tak jsem mu zavolal a šel na nákup toneru na volby.

V práci jsem pracoval. Furt jsem pracoval. A moc jsem pracoval. Až do pěti odpoledne. Dokonce mě ale nikdo nijak extrémně nenamíchl. Pravda, z pracovního úsilí mi hrabalo tak, že jsem si musel dvakrát jít za Ťápinou (neplést s Ťapinou) zapálit. Ale jinak to šlo.

V pět jsem se sebral a práskal na Čáru, kde jsem měl sraz s Fabiakem z Xka, kterýmu jsem slíbil taktéž upéct, taktéž na CéDéčko a taktéž fotky, avšak nikoli z firmy "Anete, Anete, kam se na nás hrabete?", nýbrž ze sobotního srazu zmiňované chatové party. Sice je mám na webu, ale on je chce upravit líp a dát je na web eště jednou. Měl jsem to pro něj v tašce už od pondělka připravený, tak by v tom neměl bejt problém - a měl jsem připravený obě verze, jak upravený pro web, tak originály. Aspoň jsem si to myslel. Později večer mi volal, že to nejni vono. Ty upravený jsou teda fajn, ale ty originály k nim akosi nepasujou. Bodejť by jo, když su trotl a připekl jsem mu tam sraz nikoli Xka, ale Xchatu, a sice z roku 2002 a z devatenáctýho, leč z devatenáctýho čtvrtý, tedy jinýma slovama z dubna. Ach jo, su to kus magora.

Jak mi volal, to už jsem byl zase dávno někde jinde. Protože Fabiak nebyl jedinej, kdo mi dneska volal. Druhej takovej byl Honzík Kotlík, co jeho máti se mnou kdysi dělala ve škole u slepejšů a von teď prodává salámy v Bille. Ale ve volným čase se zajímá vo počítače a kočky, teď budou mít výstavu koček a na výstavu koček musí bejt příprava, příprava musí bejt na počítači a to jde těžko, když počítač jaksi "Netanjahu". A protože skučel a kňoural, stavil jsem se tam. Prej mu totiž akorát blbne tiskárna. No, blbla. Na úvod blbla tak, že vůbec netiskla. To se dalo celkem lehce opravit, sice si zkoušel přeinstalovat ovladače, leč přeinstaloval je blbě, tudíž ovladače neovládaly, což způsobilo právě to, že to neto. Tak jsem mu ovladače opravil a tiskárna tiskla. Jenže mu prý stejně z Wordu netiskne česky. Ale to mu momentálně nevadí, protože mu to ani česky nepíše. Aspoň ne velký písmenka. Když zmáčkne totiž háček, napíše mu to "ˇˇ" (slovy háček-háček), kurzor se posune a von už nemůže to písmenko pod to napsat. Ale fakt a opravdu a docela jistě ho to teď až tak nepálí a nezajímá

Nerad si přidávám práci, ale v tomhle případě jsem ho přesvědčil, že by ho to mělo urgentně zajímat, podle příznaků to totiž vypadá na virus BugBear. Ale Honzík Kotlík se začal dušovat, že to určitě né, von má totiž antivira. Jo, to měl. Z roku 1999. Hmm, to je ale pekelná novinka. Zkusil jsem mu ho cvičně trochu inovovat, nahrát mu nový data a ejhle, virus byl na světě. Jenže ne BugBear, nýbrž Sircam. Přišlo mi to divný, ale jenom do té doby, než našel i toho BugBeara. Takže hošan tam měl dva viry, který mu dělaly neplechu a asi se i praly mezi sebou. Ale co, vyléčili jsme. Po vyléčení antivirový program navrhl, že by bylo dobrý počítač restartovat. Tak jsem mu to vodkejval, restartováním eště nikdo nic nezkazil. Teda pokud restart proběhne hezky korektně. Ale pod pojmem "korektně" si rozhodně nepředstavuju to, že dojde jenom na "RE", ke "STARTu" už nedojde. A přesně to se stalo nám. Tak jsme mu ještě museli celý Wokna částečně reinstalovat, jelikož se počítač svinskej záludnej se mnou odmítl bavit úplně - sice bez virů, ale taky bez života. Domů jsem se dostal v devět, taxíkem a byl jsem rád, že su rád. Taxíka mi pochopitelně Honzík Kotlík zaplatil, tak dopadají ti, co nemají auto a dovrtají si počítač.

A doma mně čekalo další překvápko z ne zrovna milé kategorie, Ťapinka se za mejma zádama diverzně vypravila na výstavu jakési lebedy, dokonce si prej chtěla jednu jakousi vzácnou kopřivu koupit, tak si nakonec koupila naštěstí jenom dvě plus misku. A ještě si to drze napíše do Ťapikeců a mně zavolá, že si potřebuje něco vyfotit, jestli může něco s foťákem a pak mně pošle neméně drze SMSku, ať si to u Honzíka Kotlíka hezky přečtu a vyvztekám se raději po cestě. No radost jako prase.

Bobeš včera vyhrožoval, že si přivožere držku a vypotí pokračování Bobšotlachu. Asi si ji vožral málo nebo naopak moc, ať tak či tak, kde nic, tu nic, Bobeš bejt lump.

Aspoň že ten Fabiak není zas až taková trubka jak já a dotáhl mi to odpoledne na CD na oplátku svoje fotky z toho srazu. Aspoň jsem měl na co koukat. Zvlášť jedna se mu fakt povedla - tohle je prosím fotící Egi (ten tam vzadu):

 

---

Úterý, 22.10.2002

Kvůli plošné zkoušce na volby jsem přišel do práce už o čtvrt na devět, to jsem ještě předtím stihl vyvenčit čuby. No jéje. A takovou jsem měl cestou dobrou náladu, přesně do té doby, než se do autobusu vedrala i kolegyně Fišle, která se včera někde zglgala, bylo jí blbě, měla vokno a hlavně mi to potřebovala všechno povyprávět.

Lotosový Květ ze Statistiky i se svými noshledy a podržtaškami byla už na místě, všichni se babrali v papírech a v počítačích a vypadali děsně zaměstnaně. Jenom jsem jim uvařil kafe, protože na ně všichni ze sekretariátu hodili kakáč, já bych na ně taky teda hodil vosram, ale zželelo se mi jich, voni jsou to v zásadě příjemní lidi, tak jsem si zahrál na dobráka. Taky to kafe nebylo moje, ale sekretariátu, tak mě to zas tak nebolelo.

Podíval jsem se na výpis z proxy serveru ze včerejška a užasl jsem. Přenesených 99 MB dat. Za den. A to já na nic na Internetu prakticky nešáhl. Tak to teda tydýt. Podíval jsem se pozorněji, udělal malou analýzu a hned bylo jasněji. Za část mohl novej poskok Žufi, protože jsem mu neřekl (já, blbec), že máme limitovaný připojení a ať nestahuje žádný kašpárkoviny. Ale to nebylo tak zlý. Horší byly výpisy typu 10 MB - www.sexprivat.cz. Ajajaj, kdopak to byl zase chlípnej? Aha, už ho máme, syčáka, Hogo Fogo Aljoša. Tak, a na něj. Obratem jsem mu poslal mail:

Mily Aljoso,

tak jsem se zase podival do statistik z proxy serveru, musim te upozornit,
ze mame LIMITOVANE pripojeni (co se tyce dat), a to na 2GB mesicne.
Jestlize limit prekrocime, budeme doplacet, kdyz budeme doplacet, bude
to muset sefova podepsat, kdyz to bude muset sefova podepsat, serve
v prvni rade mne a bude chtit vedet, kdo kde hledal jakej balik dat.

Nikdo vam nebrani se sem tam podivat na neco soukrome, ale za den
prenesenych 10 MB jenom ze serveru www.sexprivat.cz je celkem hodne.
Neprislusi mi komentovat tvuj vkus, ale pokus se podobne aktivity eliminovat,
neni treba si koledovat o pruser.

Se soudruzskym pozdravem

Egi

Skutečně, kdyby aspoň koukal po něčem, co stojí za to, ale takovýhle zdechliny, to za ten případnej průser ani nestojí. Ani přitom nestojí. Ale nechme toho.

A na Aljošovu obranu je nutno říct, že vzápětí mi od něj došel omluvnej mail, že svejch chlípnejch Internetovejch aktivit nechává a děkuje za upozornění.

Fakt, doteď jsem byl hodnej správce sítě. Asi až moc. I chlípnýmu Kokešovi jsem nejdřív hezky domluvil. Hmm, tak s tím mají utrum. Obratem jsem zarazil přístup na všechny stránky, kde je v adrese "sex" nebo "xxx", pak freemailový weby, to jsem jim několikrát říkal, že si mají přesměrovat do práce a né to furt votevírat jak paka, většinu reklamních bannerů, nepotřebují to mít tak barevný a díky tomu tam furt kynou přenesený data, a na závěr jsem přidal Blesk.cz, prostě protože mě sere a píšou tam prd. Tím jsem se vyvztekal, spustil generování volebních seznamů a šel s Žufim na voběd. Jenom jsme dosedli a dostali poblífku, volal Ráďa, poskok Lotosovýho Květu ze Statistiky, že se nemůže dostat na svůj mail, že si potřebuje něco přečíst. Na Seznamu.cz. Přesvědčil jsem ho, že nepotřebuje. Nebo možná potřebuje, ale je mu to houby platný. Je to jeden z těch, co jsem právě zarazil. Ale protože to byla návštěva a potřebovali to skoro služebně a důležitě, po návratu jsem jim to povolil. Na chvílu.

Lotosový Květ ze Statistiky kolem třetí mínila, že zkouška proběhla a za chvílu se půjde domů. Upozornil jsem ji, že takovejch zkoušek jsem už viděl dost, to, že proběhla, to se ještě nerovná tomu, že by byla úspěšná, známe moc dobře. Pravila, že su pesimista. Opáčil jsem, že su realista a šel exportovat volební seznamy. Po čtvrté jsem jí ironicky zavolal, co teda bude s tím koncem? Lkala, štkala, anžto se co? Anžto se přepočítala. Egi má holt dycky pravdu.

Sebral jsem se, nechal ji vlastnímu osudu, stejně bych tam byl platnej jak praseti rifle, vzal jsem si věci a šel k EFXku, kde jsem měl něco málo udělat. Kdyby něco, Lotosový Květ ze Statistiky mi zavolá na mobil a já můžu bejt tak za deset minut zpátky. U EFXka jsem si zase vyslechl, co všechno je blbě. Nejdřív jsem chtěl koupit počítač pro projektanta Čobola Milana. To byl průser. Nakonec se rozkejvali, že teda koupit, ale kde? Navrhl jsem firmu T.S. Bohemia, mám s nima vcelku dobrou zkušenost, nakupuju u nich furt. Jéje, moc peněz. Boss mohl rupnout, když jsem mu vyjevil, že to má stát třicet osm tisíc, pak ho uchlácholilo, že bez DéPéHá jenom třecet jedna. Ale že si to ještě promyslí. Mou kalkulaci poslal firmě Samo, jestli z nich nevypadne něco levnějšího. Vypadlo, o pět tisíc míň, akorát za něco úplně jinýho. Ale stejně, když jsem to přepočítal tak, aby to byl stejnej počítač, syčáci byli o 164,- Korun českých levnější. Boss málem prasknul pýchou, jakou sehnal levnou firmu. Mně to může bejt fuk, vobjednal jsem to teda vod nich. Ale dneska jsem to řekl Bóďovi, to je ten EFXáckej podšéf. Jéžiš, ten zase řval jak píchnutý podsvinče, že to je děsná firma a strašná firma a zločinná firma a jakto, že jsem to s ním nekonzultoval? Pokrčil jsem rameny a šel si po svým, ať si to hošani vyjasní mezi sebou. Pro mě je to stejnej stroj. A navíc jsou o stošedesátčtyři korun z jedenatřiceti tisíc levnější. Bodejť by nebyli, když dostali černý na bílým, za kolik to můžem koupit jinde.

A proč ten Bóďa tak vyváděl, to je taky jasný. Svýho času s Béďou potřebovali nějakej šlauch k počítaču asi za stovku, furt se nemohli domluvit, jak si ho u Sama vyzvednou, tak nakonec jim dali befel, ať jim šlauch pěkně přivezou. A ti jsou zase dostateční trotli na to, že jim za cestu z Kotlářské na Minskou naúčtovali pětikilo dopravu. Tož to se potkaly dvě party Hic, no.

Hlavní důvod, proč jsem tam šel, byl ten, že Béďa, to je ten čtvrtej (podšéf podšéfa), šel něco udělat k Borovičkovi (to je zas podšéf podšéfa podšéfa) na počítač, zapnul ho (furt eště Béďa, a zapnul počítač, né Borovičku) a vybafla na něj tabulka "Virová infekce". To jsou malý věci, to řešíme obratem ruky. A stejně tak i dneska. Obratem ruky jsem poradil Béďovi, ať se naučí číst, že sice se tam píše "Virová infekce", ale když přečte řádek poctivě od začátku, je tam jasně řečeno, že "Nebyla nalezena virová infekce".

Dal jsem si cigáro a šel zpět za Lotosovým Květem ze Statistiky. Ta tam seděla nešťastná jak ten šafářův dvoreček, nešťastnej šafářův dvůr. Zkoušku právě zopakovali poněkolikátý a i ona už přestávala věřit, že by se mělo v dohledné době končit. V sedm už jsme řešili s vratočučkou, co občas zaskakuje za tlustýho vratočuča Gaunera, jak teda to uděláme s budovou, že sice mám přístupovej kód na alarm, ale nemám klíč vod baráku, alarm je málo, eště se to musí klasicky zašpérovat. A šéfová mi s klíčem potutelně zdrhla. Nakonec jsme mocnýma kombinacema jeden klíč vyškudlili, jak by to v nejhorším šlo. Ale to se právě umoudřil statistikům systém, poslední zkouška proběhla ke spokojenosti, Lotosový Květ ze Statistiky sbalila saky-paky a šlo se dom kolem půl osmé. A basta. Když říkám, že poslední zkouška proběhla ke spokojenosti, zdaleka to ještě ovšem neznamená, že to při vlastních volbách nesletí na tlamu. To už známe taky. Sázím se, že uprostřed práce to půjde do kytek.

Bobeš jeden svinskej se fláká u šílenejch volů v Anglii a nemá čas na Bobšotlach, naposledy cosi splácal v pátek nebo kdy, ale dneska vymyslel, že večír si koupí pár plechovek piva a něco vypotí, to su teda zvědavej. A Ťapina s jejím Ťapikecama tomu taky moc nedává, držkuje, jak je vytížená a zatím sedí na gauču a za pomocí záhadnejch dvou drátů si knudlá jakejsi svetr. Asi jich má málo, jenom patnáct. To jsou lidi.

Jak tak na to koukám, napadla mě myšlenka. Budu muset udělat vysvětlující sekci, něco jako "Kdo je kdo", jelikož možná někteří pomalu v obsazení deníčku ztrácí přehled.

Jo, a budu muset fakt k temu holičovi. Už to bude vážně nutný, když už mi i hejrupáci u EFXka přezdívají Kristus. Asi to nebude kvůli tomu, že je vždycky spasím, když nějak dodrbou počítače.

---

Pondělí, 21.10.2002

"Zdál se mi sen, že se nebe hroutí, zdál se mi sen o poslední pouti, zdál se mi sen, že všechno seberou ti v ten soudnej den ...", tohle se zpívá v jedné písničce od Spirituál Kvintetu. Mně se dneska nezdálo o poslední pouti, ani že by mi někdo měl něco sebrat, ale prováděl jsem špionáž pomocí velryb. Já vím, že to zní divně, ale je to tak. Jak to teda bylo?

Já obvykle nehraju počítačové hry, sem tam jo, ale nedělám z toho aspoň loužičky. Jenže zdálo se mi - zdálo se mi, že přišel přírodní skinhead Vejťa a sršel nadšením, že má novou hru, bezvadný vojáčky, taková ta hra, jako je třeba Operation FlashPoint, strategická vojenská mise, to ho baví, taky takovej bojovník - teoretik. No byl z toho ouplně unešenej, takže jsem se uvolil, že si to i zahraju, aby viděl, že nejsu žádnej suchar. A byla to dobrá hra, jenom jedna věc byla zvláštní, že se tam kromě typických bojových prostředků jako tanky, vrtulníky a dělostřelectvo používaly velryby. Buď mohly předávat zprávy nebo dokonce bejt posílaný na zvláštní špionážní mise. A to mělo ještě jeden háček, protože velryba sama byla na pendrek, byla tam vydávána za ohromně blbý zvíře, jedna velryba měla při špionážním úkolu úspěšnost asi 20%, to dá rozum, že nějaká blbá velryba není James Bond. Ale když se na to poslaly dvě velryby, už jim bylo veseleji a úspěšnost měly asi 38%. A tak dále, ale nikdy to nebylo 100%, protože to by se blbě hrálo protihráčům, člověk by na ně poslal sajtnu velryb a bylo by po hře. A taky velryb neměl člověk dostatek, já měl tuším jenom čtyři. No, prostě jsem nad tím koumal tak intenzívně, že naráz jsem byl mezi těma velrybama, páč ty velryby to furt nějak necháply, ačkoli nebyly zas tak vel..., tudíž by nemusely bejt až tak blbý, zbarvení to mělo takový to černo-bílý jak kosatka, ale velký to bylo jak dva tři delfíni.

Tak jim to hučím do těch velrybích palic, snažím se jim objasnit misi, aby mi splnily špionážní úkol, jenže je to blbý, mně totiž počítač, dokud jsem byl z té správné strany monitoru, hezky před ním a ne v obrazovce ve vodě s velrybama, tak ten zákeřnej počítač mi přidělil území někde v Severním ledovým oceánu, no kosa tam byla jako svině, kry plavaly okolo, copak velryby, těm bylo hej, ty jsou na to zvyklý, ale co já? Zrychlil jsem výklad, velryby to pochopily a začaly vydávat to svoje pískání (tyhle pískaly), a já je pohladil a poslal je špiónovat, zaklapl budíka, aby už velryby nepískaly, přikryl jsem se a ledovej oceán byl fuč a velryby taky, asi konečně plnily ten bojovej úkol, každopádně nepískaly, podruhý už pískal korektně budík a žádná velryba a bylo čtvrt na osm a bylo tím pádem taky po hraní.

Vcelku by mi to ani nevadilo, kdyby nevynechal později jeden autobus, byla docela kosa venku, ten jeden ale mrcha fakt vynechal, pak přijela v čase dalšího jenom krátká Karosa místo housenkovitýho busu, ta se taky doštrachala jenom k Semálu, tam pravila, že "Vůz zde jízdu končí", což se dalo poznat i bez toho ampliónu, a dodala, že "Všichni cestující si vystoupí", což sice už tak přesvědčivě neznělo, cestujícím se do té kaltny moc nechtělo, ale nakonec vystoupili, i já jsem nakonec vystoupil, jelikož jsem byl taky cestující a ta Karosa fakt vypadala, že umřela úplně, sice ti, kteří stáli prve venku a amplión neslyšeli, ti se zase nahrnuli dovnitř, jenže to nikam už nejelo a řidič se tam moc rozčiloval a pak si ti cestující zase vystoupili, protože jim řidič asi vlastnohubě vysvětlil, že když amplión praví, že "Všichni cestující si vystoupí", tak to znamená skutečně, že "Všichni cestující si vystoupí", a to i ti cestující, kteří byli tak blbí a nastoupili, protože nemaj voči a nevidí, že ta herka právě zdechla. A deset minut jsem tam klepal kosu, říkal si, že to je jak u těch velryb, že ten sen mi to předpověděl, pak přijel trochu míň rozhrkanej autobus a do něho jsme nastoupili a amplión držel hubu, teda reprák, tak jsme si vystoupili až kde jsme chtěli, teda u práce (ačkoli to jsme zas tak moc nechtěli), a to akorát tak včas, protože bylo osm deset, chudák Žufi, kterýmu nikdo nedal klíče, ten taky přešlapoval na vrátnici a vyhlížel mně, protože na té vrátnici byl taky houby hic.

No a celej den jsme školili a připravovali volby a dělali chytrý na zapisovatelky a takovou tu havěť, jenom jsem chtěl zkusit, jak funguje ten telefón, kterej tam Frajtřík z Telecomu minulej tejden s takovou slávou zapojil, on když odcházel, tak se ptal, jestli se to teda nemá dočasně do voleb odpojit, a já mu povídal, že né, že to je dobrý, a von zas: "Aby vám z toho někdo netelefóunoval", a já "To né, z toho zatím nikdo telefóunovat nebude, jen to hezky nechte zapojený, tak von moudře pokejval palicí svou fousatou a šel a já jsem dneska přišel k telefounu a von netelefóunoval, anžto byl ouplně kaput a paf a v čudeli. Ale mně se zdálo vo velrybách a takový drobnosti mně nedokážou rozhodit.

Šel jsem večer ještě na chvílu za Bačou a Pepém do hopsody, Ťapina mi naordinovala, ať cestou něco málo nakoupím, aspoň pečivo, tak jsem koupil rohlíky a česnekovej chleba a šel za tím Pepém a Bačou, poslechnout si něco vo zkratkovejch klávesách ve Windows a ve Wordu, to je takovej jejich évrgrín, vo tom voni melou furt, jak se co dělá jakou kombinací kláves, za deset let se bude lítat na prázdniny na Jupiter a ti dva budou furt eště sedět v hospodě Erika u topení a budou se hádat vo těch zkratkovejch klávesách ve Windows a ve Wordu a Pepé nezapomene dodat, že CéDéčko dneska stojí osm korun, fakt, bez krabičky stojí osm korun, to říká taky vždycky, průměrně třikrát za večer, tak jsem za nima přišel do hopsody a popovídali jsme si vo zkratkovejch klávesách ve Windows a ve Wordu a Pepé pravil, že to je děsný, když CéDéčko stojí jenom osm korun a kam ten svět spěje.

Sbalil jsem si svejch pět švestek a rohlíky a česnekovej chleba a šel domů, za trotlopsem a naprcanou čubou, Ťapinka že přijde trochu později, tak jsem dal nažrat trotlopsovi a naprcané čubě, voni byli tůze spokojení, a Ťapinka fakt přišla a fakt trochu později, tak jsem jí chtěl dát taky nažrat a dal jsem jí ten česnekovej chleba a vona si stěžovala, že ten česnekovej chleba je česnekovej, jéžiš, co by za to ty chudery velryby daly? No nic, je večer, půjdem spát a necháme si vo velrybách zdát, protože zejtra se přišourá Lotosovej Květ ze Statistiky a bude zas chtít čarovat s nějakou plošnou zkouškou, to nebude čas na žádnej česnekovej chleba ani na velryby. Ach jo.

---

Sobota - Neděle, 19. - 20.10.2002

Sobota. Sobota. Co říct k sobotě? Spal jsem. Dlouho jsem spal. Jen ráno jsem vstal, abych vyvenčil psy. Pak jsem zase lehl. Vstal jsem v poledne, abych vyvenčil psy. Lehl jsem. Vstal jsem ve čtyři odpoledne. Tomu říkám pohoda. Jenže tím akorát skončila. Já jsem totiž máti slíbil, že přijdu na oběd a letmo nadhodil, že tak kolem třetí. Jenže máti si zrovinka vymyslela, že musí kamsi do Glóbusu, anžto tam maj nějakej super úžasnej hrnek za dvacet vočí, a ten musí mít a ausgerechnet v sobotu. A ó hrůzo, nemohla se mi dovolat. A to volala na všechny tři telefóny. To všechno jsem se dozvěděl v ty čtyři, protože sotva jsem se vyplazil z betle a zapálil si "ranní" cigáro, už se mi dobejvala do kvartýru, protože za skoro třicet let si nezvikla, že když se o hodinu opozdím, nemusí to eště znamenat, že jsem zdechl. Cvičně jsem ji seřval, co zas dělá drama a jak zas volala na tři telefóny, když jí furt dokola opakuju, že používám jenom jeden (plus služební, ale na ten číslo zaplaťpánbůh nemá). Čímž jsem ji uzemnil a nedala se do rozpitvávání toho, že zkoušela i to jedno číslo a to bylo stejně mimo, protože jsem spal a vypnul si zvonění, hehe.

Ale tak jsem máti zase vystrkal ze dveří, vzal psiska, obešel s nima rokli a šel zase já k té máti na ten "oběd". V uvozovkách proto, že sice to bylo plnohodnotný obědový jídlo, koprovka s osmi knedlíkama, mňam mňam, ale jaksi v pět odpoledne (což by ukazovalo spíš na večeři) a moje první za den (to zas na snídani). A šakaly jsem taky máti nechal na krku.

Zbytek pro normální lidi večera, pro mne časného dopoledne, jsem strávil doma, babraje se zcela netradičně v počítači. Až kolem deváté jsem se rozhoupal k nějaké "outdoor" aktivitě a vyrazil na sraz Xka, o tom se nebudu rozepisovat, už jsem docela rozpracoval na samostatné stránce.

Domů jsem se přišoural o půl čtvrté, opět následován LorRem, kterej se na sraz přikodrcal ve dvě ráno, pak mu jel vlak domů po šesté, tak jsem ho vzal na milost, ať se vyspí, domů jel až kolem poledne. Což si jenom domýšlím, jelikož když jsem v poledne vstal, byl už v trapu.

Máti mi ráno dovedla psy, já je chvílu po poledni vyvenčil, předtím a potom jsem seděl u počítače a rejpal se ve fotkách ze srazu. Stavil jsem se za máti. Seděl jsem u počítače. Zašel jsem na nákup a sednul si k počítači. A pomalu bylo půl desáté, nezvratná doba, kdy se Ťapina blíží k Brnu. Ještě mi to provokativně napsala SMSkou, jako jestli mám radost? Ohromnou. Aby nedržkovala, že jsem nic doma neudělal, vyházel jsem z ledničky zkažené potraviny, o kterémž to úkonu ona teoretizuje už dva měsíce, zatímco shnilý rajčata a papriky nervózně přešlapují na dně ledničky a samovolně se přesunují z místa na místo. Čímž jsem jí sebral možnost kvílet, že je tam špinavý nádobí. Ta spodní půlka byla stejně ještě po ní.

No a Ťapinu jsem vyzvedl na nádraží, vrátili jsme se domů, vyslechl jsem si hrůzostrašné historky z Plzně a Ťap zas zalehla. Já jsem si ještě něco dodělal a jdu taky padnout. Toť vše, já vím, nuda, ale co nadělám?

---

Pátek, 18.10.2002

Dneska v krátkosti, máme, de facto vlastně mám, návštěvu.

Ale pochopitelně jsem byl v práci. A dokonce jsem tam i pracoval. A ani jsem nepřišel pozdě, aspoň ne moc. Půl hodiny nepovažuju za moc. A konečně mi šéfová přidělila poskoka Žufiho, začali jsme "vyšívat" na volbách.

Ťapinka byla s čubou Mášou u teho veterinářa, ten čubu Mášu moudře prozkoumal a pravil. Teda já vlastně nevím, co přesně pravil, vím jenom výsledek. Máša nemá ani lineářní těleso v břuchu, ani zauzlení střev, tedy očividně nehodlá v dohledné době scípnout. A nemá ani "píču" zanícenou. Má v břuchu, ale ne to těleso, nýbrž štěňata. Pak věřte veterinářům. Anďoš Mášenu naprcal, poloveterinářka Ťapina jí dala injekc vod opravdické veterinářky, aby se stěňatům předešlo, Máša zjevně nečetla pozorně příbalovej leták, nevěděla, že díky tomu má štěňatům předejít a drze štěňata bude mít. Prej aspoň pět. To máme radost, jako svině. Ale trochu ji to omlouvá, že včera udělala loužičku. Prej jí štěnata tlačí na močovej puchejř, nebo co. Taky nevím, jestli tomu mám věřit. Každopádně Anďáka, že poblil koberec, to neomlouvá.

Ťapina tohle všechno zjistila a odjela do Plzně, ať se tady vo ten zvěřinec postarám.

Zabalil jsem to v práci na ouřadě i v druhé práci u EFXka a jel domů, starat se vo zvěřinec. V šalině byl dobře vožralej maník, kterej neustále pronášel velká životní moudra. Já si je moc nepamatuju, protože se měnily podle toho, kolem čeho jsme zrovna jeli. Jenom slova jako "kurva" se tam opakovala furt. Tím mně byl sympatickej. A nevím jak ho u dětské nemocnice napadlo, že studenti jsou "zmrdi" a kdo na ně má vydělávat? Každopádně to byla ohromná myšlenka, nad tím uvažuju už dlouho. Chtěl jsem s ním zavést na to téma řeč, on ho začal rozvíjet (to téma) a pravil, že "kurva, vy zmrdi, já mám pětadvacet let vodsezenejch v kriminále." Napadlo mne, že těch studentů taky asi moc neuživil a zas to zbejvá na mě. Jenže jak jsem mu to řekl, chtěl se prát, postupně se skrz alkoholovou mlhu probojovával ty dva metry ke mně a řval, že prej su už ani nevím co a co si o sobě myslím, jestli budu volit nějakýho senátora nebo co? To je další téma, kterýmu rozumím a popravdě jsem se přiznal, že budu volit nejenom senátora, ale i obecní a městské zastupitelstvo, neboť narozdíl od něj jsem ještě jakýmsi omylem nebyl zbaven svéprávnosti. Zase všechny politiky počastoval několika vybranými výrazy (taky by se s nimi dalo souhlasit), mezitím zapomněl, že se chtěl prát a protože jsme zrovna míjeli hnojárnu, chvíli mžoural ze šaliny, a když se mu povedlo zaostřit, zopakoval tezi o senátorech a pravil, že takovýho zkurvenýho lesníka by nevolil, asi tím myslel kandidujícího rektora Zlatušku, jenom si drobet spletl školu. O zastávku dál nerušeně už na třetí pokus vystoupil a ani moc neupadl a šel šířit svá moudra dál do útrob Černých Polí. Škoda, byl milej (Ťapina furt brblá, že mluvím strašně sprostě a taky sprostě píšu, když píšu to, co mluvím, ale tentokrát su v tom nevinně, tentokrát to říkal ten vožrala).

A doma jsem se srazil s LorRem, to je ta naše slavná návštěva, Ťap v Mexiku, zlotřilej Anďák a naprcaná Máša na krku a eště LorR do toho, no, to je zase pátek ...

---

Čtvrtek, 17.10.2002

Juchů, přišel jsem do práce včas. V 7:57. Pravda, byl to výsledek spojeného úsilí dvou mobilů, dvou budíků, Ťapiny a Laťky, teda ta né že by spala taky se mnou, ale pověřil jsem ji, jakožto osobu spolehlivou, ať mě ráno prověří telefonicky kolem půl osmé, jestli ještě nechrápu. Teda, mohla si vzpomenout prověřovat mě telefonicky v jiné minutě, než když mám v hubě zubní kartáček, ale to je jenom kosmetická závada (ten čas, ne ten kartáček). Došlo to tak daleko, že šéfová, jakmile jsem se blížil do hokny, tak zrovna cosi šachovala s faxem, kterej je u vokna, viděla mne a málem ji vomejvali. Pro jistotu si na mne musela šáhnout.

Taky už tam byla Lotosový Květ ze Statistiky se svejma pohůnkama, vlastně tentokrát jenom s jednou pohůnčicí, a pilně plošně zkouškovaly. Radši jsem se jim do toho nemíchal a šel si po svým. Celej den klasika - tuhle opravit, támhle utrousit moudro, tadyhlenctu zjebat, co si to tam zas nainstalovala a ať se nediví, že jí to pak dělá psí kusy.

Před obědem se stavil Frajtřík vod Telecomu, zase zapojit tu poslední linku, co jsme nedávno chystali. Prej je zprovozněná, jenom ji vyzkoušet. Jenom jsem ji vyzkoušel. Zprovozněná nebyla. Tak jsme si rozdělili úkoly, on šel hledat závadu a já šel na oběd, taková dělba práce se mi celkem líbí. Sešli jsme se zpátky a linka fungovala. Frajtřík tentokrát přiznal, že je vrták a na trase někde prohodil dva drátky. Aspoň, že nedělá pitomce ze mne. Stejně by se mu to nepovedlo.

Ozval se taky tlustej slizkej Bobeš, lump jeden. Von je v tej Anglii a prej si sice vede Bobšotlach, ale nemůže ho aktualizovat, páč se nedostane na server, aby to aktualizovat moh. Tak nějak jsem to pochopil. A snažil se nahecovat Překližku, svoji to žínku (jako nabíječku, ne na mytí), aby mu to udržovala, že jí ty svý hovadiny bude posílat. Ale ta má pazoury jaksepatří levý a taky neví jak na to. A tak jsem byl další v pořadí já. Takže Bobeš vo mně furt píše lži a blbý kecy a já mu to eště udržuju, to je nějaká spravedlnost? Stejně nevím, jak se tam vlastně dostal, když tam mají takovou pakárnu s tím BSE, proč si tam importovali dalšího šílenýho vola?

Jako poslední stojí za zmínku, že se mě začaly vyptávat baby, co maj bejt na volbách, kdy jim teda uděláme na ten vyhodnocovací program to školení. S klidem jsem jim trpělivě vysvětloval, že to není moje starost, že já na takový koniny nemám čas, že je to má naučit můj nový skvělý poskok, jenže ten je zaneprázdněn důležitými úkoly pro paní tasemnici, ta ho totiž drží pod karabáčem a von Žufi furt jak ten magor skládá volební lístky. Zajímavý bylo, když k této otázce dospěly DrDol a šéfová. Také jsem jim to jednou zopákl a vony se tvářily klidně, že to mají všechno pod kontrolou a v úterý se může školit. Ach jo, tak jsem jim to objasnil ještě jednou - je třeba koupit na to diskety, připravit je, najít místnost, nainstalovat tam počítač a tiskárnu, a školit je po dvou, je jich pětadvacet plus nějaký náhradnice, každé tu zkušební verzi potom nainstalovat na počítač a nechat je to dva dny zkoušet. Suma sumárum, když se začne zejtra, možná se to stihne, mně to může bejt fuk, já ten program znám, aniž bych to potřeboval a že ho neznaj baby, to je mi vcelku buřt. Uvidíme.

Závěr dne - Lotosový květ ze Statistiky vypadla i s pohůnčicí vcelku včas, až jsem se divil. O půl třetí po nich už nebylo ani vidu, ani slechu. Sebral jsem se a šel taky, měl jsem zařídit pár pochůzek a pak se jít podívat, jak Ťapina na cvičáku dělá z Anďoša hodnýho a poslušnýho pejska. Začalo pršet. Když jsme došli na cvičák, déšť se změnil v liják. Z cvičení nebylo nic. Zmokl jsem jako svině a viděl jsem tak akorát howno, ne cvičenýho psa.

Čuba Máša zatím příznaky lineárního tělesa, zauzlení střev a scípnutí furt nejeví, ale panička ji prozkoumala a zjistila, že má určitě zánět dělohy, zejtra půjdou k felčarovi a ten jí bude moudře koukat na píču a když se mu píča nebude zdát dost zdravá, tak Mášenu rovnou vykastruje. To ne že by ji uzdravilo, ale odstraní se zánět i s píčou, jestli to dobře chápu. A pak se panička zdekuje do Plzně chlastat se spolužákama se základky a čubu mně tu nechá na krku. To mám zase jednou radost.

A je tu LorR. Na návštěvě. Ale o tom zase až zejtra.

---

Středa, 16.10.2002

Ráno mě zase vzbudil telefon. Na tom by nebylo nic divnýho, dva mobily střídavě pískající mě v kombinaci s budíkem a někdy i radiobudíkem budí vždycky. Ale zase to byl ten divnej tón - "Rázcvětáli jábloni i grůši, páplylí tumány nad rikój ...". Jo, opět se mnou chtěl někdo mluvit. Konkrétně Pavlajs od Kokototopu, že prej se jim zničehonic restartoval server. Uklidnil jsem ho, že to tak servery někdy dělají, když se nudí a chtějí si zalaškovat, že pokud se to nebude opakovat, není důvod k panice. Je to jenom zlomyslná technika. Důležitější na tom všem celým bylo, že bylo půl deváté. Tudíž podle chabé teorie o pracovní době jsem měl už půl hodiny pracovat. Ach takhle. Trochu jsem se zkulturnil, zavolal, že se šinu pracovnímu procesu vstříc a šel.

Šéfová mne dokonce fyzicky inzultovala - teda takovým tím "srandovním" způsobem mi šťouchla do ramene. Žeprej jí za pozdní příchody budu nosit dárky. Opáčil jsem, že klíďo, ale dneska to není žádnej pozdní příchod, to teda né, mně se zdálo vo práci, tudíž se jedná o odpracovanou dobu. Ale fakt, ve snu jsem vyřešil třeba problém s tiskárnou pro Lotosový Květ ze Statistiky na její plošný zkoušky - prostě ji Havlajsovi nevrátím a bude. Probudil jsem se, přišel do práce, tiskárnu Havlajsovi prostě nevrátil a bylo. Tak kdo si dovolí říct, že jsem nepracoval?

Vcelku se nic nedělo, tuhle něco shořelo, tamhle bylo potřeba aktualizovat účetní data, spousta drobností, sice jsem se nezastavil, ale taky mi nehrozilo akutní předření. V polední pauze jsem se zašel nadlábnout, kupodivu jsem v celé hospodě nenarazil na nikoho, kdo by tam na mě číhal. Ani Pepé, ani Bača, ani nikdo od EFXka. A jelikož su asi masochista, k EFXku jsem se na otočku ve zbytku pauzy stavil, ne že bych něco potřeboval, ale podívat se, jak šlape ta grafická karta, kterou jsem tam koupil a nainstaloval. No, že šlape, to bylo vcelku jasný, ale hlavně by mi ji mohli proplatit. Šest tisíc je šest tisíc. A tu se ukázalo, proč na mě Bóďa s Béďou nečíhali u žrádla - byli kdesi v Mexiku. Ale během deseti minut se vrátili. Bóďa sice zase předváděl etudu na téma "moc peněz, tolik jsem neschválil", ale pak podepsal, brouček, podepsal. Účetní zaplatila, holka, zaplatila.

Jenom mě Bóďa ještě jednou zahaltoval a začal se vyptávat, jak to teda bude s tím novým počítačem pro Béďu. Zopakoval jsem mu postup - dle poslední dohody (asi patnácté) nemá dostat fungl novej počítač přímo Béďa ale projektant Čobolo Milan, projektanta Čobola Milana dosavadní počítač dostane Béďa a Béďův dosavadní počítač se trochu pošteluje a půjde na dílnu. Tak na čem to prý visí? Visí to na tom, že Bóďa s Bossem koumali, jestli nenajdou něco levnějšího, že prý v úterý mi dají vědět. V úterý jsem volal Bossovi, ten se tvářil tuze překvapeně, ale po deseti minutách křížové palby byl nucen uznat, že o něčem takovém už slyšel, zamyslel se, řekl, že se zamyslí ještě víc a dá vědět. Do pátku. Bóďa to teda vzal na vědomí, jenom chtěl ještě jednou (asi popatnácté) slyšet, proč má dostat projektant Čobolo Milan novej počítač? Co má doteď. Odvětil jsem, že asi jednačtyřku, přesně to nevím. A ten novej bude co? Já na to, že dvačtyřka. Bóďa chvílu koumal a pak pravil, že v tom případě by dal ten novej projektantovi Čobolo Milanovi a ten jeho Béďovi. Pochválil jsem Bóďu, když se zamyslí, vždycky z něho vypadne nějaká skvělá myšlenka. Škoda jenom, že absolutně netuší, co je to jednačtyřka nebo dvačtyřka, jestli to je typové označení, nějaká rychlost, výkon, kapacita nebo co vlastně. Abyste si nemysleli, že z něho dělám úplnýho tupana, jde o v GigaHertzech udávanou rychlost procesoru - 1,4 a 2,4 GHz. Teď jenom aby ten Boss sebou hodil.

Další zastávka - detašovaný pracoviště. Tam si holky zase něco podělaly s tiskárnou. Tiskla nějak jenom půlky řádků, tak usoudily, že je to páskou, aktivně si tam daly novou, pak jim připadlo, že to vypadá nějak divně, půl tiskárny rozebraly a páskou omotaly té tiskárně kde co. Pochopitelně to netisklo. Jak jsem to páčil ven, měl jsem celý pracky černý a nechával jsem všude šmouhy. A přitom jsem si vzpomněl, jak je to vždycky v těch americkejch filmech. Tam vždycky kladnej hrdina zavolá kamsi, oni mu hned najdou kartu delikventa a pošlou faxem. Vrchol byl, když Walker Texas Ranger sejmul z barelu s naftou otisk prstu pomocí papírku vod žvejkačky, to by se ještě dalo s intenzivním přimhouřením obou velmi krátkozrakých očí skousnout (na tom papírku je jakejsi bílej prášek), velice velice teoreticky za předpokladu, že to byla za tím účelem speciálně připravená žvýkačka se speciálním obalem nejlépe, ovšem když ten bílej papírek s bílým práškem se snad sejmutým otiskem vrazil do faxu a poslal temu druhýmu šuldovi, tomu už jsem, ani nevím proč, jaksi nevěřil. Ale berme v potaz klasickou kartu delikventa a posílání klasickým faxem. Kdo někdy někomu někam něco faxoval, ví, jaký zhůvěřilosti jsou z toho krámu schopný vylézt. Buď maj v tej "Emérice" ňáký lepší faxy, nebo si z diváků dělají prdel - tomu bych věřil víc. Tak jsem si pár černejch prstů otiskl na čistej papír a po návratu na náš slovutnej ouřad to cvičně prohnal faxem. A byl jsem vcelku udiven. Pokud by byl jo hodně dobře otisk udělanej, možná by třeba byl i trošku použitelnej, ačkoli teda ne moc.

Úžasná studie o faxování otisků prstů

No a pak už jsem se jenom stavil na Magorát a šel domů vyčkávat, měl se zase stavit ten blbeček od topenářů zasranejch, namontovat nám měřáky, přesně ten, co minule nepřišel. Tentokrát přišel, dokonce i v termínu, když jsem ho trochu popíchl, že minule na to hodil vosram, zase se začal vymlouvat, že "Buď nám nezvonil zvonek, nebo jsme nebyli doma". Hmm, to je divný, kdyby nám nezvonil zvonek, snad by si to poznamenal a zkusil třeba zabouchat, kdybychom nebyli doma, zas by věděl, že zvonek zvoní, ale nikdo neotvírá. Kupodivu, když jsem mu nabízel příkladný výpis z proxy serveru, ani ho nechtěl vidět:

10.07.2002 15:46:54 Proxy+ 2.40 (Build #184) starting
10.07.2002 15:46:54 Operating system detected: Win2000 (Service Pack 2), release: 5.0, build: 2195
10.07.2002 15:46:54 Using "Log.TXT" suffix to open last used logfiles
10.07.2002 15:46:54 Using "Log.TXT" as user defined logfile name suffix
10.07.2002 15:46:54 Logfiles rotate mode is: "Monthly"
10.07.2002 15:46:54 Using native format of Access logfile
10.07.2002 15:46:55 Starting as Windows NT service
10.07.2002 15:46:55 Network interfaces with these IP addresses detected: 127.0.0.1, 62.245.103.144
10.07.2002 15:46:55 Insecure Interfaces (Autodetected). Found: 62.245.103.144
10.07.2002 15:46:55 WWW Server: accepting requests on port:80
10.07.2002 15:46:55 POP3: accepting requests on port:110
10.07.2002 15:46:55 SMTP: accepting requests on port:25
10.07.2002 15:46:55 FTP Gateway: accepting requests on port:4421
10.07.2002 15:46:55 WWW Admin: accepting admin requests on port:4400
10.07.2002 15:46:55 HTTP Proxy: accepting requests on port:4480

Třeba tady je napsáno, kdy jsem přišel domů a zapnul počítač, klíďo bych mu to předvedl celý, co jsem po minutách a sekundách dělal až do půl deváté. Fakt nechtěl, srabík prolhanej.

A pak už jenom večerní placatění se doma - mail od Bosse od EFXka, kterej fakt vyštrachal někde nějakou konkurenční nabídku. O pět tisíc levnější. Jenom na úplně jinej počítač. Ale když jsem to důsledně přepočítal, fakt je levnější i tak - o závratných 164,- Kč (z dvaatřiceti tisíc). Jéžiš, ten zas bude dělat machra a já zas budu muset vod T.S. Bohemie vyrazit slevu na svou krásnou držku, abych mu tu jeho vošklivou zavřel.

A to je asi tak vše, Bobeš si dlachní kačera v Anglii a nic nepíše, jenom má výmluv jak blech, Ťapina má taky skluz, snad jen ti dva čurypísci, Chocho a Howadoor se trochu pochlapili. Nuda.

Jo, a čuba Máša nejeví ani trochu příznaky zauzlení střev nebo zdechání.

---

Úterý, 15.10.2002

Plošná zkouška, toť velký mor. To je taková akce, že se na všech místech, kde budou slavný volby, slezou ti dárečci ze Statistiky, kteří to budou vyhodnocovat, kolem osmé ráno, a po celé ploše republiky zkouší, co to zhruba udělá, když budou vyhodnocovat všichni naráz. Většinou to poprvé dělá kulový, podruhé to funguje skvěle a při vlastním provozu při volbách to kolem půlnoci padne na držku. Takže celej ten cirkus je jenom tak, abysme se nenudili. To jenom tak pro informaci.

I dnes už na mně Lotosový Květ (nám přidělená statická statistička) netrpělivě čekala. Vlastně to s tou netrpělivostí nebylo tak žhavý, anžto jsem došel kolem svých tradičních čtvrt na devět, ona sama se přiřítila chvílu přede mnou s vypleštěnejma auglama. Já jsem musel totiž ráno vyvenčit čuby (eště pořád se Máši nezauzlovaly ty střeva a nescípla - proto to množný číslo), aby si panička mohla pospat, a protože jsem tvor zvídavý, chtěl jsem zjistit, jestli je stále v platnosti zákon, který říká, že pustíte-li psa z vodítka, pes přestane slyšet. Zákon platil. Vylovil jsem čubu z roští a teprve šel do práce.

Příprava na plošnou zkoušku se ukázala být dobrou, poněvadž po mně nic nepotřebovali. Chvíli jsem se věnoval různým prkotinám jako třeba matrikářce umožnit přístup do matriky a podobným nedůležitým věcem. Nic zásadního dělat nemůžu, protože furt někdo prudí s nějakejma drobnejma kokotinama a poskoka Žufiho, jenž by ty drobný kokotiny měl řešit, abych já se mohl věnovat právě těm zásadním věcem, tak právě toho Žufiho furt okupuje tasemnice, ctěná to moje šéfová, která ho zaprodala do otroctví, bohužel ne mně, ale pro DrDol a její partu neustále skládá ty debilní volební lístky.

Eště odpoledne, když všichni šli do Mexika, vyfasoval jsem klíče vod celé budovy, páč su osoba pověřená, prověřená, provařená a já nevím jaká všecko osoba vlastně su, důležitý je, že můžu sám zamykat barák a zapínat alarm. Tlustej vratočučo Gauner je v kukani jenom do osmi večír, tak kdyby se to protáhlo, on půjde do gébiša a já to všechno zamknu. Kdybych to udělal blbě, taky se prd stane, spustí to pekelnej randál, přiřítí se vodevšad hromada fízlů, vodchytí mně a zavolají tlustýho vratočuča Gaunera zpátky. Nebo Lišku Podšitýho, to je eště úplně pověřenější osoba, bydlí za rohem, má rychlý terénní auto, pitbulla (ačkoli děsně umazlenýho) a je to hrůzu budící skinhead (pravda, trochu přírodní, ale přece). No, hrůzu budící, když je teda tma a má budit hrůzu tak v slepé babičce. A nebo když má kolem sebe tu hromadu těch fízlů.

Ale dneska to kupodivu proběhlo dobře, Lotosový Květ ze Statistiky i se svou suitou vypadli zavčas. Dokonce takovým kvaltem, že já se tam musel zdržet dýl, jelikož jsem mezitím začal něco dělat, co nešlo nenom tak ze srandy přerušit, tlustej vratočuč Gauner zase čuměl, jako kdybych mu sebral oblíbenou hračku. A na rozloučenou mi Lotosový Květ ze Statistiky do telefónu pravila, že teda nashle ve čtvrtek. Já řekl, že se těším, udělal ksicht typu "ohromně", kterej naštěstí ze sluchátka nemohla vidět, a zavěsil. Po chvíli mi to začalo vrtat hlavou, vo jakým čtvrtku to mluvila, má, jak jsem říkal, bejt tahle celá taškařice ještě jednou, ale DrDol mi napsala, že dvaadvacátýho. To by mi sedělo tak na příští čtvrtek, ale to by zase Lotosový Květ ze Statistiky řekla: "Nashle příští čtvrtek". Hmm, a dvaadvacátýho jsem zjistil, že je úterý. No nic, v danou chvíli byla Lotosový Květ ze Statistiky asi někde na cestě, bylo mi blbý ji rušit, lepší bude vyrušit ji až doma. Tak jsem sbalil fidlátka v podobě novin, disket, cédéček, šroubováku, cigaret a zapalovače a šel taky.

Teda nešel, šel jsem jenom na zastávku a dál jel autobusem. A tam si přisedla vedle mne jakási udejchaná blonďatá dívčina v mikině, bundě a s batůžkem. Batůžek si odložila. Bundu si sundala a mikinu upravila. Otevřela batůžek a vylovila z něj sportovní butýlku, kterou se zvuky kombinace kojence a boxera vyglgala. Vrátila butýlku do batůžku a vytáhla hřeben. S rozmáchlými gesty se česala. To už jsem seděl nalepenej na vokně, vyfasovat loktem jednu do rypáku takhle navečer, to není nic moc. Učesala se. Vrátila hřeben do batůžku a zapnula ho. Dvakrát poposedla a oblíkla si bundu. Udělala si jakejsi ten drdůlek nebo co, rozepnula batůžek, vylovila sponku a pačesy si sepnula. Vytáhla krém, smrdutej (ženskejm to voní) a pečlivě si tím popatlala celou tlamu. Vrátila krém do batůžku, kterej zapnula. Zapnula a upravila si bundu. Rozepnula batůžek, vytáhla jinej krém v jiné piksličce. Další dlouhou dobu si ho matlala po hubě. Konečně ji to přešlo, uložila zase jinej krém v jiné piskličce do batůžku, ten zapnula, sundala si bundu, složila, rozepnula batůžek, dala tam bundu, zapnula batůžek a vyhrnula si rukávy od mikiny. Jelikož už patnáct sekund seděla v klidu, zeptal jsem se jí, jestli to znamená konec produkce, že by to ještě sneslo nějakej mejkap, aby z toho vykouzlila nějakej vobličej, čekal jsem nějakou moudrou poznámku, třeba že su blbec, ona pokrčila rameny, že to už nestíhá a vystoupila. Hmm, takových pár drobností a ona se s tím frfňá asi pět zastávek.

Na zastávce jsem měl chvíli čas, vytáhl jsem telefon, z jeho paměti vytáhl telefonní číslo a s jeho pomocí vytáhl Lotosový Květ ze Statistiky od večeře. Co se bude cpát, když mi nevysvětlila to s tím čtvrtkem. Ale zjevně měla hlad, proto mi to radši vysvětlila, aby se mohla jít cpát dál. Vysvětlila mi to asi tak, že dvaadvacátýho je druhý opakování této zkoušky pro první volby, tento čtvrtek je první zkouška pro druhý volby a další čtvrtek je asi druhá zkouška pro druhý volby. A prej mně to měla DrDol nebo někdo z její party říct. Měly, jenže jak je tak nějak jejich zvykem, neřekly a hamižně si to nechaly pro sebe. A já ve čtvrtek nemůžu. Odpoledne něco mám. Dost toho můžu zrušit, ale ne všechno. No nic, asi si tam s nima počká DrDol nebo někdo z její party, kdyžtak se pak vrátím.

A doma jsem nejdřív s trochou úzkosti zkoumal, jestli čuba Máša po včerejšku nejeví příznaky lineárního tělesa v břuchu, zauzlení střev a scípnutí. Nejevila. Lítala po kvartýře jak urvaná ze řeťazu. Hmm, vono to s tím lineárním tělesem v břuchu, zauzlováváním střev a scípáním snad nebude tak žhavý.

---

Pondělí, 14.10.2002

Vstal jsem celkem včas. Po dlouhé době. Ale ani tentokrát jsem nezklamal a do práce dorazil asi v 8:15, leč nemohl jsem za to já, nýbrž zločinecká organizace jménem Dopravní podnik města Brna. Zrovna, když jsem na té zastávce už stál dvacet minut jako hydrant, všiml jsem si na protijedoucím autobusu plakátku "Hromadná doprava ulice neucpává". No, s jejich hustotou provozu určitě ne.

Cestou na zastávku se ještě, pokud se zadaří a razím z domu před osmou, musím prodrat houfem vzděláníchtivých nebo spíš zaneomluvenéabsencedvojkuzchovánínechtivých šklebáků, hrnoucích se do školy. Ženou se do té boudy, jak kdyby jim měla utéct. Navíc jsem vypozoroval zajímavou věc - parchanti nikdy nečumí před sebe. Jdu, proti mně haranti. Tři až pět přes celej chodník, podle toho, jak je ten chodník v tom kterým místě širokej. Vždycky si optimisticky říkám, že ten krajní mě vidí a uhne. Jenže obvykle nevidí a neuhne. V lepším případě se zastavím a dítě si mne všimne tak na půl metru a udělá myšku. V horším případě si mě všimne, až zastaví o mne. A v nejhorším případě já jakožto starší a moudřejší nezastavím a parchantě hodí krovky. Asi to bude tím, že su takovej drobeček. Necelý dva metry, vzhled středněvýchodního teroristy. To se přehlídne jako nic.

Ale dneska jsem pišišvory registroval nějak intenzivněji a zaslechl jsem i inovaci pozdravu na konto nasraně do práce se šinoucího feminizovaného učitelského sboru. Mám v živé paměti, jak jsme soudružky učitelky oslovovali ti bojácnější "souško", my lepší pak "sdržko". Já osobně začal oslovení zřetelně artikulovat na jaře roku 1990 a soudružku Krškovou to tak zaujalo, že si mne zvala k maturitě i opakovaně, abych jí to libé slovo ještě jednou přednesl. Teda asi. Vydrželo jí to čtyřikrát. V roce 1993, přebíraje od ní maturitní vysvědčení se slovy "Děkuji soudružko profesorko" jsem ji viděl naposledy. Ale i ty největší svině soudružky už se dnes dovedně maskují jako paní, ačkoli kdysi i paním se muselo říkat soudružky, tudíž děti dnes musely změnit oslovení a zřetelně na ně pokřikují: "Dobrý den, pičitelko." Taky dobrý.

V práci mi byl přidělen nový poskok. Žufi. Jenže zatím jenom teoreticky. Jen strčil ráno rypák do dveří, šéfová ho zahaltovala a poslala na nucené práce, přípravu volebních lístků, to je věc děsně složitá a musí na ni být odborník. Proto jsou tam taky na brigádě dvě zasloužilé bývalé pracovnice snad ještě z dob Národního Výboru, nyní důchodkyně. Vzít obálku, vzít štos volebních lístků, narvat štos volebních lístků do obálky. Odložit. Znovu. Na to musí bejt grif a kumšt. Šéfová nic nedbala mých nářků, že já mám už pro něj vymyšlenou práci, že zítra je plošná zátěžová zkouška vyhodnocení voleb, že je na to potřeba připravit počítač, tiskárnu, koupit kobercovou lepicí pásku a tou přilepit drát od telefonní linky z kanclu do kanclu, aby to nějakej magor neukopl. A že k tomu mám spoustu jinejch věcí, co stojí už kdovíjakou dobu, třeba vadnej počítač na měření imisí. Nic naplat. Tasemnice byla neoblomná. Sebral jsem se, vyřídil poštu a jal se přemejšlet, kde teda vzít počítač a tiskárnu. Počítač nebyl problém, kolegyně Číča si ochořela, tak přece tam ta mašinka nebude jen tak stát. Ale horší to bylo s tiskárnou. Kde vzít a nekrást? Jo, architekt, Havlajs má jednu sám pro sebe nasyslenou, kulak jeden. A nevzal si z Číči ponaučení a chce k doktorovi? V tuto chvíli už tiskárnu nemá, ta bude zejtra tiskárnovat pro Lotosový Květ ze Statistiky při plošné zkoušce, hehe.

Jo vida, Lotosový Květ ze Statistiky. Ta mi taky volala, že se z našeho slovutnýho ouřadu mělo dotlačit jedenáct lidí na dopolední školení a je jich tam s bídou šest. Jestli bych byl tak hodnej a zeptal se DrDol a její party, co to vorganizovaly, jak to mají namyšlený. Byl jsem tak hodnej a škodolibě se zeptal. DrDol neschopná jakýhokoli samostatnýho rozhodnutí s tím okamžitě naklapala za šéfovou a ta letmým pohledem do svých poznámek a materiálů zjistila, že všech jedenáct lidí je poctivě napsaných na školení, že se ho účastní. To byl cirkus, jéje, to mají za to.

Na oběd jsem šel s tím, že koupím kobercovou pásku. Krom toho, že na obědě si na mně počíhaly dvě party votravů vod EFXka, ještě si na mě došlápl Bača, kterej zas chtěl nějaký nesmysly, podařilo se mi najíst, zaplatit a zmizet. Já budu muset chodit aspoň měsíc do jiné hospody, nebo se v klidu nenažeru. Kobercovou pásku měli už ve třetím vytipovaným vobchodě. Na jedné ulici. Na jedné ulici, která je asi kilometr dlouhá. Ale mám ji, sviňuchu jednu. Mohl jsem naškudlenou techniku seskládat do funkčního celku i telefon tam bezpečně natáhnout, šňůru přilepit ke koberci a ještě jsem vybral nádhernou zelenou pásku, která k zelenému koberci ladí. Škoda, že mou náladu vodskákal ten pikolík vod těch meteorológů, kterej se přišel zeptat, jak je to s tím počítačem na měření imisí. Odkázal jsem jej na šéfovou, ať zváží novým poskokem - Žufim - zabalené volební lístky, podělí to počtem mých nadávek a vyjdou mu miligramy oxidů dusíku ve vzduchu. No co, vidět skrz ten luft eště je, nikdo se nedusí, tak to počká, až Žufi dobalí lístky, bude dělat to, co teď dělám já, tím pádem já budu mít čas se zabejvat nějakejma imisema. Su v práci, né na dostizích.

Ale s Lotosovým Květem ze Statistiky neměl bejt pro tento den konec, jelikož jsme museli na školení taky, aspoň na tu závěrečnou část o počítačích. To už jsem Žufiho vytáhl zpod hromady obálek a lístků a smykem ho odvlekl pryč, že se chlapec bude vzdělávat. Nic tak převratnýho jsme se nedozvěděli, jenom jsme si fousatýho tlusťocha vod výpočetní techniky vytáhli do předsálí a zkoušel jsem z něj vypáčit, jak to vypadá s opravou chyb, ke kterým došlo minule. Byl dobrej, po krátkým výslechu přiznal, že o nich slyšel. Hmm, bude veselo. A ještě veseleji bude, až se do toho dají ty naše blbky. Třeba zrovna na takovou Pištu, která ze školení zahla kramle, jenom co uviděla počítač, na tu se móóóc těším.

A na závěr jsme šli s Ťapinou, kterou jsem sebral na školení k ErrorTelu, udělat si pořádek v telefónních číslech. Já jich měl moc, ona málo. Já jedno zrušil, ona si svoje "Jdi" přeměnila na tarifní program, jako už velká holka. Škoda, říkal jsem jí to už dva roky zpátky.

Cestou domů si pak Ťap vzpomněla, že koupí psům granule. Tam, co vždycky, vedle té ordinace, kam chodí pomáhat. A aspoň, že ty svoje prasoranhojičky pozdraví, já skočím zatím o ulicu vejš ke Starýmu Růžičkovi pro rohlíky a něco dobrýho, sejdeme se venku. Po chvíli jsem stál i s rohlíkama v Kočkopsovi (zas o tu ulicu níž), kde Ťapina právě platila granule. Zdravení veterinářek mělo teprve přijít. A ještě si se mnou vyměnila na odnos granule za rohlíky, teda pět kilo granulí za osm rohlíků a pár Tatranek. Hned mi bylo jasný, že jak se začnou s těma veterinofelčarkama zdravit, že z toho kouká pro ni nějaká práce a pro mně průser. Ten pocit pronikavě zesílil, sotva první z těch příšerek vylezla a začala Ťap úkolovat. Prej jestli má doma barevnou tiskárnu, že by potřebovala něco barevně vytisknout. Zajímalo by mě, jak ta moja došla k tomu, že ONA barevnou tiskárnu doma má a bíloplášťové ženštině to hrdě slíbila. To fakt nechápu.

No a doma už celkem nic zvláštního. Jenom jí zas spadla ze zdi ta lebeda. Jaká lebeda? No ta, co ji Ťapina umístila na šifonér ve vobejváku, co pokaždý, když se na ni podívám, připomíná mi knihu "Den Trifidů" (lebeda, ne Ťapina). A aby to bylo estetický nebo co, ještě se to Ťap jala šperkovat, lepí to izolepou ke zdi, protože dle jejích slov je to zeď blbá, panelová, do které nejde pořádně hřebíček zatlouct. Vono jí to vždycky po pár dnech odpadne (inovace - dneska i s barvou), vona vezme klubo té průhledné pásky a zas tím polepí na pár dní celou zeď. A tak furt dokola. Dneska jsem jí ukázal, že za pomocí bílé niti a garnýže to jde taky a bez hřebíčků a lepení. Za dobře vykonanou práci jsem si ji poslal ohřát párky. Ty jsem taky sežral.

Jenže to neměl bejt utrpení konec. Zničehonic se objevila v obýváku čuba blbá Máša a usilovně žvejkala a mlaskala. Jelikož jsem párky sežral čtyři, víc jich nebylo, granule nemlaskají, pojali jsme podezření, že někde něco loupila. A jo. Vybufetila z odpadkovýho koše šlupky vod těch loupacích párků a než jsem jí to stačil sebrat, jednu zhltla. Ťapina se začala kácet a chytat za budku, že pes, kterej sežere igelitovou šlupku vod loupacího párku, tomu se zauzlujou střeva a takovej pes jistojistě umře, vona viděla rentgen. Zkoušel jsem jí to rozmluvit, že to viděla jenom rentgen toho psa, kterýmu se ty střeva fakt zauzlovaly, že od těch, kteří sežrali šlupku a nezauzlovalo se jim nic, od těch žádnej snímek neviděla. Ale vedla si svou, je to koneckondů taky budoucí veterinářka. Chopila se moudré knihy, vyčetla, že šlupka zamotaná v psím břuchu se zove "lineární těleso" a musí se vyblejt. Ale psi blejou zpravidla když se jim chce, ne když se jim poručí. Trochu se tomu dá pomoct, když psa třeba posadíte na novej bílej koberec, ale kde vzít večer novej bílej koberec? Tak Ťapinka četla moudrou knihu dál, až vyčetla, že pes se zbleje z peroxidu vodíku. To se ani nedivím. Já bych se zblul taky. Potíž byla, že s peroxidem vodíku jsme na tom stejně jako s novým bílým kobercem - nemáme. V tom případě moudrá kniha povídá tuhle těmi řádky, že místo peroxidu vodíku se dá aplikovat slaná voda. To zas čuba nechlastá. Tedy Ťapina se zavřela s čubou Mášou v kuchyni, kde je linoleum, a do huby jí stříkačkou rvala slanou vodu. Čuba nic. Ani "blé". No, třeba se jí z igelitové šlupky lineární těleso nestane, střeva se nezauzlujou a nescípne. Uvidíme.

---

Sobota a neděle, numericky vyjádřeno - 12. a 13.10.2002

Víkend. Klidný víkend. Až podezřele klidný víkend.

V sobotu se probouzím vcelku odpočatý. Bodejť by ne, když je půl třetí odpoledne. A žádní psi v posteli. Ale ani venku. Aha, začíná mi to docházet, nebyl to sen, byla to pravda, vod pejsánků je celej den pokoj. Naši pejsánci jsou totiž miláčkové, pokud je někdo nemá doma, automaticky po nich touží, jací jsou roztomilí, jací jsou krásní. To falešné zdání je způsobeno právě tím, že je nemá doma. Když s nima přijdem třeba do hospody, i srdce zatvrzelého alkoholika zjihne, zatvrzelej alkoholik pustí alkohol a jde se mazlit s čoklama. Hospoda na golfu by o tom mohla ságy vyprávět. Ale děti vod Žábiny a Vejti pokročily dál. Nejen, že jim psy vrazíme, když potřebujem hlídání a moje máti nemůže. Voni jdou ještě dál. Voni si ty čokly půjčujou jenom tak. Fakticky, bez důvodu a bez nároku na odměnu. To jsou ale hodný holčičky, vodvedou si hodný pejsánky a s neméně hodnou maminkou pak dělají trotloviny celej den, nedivím se, že Vejťovi se z toho zvětšuje pleš a vypadává mu ten šedivej zbytek chlupů z palice.

Bylo to úžasný, tak klidnej den jsem dlouho nezažil. Škoda, že si je nenechají aspoň na tejden, miláčky naše (parchanty, sviňuchy, čuby blbý, dosaďte si dle libosti). Vrátili nám je už večer na golfu, kupodivu dle domluvy, nikoli předčasně. Tam taky byla mocná slezina všeho lidu, Harpagon Sojkýš vyhlásil šlus sezóny, tak se všichni vypravili ještě jednou na golfík. I my jsme se přidali. Lépe řečeno zastavili cestou z nákupu. Totiž to bylo tak - museli jsme se stavit na nákup, došly nám brambory, olej a Ťapince med na hubnutí. Museli jsme ty tři věci nutně koupit. Třeba brambor deset kilo, oleje rovnou dva, medy na hubnutí taky dva a Ťapince chipsy a salámek k večeři. Tak jsme se teda cestou stavili na tom golfíku, uřvaná VejťoŽábinovic rodinka se tam přiřítila i s psiskama a tak jsme si je rovnou převzali. Akorát nechápu, jak je možný, že psi prej měli snídani, oběd i svačinu, zatímco Vejťa měl leda tak strhaný rysy a v břuchu mu kručelo přes celou hospodu.

V neděli už to bylo horší, Ťapinka mě vytáhla z pelechu jak zajíca už před dvanáctou, chvílu jsem pracoval, chvílu obědval, chvílu dělal stránky, pak ona vyrazila s šakalama na špacír a mně uložila za úkol vyluxovat. Moc náladu jsem na to neměl, tudíž jsem vyluxoval po jejím způsobu, jinak řečeno objel vysavačem překážky v podobě třeba pohozeného báglu v ložnici. Ten bágl - ten tam leží už měsíc, Ťapina už prská, že tam nemůže projít ke košu na prádlo, že bágl sebere a zlikviduje. Já kontruju, že to spíš zlikviduju koš na prádlo, že on je původcem problémů, nebude-li koš na prádlo za pohozeným báglem, nebude tam Ťap potřebovat chodit, a jestli se jí to nelíbí, zlikviduju klíííďo i ji. Tak když už jsme u toho báglu teda, pochopitelně to byla první věc, na kterou se zaměřila, že prý jsem ho určitě ani nezvedl, a to je děsná chyba, jelikož bylo luxováno naposledy před měsícem. Já na to, že si to moc dobře pamatuju, že jsem luxoval taky já, a ten bágl tam přibližně právě měsíc leží, tedy se pod něj nemohlo naprášit. A když ho neuklidím, stejně to nevadí, protože určitě během dalšího měsíce s ním někam pojedu a pak si pod ním může vysávat dle libosti. Tak.

K těm stránkám - v pátek v noci jsem si medil, jak se mi všechny povedlo opravit a poopravit a zprovoznit a je to špica. Hmm, ne nadlouho. Tentokrát mi přišel v sobotu po poledni mail:

Vazeni uzivatele hostingu Nixnet!
S politovanim vam oznamujeme, ze z duvodu dlouhodobe nespokojenosti
s hospodarskymi vysledky sluzeb Nixnet.cz jsme nuceni ukoncit jejich provoz.
Webserver bude zrusen v nedeli 13. rijna ve 24:00.

Jaroslav Urban
Nixnet, z.s.p.o.
Vilímovská 637/13, 160 00 Praha 6
Tel.: +420 777 055710
E-mail: secretary@nixnet.cz

Nějaký hospodářský výsledky nějakejch služeb by mě tak nebraly, kdybych na tom jejich serveru neměl třeba povídání o Pobaltí. Žebráci, lupiči a loupežníci. Přesunul jsem to jinam, funguje to, ale stejně jsem se vztekl a za drahných 1680,- vočí českejch jsem si zaregistroval doménu. Konečně teda. A našel jsem server, kde nabízí prostor 250 MB pro doménu, tak uvidím, jak dlouho jim to vydrží, chvílu to s nima zkusím, pak si udělám vlastní webovej server a bude vyřešeno, stejně nad tím dumám už dlouhou dobu. Jen musím vymyslet, kde na to vzít. A ta doména - všechno je obsazený, ale myslel jsem, až jsem vymyslel, takže se v krátké době můžete těšit na stránky http://egicz.cz - a bude to.

A pak už jsme se jenom flákali a flákali.

---

Pátek, 11.10.2002

Zaspal jsem. Nekomentuju. Přišel jsem do práce o půl desáté.

Musel jsem se pak stavit k EFXku, chtěli počítač. Počítač pro Béďu. Béďa potřebuje grafiku, koukat do výkresů a projektů. Taky to nechápu, ale ti, co furt čučí do výkresů a projektů, potřebují rychlý počítače, rychlou grafiku, jako by jim vadilo, kdyby si vždycky u výkresů a projektů mohli schrupnout. Tak jsme se včera domluvili, že já vymyslím počítač, kterej by byl rychlej, aby Béďa u výkresů a projektů nechrápal, vykoumám, kolik by to stálo a stavím se za Bóďou, což je místní untršéf, to zkonzultovat. Stavil jsem se. Byl tam nejenom untršéf Bóďa, ale i óbršéf Boss. A ten jak viděl sumu přes třicet tisíc bez monitóru a bez DPH, chvílu se vo něj pokoušely mrákoty. Prej su kolega, kopu za stejnej tým, jeho peníze jsou i moje peníze a když já ty svoje peníze utratím za Béďův počítač, nedostanu je já, abych je mohl s děvkama prohýřit. Podotkl jsem, že tolik, abych mohl hýřit s děvkama, což by se mi sice zamlouvalo, ale tolik mi nedávají počítač nepočítač, co by si tak jako představoval? Kuličkový počítadlo mu dotáhnu třeba za třicet korun, tisíckrát levnější, pak si nechám těch třicet litrů a půjdu hýřit s těma děvkama. Tak to zkusil pozvolněji, že přece za takový sumy tam mají počítače na CAD systémy a ne na nějaký výkresy a projekty. Aha, paráda, jenom nedostatek terminologie. Udělal jsem mu kratší osvětu, že CAD systémy = právě ty výkresy a právě ty projekty. Zamyslel se a pravil, ať mu to teda obhájím. Řekl jsem mu, že to je výkonnej počítač na výkresy a projekty, proto je potřeba ho Béďovi koupit. Prej si to nechá projít hlavou, v úterý mi dá vědět. Z toho chlapa se jednou picnu. Z toho druhýho taky, ten do toho celou dobu mektal.

A ještě jsem se musel stavit na Invexu. Sice je tam k vidění prd, ale ještě jsem se potřeboval stavit u pár firem a vyrazit z nich pár mouder. Tak jsem sjel zpátky do Žabin, na autobus číslo 44 do Pisárek k výstavišti. Ten autobus staví na mostě. Ono to vypadá jako dálniční přivaděč, tři pruhy jedním směrem, tři pruhy druhým směrem, ale ve skutečnosti je to de facto uprostřed města. Tam u zastávky stáli dva konópci a mávali na auta, ne teda, že by jim mávali na cestu, ale očividně se snažili o cosi, co se vzletně nazývá "doprava autostopem". Jelikož jsem si nebyl jistej, pro jistotu jsem se optal, jestli teda fakt stopujou a kam asi tak? A voni, že teda fakt stopujou, a na Prahu, když je to ta výpadovka. Ubezpečil jsem je, že to sice vypadá jako výpadovka, dokonce by to i mohla být výpadovka, jenom by se musely srovnat se zemí Pisárky, Bohunice, Starý a Nový Lískovec a Kamenný Vrch, pak by to bylo na kraji města, tudíž by to výpadovka fakt byla, ale to by se mohlo nelíbit těm asi padesáti tisícům lidí, co tam bydlí, dali by jim do držky a výpadovka by jim byla stejně houby platná. Tak jestli bych jim neporadil, jak se na tu skutečnou výpadovku dostat. Sjeli se mnou k výstavišti a právě když jsem jim popisoval další cestu na dálniční přivaděč, volal jim nějakej kámoš, že se zrovna nějak probral z deliria nebo co a jede z Brna do Prahy, ať se vrátí do Žabin, že je naloží a pojedou. Nevděk světem vládne. Aspoň mi poděkovali, lumpové, a že budou příště chytřejší, podle mé rady pojedou pětkou nebo osmičkou až na konečnou a budou rovnou na dálnici a nebudou muset dělat zmaty.

---

Čtvrtek, 10.10.2002

Celej den nuda, jenom večer jsem Ťapině uvařil čaj.

A taky sobě kafe. Několikátý. Jedno mi třeba uvařili Káča s Myšakovem, u kterejch jsem byl na návštěvě.

A několik jsem jich měl v práci. A nikdo jinej ho nechtěl. Ani novej poskok Vojťas, ani Ťapina, co tam byla na školení, ani Kraťas, kterej se cestou okolo stavil. Já si vždycky dal.

Proto jsem už u Lišky Podšitýho kafe ani nechtěl. No nechtěl, možná bych ho nestihl. Líška pajébala balalajku, von ji vlastně nepajébal, von dostal novou, za tu pajébanou, a nebýla to balalájka, byl to počítač. A chtěl tam zase pár drobností, ale to jsme museli rychle, abych byl včas doma a mohl Ťapině uvařit ten čaj, aby zase nehysterčila.

A vůbec, já si jdu přečíst noviny, dneska se mi nějak nechce nic psát, a když se nechce, to je horší, než když se nemůže. To je blbý přirovnání, ale nějak tak by to mohlo bejt, že jako dneska nic nebude, nebo vono už je, tak to, co už je, to by už stačilo, komu se nelení, tomu se zelení, kdo jinému jámu kopá, tomu se zelení, a kdo se směje naposled, ten má dlouhý vedení.

Noviny jsou dobrá věc, třeba dneska tam píšou, že prezident neodpověděl na výtky komunistů. Taky proč by to dělal, na výtky lůzy se neodpovídá, kdyžtak by se mohli rovnou střílet, a to se prej v parlamentu zase nemá, jdu se o tom poučit.

---

Středa, 09.10.2002

Tak jsem byl na Invexu !!! To se nechlubím, to si stěžuju. Ale pěkně popořadě. Ťapina vstala v šest, vyvenčila čuby a šla do školy. Já se vzbudil v 6:40, teda vzbudil mě budík. Druhej budík mě vzbudil v 7:00. Úspěšně se mi je podařilo ignorovat. Já se v pravém slova smyslu vzbudil v 9:00. Dobře, tak v 9:10. Jenom jsem na sebe naházel hadry a valil do práce. Akorát z autobusu jsem šéfové poslal zprávu: "Zlocinny zlotrily Egi opet zaspal, ale uz se aktivne riti vstric spravedlive pesti sve drahe sefove". Ani se moc nečertila, jenom něco zamumlala, jako: "Mhum, hmmm, huhuhum picnu". Buď že se ze mě picne, nebo že mě picne. Už aby bylo po těch blbejch volbách, vezmu si tejden dovolené, tři dny se budu válet a pak vyrazím někam ven aspoň na chvílu snad.

Chvílu jsem se motal v práci, dal jsem si kafe, vyřídil poštu, jednomu šaškovi nascannoval jednu šaškárnu a zase udělal blbce z dalšího Telekomunisty, tentokrát to byl specialista na bílej drát. Přišel, že jde změřit tu linku, která má bejt na ty volby. Že se jim to na ústředně jeví, jako kdyby ta datová linka byla přerušená, jako kdyby nevedla do telefonu. Proč by podle něho měla datová linka vést do telefonu, to nechápu, navíc v ruce držel číslo druhé linky, hlasové, aby si mohla Lotosový Květ ze Statistiky hlasově hlásit na Statistiku, že datová linka nedatuje. Každopádně nekončila v telefonu ani jedna, jedna končila v počítači, druhá smotaným bílým drátem pod skříní u šéfové v kanclu, to je ta, se kterou si budu hrát na mladého spojaře a natahovat ji vedle. Telekomár chvílu čučel, linky vyzkoušel, vpořádku byly obě, popsal si asi dva papírky, pak je zase zahodil, že se v nich stejně nevyzná, a šel zas pali.

A já taky, konečně jsem se vydal na ten Invex. Tam jsem si zakoupil třídenní vstupenku, protože tam půjdu ještě v pátek. Jednodenní stojí 140,- Kč, třídenní 280,- Kč, jenom kdyby chtěl jít zejtra někdo z kolegů, tak může, vyjde to nastejno. Dědek u brány nelenil a uškubl mi všechny tři kupóny. Na moje upozornění vyvalil voči, chvílu to vobracel v rukách a lamentoval. Pak z druhýho lístkotrha vymámil lepicí štítek a mocně to začal podlepovat, hlavně ať jdu příště tou stejnou bránou, že tam jsou ti stejní, že se to určitě dá vysvětlit. Ale nedivím se mu, patrně jsem byl první, kdo si to vůbec koupil. Zatím neznám nikoho, kdo by tam letos byl a lístek si normálně zaplatil.

Jinak je tam víceméně howno k vidění, spíš více, než méně, a rok od roku howno větší. Firmy na to postupně kašlou, nic převratnýho se ve světě počítačů neděje. Spousta jich na to rezignovala úplně. A BVV se ohromně diví, že za takový ceny jim tam firmy nechtěj vystavovat a lidi chodit, taky bych se na to vykašlal nejradši. Třeba už v ten pátek. Ale s pár lidma tam ještě chci hodit řeč a když už mám tu skvělou podlepenou vstupenku, tak to už tam musím.

Jediný, co mě pobavilo, když jsem se vlezl podívat do expozice Ministerstva vnitra, oni tam mají skvělé exhibice, jako třeba ničení pirátských CD parním válcem a tak, tentokrát tam jeden fízl moc moudře řečnil, jak by se neměly cédéčka se softvérem ani hudbou nelegálně kopírovat, jak je to trestný a vošklivý a neetický. To všichní ví, ale při těchto cenách jim na to všichni serou. A druhej, shodou okolností nějakej ten městskej tiskovej tlachal, Mojmír Popp se, mám ten pocit, jmenuje, ten tam ukazoval na projektoru jejich úžasnou preventivní stránku, že je tam napsaný, že když si třeba něco zamknete, tak to zlodějům přidá práci a voni se třeba práce leknou a nevykradou vás. To jsou úžasný poznatky.

Stavil jsem se k bývalé firmě na kafe, k pár známým firmám na kafe, zakoupil asi za patnáct set úžasné moudré knihy (zcela netradičně o počítačích), aby si šéfová mohla z plných plic hezky zaječet, jak utrácím, a šel domů.

A pověsil jsem si bundu na špatnej věšák, protože jsem si nevšiml, že Ťapina momentálně neokupuje všechny tři, ale jenom jeden, tak jsem tam tu bundu přidal. To byl řev, jí už vážně hrabe, to udělala drama jak ze Šejkspíra.

Fakt nuda, nic novýho.

---

Úterý, 08.10.2002

Ráno jsem byl jak praštěnej po tlamě. Čumákovali jsme s Vladěnou a Záškodníkem do dvou do rána. A to jsem přišel do hokny už o půl deváté. A to mi napsala Evundulik, jestli už jsem se jako probudil. Já na to, že jo, jestliže se dá považovat za probuzení to, že mám votevřený voči a chodím.

V práci práce, pak jsem se stavil u Kokototopu, Pavlajsovi do toho noutbůku, kterej jsme s velkou slávou v pátek reinstalovali, ještě dodělal tiskárnu. Jemu prej chudáčkovi nejde a nejde připojit. Hmm. Vrazil jsem tam cédéčko, to se spustilo, zobrazilo úvodní obrazovku, já vybral "Nainstalovat ovladač tiskárny", vodklikal myší asi deset oken, řekl, kde na síti je připojená a bylo. Tiskla. Pavlajs na to: "To su tady asi za blbca, co?" Proč jenom já su tak upřímnej, že jsem mu musel chudákovi říct, že vzato kolem a kolem jo? Ale to je tak dycky, jakékoli zařízení v přítomnosti technika funguje.

Nebo ne tak docela, u EFXka zase nešlapal ten počítač, kterej jsem spravoval včera. Ne a ne. A já nevím, co s ním. To je zase ten, co řídí obráběcí stroj, úžasných obráběných forem zdroj, já tomu nerozumím ani za mák a mám s tím něco dělat. A Béďa, kterej tomu rozumí, byl v Mexiku, obrazně pochopitelně. Ten druhej, Bóďa, tomu zas nerozumí, ale zas chtěl, aby to obrábělo a produkovalo úžasný obráběný formy. Tak se nezadařilo, čeká mě to zejtra.

Šel jsem do hospody, kde jsem měl sraz s VavouCz a Zaskodnikem, tentokrát ještě obohacený o Slunicko001, ty prvně dva jmenované jsme šli doprovodit k autobusu. Já nevím jak Sluníčko, já měl hlavně zájem se přesvědčit, že jsou fakt v čudu.

Přišel jsem domů, chvíli něco dělal a v sedm zalehl, že v osm se vrátí Ťapinka, která je se psem na cvičáku, kde z neposlušnýho Andyho dělá geniálního poslušnýho Andyho, abych byl až se vrátí odpočatej a měl dobrou náladu. Asi v osm nula šest se rozlítly dvéře od ložnice, Ťapina rožnula (pro Pražáky rozsvítila), vletěla do ložnice a se strašným řevem, brekem a kvílením zavyla: "Uíííáááhůůů, bůůůůů, tááák ti tééédááá děěěkůůůjůůů, bůůůůů" a zas práskla dveřma a zmizela. Pak se přihrnula ještě jednou, zakvílela něco jako: "Ůůůůů, hůůůů, jáááá síííí téééén čááááj můůůůsíííím, bůůůů, úúúděěěělááát sááámááá." Samozřejmě jsem byl okamžitě auf a zkoušel se rozespale dopídit nějakého smyslu těchto sdělení. Co jsem zase provedl nebo neprovedl, kde je válka nebo co to má hergot znamenat? Po dalších několika Ťapivniknutích (mocný rány dveřma a hroznej řev) do ložnice se to trochu objasnilo:
- prý byla se psem na cvičáku - to jsem věděl, kvůli tomu ta scéna určitě není
- venku byla zima - to se dá v půlce října docela předpokládat
- Ťapinka promrzla - to je zase logickej důsledek, když se málo obleče
- a posílala mi zpráávůůůů, aaaať jííí hůůůděěělááám čááááj ááá móóóc sééé nááá něěěj těěšííílááá

No jo, posílala, zprávu, ale na telefon s vypnutým zvoněním, kterej byl navíc za dvojima dvéřama a já jsem spal. Hrom do ní. Já jí taky třeba pošlu zprávu, ať mi udělá kafe, ale to když vím, že je vzhůru, třeba když jdu v neděli po poledni sám na nákup. Trdlo.

A teď večer zalezla a bylo jako vždy po ní. Aspoň jsem si konečně v klidu přečetl, jak tlustýho mlsnýho Bobeša vošulil hamižnej automat na bagety. A nainstaloval jsem si krásnej prográmek na automatický focení, to připojím foťák k písíčku, nastavím třeba po jaké době má fotit a von po takové době fotí. Bomba, ještě nevím, co s tím provedu, ale bude to něco úžasnýho. Třeba jako pokus, takhle vypadám, když píšu deník, to je úchvat, co?

               

---

Pondělí, 07.10.2002

Nebude. Už nic nebude. Teda deník nebude. Protože je. Protože je tu. Protože je tu Vladěna. Vladěna je. Vladěna je VavaCz. Vladěna je horší. Ne horší, než VavaCz. Vladěna je horší než kalamita. Kalamita? Fakt jsem řekl kalamita? A co takhle neštěstí? Neštěstí naštěstí nechodí. Neštěstí naneštěstí nechodí po horách. Takže chodí. Chodí po lidech. Po nás. A neštěstí naneštěstí nechodí samo. Neštěstí je záškodník. Neštěstí je i Záškodník. Záškodník je to druhý neštěstí. Záškodník a VavaCz pod střechou. Pod jednou střechou.

Neštěstí. Naneštěstí pod naší střechou.

               

---

Sobota až neděle, 05. - 06.10.2002

V sobotu vstávám v poledne. Ťapinka se slitovala a pod příslibem kina mě nechala trochu vyspat. Píšu. Píšu "Cestopis o Pobaltí", pracuju na "Zpravodajství ze srazu Kvítečkova". Uprostřed toho všeho jdeme ještě na nákup a s psisky na cvičákohřiště.

Na hřišti vše v pohodě, Anďák i Máša se vyblbli, trochu i poslouchali, přece jenom nejsou ty peníze za Anďošškolu tak úplně vyhozený. Ovšem při nákupu, to bylo zase tradiční rodeo. Šli jsme zase do toho Alberta, co to byla dřív Mana, předtím myslím Euronova a na začátku Lesanka. Nejdřív jsem se nějak neměl k vozejku, až mě Ťap musela upozornit, že moje místo je jako tažnej vůl nebo tlačicí vůz. Zapřáhl jsem se do vozejku a holt tlačil, zatímco ona tam oběma rukama lifrovala ze všech regálů zboží. Jenom u váhy na zeleninu, když jsem chtěl zvážit banány jsem se zastavil. Vona ta blbá váha ty blbý štítky nevodlepovala a blbě je nechávala na tom blbým podkadovým papíru, cancour jich tam už koukal z váhy. Nešly dostat ven. Ťapina stála za mnou, chvílu podle hesla "Kdo nic nedělá nic nezkazí" na mně čuměla a chytře pronesla: "Víš, proč to tam každej nechává?" Jo, v tu chvílu už jsem to věděl. Začal jsem postupně vážit ovoce a zeleninu na váze vedlejší. Přišla nějaká ženská k té původní a už taky casnovala ten štítek jak vo život. Podíval jsem se na ni jak na debila a pravil: "Víte, proč to tam každej nechává?" a nechal ji tam civět s votevřenou hubou, zatímco my jsme hrdě odkráčeli za dalším zbožím. U posledního regálu se ptám Ťapiny, jestli máme všechno. Dušovala se, že jo. Vždyť jsme toho nakoupili spoustu, plnej bágl. Poslední dobou chodím radši na nákup s kletrem, líp se to nosí, než ty blbý igelitky, co se zařezávaj do pracek. Jenom do jedné tašky jsem dal Ťapině takový věci jako papírový kapesníky, hajzlpapír a tak. Okamžitě a střelhbitě začala dělat ubožátko, dyť má eště dva psy, jak chudinka ponese taaaak těžkou tašku? Ta taška se dala udržet na jednom ještě navíc nataženým prstě. Trubka, snad já ponesu nějakejch patnáct kilo žrádla na hřbetě a eště igelitku? Po příchodu domů si Ťapinka vzpomněla, že jsme zapomněli koupit med na hubnutí (jakkoli to zní paradoxně, ona pro to má jakýsi vysvětlení). To se jí můžu ptát desetkrát.

Doma jsem trochu pokročil na stránkách a pomalu byl čas jít do kina, na Minority Report jsme se chystali. Ta moja předtím skočila na chvilku s psiskama, aby chudáčci doma netrpěli. Vrátila se s tím, že se stavila na golfu a Sojka se ptá na CéDéčka. Nějaký po mně chtěl. Dal mi je tuším v úterý, že to stačí i příští tejden, ale prý mi Ťapina má jemně a taktně a opatrně naznačit, že by je chtěl zítra. Ale fakt opatrně, abych se zas nevzteknul. To se ví, že jsem se vzteknul. Ani ne teda moc, ale preventivně jsem mu napsal výhružnou zprávu, něco zhruba toho znění: "Ty kokote, rikals, ze ty zasrany CD staci do pristiho tejdne a tak taky budou, priste ti takovou zmrdovinu vomlatim vo tu zavsivenou palici. Kurva." Teda zas až tak vzteklej jsem nebyl, ještě ne, ale preventivně ho zdrbnout můžu, aby si moc nemyslel. To jsem mu vlastně psal až před kinem, než jsem vypnul mobil.

Pak nastal děs a hrůza zvaný Kino Scala. Hajzlové zlodějský chcou za lístek 110,- korun. To je příšerný. Hlavně že je to cena včetně DéPéHá a Příspěvku na fond kinematografie nebo co. Jakou hodnotu do prdele tomu filmu ti žebráci asi tak přidali a co je zas kurwa jakej fond jaké kinematografie a hlavně, proč na něj mám přispívat? Jestli je to česká kinematografie (jak předpokládám), tak ti se už pár let nějak nepředvedli, abych jim přispíval, s americkým filmem to má společnýho už lautr hovno. A navíc ti spoludiváci. Nejen, že jsme si koupili lístky tak, aby před náma nikdo nebyl (to vidíte bábě v kukani na monitoru), jenže pak si koupili ještě nějaká ženská se svým starým další a před nás. Ten kretén byl asi stejně velkej jako já, neučesanej, vlasy mu stály jak nějakýmu punkerovi a smrděl. Taky jsem vyrozuměl, že šli snad ze squashe, nebo co. A ti debilci v tom kině zase vodkoukali z těch americkejch filmů požírání popcornu v kině, ale už si jaksi nevšimli, že ti stupidní Američani to žerou z papírovejch krabic, ne ze šustivejch celofánovejch pytlíků. Každá svině zasraná se tím začne ládovat, sotva dosedne, doma by to do tlamy nevzali, v kině s tím musí dělat bordel, zmrdi. Zvlášť ta ku...da vedle nás, ta to žrala snad půl filmu, příšera jedna. A když jsme u těch Amíků, za náma seděli zrovna dva (nebo Angláni), ti jsou píčusi zvyklí v těch pornokinech i šukat, tak co by celej film nežvanili. Kurva, to byl zase uměleckej zážitek jako svině. Divím se, že jsem nikomu nedal do rypáka.

Ale jo, vrátili jsme se kolem půlnoci, já vyvenčil psy, Ťapina mi zamíchala vejce (slepičí, na jídlo) a šli jsme spát. Ráno jsem vstal dřív (kolem desáté), nechal Ťapinku doma a šel pracovat. U EFXka si zavirovali počítač s mailem, pochopitelně virus BugBear, velmi pěknej a novej model. Tak jsem to tam vyčistil a vrátil se. A cestou zpátky jsem se Ťap stavil pro ten blbej med a než jsem vylezl z obchodu, dalo se do deště a cestou jsem zmoknul jak pes. A vlastně zbytek neděle jsme seděli hezky doma, já pracoval na stránkách, Ťap se válela a četla si a vůbec byl celkem klid. Jenom ještě doteď nadskakuju, když si vzpomenu na to kino, ačkoli film to byl dle mojeho soudu velice dobrej.

---

Pátek, 04.10.2002

Ráno, teda skoro ráno, jsem vstával s přesvědčením, že se nebude dít nic zajímavýho, prostě celej den budu dělat takový ty normální věci, jako tady se trochu porejpat v nastavení počítače, támhle utrousit moudro, k večeru přijdu domů, budu se válet a budu zase pracně přemejšlet, co sem pěknýho napsat, protože byla celej den víceméně nuda, jenom jsem se tadyhle porejpal v nastavení počítače a támhle utrousil moudro. To byl plán. Ale festovním kvaltem mě přešel.

Nejdřív mi volal Béďa vod EFXka. Že ta mašina, kterou jsem minulej pátek reinstaloval, že se mu nějak nezdála, že se v ní začal rejpat, pak mu přišla divná IP adresa (snad aspoň matně tušíte, co to je a jak je to důležitý), tak usoudil, že se mu nelíbí a přenastavil ji tak, aby se mu líbila. Už to nedělá vůbec nic. Poradil jsem mu, ať to vrátí zpátky, že to dělat bude aspoň trochu něco, kdyžtak ať zavolá. Šulda. Už se neozval, dle plánu jsem se tam měl stavit odpoledne, ale teď do práce.

Hned po cestě jsem se stavil na jednom detašáku, tam jim to dělalo divný věci. Když bába psala na klávesnici a chtěla velký český písmenko, jak zmáčkla háček, napsalo jí to "ˇˇ" (to jako dva háčky za sebou) a to písmenko pod to ne a ne dostat. Na návrhy jako ať si češtinu narve do špic, že je to stejně dobrý i bez diakritiky, na ty nepřistoupila. Jo, a zrovna to byla ta samá, která oznámení, že má aktualizovanýho antivira, rozeslala trubka celýmu ouřadu. Prostě některejm rozdíl mezi tlačítkama "Odpovědět" a "Odpovědět všem" nevysvětlíte. Tak to hezky vyřvala do světa, ale vlastní aktualizace jí stejně padla na tlamu. Podle chování těch debilních háčků mi to tak připadlo na vira. Ne teda, že by to nemohlo stejně dobře bejt tisícem různejch jinejch věcí, ale asi intuice. Taky že jo. Novej milej krásnej zasranej I-Worm BugBear. Ale zacvičil jsem s ním, s hajzlem.

Doloudal jsem se kolem desáté na úřad. A tam zas Milaska, že jí to píše cosi s virem Keywo. Jo, všude se teď šíří zasranej BugBear, případně OpaServ, nebo co je to za parchanta, vona si musí chytit dycky něco speciálního. Až odpoledne jsem zjistil, že Keywo je to stejný, co BugBear, dva názvy pro stejnej virus. Tak jsem se musel Milasce v duchu omluvit - nemá zas něco "spejšl", je stejně blbá, jak ti vostatní.

V jedenáct měl volat Frajtřík vod Telekomunistů, že přijde. Volala VavaCz, že přijede. A v pondělí. A do Brna. A ještě s jakýmsi kolegou nebo co. Dvojítá katastrofa.

Frajtřík volal až po jedenácté. Taky že přijde. že mu tam došel zas nějakej požadavek z nějakýho stupidního ministerstva, tuším vnitra, že tam má zapojit eště tu jednu linku, kterou nezapojili předtím, a kterou jsem DrDol a její partě zatím úspěšně rozmluvil. Koloťuk Gross už má zase howno co na práci, tak vymejšlí chujoviny. Dali jsme si s Frajtříkem spicha na dvanáctou, že ještě předtím hópnu na voběd. Do hospody "U Primů", jako skoro dycky. Zrovna rvu do palice fazolovej guláš, volá zas pro změnu Bača, jestli su na vobědě, že se za mnou staví. Řekl jsem mu, že tak deset minut a jdu. Von, že přijde. Dojedl jsem, dopil, zaplatil a vodešel. Dohnal mně až zpátky na ouřadě, že mi jde vrátit pučený časopisy a něco se zeptat. Nevím, kde všici berou tu utkvělou představu, že mám děsnou náladu si s nima v práci povídat. Posadil jsem ho do kanclu, ať si aspoň urovná myšlenky, a šel se věnovat telekomárovi Frajtříkovi, co mezitím dorazil. Ten je naštěstí tam ten jedinej aspoň trochu šikovnej, domluvil jsem s ním, co a jak je potřeba přeházet, co ho DrDol a její parta nechaly zapojit blbě. Půl hodiny a bylo hotovo. Ještě se mi tak intimně svěřil: "Pane, já vám řeknu upřímně, mě ten váš úřad s vodpuštěním pěkně sere." Odvětil jsem, že mně sere taky, i bez vodpuštění, já to mám eště vobohacený vo to, že mě sere i ta jeho zločinná firma. Po chvíli váhání připustil, že jeho vlastně taky.

S Bačou jsem prohodil pár slov, vzal věci a vylifroval ho aus, že možná se k večeru stavíme do hospody, ale moc jistě to nevidím. Nejdřív musím do Kokotovic k té jedné firmě známýho vod známé, dejme tomu Kokototop (je to topenářská firma v Koko..., teda Kohoutovicích), pak eště musím k EFXku, podívat se za tupanem Béďou. Bača na to, že mu stejně chcípne mobil. Dobře mu tak. Nevím, co všici furt vidí za námahu dát si ten telefon přes noc nabít? Mně se to nestalo už pěknou dobu.

U Kokototopu jsem dodělal pár nastavení na dvou počítačích. Šéf Pavlajs prohlásil, že to je dobrý, můžem se zvrhnout na reinstalaci jeho noutbůku. Jak jsem si šel zapálit, zjistil jsem, že je tam ještě jeden kancl, ve kterým jsem počítač neupravoval. Pak eště jeden a eště jeden. Voni je přede mnou chtěli skrejt. Ale i to se dodělalo a vrhl jsem se čile do reinstalace. Problémy jsem větřil už od začátku, jak má ta svinská mašina na sobě napsaný Compaq, nikdy to nevěstí nic dobrýho. Ale instalace Windows 2000 prošla celkem hladce, na Internetu jsem našel ovladače pro síťovou kartu, a zatímco jsem je stahoval, zavolal jsem Ťapině, že kolem osmé bych mohl bejt doma. To bylo kolem půl šesté, s tím, že se ještě stavím hergot za tím Béďou. Ovladače síťové karty jsem nainstaloval. A tím jsem taky skončil. Windows fungovaly, síť fungovala, síťová karta fungovala, nedělalo to nic. Kurva drát, sviňa jedna. Ano, přesně takhle jsem se před Pavlajsem jakožto zákazníkem vyjadřoval. V osm jsem to vzdal poté, co jsem vyčerpal všechny tajné tipy a triky. Znovu jsem přeformátoval disk a potupně začal s instalací Windows 98. O půl deváté telefon a zpráva. Zpráva od Ťapinky, kde zas su a že opakovanej vtip s instalací není vtipem. Odpověděl jsem jí, že mi to vtipný nepřijde už dávno a co s tím mám jako dělat? Telefonoval Béďa, že navíc mají asi vira. To už jsem se s ním přes moje sliby Ťapině, že o víkendu bude pokoj, předomluvil na neděli odpoledne. Ale zpátky ke Kokototopu. Instalace se vcelku zdařila. I síť fungovala. Jenom byly potřeba ovladače grafické části noutbůku (karta a displej). Jo, po delším úsilí jsem je našel na stránkách výrobce. Zasranej zkurvenej Compaq. Jak si můžou hajzli myslet, že každej má takový připojení na Internet, aby mohli dělat univerzální 12 MB velký ovladače? Zmrdi. Tahal jsem to skoro hodinu. A eště to maj na prašivé stránce přeplácané grafikou, když máte video v hajzlu, vidíte na tom hovno, jak to máte asi tak stáhnout? Prašivci.

No dobrá, nakonec jsme to dali dohromady. Pavlajs mě hodil domů, bylo kolem čtvrt na dvanáct. Svinská, svinská, svinská práce. Ťapinka už skoro chrápala, to je asi ten důvod, proč se nezmohla na velkej řev. Já se z toho fakt jednou dodělám.

A pak mi řekněte, jak mám mluvit slušně a psát sem nějaký hlubokomyslný úvahy? Kraťas na to měl dobrý úsloví - "Pak nechlastej a nekuř !!!"

---

Čtvrtek, 03.10.2002

Ráno jsem šel za magorama z Magorátu. No, ráno, vono to až zas tak moc ráno nebylo. Ani radši nebudu dál mluvit, už su s tím zaspáváním únavnej.

Ale cestou jsem udělal dobrej skutek. Devítka mi zahla před rypákem, tak že sjedu jedenáctkou ke "Svatýmu Rusovi" alias "Kachlákům" a na Malos buď jedničkou nebo pěšky. Sedím v šalině a klábosím se známou. Skoro u Svatýho Rusa, na křižovatce s Kolištěm maj takovej debilní semafor, že ať jede člověk kdy chce a vodkud chce, vždycky tam musí zastavit. A na přechodu stál takovej šulda v kožené bundě, jak udělal krok, vypadl mu z kapsy papír a válel se tam na silnici u ostrůvku uprostřed. Jak jsem vystoupil, vyrazil jsem pěšky k divadlu, kam šulda směřoval, dohnal ho a povídám, jestli neměl v náprsní kapse natřikrát složenou ÁČtyřku papíru. Chytil se za kapsu a začal lamentovat. Tak jsem mu prozradil, že se mu válí támhle za tím parčíkem uprostřed křižovatky. Čuměl jak trubka, ale snad pochopil, že kdybych vylezl ze šmirglu a šel mu sbírat nějakej papír, mezitím by byl kdoví kde. Votočil se na kramfleku a šel hledat papír. Asi byl důležitej.

Magoři nic zvláštního, akorát jsem se tradičně stavil za Brandulkou, která se tam taky fláká a předstírá prácu a vymámil z ní betelný CéDéčko Bokomary. Do hokny jsem se dotlačil vesele, právě když na kostele opodál odbíjeli poledne. Dokonce mi bylo i blbý zase udělat čelem vzad a jít na voběd, před chvílou jsem vstával, tak že to eště počká.

Odpoledne jsem se stavil na dvě místa porejpat se v počítačích a šel ležérně dom, Ťapinka byla v čudeli s Anďošem na cvičáku, tak jsem chvílu dělal společnost Máši, jenže mě přepadlo spaní. Aby tam nebyla čuba nebohá chudinka samotná, i jsem si polštář dotáhl do vobejváku a šlahnul sebou na gauč. Jenom si pamatuju, že Ťapina se dokodrcala kolem vosmé, já se finálně probudil v devět. Trochu pracoval a je po půlnoci, pomalu uvažuju, že zase zalehnu. To je veget, co?

---

Středa, 02.10.2002

Celej den chrápu. Byl jsem donucen zase brzo ráno vstát, abych byl v práci aspoň v obligátních čtvrt na devět. Po čase jsem se tedy trochu zkonsolidoval a začal něco dělat, dodělávat zase takový ty voloviny nezáživný, ještěže mi u toho třeba Brandulka dělala společnost po ICQ, ba i na chat jsem na chvíli mrknul.

Jenže pak se začaly dít věci, začaly mi chodit divný maily a antivirus hlásil, že jako virus a že víři se šíří, svinská práce, který hovado blbý to zas vymyslelo. A protože máme debilní antivirus, kterej se blbě spravuje nadálku, je to prašivý a těžkopádný a nemotorný, leč funkční AVG, který město koupilo ve velkým, protože z toho zas měl někdo určitě nějakej dobrej úplatek, musel jsem se nějak postarat o ostatní blbečky v baráku, kteří by jinak všecko zavirovali a pak skučeli, já je už moc dobře znám. Jenže mi už před časem sebrali poskoka Petardu, novýho eště nemám, kterej by to voběhl a zkontroloval, jak říkám, po síti to pořádně nejde, tak jsem zkusil, co to udělá, když se spolehnu na schopnosti mejch oveček. Poslal jsem jim mail zhruba tohoto znění:

Subject: POZOR, Virus !!!

Pozor, siri se po Internetu novy virus.

Udelejte prosim VSICHNI IHNED nasledujici kroky:

- spustit Antivirovy system AVG (poklepanim na ctvercovou zluto-cerno-zeleno-cervenou ikonku vpravo dole na liste vedle hodin)
(nebo z menu "Start" -> Programy -> Antivirovy system AVG -> AVG Control Center)

- na zalozce "Update Manazer" (zhruba uprostred) kliknout na tlacitko "Provest Aktualizaci !"

- nakonec restartovat

Dal vas navede, udelejte totez prosim na pocitacich nepritomnych kolegu a dejte mi vedet splneni


Michal

To jsem považoval za vyčerpávající pokyn, zvlášť tu specifikaci, co vlastně mají spustit a kterou to debilní ikonku kliknout. To jsem netušil, co se stane. Sice si to někteří fakt přečetli hned, pochopili, že to chci hned a dali vědět, že to chci hned i těm, kteří si to nepřečetli hned, aby si to hned přečetli, anžto to potřebuju hned, a jak to fakt nebude hned, budu řvát zas jak postřelená krysa, natolik zase znají voni mně.

Jenže dál se rozdělili na několik skupin. První, chválabohu největší partyja byli ti klasičtí uživatelé, které jsem si za ty dva roky aspoň trochu vycepoval, sice vobčas dělaj blbosti, ale když vo něco jde, sednou, otevřou si můj "liebesbrief", vytisknou (pro sichr dvakrát), přečtou si ho třikrát pozorně tam a zpátky, nad každou ikonkou, na kterou mají kliknout pro jistotu zakrouží třikrát myší jak průzkumnej letoun a pak teprve něco dělaj, krok po kroku a barevnejma tužkama si na tom vytištěným vodškrtávaj, co maj hotový. Ty můžu šeptem i pochválit, až na takovou Laťku vo tomto mým spísku ani neví, tudíž nezpychnou.

Horší byl zbytek, ten se rozdělil na čtyři tábory:

---

Úterý, 01.10.2002 - Nerovný souboj s molochem ...

Včera jsem zapomněl na jednu zdánlivě nedůležitou věc. Máme na našem slovutným ouřadě telefonní ústřednu. Vedou do ní čtyři ISDN linky spřažený do provolby. A chtěli jsme zrušit jednu ISDN linku, která do ústředny nevedla a už se nepoužívala. ISDN linka je taková ta linka, co jsou vlastně dvě linky. Teda do ústředny to vypadá, jako by vedlo osm normálních. A provolba je takovej ten udělátor, co se tváří jako jedno číslo pro celej barák, a když na konci vytočíte jiný dvojčíslí, zavoláte přímo někomu na stůl. U ISDN linky navíc nekončí dráty jako u každé slušné linky v ústředně, ale v "krabičce na zdi", jsem poučen, abych mohl dělat chytrýho, že se tomu říká "Entýčko" (proč, to nevím, tak poučenej zase nejsu). A včera jsem si na ústředně všiml, že na jednom "Entýčku" nesvítí kontrolka. Zavolal jsem "Český tele, čum" na poruchy, prej se mezi osmou a desátou dovalí někdo to opravit. Tak, tolik ke včerejšku.

Ráno mi s velkým humbukem volala na mobil šéfová, že je devět hodin, kde jsem, že tam lítaj telekomunisti po baráku kvůli nějaké ISDN lince. Řvala jak postřelená krysa, pravda, zcela netradičně jsem si přispal. Ale byl jsem tam během pěti minut. Ukázalo se, že to nejsou ti na tu opravu, to byli ouplně jiní telekomunisti, co přišli demontovat tu starou zrušenou linku, resp. odnést si "Entýčko". Zkusil jsem jim navrhnout, aby se při té příležitosti mrkli na tu nesvítivou linku, ačkoli jsem předem nepočítal s úspěchem, u Telecomu musí bejt na každej drátek holt jinej maník. Pravda, prej to voni né, prej někdo jinej, a kdeže je to "Entýčko", co si maj vodnést. Ukázal jsem jim ho, vedl do něj smotanej červenozelenej drát. Jeden povolil červenej a druhej vodšrouboval zelenej. Říkám: "Aha, už to chápu, vy ste specialista na červenej a vy na zelenej drát, na šedej musí přijít někdo jinej." Hrozně se ohradil: "Pane, nechte si ty řeči, takový my slyšíme furt ...," a já na to: "A divíte se? Spravíte to teda, když do toho vede šedej drát?" "Říkal jsem vám, že na to přijde někdo vod poruch." Hmm, pak že nemám pravdu.

Hrdinný Egi bojuje s proradným Telecomem ...

Tím jsem myslel, že mám dovztekáno. Šéfová mně dneska cvičně zjebala za pozdní příchod, aby mi nenarostl moc hřebínek, trochu jsem to zmírnil vysvětlením, že ten správnej to nebyl, ten by to našel na ústředně, tohle byli jenom specialista na červenej a specialista na zelenej drát, po těch je nám prd. A šel jsem se zeptat DrDol a TaTarky, jak to myslely s těma telefónama pro volby, včera jsem se o tom dost rozepisoval. Dozvěděl jsem se jenom mlžení a kecy. Prej tam přišel vod Telecomu Frajtřík, to je jeden z mála, co tam něčemu rozumí. A prej přišel sám vod sebe, sám všechno zapojil, TaTarka to jenom podepsala. Ptám se, jak může kravka podepsat něco, vo čem nemá ánung? Nevěděly. Navíc Frajtřík by určitě nepřišel sám, sice umí práci udělat, ale línej je jak veš a keců má dycky jak vopice blech. Tak další varianta - prej jim to Lotosový Květ ze Statistiky zapomněla říct. Zavolal jsem Lotosový Květ ze Statistiky, nezapomněla jim to říct, dokonce to měly jak vony, tak magoři z Magorátu písemně. Tak prej to nebudem rozpitvávat, že jsem slíbil, že to zase natáhnu pode dveřma. To už jsem pěnil, ano, to jsem slíbil, ale jednu linku, ne dvě, navíc ze dvou tři neudělám. Tak prej zavoláme Frajtříka, ať to dodělá. Jenom jsem se zeptal, kdo to bude platit, já bejt šéf, že bych jim to napůl strhl z platu, nebo to můžu šéfové doporučit. Co s nima, když jsou kravky a přebíraj, co nemaj? Nakonec, aby byl pokoj, vsugeroval jsem jim, že když nebudou votravovat, natáhnu vedle vobě linky (mám přece z Pionýra odborku Spojař), sekretariát holt nebude mít speciální linku na volby, stejně ju na howno potřebujou, telefonů tam mají plnou kredenc, navíc tři prdele mobilů, tak co? Jo, bylo to průchodný řešení.

Ale to jsem s nima ještě nebyl hotovej. Zbejvaly ty včerejší sestavy, předvolební seznamy, jestli je mají zkontrolovaný, že bych je poslal do PVT do tisku. Jo, zkontrolovaný je měly. Je to blbě. Jsou tam rodný čísla. Já jim ale včera říkal, že tam jsou rodný čísla. Že pak na volby tam nebudou, aby do toho nečuměli blbci z komisí, ale na roznos by to nemělo vadit, každopádně je to sestava, kterou chtěly. Vadilo. Že jsem to zvoslil já, že jsem to neopravil, jak posílali od autorské firmy vopravu. Ta autorská firma je sice banda všelijaká, ale to jsem se jich musel zastat, na tohle žádná voprava nebyla. A ani já jsem nic nezvoslil, ať si zkusí jinou výmluvu. Zkusily. Že to mělo bejt z Magorátu. Zastal jsem se i Magorátu, nemělo to bejt vod nich. Po několika telefonátech na autorskou firmu zjistily, že mají po mně chtít úplně jinou sestavu. Několik hodin práce v hajzlu. Ale co, prej jsem to měl stejně v blbým formátu, že jsem to měl pro Word a to nesmí bejt, to by nám v PVT nevytiskli. To už jsem nadával hodně sprostě a hodně nahlas, co za píčovinu to zase kecaj? Že prej to mám vědět, že to má bejt stejně jako minule. Minule to mělo bejt ve formátu pro Word. Ale přece, že mi to ten chlap říkal. Před DrDol jsem mu zavolal, aby jí potvrdil, že jsem s ním nikdy nemluvil. Nemluvil. Ale prej DrDol říkal, že to má bejt přímo z databáze, říkal jí to už minule. Tak někdo je tady idiot, ale kurva kdo?

Už mi došel adrenalin, párkrát jsem kopnul do zdi a šel exportovat znova. Exportuju, exportuju a ejhle, je jedenáct a vod Telecomu specialista na šedý dráty nikde. Zavolal jsem znova na poruchy. Jo, mají to tam, prověří stav a ozvou se. Neozvali se do dvou. Už pekelně vzteklej volám zase na poruchy. Vono by to nebylo až takový drama, furt se ještě dovolá šest lidí naráz, ale nemám rád, když ze mně někdo dělá blbca, vod toho tam máme DrDol, TaTarku a jiný. Tentokrát se operátorka hrozně divila, co chci, prej je to dávno spravený, že to bylo někde na trase. Schytala to i za ty vostatní.

Operátorka: "Mělo by to fungovat."
Egi: "Nefunguje."
Operátorka: "Ale já to tady mám vodepsaný."
Egi: "Ale já na to tady čumím a nesvítí, tedy nefunguje, vodepsaný si mějte, co chcete."
Operátorka: "To s váma ale měl technik projít."
Egi: "Kurva, tady žádnej technik nebyl, to se vám snažím vysvětlit."
Operátorka: "Nebyl? Ale já to tady mám vodepsaný."
Egi: "Ste padlá na hlavu nebo mluvím tatarsky? Ta linka prostě nefunguje."
Operátorka: "Já na tu linku zkusím zavolat" ... volá ... "Vidíte, já jsem se dovolala !!"
Egi: "Proboha, ale přes jinou, funkční linku, to je provolba, vy nevíte o čem mluvím?"

Hrdinný Egi svolává na proradný Telecom hromy a blesky ...

Zjevně nevěděla. Ale prej to teda dá zpátky na úsek do Brna, hned se mi ozvou. Ozvali. A fakt celkem hned. A pídili se, co je za problém? Rezignovaně jsem to ženské poněkolikátý zopakoval a dodal, ať sebou hodí, že čekám od rána. "Ale pane, já tady mám hlášenou závadu ve 14:17" Už jsem jenom vyl, že to proto, že nějakej blbec někde na Aljašce v poli spojil dva dráty a závadu vodepsal, proto je to druhá závada a ve 14:17 hodin jsem to naposledy urgoval a bába blbá to nevodvodepsala, ale zapsala jako novou závadu. Aha. Po chvíli volala znova, že nám posílá Frajtříka. Poslala. Za půl hodiny nebylo co řešit. Zločinecká firma.

Hrdinný Egi poráží proradný Telecom ...

A hrdinný Egi jakožto božský Perseus s poraženou Medusou Telecomem ...

Vodpoledne jsem už jenom scíple Bóďovi u EFXka doinstaloval počítač a snažil se Liškovi Podšitýmu voživit připojení na Internet na tom úžasným novým počítaču, co si Liška Podšitej sám hezky koupil, jenže počítač, co si Liška Podšitej sám hezky koupil je vadnej, tuhne, zamrzá a Liška Podšitej ho musí jít reklamovat.

To byl zas den ...