---

Pátek, 28.02.2003 - Egi korespondentem

Ráno, už kolem půl deváté, jsem šel do práce. Zrovna tam byl nějakej incident, nějaká parta vobčanů se našňupla a chtěla si počíhat na velkýho šéfa Kvakina a cosi s ním trochu temperamentněji probrat. Zatím jenom vyřvávali o žalobách. Jenže takovej nasranej občan, to je horší než zraněnej vůl, teda buvol, Kvakin nikde (teda prej na jednání, ve skutečnosti asi někde ukrytej), tasemnice nikde, vlastně nikdo nikde. Jenom malej šéf Jůhelák se tam klepal v kanclu, aby na něho nepřišli. Chvíli jsem si dal kafe a počkal na sextretariátu, aby je náhodou nenapadlo dát cvičně po čuni sextretářce Olouškovi, která tam byla sama. Naštěstí dole patroloval tlustej vratočuč Gauner jakožto předsunutá hlídka, neprobojovali se přes něho, "no pasaran".

V kanceláři mě čekaly dva emajly.

Ten první byl z Českých Drah, v něm se mi nějaký prudipysk (Ing. Václav Sosna) snaží vysvětlit, proč cestou do Plzně (21.01.2003) nepřipojili kuřáckej vůz, navíc vyjadřuje naději, že tuto odpověď budu považovat za dostatečnou (=nebudu je otravovat dál). Zapomněl tam ale jaksi připsat podle hesla "Co dráha jednou schvátí, to už nenavrátí", že mi obratem vrací polovinu jízdného, tedy s nějakou dostatečností to nebude tak žhavý. Ale záleží to na tom, jak se mi bude chtít:

Dopis od pana Inžinýra Václava Sosny z Českých Drah

Zajímavější byl druhej, kolegyně Ivééétka alias Fišta mi ke včerejšku píše:

Důrazně žádám omluvu toho, kdo označil mého psa za vyblitě bílýho, podlouhlýho undergatera "ucho sem, ucho tam", ať to byla sousedka sl. Slávka nebo Eger - známý to hulvát. V opačném případě s Fandou podáváme žalobu za nactiutrhání, snížení možnosti společnského uplatnění a společenské prestiže.

Ivééétka Fišta
právní zástupce Fandy

Hahá, už se těším. Pojmu to ještě dramatičtěji, než prudipysk Sosna z ČD, nechám se klidně žalovat. Jednak mám pro své tvrzení důkazy, jednak nelze snížit společenskou prestiž a možnost společenského uplatnění někomu, kdo ji stejně nemá, do třetice s Fištiným právnickým vzděláním to nebude tak horký, tedy na druhou stranu může bejt prča. Teda skutečnej právník by mohl soud přesvědčit, že ten čokl je třeba modrozelenej, ale skutečnost je následující:

2 x Fišty Fanda - vyblitě bílej undergater "Ucho sem - ucho tam"

No, a to ještě dopisování neměl bejt konec. Představte si tu hrůzu, musel jsem napsat dva dopisy. Fakticky, normální dopisy, na papír, podepsat, voštemplovat, do obálky složit, na podatelnu zanést a podací lejstro vypsat. Děs. A to už byl, považte, tuším šestej a sedmej (ne-li dokonce sedmej a vosmej) dopis za ty dva a půl roku, co jsem na ouřadě. To už je ze mne byrokrat.

Odpoledne jsem se už jenom pohádal u EFXka se šéfem Bóďou, řekl jsem mu, že je neschopnej, a von se děsně našňupnul.

A šel jsem zdechnout do houští.

---

Čtvrtek, 27.02.2003

Včera se mi zdál sen, že jsme byli s Ťapinou v Rakousku za bráchou na návštěvě, v Badenu, kousek od Vídně, tam jsme pak jeli do Vídně autobusem, ale vlastně nejeli, protože Ťapinka je trubka a autobus jí ujel, já jel sám, bylo to tuze divný, protože příjezd do Vídně vypadal jako příjezd do Vyškova od Rousínova, vlastně celá Vídeň byla hotovej Vyškov. Jenom jsem to nemohl moc zkoumat, protože jsem musel zpátky do Badenu pro zapomenutou Ťapinku, která šla mezitím kamsi na výstavu. To je celá ona.

Dneska to bylo ještě lepší, to jsme letěli do Londýna, něco jako vystřídat Bobeša, kterej tam pracuje, jel na dovolenou a aby to Angličanům nebylo líto. Bobeš nám eště zařídil všecky papíry, letenky a takový voloviny, já jsem to jenom zaplatil, Bobeš jak furt cestuje tam a zpátky, tak už v tom má praxi. Jenže tentokrát nám to letadlo uletělo, a to kvůli mně, protože jsem se nemohl vymotat z jakési ubytovny, kde jsem dělal ostatně ani nevím co, letenka propadla a bylo po Londýně. Tak.

Ráno jsem vstal nějak tak přiměřeně, nespěchal jsem, psy vyvenčil, ještě na domácím počítači něco dodělal a ležérně vyrazil na Magorát a k ErrorTelu. Na Magorátu jsem se tradičně stavil za Slávkou čili Branďulkou na kafe z automatu, vrátil jsem jí fotky a tak mezi řečí se mě vyptávala, jak vypadá ta moja kolegyň, Fišle, Fišta nebo též Ivééétka, jak se vlastně jmenuje dovopravdy a jestli ten její čokl nejni taky takovej vyblitě skorobílej podlouhlej undergater "ucho sem, ucho tam", též si nechala potvrdit, kde Fišta bydlí a nakonec odtušila, že to je její sousedka. No, to musí bejt hvězdnej barák. Ale zase je dobrá dedektývka, Fištu vypátrala jenom z vyprávění, sice to měla jednoduchý, protože mnoho Fišt se v Brně nevyskytuje (zaplaťpánbůh), to je takovej lokální originál, ale zase neviděla ani fotku ani nic. Naopak Ivééétka viděla kdysi Branďulku na fotce a prej jí přišla povědomá. To bylo všechno, co z ní šlo dostat.

U ErrorTelu pak byla větší sranda. Hezky jsem měl na papíře sesumírovanejch asi pět věcí, co bylo potřeba vyřídit - tři velký služební a dvě drobný moje. Když už tam jsem. Dusil jsem tam děvčicu asi hodinu a půl. Hovor s ňou byl skvělej:

Já: "Mám tam nastavenej už čtyři roky stejnej tarif, kterej už ani neexistuje, platím šílený prachy, musím to srazit. Tak jsem to nějak studoval a vybral jsem si tarif Optimum."
ErrorTele: "A viděl jste už naše nové tarify Individual?"
Já: "Abych pravdu řekl, tak neviděl. Naštuduju si to, budu to chvílu sledovat a případně si to zase změním podle momentálních okolností. Teď mi tam nastavte to Optimum."
ErrorTele: "U těch tarifů Individual si můžete nakombinovat, kolik chcete volných minut, SMS, datových služeb a MMS."
Já: "Hmm, nechcu nic, volnejch minut má Optimum pro moje použití dost, na ostatní kašlu. Nastavte mi tam tarif Optimum."
ErrorTele: "Tak si to prostudujte, můžete si to změnit každý měsíc, teď vám tam nastavím tarif ... jakýže jste si to vybral? Aha, Optimum."

Ale jinak byla nadmíru šikovná, několik zapeklitých věcí vyřešila, kromě jedné, to tam budu muset zítra znova. Ale za to nemůže ani ona, tím míň pak já. Kolegové v tom bordel udělali.

Byl čas tak akorát na oběd. Sešel jsem se s Žufim v hospodě, najedli jsme se a pak šli do práce - on zpátky, já teprv. S hrůzou v očích mě tam na sextretariátu čekala kolegyně Milaska, hledala nějaký orientační ceny letenek (hned je vidět, kolik má práce), nějak asi moc intenzivně, protože jí na obrazovce svítil nápis ve smyslu "Letenka úspěšně zarezervována, cena 10.000,- Kč". Ta byla zralá tak na kyslíkovej stan. Nezdál se mi ten sen nadarmo. Nakonec se ukázalo, že to bylo jejich zpizděným systémem, protože, když se nijak nepřihlásila, nemohla si ani nic rezervovat. Milaska byla spokojená, že nebude z ní nikdo vymáhat deset tisíc. A prej už takový voloviny dělat nebude.

U EFXka jsem se zastavil, absolvoval tradiční kolečko "Proč nemáme?" - "Protože jste nedodali" a vypálil zase asi dvacet CD záloh projektů. To nikdo nedělal několik let, tam je dat a dat a dat, mraky a mraky a mraky. Jenom jsem vytáhl paty, už mi volal jejich šéf Bóďa. Ha, načapal mě, nejsu žádnej vodbourník, nedokázal jsem jim zařídit Intérnet. Von čte v Hospodářskejch novinách vo ADSL, už to prej skoro skoro funguje, levný to bude, rychlý to bude. Ježišmarjá, já už to vidím. Von bude čekat na ADSL (který by fakt měli příští týden začít nabízet), náhodou si to přečte v novinách a pak bude dělat machra, jak ušetřil. Že utratil daleko víc za telefony a že tím byla díky jeho meganeschopnosti celá firma skoro rok omezená (zmiňuju se jenom o tom, co pamatuju přímo já, těch dalších několik let předtím velkoryse přecházím), to ten tukan nevidí. Jebne mi z něho, fakt už.

Radši jsem šel s Krajdou a s Nepejšem do hospody, do Legendy. Jenže tam to měla celý pronajatý nějaká partyja. Stavili jsme se k Primům. Tam už zas nevařili, prej vaří jenom do půl osmé. Bylo 19:38. Zaparkovali jsme U Vidličky, tam vařili. Díky tomu, že jsme tam seděli dvě a půl hodiny, i jídlo nám stihli donést. Ten lenochod tam, to byl prototyp lenochodovrchního, takovej shnilej chuj se dneska vidí už málokde.

---

Středa, 26.02.2003

Hurá, trumfnul jsem všechny, kteří se mnou soupeřili, jestli se jim podaří do práce přijít později, než kdy mně. Hehe, na můj dnešní výkon hned tak někdo nemá. Poledne, přátelé, poledne. Pravý poledne. Jsem se kolem sedmé tak nějak vzbudil, uvědomil si, že hned na ráno nemám nic naplánovanýho, že si můžu ještě čtvrt hodinky přispat. Beztak mi bylo zase hůř. Co dělal ten budík na mobilu po té čtvrt hodince, to nemám ponětí, podle všeho tam asi pět minut střečkoval a pak to vzdal. Já ne. Já vytrval a vstával v 11:02. No dobrá, tak to už je extrém, i já, notorickej pozděchodič si budu muset asi napsat půlden dovolené.

Bolela mě celej den hlava, soustředit se na práci moc nešlo, všechny zásadní věci byly ale hotový, jednu hardwarovou závadu a něco od zálohování, to jsem ještě přežil. I velkej šéf Kvakin mě tentokrát nepřivedl k zoufalství (možná proto, že jsem zoufalej už byl), ač jsem s ním musel asi dlouhých pět minut hovořiti.

Hlava přešla z režimu bolení do stadia třeštění. Až jsem si pomalu myslel, že to horší bejt nemůže. Mohlo. Když jsem přišel domů, byla u nás Jola. Jola bola. No, to bolo radosti. Jola si zvykla chodit si k nám prát. Radši jsem si vzal jakejsi prášek na tu palici, jinak bych při prvním slovu vzal palici na Jolu. Ale hlava mě tedy pustila (nikoli opustila, tím jsem chtěl říct, že mě přestala bolet), v návalu náhlé euforie jsem se dokonce nechal nahecovat a šel s vobludama do hospody. A jelikož Jola je kámoška vod Žufiho, mojeho pracovního "asistenta" (rozuměj poskoka), já jsem si Žufiho za dnešní půlden podle jejich mínění užil málo (podle mýho sice až dost, ale vysvětlujte jim to), zavolali jsme Žufimu a ten šel do hospody s náma.

Jola se snaží najít zasání u Žufiho, nebo ji naopak právě Žufi něčím nakrkl, už nevím.	Jola se pokouší dělat kroužky z kouře, předvádí mimickou vložku, kroužky se jí nedaří.	Zneuznaná varietní kroužkoneumělkyně Jola se dala na dráhu alkoholičky.
Zatím Žufi v hospodě sedí, do piva divně hledí.	Posléze Žufi v hospodě sedí, do piva ještě divněji hledí.	Nakonec rezignuje a přidává se ke zneuznané varietní kroužkoneumělkyni Jole, až bude někomu tvrdit, že ho někdy někde někdo opil, toto je důkaz, že se velmi rád opije i sám.

Večer už jsem si jenom přečetl Ťapideníček (na kterej mě asi osmkrát významně upozornila), kde se snaží obhajovat svoji včerejší sklerózu. Do toho ještě míchá historky o tom, jak Vééérru (další vobludu) vošidil automat na kafe, žádný kafe jí nedal, kdežto šikovné Ťapince kafe dal, Ťapinka, aby to Véééřře nebylo líto, tak si ho místo do huby nalila na tričko a měly obě stejnej prd. Mimochodem, kolik já vypiju kafe za den a kdy jsem se jím naposledy pobryndal (nebo jako Ťapinka při každým pokusu jídlem nebo jako Ťapinka asi před třiceti minutama čajem)?

Ťapinka měla tedy z kafe taky prd. Hmm, když jsme u těch prdů, všici ostatní napsali leda velký prd, jenom Bobeš v záchvatu poctivosti dopsal svoje povídání z víkendu, kdy byl na návštěvě u kolegy Darrena, kterej je prase a nemeje se, Bobeš jásá a taky se nemeje, aby v Anglii jak se říká splynul s okolím, navíc mu kolega vyválel kočku v posteli, tedy Bobeš byl nemytej a eště olepenej chlupama. Už splývá. Ty prdy s tím souvisí asi tak, že se Bobeš hrdě hlásí ke svému slovanskému původu, jelikož Slované se v Londýně zásadně mačkají v davu, o kterém neví, proč tam je, aby splynuli s davem nemytejch a chlupama olepenejch Angličanů, tak prdí. Vsadil bych se, že Bobeš splývá taky v tomto případě.

---

Úterý, 25.02.2003

Do práce jsem až tak včas nepřišel. Devítka je pěkný číslo. A osm nula devět na mysli nemám. Ale na druhou stranu mi neshořel žádnej disk v žádným serveru. Když přijdu do práce včas - shoří. Když přijdu pozdě - neshoří. Nad tím bych se měl zamyslet.

A dařilo se. Nic jsem nemusel ani reklamovat. A moc toho začalo fungovat. Tak předně se dotlačil Víťa vod Siemensu, střapoš ušatej, spravit ústřednu. No dobrá, musel jsem ho sice o půl desáté popohnat KTZkou, že už je to ráno, kdy mi má volat a přijet, ale dovalil se a dal se do díla. GSM brány byly fakt v kopru. Moc v kopru. Tak moc v kopru, že se nedaly spravit na fleku, musel je sbalit a vodtáhnout na opravu, dělal nejdřív kožíšky, že to bude tak na čtrnáct dní, jak jsem začal vřeštět a tasemnice na něho začala vřeštět a všichni na něj začali vřeštět, s ledovým klidem slevil na tejden a dělal granda. Hajzlík, zas jeden trik, kterej jsem neznal.

Kdyby tak do toho nekvokala Dráha. Já z té baby jednou fakt dostanu mladý. Ale copak já, já su eště vodolnej, Víťa je z ní dycky dobře s nervama na pochodu (nervy jsou na pochodu, Víťa na pochodu není, je zaraženej v ústředně, to se jenom tak říká). Dráha má na starosti podatelnu a ústřednu. Navíc jako drobnej přívažek má přidělenej sklad kancelářskejch potřeb. S těma je skutečně zanedbatelná práce, jenže v jejích očích je skladování kancelářskejch potřeb děsně důležitá a zodpovědná práce, bez přesné evidence tužek, propisek, bločků a svorek do sešívaček, to bysme nebyli správnej ouřad. Dokonce si mám pocit zavedla i "Happy Hour", kolem desáté v úterý, kdy je možno se dostavit k ní a požádat o přidělení patřičnejch kancelářskejch potřeb. Pravda, v životě mě ani nenapadlo se tím zabývat, naposledy jsem z ní vyrazil blok, mám pocit, ve čtvrtek, tak hodinku po obědě. Ale to je vedlejší. Hlavní by u ní měla být ta podatelna a ta ústředna. Když nefunguje ústředna, Dráha by nemohla vykonávat plnohodnotně polovinu své práce. Tedy by jeden předpokládal, že technika na ústřednu bude vítat přinejmenším chlebem a solí, slavobránou a tancem hula-hula. Leč se tak neděje. V okamžiku příchodu technika na ústřednu (takto Víťa) se Dráha začne tvářit děsně ztrápeně a naříkat, kolik má práce a jak jí tam překážíme. Dneska zvlášť. Jelikož byl zrovna Dráha-Kancl-Tužka-Time, přišly se pozeptat ženštiny z finančky, jestli by se nenašlo ňáký žrádlo do sešívaček, pravítko a sem tam tužka. V tu chvíli se Dráha musela mocně dobývat do skříňky, před níž měl Víťa rozloženy dva servisní kufry. Ona tam má bloček, do kterýho si musí "onlajn" všechno zapsat, baby jí to musí podepsat, co kdyby jí pak propisku zapřely? To pak Dráha posouvá kufr s technikou, fňuká a kvoká si: "Přítelíčku, takhle to nejde, vy si vždycky vzpomenete něco takovýho, já tady musím taky pracovat, to není tak jednoduchý ...", to celý takovým tím ztrápeným ublíženým hlasem jak Václav Klaus. Vysvětlil jsem jí něco o prioritách a šel Víťovi radši uvařit kafe, ať si to s ní vyžere sám, od toho je u zahraniční imperialistické firmy placenej. Kafe si vypil, sbalil vadný GSM brány pod klepeto a utíkal k Neumětelům.

Pak jsme zprovoznili ten proxy a mail server, přenastavili pár počítačů a bylo vyřešeno.

Odpoledne jsem došel k EFXku. Jako naschvál jsem tam narazil hned při příchodu na óbršéfa Bosse, kterej si přijel zkontrolovat, jak mu dojná firma sype penízky. Vřele mě přivítal a hned na mě vychrlil asi pět otázek typu: "Máme hotový / kdy budeme mít / proč ještě není XXX?", na který dostal pět odpovědí typu: "Nemáme, protože jste nedali peníze / nedali podklady / nerozhodli YYY." Zvlášť Internet ho zajímal, jako ostatně vždycky. Ujistil jsem ho, že u SmartCompu nic nepokročilo, jako ostatně vždycky. Že nám zřídí připojení k Internetu třeba hned, jakmile jim budeme ochotni zaplatit, když budeme čekat, až nám budou schopni to realizovat za původně navrhovanou cenu, ještě se načekáme a z Internetu budeme mít prd. Nechal se slyšet, že to jsou podvodníci, kteří slibují nemožný, ať okamžitě zařídím Internet od jakékoli jiné firmy, ať to stojí, co to stojí.

Óbršéf Boss odešel a přišel šéf Bóďa. Též měl pár podobných otázek typu: "Máme hotový / kdy budeme mít / proč ještě není XXX?", v jeho případě jsem byl v odpovědích konkrétnější:"Nemáme, protože jste VY nedal peníze / VY nedal podklady / VY nerozhodl YYY." Zvlášť Internet ho zajímal, jako ostatně vždycky. Ujistil jsem ho, že u SmartCompu nic nepokročilo, jako ostatně vždycky. Že nám zřídí připojení k Internetu třeba hned, jakmile jim budeme ochotni zaplatit, když budeme čekat, až nám budou schopni to realizovat za původně navrhovanou cenu, ještě se načekáme a z Internetu budeme mít prd. A taky jsem mu řekl, že óbršéf Boss se právě nechal slyšet, že to jsou podvodníci, kteří slibují nemožný, ať okamžitě zařídím Internet od jakékoli jiné firmy, ať to stojí, co to stojí. Šéf Bóďa se zděsil, že óbršéf Boss nic takovýho říct nemohl, že to by přece nikdy neřekl. Našel jsem óbršéfa Bosse, ať to jde Bóďovi potvrdit. Chytil se za hlavu, že on to přece myslel jako nadsázku, v legraci. Odvětil jsem, že jsem si toho vědom, že to jako legraci beru, až to bude myslet vážně, ať se zase ozve. Tím jsem je oba definitivně paralyzoval, odešli se o tom radit, já si zalezl do kanclu k programátorům a v poklídku si tam šmudlal svoje zálohy dat na CD. Takhle na ně.

No a přišel čas jít do hospody. S Bačou, s Pepém, s Tetkou Králičkou plus Tetčiným Králiččiným posledním manželem Jirkou. Většinou chodíme do strašné putyky Erika alias Eržika na Konečného náměstí alias Konečníku, tam mají takovej blbej zvyk, že tam mají naplno puštěnou televizu. Místní zkrachovalý existence už nejsou stavu přerušit konzumaci piva, ale bez zpráv a "milijonářa" se neobejdou. Minule Pepé s Bačou navrhovali, že bysme mohli zajít do hospody U Čápa. Tam je prej klidno a čisto. Sice mi to bylo divný, dřív to byl vyhlášenej cikánskej pajzl, ale mohlo se to změnit. Navíc v Eržice bylo těžce plno, tak jsme se rozhodli, že to prubnem. No, moc se to nezměnilo. Nahuleno tak, že i mně to přišlo divný, místo Cikánů studenti. Rozdíl jak sviňa. Voni tam totiž Pepé s Bačou byli minule vo zkouškovým vobdobí, proto tam asi nebyla U Čápa ani čapa. Zato teď se tam ve finále dohrabal nějakej zmrd s harmonikou. Tahací. A hrál na ni. Ovšem aniž by to uměl. Nejdřív se ohradili karbaníci vedle u stolu. Jedna nanynka, vemeno jakýsi vysokoškolsky polovzdělaný, začala kvákat cosi o tom, že jim se to líbí. Jim - tím myslela těch několik rádobyavantgardních rádobyintelektuálů u jejich stolu. Vznikla diskuse. Čtyřem dalším stolům se to nelíbilo, náš nevyjímaje. Studenti mají rádi demokracii, tak jsem navrhl, že bysme mohli hlasovat. Hlasování dopadlo asi 30:6 proti harmonice. Kokotek ju odložil. Asi na pět minut. Pak ju začal trápit zas. To už ho zjebal i pingl. A tak to šlo celej večer - vrže - někdo ho seřve - nevrže - pět minut - vrže. Dobytek.

Došel jsem domů. Ťapinku jsem potkal už před domem, byla zrovna venčit šakaly. Holedbala se, jak udělala k večeři francouzský brambory, co jsem si včera vymyslel. A taky nakoupila. Celý odpoledne kvůli tomu lítala po městě. Jenom zapomněla koupit psům žrádlo, což bylo 33 % z nutných věcí. Zato koupila asi milion píčovin a na zejtřek párky. Tak část párků dostali psi. A francouzský brambory fakt byly. A dobrý. Teda zvlášť dobrá byla ta část, co se vydlabala z té misky. Nemyslím celou skleněnou mísu, to je jasný, z té se to vyndá a dá na talíř. Ale když si Ťapinka ulehčila práci, aby mohla brouzdat po Ženě-In, a dala tam brambory syrový, že to v troubě nechá dýl, vznikne ve skleněné míse ještě jedna, asi půl centimetru silná, uhlíková. Ale ten vnitřek byl dobrej.

---

Pondělí, 24.02(vim, né?).2003 - Reklamace, reklamace ... prasoBobeš idiotem ... tuze dlouhej zápis

Su fakt nemocnej. Přišel jsem snad už podruhý (ne-li potřetí) tento měsíc včas do práce. Přede dveřma ouřadu jsem se srazil s Fišlou, která se hnala taky akorát, eště měla blbý kecy. A ne naposledy dneska. A než jsem došel na sextretariát, už mě hyperaktivně zapsala do knihy s příchodem 8:00 a velkým "Hurá !!!" (i s těma vykřičníkama). Zdržel jsem se totiž chvílu na vrátnici. Vyřítil se mi v ústrety tlustej vratočuč Gauner, myslel jsem, že mě vítá v práci, ale to by asi nedžel v ruce padesátitisícvoltovej elektrickej paralyzér a neřval vo zabíjení. No jo, to jsou věci. Fakt vypadal, že mu jeblo. A vzápětí jsem taky zjistil proč. V pátek jsme s malým ježatým Marcelem od SoLNetu rozchodili novej proxy a mail server, nechali jsme ho jet na té vrátnici. Když říkám novej, nemyslím tím jenom nově nainstalovanej, ale i novej pajšl do teho počítača byl. A jak jsem právě zjistil - doslova a do písmene BYL. Disk se zbláznil (následkem čehož se málem za ty dvě hodiny, co tam seděl, zbláznil tlustej vratočuč Gauner), začal kvílet (ten disk, ne Gauner) a vydávat příšerný zvuky (furt ten disk a furt ne Gauner). No jo, disk byl kaput. Úplně. A s ním i celá instalace proxy a mail serveru. Což o to, proxy server eště funguje ten starej, ale veškerý maily byly už přesměrovaný na novej. Hmm, docela blbý. Tak co teď?

Chňapnul jsem řidiča Mirajza, že jde vo děsně urgentní závadu a vyjeli jsme disk urgentně k TS Bohemii reklamovat. Mám s nima, co se týče reklamací, dobrý zkušenosti. Tím nechcu říct "častý", vlastně jsem tam asi rok nic nereklamoval. Podle mne otevírali v devět. Blbý. Když jsme tam stáli v 9:25, zjistili jsme, že podle nich otevírají jako každá slušná firma v pondělí v deset. Tak jsme dumali. Když pojedem zpátky na ouřad, akorát se tam dokodrcáme a můžem zas vyrazit. Kafe si dát není takhle ráno v Husovicích kde. Sjeli jsme na Lesnou a dali si kafe u nás. A vrátili se do velkoobchodu. Vystál jsem si chvílu frontu na reklamacích, už přede mnou tam bylo hafo lidí, a střetl se s tím pikolíkem, kterej je jako správnej pracovník reklamačního oddělení největší flegmatik a zabržděnec na celé firmě.

Já: "Hoši, děsnej průser, disk, vadnej, nedetekuje se, vydává divný zvuky, nepracuje, úplně tuhej jak biftek, všecko v prdeli, ouřad v prdeli, potřebuju to okamžitě a urgentně vyreklamovat."

Pikolík: "Hmm, tak já vám vypíšu protokol, během dvou až tří dnů se na to technik podívá a tak do tejdne až štrnásti dnů vám dáme vědět."

Otázal jsem se, zda skutečně rozumí slovům "urgentně" a "okamžitě"?

Pikolík na to: "Já vám k tomu můžu říct jenom to, co jsem vám právě řekl."

Asi měl pocit, že nedoslýchám. Tak se ho ptám, když jinej disk volnej nemám a visí na tom celej ouřad s dvaceti tisícama spravovanejma vobčanama, jak bysme to mohli vyřešit? On na to zase, že mi k tomu může říct jenom to, co mi právě řekl. Kdyby si tam postavili džůbox a tiskárnu na protokoly, ušetří za jeden plat. Tak takhle ne.

Zašel jsem za vedoucím pobočky, se kterým obvykle bejvá domluva mnohem lepší. A taky byla. Vylíčil jsem mu celou situaci a za pochodu vymyslel eště jednu variantu, a sice, že bych koupil eště jeden disk, když mi ho navalí teď hned na fakturu a bez objednávky (nemáme s nima jakousi smlouvu), beztak budeme kupovat několik zas počítačů, tak bysme koupili pak o jeden disk míň a zatím by jeho brzdič vyřešil reklamaci, žádný násilí. Vedúcí sa zamyslél a pravil, že by to mohl popohnat tak na tři dny, možná na dva nebo i zítra. To je pozdě. Zamyslel se, koukal do ceníku a našel disk shodných parametrů a takřka shodné ceny, pikolíka zjebal a bylo vyřešeno. Pána vedúcího máme rádi. Sice jsem si musel eště jednou vystát asi tříhlavou frontu, ale koneckonců - hodina na "reklamaci výměnou", to není zas takový drama.

Disk jsme rovnou hodili klučinům od SoLNetů, ať si s tím začnou fofrem hrát. Beztak za to budou chtít zas nějaký peníze, ale tentokrát asi právem, to byla závada bez jejich nebo naší nebo číkoliv viny. Osud. A vrátili jsme se na ouřad.

Tam čekalo další překvápko - nefungovaly GSM brány. To je takovej ten udělátor, jak to máte připojený k ústředně, v tem je karta z mobilu a volá se z toho na mobily, jakoby za tarif mobil - mobil. Teda za předpokladu, když slavný GSM brány fungujou, což nebyl dnešní případ. Začínal jsem uvažovat, jak bylo to jadrný příslový o tom pokáleným jedinci a destrukci toalety. Tak jo, hned po obědě jsem zavolal Víťovi od Siemensu, co celou tu ústřednu mají na svědomí, se slovy: "Co děláš zejtra ráno?" Víťa je kluk chytrej a správně vycítil, že chci slyšet odpověď: "Opravuju u vás GSM brány." Já, blbec hyperaktivní, jsem ještě navrhl, že to nahlásím na jejich dispečink, aby to bylo podle pravidel, že už jsme to konzultovali, ale aby prostě věděli. A zavolal jsem na dispečink. Jo, s tím posraným a s tím hajzlem to bude asi pravda. Nedávno od nich volala jakási milá děva, úlisným hláskem se vyptávala, jak jsme spokojení, jestli něco nepotřebujem a jestli nám třeba nemá poslat zásilku modrýho z nebe nebo tak něco. A dneska narazím zas na největší brzdu v jejich soukolí. Stručně jsem jí popsal závadu a víceméně (spíš více, než méně) jí oznámil, ať si neláme hlavu, že su s technikem už domluvenej, zkonzultovanej, jí volám jenom tak ze zdvořilosti. Moc pitomá brzda pravila, že to je problém, protože podle její databáze máme ústřednu už PO záruce. Odvětil jsem, že je to JEJÍ problém, že má blbou databázi, anžto my máme ústřednu V záruce.

Moc pitomá brzda: "Vy jste to měli nějak prodloužený?"
Já: "Ne. My to máme FURT v záruce, která je dva roky, teď je to rok a čtvrt."
Moc pitomá brzda: "Ale já to v databázi nemám."
Já: "To je mi velice líto, ale mě je po vaší databázi úplnej pendrek. Já to ve smlouvě mám."
Moc pitomá brzda: "Ale to já budu muset dohledat."
Já: "To už je zase vaše věc, když máte v databázi hokej, musíte dohledávat. Já tady chcu zejtra technika, jestli něco dohledáte nebo nedohledáte, to je mi vcelku srdečně jedno."

A bylo. Po asi dvou hodinách volala druhá, očividně míň pitomá brzda, s touhle už byla aspoň jakás takás řeč. Prej se omlouvá, všechno se vysvětlilo nebo dohledalo nebo kdovíco, ústřednu máme v záruce.

Já na to zas, že: "To vím celou dobu."
Míň pitomá brzda: "Znáte to, někdy je v tom trochu zmatek."
Já: "Znám to, někdy v tom máte trochu zmatek."
Míň pitomá brzda: "Každopádně pan 'Víťa' už to dostal pokynem a zítra se u vás zastaví."
Já: "To zase vím celou dobu, já jsem mu ten pokyn dával. Nepočítal jsem s ničím jiným."

Míň pitomá brzda se zahihňala, zablekotala cosi o další spolupráci a zavěsila. Zavolal Víťa, že dostal KTZkou (mylně občas nazývanou SMS) pokyn, že se u nás má ráno stavit. Já na to, ať to ignoruje a řídí se pokynem ode mne, že se u nás má ráno stavit. Zkoušel, krpatec jeden, zas nějaký fligny, že možná bude muset ráno do Práglu, ale to eště neví, možná kdyby se to o den zdrželo ..., utnul jsem ho, že UŽ SE TO díky brzdám zdrželo, tak ať nacvičí a nekecá.

Hošani vod SoLNetu to nestihli, zítra taky ráno prej, nevadí, však se už nepoděláme. Aspoň jsem dal do pořádku nějaký databáze vobčanů, nemovitostí a takovejch nesmyslů, do toho mi volala několikrát Fišla s dotazama jako proč nejde mail, kdy půjde mail, proč nejdou GSM brány, kdy půjdou GSM brány, a že můj pes je prasopes, že to by její Fanda neudělal, aby žral scíplý veverky. Fanda není manžel, ale taky pes. Blbej pes. Neví, jaká lahůdka je taková dobře uleželá scíplá veverka.

Bylo kolem sedmé, byl právě tak čas jít do hospody. Navíc aspoň zčásti služebně. Jelikož se u nás rozhodlo limitovat telefony, musím do konca měsíca vyřešit eště služební mobil. Mám sice limit skoro největší, ale asi není metoda, jak ho sledovat u tarifního programu. I ten tarif je stejně vyšší, než ten limit. Tak jsme vymysleli věc - hodím tuhle SIMku po psovi (třeba po Fišty Fandovi, co s ním, stejně nežere veverky), koupím si GO kartu a buď s kreditem vystačím, nebo dostanu nadlimit, nebo prostě nebudu volat. Mně o to, aby ouřad fungoval, vlastně až tak nejde. Ale jo, nějak se do toho vlezu, to zas nebude snad takový drama. Jenže to bych nebyl já, abych si nezačal vymejšlet. Zavolal jsem kámošovi Krajdovi, co prodává tydlencty tydlifény, a požádal ho, ať mi tam vyhrabe nějakou s aspoň trochu zapamatovatelným číslem. Vyhrabal, dokonce takovou tu za 690 korun, kde už je šest stovek kredit. Tak jsme si dali spicha v hospodě, přibrali jsme Ťapinku, ta byla aspoň spokojená, že dostane tu večeři, co si podle své zvrácené ideologie "zasloužila" za zkoušku.

Jenom Krajda po vylíčení mých dnešních zkušeností prosil, ať to k nim proboha nechodím reklamovat.

No a na závěr po delší době souhrnný výběr z "tisku":

Howadoor - člobrd zase v zápisníku vymyslel převratnou teorii. Trestat matky za nemoci dětí, když je ty matky nedokážou dostatečně otužovat koupáním v ledové tříšti a tak. Též dumá o potenciální explozi auta rodičů (vlastně "auta patřícího rodičům", ne "auta a rodičů") plus o zrušení svých stránek, ale to už dumá skoro čtyři roky (o tom rušení, ne o explozi), vlastně celou dobu, co je píše, tedy to už taková novinka není (viz středa 31. března 1999).

Chocho - setrvalý stav. V té Africe ho patrně nějaký domorodý šaman zlým kouzlem zaklel (tím se chci vyhnout nařčení, že mu jebe furt stejně). Zničil kotel a láme krabům nožičky.

Ťapinka - nejlepší obrana je prý útok, tedy vydává za mou vinu, že jí skoro uschla lebeda v květináču. Že lebedu sama několik tejdnů nezalejvala, pak odjela a nechala mě tu skoro samotnýho (pominu-li zlou chorobu a zdechloveverkožravý prasopsy), to velkoryse pomíjí.

Bobeš. Tak Bobeš byl na víkend u kolegy chlastat a koukat na video. Též zjistil, že kolega Darren nebo jak se ten čajochlast jmenuje, je prase a nesprchuje se, což Bobešovi tuze vyhovuje, jelikož se u nich na návštěvě nemusí sprchovat taky. Jenom nevím, proč má v nadpisu jedné kapitoly napsáno "idioti na dráze", když jedinej idiot na dráze byl, jestli jsem to správně pochopil, právě Bobeš, kterej si nedokázal ani se vzorem v ruce koupit správnou jízdenku.

DFens - byl po čase (a vlastně už i před časem - 15.února - článek "Vidlák v MHD") donucen jet opět MěHroDem. Jednoduchým propočtem zjistil, že to s tou ekonomičností a rychlostí MHD nebude až tak akutní, jak všichni propagují. Má tam sice menší chyby, jako že zapomněl zohlednit amortizaci soukromého vozidla, ale v zásadě má pravdu.

Huf, to mi zase dalo ...

---

Neděle, 23.02.2003

Odpočinek. Trochu. Ráno jsem vstal, vyvenčil psiska, to jsem ještě nevěděl, kde mi stojí hlava a ostatní tělesné orgány. Ale trochu se to konsolidovalo. Zvlášť mamina, ta naznala, že by bylo dobré se o nehodného synátora aspoň trochu postarat, přinesla mi oběd a zajistila popolední venčení. Ne moje, to už su zase u psů. Pak jsem jí uvařil kafe, vona si sedla a divný řeči vedla. Už mi zase bylo hůř a hůř, nevím, jestli to byla příčina nebo důsledek. Máti dopila kafe a šla.

Ne, že bych se zbavil veškerejch povinností, jsou lidi, kteří by svoje počítače z kategorie vykopávek člověku na opravu vnucovali i do truhle. Třeba takovej Jára Frejka. Chápu, že se to s tím jejich modemem táhlo už dlouho, ale vlastně, co kecám? Jsem to byl já, kdo dělal machra, ať to tedy dneska přitáhne. A přitáhl. Tak co se divím? Ale Egíček šikovnej, Egíček vopravil. Jára Frejka přijel, odvezl mě i s počítačem do té jejich dědiny, co tomu říkají "Město Šlapanice" a páchne tam hnůj, tam jsme to zprovoznili a hodil mě zase zpátky.

Akorát včas. Akorát včas, abych stihl dodělat pořádek aspoň v části těch CD, co se válely po celým bytě, dokonce i odpadky jsem vynesl a trochu zahladil stopy po svém chorobovlčení. Ťapina se dořítila z teho Plzňa, sice cvičně zkusila nějakou námitku, že třeba bordel na stole, ale típnul jsem ju hned v zárodku, von ten bordel na tem stole byl eště po ní. Sklapla jak kudla a už se neodvážila. A večer jsem zavelel mocným hlasem: "Teď bude film - Kód Navajo". Ten mocnej hlas tam figuroval hlavně proto, aby zase Ťapinka nezkoušela nějaký finty, že střílení a válečný filmy né, že vona by chtěla horor a kdesi a cosi. Mocnej hlas zaúčinkoval, teď byl film - Kód Navajo. Velkoryse pomíjím, že po první půlce sklapla opět, teď už definitivně. Její problém, já jí konec neprozradím.

A jdu sklapnout taky.

---

Sobota, 22.02.2003 - Šáša, Andy a scíplá veverka

Ráno, když jsem psal včerejší zápis, tak jsem si medil, jak je mně líp, jo? Hmm, to taky bylo. Jenže už zas není. A proč?

Říkal jsem si, jak budu uklízet a léčit se. Ani z jednoho nic nebylo. Dopoledne jsem jenom tak relaxoval, na XChat se stavil poklábosit, rádio poslouchal, prostě jedním slovem pohoda. Jenže pak volal Šáša. Šáša je maník, se kterým jsem chodil do školky, pak se vyskytoval o dvě třídy vedle na základce a asi třikrát jsem ho za posledních patnáct let potkal v hospodě. Jenže von se kamarádí s plešatým Vejťou, věčně se spolu hrabou v počítačích, nakonec to obvykle celý domrví a pak kňučí. Zvlášť Vejťa. No a dneska Šáša volal, celej sklapoušenej, že jeho známýmu ňákej vůl přeformátoval disk a von z něho potřebuje data zachránit. Co přeformátoval, FAT tabulku mu přepsal. Pro laiky - celej disk v prdeli. Ne tak pro mne. A to Šáša, sviňouch, vycítil taky. Jako bonus potřeboval opravit počítač, BIOS v něm flashnout, to už by se dalo brát jako maličkost. Co jsem s ním měl dělat? Řekl jsem mu, že vyvenčím psy a ať přijde.

Šel jsem venčit psy. Vyšli jsme z baráku. Zašli jsme do rokle. Psy jsem pustil, ať se proběhnou a vykonaj potřebu. A tím skončily moje plány. Andy odběhl do křoví a vrátil se se zdechlou veverkou v hubě. Voni psi, aspoň ti naši, jsou na veverky pekelně vysazení, jenže veverky z nich mají tak akorát čurynu, tajtrlíkujou vokolo, psa rozdráždí a zdrhnou na strom, pes dole skáče, štěká a šlak ho může vzít. Ale je mu to platný jak mrtvýmu zimník, veverka nejni blbá a chytit se nedá. Jenže, je-li veverka mrtvá, na strom se jí zdrhá blbě. To je pak kořist pro Anďáka. Tím se může pomstít všemu veverčímu pokolení. Tedy se přiřítil s veverkou v hubě a mocně s ní třepal, že jako kdyby nebyla úplně tuhá (což byla), tak by jí pomohl, aby tuhá byla fest. To bylo zas něco na Mášu. Andy pobíhal s krvežíznivým výrazem, Mášena za ním, že by chtěla taky veverku, nejlépe mrtvou, že je to podle ní dobrá hračka. Jako kdyby doma neměla tenisák. A chytit se nedal samozřejmě ani jeden. Kde se vzaly, tu se vzaly, vyrojily se tam dvě děti. Holky, který jsou jedny z mnoha obdivovatelek našich psů. Nejdřív byly celý veselý z toho, jak si pejsci pěkně hrajou, pak se daly překecat, udělali jsme obchvat a odchytili jsme aspoň Mášu. Už se aspoň nehonili jak idioti. Ale co s Andym? Dokud mu neseberem veverku, chytit se nedá. Jeho už to taky přestalo bavit, začal dumat, co s veverkou? No co by? Sežrat, samozřejmě. Tedy začal veverku cupovat. Jak jsme se vždycky přiblížili, utekl. Zvlášť pro děcka to byla vcelku prdel, občas jsem je musel brzdit, byly schopný psa honit s děsným řevem po okolí. Kolem se začaly stahovat babičky. Jak kdyby vycítily, že budou moct vést svoje gerontokecy, úplně je to očividně magnetizovalo. V tu chvílu bylo kolem nás snad sto důchodkyň.

Bába 1: "Proboha, ten pes zardousil veveřičku."
(Kurva, babo, hovno zardousil, von ju našel, copak vypadá, že leze po stromech?)
Bába 2 (s dědkem a jakýmsi mopslíkem): "Jéžiš, no fuj, Fifíčku, ten je hnusnej, co? Pepo, pojď nebo se pobliju."
(Kurva, babo, sama seš hnusná. Kdyby tvůj Fifíček nebyl tlustej jak prase, taky by si dal. A proč by ses měla poblejt? Dyť ti nikdo nenabízí, můj čokl nevypadá, že by se hodlal s tebou dělit. Jedinej, kdo se tady s velkou pravděpodobností pobleje, bude Andy sám.)
Bába 3: "No, pane, to děláte moc chytře, to nevíte, že je ta veverka v rozkladu a může se z toho ten pes nakazit nebo umřít?"
(Kurva, babo, tak mu to zkus sebrat, když seš ty tady za chytrou, a jestli je tady někdo v rozkladu, budeš to opět jen a pouze ty. Když ne teď, tak během pár dní. Pokud si neodpustíš takový kecy, von se vo to někdo milerád postará.)

To, co je v závorkách, to jsem si jenom myslel. Ve skutečnosti jsem jenom skřípal zubama, a syčel: "Kurva, kurva, kurva" a "Zabiju, zabiju, zabiju". Zavolal jsem Šášovi, aby zbytečně nečekal před naším barákem. Přišel za náma. I s počítačem. A kolem šla spolužačka Evička, taky ze základky, to už nás tam bylo vcelku dost. Andy dožvejkal veverku, valná většina v něm zmizela, věděl, že už má stejně průser, tak se šel podívat eště za barák, jestli by se tam eště něco nenašlo. Našlo. Našel si tam jakousi kůžu s přivázaným špagátem, pokud se za barákem neválí vícero kůží s přivázanejma špagátama, pak to asi byla ta stejná kůža s přivázaným špagátem, se kterou si hrál s Ťapinkou na dostihy asi hodinu v pátek. Já toho psa jednou rozčtvrtím. Tak jsme si počkali, než dožvejká eště většinu kůže, špagátem teda milostivě pohrdl, a pak se nechal v klidu chytit a dělal hodnýho pejska. Hajzl. Děckám jsem dal aspoň čokoládu, ať se třeba zblejou taky, a šli jsme se Šášou zachraňovat data a upgradovat BIOS. Což nám vydrželo dobrý čtyři hodinky. To už mi bylo vcelku fest blbě, pobíhat hodinu a čtvrt venku s přechozenou chřipkou, to asi není nejlepší nápad. A navíc jsem měl hlad jak diverzant, celej den jsem kvůli psím dostihům nejedl. Musel jsem si objednat pizzu, neboť jsem si ani žrádlo uklohnit už nemohl. A to už zase slyším Ťapinu, jak bude kvílet, že s ňou do picérije nejdu, ale jak vytáhne paty, to už si tady nacpávám břuch.

Večer mi volala máti. Jsem ji zkusil požádat, jestli by mi je, když je Ťapina v Plzni a já na umření, aspoň přes jednu noc nepohlídala. No a nepohlídala. Včera prej musela za kámoškou Marií. Ještě mi dvakrát telefonovala, že pořád přemejšlí, jak ona by to jenom udělala. Měl jsem na jazyku návrh, ať se na Marii vysere, ale pak jsem rezignoval a poslal ju k čertu, i s Marií. Tak dneska večer volala, jestli psy teda přivedu, že furt čeká, až se ozvu. Fajn, já su zrovna v nejlepší kondici někam nějaký psy vodit. Dyť bych tam nedolezl. Radši jsem máti jízlivě poděkoval a škrábl telefonem. Stejně se psi do rána zblejou a poserou, tak co si budu dělat násilí?

Odcházím zdechnout do houští. Třeba tam najdu veverku.

---

Pátek, 21.02.2003

Takže rekapitulace, zas tady plácám až v sobotu ráno.

Poslední dny mně bylo pěkně blbě, choroba jakási zlá ně mě dolehla. Smrkal jsem, kašlal, kejchal, hekal, naříkal. Až jsem uvažoval, že zůstanu doma. Člověk míní, práca mění. Že si ty baktérie vždycky, mrchy, vzpomenou, když je nejvíc hokny. Měl jsem nadomlouvanejch spoustu věcí, což o to, ono by to počkalo a vydrželo, ale já bych pak nevydržel zase tři firmy honit jak vzedmutý jalovice, abych je dokopal k nějaké součinnosti. Ale jo, povedlo se mi to dotáhnout do konca. V práci máme Internetový bezdrátový připojení, 256 kbit/s, pro naše ouřadování to stačí. Jenom škoda, už se nebudu moct chlubit, že doma mám linku pětkrát rychlejší, než celej barák v práci, teď už to mám jenom o necelou polovinu rychlejší. Ovšem sám pro sebe, neberu-li v potaz občasné Ťapinino brouzdání po "Ženě-In".

Třeba teď. Teď mám doma tu třistadvacítku fakt sám pro sebe, jelikož psíci Internetem pohrdají a Ťapinka sbalila dekle a zdejchla se na víkend do Plzně.

A mně je líp. Sice furt smrkám, kašlu, kejchám, hekám, naříkám, ale v daleko menší míře, dokonce i slyším, uši mi odlehly, když piju kafe, poznám, že to má kávovou chuť, tak nějak super. Hlavně su vyspanej. Došel jsem včera z práce, psy vyvenčil a v devět padl jak podťatej (ne sťatej, fakt podťatej). Tedy mi nedělalo problém dnes v osm ráno vstát, opět psiska vyvenčit a su vzhůru, ani se mi nechce jít znova lehnout. Vrhnu se do dělání pořádku, Ťapinka se zejtra vrátí a bude zírat. Aha, teď jsem jí to vlastně bonznul, určitě si to i v tej Plzni přečtě. Ale nějaký překvápko by si po návratu zasloužila. Hmm, jo, mám to. Ťapi, pamatuješ na to klubíčko vlny, cos nechala na gauču? :o)

---

Čtvrtek, 20.02.2003

Furt mi je šoufl a nic veselýho ani zajímavýho nemám. Teda mám, ale napsat to by byla těžká útrapa. Snad se nebudete zlobit, vám to vynahradím potom, pokud teda ovšem nescípnu.

---

Středa, 19.02.2003

Kdepak deník dneska. Je mi zle jak psovi, žeru Codrex nebo jak se to svinstvo jmenuje, těžké časy na mě dolehly. A nemocnej bejt nemůžu a nemůžu. Zejtra, teda podle plánu zejtra, překopáváme v práci Internetový připojení. Pokud to zas firma Síťová Krabice a jejich slovutnej organizátor Koloušek nějak nezvoslí. Což už je u nich taková malá tradice. Vida, třeba dneska - zase si vymysleli jakejsi dodatek ke smlouvě, jelikož budem mít na střeše jejich anténu. Koloušek to donesl. Hodil jsem to Jítě, právnici, ta to chvílu študovala a nechala se slyšet, že je to blbost. Že je to pro úplně jinej typ zákazníků. Chtěl jsem, aby to Kolouškovi zavolala a vysvětlila, co tam zase dobabrali a jak to má podle "našeho" názoru bejt. Prej se mu nemohla dovolat. Napsal jsem Kolouškovi, ať zavolá on Jítě. Prej se jí nemohl dovolat. Zajímavý. Já se dovolám voboum, kdykoli se mi zamane. Ujistil jsem se, že Jíťa sedí v kanclu na prdeli, vytočil Kolouška na mobil a hučel do něj tak dlouho, až zvedl druhý sluchátko a zavolal jí. A rázem to šlo. Pravil, že se ozve, jak s tou zítřejší realizací. A neozval se. Moc se těším, že tam zejtra budu zbytečně. Jak by to řekl pan Howadoor? Bít a bít a bít.

Eště jenom zmínka - byl jsem na Magorátu, dlouho jsem se pořádně nena$ral, musel jsem to napravit. Původně jsem tam šel pro data, ale při té příležitosti jsem si řekl, že by z Magorátů taky mohla vypadnout nová verze 602 Pro PC Suite, což je takovej srandovní českej kancelářskej balík programů. Náš slovutnej ouřad to používá, jelikož si město platí jakousi multilicenci a nás to nic nestojí, narozdíl od produktů Micro$oftu, který jsou taky na howno, ale to Mikro$oftí howno stojí moře moc tisíc korun. Ten českej to vcelku nahradí, stojí pár šušňů, pokud je to domů nebo pro pár počítačů, je to dokonce gratis. Tak - že vyšla nová a dost změněná verze, to jsem věděl. Maník, co to má na starosti na Magorátu, známý Hrstič - databázový drtič, ten věděl prd. Což je divný, jelikož Hrstič je tam jeden z mála, kterej obvykle něco ví a něco zařídí. Tak jsem napsal na tu firmu, jestli to z nich někdy vymámíme. Odpověděl mi jakejsi pikolík, že je to divný, když už třiadvacátýho ledna posílali balík třiceti CD na Magorát k rukám jakýhosi Mgr. Tomu to mohli poslat třeba k oudu, to je nějakej Mgr., kterej tam už několik let není, aspoň jednoho už vyhodili nebo zavřeli. Tak CéDéčka volně kolovala po slavném "Odboru městské informatiky", až skončila u nějakých hardwarářů, ti to přijali jako vhodný podložky pod kafe a hodili to do skříně. Naštěstí jim to Hrstič - databázový drtič zavčasu vyrval ze spárů, jednu kopii navalil a Žufi se má čím bavit - několik dní bude upgradovat.

A konečně jsem doštudoval podrobně ten Bobešův deník. Jeho zážitek z letadla je dobrej. Taky bych chtěl cvičenou letušku, která by mě obskakovala. Kdyby to bylo i se zvláštní kabinkou, ani bych moc nebrečel. Jo, a přestal do mě rejpat tak intenzívně. Odloučení dělá divy. Teď už nadává všem správcům všech sítí naráz. Aby nás nemusel asi jmenovat. Tukan je to.

---

Úterý, 18.02.2003

Ráno jsem se přiřítil do práce, ani extra včas, ani extra pozdě, tak nějak akorát. Něco jsem musel ráno dohledat doma v archivu v mailu, stejně všichni mysleli, že su na Magorátě, kam pudu až zejtra nebo pozejtří. Dořítil jsem se, pohodil v kanclu tašku, vyrazil ze Žufiho kártridž do tiskárny, co včera koupil, a zase zmizel (ne Žufi, já jako jsem zase zmizel). I s kártridží jsem si to namířil na blízký pracoviště, za hodnou paní vedoucí Evimaši a jejíma babama. Teda tentokrát spíš za těma babama, kártridž inkoustovou jim vyměnit a něco, co jim tam blblo, jim opravit. Do toho přišla ještě druhá kolegyně tam odvedle z kanclu, prej by mi cosi ani neměla říkat. To mě zaujalo, jak někdo říká, že by něco neměl říkat, už tuším ňákou koninu, ale zas ne velkou a už samovyřešenou. A taky jo. Prej mi chtěla včera už už volat, že se jí zbláznil počítač. Psal naprostý nesmysly a furt v kuse. Až po chvíli si všimla, že má kozy položený na klávesnici (teda vona říkala doslovně "dudy obludy", nevím, jak si to mám přebrat). No jéje, škoda, to mě zavolat mohla, dlouho jsem se smíchy neposral.

Žufiho jsem na tu dobu nechal v kanclu, měli se s velkou pompou dotlačit kašpárci z NetBoxu s anténou na měření signálu na Internet. Jo, přesně ti, co se měli dotlačit už včera. Tak aby tam někdo byl. A taky jsem nechal v kanclu cigára. To už bylo horší. Cestou jsem meditoval, jestli si mám koupit tak dvě kusovky Kusovky? Nebo se na to vykašlat? Nebo rovnou tři? Nebo jak? Zaplul jsem do trafiky a zjistil, že se prodávají velice zajímavý cigarety, takový nouzový balení, po deseti, dlouhý je to jako Startky a stojí to patnáct korun. Jsem si je koupil. Nic extra, ale dá se to kouřit, aspoň časově omezenou dobu určitě. Vida, díky tomu, když je člověk sklerotickej, leccos novýho zjistí.

Jak jsem se vrátil do našej budovy, pídil jsem se po kašpárcích z NetBoxu, kteří se měli dotlačit. Mezi osmou a desátou. Nabeton prej. Jedinej, kdo se dotlačil, byl Ládíček Kopíráček, kopírku vopravit, ten když slíbí, obvykle se plus mínus půl dne staví. Leč ten nám s tímhle nepomůže. V jedenáct jsem zavolal Kolouškovi, zas temu jejich vobchodníkovi, a zeptal se ho, jaký časový pásmo používaj, středoevropskej čas to asi nebude. Mínil, že je to divný, prej už u nás určitě byli. Ale von je zná, voni jsou blbci a nikomu nic neřekli, sami si to změřili a zmizeli. Určitě. Tak to muselo bejt. Blbci to jsou, to je mi víc než jasný, ale to by vo nich někdo musel vědět. Třeba kolega Havlajs, kterýmu se tím pádem museli motat po kanclu, nebo tlustej vratočuč Gauner, asi by kolem vrátnice šli. Pokud nemaj helikoptéru. Tlustej vratočuč Gauner pravil, že blbců kolem něho šlo dneska vcelku dost, třeba já už asi třikrát, divný existence se mu tam motaly, ale nikdo s anténou. Za chvíli mi volaj technici, prej se jich Koloušek tuze vyptával a voni měli problémy a přijdou. Hned. No fakt přišli, až jsem vlastním očím nevěřil, na třetí pokus, síla. Jo, holt slovutná firma. A vybral ju velkej šéf Kvakin. Tak to musí bejt. Přišli, změřili, táhli. A my se Žufim táhli na oběd. Jenom jsme se ještě zastavili ve vedlejší budově na gynekologii, zas jim prej nešel Internet. Připojit se po modemu. Chvílu jsme počkali, až nějaké vulvě doprohlížej vulvu, podíval jsem se na počítač, zkusil to a šlo to. Asi to bylo včera nějaký přetížený. Nebo jim na tom taky ležel někdo kozama. Nebo vulvou. Hlavně nám kvůli prodlevě s vulvama ptáci v hospodě sežrali přírodní ptáky s brkaší a museli jsme si dát španělskýho ptáka s rejžou. Ale to je jenom detail.

Odpoledne jsem něco smontoval, něco aktualizoval, něco někam odnesl a stavil se u EFXka. Zas pro mě nikdo neměl nic připravenýho, pokrčil jsem rameny a měl se zase k odchodu do hospody. Jenom jsem chtěl nějaký data zazálohovat. Byl toho takovej balík, že to i Windowsy zblblo. Teda, vony Windowsy jsou samy vo sobě dost svérázný, zblbne je ledaco, ale takovýmto způsobem jsem to ještě neviděl:

V hospodě jsem byl první. Tak jsem si aspoň noviny přečetl. Část teda. A hned mě tam zaujal článek, jak jsou střeženy v souvislosti s hrozící válkou v Iráku naše strategické cíle:
"... tyto i mnohé další přehrady jsou nyní minimálně pod takovou ochranou, pod jakou byly naposled před zasedáním summitu Severoatlantické aliance v Praze. Silnice vedoucí přes přehrady střeží nepřetržitě kamerové systémy a vodohospodáři provádějí kontrolní pochůzky častěji než obvykle."
Jsem rád, že jsme v takovém bezpečí. Vždycky jsem tvrdil, že čas našich vodohospodářů teprve přijde. Jenom nechápu, kde u nás jsou ty výcvikové tábory protiteroristických komand vodohospodářů? Průměrně cvičený terorista z Al-Kakajdy dokáže přehradu vyhodit do luftu během několika minut, ale ne u nás. Náš průměrně cvičný chrabrý vodohospodář mu v tom stihne zabránit a ještě dokončit kontrolní pochůzku. Profíci se nezapřou. A pokud už to nepůjde jinak, aspoň si explozi natočijou na videjo. No jéje.

Předseda místní organizace Českého rybářského svazu v Lázních Bělohradě Jindřich Rychtera
- typický vodohospodář, Al-Kakajda se třese hrůzou.

Ale já nevím víc věcí, viz věta ze závěru tohotéž článku:
"Sedmá mechanická brigáda v Kroměříži vyčlenila pro možnou spolupráci s policií 400 vojáků."
Vida, že máme v armádě mechanickou brigádu, ňáký roboty, cyborgy nebo androidy, to jsem nevěděl už vůbec. Tupec nevzdělanej su.

A pak přišli do hospody Pepé a vzápětí i Bača a Tetka Králička a bylo po čtení. Ještěže Bača aspoň donesl videozáznam z naší slovutné akce na Chvojnici. Aspoň jsme se s Ťapinou doma potom pobavili.

A dál?

Akorát už mi psala knihovnice Alena, Howadoorova známá, že se jí moje pitomý stránky s pitomýma kecama líbí. Teď všichni určitě čekáte, že napíšu, jak je Alena pitomá, když se jí moje potomý stránky s pitomýma kecama líbí, ale to já neudělám, jelikož se Aleně líbí MOJE pitomý stránky s MÝMA pitomýma kecama, tedy si u mně šplhla na mou věru ohromně. Tak.

Howadoorovi zas Blable zakazuje malovat nahotinky, Chocho ztratil tuze moc peněz a Bobeš kupuje pohovku nebo kýho čerta. To poslední bych i chápal. Co se voženil, stal se z něj vepř a vepř se potřebuje rochnit na gauču. Skoro jako Ťapinka. Ta se nemusela ani oženit. Navíc mě pomlouvá.

---

Pondělí, 17.02.2003

To je zase hodin, jak u hodinářa. Zas je už hrubo po půlnoci. A to na mne leze zase jakýsi nachlazení nebo chřipajzna a mám za sebou dost blbou noc. Furt jsem se budil. Poprvé mě honily děsný sny. Zdálo se mi, že jsem zase pracoval u Anete a jel s Kachnětem na výjezd kamsi do Třebíča. Hrůza bylo to Anete, Kachně bylo plus, že mně rovnou ve spánku netrefilo. Stejně jsem se vzbudil zpocenej. Druhý probuzení bylo eště dramatičtější. Večer jsme tak dlouho meditovali nad tím, jeslti si dáme k večeři tousty nebo vobložený chleby, až celá diskuse vyzněla do ztracena a dali jsme si akorát prd. Zapomněli jsme. Nevím, jak Ťapinka, ale já si na to velice dobře vzpomněl ve čtyři ráno, když mě hlad probudil. I vylezl jsem, vyplundroval ledničku a zas zalezl. A tím jsem měl odvstáváno. Pak na mě Ťap sice eště houkala v sedm, ale já kamuflážně odvětil cosi ve smyslu "Už idu" a bác, další, co si pamatuju bylo půl desáté, pak šéfová a její skřípozubý brblání (to jsem chtěl opsat, že brblala a skřípala zubama zaráz), o půl jedenácté se prej do práce nechodí a rozbije mi hubu nebo co.

Stejně ale na den nebylo nic moc v plánu. Chytil mě zase rapl a pálil jsem zálohy dat na CD, co kdyby všecko všecičko se všude zhroutilo nebo někdo konečně vymyslel pořádnýho vira nebo tak. Pekl jsem jedno CD za druhým. Až odpoledne se taky měli stavit kašpárci vod NetBoxu na měření signálu na novej Internét. Žufi vyrazil kamsi pro tonéry do tiskáren, já, že na ně počkám. Vím, co je to za bandu, vlastně jsem s nima měl už cosi několikrát do činění, a ještě jsem vod nich žádnou velkou činnost neviděl. Malej dvůr a dlouhej bič by to chtělo, ačkoli vím, že s dlouhým bičem na malým dvoře houby pořídíte. Lešenářskou trubkou je brat po rypákách. Ale to bych předbíhal. O půl páté jsem napsal tomu jejich obchýšovi rádobyvtipnej emajl, že zrovna spisuju sbírku básní "Marné naděje a touhy" a jestli mu mám poslat autorskej výtisk? Ozval se vcelku hned, zjevně seděl na firmě a kinklal nohama:
"Já měl pocit, že jsme se domlouvali na dnešek nebo na čtvrtek."
"Omyl, domlouvali jsme se na dnešek aji na čtvrtek. Dneska měření, ve čtvrtek realizace."
"Jéžiš, no jó, ahá, voni tady dopoledne měli něco urgentního."
"A co já s tím? Taky měli přijít odpoledne."
"Nó, to voni zase řešili to, co nestihli dopoledne."

Domluva, jak s blbejma rozprávka. Neva, prej přijdou zejtra. Ráno. Do desíti. To jsem tedy moc žádostiv.

A když jsem tak hezky nakrknutej přišel dom, Ťapina mi ještě dodala. Chvílu jsem se poflakoval a pak si vzal knihu. Zapnula počítač a jala se páchat jakousi tabulku. Ve Wordu. To je tak normální, že se dělaj tabulky ve Wordu. A taky kalendáře, a taky jmenovky, prostě všechno se dělá ve Wordu. Ať si to dělá, kde chce, když je střelená, ale ať u toho aspoň mlčí a neprezentuje to. Ne teda to, že to dělá, kde chce, ale to, že je střelená. Když vona jednu tabulku udělala, druhou chtěla udělat stejně, ale jinou, tuhle jenom zrušila konstantní šířku sloupců a je to divný, že ty sloupce nemaj konstantní šířku. Pravil jsem, ať si to udělá v Excelu, já si čtu dedektývku a nemám na takový krávoviny náladu. Jé, prej krávoviny, náhodou jsou to jakýsi hodnoty psa a krávy. Vzhlédl jsem od knihy a zavrčel, že ať si to je třeba hodnota strakapouda a oukleje, že je mi to buřt. Ať si to udělá v Excelu. Jenže to jsem si vyslechl, že všechno je nutno dělat ve Wordu, ona to tak dycky dělá, všechno v něm dělá, moře tabulek už v něm udělala, ale Excel? Blééé, fuj, nikdy jí nic nevytiskl, ani orámovat tabulka tam nejde, zvětšit sloupec taky ne, zmenšit sloupec tuplem ne, špatnej program, moc špatnej program. S tím špatným programem jsem jí dal v duchu trošičku za pravdu, program to je sice na blití, leč když chce spáchat tabulku, patrně by to bylo dobrý ho použít. Říká se mu též tabulkový kalkulátor, už podle názvu má s tabulkama víc společnýho, než textovej editor. Databáze se taky nedělají v PaintBrushi a málokdo upravuje grafiku v Outlooku. Ale jestli chce, ať si to dělá v tom Wordu, to je její věc, leč ať drží u toho pak pysk. Nee, vona mi jenom popíše, co udělala, vona přece nic špatně neudělala. Mně to nezajímalo. Ona už ječela, že mi to řekne. Nakonec mi to řekla. Já neposlouchal. Ani ale nečetl, když kvílela jak Viktorka u splavu. Takže já měl po čtení a ona po povídání. Nakonec si spustila Excel a udělala to v Excelu. Pomluvila ho. Je to tuze blbej program. Musí to bejt z principu blbej program, když Ťapina neví, jak se v něm nastavují okraje. Tak, a máš to, Bille.

Jinak se neděje nic zajímavýho. Bobša asi v Engliji sežrali. Vlastně tam neni sú lidožrúti, tak si ho vomotali gázou a udělali z něho kotel hnusnýho čaje. Pro bezdomovce. Ani ti to nepili. Fuj. Vyluhovanej Bobeš.

A pověstní Chocho a Howadoor? Chochovi jebe, Howadoorovi jebe. Chocho by jebal, Howadoor by jebal. Chocho by jebal kolegyni Pitchu Frau Kozelovou, Howadoor by jebal VavuCz. Dyť říkám, že jim jebe.

---

Tak nějak pátek 14.02.2003 - neděle 16.02.2003 a k tomu vlastně eště jednou ten čtvrtek, 13.02.2003

Vida, jsem se tady ve čtvrtek nějak zamyslel. A proč se mi vlastně nechtělo psát, ani spát, ani nic, to ze mne nějak nevypadlo nakonec. A přitom to bylo vlastně prozaický. Uhoněnej jsem byl jak kůň. Všude mě chvílu zdrželi. V práci, u EFXka. Všici si chtěli povídat. Ne něco vyřešit, ale teoretizovat, jak rádi by to vyřešili. A to jsem měl domluvenou návštěvu. Péťa Hromádka s Kachnětem se chtěli stavit, mimo jiné na topinky. Topinkové obžerství. Zašel jsem koupit eště jednu štryclu chleba, něco česneku a trochu takovejch těch voplaků a jinejch svinstev, co k návštěvě (myšleno vítané) obvykle patří. Jak ten blbec jsem šel po cestě do Alberta, tam mě zdrželi nejvíc. V pokladně seděla kunda všech kund a dělala, jak když sere a maluje. Zároveň. Vobojí eště pomalu. "Paní vedoucíííí, jakej je tenhlééé chlebááá?" Píča blbá. Furt ječela, furt něco nevěděla, po tlamě jí dát. Třeba s tím chlebem. Když tam s ním zázračila už asi tři minuty, snažil jsem se jí vnutit, ať tam proboha namarkuje nejdražší chleba, jakej maj, hlavně ať jí můžu zaplatit a táhnout do prdele, teda domů, za Ťapinkou, návštěvou, psama a topinky dělat. Už aby to zas zkrachovalo, už ten kvelb funguje ňák moc dlouho bez přerušení. To dycky zkrachuje, koupí to někdo jinej a chvílu to funguje dobře. Pak se to pokazí, zkrachuje a tak furt dokola. No, nakonec jsem přišel, jenom asi se čtvrthodinovým zpožděním. Topinky jsem udělal. Sežrali jsme. Sice málo, ale přece. Už nejsme nejmladší, jak když jsme u Péti dokázali společně zkrmit skoro dva bochníky. Takhle každej jenom ďobnul a prej už nemůže. Zatrénujem.

No a jak jsem z toho byl uhoněnej, musel jsem se na chvílu natáhnout. Z chvíle byly nakonec víc jak dvě hodiny, asi od sedmi do půl desáté. Tak se nedivte, že jsem tady pak čumákoval, divný řeči vedl, a nechtělo se mi spát. Než jsem si teda lehnul. Pak už se mi zas chtělo. Ve čtyři ráno není divu. A v sedm vstávat by byla taky blbost. Byl jsem rád, že jsem v ten pátek byl kolem deváté v práci. A všechno vodznova. Práce, jednání, tohle domluvit, tamto zařídit.

Po druhé jsem vypadl k EFXku. Taky ne přímo, ještě jsem to musel vzít přes velkoobchod, vyzvednout jim tiskárnu a koupit disk. Než by se pro to stavil někdo vod nich, to už bych taky mohl bejt v důchodu. S tiskárnou a diskem jsem nacvičil zpátky k EFXku, chvílu tam s tiskárnou zázračil, disk jsem si nechal na jindy. Ťapinka mi volala, že jde nechat vykastrovat čubu Mášu. Nebo lépe řečeno - v jednu mi volala, že jde nechat vykastrovat čubu Mášu. Vzápětí zas, že teď né, že teď to nejde, protože jim tam jakejsi čokl rodí (čuba samozřejmě), že až k večeru. V půl šesté další telefonát, už jdou kastrovat čubu Mášu, v sedm ať se stavím do ordinace, pomoct už vykastrovanou čubu Mášu odtransportovat domů. Stejně jsem měl v plánu tak nějak bejt doma. Jedinej, kdo by mi mohl udělat u EFXka čáru přes rozpočet, by byl untršéf Béďa, ten zase chtěl pokročit v práci na reklamním letáčku. Dohodli jsme se, že mu na to něco nafotím (nafotil jsem) a on si připraví další podklady. Vlezl jsem mu do kanclu: "Tak, Béďo, máš připravený podklady?" Béďa se zamyslel: "Jo vidíš," a sápal se po bloku a tužce. Pravil jsem: "Aha, nemáš. Nevadí, až je budeš mít připravený, pošli mi je mailem," práskl jsem dveřma a zmizel. Stejně jsem to stihl tak tak. Přesně v sedm jsem byl v ordinaci. Právě se pouštěly do operace. Dvě veterinářky vopravdický a nedouk Ťapinka jako přicmrndávačka. Že to dřív nešlo. A že to tak třičtvrtě hodiny zabere, ať počkám v čekárně. Známe jejich organizaci, jsou dvě, krát třičtvrtě hodiny, to máme hodinu a půl. Jsem se radši stavil k máti, aby měla radost a já neseděl jak tukan v čekárně. Přesně jsem to vypočítal. Aspoň jsem si to myslel. Za hodinu a půl mi Ťapina píše, že je to hotový, ať přijdu. Je to půl ulice. Byl jsem tam hned. Jenže jsem ve svých výpočtech zmínil jenom dvě veterinářky, na přicmrndávající Ťapinu jsem zapomněl. Tak jsme tam ještě půl hodiny postáli nad stále uspanou čubou. Ne, že bysme čekali, až se probudí, to jenom tak, kdo si počká, ten se dočká. V tomto případě jsme si počkali my. Se nedivte, že jsem po téhle anabázi nic nespisoval, padl a byl kaput.

A byl kaput až do soboty do půl druhé odpoledne. Na sobotu jsem měl připravenou lahůdkovou akci. Dvě lahůdkové akce. Jednu míň lahůdkovou akci a jednu víc lahůdkovou akci. Nejdřív se stavit k Pepému, prozkoumat jeho počítač, co našel někde u popelnic, a propojit mu počítač, co nenašel u popelnic, s věží. To ještě šlo. Skoro. Počítač, co Pepé našel někde u popelnic, byla funkční třiosmšestka, sice nevím, k čemu by mohla bejt dobrá, ale kromě monitoru šlape. Nejlepší bude, když si ju Pepé dá pod postel a za čtyřicet let z ní bude starožitnost. Propojit běžnej počítač s věží, to byl jinačí oříšek. Ne, nemějte mě za vola, kterej neumí propojit jedním kabelem dvě k sobě pasující zařízení. Ale už výchozí situace byla náročná. Pepé, jak von vcelku prdlajs vidí, svýho času si vymyslel, že mu mám udělat detašovaný pracoviště. Von má tu mrchu ozvučenou, jako pro nevidomý, že mu všechno recituje, tak Pepého kdysi napadlo, že by mohl pracovat v posteli, tam nepotřebuje monitor, tam mu stačí natáhnout klávesnicu a reproduktorky. Jenom je to sedmnáct metrů a přes dvě zdi. A nemůže to furt někde přepojovat, to dá rozum. Tak jsem mu kdysi už předloni na podzim vyrobil skvělou přepojovací krabičku, natáhl sedmnáctimetrový prodloužení a může si písat v posteli. Přepne si klávesnicu a zvuk do ložnice, bedničky za hlavou, klávesnicu na pupku a píše a píše a vono mu to kecá a kecá, co von to píše a píše. Až pak vstane, přepne si to zpátky, nasadí si brejle a upraví tomu jenom formátování a je to. Tak to je jedna věc. Pak má eště sluchátka, normální bedny, mikrofon, vstup z TV karty a navíc to chtěl propojit výstup ze zvukovky do věže a vstup do zvukovky z věže. Naráz. Voboje. A nic neodpojovat. Všécko potřebuje. A náráz nejlíp. Nakonec se nechal ukecat, abych mu mohl aspoň sluchátka šmajznout, to má na předním panelu a může to přehazovat. Jinak bysme to asi neudělali. Tož takovej hamižnej Pepé je. Si má koupit mixpult, říkám mu to furt.

No a ta druhá sobotní atrakce? Fabiak mě nahecoval, abychsem mu šel nafotit nějakej sraz jejich chatu, jakýhosi takovýho toho ouchylnýho, jak si chatujou přes SMS. No jéje. Ale co by člověk neudělal pro kamaráda? Akorát jsem si naporučil krásnou visačku "Egi - Press". Teda Fabiak navrhoval německy (a eště blbě) "Egü - prässe", jenže jsem ho vodhalil, že by udělal ty přehlásky tuze malý, tak, aby si jich nikdo nevšimnul. Tůdle. Navíc - když neumí německy, ať do toho nevnáší svou invenci. Visačka byla. Dělal jsem, co jsem mohl, blbě zakouřený prostředí, mizerný osvětlení, nešikovný ruce. Ale jo, šlo to. Jenom někteří těžce remcali, že je fotit né, a dávat na Internét taky né a kdesi a cosi. Jeden byl zvlášť dobrej, ten blábolil cosi vo tom, že je hudebník a podle smlouvy a jakejchsi autorskejch práv a poplatků OSA ho vůbec nesmí nikdo fotit. No exot. Sral jsem na jejich kecy a fotil a fotil. Ať si to pak Fabiak přebere. A třeba i zcenzuruje, dle uvážení. Někteří, až se dozví, co tam vyváděli, asi mu budou chtít rozbít hubu. Cheche.

Domů jsem dorazil až v neděli kolem půl čtvrté ráno. A spal zas až do jedné. Pak jsem se zvrhl na úpravu těch fotografickejch "úlovků", aby to měl chlapec (jako Fabiak) rovnou připravený a mohl to rovnou narvat na web. Měl se pro to stavit po páté. A máti měla přijít v šest na kafe. A já jsem měl jít na nákup. Hmm, moc věcí. Po čtvrté jsem se začal richtovat na to nakupování. Podívám se na telefon. Pět zmeškanejch hovorů a zpráva. Všecko od Fabiaka. Že má čas dřív a jestli se může dovalit. Tak jo, nákup počká, tam jsou do osmi. Jenom jsem máti zavolal, ať nespěchá. Pravila, že dobrá, aspoň si něco dodělá a přijde o půl sedmé. Fajn. Fabiak se přiřítil, drapl fotky na CD a zas se odřítil. Vlastně i se mnou, já šel zároveň na ten nákup. Vcelku bez incidentů se to obešlo. Ťapinka vyprdla seznam, tak jsem to bral podle něho. Jeden zádrhel se našel - měl jsem koupit předpřipravený mražený ovocný knedlíky. Neměli. Teda měli, ale jakýsi podezřele vypadající a podezřele drahý. Tak jsem je nebral. Zato jsem dle seznamu koupil tvaroh. A jéje. To bylo zas keců, blbej su, nemožnej, nedojde mi, že tvaroh patří na ovocný knedlíky, tupan su a blbé hovado. To sice Ťapina neříkala doslovně, to by ani nedořekla, ale hezky to opisovala. Jo, kdybych tvaroh nedonesl, to by ho stopro potřebovala na ňákou buchtu, já ju, buchtu jednu, moc dobře znám. No a na závěr dne přišla máti, podívat se, jak je čubě. Co je jí po nás? Čuba je důležitá. Přišla o čtvrt na osm. To jenom tak pro dokreslení. A vůbec, to by mohlo bejt v zásadě všecko.

---

Čtvrtek, 13.02.2003

Divný, spát se mi nechce, psát taky ne. Asi vím, čím to bude. Teda, čím to bude, to zase nevím, vím akorát, čím to je. Teda si to myslím. Myslím, tedy jsem. Jsem dokonce až tak moc, že z toho myslím. A myslím, že jsem o tom přesvědčen. Taky jsem přesvědčen o spoustě jinejch věcí. Třeba jsem přesvědčen o tom, že strkat mokrou pazourou hřebík do levé dírky v zásuvce je blbost. Ona je blbost strkat mokrou pazourou hřebík i do pravé dírky v zásuvce. Ale do té levé víc. Vlevo je fáze. Vpravo nulák. Když teda není elektrikář vůl. Právě proto je taky blbost strkat mokrou pazourou hřebík do pravé dírky v zásuvce. Elektrikář může bejt vůl. A nezřídka je. Nebo taky může mít jenom málo drátu. To je taky blbost, tak by to dal navopak v rozvaděču, aha. Tak to tam může mít blbě zkroucený. Že mu to nejde prohodit. A tak dá fázi doprava. To se může stát. Nebo se to taky může stát, když je prostě ten blbec.

Vlastně kecám. Strkat hřebík mokrou pazourou do pravé dírky v zásuvce je blbost jenom v tom případě, že jde o zásuvku elektrickou. Strkat hřebík do pravé dírky v zásuvce u stolu zas taková blbost není. Tam žádná fáze patrně nebude. Ale vyloučit se to nedá, kdo ví, co máte kdo za divnej stůl. I levá dírka v zásuvce stolu obvykle napětím neoplývá. Ale zas to záleží na tom, co máte kdo za divnej stůl. Ačkoli to musí bejt pěkně divnej stůl, když má v zásuvce dírky. Ledaže. Ledaže by to byly dírky zepředu, od zámku, na klíček. Pak bych tomu rozuměl. Prostě máte stůl, kterej má na zásuvce levou a pravou dírku na klíček. To máte pěkně bezpečnej stůl, když má na jedné zásuvce dvě dírky na klíček. To taky musí mít dva zámky. A na jedné zásuvce. To je sice trochu redundantní a nadnormativní, ale dyť říkám, že máte divnej stůl. Jo, taky byste mohli mít stůl, kterej by měl dvě zásuvky, každou jenom na jeden klíček. Jednu vlevo. A jednu vpravo. To by tak moc divnej stůl nebyl, takovej mám taky. Ten teda je divnej ze spousty jinejch důvodů, třeba jakej je na něm bordel. Ale kvůli dírkám vod zásuvek to nebude. Zas mi ovšem nepřijde nijak moudrý cpát do té dírky hřebík mokrou pazourou. Ani do levé, ani do pravé. Ani suchou pazourou. Ani žádnou jinou pazourou, třeba od sádla. Představte si, že si namažete pazouru sádlem, vezmete hřebík a strkáte ho do dírky u zásuvky od stolu. Do levé. Nebo kliďánko i do pravé. To budete vypadat jako idioti. Ne ne. Není nic moudrýho na tom.

Možná by to bylo moudrý z toho pohledu, že hřebík je železnej a když ho vochmatáte pazourou vod sádla, vlastně ho tím konzervujete. Aby nekorodoval. Ale to nebude korodovat, ani když ho následně nebudete rvát do dírky vod zásuvky u stolu. Prostě ho tím sádlem namažete a dáte zpátky do krabice. K ostatním hřebíkům. Ještě lepší je vazelína. Když ten hřebík namažete sádlem, tak sice nekoroduje, ale po čase smrdí. Žluklým sádlem. To po vazelíně smrdí hned. Samozřejmě vazelínou a nikoli žluklým sádlem. A to je úplně jinej smrad. Ten k hřebíkům patří. Taky se dá hřebík olejem konzervovat, jenže zase ne v krabici. To uděláte akorát svinčík. Sice svinčík úplně jinýho druhu, než mám já na tom stole, ale svinčík je svinčík. Proč bych měl mít svinčík vod voleja na stole, že jo? To bych byl pěkný čuně. Mám tady tak maximálně kafem politý papíry, ale to k tomu už tak jaksi patří. Ale olej na stole ne. Jedinej olej, kterej patří na stůl, je stolní olej. Ten bývá však na stole v kuchyni, nikoli u počítače. Kdo má u počítače stolní olej, že jo? Ale co brblu, nevím, do jaké sociální skupiny spadáte, třeba máte jenom jednopokojovej byt s kuchyňským koutem a v tom kuchyňským koutě stůl a na stole stolní olej a taky počítač, protože je to jedinej přijatelnej kout v celým vašem bytě a taky jedinej přijatelnej stůl v celým vašem bytě a kam jinam byste dali počítač? Na konferenční stolek těžko. Stejně tak olej na konferenční stolek těžko. To si ho dejte spíš do špajzu. Ten stolní olej, ne počítač. Počítač ve špajzu by vám byl prd platnej. Jen si počítač hezky nechte v kuchyňským koutě, když už máte tak malej byt. A buďte rádi, že máte aspoň nějakej. Byt, ne počítač. Spousta lidí nemá vlastní byt žádnej. Ani nevlastní. Ani počítač. Ani nic jinýho. Všichni jsou úplní žebráci. A žebrákům pan Howadoor káže peníze dávat, nevíte, kdy o ten svůj malej kutloch přijdete i vy. Pak budou žebráci z vás a budete rádi, když vám pan Howadoor taky něco dá.

Též pan Chocho káže žebrákům peníze dávat. Pokud mu zrovna někdo něco nepije. Třeba pokud mu Pitcha Frau Kozelová nepije krev. Nebo pokud Pitcha Frau Kozelová netouží pít a neotvírá flašku a její obsah nelije Chochovi na záda. Též Chocho káže, jenom když nepije zrovna on. A to je málokdy, jelikož jako správný delta typ alkoholika pije furt. Po trochách. Nemůže furt pít po kvantech, protože to by nic nekázal. Jedině by mohl kázat vodu a sám pít víno. To leda. Stejně jako politici, ti kážou bytovou výstavbu, vystavují byty jenom pro sebe a vy máte pak takovej malej krcálek, v něm v kuchyňským koutě naňahňanej počítač div ne na lince hned vedle oleje. Vy jste na tom teda pěkně bledě. Se už ani nedivím, že se pak šťáráte mokrou pazourou hřebíkem v zásuvce a čekáte, že vás to zabije. Ale to děláte volovinu, to už se radši rovnou zastřelte. Taková pistole ráže 9 mm je spolehlivější, u ní vám aspoň nevypnou proud. Můžete sice namítat, že to nadělá svinčík, ale to vám zas už, myslím, může bejt vcelku jedno. Vy už to uklízet nebudete. Navíc když máte takovej malej byt, ani ten svinčík nebude tak velkej. Tak vidíte. A kdo za to může? Komunisti. Ti taky kázali bytovou výstavbu a sami pili víno. Teda voni spíš vodku chlastali. To vodkoukali vod Rusáků. Ti taky kážou vodku a přitom chlastaj jakousi domácí samohonku. Tou můžete maximálně třeba odmašťovat hřebíky, který jste, tukani, zasrali sádlem. To už je na tom líp ten Chocho, kterej nasává Fernet. Z toho má ten delta typ alkoholismu. Ale přece nebude Fernet, koupenej za těžký peníze, který náhodou nedal žebrákům, plácat na hřebíky, že? Sice by je odmastil, ale od Fernetu by byly ulepený, tak by je musel eště umejt vodou a to by mu zrezly.

Nejlíp fakt uděláte, když se rovnou zastřelíte. Aspoň pak nebudete muset tady číst moje volné myšlenkové asociace. A hele, já su vlastně asociál. To se zastřelte rovnou. Přece se kvůli tomu, že vy čtete tady ty voloviny, nebudu střílet já? To bych si mohl vodpustit prácu se sepisováním a klíďo se jít šťourat mokrou pazourou hřebíkem v levé dírce zásuvky.

---

Středa, 12.02.2003

Děsně se mi chce spát, jelikož mám za sebou pernej den a několik vyčerpávajících jednání. Stejně vod nich nejni zatím definitívní výsledek. Teda asi nebude vadit, když se s nima nebudu zatím chlubit.

Včera jsem zapomněl na jednu příhodu. Egi lezl do kanálu. No, von to nebyl až tak kanál, taková ta větrací šachta ze suterénu, v chodníku, přikrytá mřížou. Ženština jakási šla z polikliniky, co sousedí s ouřadem, šklebáka táhla v kočárku. Šklebák měl asi rýmičku nebo nějakou takovou závažnou chorobu, baba z teho měla nervy hin a kdoví, jak se jí to povedlo, pustila nad tou mřížou složku se všema recepisama na spoustu patáků pro šklebáka. Kdyby chtěla, aby ta složka papírů propadla tím roštem, tak se jí to nepovede. Jenže vona to očividně nechtěla. Tak se jí to povedlo. Recepísy zahučely důle a baba byla zralá na kyslíkovej stan, že jak nedostane spoustu různejch léků, a to tak, že teď hned, harantě jí patrně bídně pojde. A počla lkát a běhat kolem dokola, spirály opisovat, až při jednom výkrutu to nabrala na vrátnicu, kde začala tlustýmu vratočučovi Gaunerovi hořekovat, hůůůááá, dítě mi umírá, žebřík vem a pojď mi jej zachránit. No, von tlustej vratočuč Gauner je vod přirození dobrá duša, von by i rád, mříž odstranil, žebřík do lochny zapustil, jenže to bylo taky vše. Třeba by tam i vlezl, to by mu gravitace pomohla, ale i kdyby, ven by se se svým pupkem jaktěživ nedostal. A recepísy by dóle zašpuntoval a harantě by bídně pošlo nahoře, zatímco tlustej vratočuč Gauner dole, v šachtě zapasovanej. Teda možná až by dostatečně zhubnul, ale to by už dávno bylo po dítěti a von by neměl už silečky a skapal by tam tak jak tak. I šel jsem kolem (jak na sviňu) já, zmerčili mně a začali stylem dědek-babka-řepa hučet do mne, abychsem tam vlezl já. A já jak ta vovca jo. Vlezl jsem, recepty vytáhl, šklebák byl zachráněnej a Gaunerovo dekórum (a panděro) taky. Jo, mimochodem, vcelku bez potíží jsem i vylezl. Tlustýho vratočuča Gaunera to zmohlo tak, že si musel dat svačinku.

Toliko ke včerejšku. A dneska? Kromě toho, co jsem zmiňoval a vo čem beztak prd vím, jak to dopadne, jedno vím jistě, páč se to už událo. Byli jsme na návštěvě. Já, Ťapina, Vlasťýk a Ii alias Maryška u Romána a Pavly. To už bylo v plánu dýl, jít jim zkontrolovat kvartýr. Teda, spíš to tak vočíhnout, remcání nejni našou silnou stránkou, kdyby měli nasráno v rohu (což kupodivu neměli), je nám po tem prd. Naopak můžu snad pochválit, že to maj hezký, jenom kytek na můj vkus moc. A považte, že to nejni vina Pavly, ale takový trifidy si tam Román sám pěstuje. Dobrovolně. Aspoň von to tvrdí. Ale to všecko je eště furt vedlejší. To hlavní je, že jsem je začal nahlodávat. Ne z hladu, to nám i jakýsi dobrý vobčerstvení předhodili, ale s dovolenou. Je únor, nejvyšší čas všem plány stanovit. Bobeša a Překližku jsem už lanařit začal, tuhle čtverku pak právě dnes. Nejdřív jsem se decentně zeptal, jestli už ví, kam na dovolenou pojedou. Nevěděli. Tak jsem jim to sdělil. S náma na Slovač, někam na Spiš. Moc vodvázaní z teho nebyli. Prej jestli nejni ešče ňáká varianta. No, jedna by byla. Albánie. Ale tu bych navrhoval až na příští rok, letos by stačilo snad to Slovensko, jako trénink. Moc nadšeně se netvářili, ale to se poddá, červík pochybnosti (nebo čeho) už v nich hlodá. Teda von hlodá hlavně v Románovi a Vlasťýkovi, leč rozhodnutí očividně záleží na Pavle a Maryši. Stejně tak u Bobeša. Tam to prej prošlo prvním čtením, ale (ač vám to, podpantoflák, nepřizná) rozhoduje Překližka. Budem na všecky tři baby muset ňák výchovně zapůsobit.

Bobeša zasejc chytil rapl a deníček zaslal a já mu ho updatnul. Tentokrát stojí za to. Bobeš prd dělá (to eště není vono, to je stabilní stav), chodí po hospodách a chlastá (to taky ne, to je taky známá věc), ale kazí soulože nevinným návštěvníkům místních barů a nadává, že po něm chcou lidi pohledy a von je tupan a nepamatuje si adresy a musí jim volat, aby mu je řekli, ale pak už to není žádný překvápko. Teda, vono to není překvápko ani tak, když mu vo ty pohledy řekli, ale von si myslí, jakej je trapásek a jak je nejtrapnější na celým světě. Teda, to von zase je, z mnoha důvodů, ale tímto to snad nebude, jelikož já žádnej trapásek nejsu a volal jsem mu z Kundy taky, ani mi vo žádnej pohled říkat nemusel a asi ani nevěděl, že v Kundě jsme. A to ani netušil, že s náma pojede kamsi harcovat na Spiš. Když Pánbůh, Komunistická strana Českoslovenka a Překližka dají.

---

Úterý, 11.02.2003 - Egi u gynekologa a prostitut Béďa

Když se daří, tak se daří. Mně se dnes třeba podařilo vstát tak, že jsem byl už nějak po deváté na detašovaným pracovišťu u hodné vedoucí Evimaši a její party, a to jsem, považte, ještě předtím doma půl hodiny hledal v archivu, co jim tam mám přinést a nainstalovat, nebyl jsem si jistej, jestli jsem to tam na disketách už odnesl předtím. Chtěli ještě přehazovat data nějakejch klientů z počítače do počítače, jak je tam maj rozdělený na skupiny, moc tomu ďoučata nerozuměly. Tak jsem tam s nima eště chvílu zůstal jakožto "morální potvora". Ne teda, že bysem to gómal nějak víc, ale přece jenom jsem měl aspoň jakejs takejs ánung, co by se postupně mělo udělat, hlavně jsem moudře kejval hlavou (stejně jednou koupíme houpacího koňa a budem ho pučovat), a chválil je, jak jim to jde. A vony se tvářily přenáramně spokojeně, že ty lidi maj ve správnejch počítačách a byly pochválený, tedy jsou za hvězdy.

Rozradostněně jsem šel na gynekologii. Né nechat se vyšetřit, to dá rozum, ale máme v budově pár felčarů, jakousi pidipolikliniku, a občas jim, když maj problém, v rámci dobrejch sousedskejch vztahů pomáháme. A ty kundoložky maj problém nejčastěj. Není to tak dávno, co jim nešla klávesnice. Prej uklízely, rozpojily, zapojily, nefunguje. No, bodejť by fungovala, když jí povohejbaly ty šulínky v tem konektóru. Jsem se ptal, jestli na to nešly silou, když jim to tam nepasovalo, hmm, snad možná trošku. Jo trošku. Hezky fest. To by taky mohly, kór na gynekologii, vědět, že jak jde něco dovnitř ztuha, je někde asi zrada. Dneska obdobně. Manžel vod jednej z nich se jim v tem rejpal, ňák káblama hemžil a vod teho momentu jim nefunguje telefon, jehož linka vede přes modem v tem počítaču. Jasně, lajna v pohodě, káblik vod modemu do telefénu skříplej mezi stůl a zeď. Takovejch krátkejch šlauchů se mi válí ve skladu hafo, vyhodit je mi to líto, tak přišly ke slovu. Pravidlo s klávesnicí jsem rozšířil i na šlauchy vod telefónů, nic měkkýho se za trest nepřiráží stolem ke zdi.

Z velkýho šéfa Kvakina se mi podařilo smlouvu na Internét vyrazit. Světe, div se, dobrou. Asi na ten SmartComp nastoupil hezky zvostra, trochu je přidusil a podrazácky jim vnutil Contactelecí smlouvu s návrhem, ať ju cenově podlezou. A to voni zase jo. Sice budou asi bez jakýhokoli vejvaru do vlastní kapsy, ale maj referenci: "Hele, kousek vod naší pobočky je slovutnej ouřad a jak jim to šlape a jak si chrochtaj". A budou se tím vtírat na jiný ouřady a tak furt dokola. Škodní na tom nebudou. Moc vodvázanej z teho nejsu, podle toho jakou flignu ušili na EFXko s cenama, blábolí jeden přes druhýho a nikdo nic pořádně neví, sliby chyby a jiný veselý historky, jenže zas na druhou stranu EFXáci si za to můžou sami. A u nás prolhaná firma narazila na podrazáka eště většího kalibru. Na druhou stranu, když už se přinutěj k ňáké spolupráci, prej sou dobří, dělá tam několikero známejch. Na třetí stranu tam dělá i Jarda Retarda. No, těch stran bude asi víc. Nebudem se plašit, vono to ňák dopadne. Ale před Kvakinem klobók důle, to si u mně šplhnul. Dokonce jsem mu to i řekl, tvářil se děsně moudře a spokojeně, budu ho muset chválit častěji.

Tak. A když jsme u teho EFXka, tam jsem se vydal udělat rozruch na závěr pracovního dne. Trochu podusit šéfa Bóďu a untršéfa Béďu. Něco jsem si pohledal v ceníkách a že du na ně. Nacvičil jsem k Bóďovi do kanclu, kde měl i Béďu, Bóďa (zcela netradičně) bezcílně přerovnával dvě hromádky papírů tam a zpátky a vyvaleně čuměl a Béďa (zcela netradičně) telefonoval. Vyvalil sem se na židlu, ruce sepjal na pupku, dělal "nemelem, nemelem" a čekal. Ti dva po očku kókali, jestli zas nevypadnu, vono mě to s nima většinou přestane bavit. Ale tentokrát se přepočítali. Je třeba dát vážnou řeč. Když Béďa žvanil asi deset minut do mobilu, hovor se očividně chýlil ke koncu. Už si i s cigaretou pohrával a těšil se, jak si zapálí. Snažil se celou dobu ňákýmu Helmutovi vysvětlit, že až mu Helmut zaplatí snad zálohu, Béďa mu znova zavolá. Ale jak ze mně chytal nerva a hrál si s tím cigárem, trocha si spletl "rufen" a "rauchen" a neustále dokola Skopčákovi rval do palice něco ve smyslu: "Až zaplatíš, potom budu kouřit". Bóďa furt vyvaleně čučel a já se chlámal. Tak to Fritzovi Béďa ešče párkrát zvopáknul a celej zpitomělej zavěsil. Že je kurva vodmalička, to vím, ale že to vzal doslova, živí se jako prostitut a vnucuje Němcům po telefonu orální sex? No, nějak si přivydělávat musí.

Pak jsem počkal, až telefonát během půlhodinky rozeberou, naplánujou výrobu na čtvrtrok dopředu, a když jsem se ani do té doby nezvedl, nezbylo Bóďovi, než teda se zeptat, co chcu. Jestli jsem mu třeba přišel říct, kdy bude tiskárna? Jo, to bych věděl, když teď řekne, že jo, zejtra ju vobjednávám. A co takhle jestli už mám hotovej ten propagační materiál? Nemám. Nedostal jsem další podklady. Kdy bude Internet? Nevím, nechcou si připlatit, tak nemaj. Co mám dál na srdci? Aha, tak do něj. Tohle jsi Bóďo neudělal, tohles nezajistil, kdy bude toto? A na čem to vázne? Většina věcí na Bóďovi, když je nejhůř, postará se vo problém projektant mistr Tomík. Skončilo to tak, že Bóďa dostal hysterickej záchvat, štrádoval po kanclu a řval: "Já už tady Tomíka nechcu, já ho vyhodím, hned zejtra dostane výpověď." Béďa se to snažil uklidnit, že ho děsně potřebujou. "Ne, nechcu ho tady, vyhodím ho, furt sou s ním ňáký problémy." A ještě spoustu dalších pěknejch věcí mi nasliboval. Jenom aby je dodržel, jak vychladne.

No a stavil jsem se na chvílu za Bačou, Pepém a Tetkou Králičkou do hospody a šel oslavovat domů chytrou Ťapinku, která sice pojistky zapnout neumí, ale zkoušku z koní udělala. Taky se tím patřičně chlubí.

---

Pondělí, 10.02.2003

Ehm, ehm. Ťapinka šla dneska na zkoušku, resp. na její první, praktickou, část. Teda musela s její pořád eště chromou nohou vyrazit brzo, kolem půl sedmé. Ale jedno vyražení jí bylo očividně málo. Běhala po bytě a přemejšlela, co by eště mohla vyrazit. Vyrazit si zuby, to se jí očividně nechtělo. Vyrazit zuby mně, to by bylo snazší, jelikož jsem byl furt eště tuhej jak biftek, jenže správně usoudila, že by mě to patrně vzbudilo a došlo by i na ty její. Tak to taky ne. Vyrazit ze mně peníze po pátečním nákupu CéDéček, to jí logicky přišlo jako blbost, tak vyrazila jenom pojistky. Teda původně jenom ty od světel, jak jí rupla žárovka ve vobejváku, jenže jak se v tom nevyzná a neví, jak to potmě zjistit, pro jistotu zašaltrovala vobouma jističama. Jenže to zase mně zresetovala budíka. Sice jenom jednoho ze tří, ale nějak jsem s tím mocně zazázračil a výsledek byl ten, že jsem se vzbudil kolem deváté. No co co? V deset jsem byl v práci.

Poslal jsem ještě před cestou zprávu, že teda se budu konat později, v šalině jsem přemejšlel, že v pondělí ráno je obvykle porada vedení. Obvykle, tzn. pokud se velkýmu šéfovi Kvakinovi podaří přijít včas. To máme očividně společný. Vůbec, kdyby Kvakin nebyl pakin, mohli bysme si dobře rozumět. Taky se k té práci má tak aktivně jak já. Jenže von má tu nablblou funkci, když se chce flákat, fláká se. Já i přes veškerej odpor musím občas přece jen něco málo udělat. Tak jsem špekuloval, že třeba jestli se po mně nebude shánět, že by pro mě měl podepsanou smlouvu na nový připojení k Internetu, když se minulý pondělí nechal slyšet, že si to za dva až tři dny proštuduje. Měl na to celej víkend. I prd, velebnosti. Proč su já blbec tak naivní? Ale v průběhu dne se nechal slyšet, že dostal lepší nabídku, od jiné firmy, se kterou už mám taky svou zkušenost. Ti mají dycky lepší nabídky. Sice se potom postupem času promění v horší, ono tohle nejde, tamto se prodraží, v tomto případě asi Kvakinovi vnutili něco úplně jinýho, mám takovej tip, ale necháme se překvapit.

Na místo podepsané smlouvy mě čekalo jiný překvápko, sice prapůvodně taktéž od Kvakina vzešlý, ale tentokrát mi ho uchystala šéfová. Prej se budou platit telefony. Teda na tom by nebylo nic až tak divnýho, já mám dokonce hned po ní nejvyšší limit na hovory, šest kil na měsíc. Ale trochu nevodhadla, že mám tarifní program, tedy to dohromady dělá čtrnáct kil za leden. A měl jsem u Dráhy na podatelně vzkaz, ať to porovnám s limitem a zbytek si doplatím. Bratru sedm stovek. Jo hehé, tohle teda? Si trochu nevšimla. Dali jsme hlavy dohromady a mysleli až vymysleli několikero variant. Asi nejchytřejší bude, když si koupím ňákou tu GO kartu a bude po ftákách. Když to půjde, půjde. Když bude průser a provolám si limit před koncem měsíca, něposerem sa. Něbuděm volať. Klídek. Vyškrkávat z výpisu soukromý hovory, který se beztak snažím minimalizovat, to mě může vohrát. Kromě mladé, máti a služebního Žufiho stejně žádný číslo nepoznám.

Odpoledne jsem přišel rovnou dom, přečetl si noviny, zbodnul večeřu (trochu rizota), a nechal Ťapinku učit se u mýho počítača, sám jsem si vystřihoval obaly na CD a popisoval si je. To byste nevěřili, jak uklidňující práca to je. Pak se šla Ťapi vyspat na zejtřejší druhou část zkoušky a já usoudil, že se podívám na film. Výběr nebyl moc složitej, takovej "Černý jestřáb sestřelen" byla jednoznačně první volba. Jenže Ťap začala zase remcat:
"Jo, to se zase před zkouškou nevyspím, co? Zas se bude z pokoja ozejvat střelba. Pochybuju podle toho, jak seš na to natěšenej, že by to byl fakt jestřáb jako pták a sestřelovali ho lukem, co?"

No, to měla pravdu, vo ptáky se tam moc nejedná, navíc se nesestřelují lukem. Vono se vlastně nesestřeluje lukem nic, sestřeluje se kdyžtak šípem z toho luku, ale pokud vím, je to z americké invaze do Somálska, "Black Hawk" je helikoptéra a na tu se jde s šípem blbě, natož pak po ní lukem házet. To už radši oštěpem, ale taky mám takovej pocit, že by se to dost minulo účinkem.

Dobrá, vybral jsem si místo toho "Bratrstvo neohrožených". Sice taky válečnej film, ale z druhé světové, hlavně je to asi o něco menší kravál. Přece jenom pěchotní ruční zbraně, sem tam nějakej minomet a vobčas zbloudilej tank udělají pořád menší paseku a randál, než řízený střely a rakety, kterejma se sundávaj z oblohy helikoptéry v Somálsku. Škoda, že toho mám jenom třetí epizodu, nevíte někdo o ostatních dílech v DivX?

Jo, a až bude Ťapina zase pomlouvat, jakej su hamižnej a kus žvance jí vyčítám, vězte, že já ty perníky kupoval dva ... :o))

---

Neděle, 09.02.2003

Tak by se mi to líbilo. Do pěti do rána se vrtat v počítaču a pak chrápat do dvou vodpoledne, to je vono. Jo jo jo. Ve dvě mě Ťapinka, kupodivu bez velké bitky vzbudila, už na oběd. Jenže. Dycky je nějaký to "jenže". Třeba dneska to "jenže" bylo jen, že jsem měl vod plešatýho Vejti několikero zmeškanejch hovorů na mobilu. Ne, jinak. V jedenáct mi posílal SMSku klasickýho znění, jestli su vzhůru. Nebyl jsem. Zkoušel to asi o čtvrt na dvě zavolat. Zase jsem nebyl. A zvonění jsem měl vypnutý. To známe, takový ptáčky, takhle časně by mě klíďo vzbudili. Ale jelikož jsem mu slíbil pučit jeden disk, obratem jsem mu zavolal, ať si pro něho může přijít. Nepočítal jsem, že by se dotlačil nějak hyperaktivně brzo. A zase to "jenže". Jenže na to musel bejt děsně nadrženej, Ťapinka ledva naložila něco jídla na talíře, plešatej Vejťa zvoní dole. Ťap si neodpustila jízlivou poznámku, že to je se mnou tak dycky, jak máme obědvat, musím hned volat Vejťovi: "Bude oběd, hned přijď sem vopruzovat." Podle toho, kolikrát tady za poslední dobu byl, vidíte, jak často obědváme - přibližně každej třetí tejden.

Pak jsem se zvrhnul na ouklid. Ložnicu, kde jsem měl už víceméně (spíš více, než méně) stabilně dislokovanej bágl a cestovní tašku, jsem začal uklízet už včera, dneska jsem to dal do richtigu a pak vyluxoval takovým způsobem, jakej tenhle kvartýr dlouho nepamatuje. To je občas potřeba. Někdy "vysává" taky Ťapina, když třeba nemám čas, nejsu doma, nebo kladu dostatečnej odpor. Naposledy vysávala po vzájemné dohodě, když jsem likvidoval stromeček. Já likvidoval hrubou silou, ona pilovala drobnosti, jako třeba jehličí vyluxovat. Šak mi to taky pak furt vomílala vo hubu, jak se chudinka nadřela a kolik toho jehličí bylo. No, asi moc, na jednom křesle, kde to měla zastlaný svým bordelem, a za odkládacíma televizorama, tam ho byla dneska ještě pěkná hromada. Typická ženská - posmejčit to po povrchu a pak se tím chlubit.

No a nakonec jsem se musel vypravit k Frejkům, k bejvalé kolegyni Jíře a jejich slavné rodince (do Šlapanic, dědina za Brnem, ač tam MHD jezdí, dnes si to tam vypilovali, dnes už jim tam na návsi i hnůj smrděl). To je ta rodinka, jak jim furt kupuju nový starý počítače a mládě je stíhá průběžně odpalovat. Tuhle si donese monitor z "EkoDvora" (honosnější název pro smetiště), kterej zapojí a zničí základní desku. Pak zlikviduje modem. Teď koupil novej a ten mu nejel. Už minulej tejden jsme to vlastně řešili. A nevyřešili. Ani dneska. Klade to zoufalej odpor. Co se asi tomu modemu honí obvodama? Asi něco jako: "Radši budu dělat mrtvýho brouka, jak ukážu, že umím fungovat, záhy mě ten pacholík zruší, třeba mě připojí na vysoký napětí, stará grafická karta povídala, co je to za howáda." Tak jsem po hodince snažení bafnul celej slavnej modem a zkusím ho doma nebo v práci, čím to může bejt. Taky může bejt kaput, nikdo neříká, že to, co vám prodaj jako nový a funkční a spolehlivý, musí taky funkční skutečně bejt.

A večer přišla máti na návštěvu, Ťapina furt hopká jak postřelenej šimpán. Pak už jsem tady seděl tiše jak pěna, jelikož Ťap se připravovala na zkoušku. Na zejtra. Čili lítala po bytě jak Žid v prázdným magacínu a halekala: "Kde mám ten baťůžek?" Jo, ten, co jsem zvedl ze země a dal o půl metru dál na židlu. Pak zas: "Kde mám ty desky?" Aha, to zas myslela ty, co se válely mně na stole a já jsem jí je dal mezi učení, že si je pak hodila na jiný křeslo, za to nemůžu. Počkal jsem, až se situace uklidní, abych mohl dodělat ten report o čtvrteční hospodě a hned ho naprat do archivu.

Toť vše.

---

Tak eště jednou od toho čtvrtka, 06.02.2003, do soboty, 08.02.2003

Ale hýml, dyť já už pořádně ani nevím, co se vlastně dělo. To je tak, když se někdo fláká a pak to dohání zpětně. Ve čtvrtek jsem byl nějak v práci. Jo, to jsem přišel kolem desáté, protože jsem si v noci hrál se stránkama ouřadu. Nejdůležitějším bodem programu dne ... aha, to byla pak hospoda ... tak jinak, co jsem dělal důležitýho v tej práci. Hubil. Mazal. Jsem tak koukal, že je málo místa na jednom síťovým disku. A proč? Teda jednak za to mohly všelijaký odložený data, něco, co si vyplodily počítače samy, nějaký zbytečnosti. Nemalou roli v tom sehrál Žufi, kterej si z toho udělal soukromej chlívek, když potřebuje instalačku - šup s ňou na server. Data? Bác tam sto megabajtů. Tak jsem to probral silně a důsledně. Je to úžasnej pocit, když v Netware Administratoru na vás pak září seznam sedmi tisíc smazanejch souborů a u všech jméno toho, kdo je vodtam vypráskal - admin (teda jako já). To si pak připadám jak ten krysař, kerej s těma myšama zatočil. Jupí.

Taky v tichosti uplynuly tři dny vod doby, kdy mi velkej šéf Kvakin slíbil naštudovat a podepsat smlouvu pro Contactel na přebudování internetovýho připojení. Teda říkal "dva až tři dny". S dvouma jsem nepočítal vůbec, tři se taky nekonaly. Jo, to jsou šéfové. Podle něho to nespěchá a funguje to vcelku rychle. To bude asi tím, že dělá kulový (aspoň co se týče Internetu), nebo mi kecá všech padesát dalších lidí, kterejm se to zdá pomalý. Hmm, něco zabrzdit, rozjebat, to je Kvakin jak vyšitej. Radši jsem se pak jsem se stavil u EFXka, že tam to bude třeba lepší. Nebylo. Místní šéf Bóďa udělal taky prd. Vono je to snad nakažlivý. Má tam koupit jeden program. Ví přesně kterej, jakou verzi, kde a za kolik. Nedokázat to za čtvrt roku, to umí jenom Bóďa, to už vyžaduje talent. Křupan. Jo, ovšem se nezapomněl podivit, jak to, že jsem ještě nekoupil tiskárnu. Potutelně a jízlivě jsem se zatlemil a odtušil, že vo ničem takovým nevím, cosi o tiskárně jsem slyšel, dva dny to je, ale o mně v tom nebyla řeč. Bóďa, zatímco asi podesátý přešušňával jednu hromádku papírů po stole tam a zpátky, pravil, že "se tam asi koupí tiskárna". No a ona se nekoupila. Jediný, co pro to můžu udělat, je, že ju koupím já. Nasadil jsem tam novou verzi antivira a takovejch pár drobností a šel jsem radši do prdele, nebo bych mě z teho Bódi šlahlo. U Sama, taky pro EFXko, jsem vyzvedl eště ňákej materiál a požádal o zaslání nabídky na Bóďovu tiskárnu.

A šel jsem radši do té hospody s bejvalejma kolegama vod Anete. Ale k tomu se dostanu tak zejtra (možná).

Cestou od Sama do hospody jsem v šalině viděl něco, co se hned tak nevidí. Dvě děvčice, tak šestnáct sedmnáct jim mohlo bejt, na půl šaliny jedna druhé líčila svoje sexuální zážitky, nebo spíš nezážitky. Prej ju ňákej konópek nechtěl vošukat, že chtěl spat nebo co. Hmm, kdyby šla kolem zrcadla, možná by se tak nedivila. Tolik různejch mejkapů (nebo jak se všecky ty sračky menujou) na jednom ksichtě pohromadě, to už jsem dlouho neviděl. Než borec takovou maškaru demaskuje a odlakuje, vezme jí hubu přinejmenším ředidlem, to se mu ani nedivím, že na něj sedne únava.

Z hospody z Aneťáckého zasedání jsme se vrátili s Péťou Hromádkou kolem půlnoci. Von u nás totiž bivakoval. Vzhledem k tomu nepořádku, kterej se tady nějak rozmáhá, se o noclehu moc mluvit nedá, aspoň ne v tom smyslu, jak se vo něm mluvívá. Pravda, že noc byla a ležel taky. Tak jo, tak to teda nocleh byl.

Spíš by vás možná zajímalo, co jsem to tam mlel s tou Lucernou. S tím kinem. Kino Lucerna. To je název toho kina, to nejsou jako dvě věci. Nad vchodem jim totiž visí lucerna. Teď jde jenom o to, co je příčina a co důsledek. Dočetl jsem se, že se dřív jmenovalo Bio Aladin. Ale ten měl taky cosi s lampou společnýho, jestli mě paměť neklame. Každopádně tam ta lucerna visí. Jestli se to jmenuje podle ní, nebo ju tam pověsili, aby i blbcům negramotnejm (dneska se říká dyslektik) došlo, kterej barák to je. Tak kolem chodím skoro každej den na voběd. Takhle v ten čtvrtek čumím - a vona ta lucerna nejni žádná pořádná lucerna, ve které by světýlko svíčky plápolalo, voni si tam dali úspornou žárovku. Vida, ojebali stařenku. No dobře, zas tak převratnej objev to není, jelikož už deset let v jednom kuse krachujou, tak se to dá i pochopit (víte, kolik dneska stojí svíčky?), ale nějak mně to prostě zaujalo, co už nadělám, že jo?

V pátek ráno zase do práce. Ale ne rovnou. Cestou jsem se musel stavit za Vlastíkem, něco z něj vymámit. No a při té příležitosti si dát kafe a tak. Tedy jsem se dotlačil hezky kolem desáté. Stejně nebylo moc kam spěchat, z velkýho šéfa Kvakina podepsaná smlouva zase nevypadla (proč jsem to tak jaksi předpokládal?), dodělal jsem pár drobností a šel zase pryč. K Ecoprintu za okatou Marcelkou vyzvednout tonery pro EFXko a s těma tonerama tam (k temu EFXku). Opět vysvětlit Bóďovi, že tiskárna je "in progress", podusit ho, co udělal na té koupi toho programu (pochopitelně howno), doinstalovat jeden počítač a pryč. Koupit stovku CD a dom.

A od té doby až do sobotní noci sedím doma a dělám pořádek. Uklidil jsem si bágl, cestovní tašku, křeslo, z několika polic v komoře jsem namátkou vybral několik různých věcí a vyhodil. Třeba Ťapinčiny boty. To byly vhodní adepti. Abych nevypadal jako nelida, vyhodil jsem i jedny svoje. A bačkory. Taky každýmu jedny. Aby to někomu nebylo líto. Pochopitelně to všechno ochozený a rozpadlý. Jenomže to není to jediný. Já vlastně dělám dva pořádky naráz. Jeden takhle po povrchu a po venku (dá-li se to tak říct), druhej v mezičase vevnitř, v počítaču. Už jsem tam měl trochu moc dat. V jednu odpoledne jsem vstal, o půl třetí zasedl a s mírnejma přestávkama doteď (je půl čtvrté ráno) vypálil přes šedesát CD všeho možnýho. Hmm, to je můj absolutní rekord. Ale to ještě furt nejsu u konce. Teď si půjdu hodit šlofíka a zajtra pokračujem.

---

Pátek, 07.02.2003

Dneska na to zase nějak nedošlo. Hmm, dělal jsem do noci pořádek na disku, zejtra a pozejtří musím mocně vypálit celej archiv. Ale já to dohoním, fakt, čestný pionýrský. Ale abyste neřekli, že su lump a kašlu na to, tak tady aspoň přikládám slíbenou historku, jak jsem si kdysi vyřizoval občanku. Pár hyperaktivních jedinců (že jo, Eset) to vzalo akosi vážně a tahalo a tahalo, prdlajs řepu, dědek, babka a takový ty individua až po myš, myslím, že těch pár jedinců historku tahalo, ze mně, a tak ju tady máte, jak jsem ju na ICQ v cuku letu napísal, ať to nepřijde vniveč (hrome, zas takový hezký slovo), přece to nevyhodím:

tak s tou vobcankou:
castecnou roli v tom hraje to, ze su rozvedenej.
tak jsem dosel na ourad a povidam babe, ze mam tady (davno propadly] potvrzeni vod fizlu vo ztrate a fotky a rodnej list a chcu vobcanku

tak se baba chvilu hrabala v pocitacu a pak hlasi: "no jo, kdyz vy jste rozvedeny"
a ja na to, co ma jako bejt, takovejch znam nekolik a vobcanku maji. a babizna, ze to musim vod toho mit papir, rozsudek vo rozvodu se to menuje, tak se ptam, proc jako to?
a vona, ze to musi overit.

povidam, ze kdyz to vycenichala v pocitacu, tak to tam asi napsal nekdo, kdo to uz overoval. ze by bylo divny, kdybych se treba po nejakejch sedmi nebo deviti letech ODrozvedl, to dost dobre nejde

ale baba prej musi a musi. tak jsem se vzteknul, ale nechtel jsem se hadat, mel jsem teplotu a chripku, tak jsem sel. papir jsem nasel asi behem ctvrt roku, tak jsem se tam stavil znova, kdyz jsem mel cestu. nevim uz, jestli to byla ta stejna, vsecky ty papiry jsem ji tam vysypal, ta si zas vsimla toho propadlyho potvrzeni. prej to se musi nejdriv prodlouzit. a poslala me jinam. to bylo nastesti naproti, vokynko.

tam mi to divcina vcelku bez kecu na to dala stempl, ze jako "prodluzuje se" a ze to bude stat stovku. povidam, jestli si ze mne dela prdel, kdyz mi da jedno razitko, ja ji kilo a baba naproti mne to cely sebere. vejrala jak puk, tak jsem ji papir sebral, pravil, ze se nic platit nebude a sel zas zpatky. este jsem si musel pockat, protoze se prede mne nacpala nejaka rodinka takovejch tech lakatosu nebo horvathu, asi patnact jich bylo.

ale dalo se to preckat, jim taky chybely papiry, tak je vcelku rychle vyhazovali. jsem prisel na radu, zas za tou puvodni zenskou, ta si vsecky papiry vzala, chvilu se hrabala zas v tom kramu, pak se usmala a povida, ze to je vsecko. jsem se zaradoval, stojim a cekam. a vona: "tak si prijdte za mesic".

ptam se, za jakej mesic, rikam: "ted jste do toho nabusila vsecky udaje, tak z druhe strany vypadne vobcanka, ne?" a vona zas, ze to tak nejde, protoze to jsou pocitace. a ja ji tvrdim, ze vo pocitacich neco vim, prave proto cekam. staci vytisknout a nalepit fotku.

hmm, nee, to se musi zalaminovat. jo takhle, ale to ja si ty dve minuty pockam. ne ne ne, za mesic. a nevyhadal jsem nic.
a to je cely.

pak se mi to jeste jedna takova pokousela zduvodnit, ze to se musi odvezt do prahy na jakysi overeni nebo co. ta zas nechapala, kdyz ji rikam, ze cestu do prahy zvladnu skodou felicia za hodinu a dvanact minut. kdyby tejden, tak nereknu ani slovo.

vono to az tak srandovni asi neni :o)))

No jo, koukám, fakt jsem to trochu "ojebal". Ale víte co? Přečtěte si Bobešovu sebekritiku, anžto ten právě došel k závěru, že je idiot. To za to stojí.

---

Čtvrtek, 06.02.2003

Dneska už mně fóry nějak nejdou přes pysky ...

Což by nebylo až tak divný ...

A vlastně fóry po mně nikdo ani nechce ...

A s pyskama to taky nemá co do činění, na klávesnici píšu prstama ...

Ale potíž je právě v tom, že ani to mi dneska nejde, jelikož jsem tůůůze jednak unaven, druhak jsme byli dlouho v hospodě, pravda, to je možná ta příčina, proč jsem unaven, třeťak jsem z hospody nepřišel sám, dokonce ani s opicí, jako každej slušnej člověk, nýbrž s vopičákem, s Péťou Hromádkou, kterej u nás chce noclehovat. Tomu už nejde přes pysky lautr nic, natož pak fóry, ten už leží na gauču tuhej jak biftek, čeká, až to tady dosmolím, dám mu tři věci, polštář, deku a konečně už pokoj, a už potáhnu taky spat. A to já zase potáhnu a zejtra všecko napravím, teda pokud nepudu zas někam s někým do nějaké hospody a von ten někdo mě tam někde nebude držet do nějaké půlnoci, protože to by se situace opakovala stylem "pes jitrničku sežral".

Tak. A je to.

Ale abyste neřekli, že jsem to ojebal úplně, aspoň naznačím, co přijde zítra. Ne, nebude to možná i kouzelník. Bude to:

Drsná a dramatická reportáž z hospody.	A jedna tuze divná věc.
COMING SOON
HLEDEJTE ZÍTRA
(NEBO POZÍTŘÍ NEBO NĚKDY POZDĚJI)
VE VAŠEM OBLÍBENÉM DENÍKU.

---

Středa, 05.02.2003

Jsem žabař a amatér. Si furt říkám, jakej su expert na pozdní příchody. Prd leda. Sextretářka Milaska jednou zachrápe a strčí mě do kapsy jak sysla. Potkali jsme ju se Žufim cestou na oběd, něco kolem půl dvanácté. To já přišel po deváté a dobrovolně si šel za šéfovou pro pohlavek. A když jsem se schválně kouknul do svého excelentního (rozuměj tabulku v Excelovském formátu) souboru ODPRD.XLS (jako že ODPRacovaná Doba), fakt jsem po jedenácté nepřišel, ani nepamatuju.

Eště pak nějakej renonc zase v nějaké evidenci, máme tam auditory, ti houkli na Jaruš z kasy a ta byla zralá tak na kyslíkovej stan. Se vyřeší, né?

Radši než skákat kolem auditu, zvrhnul jsem se na opravu jednoho počítača. Žufi šel zas do EcoPrintu pro tonéry, tak jsem mu sebral z počítača takovou tu kosmetiku, jako napájecí kabel, myšu, klávesnicu a monitor. Jenže se vrátil brzo a koukal, že nemá kde chatovat. Šel eště něco udělat, pak jsme táhli na ten oběd, po návratu jsem pokračoval. Žufi smutně koukal. Ještě se tam chvílu poflakoval a kolem druhé jsem ho vypral ven, ať se jde třeba domů vzdělávat. Nebo někam jinam. Nic zásadního jsme na prácu neměli, žádnej průšvih, kterej by se dal takhle z fleku řešit, taky ne, jenom se tam motal a akorát překážel. Ať si de, to má jako bonus za to, že zas chodí včas. Snad se nezlobil, aspoň mám ten pocit. Holt služba vlasti. V armádě by se tak neměl.

Pak jsem se až večer díval s Ťapinou na film. Teda, byl jsem doma s Ťapinou a díval se na film. Byl to skvělej film se Sandrou Buldok, "Síť" se to jmenovalo. Ťapinka prohlásila, že je to kokotina a šla si hrát na svůj počítač nějakou jinou kokotinu. Já zase věděl, že je to kokotina, a proto jsem se na to díval. Teda vlastně ani taková kokotina to nebyla. Buldočka byla ňáká analytička, která přišla na ňáký děsný počítačový spiknutí, voni zasejc ti spiklenci přišli na to, že vona na to přišla, nejdřív ju chtěli zastřelit, utopit a kdoví, co by jí udělali, kdyby nebyla kladná hrdinka. Takhle ju padouch jenom vošukal a vona mu pak vzala dráhu. Jenže padouch a spiklenci se nedali a pomocí Internetu ju vygumovali ze světa, změnili identitu ve všech evidencích, furt ju různě stopovali a imrvére ju chtěli majznout. Jenže to nešlo, vona byla ta kladná hrdinka. A tady teprve člověk vidí, jak je ta Emerika na tom v něčem dobře a v něčem bledě. Třeba viry tam maj vymakaný. To takhle zmáčknete klávesu <Esc> a když máte v mechanice zavirovanou disketu, aktivujete tím virus. To poznáte podle toho, že se vám začne rozmazávat obrazovka a zvuková karta vám do toho kecá "Virus spuštěn, likviduju centrální databázi". A tak. To jsou aspoň viry. Né jak ty u nás řádící, který ani nevidíte, si tam cosi nenápadně šmudlaj, cosi mažou, potutelně odesílají a abyste vo nich vůbec věděli, musíte na to mít sólo drahej program. S těma není žádná sranda. Taky tam měli špeciální prográmek, když znala Sandra (vlastně tam se menovala Angele Bennettová, nebo taky Ruth Marxová, jak kdy) něčí IP adresu, napsala jednoduše příkaz "search IP" a vypadla jí fotka padoucha i s adresou, číslem bot a délkou penisu. U nás to nefunguje. Když třeba napíšete na příkazovou řádku "search IP 193.85.28.66", což je ajpíčko virtuálního serveru www.mlynar.cz, nevypadne na vás fotka Zdendy Mlynářa, ale jakási hláška vo blbým příkazu.

Nebo to taky může bejt všecko ouplně navopak. Furt nějací rejpalové kecaj, jak jsme na tom v Česku blbě, že se nic elektronicky nevyřídí a kdesi cosi. Vo bezpečnost de. Tak je to. Třeba změnit někomu identitu? Prdlajs leda tak. Jak jsem si před několika rokama vyřizoval vobčanku, tak jsem to zjistil, tehdy jsem nadával, dneska do toho vidím z ouřadu víc, tak vím, že je to kvůlivá bezpečí. Na Magorátu na vobčankách a evidenci obyvatel sedí vyžraná baba ménem Ida (jako ta vysírací minerálka) a ta jakýmukoli hackerskýmu útoku zabrání tak, že zabrzdí spolehlivě jakoukoli komunikaci. Na všechny úkony nastaví časovej interval měsíc a víc a vono ňákýho hackera to přestane bavit. A schválně vypouští do světa dezinformace, jako třeba mrtvý duše do registru obyvatel před volbama a tak podobně, aby to měli hackeři eště těžší. Nebo jak Sandru alias Angele alias Ruth vyšmejdili, ledva si z telefónu zavolala. Prdlajs leda. U nás se todle všecko chrání tak, že vám fízli ani ukradenej telefón nevyčenichaj, i když je zapnutej a zloděj z něho vesele telefónuje (viz 22.01.). Kdepak. Na Čechy si hackeři nepřídou.

Ačkoli jsem dnes měl podezření, že sem tam ňákou tu informaci někdy někdo někde dostane. Volali mi do práce z psího útulku, jestli nepostrádám psa. V práci jsem ho ani tak nepostrádal, ale zaujalo mě to, tak se ptám, jakýho že to psa bych postrádat dle jejich názoru měl. Prej hnědočernýho undergarera (baba říkala postaru eště křížence) se známkou Brno - Sever číslo 4959. Jo, to by moh bejt náš Anďoš, číslo sedí, barva v podání útulku taky. No, von má sice celej "podvozek" bílej, tlapky z půlky taky, ale jako černohnědýho nám ho vnutili, že je napůl bílej jsme zjistili až po dvou vykoupáních. Jo, tak prej teda jakejsi chlap tohodle čokla našel a dala mi na něho baba telefon. Volám Ťapince, že jestli nechybí pes jí. Nechybí, máti je voba zrovna venčí. To jsem pojal podezření, jestli Andy máti nezdrh. Ale nezdrh, za chvílu mi Ťapina volá, že inkriminovanej čokl je doma i se známkou a s máti. Tak čert ví, asi je stejnejch psů se stejnejma číslama známek víc. Maj v tem na Brno - Severu asi bordel, jako ostatně ve všem. Jo takhle když zapomenete zaplatit, eště se jim připomenete, to se teda vozvou, ale jinak prd prd prd. Šak Ťapinka se (nejen) vo tom rozepisuje taky.

Jsou to věci.

P.S.: A vida, až se budu někdy moc nudit a nebudu mít co psát, připomeňte mi někdo, ať vám vylíčím, jak jsem si byl kdysi tu vobčanku vyřizovat.

---

Úterý, 04.02.2003

Ňák se nám s těma reklamacema roztrhl pytel. Jsem přišel do práce už o půl deváté, velkej šéf Kvakin mi zatím prdlajs podepsal, tak jsem tak přemejšlel, co budu asi dělat. Ne, že bych neměl co, ale dumal jsem, co nejvíc hoří a přitom to nezabere moc dlouhou dobu. A vyřešilo se to samo od sebe. Včera jsem volal na dispečink Siemensu, nějak mi blbla tarifikace. To je takovej ten program, co ho dycky tak za jeden až dva měsíce spustím, vypáčím z ústředny podrobnej rozpis, kdo, kolik a kam protelefonoval, a ten předhodím šéfové. U nás jsou zatím lidi rozumní, neblbnou, nikdo to nezačal s vyvoláváním přehánět, tak se eště k takovejm věcem jako šmírování, kontrolování a placení soukromejch hovorů nepřikročilo, jenom šéfová vždycky zjebe pár tradičních rekordmanů a voni si daj příští měsíc pozor a nahoru vyletí zase jiní. Tentokrát si tasemnice dokonce chválila, jak Fišle byla skromná v prosincu, provolala jenom asi pětikilo, to u ní není zvykem, ta bez telefonu nejde ani na hajzlík. Pak se tasemnice zadumala, z pomyslnýho kalendářa škrkla vánoce, koukla, že Fišle byla eště prvních asi dvanáct dní marod a už zase řvala jak postřelená krysa. To pětikilo bylo totiž suma sumárum za tejden.

Právě tahle tarifikace mi ale haprovala, prosinec to vytisklo, leden ne. Je to ústředna eště furt v záruce, tak jsem to zavolal na servisní dispečink a basta. Dneska ráno, jak tak sedím, hledím, kafe popíjím a poštu študuju, hrne si to ke mně do kanclu skrčenec krpatej jakejsi - Siemensí servisák Víťa. Takovej fofr jsem nečekal. Ale dobrá. Uvařili jsme kafe i jemu, Laťku vodnaproti zkásli vo poslední cukr a začali jsme koumat, čím by to mohlo jako bejt. V datech jsme se rejpali, v nastavení, ve všem možným. Nakonec na nás začal Víťa jet flignu:
"Jó, to je zkrátka tím, že máte starou verzi."
"Jakou jste nám dodali, takovou máme," já na to.
"Ale to není náš program." (poznámka - to je pravda, to je vod jiné gaunerské tlupy)
"Hmm. Co je mi po tom? Ústřednu dodával kdo? Vy. Součástí ústředny je co? Tarifikace. Účelem tarifikace je co? Tarifikovat. Tak makej, po ňáké verzi je mi houbeles."
"No to sice jako jó, ale při tem přečíslování jste si měli vobjednat ápgrejd, tam to bylo napsaný."
"Moment, máš na mysli to v tom dopise, u čeho byla ta čtyřciferná suma? Poslyš, že ty na mně jedeš zas nějakou levárnu a zkoušíš ze mně vyrazit peníze daňovejch poplatníků?"
"Jak to víš?"

Co bych nevěděl, dělal jsem u podobné zločinecké firmy a podobný křivárny mám v živé paměti. Kdepak tohle. Já si v září objednal jenom úpravu stávající verze, je to v záruce, tak ať to sviští po kluzišti. Když je potřeba nová verze, nechť ju navalí. A kdepak platit. Z toho polezou takový výpisy, že se budou všichni divit. I kdyby tam měli Siemensáci posadit pikolíka s blokem a verzatilkou na ústřednu. Víťa vskutku zabral, makal, makal, tarifikovalo, výpisy lezly. Tak to má bejt. Já mu dám novou verzi, šmelinářovi.

Při té příležitosti, jak přišel, jsem zjistil (podle otázky, proč neberu telefony?), že jsem si ňákou neznámou náhodou vypnul zvonění na mobilu. A taky jsem tam měl hafo zmeškanejch hovorů. A z toho asi čtyři od EFXka, mimo jiné od untršéfa Bédi. Co se může dít? Hoří? Kdepak. To si jenom uvědomil, že jsem mu v půlce minulýho tejdne říkal, že mu dochází v tiskárně toner. Teda, uvědomil si to teď, když mu toner došel definitivně. Jestli prej ho pudu koupit? Po pravdě jsem mu odpověděl, že mám důležitější věci na práci. Jestli by ho teda nemohl zajít koupit ten můj mladej? Tím Béďa, blbec, myslel Žufiho. Ano, už jim jednou cosi kupoval, prozaicky proto, že do EcoPrintu (kde nakupujem jak pro ouřad, tak pro EFXko) šel, tak jsem ho poprosil, aby to pro MNE koupil. Ale v zásadě je to sice momentálním zařazením poskok, leč MŮJ poskok, v nejhorším případě pak ouřadovej. To už Béďovi musí zákonitě jebat. Poklepal jsem si na čelo, pak mi došlo, že to asi v telefonu neuslyší, zopakoval jsem mu to a dodal, že jsou v zásadě čtyři možnosti:

A DFens má novej případ s vohnoutama (návrat na planetu opic) a ve starších článcích jsem našel dobrej gag, jak i velkej DFens musel k felčarovi a šeredně si naběh.

Jenom Ťapinka nic nepíše, protože má pochroumanou nohu.

---

Pondělí, 03.02.2003

Večer jsem poslal mejl do práce, že Ťapina haxna kaput, hnáty zpřerážený, chuděrka churavá, že asi budu muset ráno čokly vyvenčit a kdovíco ještě, že se velice jednoduše může stát, že přijdu později. To jenom tak, kdyby něco. Sice jsem koketoval s myšlenkou vstát dřív, ale když jsem šel po třetí ráno spát, došlo mi, jak dobře jsem udělal. Ale na druhou stranu, i s venčením psů a vopečováváním Ťapiny přijít už v devět, to vcelku jde, ne?

Že komplet chceme překopat internetový připojení, to už jsem tady někde psal. Dotáhli jsme to do stavu, že jsme se s dosavadním poskytovatelem (Contactelata) domluvili o přechodu na rádio, proměřili, jejich kšeftman mi poslal návrh smlouvy. Ten jsem vytiskl a odnesl na sextretariát, že to předhodí velkýmu šéfovi Kvakinovi k podpisu. Ale to nebylo tak jednoduchý. Voni maj ty smlouvy nějak automaticky generovaný, když se na vás třeba nějakej bod nevztahuje, makro tam doplní bod asi tohoto vzezření:
3.1) Tento bod se neuplatňuje
a podobný ptákoviny. A to nejde, to by takhle nešlo. To mi právnička Jíťa vrátila, že to musíme přepracovat, že na todlenc by vedení valilo bulvy a byli by z toho zmatení. Blbost. Ale co nadělám. Většinu pátku jsem strávil mailovým tenisem s Contactelem, nakonec jsme uznali, že pro klid duše našich ingoustů bude lepší, když body, ve kterých je napsaný, že v nich není nic napsaný, tak je vyhodíme, prostě tam nebude ani napsaný, že v nich není nic napsaný. Budou ouplně fuč, jelikož ouředník těžko chápe, když je někde napsaný, že tam není nic napsaný, to je lepší, když tam fakt není nic napsaný. No prostě blbárna. A v pátek odpoledne jsem to vsugeroval šéfové - tasemnici, že to dnes ráno na poradě předhodí velkýmu šéfovi Kvakinovi k temu podpisu teda. Taky už tam na mně čekal email, jestli už to jako mám. I prd, velebnosti, na poradě bylo těžký haló z něčeho jinýho, tasemnice ví, kdy se zbytečně nesnažit, tak zbytečně nedráždila chřestýše, teda Kvakina, bosou nohou, teda smlouvou. Že na něj vyrukuje později. Kdyby byla moc hrrr, poslal by ju s tím do prdele a muselo by to počkat daleko delší dobu. To von už si takovej velkej šéf může dovolit. Jenže pak utek, pak tam měli zase nějakej Saigon, nakonec se nám ho podařilo odchytit ve čtyři. Contactelák už kňoural, kde že to je, že by to potřeboval nacpat do pěti hodin do uzávěrky minulýho měsíca. No, nenacpal. Kvakin zjevně zapomněl, že má fungovat jako automat na podpisy, napadlo ho, že je to dnešní jediná příležitost, kdy může do něčeho kafrat a prudit, začal se v tom šťourat a bádat a hrabat, co to je a na co to je a proč zrovna tihle a co na to konkurence? Ptal se hezky, vysvětlit se mu to nedalo. Vytiskl jsem mu i asi pět konkurenčních nabídek, levnější nebyla vesměs žádná, tak nějak jsem zase bláhově předpokládal, že by se na to mohl podívat, během pěti minut to zhodnotit a rozhodnout. Hownajs leda. Von si to musí proštudovat. Tak dva tři dny. Prej se mu zdá, že internet funguje, tak kam ten spěch? Tukan. Z takovejch lidí je nejlepší se jít vožrat. Jak říkal kolega Kraťas: "Pak nechlastej a nekuř".

Jsem radši šel do knihovny vrátit CéDéčka a vzpomínal, jak mi minulej čtvrtek JoeHlav vyfoukl před rypákem ty, co jsem si chtěl půjčit. Lump jeden. Jdu a JoeHlava proklínám, přitom lezu před ouřadem přes přechod. Tam jede auto a švihá si to pěkně zvostra, na to, jakej je marast. To bude ňákej trubec, ten si někde hubu namele. Schválně zpomaluju, snad to trubec pochopí a projede, vidí, že su slušnej chodec a svou přednost si nevynucuju, eště na něho gestikuluju, ať táhne. Ale to trubec ne. Ten brzdí až to kvílí, jenom v šeru vidím ruku za vokýnkem, jak cosi gestikuluje na mne. Tak sebou hodím, aby mohl pokračovat v krasojízdě. Ale trubec pokračovat nehodlá. Naopak otvírá dvéře a cosi halasí, nakukuju do auta, co to mele a co nevidím? V autě sedí JoeHlav a ptá se, jestli jedu do knihovny. No baže. Tak mě vzal. Jestli tohle není telepatie, tak už nic.

Cestou z knihovny jsem se ještě stavil ve FotoLabu, poptat se, jak je to s tou mojí reklamací. Jak jsem tam kdysi v půlce prosinca koupil v návalu velkodušnosti a jakési nablblé euforii digitální pseudofoťák, pravda, dopředu jsem počítal, že bude umět vcelku prd, na druhou stranu, kdyby uměl to, co je tam napsaný, za patnáct kil by to jako pomocná kapesní hračka ušlo. Leč ten žebrák dělal všelijaký úděsný věci, jenom ne aspoň přibližně to, co by měl - tedy fotografie, čili aspoň přibližnej optickej záznam reality. Tak jsem jim ho rovnou hodil na palicu, ať to buď uvedou do funkčního stavu, nebo si to strčej do řiti. Mezitím jsem se vzteknul a koupil si Camediu C-220 Zoom na takovýhle pohotovostní práce, za deset litrů, ale kdyby se jim tamten podařilo přinutit ke spolupráci, klíďo bych si ho nechal na pokusy, třeba jako webovou kamerku. Leč na kokos jsem jim ho házel vosmnáctýho prosinca, prej mi zavolají, až to bude. Jenže jaksi nevolají. Už minulej tejden jsem se tam byl zeptat, ovšem byla tam nějaká prsatá kozenka, co vůbec nechápala, co po ní chcu a já si nebyl jistej, jak dlouho to vlastně už je. Dneska jsem našel od toho ten papír, lépe řečeno, měl jsem čas ho hledat, nosím ho celou dobu v tašce, ale se spoustou dalších papírů, časopisů, CéDéčkek a jinýho bordelu. Co čert nechtěl, byla tam zas ta prsatá kozenka a zas čuměla, jak kdybych jí ubližoval, když jsem se zeptal, jak to s tou reklamací vypadá. Prej to vypadá tak, že zavolají, až to bude. Jemně jsem se otázal, KDY to bude. Tohle mi říkala už minule a ta druhá v tem prosincu taky. Tak začala hrát flignu:
"Já za to nemůžu"
"To neříkám, já se ptám, kdy bude reklamace vyřízena."
"To nezávisí na nás, my jsme to předali výrobci."
"Aha, a co má bejt."
"Von nám to eště nevrátil."
"Ale to jsou pořád VAŠE problémy. Jak dlouho si myslíte, že je lhůta na vyřízení reklamace?"
"To je různý, vod nás to převezme řidič, ten to odveze ..."
"Ať to třeba posíláte po maratónským běžci, to mně je fuk, lhůtu máte třicet dní."
"Ale to nezáleží na nás ..."
A tak furt dokola jak u blbejch, teda ve FotoLabu. Tak jsem jí strčil pod rypec reklamační protokol, ať si to eště jednou vopíše, prověří a velkým fofrem zavolá. Na takový kecy nemám náladu. Když nezavolá do zejtřejšího oběda, jdu odpoledne na Magorát a stavím se tam reklamační případ uzavřít. A tečka. A udělám ze sebe chytrýho a vyrukuju na ňu se zákonem o ochraně spotřebitelů nebo jakou to cypovinou.

A Howadoorovi plive myš.

A vůbec ...

---

Pátek 31.01. - Neděle 02.02.2003

Pátek

Čert vem prácu. Beztak tam nebylo nic zajímavýho. Vlastně bylo.

Pamatujete, jak jsme měli štěňata? Tak jsme se psíků hezky zbavili, ale zase občas je dobrý zjistit, jak žijí. A jelikož moji kolegové (lépe řečeno kolegyně) jsou shnilí a líní, prostě státní úředníci, ani je, přes opakované zvaní, nenapadlo se na štěňata přijít podívat. A pak brečí, že je neviděly.

Tak jsem přemluvil K.ate, aby popadla tu svoju, Eimy (ve starších zápiscích známou jako Andinku) a stavila se za mnou do práce na kafe. Beztak jsou prázdniny, čas má, dá si kafe nebo čaj, poklábosíme a obejdeme se psem barák, ať se všichni chytnou za nos.

A taky, že jo. Pravda, že to byla asi největší událost týdne, čert vem nějaký občany s jejich malichernejma problémama, v širším záběru pak krize v Iráku, volby prezidentů a takový šaškárny, šťěně na ouřadě, to je důvod k pozdvižení, nebo minimálně k otevření ledničky a psa přecpání všelijakejma šunčičkama a sejrečkama. A to vono se zas nenechá moc přemlouvat.

A hlavně potvora vyrostla a změnila barvu, kdo ví, v čem ju K.ate pere, Perwoll to asi nebude :o)

Ale ten zločineckej černej čumáček jí zůstal (psici, ne K.ate).

No, pak se to v práci všechno nějak zamotalo, musel jsem dodělat ještě něco urgentního. A to jsem měl v plánu jet do Hustopečí na výstavu. Jel jsem tak do prdele. Hmm, to mně mrzí, to byla výstava fotek z různejch hor, co fotil jeden chlapík z Magorátu. Teď to z něj budu muset mámit po kouskách.

Ale na druhou stranu jsem se aspoň stavil u EFXka, dodělat další část té sítě. Tím míň toho budu mít v tejdnu. Asi mně tam moc neuvidí.

A nakonec jsme šli večír do hospody. Do letadla. Na country. Na skupinu Cech. To dohromady je takovej ten kotlíkářskej kravál, co tak děsně vytáčí pana Howadoora, zvláště když chce jít do té hospody konzumovat pivo hezky v klidu, a pak najednou zjistí, že mu tam nějací zrádci hrají na zrádný bendža, to je pak teprve zrada. Ale asi maj ty jeho kecy něco do sebe. Miš a Kachně s sebou přitáhli tentokrát svýho šéfa (kterýho bych prej měl znát) s manžetkou, ti zase šéfovýho spolužáka (i toho bych prej měl znát). No uznejte, vypadají takhle normální lidi?

Sobota

V sobotu se dělo co? Aha, byli jsme na vejletě. Na Chvojnici. To jsem napsal do cest, teda tadyhle:

http://egicz.cz/cesty/male/chvojnice200301/chvojnice.htm

Neděle

A v neděli? To se z toho kurýrujem. Teda Ťapinka se kurýruje. A já lítám vokolo jak hadr na holi, ošetřuju jí bebíčka, podstrojuju jí, nakupuju, o psy se starám a tak všechno okolo.

A v mezičase sepisuju tyhle tupounoviny.

---

Egi