Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?



Další Egiho balast na Internetu:


 

Pipni.cz

 

 

EGIHO DENÍK
Srpen 2003
eMerite

Nejedu v tom sám a nejsu jedinej, kdo takovýhle kecy trousí kolem sebe:

Ťapinčin antideník - to nečtěte buď vůbec, nebo až po mém, abyste viděli, jak si potvora vymejšlí.

Bobešovy tlachy - nejhorší pomluvy a nejnudnější zážitky, co kdo na web napsal. Samá lež a blábol.

Howadoor a jeho zápisník - šílený cestovatel, šílený programátor, neúnavně záporný hrdina

Chocho a Chochoviny - další cestovatel, též šílený, takřka na hranici snesitelnosti


Konec pátku 29.08.2003 + Sobota a Neděle, 30. až 31.08.2003

Byli jsme s Kachnětem na Králickém Sněžníku. Ale to až potom. Nejdřív jsme se tam museli jaksi dostat. A to bylo to pravé žůžo.

Třeba hned ze startu. Nejdřív začalo pršet. To tady dlouho nebylo. Já z toho vyšel vcelku vítězně, já byl na nádraží dřív, Kachně ovšem zmoklo, což jí zase ovšem patří, jelikož si vymyslela takovou hovadskou výpravu.

Kachně vědělo kam jedem, tak taky koupilo jízdenky - na vlak "vyšší kvality", čili EuroCity za nehorázný peníze. Jízdenku jsem jí šlohnul a šel z babizny do ČD centra vyrazit i místenku, aspoň do Třebové, kam se máme štrachat tím ÉCéčkem, ať máme jistej flek v kuřáku, když už to stojí takový love.

Po peróně pobíhal nějakej novej brněnskej magor. Já nepobíhal a nejsu novej, kdybyste chtěli mít zas jízlivý poznámky. Brno má furt nějaký charakteristický postavičky, tenhle, pokud tady nebyl jenom na konec prázdnin, aspiruje na pozici velkýho a legendárního exota. Kmital tam a zpátky po nástupišťu, držel vypnutej mobil a huhňal do displeje jak do vysílačky: "Vlak na Prahu má deset minut zpoždění z důvodu toho, že dost pršelo, opakuju ...," a opakoval. To byl ovšem asi jedinej trotl za celou cestu, kterej to měl už zjevně. Ostatní byli idioti maskovaní, až my jsme jim odkryli pravou tvář.

Třeba hned v EC do té České Třebové. Našli jsme vagón, našli jsme kupé. Seděli tam rodiče s dvouma haranťatama a přivožralej Slovák u dveří, naproti němu zrovna dosednul nějakej ulízanej hošan. Pozdravil jsem a pravil, že je rád vidím, ale ještě radši budu, až z těch dvou míst u dveří vyprejsknou, jelikož na ty máme místenku a hodláme tam seděti a já navíc i kouřiti. Slovák se ujal organizace. On měl totiž místenku taky, ublízanej hošan též, leč k oknu. Černej Petr padl na rodinku s ratolestma. Slovačisko začal brumlat cosi, že oni idú až zo Štúrova a temi deťami on nemal to srdca ích vyhodiť. A hele, lidumil. Tak to já som zasa to srdca mal, jelikož když jsou rodičové kreténi, co si nezaříděj místenku, tak s parchantama beztak nemaj vo fajčiarskom vozni čo robiť. Vedle bylo buď plno nebo už nekuřák, tedy dělejte si to jak chcete, ale dvě místa tady budou, hybaj. Slovák prej postojí, vymyslel v opilecké pýše. Prozradil jsem mu, že ačkoli možná on vidí dvakrát, místo je ve skutečnosti jenom jedno. Rodinka to pochopila a začla se kvindovat ven, i se šklebákama i s kuframa i s kočárkem. Ale pozor, kdo by si myslel, že si šli sednout třeba do volnýho nekuřáku, kde bylo místa habaděj, ten by se spletl. Marně je tam ščíplístek posílal. Oni radši zaujali místo na chodbičce a celou dobu tam zevlovali a dělali na nás ublížený ksichty, to celý zpestřený tím, že haranťata klepaly na vožralýho Slováka na vokýnko a ten poťukával na ně, asi se z toho Štúrova docela skamarádili, což u dětí vzbudilo vždycky větší veselí doprovázený ještě větším řevem.

Naštěstí přišla Třebová a museli jsme přestoupit, bohužel i s rodinkou. Ale pro sichr jsme počkali kam zamířej voni a my jsme vlezli do druhýho vagónu. Což nebylo až takový vítězství, ony takový tři nablblý pubošky o sedadlo vedle vám taky dokážou zlepšit náladu jak sviňa. Zvlášť když celou cestu probírají téma, kde se která holí. Zkoušel jsem jim poradit, že by neměly vynechávat ten knír, beztak nezmlkly, nu což. Zvlášť zajímavou logiku předvedly ještě před odjezdem, když jsme proti nim nastupovali, stály ve dveřích a jednu napadlo: "Máme eště deset minut, to si eště stihnem jít zapálit." Druhá zůstala zašprajcovaná na schůdcích a pravila: "Já nekouřím, takže máš smůlu." To je vůbec takovej zvyk této věkové kategorie, ty dvě zbylý si klíďo daly čouda, věk na to snad i měly, ale ta jedna musela děsně proklamovat, jakou smůlu maj, že vona nekouří. Když už je jinak setřít nedokáže. Divná logika.

A tak to šlo celkem furt.

V noci pršelo.

Andělíček s uraženou kebulí - vesnice Červený Potok.Druhej den jsme šli furt do kopca. Nejdřív trochu. Pak moc. Von ten moc kopec se taky jmenoval Sviní Hora. To určitě zas někdo outlocitnej přejmenoval, aby to tak blbě nevypadalo, stoprocentně se to předtím jmenovalo Svinskej Kopec. Teďkom teda Sviní Hora, asi kdyby vo tom psali v novinách, aby to nevypadalo tak blbě. A vodtam to šlo eště do kopca. A do dalšího a pak teprve do pořádnýho, na ten Sněžník.

Večer byla zima. Pak začalo pršet.

V noci pršelo a byla zima.

Druhej den byla zima. To jsme šli zas celou dobu z kopca.

V údolí byla eště větší zima.

A cestou zpátky jsme měli zas takový štěstí na spolucestující, že člověka hnedka přejde chuť někde trajdat. Asi budu muset prozkoumat, jestli osoby očividně nesvéprávný fakt mají nárok na samostatnou přepravu, jestli nemusej bejt v klecích v zavazadlovým prostoru.

Ale asi jsme nebyli jediní, kdo tuto výpravu s takovým "štěstím" absolvoval. V dědině jménem Červený Potok maj kostel, u kostela betónovýho andělíčka. Teda jeho pozůstatek. Jestli tam byl před náma někdo, kdo měl celou dobu podobnej pech, ani se nedivím, že mu nějakým pajsrem urazil makovici, dovedete si představit, jakej ksicht asi původně ten andělíček měl, nebejt toho, že mě někdo předběh, skrouhnul bych mu tu palici sám, kdyby se na mne tak nablble tlemil, jak voni to maj tidlenc andělíčci ve zvyku.


Pátek, 29.08.2003

Jsem předmětem dívčích a ženských snů. Akorát nevím, jak moc velkej je to kompliment.

Třeba dneska. Ťapině se zdálo o mně a mé soustavě budíků. Odhalil jsem ji - jí se to zdálo až na ten popud, že budíky řvaly jak krávy, já vstal a šel pracovat. Ťapina ležela ještě jak hnida a pochrapovala. Ale zdálo se jí. Zdálo se jí, že jsem ji pronásledoval se svou soustavou budíků, leč ona je akční sci-fi hrdinka, zmocnila se klíče od mé soustavy budíků, asi digitálního klíče, těžko takovýho toho natahovacího, když mám digitální radiobudík, pískavej digitální budík a dva mobilní telefony, toho klíče se zmocnila jak ve špionážním filmu, jenže tam byl eště někdo, kdo ji pronásledoval a chtěl jí klíč uzmout, pak se poprali a bylo to prej "brutální".

V práci mi vyjevila kolegyně Ťápina - neplést s Ťapinou, že se jí o mně taky zdálo, neví co, ale byl jsem voholenej, měl jsem zelený fosforeskující na krátko střižený vlasy, ale tvrdil jsem, že jsem to já a uměl jsem se představit jménem.

Divoké sny Maxipsa Fíka.

Mně se zdálo lautr howno, pracoval jsem, pracoval jsem, šel jsem spát, vstal jsem jak zbitej pes a šel zas pracovat. Mimochodem jsem dneska vyplňoval výkaz ODPRD alias ODPRacovaná Doba, přičemž jsem zjistil, že jakmile jsem lezl ráno z postele, už jsem měl tento měsíc hodinu a půl přesčas. Vidím to tak na úterý na náhradní volno. Ale to je teďka vedlejší.

Kašlu na to. Jedu s Kachnětem do čudele. Akorát Kachně vyhrožuje, že budem zejtra vstávat nějak děsně brzo, protože musíme lízt kamsi na kopec. A Kachně to zařídí, nejspíš tak, že mě vzbudí. Kachně si koleduje ...


Čtvrtek, 28.08.2003

A já jsem to věděl, tralala, že se z toho dneska poseru, jupííí, já bych mohl bejt věštec.

Teda eště ráno to tak nevypadalo, pravda, trochu jsem si přispal, ale za příchod 8:30 mě šéfová ještě pochválila. To by bylo eště dobrý, kdyby to tak šlo dál. Ale furt jsem měl takovej divnej pocit.

I další část dne se dá označit za úspěch - vetřela se nám do kanclu jakási bába Telekomunistka, vobchodnice prej, jenže to trochu nevodhadla, na takový podomní vobchodnice a zvlášť vod Telekomárů, na ty my jsme připravení. Tahle byla venku takovým fofrem, že se ani nestihla posadit:

Bába: "Dobrý den, já vám jdu zkontrolovat, jak jste na tom s ISDN."
Egi: "Na technika moc nevypadáte, co tím myslíte? Chcete pustit do rozvodné skříně či co?"
Bába: "Já jdu zkontrolovat, jestli máte ještě starý linky a budete je potřebovat změnit na ISDN."
Egi: "A to jako proč?"
Bába: "Máme to za úkol všechno to přeměnit."
Egi: "Fakt? A kdo ten úkol vydal? Že jsem o tom nic nečetl."
Bába: "To vám jdu právě nabídnout, máme super akci za šest tisíc."
(Tak přece agentka s teplou vodou, a bude si z nás snad dělat srandu nebo co ...)
Egi: "ISDN linek máme přesně tolik, kolik potřebujeme, starejch HTS jakbysmet, ty tady taky zůstanou tak, jak jsou. Nic se měnit nebude."
Bába: "Můžete mi ukázat faktury? Že bysme to vymysleli."
Egi: "Nemůžu. Za prvé je vám po nich prd, jelikož se na nich nic měnit nebude, za druhé jsou založený v účetnictví a za třetí, jestli jste na ně moc zvědavá, můžete si je najít u vás."
Bába: "A jiný budovy nemáte?"
Egi: "Dobře, že jste si vzpomněla, máme, těm se můžete rovnou vyhnout, tam se to bude měnit na ADSL."
Bába: "Ale to jde jenom z ISDN."
Egi: "Řekl kdo?"
Bába: "Jsem to slyšela."
Egi: "Máte blbý informace. Jestli je to všechno, lituju, ale z žádnýho obchodu nebude nic."
Bába: "Kdybyste si to rozmysleli ..."
Egi: "Nerozmyslíme. A kdybysme si to rozmysleli, už tady mám kontakt na jednoho, kterej mi v nestřeženým momentě taky vlezl až do kanclu, narozdíl od těch dvou předchozích, který jsem vyhodil hned na chodbě."
Bába: "Aha, tak na shledanou."
Egi: "Nestrašte, výraz 'sbohem' by byl příhodnější."

A byla fuč. Po ICQ jsem si stěžoval Grynymu, co mi to sem furt a opakovaně leze za verbež, ten na to opáčil:

"Jo takovou mrdku jsme tady měli taky, txem ji rychle vysvětlil že žádnou ISDN nechceme, protože na těch pár tydlifonů co tady máme je to úplně na hovno a ještě k tomu je to drahý a vona takosočtverečná baba furt mlela a ž chce mluvit se šéfem a toto a tamto a tak jsem ji pomalu a nenásilně nutil ustupovat ven ze dveří, no a ve správnej čas sem ji jebnul dveřma před ksichtem, a ani nebyl pěkná, že by se z toho dalo vykouzlit nějaký posezení u kávy. Telekomunisti vopruzujou kde můžou!"

Tak, báby jsme se zbavili, to byla ta úspěšnější část dne. Snad ještě poledne, kolega Havlajs, včera mi volal před půlnocí, že mu nešlape Intérnet, že měl kýhosi vira, vira zhubil, leč Intérnet je v hajzlu. Stavil jsem se tam v polední pauze, u něj doma, na počítač jsem se křivě podíval a Intérnet jel. Prakticky bez mýho zásahu. Ale aby Havlajs neřek, trochu jsem se mu v tom porejpal a udělal pár kosmetickejch úprav, cvičně.

Největší kámen úrazu nastal vpodvečer, Franta, co má tu picéryji, tak že chce připojit noutbuk taky na Intérnet. Jenže to bylo to. Von tam má takovýho starýho střepa, do kuchyně v picéryji se taky nedávaj kdovíjaký děla, až teď tam má novou vzduchotechniku, do nynčka to tam bylo na chcípnutí i pro lidi, natož pro počítač. A tak to šlo furt od desíti k pěti, ta jeho ojetina vždycky chcípla, Franta mi zavolal, já mu chcíplinu posunul zas od pěti k desíti a nechal to zas umřít. CD-ROMka - v kopru. Disketovka - v kopru. Myš - tři mu tam zhebly. Párkrát se mu sesypaly Winďousy a minule zhebnul disk. Žufi mu dotáhl disk novej a znova to nainstaloval, že to snad eště chvílu přežije. A přežilo. Měsíc. Přesně do dneška.

Kvůli tomu noutbuku bylo potřeba do toho starýho střepa namontovat druhou síťovou kartu, že po jedné (co tam už byla) to bude švidrat na Intérnet a tou druhou to bude čurůčkem přepouštět tomu noutbuku.

Koupil jsem novou síťovou kartu. Přišel jsem s ní do picéryje, vrazil ji do počítače. Winďousy prohlásily, že našly nový hardwáre. Našly, našly, to je pěkný, jenže nejenom, že se na novej hardwáre obratem vysraly, vony se přestaly bavit i s tím starým, s tou původní síťovkou. Když tam byly obě - nic, když tam byla jenom stará - nic, když tam byla jenom nová - taky nic. Zkusil jsem všechny kombinace. Kdepak.

Sjeli jsme s Maňasem čili jedním z Fanóšovejch bráchů ke mně dom pro eště jinou síťovku. Dvě jsem radši vzal, vobě vodzkoušený, votestovaný. Dal jsem tam jednu. Našel nový hardwáre. A to bylo zase všechno. Vrznul jsem tam i tu druhou, že tam jako byly vobě, nenašel nic, ale najednou si vzpomněl a začal mi fungovat s tou první. Kurva jedna špinavá. Ale už jsem toho měl plný zuby, tak povídám, že to tak necháme do pondělka, že to třeba eště přežije.

Maňas mě ukecal, ať to aspoň zadekluju. A já blbec ho poslechl. Dal jsem na to kryt. Síťová karta byla okamžitě v hajzlu. Zas jsem to rozdělal a jednu mu sebral. Našel nový hardwáre. To je zajímavý, já mu beru a von má prej novej. Hňup. A samosebou, že už se zase neznal k žádné. Nakonec mi začal tvrdošíjně vnucovat, že je chyba v paměti. To zrovna, eště na to budu šahat. Zakvedlal jsem zbylou síťovou kartou a chyba paměti zmizela, ovšem včetně všech dosavadních nastavení. Nastavil jsem znova. Uložil. Nebylo to tam. Nastavil. Uložil. Bylo to tam. Vypnul a zapnul. Furt to tam bylo. Vypnul a zapnul - už to bylo zase v hajzlu.

No jo, abych to nějak zkrátil - Fanóš chtěl beztak kupovat novej počítač do kanclu, ten noutbuk je tam jenom dočasně, tak holt se to bude muset trochu popřeházet. Tenhle starej krám má svoje za sebou, ten už to má vodbyto, tak v pondělí koupíme novej. To je zase radosti. Což vo to, koupit novej, to je v pohodě, ale zase tam strávím celej pondělní večír. Já z toho chcípnu.

Eště štěstí, že mě Maňas pak hodil na golfík. Tam jsme měli s Ťapinou spicha s Gazelou a Bešíkem, Gazela je serevírka z HZD a Bešík její nabíječ, myslím, že o nich už byla tady taky řeč. Těm jsme slíbili, že jim v golfíku natrhnem prdel. Což jsme taky udělali - já natrhl prdel Bešíkovi a Ťupinka Gazele (furt je to míněno ve sportovním slova smyslu), páč su logicky takřka vždy lepší než Ťap, plyne z toho, že jsem (zcela netradičně) vyhrál. Aspoň to. Trochu jsme si to eště zpestřili hledáním v křoví zatoulanýho míčku, ale to už tak bejvá, když se hraje potmě, jelikož se Egi zdržel u nějakýho Fanóša.

A zejtra jedu s Kachnětem kamsi do gébiša, to bude zase věc.


Středa, 27.08.2003

Ozvala se mi spousta lidí. Spousta lidí, o kterejch jsem tu delší, tu kratší dobu, ale přece jenom nějakou tu dobu neslyšel. A to mi bylo fajn.

Pizzovej Franta - chce připojit noutbuk k Internetu.

Harpagon Spojka - chce doinstalovat ten svůj počítač a připojit ho k Internetu.

Kolega Havlajs - klekl mu počítač a pochopitelně ho chce zase připojit k Internetu.

To se z toho zejtra docela pěkně poseru, mám ten dojem.

Akorát vo těch mantácích vod EFXka jsem nějak dlouho neslyšel. Mám ale zase dojem - a sice ten, že to neslyšení nebude mít dlouhýho trvání.

No jo, je to dneska hubený ... ale zas mám jakž takž funkční, nakonfigurovanej a zabezpečenej počítač. Snad to zas aspoň rok vydrží. A taky ho mám připojenej k Internetu :o)

(Ačkoli to jste možná už postřehli.)


Úterý, 26.08.2003

Zase jedna tragikomická zpráva, prej se kdosi zabil v autě, což je vždycky věc politováníhodná, jenže jestli to byl nějakej tuze velkej policajt, ve světle včerejších zpráv to vypadá jako groteska. Asi holt neměl ty zákonný pravomoci, asi mu to měl pan vrchní středočeskej fízl Stanislav Huml důsledněji vysvětlit, jak je to s těma zákonama.


Su slavnej. Tuze a velice, protože figuruju jako postava v hrách. To se, pokud si tak matně vzpomínám, podařilo málokomu. Z poslední doby snad Tomb Raider, tam zas natočili film podle hry. Takže navopak.

Marck spáchal hru. Teda von ju až tak ouplně nespáchal, von to (tak nějak tradičně) někde vobšlahl, ale přizpůsobil. Jmenuje se to

Zastřel si svého ouřadu :o))

Ten název mu beztak nakukal Howadoor, kterej se mylně domnívá, že každej, kdo byť má jenom v kancelářské budově pronajatou místnost, už musí bejt nutně ingóst. Marck vůbec funguje jako takovej syntézní prvek, ukradne, kde co vidí, pak z toho lezou vobčas zajímavý věci. Sice to má eště trochu domotaný s bodováním (ten Marck, né ten Howadoor, ten má naopak domotaný úplně všecko), ale v zásadě je to pochopitelný - když sejmete mne, dostanete plus body, zatnete-li tipec Ťapině, máte trochu míň, ale asi je to proto, že se mnou má něco (málo) společnýho, největší bonus máte za VávuCz, která je civilním povoláním vrchní počítačka knedlíků a zástupička vedoucího jedné výkrmny, čili vpodstatě taky ouřednice a navíc zavrženíhodná, páč furt mluví. Jenom bacha, ať nesestřelíte Kitku, to jsou body mínus, jednak vona neví, jak se drží tužka a razítko, druhak po ní Marck dlouho marně pálí.

Eště tam prej byly jakýsi postavičky, ale ty předvedly Marckovi ukázkovej hysterák, von se lekl, srabík, a tyto elementy eliminoval. Dobře jim tak.


Pondělí, 25.08.2003

Zas mě honily divoký sny. Zdálo se mi, že jsem byl jakejsi reportér a kdesi mě zastřelili. Což může mít vcelku dva různé významy - buď mi utkvěl v paměti incident z minulýho tejdne, při kterým zahynul v Iráku kameraman Mazín Dana, nebo to prostě mělo bejt varování, že jak budu furt někde šaškovat s foťákem, můžu lehce dostat přes držku (což se mi ostatně už několikrát málem stalo). Anebo obojí dvojí. Vím já? Nevím. Ale divoký sny nedivoký sny, něco málo po osmé jsem byl v práci a čile se vrh do procesu.

Hnedka plnej aktivity jsem odchytil několikero kolegů, jako třebas DrDol a Havlajse, kteří se vrátili z dovolené, potřeboval jsem s nima cosi prodebatit. Preventivně jsem se jich zeptal, jestli se u nich neprojevuje "syndrom návratu z dovolené", věděli prd, co to je, jenže já to mám naštudovaný, poučil jsem je, že jde o fungl novej vynález hamižnejch cvokařů, aby mohli tahat lidem a zdravotním pojišťovnám z kapes prachy, v kostce jsem jim vysvětlil, vo co de, Havlajs i DrDol shodně pravili, že na sobě ten syndrom zrovínka právě teď dík mé osvětě začínaj pozorovat a tím moje snažení na tomto poli skončilo. Prej zejtra na poradě. Hmm, to abych zkusil přijít plus mínus včas. Že já nedržel hubu.

Do práce mi volal od EFXka šéf Bóďa, kterej se taky vrátil z dovolené, jenže u toho se žádnej syndrom projevit nemůže, ten je pitomej vod přirození. A během tejdna pochopitelně zapomněl, že jsme se domluvili (já mu oznámil), že dokud mi nedoplatí, co mi visí, pracovat pro EFXko se nebude.
Bóďa: "Kdy sem přijdeš?"
Egi: "Máte pro mne doplatek?"
Bóďa: "Co jestli mám?"
Egi: "Vy vcelku nic, mne zajímá, kdy já budu mít peníze, co mi dlužíte."
Bóďa: "To je vyřešený."
Egi: "Nepovídejte, a jak?"
Bóďa: "Já jsem to vyřešil, už když jsem ti to poslal."
Egi: "Trochu špatně, mám ten pocit."
Bóďa: "Abysme se dostali k věci, podívej, já tady mám dvě faktury a nevím, co s nima."
Egi: "To je za ten hardware, co jsem nakoupil, než jste mi dlužili peníze."
Bóďa: "Ale co s tím? Já potřebuju, aby mi někdo řekl, že bylo nakoupený to, co je tam napsaný."
Egi: "Budu velkodušnej a řeknu vám, že tam máte napsaný to, co bylo nakoupený."
Bóďa: "Takže to nemám platit?"
Egi: "Proč zas ne? Chcete bejt dlužník na víc frontách? Rozhodl jste, ať to nakoupím, tak jsem to nakoupil."
Bóďa: "Já jsem rozhodl jenom, ať se to nakoupí."
Egi: "Tak se to nakoupilo, kde zas vidíte problém?"
Bóďa: "Já potřebuju, aby mi to někdo podepsal."
Egi: "Tak ať vám to někdo podepíše, mně je po tom prd, mně dlužíte prachy a jestli nemáte nic jinýho na srdci, tak se omlouvám a jdu pracovat pro ouřad, kterej mi platí. Bye."

Debil.

Pak to eště zkoušel untršéf Béďa, dostal se akorát k pozdravu, vybafl jsem na něho "doplatek", přešaltroval na jinou glajzu a bavili jsme se o foťácích. Vida. Prej by potřeboval koupit paměťovou kartu do digiťáku, snad soukromě nebo co. Poradil jsem mu taky - ať si vezme foťák a jde do prvního počítačovýho vobchodu a tam jim foťák ukáže a řekne: "Do tohodlenc paměťovou kartu" a taky ať mi dá pokoj, protože je taky neplatič a s těma já nehraju.

Jak u blbejch dneska. A to jsem šel eště s Dufalíkem na voběd, cestou jsme viděli dobrou havárku, nějakej magor s Feldou to napral zezadu do velkýho terénního Micubiši a Micubišák měl urvanou poznávačku a Felda měla zaraženej motor málem v kabině, pan Feldák tam pobíhal a děsně se rozkřikoval a byl hysterickej. Asi se mu nelíbilo, že před ním ten Micubišák zašlajfoval, ovšem inu "co neubrzdíš, to neukecáš". Panu Feldákovi očividně přeskočilo z vedra, což vo to, místo aby byl rád, že je celej, když už neumí jezdit, skákal tam jak šimpán, ačkoli očividně brečel hezky, akorát na špatným hrobě.

A to prosím furt všude píšou, kterak se u nás jezdí nebezpečně a furt jsou všude nehody. Taky tam píšou, že fízlové s tím nic nenadělaj, dokonce nějakej vrchní středočeskej fízl Stanislav Huml si dneska v novinách vylejval srdíčko, že voni by děsně rádi, jenže je to těžký, když voni vlastně nemůžou, "I když vyfotíme takové auto a předvoláme si řidiče na úřad, řekne, že za volantem nebyl on. My přitom ze zákona nesmíme pořídit fotku jeho obličeje," krčí rameny Huml. Mám pocit, že Humlovi se taky horkem krčí rozum, ale když já nejsu ten právník. Stejně by mě děsně zajímalo, vo jakým zákoně to ten pakosta mluvil. Nevíte to někdo?

Radši jsem vypadnul na Magorát něco zařídit a pak šel dom reinstalovat počítač, kterej mi kleknul, to jako předtím už kleknul a já ho teď kvůlivá tomu reinstaloval, tím jsem se vydržel bavit až do noci a to su skoro v půlce.


Pátek - Neděle, 22. - 24.08.2003

Sakra fix, to se tak někdo nemá. Teda někdo má a někdo nemá nebo jak je to v té nablblé reklamě, taky se říká, že nedáš - dostaneš, sakra fix, to jsem se do toho ještě víc zamotal, chtěl jsem tím celým říct, že se mi zesral počítač. Sakra fix, furt nějaký opravuju a spravuju a vypravuju do světa, to vlastně ne, ačkoli ... no nic, tenhle má, chcípáček drahej, dost, bude muset projít ňákou tou reinstalací. Kdybych se nějak divně vodmlčel, tak to bylo složitější, než jsem čekal.

Von tak chcípá a uhnívá už delší dobu, furt ho nějak flikuju, abych se tady mohl sáhodlouze rozepisovat vo tom, jak se nikde nic neděje, vy mi to žerete, jenže naráz si takovej elektronickej broučínek postaví, hmm, třeba procesor a je to. Bác. A pak za mnou chodí Ťapina a skuhrá, že nejede třeba televize, protože televize je v počítači a počítač je v hajzlu a když já chcu jet do hajzlu, tak je to pěkně v hajzlu, protože vona (ta Ťapina) bude bez ní (bez té televize).

Celý jsem to nějak rozrejpal asi tím, jak jsem na tom dělal něco do práce a zkoušel všelijaký sichrovátka proti všelikejm vírům a jinej havěti, nějak jsem to zapeklitě zasichroval, že do toho už nelezou ani ti elektróni, co do toho lízt maj.

Čímž se dostávám k jádru pudla - jelikož jsem si to tu domrvil kvůli práci a také jsem si z toho potřeboval něco odnýst do práce, spravoval jsem to tak dlouho do noci (beztak to prdlajs pomohlo), až jsem z toho v pátek do práce přišel pozdě. Zcela netradičně. Ale ne zas tak moc - hodina byla eště jednociferná. Chvílu.

Musel jsem tedy použít svůj oblíbenej trik "bez obav, šéfová, o co jsem přišel později, tím dřív vyprejsknu", jak řekl, tak i udělal a záhy zmizel.

Doma jsem preventivně sprdnul Ťapinu, jelikož mi špatně zamíchala vejce, tím myslím jídlo, vony zas tak špatný nebyly, ale v neděli by se mohla polepšit, sbalil jsem krosnu a zmizel na víkend v hvozdech divokejch. Tentokrát zase s chatařama, což nejsou obyvatelé chat, leč "chataři" se v tomto případě čte "četaři", a taky to nejsou žádní četaři jakožto lampióni, nýbrž jedna ženská a tři štáckriplové tedy modroknížkaři, v což počítám i sebe, ačkoli mám knížku oranžovou, to celý je totiž tím, že pro chat nějakej čajopič vymyslel v té jejich knedlíkovštině takovej blbej název.

Tedy jsem zase měl vymyslet trasu a naplánovat oužasnej vejlet, což jsem i udělal, voni furt vyzvídali, kam to jako jdem a jak je to eště daleko a jaká je to cesta a tak podobně, já jim furt odpovídal, že jdem "jenom tady kousek", že je to "eště takovej kousek" a cesta je "vcelku pohodlná", to jsme hráli takovou hru, já dělal, že to myslím vážně a voni dělali, že mi to žerou, pak mi potmě na skalách a cestou přes vodu a při spaní v jetelině plné vos všelijak nadávali a tuze srandy jsme si užili.

Domů jsme se vrátili vcelku nepoškození, teda když nepočítám nějaký to vosí píchnutí, asi pět jich schytal pes Anďoš, já měl puchejřek na noze a čubička Máša, asi aby jí to nebylo líto, ta měla v každým uchu jedno klíště a ve vocasu zamotanou kudlibabku, panička Ťapinka spráskla ruce, řekla, že mně tak svěřit psy, že to je nehorázný, psy vodklíštila, vodkudlila, nakrmila, Anďák se poblil, já jsem se vykoupal a k večeři mi předhodila vaječný topinky, to asi abych si nemyslel, že jsem si kdovíco zasloužil.

To jsou věci. To už je na tom líp takovej pan Howadoor, jemuž včely uletěly nebo pan Bobeš, který byl také poblit, leč nikoli psem, nýbrž spolucestující v autobusu.


Čtvrtek, 21.08.2003

Parchanti. Všude. Geronti. Taky všude. A nejhorší je kombinace parchant a geront v MěHroDu. Už jsem si zvykl na ranní cestování - přes víkend důchodci naštudují "Domácího Lékaře" a katalogy ze schránek, v pondělí nacvičí v sedm ráno na polikliniku, odkud se kolem osmé vyvalí a útokem na Glóbus. To je stará věc. Leč teď přišli na inovaci. Je to asi koncem prázdnin, rodiče už maj harantů plný zuby, tak šup s nima k dědovi a bábě, my jsme si ho vysouložili, ale ať se s ním taky dědek s babkou potěší. Mno a takovej důchodec si nenechá šklebáka samože pro sebe, ten ho musí táhnout autobusem křížem krážem přes celý město a chlubit se jím ostatním duchnám. Tak jsem to nějak vydedukoval.

Dneska ráno například - něco po deváté jsem vstal a jel do práce, nelochčite se zas, v noci kromě hraní jsem tady eště študoval informace vo zasejc novým virovi, takže hbitě kolem půl desáté jedu do té práce a za mnou sedí dvě báby s dvouma parchantama. Očividně dementní báby s dvouma dementníma parchantama. Snažil jsem se začíst do denního tisku, to je velice vítaná příležitost, taková cesta do práce a z práce, jenže to za váma nesmí sedět právě ty dementní báby s těma dementníma parchantama, to se vylučuje navzájem.

Harant 1 - holčička - neustále opakovala názvy zastávek a řvala na celej autobus, že kdysi kdesi kamsi s kýmsi šli a tam byla taky taková zastávka, to celý takovou intenzitou, že se až zalykala a dusila, jak to potřebovala, pizda malá, světu sdělit.
"Zastávka Semilasso, příští zastávka Husitská"
"Sémílásó, hééé, ujíííí, jsme jednou šli, jsme šlííí, šlíííí jsmééé, Sémílásó, to jsme šlíííí, tam bylo Sémílásó, Hůůůsíííítská, jsmé šlíííí, babííí, šlííí jsmé a Hůůůsitskáá tam býýýlááá."
Bába sedí, čumí a přikyvuje. Svině jedna. Škoda, že se to svinský dítě nezalklo.

Harant 2 - klučík, takovej milej, hezkej, pořád se usmíval, že by mu hned člověk roztrhl hubu od ucha k uchu, pak mu, spratkovi urval hlavu a hodil mu ju do ksichtu s komentářem, že se tlemí už přes rozumnou mez. Tomu zas ta k němu přináležející babizna naklavírovala, že snad pude, zmrd, na nějakej karneval nebo kam, že za indiána převlečenej, nějakou takovou pičovinu mu hustila do palice, šmejda to očividně nadchlo a jal se tu myšlenku rozvíjet, přičemž musel přeřvat tu druhou ludru.
"Budeš jako indián."
"Jóóóóó, budu jako indiáááááááán."
"A budeš k tomu zpívat nějakou indiánskou píseň"
"Jóóóóó, já budu zpíííívat indiánskou pííííseň, huráááá."
"A budeš mít péro, orlí třeba nebo jaký."
""Jóóóóó, já budu zpíííívat indiááánskou pííííseň a budu mít péééróóó."
Hajzl jeden, a ta stará hydra ho v tom eště podporuje.

Tak si říkám, jestli jsem byl taky jako malej takovej debil? Pamatuju si jeden příklad, to jsem jel kamsi s bábinkou a měl jsem snahu rozvíjet nějakou teorii o prdech, dostal jsem po čuni a sklapnul jsem. A s máti, to byl vobdobnej případ, to už jsem si dával majzla, jednou jsme se kamsi štrachali šalinou, seděla tam jakási babice a začala do mne hustit:
"A chlapečku, máš taky babičku?"
"Hmm"
"A jak ti říká babička?"
"Ďáble"
Baba vyvalila voči a radši vystoupila.

A pak se Ťapina diví, že si v šalině nechcu s ňou povídat. No, nechcu. Nemám nic tak urgentního na srdci, abych rušil zbytek cestujících.

Liskat to, liskat a liskat, zliskat po celé hubě.


Středa, 20.08.2003

Dnešek byl takovej nějakej neslanej, nemastnej, nekyselej, nehořkej, nesladkej. Jenom jsem zjistil, že třeba příští tejden si vezmu tak prdlajs, a né že dovolenou. Maj bejt nějaký velký změny v tem slavným informačním systému na ouřadě, sice by mě k tomu až tak nezbytně nepotřebovali, ale když jeden nikdá neví. Třeba taková drahá Dráha ...

Jsem si trochu přispal, o půl desáté volám Žufimu, že se teda šinu a jestli už tam někdo skáče metr dvacet, kde zas chrápu, Žufi, že vcelku nic, jenom Dráze na podatelně kleknul počítač. Byla na něho moc rychlá, spustila si program několikrát přes sebe a už měla zas nervy nadranc. Právě z toho mám strach, vona Dráha furt tak vosciluje mezi nadšením hraničícím s euforií a černočernou depresí. Furt si zkouší, jak vod toho září bude všechny byrokratický elaboráty zapisovat do systému a to jsou dycky diskuse jak zvon. Ona mít festovní špagát, tak si ho de hodit, jéžiš, hentohle numero jí tam nejde napísat a taky datum tam nejde napísat a adresa tam nejde napísat a vůbec nic. Já ju uchlácholím, hele, hentohle numero se tam píše takhle a to datum tam taky jde a adresu tam napíšete takto (aniž bych to kdy viděl), Dráha nadskočí a prej je to perfektní a vona se to naučí a všechno to pochopí a nám všem vytře zrak. Boží je to. A už jede jak motorová myš, než si znova splete <F2> a <F3> a už zas bečí a volá a tak furt dokola.

A to nejni jenom Dráha, takovýhle dramata budou po celým ouřadě, to jenom vona je první na raně. Já jsem neměl beztak na ten příští tejden nic nevodkladnýho v plánu, tak si tu dovolenku vo dva tejdny posunu a zůstanu v práci, budu chodit a všecky klidnit, nebo tam dojde někde k tragédii.

Vyžehlil jsem první problém na podatelně a šel jsem se prásknout šéfové, to už bylo hbitě půl jedenácté. Začala se nadechovat, tak jsem ju fofrem předběhl a vyjmenoval jí všechny svoje úspěchy za poslední tejden plus to svoje rozhodnutí s dovolenou, který ve mně uzrálo mezi podatelnou a sextretariátem. Šéfice tasemnice se donadechla, řekla, že to je dobrý a su tuze šikovnej a hrozně hodnej a tím bylo ranní kárání nezbedného Egiho u konce.

A pak už furt jenom votročina, v práci, doma s počítačem Plešatýho Vejti a tak vůbec.

Nic se mi dneska nechce, tak se nezlobte.


To jsem si říkal, jak půjdu brzo chrápat. Haha. Jak jsem se hrabal v tom Vejťovým střepu, našel jsem tam hru Kyodai Mahjongg, kterou si pamatuju ještě (v hodně starší verzi) na počítači 486 pro systém Windows 3.0. Tak jsem si trochu pohrál. Je zas půl druhé, tak jdu konečně lehnout.


Úterý, 19.08.2003

Včera mi ještě písal vod EFXka untršéf Béďa, že mu přišla dočista skvělá nabídka na dočista skvělý tonery do tiskáren za dočista skvělý ceny, to celý vod nějaký dočista skvělý firmy. Co já jako na to? Pamětliv pátečního dramatu kolem nedoplatku jsem mu odepsal, že jestli nemá pro mne doplatek, že ho můj názor nemusí valně zajímat. Ale přece jen jsem na to kouknul a trochu mě to zarazilo, sice ceny vcelku levný, leč firma krajně podezřelá - už podle jejich webu a reklamního mailu, kde nemaj žádný ty ÍČA, DÍČA, PÍČA a jiný kokotiny, asi to budou nějací velcí odborníci. A taky jsem Béďovi napsal, že se dneska stavím pro objednanej materiál ve velkoobchodě, když to tam maj na moje jméno připravený, tak to jenom vyzvednout, hodit k EFXku a předat fakturu. Jestli tam Béďa nebude stát v pozoru s tisícovkou v zubech, že to bude pro tyto dva tejdny taky celej můj výkon.

Vyzvednul jsem ve velkoobchodě vobjednanej materiál a vodnesl ho k EFXku. Untršéf Béďa se mi vyvalil v ústrety a blaženě žvatlal, jak je dobře, že to nesu, že na to budu mít klid, šéf Bóďa má dovolenou, tedy můžu opravovat. Pravil jsem, že v jeho zubech nevidím tisícovku. Očividně to zase slyšel poprvé. Pokrčil jsem rameny, hodil nakoupený komponenty do skříně, Béďovi vrazil do ruky fakturu na patnáct tisíc, popřál mu pěknej víkend a prosluněnej příští tejden a odkráčel domů. Tam mám další dva střepy na opravu, od sice mizerně, ale přece jenom platících zákazníků.

To se má tak - na golfík přišel nějakej čulibrk, co tam vobčas chodí, a nakukal Harpagonovi Spojkovi, že tůze levně prodá počítač. To jo, na to Spojka slyší, jak je něco levnýho, to musí bejt jeho, co kdyby mu to eště někdo vyfoukl? Já jsem u toho nebyl, zato se tam motal (víceméně doslovně, asi spíš více, než méně) Plešatej Vejťa, kterej mu to vodkejval, že dle slovního popisu by za tu cenu toho střepa taky koupil. Jenom už mu zapomněl vysvětlit, že by z toho použil pár součástek, ty redislokoval do svýho počítadla a zbytek by zas někomu vnutil. Harpagon se tou polopravdou nadchnul a vod čulibrka počítač zakoupil.

Pochopitelně to budu instalovat já. Do čehož jsem se taky dneska pustil. Má to spoustu udělátorů, zvukovou kartu, druhou zvukovou kartu, televizní tuner se třetí zvukovou kartou a taky grafickou kartu a vypalovačku a DVD-ROMku a pofidérní základní desku a ještě pofidérnější paměti a úplně nejpofidérnější procesor Duron 1300. Každá z těch karet a desek a jinejch pičičand je vod jinýho bambusáka, všecky maj na sobě napsaný "High Experience" a "Top Technology" a "Best Quality", každej vovládací prográmek na to srší barvama a hejbavejma vobrázkama a dohromady to vůbec nefunguje. Inštalujete, inštalujete a naráz vám to padne na tlamu a je to tuhý jak biftek. Což se mi přihodilo, chvílu jsem s tím laboroval, nevylaboroval, tak pozejtří začnu znova. Inu Spojkovy nákupy s Vejťou.

A proč až pozejtří? Protože na zejtřek tady mám zas dalšího takovýho šrota vod Vejťovýho skorotchána, což jest otecko vod Vejťové skoromanželky Žábiny. To je taky dílo, že by jeden blil. Tak dopadaj ti, co nakupujou počítače buď vojetý v hospodě (ačkoli třeba jako hospodskej) - tedy Spojka, nebo podle plakátků v šalině, kde je napsaný "Akce - nejvyšší výkon za nejnižší cenu" - Vejťův skorotchán. Kde ti lidi na takový sráče choděj?

Ale co, aspoň platí, tak jim ty křápy budu vopravovat klíďo furt. Přece jenom, to néni žádný terno - koupit pořádný komponenty, poskládat z nich pořádnej počítač a pak vo člověkovi už neslyšet. To jsem zkusil už u několika lidí, nakoupil, voživil, rozchodil, jednorázově zkasíroval a vod té doby jsem z nich nedostal ani floka. Jenže zas mám vod nich pokoj, tak co si má člověk vybrat?


Pondělí, 18.08.2003

Vzbudil mě radiobudík. To už se mu, krpatcovi, dlouho nepovedlo. Jedině, když je tam něco extra zajímavýho, třeba ve zprávách, to pak zbystřím a třeba už neusnu. Kupříkladu dneska hlásila moderátorka, že v Iráku zastřelili američtí vojáci kameramana. A jéje, to budou zase plný diskusní fóra zasvěcenejch reakcí, napadlo mne.

Správně, tohle mě zaujalo, vstal jsem a do práce i včas přišel. No dobrá, tak 8:01, ale to mi šly blbě raky. Prošel jsem si poštu, zkontroloval funkci pár systémů a jal se zjišťovat, jak že to bylo s tím vodkrouhnutým novinářem. Samozřejmě se to všude hemžilo výroky typu "agresoři, polomozci, zelený paka" a podobně. Zvlášť Lidovky se těma zmatama vytáhly. Už trochu jinak to psali na Reuters, jejichž zaměstnancem Mazín Dana byl. Od nich to pak doslovně vobšlahl iDnes.

Vono se to mělo asi takhle - měli si natočit jakejsi kriminál, z nedalekýho mostu. Na což byli s vojclama domluvení a to taky udělali. Pak nasedli do auta, že jedou pali, jenže proti nim vyjel tank, kameramana chyt profesní rapl, že bude mít žůžo záběr, vyběhl asi čtyři metry z auta, hodil si kameru na rameno, natočil se objektivem proti tanku a to byla taky poslední věc, kterou v životě udělal. Mimochodem, multikulturní a multietnický prostředí redakcí je asi tuze dobrá věc, ale posílat do válečné zóny v Iráku jako kameramana etnického Palestince, to se v tomto světle neukazuje jako úplně nejlepší nápad.

Ona posádka tanku to asi viděla trochu jinak - ze zaparkovanýho auta vyběhne maník arabskýho vzezření, bednu na rameni s kulatou dírou vepředu a s tímdle namíří na tank. On to není nějakej ten kamkodér, profesionální kamera se fakt drží jako protitanková střela.

Holt osud. Je mi ho líto, nikoho neobhajuju, ale vesměs to možná byla jeho chyba. Jako válečnej reportér (a ne žádnej bažant) by mohl trochu předpokládat reakci. Kdyby to bylo jenom ve filmu, mohla by to bejt dobrá groteska. Ale nutno uznat, že ten poslední záběr se mu asi podařil a hned tak se na něj nezapomene, to je taky mimo jiné ten důvod, proč si to poznamenávám :o(


Při práci jsem se probíral ňákejma papírama, zjistil jsem, že mi tam někdo ze sextretariátu přimíchal jakousi vyhlášku z Magorátu. V první chvíli jsem netušil, že jde o omyl, to byla jakási novela (nebo inovace druhé betaverze třetího přepracování čtvrté opravy) prapůvodní vyhlášky. Až jsem si ji našel, teprv mi docvaklo, že to vůbec není pro mne, co je mi po nějakým dodržování pořádku ve statutárním městě Brně nebo kýho čerta?

Ale jak jsem tím listoval, začalo mě to zajímat. Třeba je tam chytře napísáno, že se krom jiného za činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v městě Brně, považuje:

a) žebrání a jiné obtěžování občanů mající obdobný charakter,
b) provozování hazardních her,
c) nabízení, poskytování a přijímání služeb k uspokojování sexuálních potřeb,
d) požívání alkoholických nápojů mimo určené provozovny a prostory,

To je zajímavý, somrování a glgání na veřejnosti prej nee.

A taky tam píšou, že tydlencty čtyři první vyjmenovaný činnosti je zakázáno provádět (zas kromě jiného):

d) na zastávkách městské hromadné dopravy a v okruhu 100 m od nich,
e) u zdravotnických zařízení, školních zařízení, úřadů a institucí, sportovních zařízení, domovů důchodců a jiných sociálních zařízení, kostelů, hřbitovů, pomníků a v okruhu 100 m od nich, včetně vnitřních areálů a prostor těchto míst, pokud jsou veřejně přístupná.

přičemž co se týče těch škol, Brno-sever, tedy i Lesná, má ten limit zvednutej na 200 metrů. Tak kde se teda na Lesné může veřejně nasávat a somrovat?

Zkusil jsem si vzít plánek sídliště a poctivě si tam zakroužkovat dvěstěmetrový okruhy kolem všech základních a mateřskejch škol plus menší, stometrový, kolem polikliniky, domova důchodců, zastávek a sportovních zařízení. Asi máme docela hustou infrastrukturu, jelikož pro somráky a houmlesáky a násosky to vychází vcelku bledě. Sice prej může po dobu konání hodů či jiných slavností aspoň na ten chlast udělit místně příslušnej ouřad zvláštní výjimku po dobu konání akce, ale mám takovej divnej pocit, že se s tím moc neserou. Čímž se dá dostat ke grandióznímu nápadu - až tady budou zas nějací bolševici nebo jiná verbež pořádat nějaký předvolební šou s bečkou, poslat na ně ty vypatlance vod městskejch fízlů. Nebo rovnou na radniční slavnosti, checht, to by byla psina. Ještě uvážím, co s tím podniknu, v takovejchdlenc elaborátech se člověk dočte zajímavý věci.

A pak odpoledne jsem šel chvílu do hospody s Janou.Tleskacovou, Ká-Dvojkou a T-rish plus jakýmsi eště jedním elementem, co se jmenoval snad Pája, též jsem se koukal s Ťapinou na film a taky jsem venčil šukíny. A pár drobností. A vyhodnotil jsem kvíz, se zpožděním, ach jo, jednak jste se moc nepředvedli, druhak budu muset připravit novej. Asi zase lehčí.


Neděle, 17.08.2003

Vstal jsem před polednem, konkrétně o půl jedenácté.

A začal jsem se šťourat v počítaču, čož mi vydrželo s malejma přestávkama až do půlnoci.

No, sice jsem ještě nevyhodnotil fotokvíz, já vím, slibuju, že to napravím, třeba hned zejtra, nebo pozejtří, maximálně ... sakra, prostě co nejdřív to napravím, beztak zatím nemám novej.

Ale třeba jsem napsal kus výpravy na Slovensko. To je, co? Z Ťapinky toho taky v deníčku kus vypadlo, zato Bobeš překvapil, ten to napísal i s časovejma údajama. A fakt mu to celkem sedí. Chudák, asi se mu tam nelíbilo nebo co, protože píše takový chmurný věci jako:

14:00 prší
14:30 furt prší a Egi si zpívá
15:00 furt prší a Egi si zpívá a já ho zabiju

Chm, divný. Ale dlouho jsem se tak nepobavil.

Ale nikdo to nemá tak pravdivý a objektivní jako já. Řekněte, jak může být objektivní někdo, kdo mi tam očividně chcípá?


Tak si spisuju a spisuju a najednou je Ťapinka doma a spisuje, jak jsem ji vyštval ven a jak se tam měla úžasně (pro změnu v sekci Fotky).


Sobota, 16.08.2003

Ráno. Ráno pro mne bylo o půl čtvrté odpoledne. To jsem zrovna vstával, jelikož jsem si tak užíval prázdnýho bytu, že jsem šel spát kolem půl páté ráno. Jupííí.

Trochu neprozřetelně jsem slíbil Vlastíkovi, že bysme se mohli někam jít projet na kolech, von je totiž magor. Aha, moc souvisle to nepodávám, co? Tak tedy - Vlastík je magor a rapl a pošuk, navíc cyklista, občas i cyklista závodní. To je takovej, co si sedne na kolo a závodí. Prostě magor. A ten se chytil toho, že mám kolo a neprozřetelně jsem to na sebe prásknul, a teď mě nutí furt někam jezdit, protože su magor taky.

Tak tedy si prej vyjedeme jenom tak kousínek, o půl šesté, nic moc velkýho.

Sešli jsme se u nás před barákem a Vlastík nastínil to svoje "kousínek" a "nic moc velkýho". Jasně, z Lesné nahóru do Soběšic, pak dólu do Bílovic, tam do Babic, ale hezky přes kopec, lesem, a pak už jenom Adamov, Útěchov a přes Ořešín a Soběšice zase domů. Pohoda, né? "Né," odvětil jsem. A jeli jsme.

Soběšice a Bílovice, to by ušlo, chtěl jsem pochytit i ňákej závodnickej grif, jak voni to tak dělaj, tak jsem ho taky pochytil, leč neopakoval. Postřehl jsem totiž zrovna ten, jak pustit kolo po šutrech z kopce ausgerechnet dolů do zatáčky po štěrku bez brždění. Nejsu sebevrah, však von Vlastík na kraji Bílovic počká.

U pomníku S.K. Neumanna jsme si dali pauzu. To byl jakejsi sepisovatel, co sepisoval kýsi moudra, má v Bílovicích pomník a na něm je napsáno:

"Na šedém balvanu děravé skály
se samotou srůstaje sedím,
pode mnou vody jak by se rvaly,
na zběsilou Svitavu hledím.

..... z Knihy lesů, vod a strání"

To je jakože úryvek z Knihy lesů, vod a strání, to napsal právě ten Standa Kostka Neumann. Že tam jako seděl na šutru a čučel do vody. Hmm, to je taková líná lemra, tam ten potok, že buď to tehdá nebylo nějak zregulovaný, nebo tam seděl vožralej. Nebo je to básnickej vobrat, čili Stáňa lže, jak když Knihu lesů, vod a strání tiskne.

A pak teda jedem dál. To už by měl bejt jenom takovej blbej začátek, mezi barákama kopec, pak už dobrý. Mezi barákama byly schody, pak kilometr kopec. A druhej. Tam se ptám Vlastíka, když furt šlapu jak idiot a pomalu začínám couvat, kdy jako přijde to "dobrý", bylo mi sděleno, že už jsme v tom. V tom "dobrým". No potěš.

Musel jsem mu trochu upravit trasu. Prej je to z Babic vrchem hezky po rovince až do Adamova, jenom před ním je sešup dolů. Navrhl jsem, že to teda vyjde nastejno - hodit sešup rovnou z Babic, dole je hospoda, chlemtnem nějakou Kofolu a po rovince do Adamova. Geometricky je to fakt to samý, navíc se tím vyhnu případné další Vlastíkově fintě s nějakým "dobrý" nebo "rovinka". Kupodivu souhlasil.

A z Adamova do Útěchova vedou dvě cesty. Jedno sice delší, ale ne tak náročný silniční stoupání. To je prej pod naši úroveň. Druhá je kratší a prudší stoupání, nebudeme muset šlapat tak dlouho, je to lesem, paráda. Od zastávky "Adamov zastávka". No, to je zase radosti.

Štěstí stálo při mně. V okamžiku, kdy jsem myslel, že musím zákonitě chcípnout, Vlastík píchnul kolo. Dobře mu tak. Já seděl a pokuřoval, on lepil a vysvětloval mi, pedagóg, jak se to dělá. Někdy se to může hodit.

To je vlastně celý. Pak už jenom kousek toho kopca a hurá z Útěchova domů, do prázdnýho bytu, užívat si pohody.


Pátek, 15.08.2003

Pátek je prej malej svátek. Mně to sic tak nepřišlo, v půl deváté v práci to není nic svátečního, ale tak nějak se to traduje. Čert ví, co je na tom pravdy.

Nakonec jsem přece jenom šel k EFXku a ten proxy server jim spravil. Projektant mistr Tomík se pohádal se šéfem Bóďou, o trochu víc, než každej den. Vypadali voba, že si daj výpověď navzájem. Přišel šéf Bóďa, von je takovej kulišák, a ptal se, jestli už mám hotovou inventarizaci počítače projektanta mistra Tomíka. Pravil jsem, že nikoli, jelikož, pokud není vadnej (ten Bóďa, nikoli počítač ani projektant mistr Tomík), moh si všimnout, že se už několik dní seru s proxy serverem. Potíž je v tom, že von vadnej je. Jak proxy server, tak šéf Bóďa. Bóďa je očividně zralej na šaškec. Tedy Bóďa řknul, nechť udělám inventarizaci počítače projektanta mistra Tomíka co nejdřív, nejlíp eště dneska.

A to byl kámen úrazu. Sdělil jsem Bóďovi, že z toho asi nebude nic, jelikož von je takovej podvraťák vykutálenej a furt na mne zkouší nějaký fligny, kupříkladu jsem si zkontroloval plat na účtu a zjistil jsem, že tam mám vod nich vo tisícovku míň, než zněla dohoda. A že nehodlám dělat žádný inventarizace ani nic jinýho, dokud mi to nedoplatí.

Došoural se untršéf Béďa a ptal se, jak je to s tou inventarizací počítače projektanta mistra Tomíka. Popravdě jsem mu odpověděl, že nic takovýho hotovýho není a v dohledné době nebude, jestli chce důvod, šéf Bóďa mu ho sdělí. Šéf Bóďa mu sdělil tak leda prd, protože už zas nevěděl, která bije. Musel jsem to Béďovi vysvětlit sám - maj mizernou platební morálku, tak já hodlám podávat mizerný pracovní výkony. Proxy server je hotovej a až budou zase něco chtít, ať mi klíďo zavolá. Ale ať mě čeká ve firmě u dveří a s tisícovkou mezi zubama, jak pirát. Béďa začal ječet, že su vyděrač a že si tohle vo mně nemyslel. Pokrčil jsem rameny, že teď už si to teda myslet může, a šel.

Eště jsem se rozloučil se šéfem Bóďou, popřál mu hezkej víkend, znovu mu zopakoval obrat s tisícovkou v zubech a pirátem, to se mi jaksi zalíbilo, Bóďa odvětil, že je se mnou špatná komunikace a asi se budem muset rozejít a kdy bude hotová ta inventarizace počítače projektanta mistra Tomíka? Navrhnul jsem mu, ať se jde léčit (Bóďa, nikoli projektant mistr Tomík) a šel domů.

Buď to rozdejchaj, nebo ne. Každopádně mám minimálně tejden vod nich pokoj, aspoň do té míry, že mi několikrát zavolá untršéf Béďa, já se zeptám, jestli pro mě má v zubech tisícovku, von řekne, že ne a že su vyděrač, a druhej den to zkusí znova. Já ho znám.

Ťapinka odjela i s psama, tak jsem se zbytek dne flákal a užíval si klidu a ticha.


Čtvrtek, 14.08.2003 - tuze moc událostí na jeden den

Přišel jsem do práce o půl jedenácté, což ovšem bylo zcela správně. Něco jsem potřeboval koupit ve velkoobchodě v TS Bohemii , do dvou do rána jsem to hledal v ceníku, promejšlel a vymejšlel, že se pro to ráno hned stavím, abych nemusel až na ouřad a pak do Husovic. Jenom jsem zapomněl jednu drobnost - objednávku. Tedy jsem stejně musel na ten ouřad pro ni, lenoch se nejdřív předře. To je tím vedrem nepolevujícím.

Trochu ouvej bylo, že vobjednávku musí podepsat velkej šéf Kvakin. Asi takhle - když potřebuju něco na fakturu, přijdu, dostanu fakturu, zaplatíme, dodaj mi zboží, až jim přijdou love. Když chci něco levnýho za hotový fofrem, vyfasuju prachy, zaplatím, dodaj mi zboží hned. Já s nima mám takovou dohodu, že nás už znaj, vijou, že platíme léta vpořádku, když je něco většího a já to musím mít hned, dostanu to hned i na fakturu, ale na to zas potřebuju tu vobjednávku. A vobjednávku, tu musí ten Kvakin parafovat. To by se mi tuze nelíbilo, ten by se zas vyptával, co to je a proč to kupujeme zrovna tam, já bych mu vysvětloval, že jsou nejlevnější, von by do toho strkal svůj ohnilej šňupák, tejden študoval, jestli nějaká jeho podvodná firma to nedokáže dodat levněji, pak by mi za tejden slavnostně vobjednávku podepsal, že jsou fakt nejlevnější, jenže to už by mi bylo ku hovnu.

Štěstí stálo při mně. Kvakin se sebral, vzal si auto a zmizel kamsi "na jednání". Jako by mi to spadlo rovnou z nebe. V tu chvílu byla nejvyšší šarží tasemnice a ta mi vobjednávku vobratem podškrábla. Bez mrknutí. Jenom bylo na levačku, že Kvakin zmizel i s tím autem. Kdyby táhl do prdele jenom sám, třeba na celý volební období, nikomu by to nevadilo, takhle jsem musel sehnat druhý auto, zato s obsluhou, s řidičem Mirajsem. A bylo. K dovršení všeho v TS Bohemii přišel jejich šéf a řknul, že to celý je šerednej vomyl, nedorozumění, já žádný vobjednávky nepotřebuju, příště ať pošlu jenom mejla, že nás znaj a vijou, že platíme dobře a včas. Takzvaně nákupy na ksicht. Nuže dobrá, přece jenom tam nakupuju za všechny firmy a svý známý za pěknejch pár set tisíc ročně, a to musí bejt ten rok eště hodně hubenej.


U EFXka mi měl Bóďa do poledne odpovědět na mail, co s proxy serverem. S tím, co před mou dovolenou shořel. Před dovolenou jsem jim pučil svůj procesor, dal do toho ňáký střeva, původně určený už na vyhození, a vysvětlil jsem jim, že procesor pochopitelně budu tento tejden potřebovat zpátky. V úterý jsem připomínal untršéfovi Béďovi, že procesor budu tento tejden potřebovat zpátky, že by se do toho měl koupit novej pajšl. A šéfovi Bóďovi, kterej přede mnou radši zdrhnul, jsem napsal obšírnej mejl, kde jsem mu dopodrobna vylíčil, co všechno je potřeba koupit a v jakejch cenovejch variacích, mimo jiný pajšl do proxy serveru, jestli levnější a pak třeba něco dokoupit, nebo dražší, aby to něco vydrželo. S dovětkem, že pokud nebude chtít kupovat nic, ať se nenervuje, že mu z toho jenom vytáhnu procesor a jenom budou bez Internetu, to je celý. Vcelku nic dramatickýho, udělaj si nucenou celofiremní dovolenou. A taky jsem mu písal, že to potřebuju vědět do dneška do poledne, abych to moh případně nakoupit a dneska vyměnit. Nestalo se pochopitelně nic.

S úsměvem jsem oznámil projektantům, že jestli chcou něco na Netu, ať si to pohledaj dneska, páč zejtra ve 13:00 si přijdu pro procesór a maj aspoň do pondělka šmitec. Bonzák Drak hned chňapl telefón a jal se to žalovat untršéfovi Béďovi. Tomu naštěstí došlo, že absence procesóru rovná se žádný porno, hned to byl kvikot jak v prasečáku. Přiletěl šéf Bóďa, pochopitelně v době, kdy už maj počítačový firmy dávno zavřeno, a začal:

"Michale, co potřebuješ koupit?" (tomu už taky Béďa stihl po telefonu vysvětlit, že absence procesóru rovná se žádný porno)

"Nic novýho, jenom to, co jsem vám říkal před třema tejdnama, protože mi bylo jasný, že budete vědět hovno, poslal jsem vám to majlem."

"Michale, to já nevím."

"Jste to nečet?"

"To já nečtu, ty si myslíš, že nemám nic jinýho na prácu?"

"To vidím, musíte tady lítat jak pošuk, dělat zmatky a vydávat nesmyslný příkazy. Nečtete poštu, máte pakárnu, co já s tím?"

A zas mi volal untršéf Béďa, že ať to teda zatím neměním. Zeptal jsem se ho, jestli je debil? Řečnická otázka, hned jsem mu taky na ni sám odpověděl, ano, je debil. Když potřebuju procesor, nebudu nic nechávat tak. To dá rozum. Tak prej ať to udělám zejtra. Znovu jsem mu zopakoval, že zejtra se nic dělat nebude, jelikož na to nemám čas. A co dělám teď? Stejně dělám něco jinýho, nějakej pořádek v archivu, tak ať toho teď nechám a přijdu místo toho zejtra. Zopakoval jsem svůj fórek s řečnickou otázkou ohledně Béďovy debility, ano, když zejtra nemám čas, tak ten čas nebudu mít ani zejtra, jestli je to dostatečně srozumitelný. Ačkoli bych byl ochotnej si to přeházet, pokud by mi to extra zaplatili. A Béďa začal hysterčit, já su prej vyděrač, to nikdy neslyšel, že by někdo chtěl takhle extra něco platit. Odpověděl jsem, že to je mi jasný, protože projektanti proplacený přesčasy taky nikdy neměli, natož pak třeba hejrupáci. Pche. A ukončil jsem hovor, nechal jsem je v tom chvílu vydusit.

Béďa se zatím vrátil a seděli tam s Bóděm voba dva jak pakýši. A hned byli domluvě přístupnější. Mám si koupit všecko, co potřebuju, ty lepší součástky do proxy serveru, i do druhýho počítača, kterej je třeba spravit, taky jednu licenci Windows si mám koupit, jo, všecko. Jenom ať to zejtra přijdu udělat (to je jasný, porno by jim chybělo). No, uvidíme.

Nestihl jsem hned zdrhnout, Bóďa začal zase meditovat:

"Michale, to budeme muset udělat jinak, ty tady furt koukáš do počítača, já vůbec nevím, co děláš, ty mně taky nic neřekneš, pak to takhle dopadá."

"Dopadá to takhle, protože tady lítáte jak pošuk a nečtete poštu. Koukám do počítača, jelikož su správce sítě, to budu těžko koukat do úžasnýho vobráběcího stroje, tím se liším od obráběče, a co dělám, to nevíte, protože vám to tady funguje. Poznal byste, kdybych něco nedělal. A nic vám neříkám, protože byste tomu stejně nerozuměl, jelikož mě nikdy neposloucháte a furt si huhňáte a melete tu svou. Když vám to napíšu, stejně se na to vyserete." (Uf, to byl monolog).

"Já totiž vůbec nevím, co u toho počítača furt děláš." (Aha, nepochopil)

"Tak znova, starám se o počítače, z toho důvodu sedím u počítače."

"A co děláš."

Kurva, jak mu to mám vysvětlit? "Třeba se starám o nastavení, zabezpečení, čistím disky ..."

"A to je právě to, kdybys mi to řekl, mě teď přišla třeba nabídka na čistící prostředky na počítače."

A fakt, von si nedělal prdel, von držel v ruce jakejsi leták, kde mu nabízeli jakousi Okenu nebo co. Očividně nepochopil, jakej je rozdíl mezi čištěním počítače zvenku a zevnitř, tedy údržba dat a tak.

Zablekotal jsem, že to je dobrej nápad a určitě se na to podívám, jenom pro dnešek mi stačí ten nákup, že mi ho vodsouhlasil. Snad mě zejtra chytne záchvat velkodušnosti a přijdu jim to spravit.


Ještě mi zavolala Ťapina, kdy a kde se sejdem, měli jsme posezení s bejvalejma kolegama v hospodě. Mimo jiné se pochlubila, jaká je šikovná, protože našla nabitý baterky do foťáku. Projevil jsem menší pochybnost, o takovejch bych musel vědět, ale fakt prej jo, dá je do nabíječky a ta nesvítí, to jsou baterky dozajista nabitý. Chtěl jsem se ujistit, jestli má nabíječku v zásuvce, prej jo, není přece pitomá. Vzal jsem to na vědomí, udal jí čas a souřadnice a šel do hospody taky.

Účast hojná - Péťa Hromádkojc, Branďulka, Miminko Majkl s Alénkou, Pitrýsci (voba), paní oučetní (někdy některými též zvaná) Trubka, Kachně, Klustej Vašek se Světlíkem (což je manžetka), stará Hudcovka a já s Ťapinou. Zdravý jádro.

Ze začátku nám pikolík připravil pomalejší rozjezd, přece jenom po tom včerejším stěhování byl asi eště nějakej zdrchanej, ale pak si dal asi nějakýho lomcováka, přeřadil na vyšší kvalt a jelo to jako vždy. Chudáci ti, co tam byli poprvé. Minule jsem Péťovi Hromádkojc doporučoval jídlo, "Kouzelníkovu směs", ale ten si vybral něco úplně jinýho a s úšklebkem tvrdil, že "Kouzelníka" si kdyžtak dá potom, chachá, von je nějakej jedlík, von něco zvládne. No, nějak si ho nedal. Měl co dělat, aby do sebe narval to něco jinýho, pěkně se u toho zapotil, tak tak to sežral. A tentokrát si naběhli Pitrýsci. Dali si jakousi kuřecí kapsu v brmboráku. Tedy dle pojetí restaurace Legenda čtyři kapsy v brmboráku, na talíři o průměru cca 30 cm, zbytek vystlanej zeleninovou oblohou. Kamča Pitrýsková snědla půlku a málem chcípla, Ondra Pitrýsek do sebe hrdě narval tři kusy, z posledního vyzobal aspoň maso, oblohu nechal a vymlouval se, že nejni králík. Po Kamči to dojížděla paní oučetní (někdy některými též zvaná) Trubka, Kachně a Péťa Hromádkojc. Zkusili jsme to taky. Nevěřili nám. Já to sežral levou zadní, přece jen su na jejich porce zvyklej, Ťapina u toho trochu hekala, ale zvládla to taky. Akorát už pak nemluvila, což je ovšem pozitivní výsledek. Tento hrdinskej kousek si zopáklo eště Kachně, ta má taky dobrej metabolismus. Zvlášť Kachně s Ťapinou si vysloužily obdiv.

Jinak akorát Klustej Vašek přišel s novou převratnou teorií o souložích vorvaňů a vlivu této činnosti na potopení Titaniku, prej to ví dávno, ale je zticha, zná českou justici, tak aby mu tu kocábku nepředepsali k úhradě.

A paní oučetní (někdy některými též zvaná) Trubka si vytvořila osobní rekord, za svejch zhruba sto let prej nevypila víc jak dvě piva. Tak jsme ji přesvědčili, že i trojka je pěkný číslo, tuze si libovala, jaká je šikovná, škoda, že nás pak brumlajíc předčasně opustila.


Doma jsem zapnul Ťapině do zásuvky nabíječku a na procházce mi zdrl pes. Jenže asi fakt bere rozum (ten pes, né ta Ťapina). On se totiž vrátil s prasečí nohou (to eště nejni to znamení rozumubrání, to teprv přijde). Na Lesné jsem už viděl spoustu ptáků, toulavejch koček, veverek, sem tam se tady poflakuje zajíc, ti jsou zvlášť vychcaní, ti ví, že na sídlišťu po nich žádnej fořt střílet nebude, dokonce i jednou nebo dvakrát jsem tady zbloudilou srnku viděl. Ale prase? To by muselo přijít ze Soběšic, tam ale bydlej vesničani a ti si svoje prasata hlídaj. Nebo někde zespodu od Husovic by si to muselo přištrádovat, jenže tam je cikánská enkláva, tam pro prasata platí "No pasaran!" Takže Anďoš ho neulovil, ale dozajista tu prasečí nohu někde našel. To se tak stává, když v paneláku bydlej prasata, že se pak za panelákem povalujou prasečí nohy. Ale považte, on po chvíli přemlouvání tu nohu pustil a připloužil se ke mně. Jo, bere rozum. Už to tak bude.


Středa, 13.08.2003

Abych začal tak nějak tradičně - do práce jsem přišel (něco málo) po deváté, trochu jsem to se vstáváním nestihnul, no. Ale cifra hodin byla ještě jednociferná, proto nechápu, kde se v šéfové vzala ta odvaha začít mluvit vážným tónem, že prej se mám polepšit a vona že to zkontroluje. To bude tím vedrem, už aby sprchlo.

Odpoledne a večír zas byl opačnej extrém. Jak jsem ráno nemohl do práce přijít, večer jsem nemohl z hospody odejít. To jsem si takhle vyrazil do Legendy s Okatou Marcélkou a s Vladem, jejím něco mezi kámošem a přítulem. Sám nevím. Jenže ouha, v Legendě byl malej zádrhel, vono je totiž napadlo, když je tak hezky, že je akorát ten pravej čas vyměnit tam nábytek. Těch pár odpoledních hostů, odpoledne tam narváno nebejvá, ti to chvílu přečkaj na zahrádce. Tak pikolíci vystěhovali stoly a židle, naložili je na náklaďák a hajdy s nima pryč. Vzápětí že se přižene druhej náklaďák a doveze stoly nový, židle nový, všecko špígl nikl, teda skoro. Teda skoro špígl nikl a skoro se přihnal náklaďák. Von někde uvíz a jediný, co se přihnalo, byla bouřka. Číšník tam pobíhal, kupodivu vesele, jenom já, nedoštudovanej skoropsycholog, jsem poznal, že je to smích z pocitu marnosti, hysterický smích, který občas končí zblbnutím, občas vraždou a občas sebevraždou. Nedá se obvykle předem odhadnout, která varianta zvítězí, taky v tomto případě to nějak nešlo, pinglík tam pobíhal a chechtal se: "To byl zase nápad, jít dělat do týhle hospody. To byl kauf. To byl nejlepší tah mýho života. Mueheheeeee."

Radši jsme se sebrali a šli za roh do Rockinu. To už začínalo pršet. Stihli jsme to akorát, než přišla ta největší bouřka.

Tam jsme poseděli, poklábosili, povyprávěli si vzájemně obsahy svých dovolených, poukazovali si fotky, též vzájemně, a chystali se jít domů. Kolem osmé. Podařilo se to jenom jim. Mně se tam začala scházet partyja z XChatu, zrovna lidi, se kterejma jsem potřeboval prohovořit. Krátce. Krátce s osmi lidma. To je už docela dlouho. Jedna Kofola na to nestačila, po druhé jsem se zase už zvedal. Ale ještě mezi řečí jsme přišli na to, že jeden maník je bývalý dítě mýho bývalýho dítěte z oddílu, to jsme ještě museli trochu rozvinout, pak jsme zjistili, že nedávno sloužil v Šimickejch kasárnách, to bylo eště potřeba probrat, co je tam novýho. A pak na mě číhala ještě jedna skupinka u dveří, že teda si mám dát eště jednu s nima, ujel mi rozjezd a došel jsem domů o půlnoci.

A to mám zejtra jít s Aneťákama, no potěš ventil.


Když jsme u toho popisování dovolenejch, jak jsem to líčil Okaté Marcélce a Vladovi, to jsem ještě netušil, že Ťapina začala diverzně sepisovat zážitky z toho našeho flákání po Slovenským Ráji. Já jsem se k tomu ještě nedostal třeba.

Pravda, ze začátku se jí tam mihl drobnej závan pravdy, kterak Ťapinka je nedisciplinovaná, vyhýbá se plnění příkazů a lže:

Nejdřív přišla SMSka od Verry, že když bude mít klíče od Kláry (to byste stejně nepochopili, takže to berte jako fakt), tak by mohla přijet později, až my tu nebudem, že musí nutně do hospody. Přečetla jsem to Egimu a ten řekl:" Napiš jí, ať nesere, že jí asi hrabe, ať se kouká dotlačit." Napsala jsem jí, ať to nekomplikuje, že jí potřebuju ještě něco dovysvětlit ohledně chodu domácnosti a že do hospody může jít přece potom. Tomu se říká diplomacie.

Jenže pak to pokračuje většinou naprosto smyšlených historek, kterak "jsme" šli šli celkem v pohodě, kterak "jsme" lezli po stúpačkách, rebríkoch a reťazoch, kterak "jsme" ...

Jedinej, kdo tam šel celkem v pohodě, jsem byl já. Jo, když s sebou nemáte šílence Howadoora a JoeHlava, to se to chodí. Ostatní se táhli jak lemry.

Celý to mohla Ťapina uvedením pravdy i zkrátit - "Odjeli jsme z Brna. Dojeli jsme na Spiš. Egi se procházel, my jsme se plazili jak chcípáci." To by bylo úderné a výstižné.


Úterý, 12.08.2003

Do práce jsem přišel hrdě v 7:56, nechce se mi to zpětně kontrolovat, ale mám takovej pocit, že to je letošní rekord. Pochopitelně jsem si to nenechal pro sebe a někam se nezašil, kdepak, hezky jsem se tam pošpacíroval a všem důležitě ukázal, jakej su pašák. Pár lidí sundalo hodinky, poklepalo s nima vo stůl a šli k hodinářovi, nevěřícně kroutíc hlavama.

A pak ten zbytek dne v práci. To byla pohoda. Né, že bych nic nedělal, nimral jsem se tam s různejma drobnejma restíkama a hňupovinkama, ale v zásadě nic dramatickýho. Tak to vypadá, když je dobrej správce sítě. Třeba já. Padesát počítačů a běhaj jako vo závod. Pravda, sem tam si nějakej trochu pozlobí, dokonce v těch vedrech i něco shoří, ale od toho zase máme vstřícnou a hodnou šéfovou, přijdu s nataženou dlaní, ona spráskne ruce a ptá se, to je to tentokrát? Inu, paní tasemnice, támhletomu se vedrem disk vodporoučel a tuhle té shořel v mašině komplet celej pajšl. Tasemnice chvílu dělá krky, takovou tu hru "Nemám, nedám", ale to ona mě jenom tak škádlí, nakonec stejně prašule pustí, já nakoupím a opravím. A pak se můžu celej den nimrat s hňupovinkama a restíkama.

Problém byl v druhé práci, u EFXka. Zcela netradičně. Tam maj sice taky dobrýho správce sítě, tedy mne, ale nějak to vázne s těma financema a hlavně vedením. Vedení má dlouhý vedení. Třeba teďka. Před mou dovolenou jim shořel proxy a mail server, to je takovej ten moudrej počítač, kterej si hraje na pošťáka, poštu vyzvedává, třídí, odesílá. A taky řídí přístupy na Internet. Třeba když si takovej šéf Bóďa nebo untršéf Béďa vzpomenou, že by chtěli vidět nějaký to porno, a to oni si zas vzpomenou, tak proxy server řekne: "No jen račte, vy kanci" a pustí je na to porno.

Tak tendlencten proxy server se jim před dovolenou vodporoučel. Sakumprásk a komplet, většina střev mu zkolabovala. To je tak, když tam všude lítá vodivej grafitovej prach a do toho to vedro. Zapeče se to jak perník. Nějak jsem jim to provizorně spravil, disk jsem koupil, základní desku jsem tam jednu měl, sice se chová podivně, abych pravdu řekl, měl jsem ji připravenou na vyhození, ale když se po ní nechce nic moc, tak vona vobčas funguje. Někdy. Procesor jsem jim pučil jeden svůj, co mi zase zbyl po opravě číhosi počítače, a nezapomněl několikrát zdůraznit, že to je fakt nouzovka, že ten procesór budu po dovolené potřebovat. Ano, jak jistě chápete, po dovolené je právě teď.

Ale to je ten háček. Přišel jsem s tím za untršéfem Béďou, ten na mě čuměl jak vrana a povídal cosi o tom, že se komusi narodilo jakýsi dítě či co. Naštěstí ne jemu. Zopakoval jsem mu téma - nákup techniky. Zbystřil, uvědomil si, že nákup = peníze a začal mi naříkat cosi o jakejchsi miliónech a zakázkách. Moc jsem tomu nerozuměl, zkusil jsem to potřetí. Navalíš osm litrů nebo ne? Ať s tím jdu radši za šéfem Bóďou.

Další kámen úrazu. Bóďa asi zaslechl něco o prachách a byl v prachu. Zdrhl, srabík. Ani mi nestačil na rozloučenou říct, že je se mnou špatná komunikace. Tak mu musím napsat mail, že buď navalí love a já to opravím, nebo že mu z toho v pátek vyrvu procesor a nebude žádný porno. Jenom to musím nějak vhodně zaobalit, né teda, že bych si chtěl brát servítky, ale takhle triviální věc by on nepochopil.


Hmm, taky bych měl asi vyhodnotit kvíz a připravit další, no jo, jenže Ťapina má svátek a beztak se mi dneska nechce.


Pondělí, 11.08.2003

Konec legrace, zase do práce.

Po dovolené je to vždycky mor. A hlavně není nad důvěru kolegů. Všecky ženštiny ze sextretariátu jsem natrapíroval v kuchyňce, kde se právě přely, jak to se mnou dneska bude. Právě zavrhly myšlenku, že nepřijdu vůbec. Alespoň natolik mi věřily. Tak proč se hádaly? Ony se totiž rozdělily na dva tábory, vcelku rovnocenný, protože šéfová neuplatňovala žádný právo veta, dvě zastávaly názor, že tak kolem desáté mě můžou pomalu čekat, zbylý dvě původně tvrdily, že přijdu přesně v osm, abych jim vytřel zrak, no a právě ty už měly pifku, jelikož bylo právě osm dvacet. A co, beztak nevím, který byly který.

Jo, proč jsem se hned první den zpozdil? Jednak z principu, to k tomu tak nějak patří, ale hlavní důvod byl jinde. Venku to vypadalo zase na vedro, použitelný kraťasy jsem měl sice vypraný, ale kdesi v hromadě prádla na vyžehlení, beztak jsem si chtěl vyrobit ještě jedny. Vytáhl jsem ze skříně na tuto operaci určený džíny a jal se je škubat. Natáhl jsem je na sebe a zabodl si pod koleno nůžky. Jenom do té látky, pochopitelně, takový jelito, abych si je bodl do nohy, to zas fakt snad nejsu. Udělal jsem zepředu díru, džíny stáhl a urval. Pak jsem se nějak zamotal do toho vodměřování, furt se mi to nějak nezdálo, nakonec jsem jaksi urval i druhou nohavicu a šel.

Což ovšem neznamená, že by se mi to už jako pozdávalo. Stále to bylo jakýsi prapodivný, když jsem si v autobusu sedl, gatě se trochu nakrčily, jedna nohavice mi končila zaráz s kolenem, druhá trochu přepadávala. Vstal jsem, srovnal v pase a zas. Ve stoje to vypadalo vcelku dobře.

Kolem desáté už mi to nedalo a potupně jsem zašel pro radu do kanclu naproti, za Laťkou, pochopitelně tam byla nakvartýrovaná i Hejkal a zase líčila nějaký hrůzostrašný sociologický historky ze sousedské komunity (laik by řekl klepy), tak jsem se jich zeptal, když jsou ty ženský a maj to estetický cítění, jestli se jim nezdá, že mám každou nohavicu jinak dlouhou. Taky se jim to zdálo. Usnesli jsme se na pravé a na délce 1,5 cm. Zašpéroval jsem se v kanclu, přece jenom, co kdyby ke mně zas vomylem vlezl nějakej zbloudilej vobčan, abych mu nezpůsobil trauma, jak tam běhám ve slipech, jedenapůl centimetru pravé nohavice zase ušmik a bylo. A rychtik, zlepšilo se to. Dokonce jsem to nemusel ani opakovat, ani na jedné, ani na druhé nohavici. Z toho jsem měl právě strach, abych nedopadl jak ti Pat a Mat, když snižovali stolek.

A jinak už jsem jenom pracoval a pracoval a pracoval. Počítač ně mně vyblil 198 mejlů, a to jsem před dovolenou celkem důsledně rozhlašoval, že tady nebudu, tak ať mi nikdo nic neposílá. Ach jo.


Sobota - Neděle, 09. - 10.08.2003

Odpočívám. Ťapinka v čudeli, vobludy v čudeli, řídím se příslovím o těch myších, co maj to pré, když je v čudeli kocour.

Dopsal jsem třeba Expedici Třeboňsko, vobjednal si kuře s dovozem, chodil s psama ven.

Trochu mi chybí, že nemůžu projevit svůj zářný intelekt, to se hezky řekne, pes, vtěrný přítel člověka, ale oslňujte ho znalostma, to mu vykládáte cosi o procesorech a chipsetech a asynchronní komunikaci po sběrnici, on na vás moudře kouká, hlavou přikyvuje, pak vám podá tenisák, že by ho chtěl hodit. Tvor nevděčnej. Ale to je tak třeba i s Ťapinou, takže žádnej dramatickej rozdíl.

Eště, že mám ten mail, kde se mě někdo furt na něco vyptává, to pak můžu dělat chytrýho, jako třeba: "Dalo by se rict, ze popisovany vlastnosti jsou obecne slabsi stranka digifotaku, lec takova, ktera se vhodnym pouzivanim a cvikem da zmensit na minimum." nebo takovový: "Pokud trvas na desce s SDRAM a srovnatelnymi parametry, stejne te vyjde minimalne o 1000,- vice. Ta ECS L7VTAR ma novejsi USB, FireWire, AGP, rychlejsi pameti, vice slotu, vetsi moznost celkove pameti, RAID, vsechno ostatni je srovnatelne." Hle, to je příklad mouder, který trousím.


Vrátila se Tupinka, navštívili jsme máti, já zašel eště za Plešatým Vejťou udělat na něho trochu chytrýho s těma základníma deskama, pak jsem se vyvalil k televizi a koukal na jakejsi vojenskej americkej film, "G.I. Jane" se to jmenovalo, vcelku nic převratnýho, ale bylo tam jedno úžasný klasický lampasácký moudro, který si musím zapamatovat. To se mi bude hodit na kolegy a na Ťapinu:

"Pokud potřebujete mít nějaký názor, platí ten můj."

Skvělá logika.


Pátek, 08.08.2003

Fakt mi na stará kolena asi jeblo. Nejenom, že to mám "za pár" do třiceti a píšu si tady deníček, navíc ještě jezdím na kole. To mi čerti dlužili, to už budu za chvílu takovej vysloužilec jako třeba pan Howadoor. Ještě děti a můžu si zažádat vo důchod.

Po včerejších zkušenostech jsem dospěl dneska k radikálnímu kroku. Vypral jsem Ťapinku a vobě nadpočetný vobludy na cesty. To je jenom pro ilustraci, to eště nejni ten krok. Ten vlastní krok byl, že jsem zakoupil na kolo děsný množství všelijakejch pičičand, co tam prej maj bejt, hovoří se o tom v zákonech, je to tuze důležité pro bezpečnost silničního provozu a hlavně choděj fízli a kontrolujou to, když to nemáte, hned vám napařej pokutu, aby měli za co glgat. Před vejplatama se můžou přerazit. A tak jsem nakoupil všelijaký ty blikačky a odrazky a taky zámek a nakonec eště rukavice, aby mě nebolely pacičky. To zase pozor, to já sice su ochotnej na kole teda už jezdit, ale to eště neznamená, že bych se měl nějak namáhat nebo přijít k ňáké újmě. Na to su tuze háklivej.

Sice v okamžiku, kdy jsem se tím pochlubil na XChatu, hned na mě všici, jestli jsem si koupil i přilbu, jenže takovej magor zas nejsu. Přilbu akceptuju na motorku, to je to stejný jak u kola s blikátkama, ale tím to hasne. Jedinou jinou přilbu pamatuju naposled "přilbu ochrannou protistřepinovou" a tu už nemám moc zájem v dohledné době vidět znovu.

A beztak, ačkoli jsem přišel do obchodu a pravil: "Vidíte támhletoho střepa venku? Tak z toho potřebuju udělat silniční kolo s povinným vybavením. Ze všeho berte to vobyčejný a pokud možno levný.", stejně jsem za to utratil několik set korun, čímž jsem mnohonásobně zvýšil hodnotu kola, jelikož je to asi takovej křáp, že ho museli u TS Bohemie dávat ke každýmu počítaču zdarma. Nevím, podle mně to jezdí, má to kolo vpředu, kolo vzadu, řídítka, pedály a řetěz, teď nově blikátka a vodrazky, tudíž je to kolo a nechte si kecy na koledu.

Tak jsem nakoupil všecko naskládal do baťůžku a pokračoval v krasojízdě. Přitom mě chytil jakejsi pocit, že naráz odněkud vyskočí poliš a zařve: "Stůj chlape, kde máš blikátka? A kde máš vodrazky? He? Davaj pokutu." Už už jsem si v duchu sumíroval, jak je to v těch pravidlech, jestliže řidič zjistí, že vozidlo nesplňuje technické požadavky, může, pokud se postará, aby nedošlo k ohrožení bezpečnosti na pozemních komunikacích, pokračovat v jízdě do nejbližšího místa, kde závadu odstraní. Tak jsem si to skládal v hlavě, jak mu budu vysvětlovat, že u mne došlo k jakýmusi vosvícení, zničehonic jsem zjistil, že vozidlo nesplňuje technické podmínky k provozu, vybavení jsem dokoupil a teď zrovna pokračuju do toho místa, kde budu tu závadu odstraňovat. Helejte, pane policajt, zrovna tu to mám. Až mi pak bylo líto, že žádnej z křoví nevyskočil.

Vyzvedl jsem si fotky a jel zas domů. To bylo celý.

Jenom se mi cestou domů připletl do cesty na baráku tuze pěknej vopuštěnej a zapomenutej izolátor a taky, když jsem šel s psama, svítil měsíček, přes něj šly mraky, jenže než jsem se s čoklama dokodrcal do pátýho patra, mraky byly fuč. Tak jsem si vytáhl stativ a vyfotil si měsíček bez mraků.

Jenom se mi cestou domů připletl do cesty na baráku tuze pěknej vopuštěnej a zapomenutej izolátor ...     ... a taky, když jsem šel s psama, svítil měsíček, přes něj šly mraky, jenže než jsem se s čoklama dokodrcal do pátýho patra, mraky byly fuč. Tak jsem si vytáhl stativ a vyfotil si měsíček bez mraků.


Čtvrtek, 07.08.2003

To jsem si zas naběhl, s kolem jakýmsi. Kdybych vo něm aspoň, blbec, nepsal.

Ale popořadě.

Ťapina mne ráno vzbudila už v poledne, prej musíme do Legendy na oběd, hned, okamžitě a střelhbitě, nebo nám všichni všechno sežerou a nebudem mít nic. Včera jsme byli jenom tady o dvě ulice níž, v Tipsportu, což je sázková kancelář a hospoda v jednom. Dneska jsme se rozhodli opět pro tu Legendu, teprve čas ukázal, jak prozíravej tah to byl. Jo, to vstávání se mi pranic nelíbilo, v takovou nekřesťanskou hodinu, brrr, však si taky Ťapina moji reakci zapsala do deníčku. Hned si ji musela zapsat, to už jsme zase jakože nespěchali.

Po obědě jsme se rozešli, zatím eště né natrvalo, to jenom Ťap šla do města a pak že ve tři maj v ordinaci děsně důležitou operaci a to aby tam vona byla. Fajn, povídám si, podívám se doma na Odpadlíka a pak tady zase budu něco spisovat, jelikož konstalace hvězd tomu chtěla, že obě nadpočetný vobludy byly kdesi v trapu. Pustil jsem si Odpadlíka. Pro lepší trávení. Seriál skončil a ... přišla Ťapina. Vona žádná operace nebyla, jelikož pod ordinací vyhořela hospoda. Pod ordinací je (vlastně byla) ta hospoda Tipsport, kde jsme byli včera na tom obědě. Třeba já jsem tam byl poprvé, dlužno podotknout, že i zjevně na dlouhou dobu naposledy. Teda operovat se v ordinaci bude, ta to jaksi přežila, ale musí se tam uklidit. Tak až v pět. Vzal jsem psy a šel s nima radši ven.

Vrátil jsem se v pět, zrovna se minul s Ťapinou, sedl k počítači a zjistil, že mě to mezitím přešlo. Na to je nejlepší změna polohy. Třeba do leža. Ustlal jsem si konečně ve své posteli a usnul.

Jak jsem se předtím díval na toho vlasatca v tom seriálu, při tom na mne po ICQ hučel Vlastík, že to je hrůza, já jsem jel kamsi na kole, sám, bez něho, jak jsem mu to mohl vůbec udělat? Už mu prej rok slibuju, že někdy vyjedu na kole někam s ním a takhle zranit jeho důvěru? No, vono se to má tak. Rok mám kolo. To sice jo. Vlastík má taky kolo. Celej život. Vlastík se baví tím, že jezdí na kole závody. A jak slyší o kole, hned by každýho nutil ty závody jezdit taky. A já to na sebe, tupan, proflákl. Rok jsem to úspěšně zamlouval a teď takový faux pas. Až se mi o tom dokonce zdálo.

Naráz mě budí, zcela netradičně, opět Ťapina. Už je sedm hodin, je po operaci (v ordinaci, né ta Ťapina), prej mi zvoní v obejváku telefon a volá mi Vlastík a určitě něco děsně důležitýho chce. To jsem mu totiž taky po tom ICQ prozradil, který ze svejch tajnejch čísel mám momentálně zapnutý, a pak jsem to zapomněl zas honem vypnout. Jo, a taky tam prej mám spoustu zmeškanejch hovorů, docela jistě taky od Vlastíka, to hovoří pro variantu, že Vlastík fakt chce něco dočista důležitýho. Odpověděl jsem něco ve smyslu, že Vlastíkovy důležitý nápady známe moc dobře, obvykle skončí člověk mokrej, namoženej nebo jinak ublíženej, to je mi jasný, teď by eště mě na kolo vyhnal. Ťupinka vycouvala z ložnice. Asi na minutu. Pak se ozval zvonek, zase přiletěla a pravila, že za dveřma je celej Vlastík s celým kolem a chce něco děsně důležitýho, heč, vona už i ví, co to je, totiž abych s ním někam jel na kole. No uznejte, tomuhle se nedá odolat.

Tak teda jo. Když Soběšice, tak Soběšice. Kdo chce kam, odrovnejme Egiho. Klasika. Za Lesnou jsou Soběšice, za Soběšicema naučná stezka, takzvanej "Morávkův chodníček", jestli si dobře pamatuju. To všechno mi Vlastík barvitě líčil, zatímco jsem se posilňoval na tu dobrodružnou cestu. Tam je potřeba zajet a po lese se projet. Vyrazili jsme těsně před osmou. Jediný štěstí, že i s Ťapinou, aspoň jsem nebyl za šneka já. Nikdy nejdete nebo nejedete nebo neskáčete nebo nelezete dostatečně pomalu, Ťupinka potřebuje vždycky eště pomaleji a každejch třista metrů pauzu.

Tak se stalo, že jediní, kdo jel do lesa, jsme byli my. Z každé lesní cestičky za padajícího šera vyjížděla skupinka cyklistů a chvátala k vesnici, pod lampu, do světla. My ne. My jsme zamířili do hloubi porostu. Během pár minut bylo vidět úplný prdlajs. A řeknu vám, tmavěhnědočerný kořeny na tmavěhnědočerné hlíně, to celý za tmy, to je zážitek hodnej drsňáků. Což jsme ausgerechnet my.

Ale jinak to byla pěkná projížďka, to zas jo. Fotku teda nemám, ale můžu vám to nakreslit, vypadalo to nějak takhle:

To jsme my, tedy já, Ťapinka a Vlastík, na kolech, v lese, za tmy.


Středa, 06.08.2003

Měkkejš su. A né, že né, jak by řekl soudruh Jakeš.

Slevil jsem ze svých předsevzetí. Opět jsem se dnes chystal na golfík do hospody a abych nemusel kecy Plešatýho Vejti znova poslouchat, stavil jsem se k němu po obědě. Podívat se na ten počítač toho jeho skorotchána, kterej je otec té jeho skoromanželky Žábiny (skorotchán je otec, počítač není otec). Už slyším kvikot Picovýho Franty: "A jakto, že k němu jó a ke mně na noutbůk né?". Fanouši, věz, že tvůj bratr mi potvrdil, že se k vám stavovat nemám, že to nehoří. Dále jsem to rozvedl v návštěvní knize. U Plešatýho Vejti se jednalo jen o malý, spíš konzultační zásah. Nefungoval modem. I Plešatej Vejťa mne povolal jako odborníka, jenž mu má stvrdit, zda uvažuje správně. Modem mi předvedl. Modem nefungoval.

Vejťa: "To je asi v hajzlu ten modem, co?"

Já: "Jo, to je v hajzlu ten modem."

Vejťa: "Mám ho hodit do hajzlu?"

Já: "Hoď ho do hajzlu."

Vejťa: "No to je v hajzlu. Ale dík."

Já: "Máš zač. Jdu do hajzlu. Zdar."


Počet voblud a havěti doma je konstantní - tedy tři ženský a dva psi. Jen vzrostla koncentrace voblud chtivých mého počítače. Ťapince se totiž upekl disk. Ano, přesně ta situace, jak se Ťapinka pořád pohihňávala: "Jó, zase se u EFXka upekl disk, no, to už je druhej, có? A Frantovi se taky upekl disk, hmm. To je zajímavý, že mně se nikdy disk neupeče." To snad brala, že chodím za nějakou ženskou nebo co. Z toho důvodu taky opovrhla zálohováním, jí se disk nikdy neupeče, tak pche, to ona zálohovat nebude. I ne. A teď, když disk dělá takový to: "Tsss, tik tik, tsss, tik tik", což je jeho jediná činnost, to Ťapinka krokodýlí slzy roní. A jen vstanu od stolu, už je u mé mašiny nasáčkovaná některá z nich a klove do klávesnice, jak kdyby na tom závisel její mrzkej kejhák.

PidiKlára mi zase trůní u mašiny ...

Pozvracel jsem se od Plešatýho Vejti, doma trůnily Vérra s Ťapinou. PidiKlára byla ve městě. Vérra se chystala do města. Lákala Ťapinu, ať jde taky. Vrátila se PidiKlára. Vérra lákala i PidiKláru. Ťapina šla s Vérrou. PidiKlára se prej potřebuje učit a ve městě teď byla, ne ne, PidiKlára nikam nepůjde. Hmm, to mám zase radost.

Jakmile ty dvě vypadly, jenom se zavřely dveře, v ten moment šlo učení na druhou kolej a nejdůležitější ze všeho bylo právě teď se dostat k funkčnímu (tedy mýmu) počítaču a něco děsně ohromně velevelikýho po ICQ probrat s jakýmsi nabíječem. On se chudák před PidiKlárou zdekoval až kamsi do Němec a bláhově si myslel, že bude mít klid.

No co už mám dělat? Asi hodinu jsem vzdoroval. Ale to toho beztak moc neuděláte, když máte ten prosebnej loudivej výraz furt upřenej mezi lopatky. Radši jsem se sebral a vypadnul taky, na poštu. Vrátil jsem se a stav nezměněn. Chvílu jsem voprndával vokolo, jenže to už zase hrozilo, že se vrátí ty zbylý dvě. Jen to ne. Vzal jsem kolo, ano, čtete dobře, vzal jsem kolo a foťák a šel se projet. Kdyby bylo někde něco nějak extra úžasnýho, že bysem si to vyfotil. Když nebude, prdlajs se stane.

Jedu si, šlapu šlapu, furt je to do kopca a naráz su v Soběšicích. Málem jsem to tam nepoznal. Po krajích postavili spoustu takovejch těch módních tuze drahejch baráčků, závistivci tomu říkaj "snobskejch". Moc tomu nerozumím, ale představuju si to asi tak, že ňákej solviňák ze Zetoru, třeba Franta, říká, že to jsou snobský baráky pro zazobance, Franta je starej bolševik, třicet let tam dělá jeřábníka, kdyby bylo po jeho, udělal by zas vítěznej únor, pak si vybral jeden baráček, snoba vyhnal do gulagu a baráček by vobsadil. A tak by to bylo podle Franty dobře, jelikož už by to nebyl snobskej baráček, nýbrž baráček Frantův. To zrovna.

Nic to ovšem nemění na faktu, že jsou ty domky vcelku vošklivý, takový připosražený mi přijdou, a to osazenstvo je tam taky nějaký trochu mimoňovitý. Třeba v lese jsem potkal dvojici na koních. Posléze u domu. I s koňama. Kterej soudnej člověk se může projíždět na šimlovi kus za domem a eště v takovým vohozu? No fakt, ten chlap byl převlečenej za kovboja, komplet, přitom jsem nikde neviděl plakát, že by se tam konal ňákej maškarní. Ale zas vlastně proč ne? Já jsem se proháněl tamtéž na kole převlečenej za idiota na kole. Tak co?

Prej vyhláška, pche ... (při troše dobré vůle se to dá i přečíst)Druhej takovej vtip ...To je všechno vedlejší. Kudymasi jsem to tam střihl a naráz koukám, že su u hřbitova. Divný, nikdy jsem předtím netušil, že Sobůlky maj sólo krchov. Asi už to tak bude. Maj tam vůbec divný věci, ten hřbitov už nějak tak zapadá. Taky měl řeťazem vomotanou bránu a bylo tam napsaný na srandovní ceduli, že se zakazuje na hřbitově používat alkoholické nápoje a omamné látky, teda jestli to chápu dobře, tak se tam podle toho používání nesmí třeba rumem pucovat náhrobek, o toluenu na opravu laku na lampičce ani radši neuvažovat. Též si taky má každej překontrolovat dobu pronájmu svého hrobového místa, to asi aby ho nevykopali a nevrátili do voběhu, inu, za luxus se platí, to já už teď špóruju, abych měl aspoň po smrti klid a ne furt ňáký vobludy na krku. Tak každej tuhýk to musí si sám zkontrolovat, případně si doplatit, sic bude vyhrabán a vyhozen, stejně jak ti Cikáni teď kdesi, ačkoli ti z toho asi neměli takovej šok, páč je vyšoupli z kvartýru zaživa. No děsná psina. Ta cedule teda, né ti Cikáni. Celý je to prej vyhláška Magorátu. A eště tam byla jedna cedula, kde psali, že klíč vod krchova je na půjčení na Centrálce, teda na vopačným koncu Brna. Hmm, buď tam maj ulitej někde ňákej šperhák, nebo se ty babky, co tam choděj dědkům pomyslně pít krev i po smrti, ty se pěkně nacestujou.

Vydal jsem se pomalu zpátky. Ještě jsem si zabočil jednou ulicí, Mokrohorská se jmenovala, že hodím voko k lesu z druhé strany. A vono to šlo jaksi furt z kopca. Aha, jo proto se ta ulic takhle blbě jmenuje, to je jakože výpadovka na Mokrou Horu (stejně jako třeba Sibiřská je výpadovka na Sibiř), vida, ale to by se mi tuze nelíbilo, protože Mokrá Hora se sice jmenuje Mokrá Hora, ale je to takovejch pár chýší pod kopcem hezky v údolí. To bych sice se pěkně vezl dolů, ale odtam by to bylo zase nahoru. Tak to teda ne, radši zašlajfovat včas.

Zrovna zapadalo slunko, udělal jsem si pár beztak nepodařenejch záběrů a šlapal zase zpátky, přece jenom, mám sice cosi, čemu se říká "kolo", ale už se k tomu rozhodně nedá jedním dechem dodávat "způsobilé k provozu na pozemních komunikacích", třeba absenci jakýhokoli světla nebo vodrazky bych fízlovi potmě blbě vysvětloval, taky by mě mohl ňákej šeroslepej řidič hezky vosolit do škarpy. A to by se mně líbilo eště míň, než ten kopec zpátky z Mokré Hory, z té, co je v tom údolí.

Jeden beztak nepovedenej západ slunka ...     Druhej beztak nepovedenej západ slunka ...


Tady by krásně mohl bejt konec. Chachá, ale nebude. Protože večír mi začalo vrtat hlavou, buď kterej tupan mohl sepsat takovou hovadskou vyhlášku, nebo jestli to vošulil jenom ten, co to psal na tu tabulu. Číslo vyhlášky tam uvedený neměli. Ale prej je platná od 13.08.2002, toho se dá chytit. Hmm, tak jsem prolezl všechny vyhlášky Magorátu za daný období a zjistil jsem, že žádná taková vyhláška neexistuje. Fakt.

K tomuhle datu je tam jenom napsáno, že se ruší ta bejvalá, pak taky vyhláška vo dočasným uložení nebožtíků a eště tuším cosi vo komunálním vodpadu. Ale "Vyhláška města Brna, kterou se vydává Řád pro pohřebiště na území města Brna", to je zrušený a nový prostě neexistuje. Ať jsem to hledal, jak jsem to hledal.

Čili to v Brně teďka funguje asi tak, že se nebožtík dočasně uloží, aby si mohli drazí pozůstalí potruchlit, pak se prohlásí za komunální odpad a šup s ním rovnou do Julcu do spalovny. No jo, ale co pak kremačka na Centrálce? Ta prej hulí furt. Bez řádu? To nejni možný. Ale přitom se Klustej Vašek, kterej bydlí nedaleko kremačky, dušuje, že maj každý ráno mastný vokna. Hmm, asi napíšu na Magorát mejl, ať mi to tam ti lenochodi zkusej vysvětlit.


Úterý, 05.08.2003

Zavolal jsem Frantovi do picéryje a poslal ho do prdele. Noutbůk se instalovat nebude. Teď mám dovolenou. A zas jsem preventivně telefon vypnul.

Stavil jsem se k bejvalé firmě, kde mi Péťa Hromádka a Lávička nakopírovali tuze hafo moc filmů (slovy třicet gigabajtů), abych měl na co koukat a co vypalovat. Abych byl přesnej, né, fakt na kopírování nemusej bejt dva - Péťa Hromádka mi nabonzoval, co má Lávička za filmy, ten mi to nakopíroval a Péťa se radoval, že za to s ním pudu do hospody. To je byznys. Z něho už by taky mohli udělat manažera.

Cestou zpátky jsem za barákem potkal Méďu Béďu, toho z golfíku, toho, co zachraňuje zrzavý čuby před sežráním a pak je vnucuje všem okolo, třeba konkrétně nám. Méďa Béďa pravil, že na golfíku je už půl hodiny otevřená hospoda, z čehož plyne, že je tam třeba jít. Nezlomná logika. Ťapina na oběd ještě půl hodinky počká. A šel jsem na půl hodinky s Méďou Béďou na golfík. Tam mi začal naříkat na rameni Harpagon Spojka, místní cosijakobarman, že bude potřebovat rozdejchat počítač. Koupil novej starej počítač a nějak to chce oživit. Jo, ať to klidně dotáhne, já to redislokuju domů, tam to uložím, a možná se na to příští tejden podívám. Tento tejden mám tu dovolenou.

Pak s Ťapinou na voběd. A dát vyvolat fotky. A koupit CéDéčka, abych měl na co vypálit filmy od Péti Hromádkojc a Lávičky. Teda napřed fotky, potom koupit CéDéčka a pak na voběd. Takhle to bylo. Při obědě zvoní Ťapině telefon. A tak se dozvídám, že Vérra šla kamsi na návštěvu. Už jsem začínal jásat, leč rychle jsem sklapnul, jelikož jí to nevolala ona Vérra, která už je u nás usazená a pomalu zapouští kořeny, tu jsme si koneckonců pozvali na hlídání a dobře nám tak, ale to Ťapině volala PidiKlára, další vobluda, která se u nás usadila rovněž. Ona přijela do školy na zkoušku a přece někde spát musí, ne? Někde. Někde u nás, to dá rozum.

Vrátili jsme se domů. Tuze jsem se těšil, jak se podívám nejdřív na Telefonní budku, kterou mám na tom disku, co jsem si dneska donesl, tohle zkouknu a pak se podívám v televizi na Pomádu, mám dovolenou, co bych si neužil? Ťapina by se prej mrkla na Budku taky. Jenže na gauči byla nasáčkovaná PidiKlára, která odtušila, že to může bejt dobrá blbost a jestli se na to fakt jako chceme dívat?

Vzteknul jsem se a vyhodil je obě. Ať si jdou do hospody. (Na golfík, to byste neuhodli, co?) Já se podívám sám. Ale aby to nevypadalo, že jsem nezdvořák a návštěvy si nevážím, vzdám se Pomády a přijdu za nima. Čtvrt hodinky jsem se uklidnil, podíval jsem se na Budku a šel za nima, aby to nevypadalo, že jsem nezdvořák a návštěvy si nevážím, dokonce i Pomády jsem se vzdal.

Přijdu na golfík a vobludy vobě zas začaly prudit, že by se chtěly taky podívat na nějakej film, třeba na Kruh. Že to je tuze skvělej horrror, sice jsme ho už viděli, ačkoli mně to úplně stačilo, Ťapině né, Ťapina nutně potřebuje vidět japonskou předlohu, to je děsně důležitý, ale neméně důležitý je, aby se na to nedívala sama, páč by byla zase podělaná. A hle, jak se PidiKlára hodí, já jí na to kašlu, ale PidiKlára, ta si dá taky nakukat každou hovadinu, ta nadšeně souhlasila, že teda jó, že se pudou koukat na Kruh. Aha. Na mým počítaču. No bezva. A to jsem chtěl dneska něco napsat. Ale dobrá, já zůstanu v hospodě, ony pudou. Film má devadesát minut, já přijdu za dvě hodiny a budu mít svůj počítač pro sebe. A šly. A já zůstal.

Mezitím mi kromě jinejch dělali společnost Plešatej Vejťa s Žábinou, Plešatej Vejťa tuze naříkal, kterak skorotchánovi, což jest otec od Žábiny, která je jeho skoromanželka, to je přece naprosto jasný, tak ten Plešatej Vejťa tomu skorotchánovi spravuje počítač a furt mu to nejde, ani ten počítač tomu skorotchánovi, ani to vopravování tomu Plešatýmu Vejťovi, co by tomu tak eště mohlo bejt? Pravil jsem mu, že mám dovolenou, tedy ať tomu je, co tomu je, pokud to nespustí nukleární válku, může mi to vlízt na hrb. I s Plešatým Vejťou. To už jsem někde zažil. Takový malý dejá-vu.

Seděl jsem tam ještě dvě hodiny, abych měl jistotu, že přijdu fakt dom a budu mít fakt ten svůj počítač fakt pro sebe. Harpagon Spojka, místní cosijakobarman vytušil šanci a na cestu mi vrazil pod paži ten svůj novej starej počítač, co koupil a nějak to chce oživit. Že to teda redislokuju domů, tam to uložím, a možná se na to příští tejden podívám. Tento tejden mám tu dovolenou.

Přijdu domů, i s počítačem. Vobludy se eště dívaj na Kruh. Aha, asi jsem to špatně vodhadl. Ale jak to, že jsou teprve na té chatě? To by měla bejt přece teprve třetina? To se snad dívaj na vobě provedení? Na ten novej americkej napřed a teď eště ten japonskej? Kdepak, to vony se hezky podívaly napřed na tu Pomádu v televizi, na tu, kterou jsem díky nim, abych nevypadal jako nezdvořák, co si návštěvy neváží, vzdal. Aha. Přestalo je to bavit o půl dvanácté, to jsem ještě stihl šakaly vyvenčit.

Sedl jsem si k počítači. V tu chvíli jsem měl obě na gauči za sebou s pohledem hypnotizujícím moje záda. Zkoušel jsem navrhnout, že by pomalu mohly jít spát. I kdepak, to ony musí počkat na tu třetí vobludu, nemaj co dělat, tak budou jenom tak sedět a zírat. Třetí vobluda, Vérra, kdesi glgá a já nebudu mít chvílu klidu, dokud se nevrátí.

Vrátila se. O půl druhé ráno. Jenom ať jdou holky spát, Vérra si ještě jenom potichoučku sedne ke druhýmu počítaču a bude si tam čudlíkat na Internétu, Egiho to jistě nebude rušit, že ne?

A dost.

S velikým řevem jsem je vyhodil všecky. Pro teď jenom z pokoje. Nakopal jsem je do ložnice a zašpéroval se v obejváku. Už nemůžu. To by nevydržel ani kůň. Kam se hnu, všude čučí nějaká vobluda nebo pes nebo někdo chce vopravit nějakej zasranej počítač. Nic. Trhněte si. Mám dovolenou a s dovolením si dovolím mít aspoň přes noc klid. Tady a teď. Ačkoli budu spát na gauči. To je mi fuk. Práh je Alamo. No pasaran!

Svítá. Je pět hodin ráno. To mám tak dvě tři hodinky času, než zas začnou lézt z brlohu.


P.S.: Ta Telefonní budka je skvělej film.


Pondělí, 04.08.2003

Na můj včerejší mail mi odpověděl Projektant Drak od EFXka, že je všechno v pořádku, maximálně drobný detaily, nic moc, co by až tak hořelo.

Na můj včerejší mail mi odpověděl Žufi z ouřadu, že je všechno v pořádku, maximálně drobný detaily, nic moc, co by až tak hořelo. Jenom ho soukromě furt votravuje Franta z picéryje a furt chce cosi s jakýmsi notebookem. Ale to prej dle Žufiho počká, ačkoli Fanóš tvrdí cosi jinýho. Si myslím, Žufi umí stanovovat priority.

Na můj včerejší mail mi odpověděl Franta z picéryje:

"Egi pomoc"

a zároveň mi napsal do návštěvní knihy:

"Ahoj priteli Egi,jsem velice rad ,ze jsi se v poradku vratil ze svych cest,a ze jak pises jsi jiz vsem k dispozici.Mam problem.Potreboval bych skompletovat NOTEBOK.Je to velice nutne.Tak mi prosim zavolej,ci napis na mail,kde te mohu nejlepe hned vyzvednout.Dekuji Tvuj pritel Franta."

Jemu asi fakt jeblo.

Napsal jsem mu, že z toho asi nebude nic. Že mám dovolenou. Že to není věc, kvůli které by mu zkyslo těsto a shnily olivy a exekutor vybrakoval picéryji a odnesl troubu (na pečení, né Frantu) a do neděle mu na to seru.

Pochopil.

Pochopil teda aspoň, že tudy cesta nepovede a zkusil to jinak:

"Cau Egi potrebuju te nutne ozvi se na tel.0609112777.
Dík Franta"

Takovej náš malej kolovrátek. Asi mu budu fakt muset zavolat a poslat ho do prdele verbálně, takřka orálně, von je ten velkopodnikatel, kterej sází na osobní jednání. A přece jenom není nad teplý lidský slovo.

Čímž jsem vyčerpal svoji konzultační kvótu pro tento den, čili když jsme šli večer do hospody, byl tam zase taky Plešatej Vejťa s Žábinou, Plešatej Vejťa zase tuze naříkal, kterak skorotchánovi, což jest otec od Žábiny, jak jsme si už vysvětlili, která je jeho skoromanželka, což už jsme si taky vysvětlili, to je přece naprosto jasný, tak ten Plešatej Vejťa tomu skorotchánovi furt eště spravuje ten počítač a furt mu to nejde, ani ten počítač tomu skorotchánovi, ani to vopravování tomu Plešatýmu Vejťovi, co by tomu tak eště mohlo bejt? Pravil jsem mu, že mám dovolenou, tedy ať tomu je, co tomu je, pokud to nespustí nukleární válku, může mi to vlízt na hrb. I s Plešatým Vejťou.


Neděle, 03.08.2003

V zásadě jsem udělal jenom jednu veledůležitou věc, poslal jsem mail. Poslal jsem mail do obou prací a třeba takovýmu Frantovi, tomu, co má tu picéryji, ty všechny jsem obeslal dopejskem, že su teda v Brně, ale ať se nebojí, nemám v nejmenším úmyslu zapínat telefon, s někým z nich hovořit, komukoli spravovat jakejkoli počítač. Ne. Ani jedno z toho.

Maximálně, když bude velkej průser, můžou mi poslat mejl, když budu mít náladu, třeba si ho i přečtu. A pokud budou mít fakt festovní průser, budu velkodušnej a třeba jim i odpovím.

To su grand, co?


Sobota, 02.08.2003

Ráno jsem se vzbudil před nádražím.

Aha, to zní, jako kdybych byl houmlesák.

Tak zas jinak a trochu obšírněji.

Byli jsme na dovolené. Na tom by nebylo nic tak divnýho, spousta lidí jezdí na dovolenou. A taky se z ní vrací. Někteří i předčasně. Třeba když jim někdo doma umře, zkrachuje cestovní kancelář, dojde na dovolené v cílové zemi k vojenskému převratu a při podobných nicotných příležitostech. Též my jsme se vrátili o něco dřív, a to z důvodu daleko závažnějšího - na Slovači tejden lilo, pršelo nebo pro změnu dštilo. Někteří (jako třeba Bobeš) tomu říkali, že "chcalo". To jsem netušil, že člověk do hor taky může potřebovat potápěčský tajfunky a šnorchl. Po tejdnu jsme byli už promoklí a nevrlí (Bobeš říkal "nasraní"). Překližce, což není žádný mletý dřevo, nýbrž Bobšova manžetka, končila dovolená, Bobš chtěl taky zahnout kramle, s Ťapinou jsme se rozhodli, že se vrátíme taky a budem se tejden ještě flákat v Brně. Na obědy budeme chodit do hospody, já si nechám vypnutej telefon a tak. Prostě žůžo lážo plážo.

A tak jsme v noci vlezli v Margecanech do vlaku, rozjeli se do Brna, chvílu hráli karty, chvílu čučeli z vokna, ale několikachvílovej pohled z vokna do tmy člobrda unaví, vona je to taky pěkná blbost čumět v noci z vokna do tmy, ale to nás napadlo právě až v tu chvíli, kdy nás to unavilo, tak jsme si tak nějak ustlali. Ťapina na jednom sedadle, já tradičně na karimatce na zemi, Bobeš s Překližkou se všelijak přeskupovali na druhým sedadle.

Vzbudil jsem se před nádražím. Tedy chvíli předtím, než vlak přijel na nádraží. Tak je to přesnější. Žádnej houmlesák, otrlej cestovatel.

Na nádru jsme se rozloučili a zatímco Bobšovci pokračovali domů do Kladna, my jsme zamířili k domovu, kde nás měli očekávat psi a Vérra, vobluda čili spolužačka vod Ťapiny. Tu jsme tady na dobu nepřítomnosti ubytovali, aby si vodbyla praxi ve škole, měla kde bydlet a zároveň se nám starala o psiska. Jaksi v návratové euforii jsme si, mylně, představovali, kterak se přiřítíme do dveří, přivítáme se s čoklama, Véřře poděkujeme a skopneme ju se schodů.

Přiřítili jsme se do dveří a přivítali se s čoklama. A přečetli si od Vérry vzkaz, kterak nás vítá doma, že je ráda, že jsme se vrátili, že si určitě odpoledne šakaly vyvenčíme, že ona přijde až večír, ale nemusí nám to bejt líto, protože si na příští tejden domluvila další praxi a zkoušku a návštěvy a spoustu dalších věcí a tedy se ještě vzájemně užijeme, až nám to milý nebude. Zabručel jsem cosi, že mně to není milý už teď a šli jsme se dospat.

Pivouk, jedno milé individuum ...... a Méďa Béďa, druhé miloučké a heboučké individuum ...Večír se přiřítila ona vobluda a museli jsme na ten popud jít do hospody. Na golfík za barák jenom. Vona nám při kontrolních telefonátech barvitě dramaticky líčila, kterak jí tam vždycky psi vzali kramle, vona je tam, chudinka, musela lovit, přičemž padla do vočí (to je množný číslo od výrazu "padnout do voka") místnímu osazenstvu. Zvlášť takovej Pivouk, Šóší a Méďa Béďa ju tam mocně lámali, ať jde s nima na panáka, což jest sice tak jediná věc, která se s těma třema dá tak nějak dělat, ale Vérra zbaběle utekla, protože se domnívala, že ji chtěj vototo. Asi si myslela, že když bude chvílu dělat "Zagorku", že to pak bude vo to zajímavější.

A právě proto jsme jí šli večer ukázat, že to není tak strašný, že voni všichni sice vypadaj divně, ale jinak jsou úplně neškodní a vlastně docela milí. No, jestli se nám to povedlo, to Bůh suď, jelikož se k nám ke stolu nakvindoval Polda, další takovej expert, vokolo se motal Berlioz a cosi nesrozumitelnýho blekotal, ale snad si Vérra časem zvykne.

Třeba tam byl taky Plešatej Vejťa s Žábinou, Plešatej Vejťa tuze naříkal, kterak skorotchánovi, což jest otec od Žábiny, která je jeho skoromanželka, to je přece naprosto jasný, tak ten Plešatej Vejťa tomu skorotchánovi spravuje počítač a furt mu to nejde, ani ten počítač tomu skorotchánovi, ani to vopravování tomu Plešatýmu Vejťovi, co by tomu tak eště mohlo bejt? Pravil jsem mu, že mám dovolenou, tedy ať tomu je, co tomu je, pokud to nespustí nukleární válku, může mi to vlízt na hrb. I s Plešatým Vejťou.


Egi

Je vám to málo?

Ještě vám z toho nehrabe?

Chcete víc?

Ale ono se nic novějšího stát nemohlo, jedině na starší bludy se můžete vrhnout:

07 / 2003

06 / 2003

05 / 2003

04 / 2003

03 / 2003

02 / 2003

01 / 2003

12 / 2002

11 / 2002

10 / 2002

09 / 2002

08 / 2002