Egiho stranky

Jelikož mi to furt bylo líto, že tady s těma odkazama su na štíru, furt mi tady někdo z oblíbenců chyběl, založil jsem takovou malou sólo galerii mých zdrojů nazvanou "Gdo Eště?", všelijaké deníčky a stránky, které stojí za to přečíst, dokonce i mně, tedy už jó musí bejt vo co stát, pak taky bláboly, kterejm se máte vyhnout a kdoví co tam všechno naperu.

Tady jenom pro názornost uvádím krátký výtah (těch přečteníhodných), oč jde, to si můžete přečíst právě v tom přehledu:

Úterý, 30.09.2003

Do půl čtvrté do rána jsem tady čučel do monitóru a snažil se vypotit dokument. Dokument se jmenoval nějak jako "Návrh rozpočtu našeho slovutnýho ouřadu na IT pro rok 2004", jeho hlavní zapeklitost byla v tom, že měl bejt hotovej právě do dneška, což jsem se dozvěděl kdesi u cigára, moje vlastní šéfová mě má za natolik inteligentního, že se mi nenamáhala o tom říct, že si to asi jako vydedukuju. Egi telepat. Ale Egi vypotil. Dokonce dvě varianty, pracovně nazvané "Grand" a "Žebrák", ve skutečnosti to je "Větší žebrák" a "Menší žebrák", pravím tam, že budu chtít na počítače pro ouřad děsně moc set tisíc a ve skutečnosti budu rád, když mi vodkejvou tak něco mezi.

Nad ránem jsem poslal vypocenej dokument mailem na ouřad s dlouhým vysvětlením a krátkým dodatkem, že jdu právě spát a přijdu, až se vyspím. Tak na oběd bych to asi viděl. Jenže zádrhel. Na ouřadu nešel Intérnet. Kašpárkům z NetBoxu se to vodporoučelo do čoudu a tedy ani můj vysvětlující mail nedorazil, čekal kdesi trpělivě ve frontě, až se dráty umoudří. A můj poskok Žufi je pečlivec, když jsem se neobjevil do půl deváté, hned mi volal, aby mi sdělil, že na ouřadu nejde Intérnet, že kašpárkům z NetBoxu se to vodporoučelo do čoudu a tedy ani můj vysvětlující mail nedorazil. Jestli prej někde nechrápu? To se ví, chrápu, kdo by nechrápal, když šel lehnout vo půl čtvrté? Popřál jsem mu hezké ráno, ať zavolá kvůli Intérnetu kašpárky z NetBoxu, zjebe je jak psy a mne ať vzbudí znova tak v deset. Pá pá.

V jedenáct jsem byl v práci jak na koňovi. V tu dobu už všecko fungovalo. Proto jsem se zarazil nad hořekováním paní J. Máme paní J, to je naše právnička. Paní J má paní H, paní H je její švagrová či co, tahle paní H jest jakousi též jakousi ordonancí na Oustavním oudu, asi to maj v rodině. No a paní J bědovala, že od paní H jí nechodijou dopejsky. Paní H nelenila a vzbouřila celej ten oustavní oud, všecky jejich informatiky a vypočítavý techniky, postavila je do latě a tázala se, jak je to možný? Jak je možný, že na každej mejl poslanej paní J se jí zvrací jakejsi divnej přípis ve smyslu: "Váš mail byl vyhodnocen jako nežádoucí ..."? A informatici a vypočítaví technici na oustavním oudu dumali a zkoumali a laborovali, až vydumali a vyzkoumali a vylaborovali, že je závada u nás. Proto mi o tom paní J povídá. Jo takhle, to jsem ji mohl uklidnit, nešlo o žádnou závadu, všechno je v nejlepším pořádku. Jenom dopejsky vod paní H jsou vyhodnoceny jako nežádoucí, protože adresa paní H je v nastavení poštovního serveru zařazena v chlívečku s nadpisem "spammer" čili "nežádoucí". Ať si paní J vzpomene, kolikrát jsem po ní paní H vzkazoval, ať jí přestane posílat takový tuny píčovin? Fórek sem, fórek tam, ale tadlenc paní H soustavně prala paní J do mailboxu třeba jedenáctimegabajtový videa, takový to "helejaktenharantsrandovněspadlnarypák.mpg", navíc si to nedala rozmluvit. No a paní J to vždycky přeposílala dalším takovým nablblým paním, polovině z nich to nešlo doručit, páč to bylo moc velký, takovejch jsem tam měl navíc několik, zahlcovalo mi to linky, každýho takovýho odesílatele jsem třikrát varoval. Třikrát a dost. Vybral jsem pár rekordmanů a ti maj prostě utrum. To je tak, takový ty Oustavní oudy a Ouřad ocucmana a jiný zločinecký organizace, co patnáct měsíců do roka hlídaj tu velkou demogracyji, ti maj hafo peněz a můžou si dovolit rychlý připojení a to pak všelijaký paní H od nich můžou posílati píčovin dle libosti, my jsme ouřad docela malej, kterej se eště musí zabejvat všelijakejma evidencema psů a kůlen a nemakačenků a jejich sociálních dávek, my na vysokorychlostní připojení nemáme, tedy kultůra v tom musí bejt. Fórky se tolerují v přiměřeným množství, ani já už žádný do práce nedostávám, tak co by musel kdo jinej? A šlus.

Paní J oponovala, tentokrát jí prej paní H zkoušela poslat nějaký rozsudky a rozhodnutí a takový z jejího pohledu důležitý věci. Osud. To už je takovej úděl spammerů, nedala na dobrou radu, teď může naříkat. Též má v návratovým přípisu napsáno, ať v případě zájmu o korespondenci s naším ouřadem kontaktuje (neplést s knokautuje) administrátora, tedy mne, že by s tím moh třebas něco udělat. Nekontaktovala. Nakonec může taky si nadřízeným stěžovat, ti si postěžují mým nadřízeným, mí nadřízení se mne zeptají, proč paní H nemůže psát paní J a všecko se vysvětlí. Zatím je paní H v chlívku, minimálně v tom s tím nadpisem "spammer" a pěkně tam taky zůstane. Paní J na mne přísně pozřela a řknula: "Tak to né, to už nikdy nezkoušej."

A podívejme, takhlenc se věci mají? Tímhle souvětím si paní J zadělala na pěknou přednášku. V kostce by se to dalo shrnout následovně - tak to zase jó, to já si to budu zkoušet, jak se mi bude chtít, co je psáno, to je dáno, u nás je psáno, že pořádek má bejt a mám ho dělat já, psáno je to ve směrnici a to já musím tuze dobře vědět, páč jsem si ji sám napsal. Paní H hezky zůstane v karanténě, ba co víc, dlouho jsem poštovní výpisy neštudoval, dobrej nápad to je, zrovna se do toho vrhnu a odhalím pár dalších spammerů a nežádoucích a jinejch rozvratnejch elementů, aby tam paní H nebylo smutno.

Paní J se zachmuřila, chvíli přemejšlela, co mi tak může udělat, ale když nezvratně došla k závěru, že jedině cosi s jakýmsi líbáním, uzavřela tuhle epizodku víceméně (spíš více, než méně) zdvořilou a smířlivou douškou, že to teda nespěchá, jelikož se paní H beztak nechala oplodnit a právě nyní má úplně jiný starosti, než zahlcovat náš mailserver, ale až šklebáka vystrnadí do jeslí, jestli by se můj postoj nedal třeba, při vší úctě, přehodnotit? Slíbil jsem, že uvidíme. Když slíbíš, vždycky potěšíš.

A vypracoval jsem veledůležitej výkaz OdprD, zjistil jsem, že beztak jsem tam už několik dní přesčas, tak jsem si študování výpisů nechal na zejtřek. Spammeři, těšte se.

Pondělí, 29.09.2003 - Úvod do problematiky automatizace a optimalizace státní správy a samosprávy

"Když něco nevím, tak se zeptám." Tak nás to vždycky ve škole učili. Když něco neví tuze moc lidí, měli by se zeptat asi všichni. Potíž by byla, kdyby se měli ptát mě. A jelikož pracuju na ouřadě, kde ví každej tak akorát velký prd, ačkoli se každej ingóst tváří jako nosič Nobelovky, je nejjednodušší obrannej mechanismus - uspořádat pro ně školení. Kdepák, kdepak bych je školil já, já bych je pozabíjel rovnou, ale máme vod toho lidi, tedy přesněji pachatele skvělýho a dokonalýho městskýho informačního systému. To voni takhle kdysi sedli a tvořili. Vytvořili molocha. Úžasnýho. Jedna potíž je, že moloch byl počat v první půlce devadesátejch let, druhá potíž jest ta, že na Magorátu vymejšlej prkotiny jako třeba přesun nádraží, zatímco ouředníci maj prehistorickej program, kterej dělá akorát problémy. Si řeknete - šak dobře jim tak, byrokratům. Prdlajs leda. Za hafo miliard se bude stavět nový nádraží absolutně na pendrek, ale když takovej vobčan přijde na ouřad s nějakou svojou prkotinou, zaúřadovat to v tem počítaču, to je jak souboj s hydrou. A za vobě věci vynadá vobčan komu? Ouředníkům, kteří jsou v tom tentokrát nevinně. Pro jednou.

Ale k věci - moloch se po několika letech převalil na druhej bok a odhalila se v něm skulinka, kterou se do něho daj ládovat nový a nový poznatky. Zatím to probíhalo tak, že přišel ňákej stěžovatel a dal na podatelnu podání / udání / nadání (si vyberte). Drahá Dráha papír vzala a do knihy zapísala. Jenže Drahá Dráha jest jenom takovej úvodní nárazník, kterej má většinu dotěrnejch vobčanů vypudit a znechutit, ta s tím má ve skutečnosti prdlajs co do činění. Tedy papír bylo potřeba někomu předat. I Drahá Dráha nabrousila tužku a napísala to znova, do jiné knihy, pak ten původní papír vrazila nějakýmu náhodně kolemjdoucímu vyššímu ouředníkovi, vedoucí odboru se jim říká, ten jí to podepsal do té knihy druhé. Sám velkej vedoucí odboru to řešit nemůže, ten je tam na to, aby rozděloval úkoly podřízenejm malejm ingóstům a ve zbylým čase poslouchal nadávky vod vobčanů, kteří už něco do činění s ouřadem měli a ti malí podřízení ingósti to zpizdili. Takovej vobčan přinde umejt hlavu šéfovi vodboru, proto ten nemá čas na nějakou poštu a jiný ptákoviny. Tedy se jí elegantně zbaví - Drahá Dráha mu to vnutila do ruky, co von s tím? Napíše to zas do další knihy a hrkne to nějakýmu svýmu poskokovi, tomu se říká referent, tomu to přehraje a nechá si to vod něho podepsat, aby byl z vobliga a nikdo ho nemoh zdupat. Toho šéfa. No a ten poslední ordonanc si papír vezme, do svýho sešítku si poznamená, že papír má, papír vyřídí a pak to jde zase postupem vopačným, s jednou výjimkou, a sice Drahá Dráha s tím musí fofrovat na poštu, ale musí to zapsat zase do dočista jiné knihy, kde jí bóchnó štempl mentálně retardovaní z České pošty, že voni to jako doručijou tomu původnímu prudičovi z řad občanstva. A tomuhle celýmu kolotoču se říká "informační toky". Též knihy maj velice učený názvy jako "Přehled došlých podání" a "Kniha odeslané pošty" a i rozličně jinak jsou nadepsaný.

Čili všecko bude jinak. Moloch, program, byl zas částečně dopracovanej a zprovozněnej, celý to bude vypadat asi tak, že přijde papír, Drahá Dráha to napíše do počítača. Nebude to tak jednoduchý, jak u ňáké rozumné firmy, to zas né, to vona to pak zas vytiskne, zas to dá šéfovi vodboru, ten jí to zas podepíše. Drahá Dráha si podepsanej papír založí a pár hmatama na klávesnici (kdepak myš, kde žijete, to je program v DOSu) ten záznam vo papíru přepošle temu šéfovi. Ale už to nebude vopisovat. Šéf vodboru si to roztřídí mezi svoje pajduláky, zase jim to několika klovnutíma do klávesnice jakože předá a jenom jim vytiskne papír, kterej si nechá podepsat a založí do desek. A tak furt dokola. Nebude se jedna věc psát desetkrát, nýbrž jednou, akorát se to dycky vytiskne a podepíše, aby se ňákej ouřada nevymlouval, že nic nedostal, že jo. Známe je. A buď to vyřídí a zapíše do molocha, že hotovo jest, nebo na to vypotí ňákou odpověď, řekne molochovi: "Hele, já na to vodpovídám" a moloch už si zařídí celý to kolečko zpátky. Drahá Dráha zmáčkne knoflík, z tiskárny jí vypadne papír, ten si nechá voštemplovat vod mentálně retardovanejch z České pošty, dá si ho do šuplete a bude vychechtaná.

Takhle by to mělo šlapat. Vod pozejtřka. A asi chápete, jakej je kolem toho povyk. Drahá Dráha osciluje mezi manickým nadšením a depresívní skepsí, od: "Přítelíčku, já to určitě zvládnu, už teď vidím, jak bezvadně to půjde," až po: "Ne, takhle já pracovat nemůžu, to bude absolutně vyloučeno," a začne poukazovat na to, že má navíc na starosti přepojování telefonů a sklad tužek, razítkovejch barev a bloků. Dva měsíce su na ňu hodnej jak nikdy a snažím se ju morálně udržovat v té euforické fázi. Nebude v tom sama, ač je to s podivem, i taková Drahá Dráha má nárok na dovolenou, případně si sem tam přivodí ňákou chorobu a lehne. Pak tam leží v oboře, nožky má nahoře, do vobory za ňou vobčan nepude, to dá taky rozum. A proto nastane co? Nastane zástup, volové. Další taková psina, páč celej tendle cirkus má za krkem DrDol a její parta. Sbírka originálů aneb "tie dievčatá majú svoje špecifiká". DrDol dribluje po ouřadě jak kybernetická myška a má malej kyblik už teď. Taky ju chlácholím, střídavě se mi to snad i daří. Vony totiž budou muset Drahou Dráhu zaskakovat, taky maj těch papírů docela hafo a bude vidět, jak makaly, která bumážka se u koho jak dlouho válela a podobně. A to je ten důvod, proč na mě maj pifku i všici ostatní. Trochu mylně se domnívaj, že jsem si takovou kokotinu vymyslel celou sám. Pravda je jiná, přátelé, mně by bylo nejlíp, kdyby všici táhli k čertu, já tam byl sám, zneškodnil bych všechny razítka a papíry a podobný relikvie, seděl bych si v kanclu a na dálku ovládal všech padesát počítačů, kterejm bych zadával všelijaký důležitý úkoly, jako třeba ..., ále, to je fuk, to je beztak utopie. Naopak, tahle taškařice postihne i mne. Taky mi chodí pošta, Oloušek na sextretariátu mi ji vždycky nacpe do mé složky, já z toho pak vytahám nový verze programů a časopisy, zbytek narvu do skartovačky a finýto. Teď budu muset eště vlízt dycky do molocha a k tomu napsat "Vyřízeno", takže žádná legrace.

A na to všecko bylo dneska školení. Přišli dva pikolíci z řad pachatelů molocha, chodili po baráku a dělali chytrý. A baby byly školený a dělaly blbý. To jsou ty dvě strany barikády. Já jsem pro jistotu seděl uprostřed, a dělal mrtvýho brouka, střídavě chytrýho, střídavě blbýho, tak nějak vod každýho trochu, to první, aby mi uživatelky neskončily všecky na psychině, to druhý, abych mohl říct, že já to jenom správcuju a vlastně tomu vůbec nerozumím. Teoreticky poradit, to jo, ale nesmím do toho za žádnou cenu proniknout natolik, abych byl použitelnej na praktickou realizaci, to známe, nakonec bych snad seděl na podatelně.

No nic, moje drahé uživatelky to přežily. Já taky. Ale su vyčerpanej jak septik po nájezdu hovnocucu. A bacha, Drahá Dráha plus DrDol a její parta nebyly eště to nejhorší, ač na to maj pěknej náběh. Ve středu a ve štvrtek nás čeká grandiózní repete pro zbytek ouřadu. Chachá, už teď se na to těším. Mám svoje favority, doufám, že nezklamou.

Mimochodem, měl jsem svátek. Což mi připomnělo několikero lidí, kteří, narozdíl ode mne, mají kalendář, případně nepracujou a zevlujou po Internetu a tam už jim to ňákej server práskne. Těm, kteří by mi snad chtěli, byť dodatečně, blahopřát - nedělejte si násilí, vono už to přešlo. Taky chcípněte :o)

Neděle, 28.09.2003 - vlastně už od pátku, 26.09.2003

Tak jsme zasejc tu. Čímž chtěl básník říci, že jsme tu doteď nebyli. Inu, všechno se neustále mění. My jsme totiž byli na ohromně dobrodružné výpravě, abyste věděli. Takže teď už to víte a já můžu jít chrápat.

Nebo eště ne. Vychrápanej su dost. Jenomže co? Jenomže vo tom něco napsat? Dyk se tak moc zas nestalo.

Sebrali jsme se s Ťapinkou a Péťou Hromádkojc, a že pojedem na vandr. Malej, nenáročnej. Což se nám povedlo splnit beze zbytku. Třeba jsem si vzal nový kanady. Že bych měl aspoň puchejř a naříkal? S mou "konfekční" nohou? Ani to pověstný "Ň". Skály tam byly - myslíte, že někdo spadl? Vyhřezlý mozek, otevřené zlomeniny ... . Prdlajs leda. Vzato úplně doslova, Ťapinka cestou z jedné skály spadla, jenže až kilometr vod ní, jako cestou dolů. Zakopla a zahučela šňupákem do borůvčí, do borůvčí bez borůvek. Sice zajímavé a v daný moment historka posloužila zbylým členům výpravy jako zdroj bujarého veselí, ale na dramatické vyvrcholení víkendu to, mám ten pocit, nestačí.

Co taky hledat za dramata na Vysočině, že? Takhle při sestupu z Everestu, kdyby blbě šlápla, to by měla eště několik kilometrů na rozlet, ale Devět skal? Hmm, srandovní kopeček. I já musím uznat, že jde eště vo srandovnější kopeček, než byl Králickej Sněžník a Sviní hora. "Devět skal", "Brožova skalka", "Fryšavský kopec", dokonce "Žákova hora" a "Malínská skála", to všecko jsou takový adrenalin evokující názvy, však skutek utek. Pravda, je to trochu větší, než tady na Lesné vod šaliny k baráku, ale na zadejchání se tam musíte eště proběhnout. A to je co říct. Vida, na té poslední, na Malínské skále, tam jsem měl zážitek. Zbylou část výpravy nechám dole u cesty, šli jsme jaksi spodem, až jsem na mapě hledal, kde to vlastně jsme, zjistil jsem, že Malínská skála je přímo nad námi, necelej kilometr. Ááá, to je tuze důležité takovou Malínskou skálu vidět. Lemrouchy jsem tedy nechal oddychovat a sám vyrazil k vrcholu. Co na tom, že "vrchol" měl 811 metrů nad mořem, vrchol je vrchol a na vrchol je třeba vystoupit. I vystupuju, vystupuju. Stojím před rozcestníkem, ten hovoří jasnou řečí - jsem na vrcholu, dále pouze pro alpinisty a jiné sebevrahy, leč nade mnou se tyčí ještě skalní masív, tyčí se a vyzývá. Musím výš, výše, ještě výše, až na nejvyšší bod. Z boku to vypadalo nadějně, stěna prakticky kolmá, nohy umdlévají, ruce zoufale hledají další chyt. Celých snad osm metrů. A vlastně to ani tak kolmé nebylo, to já jenom tak pro tu dramatičnost. Stojím na vrcholu a koukám, z druhé strany, od rozcestníku vede nahoru víceméně (místy více a místy méně) pohodlná cestička vydusaná mezi šutrama. Jenom, sviňa, nebyla mezi tím roštím vidět. Aha, tak z legendy "horolezec Egi" nebude zas nic, su tady spíš za idiota. Eště štěstí, že nahoře nikdo nebyl, by se mi eště vychlámali ...

Tak snad jediná dvě zpestření byly dva konflikty. A mám to, vo konfliktech napíšu.

Konflikt první. Druhej večer jsme začli hledat flek na spaní. Podle mapy jsme našli cestu, podle mapy jsme našli potok, podle mapy jsme našli i místo, kde se potok s cestou křížil. U potoka les, mech, kapradí a jiné neřádstvo. Prostě kousek lesa, jak má bejt, psové budou mít vodu, my budem mít ten mech pod hlavu a kapradí, hmm, na co může bejt taková lebeda? Jako dekoraci, třebas. Špacírujem si po lese a hledáme ten nejrovnější čtvereček, kde by se stan dal postavit, ohníček rozdělat, aby to nebylo moc vidět, kdyby třeba na nás hajnej přišel, aby nám nechtěl vzít sekeru. Jednak bysme ho museli zarmoutit, jelikož jsme žádnou sekeru neměli, druhak bysme ho museli zamordovat, protože by se mu určitě zalíbila moje mačeta místo té sekery, a to já bysem mu zas mačetu nevydal bez boje. To všecko jsme probírali, zatímco se houštím prodírali. I houby jsme našli, né jako že houby, ale fakt houby, do poblífky, na ráno. A projdem kolem hloučku menších smrků, před náma se zjeví posed. Povídám, že to by byla čuryna, kdybysme se tam ulágrovali a v noci tam šel ten pták zelenej posedět. Zatím jedinej, kdo tam seděl, byl pes. Né náš, dočista jinej pes. Náš ho šel jenom prozkoumat. Zvednu hlavu a ejhle - pták zelenej už tam sedí. Tak to k němu patří ten vořech. Hajnej sedí a blbě hledí a dí:
"Co tady hledáte? Proč nechodíte po značené cestě?"
"My se tady tak špacírujem, koukáme po lese, hledáme houby a po značené cestě nechodíme, jelikož se nám nechce," já na to.
"Uvažte si toho psa," na to myslivec, fakt, voni se nějak přátelí s Anďákem, ani se nežerou, spíš na sebe tak blbě čumí. Ťapinka si toho psa (toho našeho, pochopitelně) uvázala, ale voni hodlali v družbě pokračovat, voříšek mysliveckej nebyl uvázanej taky, tak se vydal směrem k nám.
Hajnej cosi zabručel, nechal kulovnici na posedu a šplhal dolů, vodchytit si toho svýho, teda psa.
Psa vodchyt a povídá: "Proč nechodíte po značené cestě?"
Já na to, že třeba hledáme houby, jo, to mu zrovna budu vykládat, že původně jsme měli v úmyslu stanovati mu pod posedem.
"Tady žádný nerostou. Jenom tady plašíte zvěř. A vůbec, proč nechodíte po značené cestě?" Von byl asi nějakej šáhlej.
Zkusili jsme mu vysvětlit, že nejsme v rezervaci, tak si můžem chodit, kudy chcem. Na značenou cestu mu serem, jelikož tam roste houby, kdežto tady rostou houby, máme jich plný ruce, jestli si myslí něco jinýho, je to jeho problém. Psi akorát nesměj štvát zvěř, což neštvou, tedy mu můžou bejt taky ukradení. Ale když jsme už u té zvěře, že mu ji plašíme, to je nám šum a fuk, von tu zvěř zase střílí, což mi z pohledu zvěře přijde už lepší to plašení. Ukázkovej konflikt zájmů, já bych si takovýho srnca radši fotil. To už je osud, ale jelikož tam byl první, asi mu uhnem (beztak nějak šilhal po tej pušce), stanovat se tam asi v dohledné době nebude dát (to jsme si taktně nechali pro sebe), jenom ať se, panáček zelená, zase vydrápe na to svoje bidlo, uváže si svýho psa, což vo to, voříšek to byl pěknej, ale jevil touhu se s Anďákem kamarádit a jít za náma a co my už s třema psama, že? Pravda, vysvětlovali jsme mu to všichni tři přes sebe, moc moudrej nebyl očividně už od přírody, co pak ještě z nás? Tak jenom zahuhlal:
"Ale stejně mi není jasný, proč chodíte tady a né po značené cestě?"
Poznamenal jsem, že mu to jasný tak hned nebude, že jako dem, že ten je natvrdlej jak někteří mí kolegové, otočili jsme se a šli jsme si každá skupinka po svým. My zpátky na cestu a hledat jinej plácek, myslivec si uvázal ohaře k posedu a vylezl si nahóru.
Beztak jsem měl celou dobu pocit, že za zády slyším: "A proč teda nejdete po značené cestě?"

Víkend pokračoval v nezměněném duchu a klidu, přes noc, ohník jsme udělali, buřty opekli, vyspali se, nasnídali, po kopcích polozili, v hospodě se stavili. Zjistili, že z Fryšavy žádnej autobus nejede, zase jsme po kopcích polozili a tak furt dokola.

Až do vlaku. A i ve vlaku to byl klid, až do Nedvědice. Jo, to byl ten osudovej nedělní zlom - konflikt druhej. To se tam vedrala parta skautíků. Já to říkám furt, že do Skautu nalezla ta největší svoloč, ta, o kterou do té doby žádná rozumnější organizace neprojevila zájem. Bratři vedoucí a bratři rádcové (nebo jak si to bratrstvo teplajzníků říká) vypadali jak hašišáci, možná i byli hašišáci, bratři děti (nebo jak se to u nich označuje) vypadali taky jak hašišáci, pokud už teda nebyli taky hašišáci. No sestava jak sviňa. Už jsem při práci s děckama viděl ledacos, sám su toho zářným příkladem, ale tohle byl fakt výkvět. I takovej ten feťáckej "baraban" s sebou táhli, bongo se tomu, tuším, říká, jak do toho zfetovaný socky ve městě buší na každým rohu a tváří se, jak kdyby fakt přivolávali déšť. Ti městští mívaj i takovou barvu kůže, jak všelijací afričtí šamani, jenomže vod špíny. Tihle v tom vlaku narozdíl od městskejch aspoň nesmrděli. To je potřeba jim připsat jeden bodík k dobru. Beztak si ho vzápětí anulovali, protože jeden z těch malejch zmrdů usoudil, že je právě čas na produkci. A počal do bubínku bušit. Jó, taky jsme hrávali ve vlaku na kytary, ale dobrý bylo se na to zašpérovat v kupé, případně obsadit celou půlku vagónu, né se nacpat už mezi jiný lidi. Taková kytara má taky výhodu, že za jistých okolností vyluzuje i jistou melodii. Dá se namítnout, že bubínek by mohl mít aspoň rytmus, chachá, prdlajs leda, to by ho nesměl držet v prackách desetiletej parchant a mydlit do toho, co mu zbytek THC pod ruce přinese.

Bratr vedoucí ho zkusil nesměle uklidnit, takový: "Ale no tak, Pepíku," čímž považoval věc za vyřízenou. Ne už tak Pepík. Přidal na síle. Bratr vedoucí zkusil přemlouvavějším tónem: "Ale no tak, Pepíku." Efekt - nula bodů. Hmm, dvě varování dostal. A nic. Jestli byl retardovanej? Spíš to bude výchovou. Já měl třeba vždycky děcka vychovaný. Taky jsem zkoušel alenotakpepíku, jenže když můj Pepík nereagoval, místo druhé věty lítaly pěsti. A byla spokojenost na všech stranách, tedy v tomto případě sedadlech. Zkusil jsem se nad tím takovým tím "polohlasem" zamyslet. Přesně tak silně, aby to zaslechli jenom ti okolo. Jenom ti na okolních šestnácti sedadlech. "Jak by se Pepíkovi asi bubnovalo na proříznutej bubínek přelámanejma rukama?" Bratr vedoucí se očividně zalekl, jo, to tak, nějakej prudič ve vlaku zpřeráží Pepíkovi hnáty a kdo pak bude těm ostatním buzíkům balit jointy? A bratr vedoucí na Pepíka zařval, šeptem k tomu přidal pár výhrůžek a Pepík toho nechal. Vida, když se chce, i autorita se dostaví.

A pár zastávek a byli jsme v Brně. Vlastně už jenom já s Ťapinkou. Péťa Hromádkojc vystoupil už v Kuřimu, že si ho manžetka vyzvedne autem tam. Lenoch. Prej se mu nechce jezdit do Brna a pak až do Blanska. Abyste si nemysleli, že je idiot - von do toho Blanska musí, anžto tam bydlí. Taky jsme kvůli tomu trochu podfoukli Český Dráhy, koupili jsme si jízdenky - já s Péťou skupinu, psům normální a Ťapince na Junior Pas. Pišišvor v pokladně se sice trochu divil, že proč tak blbě, že bysme to přece měli všici na tu skupinu levnější? My na to, že ne. Jak ne? Měli bysme to levnější. My na to, že ne - jako nechcem, né ne jako neměli levnější, to my víme, že by to levnější bylo, ale chcem to holt takhle, ať nasolí jízdenky a nedumá. Nasolil jízdenky, sice bylo vidět, že furt dumá, ale už si dumal potichu, tak jsme ho nechali naživu. Pak Péťa v tem Kuřimu vystoupil, my jsme schovali jízdenku na Junior Pas a dělali tu skupinu, kdyby přišel revizór nebo to přišlo divný ščíplíščici, tak je to jejich problém, máme skupinovou jízdenku a jestli někdy někdo v tomhle vlaku viděl někoho s Junior Pasem, tak měl vlčí mlhu. A basta. A šaškovali jsme s tím úplně zbytečně, protože ščípliščica sice eště dvakrát prošla, ale jak viděla tu verbež skautskou s bubínkem, obrátila oči v sloup, čili koukala na strop a né na nás.

Teď už teda fakt basta.

Dobře, eště něco, jak jste si jistě všimli, napral jsem sem napřeskáčku něco fotek, jenom tak výběr, kdoví, kdy se dostanu k tomu, abych z toho udělal nějakej seriózní zápisek (fakt chcu vidět ty dlouhý zimní večery).

Ale všimli jste si taky, jak každej, když pózuje na nějakým kopcu, a to je jedno, jestli je to na samospoušť nebo ne, jakej má každej přiblblej vizionářskej pohled? Jasně, aby nečučel přímo do objektivu, to je jasný, ale kam taky už chcete koukat kdesi na skále, když už né do kraje, že?

Čtvrtek, 25.09.2003

To by člověk neřekl, kolik má doma diverzních šotků. Teď večer jsem třeba balil bágl a né a né najít šátek. Takovej ten, co ho nosím na čele a co jsem ho dostal od Kachněte. Je od takové té firmy, která má vůbec skvělý výrobky, Bundeswehr se to jmenuje, pravda, ve výrobcích pro trampy mají dobrou tradici, i bundokošili mám stejné značky, ale nutno říct, že poslední dobou se velice zlepšili i v přístupu k zákazníkům, řekl bych. Nebo aspoň už na ně nejsou tak nepříznivý recenze, jak byly před jejich restrukturalizací, to se tehdá jmenovali Wehrmacht a ačkoli v trampských potřebách byli už v té době na špičce, sám mám celtu vzor "lámaná skála" vyrobenou roku 1936, ale snad nedbali na firemní kulturu či co, zkrátka nespokojený zákazníky jste potkávali na každým kroku, dokonce existovaly místa, kde se to jima přímo hemžilo. Namátkou bych mohl jmenovat třeba Osvětim se to tuším jmenovalo. Tak takovej mám prima šátek kdesi, jenže jakejsi šotek mi ho někam schoval. A já ho nemůžu najít. Ach jo.

Jenže to za dnešek není zdaleka jediný. Představte si, že hned ráno mi kdosi schoval telefón. Z toho pochopitelně také plyne, že mě telefón nevzbudil. To jsem ho pak mohl hledat, prolezl jsem celou ložnici, tam jsem ho nabeton donesl, telefón nikde. No, na závěr jsem ho našel - pod polštářem. To se pak není co divit, to pak takovej telefón blbě budí. Šéfová sice soudila, v devět, kdy jsem s velkou slávou přišel do práce a teorii diverzních šotků jsem se jí jal vysvětlovat, že třeba je důvod prozaičtější, jestli já jsem si ho pod ten polštář ze spaní nezašil sám? Mno, teorie to sice je, leč důkazy chybějí. A bez důkazů mě nemůže pořádně sprdnout.

Na obědě jsem viděl zajímavej typ rekvalifikace - po okolních hospodách chodí takovej Cikán a prodává dalekohledy. Teda prodával. Vždycky přišel s dalekohledem, obešel pár těch zkrachovalců, co tam nasávaj už od otvíračky, von se vždycky někdo chytil, byl to takovej ten levnej typ bakelitovej, ale dvě stovky mu to obvykle hodilo. Dneska dotáhl obrovskou kabelu - ponožek. Tomu říkám změna sortimentu. Dodržuji presumpci neviny a pevně věřím, že je to zvláštní druh podnikání - zkrátka údržba místních opilců a poskytování jim komfortu za účelem zvýšení výnosu spotřební daně pro stát z konzumace piva. Kdo má ponožky nebo dalekohled, může chlastat až do večera, Špidlajs by měl radost. Chudák malej, ten Cikán, takhle dře, poctivě se živí, podporuje výnosy daní a přitom je tak postiženej, má tak divně staženou hlavu mezi ramenama a asi tik nebo co, furt se tak zvláštně rozhlíží.

Odpoledne mi do práce volala Ťapinka: "Miláčku, zničila jsem ti židli, máš radost?" Neměl jsem. Místo abych jásal, pídil jsem se po podrobnostech. Vcelku se na židli s kolečkama můžete pohybovat dvouma způsobama. Normální člověk to dělá tak, že se zapře nohama a pohne pánví, nikoli kuchyňskou, tou svou, anatomickou, zkrátka hejbne prdelí, kdyby to nebylo jasný. A na židli popojede. Ťapinka na to má jinej grif - zašprajcuej se nohama a opře se lopatkama, taky né těma, co jsou na bábovičky, těma na zádech. Ano, i na zádech můžou být lopatky na bábovičky, máte-li dobrej baťoh, můžete mít na zádech odhadem i několik set lopatek na bábovičky, ale ty holt nemám na mysli. Na mysli mám kosti, kterejm se říká lopatky, pro ty, co to eště furt nechápou, tak ať si myslí třeba ramena. Tak toudle horní částí zad se zapře do opěradla Ťapinka a chce se odšoupnout od stolu. Což jí vyjde jenom v případě, že se kolečka nezaboří do koberce. Což se nezabořily. Do dneška. Dneska změna - kolečka se zabořily. A Ťapina hodila krovky, bohužel i s mou židlou, vzala to opěradlem o stůl a kus opěradla vo ten stůl urvala. A beztak za to můžu já, blbou židlu jsem si koupil, vona to furt říkala, ty opěrky pod ruce všude překáží, jo, Ťapinka ví, že opěrky jsou momentálně jiná kapitola, ale hezky se na tom demonstruje, jak je ta židla pitomá, vona, chytrá Ťapinka, si přece mohla rozbít hlavu!! No, všechno má svůj čas, když po tom tak touží, můžu jí tu hlavu rozbít já, až přijdu dom a tu židlu uvidím, kvůli tomu mi snad volala, ne?

Středa, 24.09.2003

Mám pocit, že se mě celej den všichni pokouší nasrat. Moc. V práci, na obědě, ve velkoobchodě. I doma udělala čuba loužičku. To by se z toho jeden picnul.

Večerní finále - přišla mi zase jakási nesmyslná soutěž od takové té prapodivné firmy, co vydává ještě prapodivnější časopisy a knihy, aniž bych s nima měl kdy co do činění, furt mě bombardujou jakejmasi kreténovinama, "Vyhrál jste možnost vyhrát hafo moc miliónů, když si od nás koupíte dokonalou knihu o venerických chorobách sužujících venkov v Laosu". Prej tentokrát je to strašně cíleně a pečlivě vybíraný, z Jihomoravskýho kraje eliminovali 95% potenciálních účastníků, čili vybrali jenom mne plus dalších zanedbatelných 56.200 lidí. Jak mě vůbec vyčenichali? Co jsem se před sedmi rokama naposledy o tři ulice přestěhoval, přestala mi takovýchto papírových SPAMů většina chodit. Ale tihle jsou očividně neúnavní.

Kupte si skvělou knihu plnou nesmyslnejch a nepoužitelnejch návodů, to celý za cenu padesáti pirátských CD, to se vyplatí ... blbouni, víte, co se na těch padesát CD vejde filmů? Tentokrát můžu vyhrát asi tři melouny jenom za to, že je pošlu do prdele, případně dalších moře moc melounů a auto a eště cosi, když si vobjednám skvělou knihu "Domácí lékař". Těch dalších moře moc melounů a auto a eště cosi má kromě vobjednání knihy jednu podmínku - že jim pošlu zpátky jakejsi klíček, kterej mi ale neposlali. No, jako by se stalo, nevím proč, ale nemám v nejmenším úmyslu si vobjednávat jakýhokoli felčara, natož pak papírovýho, stačí mi jedna veterinářka prozatím ve stavu nedouka. Jo, to známe, člověk se dočte vo chorobách a pak je na sobě začne pozorovat. Exemplární příklad - moje máti. Chápu, že má klouby nemocný, ale vona už chodí za doktorem s připravenou diagnózou a návrhem terapie. A to má prosím podobnou prapodivnou knihu někdy ze šedesátejch let, k tomu něco málo znalostí vyčtenejch z novin plus to, co jí v televizi nakuká vyžraná drbna Hulina. Jenom čekám, kdy máti nacvičí k felcharovi a bude ho přesvědčovat, že má nemocnou nohu vod zánětu varlat. To už tak samouci dělaj.

Schválně jsem se kouknul na ten letáček, abych si byl jistej, že je to to, co myslím. A fakt.

"Každá rodina, která chce žít zdravě, by měla mít tohoto praktického a užitečného průvodce pro domácí ošetření a léčení v knihovně." - léčení v knihovně? Aleno, slyšíš to? Aha, to je jinak myšlený, to že jako když chcu žít zdravě, měl bysem mít knihu. Tak to jo. Jenže já makám jak barevnej dvanáct let a měl jsem jednu neschopenku.

"Na straně 21 najdete jednoduchý test, který vám prozradí, jestli vaše kosmetické prostředky nejsou příliš mastné." - tak to vím i bez testu - nejsou. Když nemám kosmetické přípravky, nemůžou bejt ani mastný, né? Ale co by mi pak vyšlo v tom testu?

"Zdravotní poplach! Co může znamenat 'pískání' v dýchacích cestách? Přečtěte si, co je třeba udělat. Strana 47." - kdyby mi řekli, co to znamená, to bych bral, ale co to "může" znamenat? Jako může a nemusí? Nebo to může znamenat i sežranou píšťalku? Když sežeru píšťalku, tak to asi vím, na to knihu taky nepotřebuju.

"Jak si můžete pomocí polštářů ulevit od bolesti zad. Vysvětlení specialisty na straně 68." - sice hezký, ale kvůli tomu si určitě nebudu tu bolest zad pořizovat, abych se jí pak dle rady specialisty a za pomocí polštářů musel zbavovat.

"Nejlepší rostlinný olej pro osoby trpící záněty kloubů. Strana 564." - ten volej je v té knize? To prodávaj mastný? A kdo tady vlastně trpí záněty kloubů? Já ne a máti "eliminovali". Nebo tam bude napsaný, že kdo maže, ten jede.

"Jak se zbavit nevolnosti po nadměrném pití alkoholu. Strana 364 - 365." - poslední roky nepiju nadměrně ani podměrně, prostě vůbec. Jak bych moh mít nevolnost?

"Prostředek, který určitě máte v koupelně, může zabránit alergii na plísně." - to dozajista může, jenže jednak by někdo musel tu alergii mít, pak by k tomu musel mít ty plísně a taky dozajista tudle knihu.

"A dále: vážné zdravotní problémy u domácích zvířat, které vyžadují rychlou pomoc. Seznam jednotlivých příznaků začíná na straně 408." - s tím si snad Ťapinka poradí, mám takovej pocit, že i se svejma knihama, na to nepotřebujem další.

A největší mazec jsou dva poslední úryvky:

"Co byste měli jíst po zvracení. Strana 613." - tipuju, že nic. Ale trochu s křížkem po funuse, ne? Když už se člověk poblil, tak většinou ví z čeho, to už asi znova žrát nebude.

a "Přečtěte si, jak zbavit vaše domácí zvířata zápachu od tchoře. Strana 323." - tak nejenom regulovanej bude Anďák, eště zbavenej pachu od tchoře. Nebo to má brát jako malou kompenzaci? Že by mě to přesvědčilo? To abych koupil tuto úžasnou knihu (mimochodem - stojí třičtvrtě litru), pak fofrem někde našel tchoře, nechal psa nasmrdět a pak ho s velkou slávou zápachu zbavoval? Jo, to bude vono, přesně tohle udělám. Celou dobu mi tato kratochvíle unikala, o tohle jsem byl celej život připravenej.

A tak úplně mimochodem - těch děsně moc peněz, co lepím každej měsíc takovou tu daň, co se jí ale neříká daň, nýbrž zdravotní "pojištění", to si cvakám na co? Aby, až mne přepadne alergie na plíseň, bolesti kloubů a zad, zápach od tchoře, zvracení a navzdory abstinenci postopilecká nevolnost, abych si za další kvantum peněz koupil jakousi obskurní knihu a kurýroval se doma sám? To je dobrá volovina. Ne ne, nebude z toho nic, tržný rány, tepenné krvácení, srdeční zástava, zástava dechu, provizorní ošetření zlomenin a podobné nicotné zdravotní komplikace, na to si vystačím s armádním zdravotnickým kursem, jak na mne sedne jakási jiná choroba - hezky hupky dupky k felčarce, ta bude aspoň zase správně vyvalená, jak je možný, že neustále žiju, aniž bych si to nechal komplikovat její péčí.

Debilové. Jak to psali? Že kohosi eliminovali? Mám pocit, že eliminuju já je. Nevím, jestli je mám aspoň do té prdele poslat. Což vo to, asi tím nic nepodělám, jelikož už vo mně stejně ví. Jenže - když mi chcou dát nějaký prachy, ať je navalej, pak si vod nich koupím třeba celou knihovnu. Potíž je v tom, aspoň mám takovej neblahej pocit, že mi žádný prachy dát nechcou.

Úterý, 23.09.2003

Koho "obudí, obudí, kohútek jarabý", ten se ještě má. Takovej člověk bydlí patrně na vsi, kolem příroda, lesy, louky, pole, venkovani a jiné živočišstvo, krásnej život. Jenom se ten člověk sebere, vezme sekérečku, kohútkovi položí krček na špalek, zavři voči, brouku, fik a má eště chutnou polívku. A nikdo ho nebudí. Též výhodu bych spatřoval v tom, že takovej průměrnej kohútek jarabý zhusta neumí telefonovat. Ani slepice. Až na jednu ...

Ráno si můžu přispat, mám bejt až kolem půl deváté na Magorátu, teda nejdřív, tak jsem si dal budíka na vosum a chrrrrr. A pak crrrrr, nebo přesněji řečeno "Rázcvětály jábloni i grůši", to dělá ten můj telefón. V sedum padesát štyři mi volala bejvalá kolegyň Čípka, která měla děsně naléhavej problém, a to, že jí chcípnul doma počítač. Prej asi s největší pravděpodobností hardwérová závada, což se projevuje tak, že ho vypla a už nezapla. Jako bych to vodněkuď znal. A jestli prej bysem se nemoh stavit a něco s tím udělat? To by mě teda zajímalo, co teda chce - mám se stavit nebo s tím něco udělat? Vobojí naráz asi nepude, páč Čípka je z Adamova, což jest příšerná ďoura postavená v socialistickým slohu kolem socialistické fabriky ADAST, takový zasviněný oudolí, eště že tam z vokolí není vidět. Tam jsou rádi, když tam maj hospodu, ale rozumnej počítačovej vobchod? Na to bych moc nesázel. Ale vidíte, jak pěkně Čípka diagnostikovala, že de asi vo hardwérovou závadu? To na ní zanechala následky naše drezůra, když dycky vobchodníci slibovali naprostý technický nesmysly, aspoň pár základních věcí jsme jim vysvětlili. Co jsem konkrétně já Čípce vysvětloval taky, to je fakt, že Egimu se před polednem kvůlivá píčovinám nevolá, to na ní ovšem žádnej následek očividně nezanechalo. Nebo se možná (mylně) domnívala, že su celej nadšenej, že se budu moct vrtat v tom jejím zgarbu. Bůh suď.

Dal jsem výpověď. Né na ouřadě, tam hodlám eště nějakou tu chvílu vodpočívat, u EFXka jsem dal výpověď, takovej ten oficiální papír, jestli si eště vzpomínáte, to byla ta firma, co jsem u nich dělal na vedlejšku, voni zkoušeli, jestli mě nemůžou ojebat s placením, jenomže já jim na to přišel a přestal jsem tam chodit.

Včéra mi vod nich volal oučetní Severák, že jak to se mnou je? Tlumočil jsem mu slova šéfa Bódi, kterak mu tam pod voknem stojí fronta zájemců, a vyjádřil jsem přání, ať má při výběru z té fronty šťastnou ruku. Dobrý by bylo vzít dyskalkulika, kterej neumí počítat a na Bóďovy fligny s prachama nepřijde. A to není ani takovej protimluv, u počítača se bez počítání klíďo vobejde. Se Severákem jsme se domluvili, že tudlenc humornou epizodu uzavřem dneska i po papírové stránce, ať mu tam nefigurujou mrtvý duše. Pak mi, taky eště včéra, volali kluci projektantský, že jak je to se mnou? Že jim tam nic nefunguje, při životě to tak trochu udržuje projektant mistr Tomík, ale moc tomu nedá, má své práce dost. Do Tomíka vidím, to vono se mu asi nelíbí, že to tam udržuje a voni mu za to strhávaj dle své logiky plat. To se mu ani nedivím.

Eště dneska cestou z voběda jsem potkal šéfa Bóďu a untršéfa Béďu, jak mě zblejskli, zpomalili, pak se tuze dlouho motali kolem trafiky, až nebylo zbytí, mně furt nejela šalina, tak se plíživě vydali kolem mne a na půl huby pozdravili. Řek jsem jim, že se asi dneska stavím. Béďa opáčil, že to je blbý, páč von asi nebude mít čas. Mile jsem se na něj usmál a pravil, že je mi ho líto, ale tohle je zbytečná starost, já se bez něho klíďo vobejdu.

A jak řekl - tak udělal. Přišel jsem. A viděl mě Bóďa a ptal se, kdy projektantovi Drakovi spravím počítač? Kdy mu tam nainstaluju ProEngineera, takovej jeden program? Uchlácholil jsem Bóďu, ať se nebojí, že nemám v úmyslu Drakovi instalovat ňákýho proinžinýra, anžto jdu s oučetním Severákem uzavírat epizodu zvanou "Egiho působení u EFXka", že Drakovi instalovat proinžinýra je zanedbatelná maličkost, kterou můj nástupce vybranej z fronty čekatelů určitě zvládne. Bóďa začal lamentovat, že mi přece zaplatili dluh. No, to jo, něco takovýho jsem na účtu viděl, to jsme spolu fertig a jdem si po svým, né? Ale nakonec jsem mu kejvnul, že přece jenom mi dali odhadem asi o pětikilo navíc, že tudlenc jednu věc bych pro ně eště mohl udělat.

Bóďa hned šel se mnou dolů a Drakovi radostně hlásil: "Přišel ti nainstalovat toho proinžinýra."
Opravil jsem ho: "Omyl, nepřišel jsem nic instalovat, přišel jsem uzavřít epizodu zvanou 'Egiho působení u EFXka', jestli su ochotnej něco instalovat, viděl bych to tak na příští tejden."
Bóďa se zachmuřil, ale pak ho asi napadl ten notoricky známej nesmysl vo vrabcovi v hrsti, tak sklapnul. Rozhlídl se vokolo a řknul, že prej slyšel, že eště nefunguje cosi.
"Ano", děl jsem, "ba dokonce víc - nefungujou eště tři cosi."
"A to taky spravíš?"
"Ten přeplatek nebyl zas tak velikej, dejte prachy a budu vo tom uvažovat."

Jako vždy to nepochopil. Prej esli bych se stavil na dílnu, tam je ten jeden počítač, kterej nefunguje, abych se na něho podíval, co mu je a co s ním? I šel jsem na dílnu a podíval jsem se na počítač. Vod dveří, pak i zblízka, nakonec jsem i za myš zatahal. A viděl jsem, že nefunguje. Tak zpátky za Bóďou, kterýmu jsem řekl, že jsem počítač viděl a počítač nefunguje. A řešení - je potřeba ho vopravit. Nejlépe tím stylem, že se někomu zaplatí a ten někdo ho vopraví. Bóda na to, jestli ho teda vopravím? Už jsem neměl chuť mu to poněkolikátý vysvětlovat, že z celé mé přednášky to visí na té položce zvané peníze, zabručel jsem něco ve smyslu "uvidíme" a šel jsem. Správně a celou větou by to mělo znít: "Uvidíme, jak to bude s tím placením." Ale proč tím šéfa Bóďu zatěžovat, když je to beztak nad jeho chápání?

Jít jsem musel, jelikož jsem měl důležitější věci na prácu. Flákal se mi tu po Brně kamarád - četař GaPa v záloze, tedy bylo nutno jít s ním do hospody a dozvědět se spoustu novinek.

Četař GaPa v záloze je ženatej, má dvě děti. To sice není žádná pronikavá novinka, jeden šklebák je starej pět let, druhej rok, manželka dokonce strašně moc stará (určitě přes dvacet) a tu už má na krku taky asi šestej rok, ale vždycky mě to potěší, tak nějak pohladí na duši, že se má někdo eště blbějc než já.

Pondělí, 22.09.2003

Ranní rozhovor (Ť - Ťapinka, E - Egi):

Ť: "Tak já vstávám."
E: "Bacha, když pudeš do vobejváku, je tam velká zelená kobylka."
Ť: "No, to je radosti. Co tam dělá?"
E: "Co může dělat kobylka ve vobejváku?"
Ť: "To nevím, proto se tě na to ptám."
E: "Dlí."
Ť: "Aha, kde se vzala?"
E: "Původně nevím, já ji zaregistroval, až mi špacírovala po scanneru."
Ť: "Hmm, měls ji nascannovat."
E: "Špacírovala po zavřeným. Tak jsem si ji jenom vyfotil."
Ť: "A tos ji nemoh vyhnat?"
E: "Když vona byla netrpělivá, než jsem si vyhrál s foťákem, sebrala se a někam zalítla."
Ť: "Ji najdou psi. Křupne to a bude po kobylce."
E: "Psi měli můru."
Ť: "Oba psi měli můru?"
E: "Né, jenom jeden."
Ť: "Tak to má kobylka spočítaný."

Nedivte se takové konverzaci. Asi jsem to s tím dospáváním přes víkend nějak přehnal, dneska jsem se vzbudil o půl čtvrté a už neusnul. Já. To je, co? Chvílu jsem se povaloval, v pět jsem podiskutoval s Ťap vo kobylce ve vobejváku, pak jsem zkrátka vstal a šel do práce. Byl jsem tam zároveň s tlustým vratočučem Gaunerem, ještě jsem mu dejchal na záda, když vodkódovával alarm.

Kolezi se rozdělili na tři tábory - jedni tvrdili, že jdu rovnou z hospody, druzí, že jdu od milenky a třetí (majoritní část, podotýkám), že mi zkrátka jeblo. Cé je asi nejsprávnější.

A nedivte se pak, že jsem za celej den už ze sebe nic moc rozumnějšího nedostal.

Neděle, 21.09.2003

Bóže, já su tak unavenej, to je z toho, že nic nedělám. Já se snad těším zejtra do práce, to je hrozný. Pochopitelně jsem nic důležitýho dneska neudělal, jak jinak?

Jednu věc jsem měl naplánovanou, a sice jít s kamarádkou Poděskou plus nějakejma dalšíma ženskejma zahrát si golfík. Chtělo by se napsat - vyhrát golfík, což byl předpoklad a nakonec i výsledek, leč to se nepočítá, to bylo jasný, že to takhle dopadne, tak nač to rozmazávat? Ony totiž baby pořád hledaj nějakej pro ně vhodnej sport, aby mohly balit chlapy a říkat, jaký jsou děsně sportovní typy. Jelikož však zatím nepřišly na žádnej sport u kterýho se leží a nehejbá, připadl jim golfík jako vcelku dobrej nápad. A že já bysem mohl bejt ten správnej úvodní trenér.


Poděska, královna dráhového golfu.

Budí mě zvonek. 14:50, herdek, co to má bejt? Spát jsem šel už za světla, ještě jsem nad ránem psy vyvenčil, proto jsem si schválně nařídil budíka na třetí, že zas zajdu se šakalama a pak su domluvenej s Poděskou a spol mezi čtvrtou a pátou. Skálopevně jsem vo tom byl přesvědčenej. No - ne. Ve skutečnosti jsme byli dohodnutí (fakt jsem to pak kontroloval) mezi třetí a čtvrtou, a jelikož to jsou holky šikovný, ani moc nebloudily a byly tady chvílu před. No vida. Moc jich nebylo, vlastně jenom Poděska plus jedna další, jménem Martina. Měla bejt eště jedna, ta však měla prej jakousi "indispozici". Kdyby nešlo o dozajista něžnou dívku, řekl bych "kocovinu", takhle neřeknu nic. Ačkoli si ve skutečnosti vožrala rypák a vyspávala, musím to taktně přejít, to je život literáta. Ach jo.


Martina, že by též budoucí profesionální golfistka?

Rychle jsem seběhl s psama a šli jsme na ten šport. Vysvětlil jsem jim základ pravidel, rozdíl mezi držením golfíkové hole a pilníčku na nehty, vcelku vypadaly, že to i pochopily. Napoprvé nemůže člověk chtít zázraky. Hráli jsme. Kolem nás se motali Pivouk s Méďou Béďou, jak viděli dvě pěkný ženský, hned museli jít hrát taky. A kibicovat a poučovat názorně (se) předvádět - "hele, takhle se to dělá, to si musíš namířit sem, hergot, vedle, ale princip chápeš, né?" Divadlo jak sviňa. Chvílama byly ty moje ženský lepší než ti dva exoti. (Dlužno dodat, že já jsem byl furt lepší, než ti dva exoti.) To jo, ti vidět babu, to je pohroma, prej kam na ně furt chodím? Vždyť jsem tam (když nepočítám Ťapinku, tu znaj) letos s tak moc jinejma nebyl. Deset? Nejvíc. A prej, jestli bych jim nějakou nepůjčil? No - ne. Já su tuze hamižnej. Taky nad tím furt přemejšlím - furt všude ženskejch jak dobrejch, eště kdyby to mělo nějaký praktický využití ... ale zpátky na zem, teda na golfík. Pochopitelně jsem byl (zase) nejlepší, nechci se chválit, ale 42 je pěknej výsledek. Ti dva kokeši se motali kdesi za padesátkou, dámy na to, že to fakt hrály poprvé, tak na tom taky nebyly špatně. Zas zabrousím do taktu a jenom decentně prozradím, že neměly ani dvakrát tolik, co já. Sešlost se nakonec trochu rozpadla, protože, a to byla i pro mne novinka, Méďa Béďa pracuje, tedy musel dopít osmé pivo a jít do hokny, to se tak někdo nemá. Leč prej se to přes veškerá protivenství holkám líbilo, příští sezónu si to zvopáknem častěji.


Pivouk a Méďa Béďa, jeden větší originál, než druhej, všimněte si zvlášť toho svérázného stylu.

Pochopitelně jsem na golfíku nic neplatil, sice už mám přečerpanej limit, jinak řečeno - celej rok tam mám kladnej účet, teď už jsem v mínusu. To jsem začal dělat kdysi, že abych nemusel platit furt dokola jak idiot, dal jsem Spojkovi vždycky pětikilo nebo litr, von si to tam připíše do plusu a pak jenom vodmazává. Letos to bylo chabý, to von po mně chce furt nějakej počítač spravit, vstupenky udělat, o cédéčkách ani nemluvím, tak tam celou dobu cosi připisoval, za sezónu jsem mu platil asi dvakrát. Teď su v mínusu, ale už má v plánu, čím mě v říjnu zaměstná s počítačem, to se z toho zase poseru. Ale pocit je to příjemnej - chodit do hospody a nemuset s sebou vláčet ani peněženku.

Doma jsem sedl k počítaču, nalistoval www.pizza-ukalvodu.cz a vobjednal pizzu, vrátí se Ťapinka, bude mít hlad. Tak jednu sejrovou a jednu salámovou, dáme si každej vod každýho půl. Vybaflo to na mně cosi, že dvě stovky by to mělo stát, ale jak pozorný čtenář jistě pochopí, jde o Frantovu picéryji, připsal jsem tam, že s tím placením to snad nebude tak žhavý a vodeslal. A zapomněl, že to chcu až na devátou. Poslal jsem eště jeden mail, ovšem obratem mi volal Fanóšův brácha Maňas, že jak viděl, že je to pro mne, tak už je to v autě a jede to na Lesnou. No co už nadělám? Ale beztak je to příjemnej pocit - nacpávat se pizzou a nemuset vytáhnout peněženku.

A pak přijela ta Ťapinka a pizzu zbodla a to je vlastně dneska celý.

Ťapinka jakožto reklama - dejte si pizzu vod Fanóša, je tak dobrá, až vám pudou voči šejdrem, aneb jedna nikdy nestačí.
(Né, to nesežrala vobě, to já jsem svý půlky ujedl už předtím.)

Sobota, 20.09.2003

To bylo předsevzetí, jak si vezmu volno, odpočinu si a dodělám tady na webu spoustu věcí. Chachá, máte ho vidět. Taktně řečeno - volno jsem si vzal, ale jsem pořád ještě v té fázi odpočívání. Když mě se tak ukrutně nechce dělat vůbec nic, chrápu, venčím psy, čumím na filmy, fakt - dneska i na televizi, nedávno jsem tady vyhrabal film Zelená míle, už se mi tu válí jak dlouho a ještě jsem ho neviděl, no a von, sviňa, byl dneska v bedně. Tak co už? Nezúčastněnej pozorovatel by možná i řekl, že si hledám záminky, abych nic dělat nemusel. Nutno podotknout, že onen nezúčastněnej pozorovatel by měl kus pravdy.

Na ICQ na mě vybafla Kate, jestli prej bych nešel do čajovny, to už mě lanařily se Scythay a Zuzulkou ve čtvrtek, zrovna jsem ale hrál golfík s Nepejšem, tudíž mi to nevyšlo. Dneska golfík nehraju, to až zejtra. Hmm, hmm, čajovna, jo? Z toho teda příliš vodvázanej nejsu. Jít či nejít? Kate, Scythay, Zuzulka. Tři jedna ve prospěch varianty "jít", když připočtu absenci počítače v takové čajovně, poměr se zvedá na čtyři ku jedné. Dobrá, jít.

Jenom jsem se musel stavit po cestě za Frantou do picéryje, prej mu nejdou vodesílat mejly. To by mohla bejt záležitost půl hodinky maximálně. Došel jsem za Fanóšem a vrhnul se na mejl. Franta samosebou už dávno nevěděl, co po mně vlastně chtěl, a já blbec mu to eště připomínám. No tak to zkusíme. Napsal a odeslal. Odeslal jsem si ho na webovej mail, tam mi obratem došel, zkusil jsem na něj odpovědět, vyzvednout a zas odpovědět, odesílat takově i makově. Všecko v pořádku. Povídám, že buď už mu to spravil brácha Maňas, nebo to byla jenom dočasná porucha na poštovním serveru, očividně všecko funguje, jupí, jednoduchá věc, vlastně je to uděláno, vlastně je to hotovo, jest možno jít se nalejvat čajem. Franta byl spokojenej. Přesně do té chvíle, než jsem si vzal věci a jednou nohou vykročil ze dveří. V tu chvíli ho cosi osvítilo, jó, von už ví, vono to celý bylo na tom druhým počítaču. Mne z něho jebne. Tak jsem se s tím sral další třičtvrtě hodiny a stejně to nerozchodil. Ach jo.

Do čajovny s duchaplným názvem "Chajovna" jsem dorazil hezky s půlhodinovým zpožděním, což ovšem nebylo nijak na závadu, čajovna má sice spoustu nevýhod, namátkou bych jmenoval absenci židlí, absenci kafe, absenci popelníků a další a další, ale ke stylu čajoven patří jeden klad, a sice, že se tam nijak nekvaltuje (že nekvaltuje obvykle ani obsluha, to už bych zase zařadil mezi negativa). Leč jsme tedy dostatečně poseděli, pro toho pitomečka, co tam vaří čaj, jsem si musel i dojít, byl velice překvapenej, že po něm někdo něco chce, ale pak svolil, že teda bych si mohl dát něco na pití. Zkusil jsem mrkvovou šťávu, jestli mají? Prej ne. Hmm, a co takhle čaj? Jo, to už by se něco našlo, osmdesát druhů vodhadem, že jestli se v tom až tak nevyznám, moh by mi doporučit ... a div si při tom sám nepřekous jazyk. Přerušil jsem ho, že tomu fakt nerozumím, ty názvy neumím ani vyslovit, ať nedržkuje a uvaří mi čaj. Vobyčejnej. Eště, aby zachoval dekórum, chvílu v těch vopičkách pokračoval, pak teda souhlasil, že mi udělá vobyčejnej čaj, v jeho terminologii se to jmenovalo nějak jako "Ki Bhuaphua Chrchly Chrocht", řek jsem, že to je zrovna vono, co jsem měl na mysli a šel zpátky za děvčatama, na čelo jsem si ze zdvořilosti poklepal až za rohem. Čili jsme seděli, klábosili, já popíjel jakejsi úplně vobyčejnej čaj, kterej se ovšem jmenoval nějak jako "Ki Bhuaphua Chrchly Chrocht", až nás to přestalo bavit, tak jsme šli zase domů. Ani bych fotky z toho na web nedával, ale když ženský je chtěly vidět, no. Tak jsem jim je sem kamsi nakonec dal.

Doma jsem pak venčil šakaly, krmil šakaly, čučel na tu televizi a vařil. Fakt, vždyť jsem včera vyhrožoval. To jsem takhle vzal velkej kastról, nalil do něho tuze moc vody, vysypal tam jeden balík mražené zeleniny, přidal žampióny, brambory a bujón a dlouze to povařil. Čímž mi vzniknul kotel tuze dobré polívky, kterou se budu živit eště zejtra. A jelikož od prvního pozření je to už několik hodin, asi to jedovatý nebylo.

Šmarjá, to jsem si zas s poslankyňou jakousi cosi ohromnýho vymyslel, teď budu snad považovanej za bojovníka za psí sraní nebo co. Tak daleko to zašlo, že se mi po čase ozval JoeHlav, mejl mi poslal:

Zdar Egi,

o tom, že bych si přál - a většina civilizované populace určitě taky - aby žádní živočichové, včetně psů a lidí, nesrali po trávnících okolo paneláku, o tom vůbec nedejchej. Takže likvidovat exkrementy po svých chovancích považuji za elementární slušnost. Trávník kolem našeho paneláku rozhodně nevypadá vábně, náš MNV pardon ÚMČ dokonce nedokázal uhlídat ani dětská pískoviště, tak je raději nechal zlikvidovat. Nakonec - já ti taky nechodím srát před barák. Ale můžu začít;-)

Akorát tam velmi chybně počítáš, že na likvidaci psích produktů bude přispívat každý obyvatel. A to teda prrr! Nevím, proč já jako nechovatel psů bych měl přispívat na náklady na ně. Jen ať si psíčkaři sami zajistí, aby jejich chovanci neobtěžovali okolí. Jen ať vidí, kolik jejich zábava stojí.

Nic ve zlým, konkrétně Tvoji psi mě netrápí, ti kálejí na Lesné, ale jestli se někdy chceš ukázat v Jundrově, tak bez své suity prosím.

PS: Kopii posílám Tvé oblíbené paní poslankyni, ať chudák neslyší jen protesty chovatelů;-)

Joe

Asi to vidí trochu jinak než já, je očividně z těch, co maj potřebu válet před panelákem sudy nebo co. Leč názor je prej názor a jako takovej jest třeba si ho vyslechnouti.

Milý Joe, kliďánko budu po psech uklízet i na trávníku (ač mi to přijde jako idiotovina), leč na to musí skutečně bejt rozmístěný ty kontejnery a speciální sáčky, to celý v dostatečně husté síti. Na Lesné je koncentrace jeden až dva odpadkový koše na blok, kde není dům, není ani koš. Kolem trávníku? Na území Brno-Severu? Pche. Tady je to divočina, možná i proto se tady na to tak nehledí. Ale jak píšeš, je to v tuto chvíli irelevantní. Však se mylně domníváš, že ty na poklízení po psech platit nebudeš. Budeš, pane, budeš. To je princip kolektivní viny. Si snad myslíš, že já tady pěstuji "dlouhodobě nezaměstnané spoluobčany" z Bratislavské a Cejlu, že jim platím daně na podpory? Máš pocit, že bych tu měl chovnou stanici bolševiků a jiného hmyzu? Střílet se to prej nesmí, loveckej lístek na to nedostaneš, ale jejich zločinecká organizace je placena z veřejných financí. Paradox? Osud. Chápu to třeba u postižených - srazí tě auto, budeš na vozejku, rád budeš, když ti stát něco připlatí. Tak to ber taky tak - třeba přijde nějaká katastrofa a ty budeš mít psa. Nebo eště líp - když už to budeš platit, tak si jednoho natruc pořiď a dávej hodně žrát a každý ráno projímadlo, ať to aspoň využiješ :o)

Ne, ve skutečnosti, když jsem to počítal na počet lidí, původně mě toto ani nenapadlo, to až teď jako důsledek JoeHlavovy reakce. Ale udělal mi radost panáček, napísal paní poslankyni, ta bude mít velikánskou radost. Eště takhle Howadoor kdyby si uvědomil, že poslankyň je vlastně jenom velikananánksá ouřednice, von má ty ouřady tak rád a ty psy tak nerád neřád, ta by si početla :o)

Nakonec mi v noci došel eště jeden mejl, dlužno poznamenat, že mi přišel milej, hlavně se v něm taky nepíše vo psech a vo poslankyňách:

Dekuji Vam za Vase zajimave stranky a obrazky z cest v CZ.

Divam se na ne az ze Seattlu, USA.

Michal Svoboda
Seattle, WA 98155

Tak, a máte to.

Pátek, 19.09.2003

Ležím si takhle v posteli a budí mě Ťapinka, prej jede na víkend do teho Plzňa. Sice nechápu, proč kvůli tomu musím vstávat, ale dobrá. Zkouším bejt užitečnej, třeba jí poradit, ať jede vrchem, přes Prahu - je to rychlejší. Ťapinka usuzuje, že je to dobrej nápad, tak dobrej, že snad ani není hodna se jím řídit, proto pojede spodem, přes Budějice. Inu, dobře jí tak. Beztak pak měl ten vlak vrchem zpoždění. Byl bych jí poradil blbě, to je tím, že jsem byl rozespalej.

Jinak se hrabu v počítaču, koukám na film a ob nějakej ten čas venčím šakaly. Vod toho jsem zůstal doma. A když mám dost nahrabáno v počítaču, nakoukáno na film a navenčeno šakalů, napadla mne myšlenka - konečně si po reinstalaci počítače nainstaluju i ICQ, abychsem mohl komunikovat. Nainstaloval jsem a přihlásil se. A na ICQ dřepí Zuzulka a takto ke mně skrz klávesnici mile promlouvá: "Všecko mě doma sere, je třeba jít se mnou na kafe." Zuzulka je sluníčko. I tedy jsem se sbalil a šel se Zuzulkou na kafe, takovýmu návrhu se nedá odolat. A pak jsem se zase vrátil a venčil šakaly a hrabal se v počítaču.

Též jsem si nakoupil a zejtra hodlám kuchařiti, kdyby tohle byl poslední zápis, tak se mi to nepovedlo.

Dobře, kecám, s tou Zuzulkou to bylo jinak. Ona: "Všecko mě doma sere" a já: "Mně sice ne, ale dalo by se jít na kafe." Jak tak na to koukám, tohle byla jediná nesrovnalost.

Po čase mi zase Miš poslal geniální chtip, kterej není sice až tak moc chtipnej, zato o to reálnější:

Muslimská záhada
Všichni se diví že muslimští teroristé neváhají a spáchají sebevraždu.
Podívejme se na to.

Žádnej chlast, žádná pařba, žádné disco, bary restaurace, žádná televize, žádná zábava, žádnej sport, žádný pořádný žrádlo. Místo oblečení prostěradlo, místo kšiltovky ručník. Neustálé skučení chlapa na věži. Pětkrát denně klekat na bolavý kolena. Tahat s sebou špinavej ručník na modlení. Alláh je s tebou i na hajzlu při honění. Nesmíš se holit. Tvá žena si nesmí honit. Nesmíš flirtovat s kočkama na ulici. Šukat můžeš až po svatbě. Nevěsty ti vybere někdo jiný, škaredý, který tě nevzruší. Ženský, který sis vzal se nesnáší a vybíjí si to na tobě a navíc jsou hysterky, chodí oblečeny do pytle a musí mít neustále závoj. Všude samej písek a sucho v tlamě. Slunko pálí na hlavu. Vypadáš jak cigán. Sžíráš se závistí k Americe. To je život? To radši smrt. A hurááá na to. A vzít sebou co nejvíc prasat co se mají líp než já.

Takže vlastně o žádnou záhadu nejde.

Čtvrtek, 18.09.2003

Tak vida, paní poslankyň, né ta střelená s čivavou, ta druhá, Šojdrová, s tím zákonem, ta se nám ozvala. Musím říct, že na mne udělala dojem. Přinejmenším si umí přečíst mail a ví, že na mail je slušnost odpovědět, i kdybych měl toho pisatele jenom poslat do háje. V tomhle si u mne udělala voko.

Dokonce mi ten svůj elaborát poslala a takto k tomu moudře připsala:

Sojdrova Michaela napsal(a):

Dekuji za Vas zajem. V priloze zasilam navrh zakona. Upozornuji, ze jde o pracovni verzi, ktera je nabidnuta k diskusi a otevrena vsem pripominkam, ktere navrh zlepsi a umozni jeho prijeti v Parlamentu CR.

Zdravim Sojdrova

Mno, když po připomínkách tak touží, proč jí je nedat? Mám volno, sedl jsem, její slavný spisek si přečetl. (A bylo po dojmu.) Slátanina. Huráakce, přiživování se na cizím neštěstí, přesně, jak jsem předevčírem předpokládal.

Pokud se chcete pobavit, tady ten návrh zákona máte (v .DOC).

Jenže věc se má tak. Mám prdlajs co na práci, furt se náhradňovolňuji, jenže mi tu poletuje ta moja, čili nic kloudnýho neudělám. Tedy trpělivě čekám, až se zejtra zdekuje do Plzně na víkend, zatím se nimrám v blbostech, dosyta jsem se vyspal, čili zas čumákuju do noci, i sedl jsem a paní poslankyni pár těch připomínek napsal, co jako vona na to, když je tak otevřená, předpokládám, že by měla bejt ráda. A jelikož to byl můj největší výkon za den, pominu-li venčení oněch dosud neregulovanejch čoklů a krátkou epizodu, kdy jsem Nepejšovi natrhl prdel v golfíku, tak vám sem prdnu celej ten můj mejl. Tak. A máte to.

Opět Vás zdravím,

tak jsem si návrh zákona, aniž bych byl právník, přečetl. Tak připomínek by se vám zachtělo, skutečně? Všechny připomínky vítáte? Pár bych jich možná měl.

Chcete-li to konkrétně, prosím:

Snad je dobrý zaměr zřídit centralní evidenci, to je neoddiskutovatelné. Snaha o decentralizaci naprosto všeho se ukázala jako kontraproduktivní. Pak neví nikdo nic. Ovšem - z jakého důvodu hodláte zase buzerovat vlastníky psů, aby tito šli své psy zase někam hlásit? Ohlašovaci povinnost je uz v dnešní době, není důvod ho hlásit přece znovu. Nejjednodušší metoda - převzít registry jednotlivých obcí. Oprávněná námitka - aktuálnost současného stavu? No, jestliže v tom obce mají bordel, nechť si to daji do pořádku. Tak jako tak - obce z další povinnosti radost mít nebudou, sám jsem zaměstnancem jednoho úřadu a vím, jak dokaží nadřízené složky prudit se zbytečnostmi, ale od toho jsou obecní uředníci placeni, toto píšu jako občan a chovatel, pokud mám hovořit za sebe, ani mne nehne, abych jednoho psa chodil někam oznamovat opakovaně. Nebo zvláště, pokud za to hodláte vybírat poplatky (což drze hodláte). Mohu sice chápat, že jde o věc prospěšnou, ale nikoli pro mne (snad pokud se mi čokl ztratí přes tři okresy), evidovat chcete vy (jakožto statni byrokrat), proč bych za to měl platit?

Další věc - účel tohoto registru. Jestli vy si to nemalujete nějak moc idylicky? Podle článku v MF Dnes jste lamentovala, jak, kdyby váš slovutný zákon platil už teď, mohl pomoci policistům, kteří marně shání majitele dvou pitbullů, kteří kdesi kohosi napadli. On už je pitbullteriér nějakou tou kynologickou federací (nebo jak se to jmenuje) uznané plemeno? Opravte mne, jestli se mýlím, ale nedávno ještě nebyl. Pak by se v kolonce "rasa" nebo "plemeno" skvěla hodnota "kříženec" a byla byste kde? V temném hvozdu, stejně jako v něm zmizeli oni tajemní pitbullové. Nebo by si tam každý mohl nahlásit plemeno, jaké by se mu zachtělo? No bezva, jelikož já jsem právě z legrace té nebohé paní na našem ouřadě nakukal, že mám "undergatera" (z anglického under=pod, gate=vrata), to bych pak měl centralně evidovaného undergatera. A i kdyby byl pitbull nakrásně uznaný, zanesený, evidovaný, co by to bylo platné? Prdlajs leda, jelikož pokud jsem se o tomto incidentu dočetl - nikdo ty dva výtečníky nechytil. K čemu by pak v tuto chvíli byl registr?

Jediné opodstatnění bych viděl v evidenci psů pro případ dohledání majitele psa (kterého ovšem policista drží za obojek a čte jeho identifikační číslo ze známky), jediným dotazem v kteroukoli dobu by se dal zjistit. Též by se do tohoto registru dala zanést evidence očkování (pri pokousání to způsobuje problém operativně zjistit) a snad poplatků. Což by mohly jednotlivé obce případně veterináři a další dělat elektronicky. Tečka. Vlastně žádná tečka. Třeba by konečně někdo mohl vzít v potaz drobnou informaci, že psi se neočkují pouze proti vzteklině, toto očkování tam i vy máte zmíněno, jenže zamyslel se už někdo nad tím, kolik příležitostí má takový panelákový městský pes nebo venkovský "štěkač zahradní" nakazit se vzteklinou? Pro epidemiology a podobné obory by bylo určitě v jistých případech zajímavé dozvědět se i o tom dalším. Až teď teda tečka.

Nemenší důraz je v materiálu kladen na exkrementy (až to nabízi různé asociace). Nuže - zkusila jste si spočítat, kolik by jich tak mohlo být? Jestliže je majitel povinen vždy exkrement po psovi hygienicky uklidit na veřejném prostranství? Jéje. V současnosti, nevím jak je to s vyhláškami, ale praxe je taková, že pokud nejde zrovna o park, exkrement se běžně na trávníku ponechává, tam nemá kdo šlapat (anžto by tím poškozoval veřejnou zeleň), sbírají se pouze na chodníku. Tak mám-li dle vašeho zákona poklízet i na trávě, bude potřeba na toto zřídit zvláštní kontejnery. A teď to kvantum. Vycházím z velmi přibližných čísel za naši městskou část (Brno-sever), tady je přibližně jeden pes na dvacet lidí. Jen pro ilustraci budu předpokládat, že jinde to bude asi podobné. Zaokrouhlím-li Brno včetně aglomerace na nějakých 400.000 občanů, vychází mi z toho 20.000 psů. Což není málo. A kolik toho takový pruměrný pes denně vyprodukuje? Dvacet deka? Může být. A to prosím uvažuju spiše psy menší. Tak tedy to máme denně 4 tuny. Za týden 28 tun. To je slušná hromádka. A za rok? 1460 tun. Úžasná cifra, a to je jenom za jedno (ačkoli jedno z největších) město. 1460 tun sraček, promiňte ten výraz. Co s nimi? Jelikož bude nařízena hygienická likvidace, budou muset být, jak jsem říkal, speciální kontejnery, a to dost speciálních kontejnerů. To zmiňuje i onen rádobynávrh rádobyzákona. Ovšem formulace, že obce tyto kontejnery umístí obzvláště poblíž míst, kde je dovolen volný pohyb psů, hmm, víte jak to dopadne? Já ano. Obce tyto kontejnery umístí pouze poblíž míst, kde je dovolen volný pohyb psů. Čili už v tomto bodě bude nutno návrh pozměnit. On takový pes se chodí venčit, aby se, s prominutím, vykálel. Nebude čekat, až bude poblíž kontejneru. To pak půjde páníček třeba kilometr s produktem v ruce? Zajímavá podívaná, ale asi málo reálná. Tedy kontejner bude muset být na každém rohu. A navíc s denním vývozem. Těžko může stát někde kýbl hoven týden bez povšimnutí. Zvlaštní skládka. Náklady na její provoz. Kolik? Velmi střizlivý odhad - milion za rok? A svoz. Pekně sólo, asi to nemůžete sypat mezi normální odpadky k recyklaci. Když každou brněnskou městskou část bude obhospodařovat dvojice lidí (pěkně jako v Himalájích, tam mají na snašení výkalů po horolezcích též zvláštního člověka - "shitman" se mu říká), zřídíte pro ně dvě pracovní místa (ve větších částech více, menší se mohou třeba spojit nebo připojit k někomu jinému), v průměru dva lidé, plat 10.000 brutto mesíčně. 240 tisíc ročně, vynásobme počtem MČ, těch je cca 28. Úctyhodných šest a půl milionu. A to je bez vozidel a pohonných hmot, ať se s těch výkalech dál nebabrám, přičtěme onu skládku a něco za pohonne hmoty a máme tak 10.000.000 (slovy deset milionů) za rok. Za jedno město - Brno. V důvodové zprávě jsem četl cosi o tom, že nový zákon přinese 30 mil. do rozpočtu, stále tomu věříte? Kdepak. Tohle všechno byly úvahy na 400.000 lidí. To je 25 korun na člověka, aplikováno na celou republiku je to čtvrt miliardy mínus. Jelikož se vám na to ale velká část lidí vykašle, můžu vás uchlácholit - ve finále to bude ztráta tak kolem sto milionů, nejsem ekonom, ale tak nějak bych to viděl. A to sto milionů na hovno, pardon, na exkrementy.

Shodou okolností jsem nedávno četl článek, taková Paříž se topí v psích exkrementech (http://www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/20804 - tenhle je podobný, v tom, jenž jsem četl, byla i přesná čísla). Možná by stálo za to se u nich zeptat, když se tak oháníte tou Unií.

Co to tam máme dál? Aha, volný pohyb psů. Volným pohybem psů se rozumí každý pohyb psů, kteří nejsou na vodítku a s náhubkem, že ano? Tak nějak se to tam píše. Pes bude tedy chodit neustále s náhubkem a na vodítku? To je snad omyl, že ano, tam má být snad "nebo". Pes se proběhnout potřebuje, to doufám uznáte. Věčně košík mít taky nemůže, zvlášť v létě, kdy se potřebuje chladit vyplazeným jazykem. A vaše slavná "místa, kde je volný pohyb psů dovolen" - co takhle vpašovat do zákona nějakou kličku, která donutí obce taková místa zřídit, pokud možno vyhovující? Zase pokud hovořím za sebe, ani mne nenapadne, abych při současném stavu toto respektoval. Ano, máme v Brně na Lesné nedaleko našeho bydliště jedno takové místo, krása nesmírná, trojúhelník, ze dvou stran se rovnající pro čokla smrtící pasti. Udělat neoplocený výběh končící na jedné straně čtyřproudou vozovkou a na druhé tramvajovou tratí, to mi přijde jako pitomost hodná akorát naší radnice. Zodpovědně prohlašuji, že psy venčím ledaskde, ale na tomto plácku jsem je v životě nepustil.

No a nejznámější část návrhu - tresty pro majitele psů. Aha. Zákon zavádí zvláštní pojem "pes, který pokousal", což má být pes, který někoho pokousal (jak duchaplné), aniž by k tomuto byl sám vyprovokován. To se bude, pěkně prosím, zjišťovat jak, čeho se pes třeba lekl a co považoval za provokaci či útok (ač třeba mylně)? Ale to je asi vedlejší. Spíš princip je zajímavý. Pes je veden jako věc - proto také termín "vlastník psa". Tomu bych tak nějak laicky rozuměl. Když nějaká moje nezabezpečená věc někoho zraní či usmrtí, to pak asi jsem na vině a budou mě za to stíhat, předpokládám. Kupříkladu vlastním lešení, které mizerně upevním, no a takové lešení si umane na někoho spadnout a zabít ho, lešenářská trubka v břiše, všude krev, brrr. Asi je to moje vina, že? A když úplně stejně vlastním toho psa, taky si ho na vodítko špatně upevním, jemu trochu přeskočí, vysmekne se z vodítka a jde někoho zakousnout? Výsledek asi vypadá stejně a trest přijde dle této logiky taky. Uvažuju špatně já nebo je tohle ustanovení, taktně řečeno, s čímsi duplicitní?

Suma sumárum - závěr si snad uděláte sama. Já bych vám řekl - nechte toho, pro uspokojení si tento zákon jednou vytiskněte, s obdivem si ho před spaním přečtěte, pak ten paskvil zmuchlejte, hoďte do koše a věnujte se něčemu užitečnějšímu.

Nebo si vydejte jenom zákon o té centrální evidenci, to by mohla být užitečná věc, vyhoďte z toho ty poplatky a je to. A pokud chcete být skutečně za hrdinku, přehodnoťte i tu pořizovací sumu. Dvacet megakorun? Za co? Když si nebudete vědět rady, dejte k dispozici polovinu, já vám dám dohromady partu programátorů a máte do půl roku registr jako víno. Narozdíl od ostatních i funkční.

Co vy na to?

Michal Eger, Brno
http://www.egicz.cz

Středa, 17.09.2003

Zapomněl jsem včera na eště jeden pozoruhodnej citát ze zmiňovanýho článku o zákonu pro psy z iDnes:

"To by se týkalo i mé čivavy?" podivila se místopředsedkyně sněmovny Jitka Kupčová (ČSSD) a upozornila, že žádný zákon nezamezí tragédii, k níž došlo v Kovansku na Nymbursku, kde pes při hře zabil jedenapůlletou dceru svého pána.

Smysl podivení mi zůstává skryt. Nabízí se tři vysvětlení:
1) paní poslankyň je taková dylina, která myslí, že její poslanecká imunita se vztahuje i na jejího čokla, přičemž vychází z mylného předpokladu, že čivava je pes.
2) paní poslankyň je taková megadylina, která si myslí, že ze zákona by byli vyjmuti psi sympatizující se socany, přičemž opět vychází z mylného předpokladu, že čivava je pes.
3) paní poslankyň nevychází z mylného předpokladu, že čivava by měla bejt pes, proto se správně pozastavila nad tím, proč by se zákon o psech měl vztahovat i na veverky nebo erotické pomůcky.

Leč správně nám paní poslankyň upozornila, že žádný zákon tragédii nezamezí. Ačkoli ona z možného postihu neklidné spaní mít asi hned tak nemusí, s klovnutím do kotníku od jejího hypertrhače asi k soudu hned tak někdo nepoběží.

A i kdyby, nejdřív by musel soud dospět k názoru, že se jedná skutečně o psa. Což není s naším soudnictvím nijak jisté, patrně by to bylo třeba zkoumat na exempláři živém, kdyby to tak dostala do ruky pověstná soudkyně Radomíra Veselá, je paní poslankyň z obliga. Tej Radomíře totiž poslední obžalovanej, jistej Lojza Grebeníčků (shodou okolností fotr vod jednoho poslanca), ten jí taky zcepeněl sešlostí věkem, aniž ho kdy stihla vidět. Což ostatně udělal jenom dobře.

Suma sumárum - správná bude asi čtvrtá možná odpověď. A sice, že paní poslankyň je zralá na šaškec, kterej normální člověk by se mohl dát k socanům a eště chovat čivavy?

Jinak jsem se dneska jenom válel a opravoval web, kopíroval to znovu na server, jelikož obnova dat se správcům nějak nepovedla. Jako bych to odněkud znal. Ale právě protože to znám, tak mám co? Tak mám zálohy.

Jo, a konečně jsem vám udělal novej fotokvíz ...

Úterý, 16.09.2003 - Egi řídil kamión, tvářil se jak šampión ...

A je to tady, no neříkal jsem to? A už se psové budou regulovat. Budeme na to i zákon mít. Jéje, to na tom budem líp než Ema, která má maso, dokonce i než máma, jež má toliko mísu. Nevymysleli to sice přímo socani, nýbrž jejich militantní pánbíčkářské křídlo - lihovci. No, abych byl přesnej, lihovci jsou militantní pánbíčkářské křídlo každýmu, kdo je pustí ke korytu, leč jsou-li u lizu momentálně socdem, patří lihovci k nim. Oni tomu dokonce snad i věří, haleluja.

Hlavní prsty nebo jaký orgány by v tom měla mít jakási poslankyně Michaela Šojdrová, vcelku nic moc známá, ve sněmovně za rok promluvila souvisle asi tak pětkrát dva odstavce textu (dle stenozáznamů), přičemž každý druhý slovo bylo "myslím" nebo "domnívám se". To je taky důvod, proč jde o poslankyň neznámou. Už staré vojenské moudro praví, že "myslet znamená hovno vědět", no a KDU-ČSL žel, známí jsou obvykle ti poslanci, kteří sem tam něco ví, nebo si to aspoň myslí a hodně nahlas to vyřvávají.

A vo co vlastně jde? "Počítám s vytvořením centrálního registru psů a se zavedením trestného činu postihujícího majitele zvířat, která někoho zraní," řekla Šojdrová (dle Mladé Fronty). Což by byla děsná novinka. Pes je podle našich zákonů považován za věc, proto když má věc někoho zraní, budu asi trestanej. To víme i bez Šojdrový. Nezabrzdím auto, to se rozjede, někoho pod kopcem přizabije. Mám věc, lešení, to spadne někomu na palici, ejhle, zase nedbalostní trestný čin.

Leč pro poslankyň je to vítaná příležitost, děcko je kaput, to už jí prdel nenakope, všici polomozci v republice jsou teď nakrknutí na psy, je třeba si přihřát polívčičku. A vida, to je nápad, už jsem si na vandru vařil ledaskde, na nádraží, pod mostem, ve vánici ve sněhovým záhrabu, ale na hřbitově? To mě ještě nenapadlo. Budu to muset zkusit, na takovým mramorovým náhrobku by měl lihovej vařič celkem stabilitu.

To všecko jsem si četl dneska v novinách v autobusu, kterým jsem se ráno přesouval na mecheche zvaný "Motoristický den". Do čehož mě zase Zabiják Fabiak uvrtal. Ale odmítněte takovou pracovní pozvánku, zvlášť když mi díky problémům se serverem uteklo několik softwarových prezentací, který by sice byly čistě z profesního hlediska zajímavější, i možná s lepším rautem, ale jsou fuč, je třeba brát co je a nějak se trochu odreagovat.

Dorazil jsem včas, to jsem si dával pořádnýho majzla, na brněnskej Masarykův okruh je bez auta dost blbá doprava, počkal jsem si, až pikolíci zprovozní kávovar, z kávovaru mi kafe natankujou, vypil, pokouřil a dal se do zevlování. No, zevlování ... nejdřív si mě sličná slečna hosteska na Fabův popud zapsala do jakýhosi lejstra, druhá do druhýho, pak z nich vylezlo, že mám dělat zátěž jakýmusi závodnímu autu, sednout si s pilotem dovnitř a sledovat, jak se to má dělat. Což o to, na to taky došlo, nutno říct, že to umím skoro taky tak. Jenom já, srabík, si do zatáčky vždycky aspoň trochu přibrzdím. Leč přiučil jsem se.

Vlastně tyhle dvě etudy se závodníma autama byly jenom takový mezičlánky. Já osobně jsem si nejdřív půjčil maličkatou Fabku, tu s nejslabším motorem, jenom abych si prohlídl ten vokruh, vlastně jsem tam eště nebyl, ani nevím, jak to vypadá. Pak jednu Koktávku. Pak přišel Fabiak s tím, že tohodlenc Superba (1.9 TDI) si musím otestovat, že to je tuze nutný, a jelikož žádnej jinej pořadatelskej spolujezdec nebyl poblíž, tak to von že pojede se mnou. V životě jsem netušil, jaký barevný kreace umí Fabiak předvést. Teda ksichtem. Náš malej chameleon. Prej nesnídal. Abych pravdu řekl, ten Superb není na ten okruh nic moc, to musel uznat i Fabiak, že ve stovce to trochu z pravoúhlých zatáček vynáší. Spíš rodinnej vůz.

Doporučil mi ještě Koktávku 1.8 Turbo, benzíňáček, to bylo jinak živý a přilnavý. Sám se šel nasnídat, já pak vlastně taky. Což ovšem nebylo všechno. Taky motorky tam měli, malý mopedy též a velký potvory jakbysmet. Zvlášť jeden takovej, Malaguti Madison 400, to byl mazel, mňam.

Velikej zlatavej off-road, i todlenc Egíčkovi půjčili ...

A tudlenctu "Stříbrná sršeň" jakbysmet ...

Pak, abyste neřekli, že vychvaluju jenom škodovky, ošahal jsem si i takovej off-road Kia Sorento, to je zase něco jinýho, sice jsem měl pocit, že to nebude v těch zatáčkách tak držet, leč to jsem se splet. Muselo se na to trochu jinak, ale skamarádili jsme se hodně rychle. A taky Kia Opirus, novinka, takovej manažerskej vehikl, hrubo přes jedno mega Kč, třílitr. Na to, že jsem doteď pořádně nejezdil s automatickou převodovkou, tak teď jsem si to vyzkoušel v plné kráse. Přesná cena teda eště stanovená není, ale spolujezdec na dotaz, zda to nemám střihnout přes štěrk, odvětil, že jeho panu řediteli by se to patrně nelíbilo.

Což už je co říct, ve štěrku tam skončilo několik aut, čtyři tuším, dva z toho ve chvíli, když je řídili policajti. Policajti tam totiž byli jako hosté a část programu, 50% nehod, to je vcelku dost, když uvážíme, že k ostatním účastníkům tam byli hrubým odhadem asi v poměru 6:300.


Dva snímky z cyklu "... A seděl na tom jak vopice na brusu ..."

No jo, motokáry, jízda zručnosti a šel jsem si zastřílet. To tam měli jako další ze soutěží, na odreagování, součástí areálu je střelnice. Mizérie. Jinej by se vymlouval, že tuto konkrétní pistoli držel poprvé a neznal ji, že spoustu let pořádně netrénoval a kdesi cosi. Prdlajs. Sebekriticky přiznávám, že z malorážkové pistole na dvacet metrů a 30 cm terč je na pět ran 9-9-8-8-8 vostuda jak hrom. Ať si říká, kdo chce, co chce. Brrr, budu muset začít chodit zase střílet.

Fabiak si nedal pokoj. Pobíhal tam mezi několika známejma a zákazníkama a jinou havětí, přitom nedal jinak, než že si musím zkusit ještě Fabii 1.9 TDI RS, taková trošku sportovnější úprava. Škoda, že se mnou nechtěl jet, zkoušel jsem to na něho argumentem, že přece už snídal, odpověděl: "Právě proto" a nechal mě jet s kolegou. Jo, to bylo tuze pěkně živý autíčko. Krátký, temperamentní, ale sedělo jak přibitý, což jest paradox, anžto právě z toho jsem vyrazil něco kolem 170 a zatáčky se daly brát po hranách kol.

A to nejlepší úplně na závěr - dostal jsem do ruky asi šestitunovej tahač DAF. A došel jsem k závěru, že řádit s klasickým velkým truckem po závodním okruhu, to nejni vůbec špatná zábava. To bych si dal i líbit. Teda já jsem byl rád, že mě to poslouchalo, jinak jsem v tom seděl maximálně jako stopař, mělo to omezovač, tedy to přes devadesát nejelo, ale já bych si s tím stejně asi víc netrouf. Jenom ti spolujezdci byli už nějací chabí (kromě Fabiaka, ten byl chabej nikoli už, nýbrž eště furt). Třeba tendlencten - proč se tak divně dívá po človíčkovi, kterej právě řídí jeho kamion, řídí to poprvé v životě a aby se nebál, tak si prozpěvuje? Nebo že by to bylo repertoárem? Fakt jsem měl zvolit jinou píseň než zrovna "Na přechodu pro chodce, tam drtí Tatra důchodce ..."? A jo, už vím, von byl ješitnej, já vo Tatře a přitom řídím DAF. Ale když na to neznám žádnou písničku ani úderný heslo, no uznejte, že "Tatra nezná bratra!" je prostě už ustálenej pojem. Právě při tomhle vidím za sebou jednu Koktávku, kterak si to pěkně sere, žádný mazlení s tím, možná to vypadalo až na žádnej pud sebezáchovy. Tak ho zdvořile na rovince pouštím, no, zdvořile, prostě jsem uhnul, vo zdvořilosti s šesti tunama v devadesátce proti osobáku, co jede sto pade, tam nejde vo ňákej bontón, ale vo jakous takous bezpečnost, čili jsem ho pustil, zmizel mi za zatáčkou, ale v další jsem ho potkal. Po nápravy zahrabanýho ve štěrku za krajnicí. To byl jeden ten fízl.

Pak už bylo jenom vyhodnocení soutěží. Nepředpokládal jsem, že bych něco vyhrál a taky jsem se nespletl. V jízdách zručnosti nebo v motokárách se všichni pohybovali v intervalu rozdílu asi tří sekund, to kdepak, na to byl moc velkej nával, některejch věcí jsem se ani nezúčastnil a i to střílení mi dle předpovědi nevyšlo. No, teda, vyhrál jakejsi vořech od nějakýho zákazníka, prej nastřílel "krásnejch" 41 bodů. Aha, to jsem to špatně pochopil, to vono šlo vo estetiku a já hamoun jsem střílel na počet. Chápu, vošklivejch 42 je pak eště bídnější výsledek, než jsem si myslel. Hmm, kdepak bordel ve sčítání nebo snad manipulace, to pravidla byly nejasný. Ale přece se nebudu dohadovat kvůli nějaké prkotině.

No a radši jsem se rozloučil a vydal se do hospody za Pepém, Bačou a spol. Úterní klasika.

Máme v ložnici komára. Komár je někde dobře ukryt, vyleze, svině krvežíznivá, vždycky až potmě, až člověk usíná, to mu pak piští kolem hlavy nebo pije krev. Vobojí naráz dělat nemůže, to dá rozum. Jedním komárem už Ťapinka udělala avantgardní vzorek na stropě, druhej odolává. Dnešní rozhovor:

Ťapinka: "Nevidíš někde toho komára?"
Egi: "Nevidím."
Ťapinka: "Vždyť ses ani nepodíval ..."
Egi: "Právě proto ho nevidím."

Pondělí, 15.09.2003

A zas jsem přišel do práce včas. Fakt. Jenom tak sám vod sebe. V 7:55. Vstávání mě stálo dost sebezapření, ale pro jednou za tejden se svět nezboří. Šéfová opět předvedla svoji oblíbenou etudu na téma "Skutečně mi nestojí?", přičemž mžourala na hodinky a poslouchala, jestli se z nich ozývá tikot. Podotýkám, že mám inteligentní vedoucí, poslouchat digitálky by ji nenapadlo.

Jak říkám - pro jednou se svět nezboří, zejtra totiž jdu na jakýsi mecheche, promo akci, mejdan nebo prezentaci, říkejte si tomu jak chcete, to mi zas zabiják Fabiak vod té své zločinecké firmy dohodil. Vcelku se těším, sice opékání selete u jedné telekomunikační firmy asi netrumfnou, ale takovýdlenc tyjátry bejvaj vobčas psina. A oddych. Možná se v práci otočím, to bude záležet na dvou okolnostech, jednak jak to budu stíhat, druhak se mi taky musí chtít. No a od středy si beru náhradní volno, mějte mě rádi, ouřadi. Server vám funguje, můžete si produkovat spisy, přípisy, nařízení a voběžníky dle libosti.

Proto jsem celej den makal jako ďas, přebral hromadu papírů, z ní udělal tři menší, jednu z toho vyhodil hned, druhou po vyřízení a třetí přesunul na Žufiho stůl se slovy "postarej se vo to". K večeru jsem popřál kolegáčkům příjemnej zbytek tejdne a hrdě odkráčel, abych se mohl ponořit do odpočinkové nálady, takříkajíc přepnout režim.

Vonehdá minulej tejden prej jakýsi harantě užvejkal pes. Rodinnej pes. Mazlíček domácí, snad kříženec dobrmana s labradorem - vida, nový nebezpečný plemeno. Batole se batolilo po dvoře kolem psa, psovi buď něco provedlo nebo čoklovi zkrátka jeblo, chramst a batole se dobatolilo. Osud.

Jenže ten povyk kolem toho. Otevřu noviny - rozžvejknutý batole. Týden (takovej ten tejdně vycházející časopejsek) - rozžvejknutý batole. Na webu na všech zpravodajskejch serverech - némlich totéž. Večer si pak u večeře lámu hlavu, z čeho že je to rizoto? (A vida - egicz.cz - batolecí fašírka též k duhu přišla.)

To jsou věci - to musí bejt skutečně závažnej národní problém, když i "... několik hodin po tragédii rozeslal prezident Václav Klaus médiím prohlášení, v němž vyzval majitele nebezpečných zvířat k obezřetnosti" (viz Týden). Já se z toho fakt poseru. Ale eště, že máme toho novýho bdělýho prezidenta, tomu minulýmu by za takový kecy stará zakroutila koulema, no bodejť, když sama měla dvě čuby a po třetí se jmenovala, si představte, jak Vašek Havlů vydá prohlášení, pak přijde ňáká ordonanc za Havlovkou a bude řečňovat: "Pani Havlová, váš starej povídal, abyste si na ty svoje potvory zvýšila obezřetnost" a už by to lítalo. Tendlenten se vykecá do médií, aspoň pak zas netrajdá za milenkama. Dobrej kšeft.

Já se vlastně tomu Klaunovi nedivím, že tak vyvádí, vždyť to je hrůza, už mu ty šelmy zakously (jestli statistiky nekecaj) pět voličů (stávajících nebo potenciálních), dalších hafo mu jich zranily, teda zraněnej volič má na Klauna za to pifku, že nevydal prohlášení včas, a v případě přímé volby ho nepodpoří do dalšího volebního období, já vím, trochu paranoidní, ale zas platí to s tím každým šprochem.

Jenom mám takovej divnej pocit, že se toho chytnou socani a budou chtít regulovat, to bude zase žůžo taškařice. Jak budou detekovat ty nebezpečný psy, to je mi záhadou, když jima najmutá ouřednice si klíďo píďo dá nakukat, že náš čokl je rasy fakt "undergater". A pitbul? Taková rasa podle kynologů neexistuje. Včíl Špidlajs mudruj. Případně by se dal zařídit jednoduchej test - kterej pes projeví víc inteligence než Škromach nebo koloťuk Gross ... aha, to je zas na pendrek, protože to projeví i retardovanej grifonek.

No, necháme se překvapit.

V tisku teda proběhlo zakouslý dítě a Bobešova výstavka. Bobš totiž opět dlí v Londýně, kde se o víkendu bohapustě flákal a zevloval v muzeu. Přičemž narazil i na vitrínku s bordelem, co vykopali na místě muzea, když tam žádný muzeum eště nebylo, teda při stavbě. Střepy, mince, kreditkarty a jakejsi pas nebo vobčanku či co. Bobeš tedy pojal nápad, že bude chodit a úmyslně trousit kolem sebe kreditkarty, pak je někdo za pár let vykope, postaví tam muzeum, Bobší kreditku dá též do vitrínky a Bobeš bude slavnej.

Mno, odhlédnu-li od faktické stránky věci, a sice že dopředu blokovaný karty se nevydávaj, blokace stojí velký prachy (zrovna Bobeš by vo tom mohl vyprávět, jak kdysi potratil kartu v práci) a rozhazovat kvůli budoucímu muzeu karty neblokovaný je blbost, i tak při Robově štěstí - jestli někde něco ztratí a v budoucnu se tam má tyčit nějaká stavba, přinejlepším půjde o pisoár nebo trafiku. A ty obvykle výstavkami neoplývají.

Jedině, že by šlo o veřejné záchodky s terapeutickým zaměřením - pro léčbu zácpy, to bych pak doporučoval spíš tu vobčanku nebo pas, něco s fotkou prostě, i chronicky zacpanej pacient by se při pohledu na ztraceného Bobeše posral.

Neděle, 14.09.2003 - Náročnej den: luxování, úklid a máti.

Vstal jsem něco maloučko (asi dvě hodiny) po poledni a pln elánu se vrhl na úklid. To už tak občas taky dělávám, obvykle, jako dnes, v tu chvíli, kdy jsou v bytě všechny horizontální plochy zaskládány bordelem a není kam postavit hrnek s kafetem.

Neberte to tak, že tady máme takovej brajgl, to zase né, to vona Ťapinka průběžně uklízí, aspoň o tom velice barvitě dokáže vyprávět a psát. Pravda, trochu tam chybí ta logicky po úklidu následující fáze, tedy uklizeno, leč dle její oblíbené Ženy-In to asi není zapotřebí. Ťapiúklid vypadá zhruba tak, že systémem bleskové rotace přeskládá bordel do jiných prostor, kupříkladu časopisy z gauče na skříňku, cédéčka, jež do té doby pokojně dlela na skřínce, ta dá na stůl, ale aby se tam tato vešla, je třeba vzít pletení a dát ho na žehlicí prkno. Tento stav pořádku vydrží do prvního žehlení, pak Ťapinka postup modifikuje a bordel reorganizuje podle jiného klíče. Speciálním případem jsou důležité návštěvy, kupříkladu rodičové Ťapouši. To se pak vezme všechno volně se povalující haraburdí, narve se do komory do regálů, co spadne, to se nahrne Egimu do skříně, a je uklizeno. Ještě je třeba schovat klíč, aby Ťapouše nenapadlo do komory nahlédnout.

Takhle tedy ne. Já na to mám jiný systém. Pravda, trochu náročnější na námahu i čas, bez okamžitého viditelného efektu. Nejdříve je potřeba všechno probrat. Poskládat. Nepotřebné vyházet. Otevřít skříňky a to, co už je tam nepoužitelné, též vyházet. Kvůli tomu je občas třeba vytahat celý obsah, jelikož věc nepotřebná nachází se obvykle úplně dole. Tomuto Ťapina říká "paradoxní fáze úklidu", ano, občas v tuto chvíli vznikne bordel mírně větší než ten původní, ale jakmile se dojde k závěru (často několikadenní) akce, nastane pořádek mnohem trvanlivější, než ten "Ťapi-jako".

Iniciativně jsem si dneska k úklidu přibral i luxování. Opět - Ťapinka vysává prakticky pořád. Vezme vysavač a udělá šmudli-šmudli, obvykle jednou, leda před vánoci dvakrát, přejede hubicí přes prostředek každé místnosti. Pak ještě pět minut zápolí s důkladným vyčištěním koberce v kuchyni. To tam máme pod stolem totiž koberec, tuze velikej, asi 75 x 50, centimetrů, když jsme přitáhli domů prvního čokla, naivně jsme si mysleli, že si udělá pelech tam, kde mu vyznačíme prostor. No - ne. Tento výměrou obrovský koberec, Ťapinkou nejdůsledněji luxovaný, je v kuchyni pod odkládacím stolem, nechodí se po něm, jelikož je stolem přesně krytý, nemá na něj šanci ani nic upadnout, pes na něj ani nešlápne, natož aby tam snad pustil chlup. Čuba jakbysmet. Snad právě proto tolik poutá pozornost při Ťapiúklidu. Dvě minuty na byt, pět na "Óbrkoberec" v kuchyni a "Já jsem dneska luxovala, tolik jsem se u toho nadřela a co ty?" A já si myslím svoje, jednou za měsíc vyluxuju pořádně a šlus.

Termín měsíčního pořádnýho vyluxování a šlusu padl právě na dnešek. Pravda, nějakou chvíli předtím jsem vynechal, poněvadž jsem neměl prázdniny, tedy dneska poprvé mi bylo souzeno pokusit se spřátelit s novým vysavačem. Měli jsme starý vysavač. I Ťapouši měli starý vysavač. Náš vysával - Ťapouší vysával. Leč Ťapouši v Plzni zakoupili vysavač nový a rázem měli vysavače dva. To uznali jako vhodnou příležitost nás jedním obšťastnit - starý vysavač nastěhují do bytu nám a ten můj starý "se vyhodí". Chachá, to zrovna, já do nich vidím jak do studánky, kdyby se mi zachtělo s dcerou jejich nezbednou dveře vyrazit a štandopéde jim ji poslat zpátky, expres, rekomando, nevyplaceně, to bych já pak byl bez vysavače a hořce bych zaplakal. Kdepak, z toho nebude nic. Svůj starý vysavač značky ETA jsem tiše přemístil do sklepa a tvářil se, jako by nic. Ono taky nic.

Tak dneska jdeme na nový starý vysavač, Ťapinka s ním tady už celý prázdniny zázračila, pochvalovala si, jak krásně táhne, perfektně saje, psí chlupy sbírá naprosto úžasně. Ano, ta jedna brázda prostředkem každýho pokoje fakt vypadala skvěle. Tak to teda taky zkusím. Vytáhl jsem přístroj z komory. Hadici, trubku a hubici taky. Na několikátý pokus se mi to podařilo i smontovat, samozřejmě za Ťapininých keců jako: "Ty seš úplně blbej, jak to tam cpeš?" (cpal jsem hadici do širšího konce trubky, jako u každýho normálního vysavača) "To nevidíš, že to musíš obráceně?" (No, teď už to vidím taky) "Tady to musíš povolit a takhle dotáhnout a já jdu radši s psama" (Sláva). A fakt, že jo, psí chlupy ten vysavač bral vskutku skvěle, leč takový nepodstatný věci jako písek nanošenej na botách a podobně, to ho nechávalo dokonale chladným. Jinou hubici mi k tomu nedala, pěkně jsem se u toho nasakroval.

Neobešlo se to bez problémů - při finální části skládání jsem tam urval jeden takovej nanicovatej umělohmotnej bazmek, to jsem si následně zase vyslechl litánie, kterak ten takovej nanicovatej umělohmotnej bazmek může urvat jenom idiot. Skromně jsem odtušil, že to asi nebude tak žhavý, jelikož už jednou urvanej byl, slepovaný to bylo, tak už to "někdo" přede mnou urval taky. Zajímavý, od té chvíle o idiotech nepadlo ani slovo. Zamrčela cosi, že člověk je tvor chybující, a šla si koupit (patrně jako důkaz) sportovní bombarďáky 30x30 cm á 300,- Kč, do Tesca, celý akt umně zamaskovala nákupem vteřinového lepidla na přilepení toho malýho a nanicovatýho umělohmotnýho bazmeku.

Až večer jsem se od úklidu zvednul, když bylo potřeba navštívit máti. Též jsem si chtěl vyzkoušet svůj novej skvělej foťák a jeho funkci supermakro. Jenom jsem si měl, blbec, vzpomenout dřív, takový makro se nejlíp zkouší na kytkách, pokud možno dřív, než zapadne slunko. Nakonec jsem zazázračil akorát s jakousi lebedou u máti na balkóně.

Máti jsem taky musel zase po měsíci spravit počítač, tedy dát do pořádku všechny trotloviny, co tam stihla napáchat, jako zmizelý ikonky, nahoru přetaženej hlavní panel s tlačítkem "Start" a tak. Přičemž došlo i na Internet. Ona mamina totiž zase "surfovala". Mno, nijak moc, ona pokaždý ztroskotá na nějaké děsně zapeklité věci. Třeba jí nejde posunout obrazovka dolů, když kliká na posuvníku na šipku nahoru. Potom taky když si chce přečíst, jaký maj v které bance úroky nebo kýho čerta, zblblá televizní reklamou si najde www.seznam.cz, jde po řádcích a klikne na první odkaz "Banka", kterej tam najde. Jenže to je nějaká služba na Seznamu, vono to chce uživatelský jméno a heslo, tak to máti raději zavře, protože je z TV Nova poučena, že jí někdo může ten účet vybrat. Hacker jakejsi vošklivej. Že na svým účtu nemá aktivovanej Internet banking a že má ten účet v jakési úplně jiné bance, to je jiná věc, jistota je kulomet, co kdyby? Voni to tam tučňák Novotný a vyžraná Hulina povídali. A na závěr jsme se dostali k převratnému zjištění - mamina našla na www.centrum.cz vokýnko s nápisem E-mail. Až překvapením poposkočila: "E-mail? To jako že bych si mohla s někým dopisovat?" Neměl jsem na to nervy, šel jsem si radši do vobejváku zapálit, nechal jsem Ťapinu, nechť mámě vysvětlí, že ano, E-mail, to je to, že by si mohla s někým i dopisovat. Přesně takový to, co jí Ťapina už vysvětlovala čtyřikrát, já dvakrát a eště si na to máti zaplatila dva kursy, též mailovou schránku má a poštovní program. Zrovna to to je. Akorát je to už zase dýl jak měsíc, tedy ví už zase naprostý kulový. Ach jo.

Sobota, 13.09.2003

Třináctka je prej nešťastný číslo, třináctýho nešťastnej den. Né že bych tomu sice zas až tak moc věřil, ale dle pana Moudra Lidového je taky na každém šprochu pravdy trochu, nebudu přece riskovat. Takhle to můžu vydávat za prevenci.

O čem že to je řeč? Asi o tom, že jsem šel spát kolem jedné ráno, vzbudil se (či byl vzbuzen) ve tři odpoledne, vyvenčil čokly, cosi pojedl a šel si "jenom tak trochu narovnat záda" (=chrápal eště vod pěti do vosmi).

Poté jsme se s Ťapinkou podívali na Adamsovu rodinu, pro Ťapinu byl večer, čili šla spát, kdežto já měl akorát časné dopoledne, tak jsem si tady hrál do rána s počítačem - ovšem nic zajímavého jsem netvořil, ono by to beztak nefungovalo, vždyť je toho třináctýho. Prostě jsem si jenom tak hrál a brouzdal po vodách sítě světové, maximálně na vypálení nějaké té zálohy dat jsem se zmohl.

Pátek, 12.09.2003

Dneska jsme měli jet na vandr s Péťou Hromádkojc. To byl plán - půjdu do práce, všecko děsně rychle popracuju a pojedem. Ovšem Péťa Hromádkojc včéra volal, že má puchejř, někde si zase hnáty popuchejřil, blbě by se mu chodilo, tak v kristuskách leda, ale to prej nejni vono, když už je venku kosa jak v ruským filmu, to počkáme, až se mu puchejř zahojí, a pokud se mu nepřihodí nějakej jinej dramatickej úraz, pojedeme za čtrnáct dní. Ale může chodit aspoň snad natolik, že došmatlá za náma dom a pudem si zahrát golfík. Aspoň tak - popracuju, kolegovi Havlajsovi doma počítač opravím, zagolfujem si a víkend prochrápu, dospím ten šrumec z předešlé doby.

První pracovní záležitost se zdála jasná. Otevírala se u nás jakási baňka zas, peněžní to ústav, služba občanům. Jo, je to přesně ten samej, co tam Kachněti údajně přes Intérnet zmizely love a co kdysi kolegovi Klustýmu Vaškovi tvrdili, že těch na jeho účtu chybějících šest tisíc si vybral z tankomatu. Ani je nezarazilo, že nemá vydanou kartu, na čtenářskej průkaz z knihovny se vybírá blbě. No ale v podání našeho slovutnýho ouřadu je to pro vobčany děsný terno, můžou střádat, stavebně spořit, pojišťovati se proti hurikánu, náletům kobylek, sociálních demokratů (což jim bude stejně prd platný, ti to znárodněj celý) i jiného hmyzu, zkrátka každej vobčan musí docenit to, že baňku za rohem má. Ouřad k tomu sice nijak výrazně nepřispěl, leč je možno si na tom polívčičku přihřát (tak nějak virtuálně, to voni by nebyli moc rádi, kdybysme jim to rovnou podpálili a vohřívali si na tem žrádlo), děsně dojemně u příležitosti otevření pár keců utrousit a hnedle budou mít všichni (aspoň falešnej) pocit, jak se o ně ten jejich ouřad stará.

Celej plán nechtě ukula Fišle milá, nezodpovědná redaktorka našeho vobšťastníku. Jednoduché jako facka, prostě napsala článek, kterak na otvírání baňky Malej Šéf Áda moudře prohovořil, článek přiložila k článkům ostatním a s ledovým klidem to poslala do tiskárny. Nu a náš milej Malej Šéf Áda, ačkoli to prapůvodně absolutně neměl v úmyslu, on sebral se a šel do baňky dělat chytrolína. A já ho měl jít vyfotit, aby ve vobšťastníku i fotka byla, jak on tam chytře řečňuje. Dokonce i včas jsem tam přišel, pravda, jen díky tomu, že mě kolegyně Číča vzbudila telefónem.

A dál už šlo vše podle plánu. S jednou výjimkou, chtěl jsem přes víkend spustit nějakej udělátor na serveru, kterej mi trochu zabezpečí zas data, mirroring se tomu říká, zrcadlení disků. Že jako si všecko ukládá dvakrát, když se jeden disk odporoučí, jak vony to disky dělávaj, tak máte eště jednu kopii. Vono to napoprvé trvá dost dlouho, než si to všecko přesype eště do jednoho šuplíku, docela to zezačátku zpomalí výkon. Proto jsem chtěl ten víkend, to ať si tam server chroustá celou sobotu a celou nedělu, klíďo píďo. Ale ouředníci dneska né a né vypadnout. Dacani. Když je člověk potřebuje, v pátek, po dvanácté, to tam není ani čapa, ale jak mě tím můžou nasrat, to tam trčí do halelujá. Ve dvě mě to přestalo bavit, poslal jsem jim zprávu, že ať se nediví, kdyby se jim "čirou náhodou mírně zpomalila komunikace" (popravdě - "klíďo si tu seďte, puchejři, ale vodteď se vám to potáhne jak lemra"). A spustil jsem remirror a šel za Havlajsem.

U Havlajsů jsem zasedl, nechal si přinést kafe a popelník, chvílu kutal, chvílu telefónoval s technickou podporou, pak zas kutal, až vykutal. Třeba mu to bude chvílu fungovat. Když né, je zrada někde jinde.

S Péťou Hromádkojc jsme se sešli opět přesně načas, vo pěti, zašli si zahrát golfík a posedět tam v hospůdce. Dle plánu bylo i pořadí - já jsem (zcela netradičně) vyhrál, Péťa, anžto to držel v ruce poprvé, dle předpokladu prohrál, no a Ťapina byla předposlední. Poseděli, poklábosili, doma poseděli, doma poklábosili. Ještě sice volalo v noci Kachně, že mu doma rupla voda, má tam instalatéry, možná bude potřebovat cosi pomoct, ale pak si to rozmyslelo. Třeba to nakonec nebylo tak dramatický. Kachněti jsme poradili, ať si pro takový případy založí mailovou adresu plovouci@kachne.cz, že to bude mít se vší parádou. A šli jsme spát. Příjemnej večer to byl.


Pravda, trochu nám u toho sprchlo, ale to šampióny, jako jsme my, nemůže rozházet.	Péťa slastně mhouří oči a připravuje se na pozření dalšího piva. Pre slovenských kolegov - pretekár sa rozcvičuje.

Čtvrtek, 11.09.2003

Zase se mi zdál vošklivej sen, jak venku byla mlha, hnusno, sychravo. Musel jsem se až otřepat, abych se toho snu zbavil. Pamatoval jsem si ho ještě, když jsem se probudil. A venku byla mlha, hnusno, sychravo a na budíku půl deváté. Aha, to jsem se vzbudil už dřív, jenom jsem se podíval z okna a myslel, že takový vošlivo je sen.

Udělal jsem si takovou malou radost. Koupil jsem si hračku. Když to tak pozoruju, dělám si poslední dobou radost každej rok. Už mám ty digitální foťáky tři.

Středa, 10.09.2003

Do práce jsem byl dneska přivezen včas. To je totiž tím, že u nás spal ten Kraťas. Kraťas je totiž kromě kámoše i bejvalej kolega od "Kam se na nás hrabete?", absolvovali jsme spolu děsivou spoustu servisních výjezdů, zásahů, realizací a jinejch kreténovin, Jiřík už má za ty léta zmáknutý, jak Egiho probudit.

Až se mi to nelíbí, jak su poslední tejden pilnej a chodím do práce ve správnejch termínech a nebo tam i nocuju a tak vůbec, to voni by si na to mohli zas lehce zvyknout a až bude po průseru, tak se mejch příchodů dožadovat. Kdepak. S tím budu muset něco vymyslet.

Beztoho se mi nechtělo nic moc dělat, mám toho akorát tak dost, nevyspanej su jak kráva, jenom jsem se tak rejpal v nějakejch drobnejch dokonfiguracích, tu nastavil, onde změnil parametr, poradil po telefonu. Největší výkon dopoledne byl oprava počítače Hejkala. Hejkal přišla s tím, že jí to píše klikyháky místo češtiny, ve mzdovým programu, to celý pod starým dobrým DOSem. Jo, to jsem asi způsobil já, jak jsem si to ve woknech smrsknul zrovna do wokna, to u toho srandovního prográmku spolehlivě češtinu rozvrtá, nechal jsem Hejkala chvílu vydusit, jakej je to jistě zapeklitej problém, pak jsem přišel, zmáčknul <Alt>+<Enter> a bylo. Bylo roztaženo na celou obrazovku a nejčeštější z nejčeštějších.

Cestou na oběd jsem konečně koupil Reflex z minulýho tejdne. Trochu jsem se po-o začet do té počítačové dvoustránky a přibral jeden článeček o řízení letovýho provozu. Tam jde taky o techniku. A navíc letiště v Ruzyni moc dobře znám, tam jsem to měl kdysi právě u "Kam se na nás hrabete?" na starosti, stravovací systémy, včetně jídelny zrovínka na ŘLP. A uchvátilo mě v tom článku heslo jejich techniků: "Systém běží - technik leží. Když systém neběží, technik tam poběží." Nebo tak ňák. Bomba. To je přesně jak u mně.

A hnedle se naskytl důkaz, systém mi běžel, já si v židli ležel, dočítal článek a vtom ťukání na dveře. Kolegyňka Hrubka. Chvíli koukala na časopis, na mně, na časopis, zas na mně, couvla, ale pak si dodala odvahy a kníkla, že jestli by mi to moc nevadilo, že jí zase chcípnuly windowsy, to dneska už podruhý. Ani reštárt nepomáhá. Vona Hrubka tak divně koukala proto, že je taková slušná a nerada někoho otravuje. Právě proto je třeba jí vyjít vstříc, sice jsem chtěl dočíst odstavec a jít dělat něco úplně jinýho, ale tahle ženština nemívá problém často, nevotravuje s každou fíčovinou, to se sluší jí pomoct. A jelikož su kluk vod přirození slušnej, odložil jsem časopis a šel jí pomoct. Reinstalovat. To tady dlouho nebylo. Čímž jsem se vydržel bavit až do pozdního odpoledne. Kolega Hubátor a kolegyně DžejDžej budou muset s reinstalací počkat, to bylo to, co jsem měl původně v plánu, leč ti si tam rozhrkali jeden počítač sami a druhej dostanou novej, tak to voni budou zase spokojení i zejtra. Není to úplně fér, ale je to tak. Navíc Hrubka sedí s náma na patře, kdežto k Hubátorovi a DžejDžej je to moc schodů.

Vpodvečer jsem měl zasedání s kamarádkou Poděskou v hospodě. Už jsem se těšil, kterak si zase vodpočinu, budu zticha a budu poslouchat, to vona mluví a mluví a mluví, pak už to vypadá na konec kapitoly, Poděska se nadechne a dodá: "... čili jinými slovy ..." a zopakuje vám to ještě jednou - jinými slovy. Tak to teda bylo až do minula. Vidíte, k čemu může bejt takovej webovej deníček dobrej. Minule jsem jí hezky prásknul svoje stránky, přišel z hospody a celý to tam popsal. Poděska mne nejdřív mailem děsně sepsula (jako každej z mejch čtenářů v okamžiku, kdy se poprvé dočte vo sobě), ale poté se chytla asi za nos či za jaký to partie, cvičila si to a naučila se vše vyprávět tak, aby to bylo srozumitelné hned napoprvé.

Taky tomu nahrával asi fakt, že si nedala hned ze startu litřík bílýho, nýbrž poctivě postupně jenom pět dvojek. A za celej večer se zapomněla jenom ve třech případech, což je míra snesitelná. Pravda, v jednom z nich ji asi popad absťák, tam aplikovala své pravidlo o opakování a matce moudrosti hned dvakrát, tedy jsem historku slyšel celou dokonce třikrát, mám pocit, že snad i v jednom košatém souvětí. "Cosi cosi cosi, jinými slovy cosi jinak cosi jinak cosi jinak, teda jinými slovy cosi eště jinak cosi eště jinak cosi eště jinak." Poděska je mazel.

Úterý, 09.09.2003

Chachá, né, že bych někomu něco zlýho přál, ale tohle se povedlo. Na Internetu se dneska vyrojil děsnej škandál. Kokotci, shodou okolností "blogéři" z www.pooh.cz (je tam toho tři prdele, to nepřehlídnete), zkoušeli dráždit chřestýše, leč, tupani, bosou nohou. Celý kouzlo tkvělo v tom, že v jakýmsi superhyper Cafouru v Práglu zakázali focení, jo, to tak na blogéry, vymysleli "nevinný happening", taky tomu říkali "občanská neposlušnost" a kdovíjak, sebrali se a najust si to tam šli vyfotit a poštengrovat gorily z vochcanky. Že jako bude prča a voni budou za machry. Prča byla, trochu pozapomněli, že nehappeningujou na veřejným prostranství, nýbrž v soukromé provozovně, že "černí šerifové" se rekrutují především z jedinců s intelektem v pásmu lehké debility, jednoduše dostali přes držku a bylo po žížalkách. A teď jsou chudáčci ublížení. Mazec jako kráva.

Pravda, taky vobčas držkuju, když je někde zákaz focení, pokud teda jde kupříkladu o veřejnou památku placenou z mejch daní. Pak se moje počínání dělí na dva typy - když mám dobrou náladu, kašlu na to a nefotím, když mám náladu eště lepší, fotím si, co se mi zamane, vono to nějak dopadne (pomíjím situaci, kdy mám náladu blbou, to pak nelezu kolem památek, to dá rozum). Obvykle jde o kostely a jiné nesmyslnosti, částečně spoléhám na to, že se farář málokdy chce prát, to eště tak šukat ministranty, to jo, ale rvačka? V kostele? Zřídka. Jenže kostel není soukromej vobchod. Sice se taky furt handrkujou, čí ta bouda vlastně je, jestli patří státu nebo církvi nebo ještě jiné zločinecké organizaci, ale ve skutečnosti jim přispívám na údržbu, tak co se párat s nějakým piktogramem s přeškrtnutým foťákem? Leč byla-li by to památka soukromá, asi bych taky musel zauvažovat, mně kdyby někdo přišel cosi fotit domů, dostane do tlamy taky a pak si může na blogu stěžovat.

Nemění to nic na tom, že ochcankáři by měli jít bručet, o pár magorů na hranici svéprávnosti by běhalo po ulicích míň. Taky jsem jednoho takovýho znal. Říkalo se mu Tlustý Hubert nebo Hugo z hor nebo zkráceně HuHu. Toho nevzali k fízlům, tam přece jenom chtěj buď protekci nebo aspoň fórový psychotesty, na to se svojí nervovou labilitou neměl, tak se z něj stal "černej šerif". Koupil si "bouchačku", sedmpětašedesátku, jenže mu nezbylo na pouzdro, tak první měsíc ten kvér nosil za opaskem, div si neustřelil kule. Pak ho pro neschopnost od ochcanky vyhodili, pročež dělá (nevím, jestli nejde o minulej čas) u městské policie. Což je taková poslední štace, pak už je zbavení svéprávnosti a invalidní důchod.

Ale zpět k blogérům - dobře jim tak. Zkoušeli to na blbým místě a s blbejma lidma. A nemysleli, což jest jejich obvyklej hlavní rys - za každou blogérskou skupinu každej den myslí jenom jeden, ostatní pak opisujou jinejma slovama, co tamten vymyslel.

Suma sumárum, kokotíci dostali na budku a všichni o tom teď píšou. Vlastně včetně mne.

A když jsme u těch všelijakejch policajtů, polopolicajtů, monocajtů, polycajtů a fotografování, před dvouma tejdnama jsem tady pohaněl jakýhosi fízla, vo kterým psali v novinách, žeprej řek, že se nesmí fotit rypák řidiča překračujícího rychlost. Doslova jsem o onom šéfkliftonovi napsal, že je pakosta. Zkusil jsem se ho mailem zeptat, jestli to náhodou nebude tím vedrem, co to tam blábolil, on mi odepsal, že to on né a někdo úplně jinej. Někdo z nás dělá idioty, bohužel je to asi ten pověstnej neznámej pachatel, to se tak říká, když je někdo pachatel a nikdo ho nepráskne a von se nepřijde bonznout sám, to je pak teda neznámej. Dle svých slov z nás ty idioty nedělá sám pplk. Bc. Stanislav Huml, má na to lidi, třeba jakousi redaktorku. Tak se Humlu omlouvám, on teda třeba pakosta nejni, tomu se zas říká jakási prsumpce, beru to zpět aspoň do doby, než vyčenichám, kdo ten pakosta fakt je. Měl by jít a redaktorce nakopat. Teda ten Huml. Třeba do holeně. Té redaktorce.

Vážený pane Eger,
díky za upozornění. Článek jsem v tomto znění neautorizoval a samozřejmě jsem o nemožnosti fotografovat do obličeje ani nemluvil. Kde k tomu redaktorka přišla nevím, zjistím a pokusím se napravit.
Doufám, že tato odpověď vám stačí.
pplk. Bc. Stanislav HUML

(Pravda, obrat "fotografování DO obličeje" tady vidím poprvé, takovej špek ani v těch novinách nebyl, to si musím zapamatovat, to budu pilně používat).

A jdu chrápat, protože tady mám na návštěvě Kraťasa, byl jsem tradičně úterně v hospodě s Pepém a Bačou a tím zbytkem, Kraťas si mne tam vyhmátl, vrazil mi do ruky počítač a chtěl ho opravit, teda to už né v té hospodě, ale už doma, to jsem taky udělal, opravil mu ten počítač, ale dlouho to trvalo, Kraťas tady bude spát a začíná po mně pokukovat (nehledejte výjimečně žádnej dvojsmysl), že už by na to byl čas (tady taky ne).

Beztak jsem nic zajímavějšího dneska nezažil, teda aspoň nic z toho, co by přišlo vtipný eště někomu jinýmu kromě mne.

Abyste neřekli, že su línej a nechce se mi s tím hledat (ačkoli jsem původně línej byl a hledat se mi s tím nechtělo), tak ti tři "aktivisti", co dostali přes ten rypák (resp. přes tři rypáky, každej sólo přes svůj), to jsou tihle: DarkMaster, Kostěj a MedvídekPů. A jakejsi Ronny to prej monitoruje (metoda oblíbená StB, KGB, Nevohnutí nebo Nesehnutí nebo jak a blogérama). Monitoruje tak, že si na tom přihřívá polívčičku a očividně je mu líto, že nedostal po čuni taky. Což se dá lehce napravit, dejte mu do ruky foťák a pošlite ho do Cafouru, uvidíte, jak bude rád ...

Pondělí, 08.09.2003

Windows XP. To by snad stačilo, ne? Ne? Co je na tom nejasnýho? Tak hluboko jsem klesnul. V práci si ikspéčka nainstaloval. Děsná prča. Což vo to, já jich tam mám legálně zakoupenejch tři prdele, ale pro sichr používám na všechny stanice starší Windows 98, přece jenom mi přijdou takový víc "idiotenfest", pro ouředníky jak dělaný. Ale tak nějak jsem si řekl, že bysem to mohl zkusit. Což vo to, já už to několikrát zkoušel, ale su srabík, vždycky jsem v tom splichtil to nejnutnější a rychle zase přeinstalovat na nějakej aspoň trochu normálnější systém.

A takyže jo. Nainstaloval. A hned hned se XP pochlapily, prej jestli si mám rapidně a štandopéde wokna zaregistrovat u pachatelů, neboť jinak měsíc se s měsícem sejde a z funkčnosti woken sejde. Dobrá, vo tomhle vím, zaregistrujeme. A dál, vždycky při dalším startu:

"Windows XP vám nainstalovaly jakejsi mrkvosoftí messenger, abyste mohli komunikovat s jinejma uživatelama. Pokud eště nemáte vytvořenej účet, kliknite sem a vytvořte si ho."

Nasrat. Pro komunikaci používám ICQ, nikam se klikat nebude.

"Minule jste neklikli a nevytvořili si účet pro jakejsi mrkvosoftí messenger, abyste mohli komunikovat s jinejma uživatelama. Kliknite sem a vytvořte si ho, nebo budu votravovat furt."

Nikam se klikat nebude, a hele, tady se mu to dá zatrhnout.

"A jéje, tak vy nechcete jakejsi mrkvosoftí messenger, abyste mohli komunikovat s jinejma uživatelama? Hmm, to je divný, no nic, připomenem se tak za tejden, zatím vás necháme vydusit. Ale hele, nápad, co kdybyste chtěli zobrazit neaktivní ikony? Kliknite tady."

Kurva, když je to neaktivní, proč bych to měl chtít zobrazovat?

A tak furt dokola. Furt vám to něco vnucuje, té práce, než ho donutíte, aby držel hubu, že aspoň přibližně máte jakejs takejs ánung vo tom, co chcete udělat, že kibice nemáte rádi. Teď de jenom vo to, jestli toho má vomezenou zásobu, nebo u Mrkvo$oftu maj speciální tým rekrutující se z řad různejch vopruzáků, kteří ty pičoviny vymejšlej a nějakou tajnou cestou vám je pašírujou do počítača. Musím se přiznat, že zatím to beru jako prču, která snad časem vyprchá, takhle to předčítám nahlas Žufimu, ten se chláme a já ho můžu seřvat, že to není k smíchu, nýbrž vážná věc a ať mi za trest jde udělat kafe.

Zbytek dne jsem strávil doděláváním nastavení po reinstalaci serveru, totéž vidím i na dva tři následující dny, takový to tisíckrát nic, co umořilo toho osla, ano, jako vždy v případě tisíce niců a moření osla - ten osel jsem opět v tomto případě já.

O co líp jsou na tom naši prostí ouředníci, třetině to eště pořádně nefunguje, to jsou ti nejvíc zbyteční, druhé třetině to sic funguje, ale oni se vymlouvaj, že nee, to jsou ti, co jsou taky zbyteční, ale uměj to dobře maskovat, a ta poslední třetina, té to funguje taky, ale zas doháněj ten výpadek. Jsou taky zbyteční, ale maj jakejsi falešnej pocit, že když budou makat, nebudou za zbytečný považovaní. Omyl. Budou.

Zvlášť v dožadování se opravy a nastavení počítače vynikala jedna nejmenovaná kolegyně (vona Číča je taková skromná a na jmenování si nepotrpí), která tuze naříkala, jak chudáci vobčani jejím nuceným prostojem strádají, ó hrůzo, ona by jim tak ráda snesla modrý nebo jaký z nebe nebo vodkud, ale nemůže, protože dle jejího skromnýho názoru si vypočítaví technici válej šunky.

Spravil jsem jí nastavení, ona se zaradovala a šla na oběd, protože s plným žaludkem se nejlíp vobčanům modrý nebo jaký z nebe nebo vodkud snáší.

A jela s náma v šalině a vystoupila s náma a už jsem se děsil, že s náma pude i na ten voběd, leč zamířila do prodejny bot. Asi nějaká zvláštní dieta. Ale aspoň vím, že "lžíce na obuv" se neříká jenom tak pro nic za nic.

Ale pak makala jak motorová myš, asi na tom něco bude, protože já se přežral jak to hovado a pak jsem se musel do práce celkem dost nutit.

Trochu jsem předělal systém odkazů, zatím aspoň provizorně, třeba z D-Fense zase vypadlo pár pěkných článků, ten mi tady pořád chyběl, tak jsem se to pokusil napravit a udělat na to stálou sekci, kam budu zapisovat jak svoje stálice, tak nahodile nalezené odkazy a kdoví co všechno. Zatím to nevím ani já, beztak na tom celým budu muset zapracovat (ano, chcete kvíz, to jsem slyšel), jenom jak bude troška času, dodělat takový to "kdo je kdo" a "kdo je co" a tak.

Cožpak o to, ono by to snad tak nebylo ani třeba, ale třeba Chocho líčí dramatickou historku, kterak byl se skupinou známých v Brně a poblili celé široké okolí, i jiné historky, třeba kterak potkali v Brně revizorku a snažili se dělat domorodce, protože věděli, že "jedó šalinó na nádr", ale už se nepřipravili na nepříjemnej fakt, že na to taky musijó mít šalinkartu, tak to já vymyslím tak, že pak k tomu udělám jenom nějaký malý hejblátko, že tohlencto stojí dneska za přečtení a nebudu se s tím muset tak vyjmenovávat.

Jo, to bude paráda. Jednou. Až bude ten čas.

Neděle, 07.09.2003

Dalo by se říct - klidný den. Dalo by se, ale neřekne se. A proč?

Jsme takhle šli na leteckej den. Odpočinek. Exhibice. Letadýlka, vrrrm vrrrrm. Ale doprčic, víte vy, kolik randálu nadělá motor nízko přelétávající F-16 Falcon? Nebo startující Tornado? Nebo takovej nad váma skotačící Mirage? Nevíte? Já vám to teda povím, to je kravál jako bejk.

Startující Tornado ...

A taková rozdováděná skvadra sedmi Pšonků nebo desíti Makarónů na proudovejch akrobatickejch érech, ti taky nadělaj kraválu, což vo to, Taloši jsou uřvaní vodjakživa, polskej zájezd je taky věc pověstná, ale když si k tomu vemou na pomoc eště techniku, tak to stojí za to.

... a první část polské sestavy.

Ale jo, bylo to dobrý, Ťapince se to taky líbilo. Pravda, blbě se to fotí, vona taková bojová nadzvuková stíhačka, ta si to střihá pěkně rychle, ani se nemůžete orientovat jak jste zvyklí, že jo, třeba když fotíte auto, to slyšíte motor a říkáte si - ejhle, už se blíží, namíříte na zatáčku a počkáte, až vám tam auto strčí šňupák. Tady? Tady když slyšíte motor, znamená to, že letadýlko už je dávno v prdeli a dělá otáčku nad nejbližším kopcem a vy máte na fotce prázdnou oblohu.

Pár záběrů se mi snad aspoň trochu povedlo, namátkou jich pár vybírám (abychsem to tu taky něčím zaplácnul):

Dobře to měl zmáknutý i Dopravní podnik, jak je, zločince podvodný, nemám rád, tak při takovejchhlenc akcích seberou všechny síly a celkem jim to jde. Tady jezdila kyvadlovka po několika minutách, jenom mi řekněte, je tohle fakt dopravní značka?

Sobota, 06.09.2003

Jako hlavní událost dne jsme byli na nákupu. Na velkým nákupu, to je takovej ten, co se podniká jednou za dva tejdny až měsíc, to jdu já, vopřenej vo vozejk, tlačím jak mula, kolem hopká Ťapina a z vobou stran z regálů hrne do vozejku všecko, co uvidí. A že vona má dobrej zrak, aspoň když jde vo utrácení. Já pak u kasy zamachruju s kartou, vodtáhnu to jak soumar (obvykle v baťohu, pokud ho nemá dva měsíce půjčenej Bača), pohodím to do kuchyně a zbytek je na ní.

Dneska se ptala, jestli máme doma žárovky? Opáčil jsem, jak to mám asi tak vědět? Ona sepisovala chybějící proviant. Ale vnuklo mi to nápad. Beztak jsem to chtěl realizovat už dávno. Hráb jsem do regálu a zakoupil děsnou spoustu těch úspornejch, Ťapina furt svítí (teda né přímo vona, ale prostřednictvím lustrů) jak na lesy, ačkoli jsme uprostřed města. Vymlouvá se na to, že když je tady sama, že se bojí. Na protiargument, že já se bavím jenom o tom svícení, který vidím, čili když tu jsem, na to odpovědět neumí, to už asi svítí ze zvyku, kdybych třeba náhle odešel, aby si nezapomněla rožnout (pro cizoměstce - rozsvítit).

I všechny žárovky, pro začátek aspoň v obejváku, tedy všechny tři žárovky v obejváku jsem vyměnil. Světla jak vo pouti. Pravda, trochu čučej z toho lustru ven, ale to je tím, že ten lustr je blbej už vod přirození. Jelikož maj průměrnou životnost tři roky při průměrným svícení tři hodiny denně, to s Ťapinkou srabinkou budem za rok a půl kupovat nový, tak musíme koupit nějaou tu "pokročilou konstrukci", která není tak vysoká. A nebo prdlajs, co je mi po čučení z lustru? Vodkdy já dám na estetiku? Takhle je to ouplně akorát. Jenom Ťapina držkovala, že je to světlo ňáký mdlý, prej červenou pohlcuje, to beztak zas vyčetla na nějaké Ženě-in. Kdepak pohlcování červené, pche, mně se to líbí a eště víc se mi bude líbit faktura za elektřinu, když si představím toho světla při spotřebě 45 wattů. Jojojo, její červená a moje faktura, to by tak hrálo.

Zejtra se jde měnit předsíň, ložnice a kuchyň. Hajzlík, komoru a koupelnu můžem velkoryse nechat, jednak tam tolik nepobejváme, druhak aby si mohla Ťapinka jít někam posvítit, když si bude třeba náhle uprostřed noci potřebovat naléhavě prohlídnout něco červenýho.

Čtvrtek - pátek, 04. - 05.09.2003 ... Dvojden

Leckomu by se mohlo zdát, že jsem se odmlčel. Leckdo by se i radoval. Ale kdepak ty věci. Důvod byl daleko prozaičtější.

Do práce jsem si to přihrčel včas, abych mohl zazázračit s tím serverem, co mi včera zdechl. Proud už šel, v baňce vedle už to zapnuli. S chutí do toho ...

S přibývajícím časem chuti znatelně ubejvalo. Diskový pole je svinstvo. Diskový pole typu nula je dvojnásobný svinstvo. Osm let starej server s diskovým polem typu nula ... ále, darmo mluvit.

Poledne jsem vyhlásil za Alamo. Do toho se všici furt chodili ptát, jestli to třeba někdy nepojede. Vlastně ani ne všici. Asi takhle - dvakrát jsem se stavil na sextretariátu. Vždycky tam někdo zrovna volal a loudil informace, jestli třeba sextretářky Oloušek s Milaskou něco neví. To nevěděly, ale podívaly se na mne, pravily, že tam zrovna stojím a tvářím se hooodně nepříjemně, volající poděkoval a podle rychlosti, jakou zavěsil, řek bych, že sluchátko zahazoval už na útěku do krytu. To je vcelku jasný, nejdřív zkusili zavolat ke mně do kanclu, jenže tam seděl Žufi, kterýmu jsem nakázal, aby je posílal do prdele. Blbec. Teda já - blbec. Jak kdyby mi nedošlo, že Žufi plní pokyny důsledně, von tam určitě seděl, zvedal telefóny a říkal jim: "Egi povídal, že máte táhnout do prdele." Ouplně jsem ho slyšel. Ale i přesto z každýho vodboru vylosovali nějakýho dobrovolníka, aby zašel špíznout do serverovny, jestli ze mne něco nevyloudí. Vyloudil. Poslal jsem každýho takovýho delegáta do prdele eště jednou, osobně, jako nášup jsem zakoulel vočima a vyžrebovaný dobrodruh se dal radši na ústup. A pak prej, že jsou ouředníci líní, pche, tihle se vyloženě dožadovali práce.

No jo, poledne minulo a výsledek? Trochu lepší, prej se dokáže zvetit, když zahodí všechny data. Hmm, tak to je lepší jak sviňa. Čili nula bodov.

Zašel jsem za šéfovou, že server je kaput. Co s tím budem jako robit? Napadlo mne to asi takhle - koupíme novej, ale né tak ouplně server, spíš výkonnej počítač, kterej bude jako server fungovat, vono to tak rok vydrží, než se vyjasní, jak to bude s tím novým systémem. Pak můžem koupit pravej a plnohodnotnej server, tady ta dočasná potvora nepřijde vniveč, nýbrž ju někdo zdědí, jako pracovní stroj. Nejlépe já.

Šéfice zalomila rukama, prej kolik? Jestli je mi jasný, že z majetkovýho vodboru po ní chcou novou kopírku? To vím už dávno, jenom jsem nemoh čuchat, že zrovna dneska jí Ládíček Kopíráček dotáhne kalkulaci za sedmdesát tisíc peněz. Taky při tom dnešním slavným vodpojení s tím jaksi zamachrovali a shořelo cosi ukrutně drahýho v řízení výtahu, aha, tak proto dneska chodíme pěšky. A teď já a požadavek na takovejch bratru pětatřicet tisíc vočí, no jéje. Jeden den a přes sto kilokorun v trapu. Chvílu vypadala, že se rozbrečí, pak chvílu, že se pude vožrat, pak mi podepsala vobjednávku, nechala to podškrábnout pro sichr eště malýho šéfa Jůheláka, kterej se tam ňákým vomylem motal, asi aby to nebylo jenom na ňu, sbalila si věci a šla se buď rozbrečet nebo vožrat nebo vobojí.

Vyfasoval jsem klíče vod auta, klíče vod budovy a vyrazil. Nakoupil jsem plný auto haraburdí, co z něho jednou bude ten novej dočasnej server. Stavil jsem se doma, nechal jsem se Ťapinkou přivítat, že to jdu nějak brzo, dal jsem jí pusinku, že jako na uvítanou, druhou na rozloučenou, vzal jsem spacák a šel zpátky do práce. A jal se kutat.

A kutal a kutal celou noc, kutal až server vykutal. Nainstaloval. Data obnovil. Dokonce jsem semka do deníčku chtěl v noci něco napsat, jenže ...

Jenže tentokrát všichni přišli maximálně o den práce, všecko jsem měl zálohovaný, nebo teda skoro všecko, pravda, někteří pečlivě vybraní jedinci jako bonus přišli vo tejden dat, to taky nejni žádný drama, to se tak občas stane, jenom mně při té záchraně a vobnovování, mně se při tom složil počítač. Ach jo. Nějak ten nápor nezvládl, chudák.

Ráno se začli trousit do práce ouředníci a vobdivovali, jak su tam brzo. Pitomci. Někteří očividně nepochopili, že moje přítomnost v sedm ráno na pracovišti znamená pouze velkej přesčas.

V poledne mi už fungovala asi půlka ouřadu, ve dvě vodpoledne drtivá většina.

Ale to už jsem toho měl taky plný zuby. A to jsem eště slíbil kolegovi Havlajsovi a jeho sósedovi Lubošovi, že se jim stavím dom podívat na počítače, co s nima zas dojebali, že jim nejde Intérnet. To jsem se zaradoval, jelikož když jsem jim zkoušel zavolat, telefón mi povídal, že volanej účastník Havlajs je někde nedostupnej, sósed Luboš mi telefón pro sichr nebral. Zrovna ve mně uzrálo rozhodnutí, že na ně kvakec, když Havlajs vylezl asi z ňáké nory a volal. Ach jo. A prej aji kdyby Luboš nebyl doma, že von vod něho má pro takovou eventualitu klíče. To je ale zločineckej barák. Ale slib je slib a po tom osmým kafi jsem byl celkem eště čilej.

U Havlajse nejasno. S tím Intérnétem teda. Sic mašina byla potroublá jakási, ale všecko nasvědčovalo tomu, že Intérnet by měl Intérnétovat. Zkoušel jsem to či ono. A pak eště jednou a vobráceně. Nic naplat. Až mně napadlo šáhnout na šlauch. Von to má jako já, přes kabelovku, řek jsem si, že z toho vytáhnu tu televizní přípojku. To by člověk neřekl, že vod toho dostane pecku. Fakt. Dvěstědvacet to nebylo, to já poznám, ale něco mezi ohradníkem a vyzváněcím napětím na telefónu. A hele, v tu chvílu se přihlásila síťová karta, dostala přidělenou IP adresu a bylo vyřešeno. Vona mu tam asi probíjí televiza, to se pak nemůže nikdo divit, že Intérnet neintérnétuje. Stejně to bude chtít celý předělat. Ale to až jindy.

Teď toho bylo dosti.

Havlajsem jsem se nechal odvézt domů, najedl se a lehnul. A lehnul a spal vosumnáct hodin.

Středa, 03.09.2003 - Všecko se proti mně spiklo, ale zase si tykám s prodavačkou ...

Vida, včerejší kázání mělo jakejs takejs úspěch. Přišel jsem do práce vcelku včas. Teda né tak úplně v osm, ale furt eště dřív než šéfová, která se někde cestou zašpérovala, tak jsem na ňu mohl dělat blbý vopičky.

Vedle ouřadu se spravuje druhá budova, bude tam snad nějaká baňka, půjčovna peněz nebo jinej prapodivnej finanční ústav, kvůli tomu chcou hejrupáci, co tam makaj, vypnout na chvílu proud i pro ouřad, musej tam něco přepojit, tak volba padla zejtra ráno mezi šestou a osmou. To by vyhovovalo. Vítaná příležitost dneska odpoledne vypnout servery, trochu se v nich porejpat. Jeden, ten hlavní a dočista nejhlavnější, ten mi už delší dobu tvrdí, že má problém s jedním diskem, že je jakejsi pošahanej, tak tam dneska odpoledne při té příležitosti namontuju jinej, dřív, než ten původní úplně chcípne.

Čáru přes rozpočet se mi pokusil udělat vod EFXka untršéf Béďa, volal, že kdy prej přijdu spravit k nim jakejsi počítač. Aha, von už je to zas tejden, to von už Béďa zapomněl. Musel jsem mu osvěžit paměť, oni mi dlužej peníze, dokud mi je nedoplatí, žádný počítače se vopravovat nebudou. Comprendere? Co mu budu vykládat vo nějakejch serverech? Stačí mu to takhle podat a je zase pár dní klid. Jednoduchá matematika, ať to untršéf Béďa prodiskutuje se šéfem Bóďou, ten už po tejdnu ví zas beztak hovno, ale můžou nad tím podumat. A vůbec, jak se nerozhoupou do konca tejdna, asi využiju Bóďové nabídky, ten se kdysi camral, že zájemců o správu počítačů v tom jejich cirkusu mu tam stojí pod voknem fronta, tak ať si nějakýho vybere a zaměstná ho. Dokonce budu takovej king, že mu to celý i předám, podmíněno ovšem tím, že mi doplatí a předávání zaplatí, pokud možno pro sichr předem, podvodníci.

Nevím, jestli untršéf Béďa se šéfem Bóďou mluvil nebo né, Bóďu jsme potkali cestou z oběda, jak mě zmerčil na ulici, okamžitě chňapl po telefonu, aniž by tento zvonil, a měl tuze napilno vyřizovat jakejsi hovor. Kdyby to nebyl starej dobrej upřímnej Bóďa, skoro bych řekl, že se mnou nechce mluvit.

Další, kdo se proti mně spiknul, byl kolega Havlajs. Tomu prej doma nefunguje Intérnet, von že si to sám přeinstaloval a vono prd. To bych řek. Ale musej počkat, aspoň do zejtřka. Dneska se budu večer šťárat v tom serveru.

Ještě jsem si na to zašel koupit svačinku. Vedle ouřadu máme takovou malou sámošku. Takovej skoro rodinnej podnik, něco jak furt vychvalujou ti, co nemaj v lásce supermarkety. Je to drahý a maj tam kulový, ale zase je to blízko. V úseku lahůdek (to je takovej prapodivnej název pro pult se salámama, utopencama a jinejma svinstvama) mi dneska padli do voka zavináči. Hned jsem si vo dva do kemílku řekl. Ani jsem tam jako vždy nevokouněl moc dlouho, jindy to bejvá větší rozhodování, když si máte vybrat ze tří možnejch nevábnejch salámů. Taková příjemná děvčica za pultem tajuplně pravila, že se mnou má problém. Jednak nikdy nevím, na co mám zrovna chuť, a druhak vona neví, jestli mi má tykat nebo vykat. Aha, to ju napadlo, že su voholenej. Hmm, to jsou problémy mezi prodávajícím a nakupujícím, to by jeden zdechl. Obratem jsme se shodli na tykání, prej vona je Lucka, skvělá informace, eště, že si to sem můžu poznamenat, beztak bych to do zejtřka zapomněl, ale aspoň budu moct místo neosobního: "Vážená slečno, po včerejší zkušenosti s párkem se dnes raději přikloním k salátu" používat mnohem výstižnější: "Zlatíčko, naval dneska vlašák, z těch párků jsem se včera fest poblil."

No a mohl jsem se směle pustit do serveru. Náhradní disk jsem měl připravenej, server jsem vypnul a sundal z něho dekl. Dokonce jsem tam i nechal utřít prach, po několika letech se kolem motala uklízečka, ta tam normálně nemá přístup.

Zkusmo jsem ho ještě jednou zapnul (ten server pochopitelně, né ten prach, ten už byl utřenej), jenom abych zkontroloval, jestli vo tom disku furt píše, že je nemocnej, že je "Critical". Jo. Psal to.

Musel jsem to vevnitř trochu přeházet, už tam bylo těsno, tak abych v tom udělal nějakej ten ordnung. Vždycky po několika krocích jsem to cvičně nastartoval, jestli jsem něco nepomrvil, furt to bylo "Critical". "Critical". "Critical". "DEAD" !!!

A je to. Kdybych to měl vyjádřit tak nějak lidově, tak je to pěkně v piči. Disk je kaput. Tuhej jak biftek. A co včíl? Chvílu jsem s tím eště zázračil, ale bez valnýho výsledku. To už po mně pokukoval tlustej vratočuč Gauner, že by zašpéroval budovu a šel taky dom, tak co, nechal jsem si to na ráno. Prej je moudřejší večera nebo co. Třeba to nějak rozdejchám, když né, bude to ohromná sranda.

Když se něco podobnýho přihodilo minule, byl jsem v práci v kuse šedesát hodin. Asi si zejtra vezmu s sebou spacák.

Úterý, 02.09.2003 - Egi opravářem

To jsem chtěl velkoryse přejít mlčením včerejší večer, kterej jsem strávil v picéryji u Franty, kterýmu jsem zcela netradičně opravoval počítač. Opravoval tak usilovně, že mu z toho původního zbyl jenom pevnej disk. Ale byl to počítač, to jsem věděl, v čem se rejpu.

Pak jsem přišel domů a pokračoval v práci do práce, jelikož bylo třeba nascannovat kési fotky na ouřední web, aby vobčani věděli, jak to venku vypadá. To von takhle přijde fotograf, venku to všecko vyfotí, fotky hodí na stůl kolegyni Fiště, ta je má prdnout na intérnet, jenomže to neumí a nemá k temu ten správnej vercajk, tak k nim jenom něco děsně moudrýho napíše, třeba "Takhle to vypadá venku", fotky dá mně, já je nascannuju, upravím, zamíchám do těch jejích blábolů a celý to na ten web naperu. A pak se před šéfovou chválíme navzájem a vyžadujem odměny.

Čili jsem doscannoval, napsal šéfové, že přijdu s velkou pravděpodobností později, a šel chrápat. Chyba. Šéfová si dneska zase vzpomněla, že "kázeň musí byt, to je to hlavni, dovolte mi odejit", vzala ju ňáká revoluční nálada a vod rána lítala po ouřadě a dělala ordnung. To vím z doslechu. Já jsem dostal pojeb hned, jak jsem strčil rypák do dveří, tedy nějak po deváté, vona si totiž, jak byla v ráži, zapomněla přečíst poštu. Prej chodím pozdě a to teda tydýt, to je třeba chodit včas, to píšou v jakýmsi cancu, kterej se menuje "Zákoník práce" a to vona šéfová po mně bude chtít, abych se takovejma píčovinama zaobíral. Hodil jsem preventivně trochu smutnej kukuč, vysvětlil jí, jak to bylo s tím scannováním, že jsem dneska nezachrápal, nýbrž tuze do noci pracoval, a kdyby si přečetla poštu, tak že by to věděla. Chtěl jsem přidat perličku, že podle svýho rozkazu by to číst měla, já jsem na to sám sepsal nařízení, který vona podepsala a všichni se tím musí řídit, tedy i vona. Radš jsem držel hubu. Ale to bych nebyl já, aby u toho zůstalo, to já jsem jí slíbil už včéra, že jí vytisknu za poslední tři měsíce telefonní hovory z ústředny, kdo kolik provolal, jak slíbil, tak dneska i udělal a už to lítalo vo sto šest. Hmm, je to hnusný a kolegáčci (zvlášť ti rekordmani - co se telefónních oučtů tejče) na mně budou čučet zas jak ropuchy, ale holt jsem jí to na dnešek nasliboval, to jsem eště netušil, že ju chytne takovej amok, tak nemůžu dneska riskovat, že si na to iniciativně nevzpomene sama. Doufejme, že ju to do zejtřka zas přejde, to vona je jinak vcelku dobrá šéfová, pokud takhle nevyšiluje.

Odpoledne jsem šel ke kolegyni Laťce, trochu jim odvirovat počítač. To je něco jinýho, tam mě nikdo nehoní, navíc u počítačů aspoň přibližně vím, co dělám, přišel, odviroval, kafe vychlastal a zase zmizel.

Jenže na závěr si moje máti vzpomněla, že jí nefunguje rychlovarná konvica. Oprava by byla dražší, než celej novej aparát, tak jsem si řek, že to prubnu, rozdělám a kouknu, jestli někde nečučí ňákej uklepnutej drát. Bohužel mi to máti prej říkala už kdysi, jenom já na to obratem zapomněl, kdybych to byl tušil, vzal jsem si s sebou aspoň nějakej měřák nebo něco. Takhle jsem si musel vystačit s křížovým šroufovákem, což naštěstí vcelku stačilo. Konvicu jsem rozebral a žádnou očividnou závadu nenašel. Složil jsem to. Konvica fungovala. Poučil jsem máti, že pokud jí z toho poteče voda, znamená to, že su trubka a blbě jsem tam dal těsnění, ať nemá strach, to pozná lehce, jednak bude na zemi mokrej flek, ale toho se bát nemusí, páč ho beztak neuvidí, jelikož to hnedka vyrazí pojistky. To už tak voda dělává, když teče přes kontakty od napájecí šňůry. Při takovédlenc eventualitě má máti nejdřív najít baterku, tou si posvítit, vytáhnout šlauch vod té konvice ze zásuvky a pak teprve jít zapínat ty pojistky. Pakliže to pojistky nevyhodí, nemusí baterku hledat, jelikož hořící byt produkuje světla dost a dost.

Jenom doufám, že jsem tam radši dal to těsnění správně, jelikož znám svou máti, která všecko udělá přesně navopak, to vona by šla zapnout pojistky, tu etudu s baterkou by preventivně vypustila a vrhla se rovnou na tahání šlauchu ze zdi, přičemž by stála v louži vody, z čehož by plynulo, že bysem byl bez máti.

Při minulejch zkušenostech s vopravama divnejch spotřebičů mi fakt trne, ale utěšuju se aspoň tím, že tentokrát jsem tam narval zpátky všecko, co jsem z toho původně vyšroufoval. Kolegyni Milasce jsem kdysi vopravoval fén, se kterým ju vyhodili ze servisu, že tam už nejni žádnej pamětník, kterej by takovou starožitnost znal, tak jsem ten fén taky demontoval, připájel jeden drátek, zas to složil a vrátil, vrátil fén i tu závlačku, kterou se mi tam ani při nejlepší vůli nepodařilo napchat zpátky. No, chvílu to fungovalo, až jednou, asi za tejden, přišla Milaska do hokny jakási rozvrkočená a s vyvalenejma vočima, von ten udělátor prej začal vydávat divný zvuky, pak se celej zadřel a vona si nesušila vlasy fénem, nýbrž nad plaménem, nad plaménem.

Ale to byla vlastně mechanická záležitost, asi tam ta závlačka fakt měla bejt zpátky, třeba už proto, že držela motórek. U konvice žádnej motórek nejni.

Pondělí, 01.09.2003

Aha, von už je novej měsíc, ale to je dvanáctkrát do roka, kdo to má pořád sledovat?

Dalo by se to vydedukovat z toho, že všude bylo parchantů jak škaredejch psů, plný autobusy, plný šaliny, plný město, já jsem jich měl plný zuby. Ač nechápu, kam se srali, když školy měly snad stávkovat nebo co, že maj učitelové hrozně moc hokny (něco přes dvacet hodin tejdně), málo volna (celkem jenom asi tři měsíce) a krátkej rok (jenom čtrnáct měsíců), tak přece do školy haranti nešli, ne? Asi hodili šméčko na fotra, že zrovna ta jejich bouda nestávkuje a šli někam chlastat, to ti vod patnácti vejš, ti menší jenom kouřit a souložit.

Byl jsem odpoledne po cestě u holiče - holič od slova holit (ačkoli to byla vlastně holička), to abyste si nemysleli, že mi jeblo a nechal jsem si udělat nějakej účes, šmarjá, to né, vod toho jsou kadeřníci. Zkrátka hubu vošmikat, jako každej přibližně měsíc. Aha, vida, podle toho bych taky mohl v deníku zakládat nový stránky nebo naopak založit stránku, když se vrátím od holiče. Hmm, ne ne, já se znám, v tom by byl bordel větší než teď.

Ale co jsem tím chtěl říct? Jo, aha, tak jsem si zkusil spočítat, kolik se taková holička nadře. V mým případě by to zmáknul i šikovnější střihač ovcí, ale zkrátka byl jsem teda u té holičky. "Úprava vousů" stojí pětatřicet peněz a trvá pět minut. To je snad slušnej vejvar, kdyby tam měli stálej přísun fousatejch individuí, maj to bratru 420 vočí na hodinu a 3360 za směnu, to celý na jednu babu. Dobrá krupica, i když počítám, že to odváděj firmě.

A to prosím udělala tím strojkem po mé tlamě 143 šmiků. To jsou zhruba čtyři letmý pohyby rukou za korunu. Víc už maj snad jenom prostitutky, ačkoli zas nevím, kolik při ruční práci potřebujou těch letmejch pohybů a času. Ačkoli to zas není asi tak žhavý, já su taky pěkná kurva, na jedné instalaci jsem je kdysi zkásnul (ač taky pro firmu) za jeden letmej pohyb rukou vo osm tisíc. To když jejich tamější vedoucí odjela na dovolenou a zapomněla vysvětlit vostatním, jak se správně otáčí vypínačem.

Hmm, v příštím životě chcu bejt holička nebo kurva. Nebo zapínač vypínačů.

Záběr z víkendu - Egi pod Svinským Kopcem, ehm, teda, pod Sviní Horou ...
(pro ty, kteří by to zase hodlali nepochopit - Egi je ta postavička, Svinskej Kopec je to doprava nahoru, kecy typu "svůj k své hoře" mi nemusíte psát)

Ajajaj, Kachně, jak tak koukám, vo té naší akci cosi děsnýho napsalo, to zas budu mít co uvádět na pravou míru.

Přece uznáte, že na lakonickou větu typu: "Já mám březovou kůru," jsem jí nemohl odpovědět: "Já mám větry."

To je přece nesmysl.

Egi