---

Pátek, 31.10.2003

Zavřená trafika u šaliny. A to jsem si tak říkal, jak ten dnešek pěkně začíná, nepřijdu ani o celé čtvrt hodiny později do práce, počasí a takový ty nepodstatný věci okolo jsou taky vcelku v normálu a teď tohle. Kde vezmu noviny? Reflex mi včera šlukla Ťapinka, pravda, mám Chip a PC World, ale na to se po ránu beztak nikdy nesoustředím, to chce na probuzení něco zajímavýho a zábavnýho, třeba Špidlojc kabaret a tak.

Dobře, můžu to ještě udělat tak, že přestoupím na autobus, ten v pětačtyřicet ještě nejel, lidí je tam vcelku dost. Vystoupil jsem, druhá trafika byla otevřená, noviny jsem koupil, autobus přijel, sedl jsem si, začetl jsem se. Potud vpořádku. Ale nějakej ten pocit, že všecko dneska nebude tak jednoduchý, ten zůstal.

A nebylo. V půlce cesty přištoupila Fišle, kolegyně moje jedna z nejdražších - myšleno tak, že aji čertovi byste museli takřka ďábelsky zaplatit, aby si ju vzal. Zadarmo si nenechá z pekla udělat holubník. Nuže, Fišle se nahrnula do autobusu, gecla si vedle mne, šlohla mi půlku novin, četla a u toho do mne dula jak do bolavé nohy. No, to nám to pěkně začíná.

Pochopitelně jsem od ní neměl mít v dohledné době klid. Ještě dopoledne mi neopomněla (jako každej den) připomenout, že má pomalej počítač a že jsem jí do něho slíbil nový střeva. Jo, já slíbil, když šéfová a Léňa z finančky vyvalej love. Abych na to nezapomněl, zavolala mi to ještě jednou asi za hodinu, taky jako každej den.

Zkusil jsem se preventivně přeptat Léni a tasemnice, co by řekly tomu, kdybych to té Fiště konečně koupil, nebo že se mi z ní rozskočí palice. Svorně opáčily, že prachy nemaj a co je jim po mojí rozskočené hlavě, že ano? Dalo to hodně boje, jenomže jsem stejně musel koupit novej pajšl té Soničce, které se ze sčotu vyvalil ve středu oblak kouře a počítač jí chcíp. To je přece logický, když koupím dva stejný, bude to jednodušší na servis, míň ovladačů, vzájemná zastupitelnost dílů, beztak by to Fišli bylo nutný koupit do konca roku ... huf, dobré půl hodiny jsem do nich střídavě klavíroval, než vyměkly, beztak měly strach, že dřív než mně z Fišty se rozlítne jim budka ze mne. Ať už prej proboha sklapnu, tady si vezmu klíče od auta a doklady a objednávku a ať už táhnu, když se vrátím po jedné, to bude tak akorát, to už totiž budou pryč. No vida.

Jenom mi nasadily do auta Jaruš z kasy, že když jedu do velkoobchodu, určo mi nebude vadit, když ji cestou hodím do banky. Mno, Jaruš do banky, pokud si cestou nevzpomene na inventarizaci, klíďo píďo, služebníček, to víte, že hodím, jenom abyste si to eště nerozmyslely s těma prachama.

Chyba, hochu, veliká chyba. Jaruš jenom houkla do vedlejšího kanclu, že jede do banky, kdyby ju někdo hledal. To byla zrovna ta chyba, o které mluvím, v tej vedlejší kanceláři totiž sedí kdo? V té vedlejší kanceláři totiž sedí Fišta. Seděla, abych byl přesnej. Jenom slyšela "banka", hnedle si vzpomněla, že tam taky musí cosi důležitýho zařídit. A to ona pojede s náma. Za co, soudruzi, za co?

Víte, jak musíte mít výkonný rádio, aby Fišli přeřvalo? Než jsem jí po dvou stech metrech dal na vybranou, že buď bude probůh držet klapačku nebo si vystoupí, to jsem si zase vyslechl monology. Srandovní bylo, kterak se snažila to rádio přeřvat. Couvám, řekla větu, já zesílil. Zařadit jedničku, popojet do předu. Fišle řekla větu. Já zesílil. Ještě couvnout. Věta. Zesílit.
"To rádio je strašně nahlas, vždyť mě vůbec nemůžeš slyšet?"
"Jo, to je zrovna účel, blbko."
"Jak mně to říkáš? Okamžitě to ztlum, ať ti můžu vynadat."
A zase o dva stupínky zesílit.

A k dovršení všeho zlého jsem jí pak musel ten počítač přebudovat, a to tak, že u ní, jelikož u nás už mám rozebraný tři a už tam není ani kam položit hrnek s kafem. Hodinu, nekecám, hodinu nám s její spolusedící Číčou trvalo, než se nám ji podařilo z kanclu vystrnadit.

---

Že já ty noviny furt taky kupuju. Dyť tam není nic zajímavýho. Třeba poslední tejden se staly v zásadě dvě věci:

Nejakej čičmunda z televize prej přirovnal poslance k termitům. Poslanci jsou z toho nervajs a chtěj televizórům zarazit penězovod. Nejvíc na palicu je z toho ten s tím permanentním nachlazením, co nosí šálu i v létě. Přitom ví vo termitech vcelku kulový. Možná by z toho mohlo něco bejt, kdyby se to dotáhlo do konce - zarazit přísun peněz televizi (já soukromě už začal) a následně vyhubit termity (nebo bolševiky předřadit ještě těm penězům, jako takový lákadlo).

Jakýsi dvě Skopčandy, manželka prezidenta a eště nějaká druhá šmudla z kterési nadace, vydaly s velkým humbukem zprávu, že severočeský pohraničí je rájem dětské prostituce. Což vo to, prostituce je všude, od kurev prostých až po termity, to je stará vesta. Ale prej dětská, hmm, hmm. Koloťukova udatná policie udělala bleskovou akci a propátrala celý dva noční podniky. Nenašla jedinou dětskou osobu prostituující. To taky není až takovej div, policie nedokáže najít ani mobil, kterej před rokem kdosi vočóroval mojí šéfové a furt je v provozu (ten mobil, šéfová je v provozu taky, ale s jiným mobilem). Tedy jinak - Helmuti si do našeho pohraničí jezdí zašukat, to je věc vcelku známá. Ale jak ty dvě piksly přišly na to, že jejich taťkové sem jezděj prcat naše dětičky? Dle jejich slov je to výsledek několikaletého bádání. Bádaly, bádaly, léta, jo. A že nic neřekly dřív? To asi taky nebude vono. Možná to bude nějaká podpora domácího byznysu, teda z německýho pohledu domácího. Když tam maj tolik pedofilů, tak ať hezky píchaj ty jejich ratolesti, z ratolestí vyrostou zkušený šlapky, těm se zdaní v potu tváře a jiných orgánů vysouložený peníze a budou se z nich financovat podobně švihlý nadace a podobně švihlý manželky prezidentů.

Furt jde všem jenom vo prachy, hnus.

---

Čtvrtek, 30.10.2003

Zase jsem se měl po čase stavit k EFXku. To je ta moje bejvalá vedlejška, co už u nich vlastně nepracuju, ale furt se jich nemůžu zbavit. Minulej tejden jsem marodil a pochopitelně jsem se tam nedostal. Včera jsem jim napsal, jestli jejich zájem trvá, že su zdravej a možná bych se stavit moh. Poslal jsem s obavami ten mail na univerzální adresu, kterou dostává šéf Bóďa, untršéf Béďa a projektant Drak. Béďa byl asi někde v pérdeli, Bóďa odpovědět neumí a Drak je z nich jedinej, s kým je rozumná řeč, ale zas do toho nemá moc co kecat. Nenapsal mi nikdo. Ani nevíte, jakou jsem měl radost. Nešel jsem nikam.

Celej den se mi chce chrápat. To je mimo jiné tím, že jsem ten včerejší zápis nějak natáh. Pak jsem natáh sebe do postele. Jelikož jsem se natáh pozdě, trochu jsem si to natáh ráno.

Teďka už su zralej jít se tak zase natáhnout, abych si to ráno nenatáhnul a šéfová mne nenatáhla na prémiích. Když se půjdu natáhnout teď a nebudu natahovat dnešní deníček, třeba se natáhne sám.

A jestli po mně zejtra bude někdo něco chtít, tak mu taky jednu natáhnu.

---

Středa, 29.10.2003

Uááá, se všichni snad proti mně spikli či co. To byl zas den jak vyši(nu)tej. Něco podobnýho měl včera Bobeš, ale tomu to, lemrouchovi přeju.

Kupříkladu jsem musel do práce přijít včas, už to samo o sobě je hrozný. No dobře, tak 8:11, ale stejně je to nehorázně brzo.

Měli jsme totiž ohlášenou kontrolu z ÚOOÚ, což je takovej ten nebetyčně důležitej ouřad, kterej kontroluje jiný ouřady, jak nakládají s osobníma údajama. Osobní údaj v jejich podání je, když si třeba někdo prdne a já podle smradu poznám, kdo to byl. A běda, jak si poznamenám do databáze, kdo si mi to tu usral. To hned na to musí bejt tuze moc lejster, formulářů, schvalování, dohlížení, zabezpečení a hlavně kontrol.

Kontrolór se nahlásil na desátou, poslal asi dvoustránkovej seznam věcí, který bude chtít vidět a šťourat do nich. O byty šlo, jelikož náš slavnej ouřad má ve správě jakýsi byty pro sociálně slabý a pro ty, co se za sociálně slabý vydávají, ti nám platí nájem a takový věci a kontrolóra že bude zajímat, jestli my se o ně nezajímáme nějak moc. Bůh suď, komu tady zas ruplo v kuli. Nu vot, ničevó, ráno jsme se na něj připravili a čekali.

Mezitím mi stihl vyhořet jeden počítač, babě se z něj vyvalil oblak dýmu jak z kalumetu a bylo po počítaču. Třetí ze stejné série, asi pět let starej, to byl zase ohromnej kauf. Stane se, ale proč hýml zrovna dneska? To nepochopím.

Kontrolór prijéchal, prohlídl si, jak jsme tam hezky nastoupení, znaleckým okem ohodnotil, kdo má nachystanejch kolik lejster a jaká s ním bude domluva. Mimo jiné chtěl vidět mou pracovní smlouvu a náplň práce, to první si matně pamatuju, že jsem kdysi viděl, s tou náplní jsem se podle podpisu (skutečně mojeho) asi taky nesetkal poprvé, ale mohl jsem si to v klídečku aspoň přečíst. Děsně zajímavý věci jsem se dočet, třeba že mám "pracovat s nejnovějšími poznatky z oblasti IT a tyto znalosti využívat při sestavování návrhu rozpočtu." Hnedle jsem si to pro sichr ofotil a budu s tím mávat šéfové před čumákem, až jí zase sestavím návrh na půldruha melouna a vona se zasejc bude ptát, jestli mi už jeblo definitivně.

Tak, kontrolór nás omrk, pravil, že to uděláme postupně, aby nemrhal naším drahocenným časem, že si nás veme postupně. Právňuli a auditórku si tam nechá furt a vostatní ať mu tam promenujou jak maňásci na vorloju. Nejdřív Velkýho Šéfa Kvakina, pak Kadlíka, šéfa těch bytovejch referentů a "tady pana informatika si nechám nakonec, na toho pak budu mít ty odborné dotazy." Zas radost až na kost.

Na pořad jsem se dostal něco před polednem, prej bude nejlepší se podívat na moje pracoviště, pohledem odporným to ohodnotí a z toho budeme vycházet. Kdo chce kam, pomozme mu tam, pokrčil jsem rameny a jenom se ujistil, jestli není alergickej na kouř a má silný plíce? Kdybych to byl věděl, byl bysem bejval vyvětral. Prej: "To je v pořádku, já nejsem z kontroly bezpečnosti a hygieny práce." No jo, já vím, von je z ÚOOÚ, ale nikde nejni psáno, že nehekne a nebude po něm. Nechce si to rozmyslet, tak jdem.

Přišli jsme k nám do kanclu, motal se tam Žufi. Ukázal jsem palcem na dveře a decentně mu naznačil náplň jeho práce pro další půl hodiny: "Najdi si nějakou činnost a vypadni." Jako vždy se to minulo účinkem, Žufi seděl, vejral a dělal přiblblýho, jak to umí jenom von a moje čuba Máša. Zato revizóra tuze zaujal: "A kdo je ten pán? Představíte nás?" Povidám, že klíďo, že to je můj poskok Žufi, jenom je trochu zabržděnej, tak jestli to nevadí, tak já ho tam nechám, von nás rušit nebude, beztak se mi ho nepovedlo vyhnat. "Aha, ale to ať tady klíďo zůstane, on má taky přístup do dat?" Já na to: "Se ví, že nemá, von je tady jako sloužící civilně, neprověřenej, ouplnej pařez, to von dělá ty podřadný práce, jak maj civilkáři dělat, von je inžinýr, tak je dobrej tak na přinesení náhradních dílů, zvedání telefonů, výměnu tonérů a někdy za vodměnu mu nechám nějakej káblik natáhnout. Víc po něm nemůžete chtít, se podívejte, jak tupě zírá. Ale jinak je vochočenej a tuze hodnej a i kafe se vařit naučil." Zvědavec si napsal do notýsku: "Poskok - nepřipuštěn" a šli jsme na ty data.

Chvílu jsem mu rejdil myšou po obrazovce, sem kliknul, tudlenc ukázal, "helejte se, vašnosto, tady máte ten domovní systém, tidlenc do toho můžou, skupina, jenom voni, já teda taky, ale to už je všecko, tak to na sítích Novell bejvá."
"Aha, Novell vy tady máte," viditelně posmutněl.
"A co takhle pan Velkej Šéf Kvakin, má přístup?"
"Šmarjá, nestrašej, na co by ten měl mít kam přístup? To my jsme zase rádi, že nám nikde nešmejdí, to né, to by na to musel bejt písemnej požadavek a stejně bych čekal, jestli na to radši nezapomene."
Zas bod k dobru - Velkej Šéf nemá kam co čumět, to je pravda, zapsal do notýsku.
"Co takhle hesla? Kdopak je přiděluje?"
"To, prosím pěkně, já. To já jim vždycky přidělím a voni pak maj možnost si ho změnit, aby to bylo tajný."
Se nebudu chlubit, že sice maj právo si to změnit, ale buď neví jak, nebo na to kašlou. A to už je koneckonců jejich věc, to maj napsaný ve "Směrnici číslo 1 pro používání počítačové sítě", což je důmyslná, propracovaná a všeobjímající práce, to vím, tu jsem taky psal já.
Tři nula pro mně.

Maník chvílu vejral do Novellovskýho správce na vobrazovce a jelikož tomu asi prda starýho rozuměl, že se radši půjdem podívat na serverovnu.

Eště jsem cestou zamachroval, jak mám tam rozvody v plechové škatuli, zamčený, škatule je na vrátnici (ta plechová, nemyslím výjimečně vratočučku), klíč taky, ta škatule (teď myslím vratočučku) tu škatuli hlídá. Též má klíč od serverovny, když ho chci, musím jí to oznámit, aha, já už ho mám v ruce, "paní vrátná, beru si klíč od serverovny", a jdem se tam mrknout.

Nadšenej byl. Zvlášť server s osobníma datama a jinej poštovní a internetovej, záložní zdroj, klimatizace a dvě čidla od alarmu střežící chodbu před serverovnou. Ale to není všechno - úplně ze všeho nejvíc se mu zalíbilo "mechanické zařízení pro zabránění fyzické manipulace s datovými nosiči", lidsky řečeno - zevnitř plechem pobitý dveře a sedmibodovej zámek z dvoucentimetrovejch ocelovejch tyčí. Ani zbrojní sklad roty na vojně to neměl tak důsledný.

Čili kontrola nám prošla na výbornou, div nás eště nepochválil.

---

Ráno jsem stál u skříně jak ženská a kvílel, co já si vezmu na sebe? Na svetr kosa, na péřovku teplo. Děs. Nakonec jsem si vzal svetr a dekovku, jenže to furt nebylo nějako vono.

Odpoledne jsme se Žufim cosi kutili na kulturáku, našem detašovaným pracovišťu. Takovou tu ADSL linku jsme tam měli zavést, s pomocí nikoli Boží nebo ÚOOÚ, nýbrž Telekomárů. Mezi dvanáctou a jednou. Na oběd jsme kvůli tomu nešli, akorát jsme si v obchodě koupili každej půl grilovanýho krákoša, půl chleba a přežrali jsme se jak prasata. Naštěstí tam maj v předsálí několik sedaček, Telekomín furt nikde, tak jsme se natáhli každej na jedno kanape, já pokuřoval a vyčkávali jsme. Fakt musím šéfové nějak politicky vysvětlit, že dvě kanape zoufale potřebujem v kanclu.

Nakonec jsem se zvednul a šel se projít. Napadl mě grandiózní nápad - zajdu naproti k réžožrórům a koupím sobě bundu. A šel jsem naproti k réžožrótům a bundu sobě fakt zakoupil.

Skvělou bundu podzimní, má moře moc kapes, tváří se snad trochu kvalitněji, možná proto, že byla suverénně nejdražší, co tam měli. Osm kil, prosím.

Ale hlavně ta velikost - XXXL, fakt tři X, to ve zkratce znamená, že konečně u něčeho nemám rukávy do půl předloktí a ani když zvednu třeba v šalině ruce, nevylezou mi ani moc nad hodinky (ty rukávy, né ty ruce). Jinak je, pravda, trochu volnější, vypadám v ní trošililinku jako hastroš, čili pěkně zapadá do mé garderóby.

A pak už stačilo zavolat na velitelství Telekomunistů, kde ten jejich čičmunda vězí, že už tam měl pomalu hodinu bejt, slíbili, že to prověří. Čičmunda přišel za tři minuty a za hodinu mi volali zpátky, že už se na tom pracuje, prej právě vyrazil a každou každičkou chvilku tam musí dorazit. Borec měl linku dávno zapojenou a šteloval se k odchodu. Eště že maj tak skvělej přehled o svejch pracovnících v terénu.

---

Byl jsem na vernisáži. To jak jsem kdysi v létě fotil ohňostroje, poslal jsem pár fotek do fotosoutěže, tak mi napísali, ať si svoje vošklivý fotky strčím do prdele, ale ať se přijdu mrknout na tu vernisáž, ať vidím, jak se to dělá. To je ve zkratce, jinak to byl od pořadatele děsně zdvořilej a milej a obšírnej dvoustránkovej dopis, jak jsou rádi, že jsem se zúčastnil jejich fotosoutěže, mnoho soutěžících prý bylo, těžké vybírání, odporná porota se potila, hodnotili, přemítali. Každej vyhrát nemůže, já su taky každej, tak ať si laskavě svoje vošklivý fotky strčím do prdele, ale ať se přijdu mrknout na tu vernisáž, ať vidím, jak se to dělá.

Čili jsem přišel na tu vernisáž, strčil si svoje vošklivý fotky do kabele, mrknul se na vošklivý fotky těch druhejch, poslechl si, jak brněnskej primeros mudruje, kterak skvělá to byla akce, sežral jsem jim pár chlebíčků a šel do hospody.

---

Do středeční hospody jsem šel za Pepém, Bačou, Marťanem, Tetkou Králičkou a jejím posledním manželem Jirkou.

Dvě novinky - za prvé Pepé s Marťanem byli se koupati v zahraničí, asi kilometr v zahraničí, takto v Laa an der Thaya. A byli z toho velice moc nadšení, největší událost roku, od dob, kdy v Práglu při jakýmsi povstání vyhodili pár Cajzlů z vokna se nic tak úžasnýho nestalo. Doma jsem to (blbec) řekl Ťapince a ta teď chce jet do Laa an der Thaya. Nechápe, že pro ně to byla taková událost, protože byli o šedesát kilometrů dál než v hospodě, navíc se setkali s vodou, což pro ně, pivapíče a notáře, musí být hodně ozvláštňující zážitek. Ikspíryjenc, řek by světoběžník.

A konečně se Bačovi podařilo vyhnat z domova dceru Brďu, čímž se minimálně dočasně zbavil i k ní přisátého šalináře. Našel jim podnájem a katapultoval je do světa. Šalinářovi je tím pádem v trapu a dcéru Brďu vidí Bača jenom každej sudej den, když se staví na návštěvu. Třeba jako dneska - přišla si pro prádlo. Jelikož bylo nevyžehlené, nechala ho máti vyžehlit a sbalila si i žehličku, aby si to příště mohla udělat sama. Bačovi už nemaj žehličku. Příště si prej přijde pro televizu. Nevýhoda je, že Bačovu manžetku Lídu eště drží stesk a v mezičasech, čili v lichý dny, jezdí Brďu se šalinářem navštěvovat. No co myslíte, nevede spojnice Bačovi - Brďovi kolem naší hospody Eržiky? Ano, vede. A lichej den je středa, čili co by Lída nezašla zkontrolovat Baču? A Bača má po ftákách a teďka zase honem touží, aby byla Brďa zpátky, třeba i s tím zpropadeným šalinářem, jenom aby neměl manžetku furt za prdelí, to víte, to nemůže bejt žádný: "Na Plzeň, Bačo, na Plzeň ..."

---

Vždycky je škoda, když nějaký slovo upadne v zapomnění.

Viděl jsem koutkem oka ve zprávách, jak nějaká prodavačka v pekařství hořekuje, kterak bude muset přecenit a zaokrouhlit všechno zboží po zrušení desošů a dvacošů: "No podívejte, třeba tady tvarohový šáteček budu muset taky zaokrouhlit - ze sedmi devadesáti na osm padesát."

Není to vhodná příležitost dát nový význam a nové uplatnění kdysi v jiné souvislosti ošklivě zprofanovanému, leč výstižnému "untermensch"?

Ale co už, vždyť je to jenom prodavačka, ta to s tou matematikou a čísly zas tak umět nemusí.

---

Úterý, 28.10.2003

Státní svátek, jupí, včera jsem si našel spojení a vyjel jsem si na vejlet. Nebo jinak. Včera jsem si našel spojení, ráno jsem zaspal, našel jsem si jiné spojení a vyjel jsem si na vejlet. Tak by to mělo bejt.

Účel byl jasnej a jednoduchej - doplácat se na Oslavku a vyfotit si podzim. Barvičky a tak. Nové spojení vedlo do Senorad, čili jsem si pravil, že Malá skála, to bude tak akorát ono. I vyrazil jsem na Zvonařku, jak říkají Ostravaci - na ÚAN. Tam jsem si udělal hnedle první fotku, ale né podzimu, nýbrž jak nějakej čičmunda udělal z auta buldočka. Nikomu se nic nestalo, jenom jedna dívčina trochu krvila z nosu, asi čenichala v palubovce a před čelním nárazem se zapomněla narovnat.

V Senoradech jsem vylezl z autobusu a hajdy do lesa. Jdu, vykračuju si, slyším jakýsi ťukot. A ejhle, on to strakapoud. Jenže neposeděl, mrška. Tedy on by i poseděl, jenže napřed šli kolem lidi a milýho strakapouda vyplašili. Po čase se vrátil, to se tam zase začal prohánět nějakej letec s ocelovým ptákem, randál dělal a kroužil sem a tam. Počkal jsem si na strakapouda do třetice, sotva fták začal mlátit hlavou do stromu, přihrnul se vod vesnice nějakej kolchozník s traktorem. A bylo po strakapoudech. No, co, sice by to byl vítanej bonus, ale dneska jsem tam spíš kvůlivá údolí. Možná, bude-li hezky, tam pojedu na víkend, to bych si na opeřence počíhal.

Vydrápal jsem se na Malou skálu, vytáhl stativ, dva foťáky a fotil a fotil. Tuze moc jsem toho vyfotil, zátočinu řeky, les, sosnu, zříceninu Ketkovického hradu alias Levnova, kdesi cosi. Až tak úchvatný to nebylo, co se týče kvality snímků, byl dost opar, navíc slunko za kopcem. Ono se sice posouvalo, ale když to už už vypadalo, že nakoukne do celýho údolí, přišly zase mraky a bylo zas po ptákách, tentokrát teda po slunku a barvičkách. A beztak to na zmenšenině vypadá divně. No co, se podívejte sami.

Vzal jsem to přes údolí do Ketkovic, dole na mostě se na chvíli vyjasnilo, pak už to stálo zas za prd. V Ketkovicích jsem zaplul do hospody, nahrnul do sebe dvě slabý kafe a jakousi žbluňu, vyfotil si náves ještě za šera, vyfotil si náves v noci a šel už za tmy do Rapotic. To je vám tak pitomá cesta, kosa byla, tma jak v hrobě, měsíc v novoluní, navíc je tam takovej pozvolnej táhlej kopeček, sice mírnej, ale silnice rovná jak podle pravítka, táhne se to až nechutně i za světla, natož v noci, když nic nevidíte.

Tak tak jsem si stihl vyfotit noční nádraží, koupil jsem si jízdenku, sedl do vlaku a jel zas domů.

Ale procházka to byla pěkná. Asi tam fakt pojedu na ten víkend. Pokud ale bude hezky. Když je hnusně a ještě kosa, to stojí za pendrek.

Takovej docela hezky hraním strávenej den.

---

Pondělí, 27.10.2003

Koupil jsem si baterku do hodinek. Což nebylo nic jednoduchého. Z práce jsem vyprejsknul v pět, do šesti jsem měl co dělat.

V prvním obchodě na České - neměli. Sice kamenný obchod, ale jinak pingpongové.

Druhý obchod. Tam měli dva pulty, jeden vlevo, druhý vpravo. Zvolil jsem ten pravý a až jsem zkoušel uhnout tomu chlapovi, co šel proti mně, uvědomil jsem si, že to je jenom zrcadlo a ten chlap mi přijde tak nepovědomej, protože mám novej svetr. Takhle kdysi skočil do zdi jeden kolega - v Práglu na letišti měli na hajzlíku přes celou jednu stěnu zrcadlo a on taky chtěl jít k těm pisoárům vpravo. U levého pultu žádnej chlap proti mně nešel, stála tam jenom jedna sličná slečna, pro sichr jsem se podíval za sebe, jestli tam není ještě jedna stejná, abych zas nemluvil do nějakýho optickýho klamu, zeptal jsem se na baterie do hodinek. Nemají. Ale mají v jejich druhé prodejně, na Pánské.

Na pánské neměli zrcadlo, měli jenom taktéž živou 3D slečnu. Zašmátral jsem v kapse, vytáhl dvoje hodinky a řknul, že do nich potřebuju baterie. Tyhle - a vytáhnul jsem ty vybité z peněženky. Zamyslela se a navrhla, že by to šlo, třeba ve středu by to mohlo bejt. Vyvalil jsem voči - co je to za blbost? Jsem jinde? Nebo mi tamta první kecala a voni žádný batérky nemají? Nee, jenom hodinář není už v práci, aby mi to tam nasadil, to on bude až ve středu. Jedině, že by mi prodala samotné baterie a já bych si je do hodinek vložil sám, to by prý snad šlo. Poděkoval jsem jí za skvělý nápad a řešení, zároveň jsem zdůraznil, že si velmi vážím její důvěry ve mne vkládané, že jestliže jsem dokázal baterii demontovat, dokážu tam i novou vložit. Vynasnažím se.

Vyrazil jsem z ní ještě čtyři náhradní osičky, to já vždycky někde servu řemínek, při tom mi už všechny osičky ze starých zničených hodinek došly. Platím a najednou přijde chlapík, že by chtěl do těchhlenctěch hodinek baterku. Děva se na okamžik zadumala a pak řekla, že by to určitě šlo, ve středu že to bude, dneska už tam holt není pan hodinář. Maník chvíli koukal na ni, na moje baterie ještě pořád na pultu, na mně, na ni, na hodinky. Zeptal se, což takhle samotnou? Jo, pane, to by snad šlo, pokud byste si ji sám vydělal ... Čenda vylovil vreckový nožík, baterii vytáhl, dívčina mu novou prodala.

To bylo panečku tele.

---

Neděle, 26.10.2003

Je něco po půlnoci, stále tu sedím s Kachnětem a s Bobešem. Abych dostál své příslovečné přesnosti ve vyjadřování, já s Kachnětem tu sedíme, Bobeš co půlhodinu vyskočí a s pokřikem "Grogtime" zmizí v kuchyni. Budu muset Ťapince koupit na buchty nový rum.

Rozpustili jsme to ve tři ráno, právě v ty tři, kdy byly vlastně dvě. Bobš a Kachně odjíždí taxíkem domů, já jdu ještě vyvenčit psy, abych si mohl ráno přispat.

Venčím psy a cestou domů vidím ježka.

Dávám psy domů, beru foťák, jdu ven, ježka fotím. Klečím ve tři ráno, když jsou vlastně dvě, před školou na chodníku a blejskám a blejskám.

Pak jdu konečně spát.

Zdá se mi o baterkách, čokoládovejch tyčinkách a ježcích.

---

Odpoledne jsem vstal, vyvenčil psy, stavil se tu Plešatej Vejťa na nějakou konzultaci.

Pak jsem šel za máti, říkám si - máti mám smontovat novej stolek pod televizor, co jí leží už tejden v předsíni (ten stolek, né ten televizor) paráda, to mám za hodinku zmáknutý, přijdu domů, umeju nádobí, Ťapinka se vrátí a ani mě moc neseřve, jakej je tady zase brajgl.

U máti jsem vybalil budoucí stolek, čili hromadu prkýnek, šroubků, pantíků, koleček a jiných ohavností. Též návod tam dali. Upoutal mne hned první piktogram, něco jako "Co k montáži potřebujete". Zprava - kladívko, šroubovák křížový, šroubovák plochý, dva chlapy. A ouha, máti, která skrzevá bolavé nohy nemůže stát, neumí pořádně chytnout jakékoli nekuchyňské nářadí a není chlap, ta tam namalovaná není. No, to bude radosti.

Jal jsem se kutit. Zabralo mi to čtyři hodiny. Stolek stojí. Dýhu jsem prorazil jenom v jednom místě a ani mi toho moc nezbylo. Jenom čtrnáct z dvaceti plíšků číslo 16 a čtrnáct z dvaceti hřebíků číslo 17, kterými se očividně mají plíšky kamsi nabouchat. Kam, to mi není jasné. Nikde nechybí. Šest jsem jich použil na lepší uchycení zadní dosti fórové stěny, jinak mě absolutně nenapadlo, kam s takovým pitomým plíškem. Stolek se bez plíšků nepodělá.

Ťapinka si mě vyzvedla u máti, jelikož jsem nic jiného moc nezničil, zato jsem třeba zalil kytky, velkoryse přešla i neumyté nádobí a Bobšem vypitý rum. Na jedny buchty jí tam toho půl deci zbylo.

---

Sobota, 25.10.2003 - Čas, čas, čas, čas ...

Čas jest v životě lidském nesmírně důležitý faktor. I tomu životu se vzletně říká "čas k žití vyměřený". Čas dětských her, čas zrání, čas k jídlu a čas k dílu. Čas jsou peníze a kdo má peníze, ten má časy (podotýkám, že já se tomuto pravidlu vymykám, jelikož zvyčejně mám z obojího prdlajs). V práci nadáváme na zmařený čas, přejdeme k jiné, ještě horší firmě, a na tu původní rázem vzpomínáme jako na časy zlaté, čímž ji řadíme mezi ostatní časy z téhož kovu, jako třeba dětství a školní docházku, přičemž nám okamžitě vyblednou vzpomínky od mateřské školky, kdy jsme dostali kyblíčkem přes budku, na nerudnou dějepisářku ze základky, vlastně až po toho minulého šéfa, který byl svině. Patří ke zlatým časům, co si budem namlouvat.

Já třeba věčně brečím, že nemám čas. No, nemám - paradoxně ani ty peníze.

Zrovna tenhle víkend se čas měnil. To je taková vymejšlenost, že dvakrát za rok se časem na časometrech šibuje tam a zase zpátky a všichni jsou z toho zpitomělí, vymlouvají se na nevyspání, přespání, svítit na silnicích ve dne se musí jenom při jednom čase, při druhým se to nemusí, v parlamentu se diskutuje, jestli to celý nezrušit, přidělává to starost tůristům, kteří se orientují podle slunce, jelikož v létě slunce svítí z jihu né v poledne, nýbrž až v jednu odpo. Zmatek nad zmatek.

Tedy nemám čas a teď nemám ani časy. Časy se totiž rusky řeknou hodinky, což jest časoměr k měření času, což všechny už jistě napadlo.

Časy jsem neztratil, nerozbil, nepropil, nikdo mi je nešlukl. Prozaicky a neromanticky mi včera došla baterka. A to je to. Kde vzít takovou baterku do časů, aby nějakej ten čas vydržela, zvlášť když se bude měnit v noci čas a právě je čas sobotní, navíc jde v čase mého vstávání už o čas notně pokročilý?

Konkrétně řečeno - ráno jsem vstal, vyvenčil psy a zalehnul. Nějaký hodinky mi mohly bejt ukradený, teda né tak úplně ukradený, vám to povidám, jenom baterka v nich scípla, ale myslím tím, že jsem vstal, podíval se na prázdnou ruku, pomyslel si, že jsem, blbec, nechal kloky (to je zase z angličtiny, já su polyglot) v koupelně, obštrachal jsem s čoklama trávníček a zas chcípnul (já, né trávníček). Vzbudil jsem se podruhý, podíval se na prázdnou ruku, pomyslel jsem si cosi o klokách v koupelně, na budíku zjistil, že je půl dvanácté, vstal, uvařil si kafe a zapnul počítač. Vedle počítače ležely kloky a ukazovaly půl osmé - u toho jsem si vzpomněl, že od půl osmé včera večer jsem tam jinej čas neviděl.

Tak. Co teď s tím? Ha, člověk všeho schopný - Zabiják. On je v práci, v práci má počítač, na počítači mističku, voli ho vypili. Teda, na počítači ICQ, je online a hned do mně hučí jak Niagára, že se staví po druhé pro fotky ze srazu. Jokes cvokes hřebíkos, uhodili jsme na hlavičku. Fabiák půjde a cestou mi nakoupí. Nakoupí mi baterku do hodinek a tyčinku Deli Super pro den, co trvá 25 hodin, což je právě zítra, jak správně vykoumal spolužák Plastík a já se jeho poznatky několik let řídím.

Fabiák se tváří nechápavě, jak jenom to přes ICQ jde. Jakou baterku? Proč koupit? Kde koupit? Kdy koupit? A proč zrovna on a jestli by to nemohlo počkat?

Ne, ne, ne, dost výmluv, chcípáku, chceš fotky, přines baterku, přines baterku a Deli Super jako bonus.

K tomu mu baterku fotím, vlastně dvě baterky, jednu šest a půl milimetru, druhou devět a půl milimetru, fotím mu to ve velikánským zvětšení, aby se na tom dalo poznat i typový číslo, každej druh má totiž svoje číslo a vůbec je to děsně zapeklitý. Snad to z fotky pochopí.

Nepochopil. Postupně mu znovu a znovu vysvětluji, že chci baterku do hodinek, protože ta minulá je vybitá, kupuje se to v Tescu, což je takovej divnej barák uprostřed města, kolem kterýho Fabiák beztak pojede, ať se tam staví, koupí a nedržkuje. Fabiák se odmlčel. Po chvíli mi raději volá, prý volal do Tesca do oddělení elektro, žádný baterky do hodinek tam nemají. Vysvětluju mu, že je třeba navštívit oddělení hodinek, když chci baterku do hodinek. Aha. Zas mi píše, tam prej baterky mají, on tam volal, jenže se ho ptají, jakou že by chtěl? Prej cosi o typovém čísle. Ach jo. Co kdyby si to přečetl z té fotky? Nee, to on neumí. Tak mu to čtu ještě jednou já. Jo jo, fajn, už ví všechno a zařídí.

Mezitím se domlouvám s Bobešem, který je v Brně, že se též zastaví na kafe, jenom se nají, je poledne, a hnedle je tu. Pověřuju ho, ať mi donese Deli Super, přece jen, né že bych Fabiakovi nevěřil, ale v nejhorším budu mít dvě a jistota je kulomet.

Kolem půl druhé si říkám, že je ideální čas se připravovat na návštěvu, Bobeš, ten asi někde shání tu čokoládu, ale už tu musí bejt každým okamžikem. Fabiák jde za chvíli z práce, jenom se staví pro baterku a čokoládu a hnedle medle je vedle, vlastně tady.

Ve dvě mi píše KTZ (někdy mylně nazývanou SMS) Bobeš, že jo jo, už už se řítí z Líšně, jenom špatně jedou autobusy, bude tady tak za čtyřicet minut. Též Fabiak se přes ICQ dušuje, že už už letí, vypíná počítač, zavírá práci, jde.

No nic, čas, čas, čas, teď nastal čas vyvenčit psy. Jdeme si roklí, padá listí, nádhera. Ve 14:50 se potkávám před domem s Bobešem. Deli Super nemá. Prej neměli.

Doma v 15:00 zjišťuju, že Fabiak je ještě v práci, ale hnedle jde, už už zamyká ...

No nic, vařím kafe pro nás dva přítomné a v lednici jsem vyštrachal pivo pro Bobeše, dvě tam nechal Péťa Hromádkojc, když tu byl naposled na návštěvě.

Fab doráží něco po čtvrté, nemá ani baterku, ani Deli Super. Absenci baterie nedokáže rozumně zdůvodnit, nemají, neví, nezná, leč zavádí řeč jinam - Deli Super se prý půl roku už nevyrábí. Hmm, mrzuté, co na to chudák Plastík? A co teď budeme požírat ve dny, které trvají dvacet pět hodin?

Bobeš si jde do obchodu pro další igelitku piva. Tedy igelitku plnou plechovek piva.

A tak tu ve třech posedáváme a klábosíme až do půlnoci.

S jednou malou obměnou. Fabiák se kolem deváté zdekoval a vystřídalo ho Kachně. Kachně mi nic přinést nemělo a taky nic nepřineslo. Jediná, která splnila očekávání na sto procent. Beru-li to tak, že mělo přinést pouze sebe, vychází mi z toho opět procent sto. Přineslo se.

Vlastně se dvěma obměnami - Bobšovi už zase došlo pivo, ale podařilo se mi vyčenichat Ťapinčin ve špajzu ulitý rum. Ulitý ve smyslu zašitý, pravda, chyběla ho tam troška, přece jen už z toho Ťapinka dělala tři buchty. Bobeš přechází na grog.

---

Pátek, 24.10.2003

Dle předpokladu se ráno (moje ráno, tedy něco po poledni) Ťapinka sbalila a uháněla k Plzni kterak Šemík k Radotínu. Což byl také jediný rychlejší pohyb, který jsem za dnešek zaregistroval.

Já se naproti tomu protáhl a zachvátil mne nával aktivity. Měl jsem co dělat, abych jej potlačil. Brr, to byla fuška. Leč atak pilnosti byl zmařen, mohl jsem usednout a začít odpočívat. A to já zase jo.

Zašel jsem s psama, posbíral pár spadaných javorových listů, narval je do scanneru a hrál si s podzimníma barvičkama. Z čehož vyplývá, že pokud bude příští tejden trochu hezky, vezmu foťák a pojedu na víkend na vandr někam na Oslavku - vyfotit si podzim.

Nakoupil jsem jídlo pro sebe a pro psy. Stavila se tu na kafe Gazela s přítulem Martinem. A tak.

---

Úplně mimochodem jsem se podíval na stránky Nevohnutejch, co nám naši antiglobalisti, antimilitaristi, antikváři - aha, to ne, antikdeco zase vymysleli, jestli by s nima nemohla bejt zas ňáká sranda, třeba jako při tej demonstraci v dubnu.

Třeba jak jsme na tom ve spravedlivém svatém boji proti hypersupermegamarketům? To voni totiž na to mají vždycky špecializovanou kampaň pořádanou jednou jejich diverzní divizí, ke kampani stránku a tu plnou materiálů, který mají široké veřejnosti objasnit, co je na čem špatný, tedy postupně směrovat celej národ zpátky do jeskyní. No nic, mrknem na ty hypermarkety. Otevřu si stránku dané teroristické buňky, na ní mrknu na dokumenty - hned třeba na ten první, ten by měl být jasný, úderný, polemiku nepřipouštějící. Přeskočím úvodní kecy a čtu si o urbanistickejch dopadech, kterak je to strašný, velikánský haly, na patro to neženou, brr, parkoviště k tomu, takovejch hektarů, který by se daly líp využít. No jo, využít, to se lehko řekne, asi se budu muset zeptat kolegy Havlajsa, von je děsně študovanej architekt, třeba mi řekne, jak se dá účelněji využít takovej hektar vedle dálnice. Mně nic moc rozumnějšího nenapadá.

No nic, s tímhle jsem neuspěl, tak sjedu myšou skoro dolů a čtu:

"V obci Tvarožná u Brna se nejprve místní zastupitelstvo nechtělo smířit s tím, že by měl být hypermarket postaven přímo na úpatí vrchu Santon, ze kterého velel Napoleon v památné bitvě tří císařů u Slavkova. Stačilo postavit nové veřejné osvětlení a slíbit bezplatnou kyvadlovou dopravu, která by obec spojila s Brnem, a zastupitelstvo svůj názor změnilo."

Neznám, pravda, žádnej žádnej market u Tvarožné, ani super ani hyper, nevím, jaký maj ve Tvarožný osvětlení. Tak maximálně ten Santon znám. Ale co zas vím nasichr, že ze Santonu nikdo ničemu nevelel, tím míň pak Napoleon. Napoleon stál na kopcu jiným, na Žuráni, tam jenom ukazoval prackou a kolem Santonu dávali šnekožrouti tuším ukrutně na prdel hrdinně leč marně se bránícím Rusům pod velením generála Bagrationa, kterej i se svou armádou nakonec zahnul kramle kamsi na Vyškov.

Pak věřte aktivistům. Tak je to s nima furt. Co slovo, to lež.

Ale v první chvíli jsem nevěděl, jestli nejsu za idiota já, jestli si fakt to učivo první třídy obecné školy (byli jsme tam na školním vejletě) pamatuju dobře, aspoň jsem měl možnost si přečíst pár zajímavejch stránek o bitvě, tak aspoň na něco jsou ti Nevohnutí dobří:

http://www.slavkov.cz/pages/hi_bi_historie.htm

http://www.austerlitz2005.com/cz/zajimavostizeslavkovskehobojiste/5_3_05.php

http://www.bond.cz/www/austerlitz/predehra.asp

---

Čtvrtek, 23.10.2003

To je furt nějakejch keců, že si psi kálí po trávě a jak by to přišlo a kdesi a cosi. A zákony se na to vydávaj a je z toho hrozný drama, JoeHlav mi píše srdceryvný maily, jak jako malej hrával v trávě kuličky (zajímavý, my jsme je hrávali právě na plácku bez trávy), Howadoor mi nadává, že si dopisuju s poslankyňou a vůbec.

Na trávě beztak nemá kdo co hledat. Aspoň na jedné konkrétní trávě, u nás v rokli, přesněji v Čertově Rokli. Dokonce jsou tam cedule, že se mimo cestu nemá chodit, odpadky odhazovat a takový kecy, možná tam i o psech něco píšou, to popravdě řečeno nevím.

Dětičky tam natahaly do křoví úžasný poklady, asi si tam stavěly nějakej bunkr nebo co, teď jsou kousek nad cestičkou pohozený molitanový matrace, prkna a kus černé plastové trubky, co se používá na plynovod. Asi místo kulometu. Do toho několik pytlíků s plesnivějícími svačinami, jednotku asi překvapil nepřítel při fasování menáže, rota se musela pod palbou stáhnout a proviant zůstal na opuštěném palpostu. Ale to už je takový kolorit, to není nic zvláštního.

Takhle jdu dneska s psama a koukám, co to tam za zatáčkou ten čokl má? Něco děsně interesantního, páč do teho zírá jak já do prázdné pixly vod kafe, kde jsem byl předtím skálopevně přesvědčenej, že by aspoň na ranní záchovnou dávku mělo zbejvat.

A vono je tam nasráno. Né v té piksli vod kafe, na tom chodníku, kde to pes tak usilovně študuje. Nasráno jo, ale vod dítěte. I s plínkou. A o kus dál další. Pravda, to jenom tak předjímám, tenhle typ plínek na jedno použití používají i starci, co už neudrží meč a moč, jenže takovej stařec leží obvykle doma či v domově důchodců, rozhodně nezevluje po Rokli. To by tam ležel vopodál taky, protože by se odtam už nevyštrachal.

No jo, píšu blbiny, hovno na chodníku, ať vod psa nebo vod parchanta, to vyjde nastejno, vždycky to je chyba chovatele dotyčného zvířete, eště takovej šklebák může někoho pokousat a koleduje si o utracení. Což by v případě gangů mladistvých delikventů ale byl docela vhodný postup, když se o to páneček nestará ...

On to byl dlouhou část dne nejzajímavější zážitek, no.

Po dlouhé části dne s nejzajímavější částí v hovni jsem se šel natáhnout. Sotva jsem zdřímnul, přijela Ťapinka. Z praxe přijela. Od krav. Tůze unavená. Vzbudila mne, aby si mi postěžovala, pak si místo mne lehla a usnula. Zbytek dne strávila zevlováním po Ženě-In, kdyby hned nepřečetla všechny ty bláboly, to by už vůbec nebyla in, ale v prdeli. Podle jejího názoru. Jednu pauzu si udělala, to aby mohla jít do hula-hop, čili érobiku. A zejtra se sebere a povalí zase do Plzně na víkend.

Já se budu válet s psama doma na gauči a tak vůbec.

---

Aspoň jsem vám s notným zpožděním vyhodnotil ten kvíz. Beztak jste nic pořádně neuhodli.

---

Středa, 22.10.2003

Jsem nemocen. Moc a tuze. Já vím, to už jsem říkal. Též jsem říkal, že už je to lepší. Ale to bylo včera. Tak na půl huby sic připouštím, že to lepší je, leč dneska to nebudu vyřvávat moc nahlas.

Naordinoval jsem si totiž další část léčebné kůry - pauzu a oddych. Že jako nebudu nic dělat. A tak jsem pauzíroval. A nic nedělal.

Ležel jsem na gauči jak lemra a čučel na filmy.

Večer se stavili Kraťas s Kachnětem. Leželi jsme na gaučích jak lemry a čučeli na filmy. Psové kolem návštěvy poskakovali a nechávali se hladit až skoro do úplného vyhlazení. Pak si lehli ke gauči jak lemry a čučeli s námi na filmy.

Tuze pěknej den.

---

Úterý, 21.10.2003

Já jsem vám to říkal, s tím Domácím lékařem, že to je blbost.

Dneska jsem byl mimo jiné za máti. Tak, na kafe. A máti mi tajuplně sdělila, že nemůže chodit, protože má něco s páteří. Jo, v časopise to psali. Přesně takhle tam popisovali, to ji totiž bolí tadyhle, vystřeluje to semhle a takhle když dá nohu, tak je to buď lepší nebo horší. To vona moc dobře ví. Od páteře to je, samosebou, nic jinýho. Hned zítra musí k felčarovi, musí mu to říct.

Hmm, divný. Původně to byly klouby. Kyčel. Zralá na transplantaci nebo endoprotézu či jak se to jmenuje. Taky to byly eště tři další nemoci, podle toho, kterej plátek moje maminka zrovna četla.

Hned bych chtěl bejt v kůži těch tří ranhojičů, kteří se už několik měsíců chabě snaží přijít na to, co máti vlastně je. Bolí ji noha. Nemůže chodit. To je vcelku evidentní. Chodí ke třem doktorům na střídačku, sděluje jim svoje poznatky a navrhuje další postup léčby. Obvykle to skončí tím, že jí její favorit pro daný týden předepíše jiný prášky. Ani jsem netušil, že se tolik druhů patáků vyrábí, nebo že jeden může mít tolik názvů a barevnejch krabiček. Máma z toho má doma hotovou apatyku a šmatlá furt.

Odhlédněme od faktu, že to je jeden z důvodů, proč bych nemohl bejt doktor. Kdyby se mi tam přibelhala takováhle důchodka a začala mi vysvětlovat, co jí je a jak ji mám léčit, asi bych ji zabil, ať se s ní trápí teď funebráci. Co je ovšem zajímavější, že z žádnýho z těch mastičkářů eště ani jedna reálná diagnóza nevypadla.

Mám na to takovou teorii - sedí dochtor ve své ordinaci a počítá pavouky v koutě u stropu. Přišmatlá pacientka, cosi brebentí, ranhojič tomu nevěnuje pořádně pozornost. Podívá se do karty, přečte si seznam prášků, který už sežrala, podívá se do katalogu a předepíše jí jiný. Že by to mohlo pomoct. Do kolonky "jedy" si v kartě udělá čárku. Až je u takové hodnoty, že po dalších pilulích by mu pacientka zhebla, na to si zase MUDr dává majzla, z takové by neměl už žádný body, tedy taktéž žádný love, pošle milou pacientku ke specialistovi, ten ji rozkuchá, opraví a původní medicinman může vesele pokračovat při rehabilitacích. Když je jich takovejch několik, o výdělek se šábnou.

Tuze divný mi to přijde. Ještě snad u třeba mozkových chorob, to ano, tam je to všechno tajuplný až hrůza. Též může nastat situace, kdy prostě stetoskopák řkne: "Máte hnátus v prdelius, obouma koncama, je to neléčitelný, prdlajs s tím můžem dělat. Kupte si vozejk." I tak by to šlo. Ale nic? Půl roku s bolavou nohou, dvakrát až třikrát tejdně na dvou vyšetřeních? To je mi nějaký divný.

Připadá mi to, jako by mi někdo přinesl počítač: "Hele, Egi, tady tomu křápu nějak blbne disk," já se na to podíval, dotyčného zkásnul vo pětikilo a poradil mu: "No jo, blbne tomu disk, zkus si doma otevřít okno a za čtrnáct dní mi to přines zase ukázat, já ti poradím, ať si zaleješ kytky." Znělo by to divně. Může mít disk jenom špatnou logickou strukturu, přeformátujem a jede. Nebo je v hajzlu celej a musí se vyměnit. Nebo je takovej nedomrlej, špatný sektory, pak se vyměnit může, nebo ho nechat eště chvílu šmajdat, až zhebne úplně. Každopádně ale vím, co mu je a jak moc hrozí, že dotyčnej přijde o data.

Takhle můžu jenom skřípat zubama. Asi se nakrknu a na MUDra vlítnu, nebo nějakou inspekci či kýho čerta. Máti je mi líto. A taky je mi líto, že mi nemůže venčit psy.

---

Dopísal jsem dneska minulej výsadek XChatu a dal sem ty fotky z paintballu.

---

Pondělí, 20.10.2003

Sedím doma a léčím se. Vlastně kecám. Občas taky ležím. Na gauči ležím. Na druhém gauči ležím. V posteli ležím. Pracovní den. Joo, vona taková jemná choroba není až tak k zahození. Ale musí bejt úplně maličkatá, přece jenom si pořizovat tumor kvůli lenošení nebudu.

Hlavní roli v tom hraje taky fakt, že mě většina chorobnosti přes víkend přešla, ale nic se nemá uspěchat. Tejden v teple nezaškodí. Maximálně jsem se vyhrabal z baráku na venčení šakalů.

Tam jsem taky zažil nejdramatičtější chvíli dne, to jsme vám potkali takovýho malýho bílýho pejska srandovního, takovej ten domácí, co vypadá jak na klíček. Skákal kolem nás, poňafával a předváděl se. Paní povídá: "Von by se tuze rád honil, von je do běhání celej divej, škoda, že ti vaši jsou na vodítku." Odvětil jsem, že ti moji jsou na vodítku támdle vod té zatáčky, protože jsem malýho srandovního bílýho pejska viděl z mýho úhlu dřív a připnul je, pro sichr. Leč když on se tak tuze rád honí a je divej do běhání, co není, může bejt. A Anďáka s Mášenou jsem pustil, nechť se tu svoji divost a um předvede. Ti moji měli ostatně taky radost, že vidí po dlouhé době psa menšího, než jsou sami, kterej není zároveň zakomplexovanej jak jorkšíři, čivavy a jiní lizpiči. I dali se s malým veselým pejsem do honění. Fakt, uměl běhat a tuze rád se honil. Jenom měl nějaký špatný baterky nebo co, naráz uprostřed běhu lehnul, ani se nehnul. Dejchal jak vo život, vlastně von málem dejchal vo život, voči vyvalený, jazyk vyvalenej. Chvílu jsem koukal, jestli není po něm, ale nebylo, po chvíli se připloužil s děsně blaženým výrazem k paničce a byl děsně nadšenej. Panička taky, akorát nevím, jestli u ní to bylo proto, že se čoklík proběhl, nebo byla fakt ráda, že jí z toho nezcepeněl.

To je asi tak celý. Jo, pošťačka tady byla. A Pepé se stavil. A to už je fakt všechno.

Jinak tady sedím, čučím do monitoru a střídavě zevluju po webu a dodělávám stránky.

Dneska jsem kupříkladu dorazil ten sraz Xka jako expres. Zítra jdu na cesty a kvíz. Konečně, já vím, nemusí mi to nikdo zdůrazňovat. Plus paintball ze začátku měsíce, od chlapáků z PaintballClubu jsem dostal fotky, mám je připravený, jenom to tam nasázet.

---

Pátek - Neděle, 17. - 19.10.2003

Jak jsem předpovídal - v pátek jsem se dopotácel do práce, udělal nejnutnější a šlus. Všem jsem zavolal nebo napsal, že jsem marod, ať mě příští tejden nikdo nehledá. Jako bonus jsme museli se Žufim hodit dvě tiskárny do servisu. Oni si to obvykle odvezou a pak to zase dovalí zpátky, ale tentokrát to bylo potřeba urgentně. Tak jsme vzali auto a vyrazili - oba, já, protože jsem zaměstnanec, civilkářům se auta nepůjčují, a Žufi taky, aby se s nima domluvil na termínech a podobnejch plantážníkovinách. Cestou zpátky jsem ho hodil na nádraží, jel domů. To už bylo druhej tejden po sobě, jenom aby si na to, chlapák, nezvykl. Kde jinde by se civilkář tak měl? Sice všelijací obtížní uživatelé, ale jinak teplej kancl, uvařit Egimu kafe a pak jenom čekat, kde bude jakej průser. Služební mobilní telefon. A nakonec ho ještě vlastní šéf odveze na nádraží. To je úroveň. Vlastně su já nějakej šéf? Sice mu podepisuju výkazy práce a úkoluju ho jakožto poskoka a kávovar, ale jak se tomu u civilkářů říká? Velitel to není, z principu, zaměstnavatel už vůbec ne. Když je na civilní službě, tak vlastně slouží, tedy je sluha, to bych mohl být pán? Massa. Seňor. Efendi. Sáhib. Padron. Budu to muset promyslet.

---

V sobotu nic nic nic a potom jsem šel na sraz. To bylo to poslední, co jsem ještě musel udělat. Co by to bylo za sraz XKa, kdybych tam nefotil, že áno?

Stejně to byl slušňáckej sraz, až to bylo podezřelý, nikdo nic nezdemoloval, nikdo se nepovrhl, žádnej sex, slabý.

Domů jsem se dostal asi ve čtyři, to mi takhle ujel rozjezd, tak jsem špekuloval, jak se dostanu domů, jestli mám čekat na další, což by bylo dost dlouho, to už se mi nechtělo, nebo si mám snad zavolat taxíka? Když to se mi nějak nechtělo taky, přepadl mě nějakej záchvat aktivity, řekl jsem si, že se projdu. A prošel. Až v půlce cesty z Kotlářské na Lesnou, někde u kasáren jsem si vzpomněl, že su vlastně chudáček nemocnej a taková cesta by mě mohla zabít. Inu, nezabila. Ale spal jsem pak jak belina.

---

A v neděli jsem začal s léčbou. Vyspal jsem se z procházky. Dal si kafe. Stavil se Liep a já na něho chvílu dělal chytrýho, učil jsem ho nějaký základní triky s PhotoShopem a Dreamweawerem. Jenom jsem vyvenčil psy a s Ťapinkou nakoupil.

Sedl jsem k počítači a začal plácat fotky ze srazu.

To je fakt úplně a dočista všechno.

A tak to bude celej tejden. Dovolenou mám. Ale bacha, pro ty, kdo by při čtení slova "dovolená" zajásali a začali vymejšlet, jak bych jim zrovna mohl vopravovat jejich tupounský prehistorický počítače a hrama dojebaný operační systémy - ne a ne a ne. Já mám tu dovolenou místo neschopenky, jelikož jsem línej jít podruhý za rok k doktorce.

Ťapina bude s krávama (to nemyslím Vérru, PidiKláru, Šavlu a spol., tím chtěl básník říci, že jede na praxi starat se o krávy). Já maximálně vyvenčím psiska a koupím si něco na zub, až ta plná lednička dojde. Úplně největší výkon bude, pokud se stavím k máti. Budu tady sedět, koukat na filmy, dělat pořádek a hlavně dopisovat tady všelijaký ptákoviny, jak jsme byli kde na cestách a kdesi a cosi. Telefony nezvedám. Maximálně tak na mail se jedním okem mrknu. Ya basta.

---

Čtvrtek, 16.10.2003

Zlá choroba mne sklátila, sice mi ještě nezabránila jít do práce a do hospody, ale to je tak v zásadě všechno.

Pokusím se nějak zkonsolidovat, minimálně se zítra musím otočit zase v práci a v sobotu fotit na srazu, leč pak si beru dovolenou, týden budu doma s psama. Zas tady aspoň něco dopíšu, pokud nezhebnu.

---

Středa, 15.10.2003 - Kvakinovy barvičky podruhé

Zase přišel Velkej Šéf Kvakin na myšlenku - jest nám třeba nové konzoly. K alarmu. To je taková ta srandovní klávesnička, kterou se ten alarm ovládá. Má to několik tlačítek s čísly, pak je tam tlačítko "A" a "Enter". Ona je ta stávající totiž prý špatná. Tak zněl Kvakinův verdikt. Čili představa byla - zavoláme firmu alarmovou, zaplatíme jí deset tisíc a necháme si namontovat klávesničku novou. Tak.

Vcelku nás to udivilo, co naráz ta péče o alarm? On se totiž Kvakin onehdá dobejval o víkendu do ouřadu, spustil poplach a byl za trotla. Celé to odůvodňoval tím, že se s tou konzolí špatně operuje, důležité je, aby ta nová byla jednodušší. Po dlouhé době přesvědčování, že jednodušší než zadat čtyřmístný kód a stisknout dvě tlačítka ve správném pořadí, že jednodušší to už stěží bude, se nechal umluvit na fakt, že složitost operace teda zůstane, ale ta nová musí být hlavně větší, barevná a dobře čitelná. Větší a barevná a s většíma písmenkama, to celý za deset litrů, dobrej kauf. Inu, je to speciální zařízení, co už bychom chtěli, že?

Na spásnej nápad přišel Tlustej Vratočuč Gauner, co kdybychom se mu na to vyprdli a jenom mu nad to pověsili velikánský barevný schémátko, třeba si zvládne tlačítka odpočítat, ačkoli má vysokou školu, takže to zas tak jistý není. I Žufi usednul a schémátko vyrobil. Kvakin zhodnotil, že tedy dobrá, schémátko být může, ale on pořád nechápe, co s tím má dělat? Ono je to asi těžké, on je Velkej Šéf Kvakin natolik vytížen řízením ouřadu, že si zkrátka nemůže zapamatovat takto složitej postup:
1) Zadejte svůj čtyřciferný kód
2) Stiskněte tlačítko "A"
3) Potvrďte klávesou "Enter"

I dopsali jsme mu tam i tento postup. Po chvíli přišel vyvalenej Tlustej Vratočuč Gauner - prej se na to Velkej Šéf Kvakin díval a je mu to vcelku jasný, jenom teda nechápe, kde vezme to tlačítko "A" a klávesu "Enter"? Hmm, zapeklitý problém. Nakonec tam přibyly ještě dvě šipky - jedna s nápisem "Tlačítko 'A'" ukazuje na Tlačítko 'A', druhá pak, ta s nápisem "Klávesa 'Enter'" neomylně navádí ke stejně velkému obrázku Klávesy 'Enter'.

Žufi ještě původně navrhoval první bod návodu modifikovat vložením upřesnění:
1) Zadejte svůj čtyřciferný kód (jste-li Velkej Šéf Kvakin, pak váš kód je 1234, tedy zmáčkněte vlevo nahoře tlačítko s číslicí 1, potom hned vedle vpravo s číslicí 2, dále tu ještě kousíček doprava s číslicí 3 a nakonec úplně levou ve druhé řadě, ta má na sobě číslici 4)
ale shodli jsme se na tom, že to není úplně dobré, zvláště jestliže ta pomůcka má viset vedle té klávesničky. Vsadíme na Kvakinův (byť omezený) intelekt a vyčkáme, v nejhorším koupíme konzoli novou, tu za těch deset tisíc.

(Komentář kamarádky Scythay - "Héj, vy tam teda máte dobrý lamy")

---

V novinách jsem se dočetl zajímavou věc:

"... na přelomu srpna by 71 procent Bagdáďanů uvítalo, kdyby zde Američané zůstali déle, pro jejich rychlý odjezd se naopak vyslovilo 26 procent z nich.
(poznámka - řekl bych, že zbytek nemá vyhraněný názor)
Více než třetina obyvatel iráckého hlavního města se domnívá, že útoky proti americkým jednotkám mohou být správné. Celkem 19 procent je považuje za ospravedlnitelné, dalších 17 procent by je označilo za ospravedlnitelné za určitých okolností."

Těch ospravedlňovačů je tedy celkem 36 procent. Jestliže je pro delší pobyt kontingentu 71 procent, tak mi jich prostě sedm přebývá. Nebo je to možná tak, že těch sedm procent patří do obou skupin - je rádo, že tam američany má, protože je to senza příležitost sednout si do auta plného trhaviny a vyrazit na lov.

Alláh je velký.

---

Večer jsem byl zase s Bačou, Pepém, Tetkou Králičkou, Marťanem a Mišakowem v hospodě.

Bača se radoval. Prý už se zbavil šalináře. Tedy skoro. Ale už se na tom pracuje, už mají podnájem, teď jim jenom v nestřežené chvíli vyšoupnout kufry přede dveře.

Ale Bača vám přesto děkuje za dobré rady typu: "Nechť mu strčí do postele manžetku Lídu, třeba ho chuť usadit se u Bačů přejde." (Marck)

Kdyby se nepovedlo s podnájmem, prý to určitě zkusí, že ho taková trivialita a tutovka hned nenapadla.

---

Úterý, 14.10.2003

Je půl čtvrté ráno, už vlastně středa, já sedím u monitoru a sepisuju geniální tabulky pro MICR, takto Ministerstvo Informatiky.

Historie úkolu sahá hluboko do minulosti, to už kdysi dávno, to ještě nebylo žádný takový ministerstvo, jenom takovej plonkovní ministr, ani portfej neměl, flinkal se tam a lupal sekretářky. I jednoho dne povstal ten otylý premiér, co v každým viděl Hitlera, a (teď kdo ví, jestli to byla světlá chvilka nebo delírko) pravil: "Hele, když se teď furt mluví o tom Internetu, tady Kája Březinovic má prd co na práci, moh by vymyslet portál pro veřejnou správu. Času na to má dost, do konce roku to stačí." Milošek Zemanů tím myslel pochopitelně konec onoho roku, tedy roku 2000. Jenže Kája Březinovic šukání sekretářek nepovažoval za prd, nýbrž za velmi smysluplné ukrácení dlouhé ministerské pracovní doby, věnoval se mu zcela a doslovně s plným nasazením a na Zemana hodil kakáč, však on to s další lahvinkou beztak zapomněl.

Ožrala Zeman táhl do lesů, vod a strání, kde možná, když se přechlastá a rupne, způsobí jenom menší ekologickou pohromičku lokálního dosahu, tzv. zabylinění a zvýšení obsahu alkoholu ve spodních vodách, flákač Březina oplodnil všechny sekretářky a šel si užívat jinam, jeho vypleněnej ouřad převzal další takovej exot, Vláďa Mlynářů, ale aby se tam jenom tak nelajdal a nepotuloval, beztak už neměl do čeho píchnout, udělal z toho ministerstvo a začal vymejšlet lejstra dle logiky "Dej blbci funkci".

Proto tady sedím do noci a sepisuju moudře vypadající a naprosto zbytečný kokotiny. To je eště tak - existuje pojem ISVS, čili Informační Systém ve Veřejné Správě. To taky vymyslela ta Vláďova potměšilá parta, v zásadě to znamená program, software, ale né takovej ten běžnej, nýbrž ten, kterej slouží pro "naplnění funkce instituce veřejné správy", čili odůvodnění její mrzké komunikace. Třeba na finančním úřadu se za ISVS považuje nějaká databáze platičů a neplatičů, naproti tomu nikoho v tomto ohledu nezajímají nějaký texťáky a tabulkáče a hry a přehrávače CD a pornografie a jiné užitečné prográmky.

O každém ISVS je třeba vyplnit to blbcovo lejstro. třeba tam máme takovej srandovní prográmek na evidenci psů. Psy je třeba evidovat, aby se vědělo, kolik v okolí psů žije, do kolika bytů tedy neradno chodit krást, jaká je předpokládaná porodnost psů na metr čtvereční, kolik má průměrnej pes nohou, fenka varlat a kolik mají oba dohromady ocasů. Též je třeba každého chovatele zkásnout o litr za rok a tento obnos dát městskejm fízlům, aby měli motivaci pejskaře buzerovat (pokud ovšem neprší, není horko, nestojí vzduch, není vítr apod.). Tak hovoří zákon a jelikož jest to ze zákona pro buzeraci občanů, hups a ze srandovního prográmku je velice důležitej a zkoumanej ISVS.

Název systému: Evidence psů
Účel systému: Evidence psů
Stručný popis funkce systému: Systém eviduje psy.
Přínos systému: Ouředníci vědí, kolik se jim fláká po okolí evidovanejch psů.
Další přínos systému: Ouředníci můžou zkásnout majitele evidovanejch psů.
Nebyl by tam eště nějakej přínos systému?: Mno, v nejhorším si můžou ouředníci zjistiti, kdo psa evidovanýho nemá, můžou ho zaevidovat taky, vobčana zkásnout a eště mu napařit pokutu.
Přístup občanů: Přímý přístup pro občany není realizován, lze si informace vyžádati u ouředníků, ostatně kdo psa má, ten to asi ví, kdo ho nemá, tomu je to fuk.
Zabezpečení systému: Počítač se systémem je zamčenej v baráku a hlídá ho evidovanej pes.

Zhruba tolik obnáší moje prakticky celonoční práce. Potkám Mlynářa a hodím mu (jeho) pytel přes rameno.

---

Pondělí, 13.10.2003

Dobrá, pominu velkoryse drobné detaily, jako že je třináctého, že jsem zaspal a že se mne od rána všichni cíleně snaží nasrat. To jsou vcelku jevy běžné a opakující se, některé z nich i periodicky. Třeba třináctého bývá každý měsíc, že ano?

Zaspal jsem. Aha, to pomíjím. Pak se mne snažili vytočit s podatelnou. To pomíjím taky. Co už nepomíjím a nepromíjím a co stojí za povšimnutí, je spiknutí ohledně scanneru. Nedávno jsem v práci reinstaloval počítač. Třeba scanner ještě neměl nainstalovány ovladače, tedy ho nemělo co ovládati a scanner tedy nescannoval doposud. Od reinstalace. Právě dneska si naše nezodpovědná redaktorka Fišle vzpomněla, že tuze akutně potřebuje nascannovat obrázek jakési lebedy do našeho občasníku. To mi vyřizoval Žufi, poskok můj nejdražší (nejdražší, protože jediný, mít více poskoků, měl bych jistě i dražšího). I pravil jsem lakonicky: "Scanner Netanjahu, pošli Fišli do prdele. Teda výjimečně né doslovně," protože ho, rapla inžinýrskýho znám, to von by zvedl telefon, Fišli zavolal a pravil: "Egi říkal, že scanner Netanjahu, že máte jít do prdele." Proto jsem doslovně dodal to nedoslovně.

Mezitím jsem se otočil na sextretariátu. Tam jsem měl vzkaz. Prej má pro mne úkol sám Velkej Šéf Kvakin. Je totiž potřeba na sextretariát koupiti novou tiskárnu, a to takovou, aby tiskla barevně. Ajta, podívejme, a to jako proč? Abyste rozuměli, na sextretariátu maj tiskárnu. Jednu. Vlastně dvě, ale ta druhá je na prd, tu pomíjím a jenom už tři roky čekám, kdy chcípne. Takže vlastně jednu. Tiskárna je na stole u sextretářek, jelikož ty produkujou papírů nejvíc. Za rohem sedí tasemnice. Ta taky vobčas pracuje. Pak jsou tam Velkej Šéf Kvakin a Malí Šéfové Áda s JůHelákem. Vobčas každej něco. A JJíťa, právnička, ta tam má tu na prd, ovšem většinu věcí tiskne též na sextretariátu, jelikož by jí z naprdtiskárny při dokumentu nad jednu stránku asi jeblo. Ať to počítám, jak to počítám, furt mi to vychází sedm lidí v šesti kanclech na jednu tiskárnu. Tiskárna to musí bejt proto lejzrová, páč lejzrová je aspoň přiměřeně výkonná a s levným provozem. Když někdo chce něco barevně, zřídka, ale přece, řekne si nám.

Tak vo co teda jde? Proč barevnou? To jako barevnou laserovou? Né, že by mě to nelákalo, ale nejlevnější drek stojí kolem pětadvaceti litrů, bavíme-li se o trochu seriózní, řeč je mezi šedesáti a sto padesáti. Sice by se mi to líbilo a na tisk obalů na CD by to bylo celkem senza, ale furt se mi na tom něco nezdálo. I začal jsem se pídit.

Velkýmu Šéfovi Kvakinovi totiž přišel mejl. Ani se ouřadu netejkal, bylo to pro tu jejich teroristickou buňku, za kterou je zvolenej. Něco jako:

Svoláváme všecky za nás zvolený podloudníky na zasedání ve čtvrtek 14.11.2008. Zločinci z partaje.

A to, co bylo červeně, to když mu sextretářka Milaska vytiskne, tak vono to z té černobílé tiskárny nejde přečíst. Dobrá, a co mu to takhle přeposlat a nemazat se s tím? To nejde, to von Velkej Šéf Kvakin totiž nečte, protože je to dle něj v mejlu samá blbost. To už jsem se dostával do varu. Že Velkej Šéf Kvakin je mentální lajdáček a nečte mejl, to je stará známá věc, proto mu taky všecko posílám mejlem a beru to tak, že kdo mlčí, souhlasí. Jeho problém, má se řídit "Směrnicí tasemnice č. 01 o používání počítačové sítě" (to 01 je číslo té směrnice, né té tasemnice, tu máme jenom jednu a číslovati ji netřeba), to já moc dobře vím, že ve směrnici jest napsáno, pro koho všeho platí, taky jsou tam jmenovaní volení neproduktivní darmožrouti a jiné podpisové automaty, což je zrovna Kvakinův případ. Tu směrnic tuze dobře znám, páč jsem ju v potu tváře a za cenu ošoupání bříšek prstů vo klávesnici sám napsal. Ale kupovat kvůli tomu barevnou tiskárnu, hinaus lejzrovou? A to jste spadli z jahody, né? Předvedl jsem jim tam takovej orální či verbální průjem, dal k lepšímu pár peprných výrazů, naučil Milasku změnit barvu písma v příchozích zprávách, aby mu to mohla tisknout hezky černě na bílým, a s konstatováním, že pac a pusu Kvakinovi a tímto považuju otázku nákupu barevné tiskárny za vyřízenou, jsem se odporoučel.

Další údiv. V kanclu seděl vyvalenej jak pařez kolega Liška Podšitej, že prej hned teď potřebuje nascannovat jakousi smlouvu a kamsi poslat, Žufi mu prej tvrdí, že to Netanjahu a jak to teda je? Napočítal jsem do deseti a už uklidněně mu potvrdil, že to skutečně Netanjahu a až půjde, ať za sebou zavře dveře. Jenomže prej je to děsnej průser, von Liška Podšitej na nás tak spoléhal, na vypočítavé techniky, jací jsou šikovní, jak hned všechno zařídí a jaká je to pro ně maličkost. Když to neodejde dneska, milióny nedostanem, občani nám vychcípaj a eště taky nás před tím defenestrujou, jenom nechť si vzpomenu na Prágl, tam letěl voknem i písař, aby si moc nemyslel. A von, teda už zase zpátky Liška Podšitej, von na tom měsíc maká, měsíc ten papír študýruje a všelijak pročítá a teď takovádlenc pohroma.

Už jsem měl těch jeho lamentů dost. Co už s ním? Zabít? Zrovna dneska prej někde zas demonstrovali proti vraždění zvířátek. Sedl jsem a začal na webu hledat ovladače ke scanneru. Bylo půl čtvrté. Drivery měly pětačtyřicet mega. Hodinu jsem to cucal. Ale kůže Lišky Podšitýho byla zachráněná. Smlouva nascannována a odeslána. Včemž vešel do dveří Archanděl, to je stálej korespondent našeho obšťastníku, prej už je tu a jdem scannovat to bejlí. Fišle tak nakázala. Prej o půl paté je ten nejlepší čas.

Aha, takže jsem chtěl bejt za slušňáka a nakázal jsem Žufimu, ať nepošle Fišli do prdele doslovně. Nevím, jak přesně to bylo, ale nabízí se dvě možnosti:
- Žufi Fišli do prdele doslovně neposlal. Tedy vůbec. A Fišle si to vyložila tak, že momentálně se nám nechce, leč půl hodiny před koncem pracovní doby budem povolnější.
- Žufi Fišli do prdele poslal nedoslovně. Tedy málo. A Fišle nepochopila, proto se s Archandělem domluvila na tento čas, abych musel scannovat a nestihl ji už jít zabít.

S takovejma kolegama nemám nejmenší šanci dožít důchodu. Minimálně né mimo zdi věznice.

---

Pochopitelně toho bylo za den víc, když už si myslím, že hůř bejt nemůže, zavolám Ťapince, kterak mířím k domovu - je 19:25, za šest minut, t.j. v 19:31 jede tramvaj. Stojím na Malosu (pro Pražáky a jiné menšiny - Malinovského náměstí), čili 19:47 jsem na konečné, 19:50 doma. Můžem večeřet, Ťapinka na mne čeká s jídlem, machrovala cosi ohledně vaječných topinek.

Stojím tam jak hydrant. Šest minut. Nic. Deset minut. To už je pěkný zpoždění. Mezitím projela čtyřka, dvojka, čtyřka, sedmička, další čtyřka a cvičná jízda. Patnáct minut. To už začínám věřit, že mám nějaký vidiny na mínus prvou, že jsem zkrátka tu jedinou šalinu přehlídl. Kdepak. Při mým štěstí je někde problém asi v drátech nebo glajzách. Po dvaceti minutách přijíždí náhradní doprava, autobus, kterej ovšem končí pod Lesnou. Tak ještě přesedat.

Super. Ve 20:07 se můžem po přivítání pustit do studenejch topinek.

---

Aspoň že při tom cestování náhradním MěHroDem mě pobavil v novinách koloťuk Stáňa. Po tom masakru s krycím názvem Kryštof si potřeboval spravit reputaci, tak myslel, až vymyslel.

Jak organizoval tu minulou srandovní estrádu, všiml si, že když vezme čtyři tisíce fízlů, nikde mu moc nechybí. A vlastně za něco bejt placení musí. I s tím úhynem (neříkal jsem to?) kdesi v Českým Těšíně jich zbejvá furt dost - mimochodem, kauza Český Těšín, tři mrtví cajti a vraždící řidič, to je mazecová hysterie, co? Dokonce v tej Mladej Frontě se ňákej agilní občan zasazoval o veřejnou popravu. Nedělám si z toho prdel, fízlů je mi líto, ale podle situačního náčrtku do nich ten ožralej napálil na rovným úseku, když se otáčeli. A slyšeli jste někdy o §24 zákona 361/2000? A to, že při otáčení si musíte dávat majzla vy? A že vás nemá co zajímat, jak rychle jede ten za váma, jestli je ožralej nebo kýho čerta? Že je to v každým případě vaše starost? To máte to samý, jako když nekouknete do boční uličky vpravo, jelikož nabeton víte, že je to jednosměrka, odkud nic teoreticky nemůže vyjet. No, nemůže. Klíďo do vás někdo napálí. Třeba jenom veze někoho do nemocnice. A nebo ani to ne. On zaplatí pětikilo za jízdu přes zákaz, vy máte průser, protože jste nedali přednost. Tady bude potrestanej ten namazanej řidič, u toho to je jasný, ale jak tak na to koukám, poliši měli tak 50% toho, čemu se říká spoluvina.

Ale teda zpátky k dnešku. Stáňa Velký si všiml, že se mu těch cca 4000 kliftónů nějak nahromadilo, vcelku nikde nechyběj, předtím makali na silnicích, stáli tam ve větru a dešti a zevlovali, nechávali se přejíždět a kdoví co všechno, tak maj právo na odměnu, něco trochu zajímavějšího. I Stáňa je poslal na kontrolu bordelů - štětkám a pasákům ztěžovat práci. Všude naráz, v jedenáct v noci. Pročež svolal tiskovou konferenci, což se v tuto denní dobu a s normálníma ministrama dělá maximálně při vyhlášení války nebo živelné katastrofě, a přišedší (to je krásný slovo, co?) novináře informoval, že lov započal. Během několika hodin mu zúčastnění muži pořádku přivedli celých osm kuplířů. To je přece nářez jako kráva, představte si to procesí, osm kuplířů a každýho vede postrkem rovnejch pět set policajtů, to ho jako postrkujou před sebou, aby ho neušlapali. Přece jenom platí jakási presumpce neviny a zlotřilý kuplíř ještě nebyl pravomocně odsouzen. Ti musí mít z ostudy kabát. Ti kuplíři teda.

To je psina jako bejk. Až se budou zas ty čtyři litry přebytečnejch bengošů zas nudit, mohli by zatočit třeba s tím beznohým somrákem na čáře, to je něco jako prostitutka, není sice nějak moc povolenej, ale ani výslovně zakázanej. A jelikož nemá haxny, mohli by udělat po metru šňůru a podávat si ho až do vazební věznice do Bohunic, přičemž by se (vcelku správně) zjistilo, že k vazbě není důvod, žebrota není tak závažnej delikt, ovlivňování svědků je v tomto případě taky mimo, a onen dotyčný těžko bude z anatomických důvodů utíkat před vyšetřováním, čili suma sumárum by ho zase transportovali curyk. Koloťuk by vykázal činnost, jeho nadbyteční ozbrojenci by se nenudili a somrák by měl grátis vejlet, na jakým dík své tělesné konstituci už dlouho nebyl.

Jéžiš, já zas plácám, ale uznejte, že nápad je to dobrej.

---

Koupil jsem si píšťalku.

---

Neděle, 12.10.2003

Pokračuju v odpočinku. Sice už ne tak intenzivně jako včera, ale přece. Ačkoli nouze prý naučila Dalibora housti, mne vyhnaly spojenými silami prázdná lednička, došlý cigára a Ťapinka na nákup.

Po nějakým měsíci jsem tedy vytáhl kolo, vzal krosnu a jel. Věřili byste, že když máte na kole krosnu s patnáctikilovým nákupem, že máte rázem pocit, jako byste měli prdel na dvě půlky až ke krku? Fakt, myslel jsem, že to platí jenom u motorky. Kdepak, na kole je to to stejný.

Ale Ťapinka se pochlapila, udělala už třetí tuze dobrou polívku v životě a taky první štrůdl - pravda, konzistence mírně nevalné, ale chuti dobré. Přesněji řečeno - chuti zajímavé. Ono se to má totiž tak - další vobluda, Vérra, má chlapa, konečně. Vilém peče housky a Véřřin chlap podobně divnýho jména peče taky housky, anžto jsou za to i s Vilémem placení. To je taková písnička, o tom Vilémovi teda, kdybyste nevěděli, navíc ten Vilém v té písničce je smyšlenej. Véřřin chlap je skutečnej, skutečně je pekař a žádná písnička vo něm není. Ale ten nakukal Véřře a ta Ťapině, že aby byly jabka ve štrůdlu sladký, je třeba je posolit, to je prej ňáká úžasná fligna. Výsledek je takovej, že je to na první kousnutí slaný, pak se vám to rozplizne na jazyku, je to kyselý jak ščór a eště je to celý podmíněný tím, jestli se vám to podaří dostat do huby.

Dobře, kecám, je to poživatelný, slaný je to jenom trochu, kyselý taky jenom trochu a každej druhej kousek se nerozpadne. Ale ta poblífka v poledne byla fakt dobrá a pečenej vepř s brmborama taky.

---

Sobota, 11.10.2003

Ráno mne budí siréna, kvílení vězňů, řinčení okovů a řetězů a hlasy stráží.

Otevřu oči, jsou dvě odpoledne, nejde o sirénu, nýbrž o zvonek, řinčí maximálně psové obojkama, chrastí karabinky na vodítkách, psi kňučí, že se těší na procházku a ty hlasy? To si totiž pro psy přišly děcka vod Plešatýho Vejti a Žábiny, že je půjdou vyvenčit, Ťapina jim právě vysvětluje, že pes se venčí pokud možno tak, aby byly materiální škody co nejmenší a taky aby se někdy psové vrátili a ať už jsou děcka zticha, nebo probuděj Egiho a ten jim nakope prdel. Kdyby se Egimu chtělo z postele, určitě by tak byl učinil.

Takhle jsem si dal ještě chvílu pauzu a vylezl až do ticha bez psů.

To byl klid. A to mne motivovalo k tomu, že jsem se celou sobotu flákal a čuměl na filmy. Třeba takový Apollo 13, to už jsem dlouho neviděl, jak se tam Jim Lovell chlubí, že mají nejmodernější techniku, považte, počítač, který se vejde do jedné místnosti.

---

Pátek, 10.10.2003

Ráno se snažím dostat do práce. Teda tak zas úplně ráno to není, furt trvá ten tejden, kdy mám na krku psy, Ťapinu fuč, Invex na krku vedle těch psů a vůbec spoustu starostí, radši jsem nahlásil, ať se mnou v hokně moc nepočítaj, že se tam sic objevím, ale nehlášeně, plíživě, skoro jako nějaký odporný kontrolor. Každopádně přijít pozdě a odejít brzo. To je tendlencten tejden hit.

Tak teda se snažím tam ráno probojovat. Zastaví mne sousedka. Potkám na ulici známou. Než se pozdravíme a prohodíme pár vět, namotá se k tomu další soused, zrovna teď má největší touhu mne zpovídat, jakej tak počítač by se dal koupit vnoučatům? Kolik to asi stojí? Novej nebo vojetej? Urval jsem se s tím, že mu to zkalkuluju, jenom co budu mít čas. Beztak mi mezitím zavřeli trafiku.

Už už stojím u šaliny, před tou zavřenou novinárnou, cožpak o to, cigára mám, ale číst v tramvaji není co. Smutně vejrám a ke mně se přišoupá babička a ptá se: "Mladej pane, můžu si na vás šáhnout?" Jsem vedle jak ten modřín. Jasan. Jedle, už vím. Proč si na mě chce jakási babice šahat? To je nějaká nová úchylka? Kdyby já na ni, je to gerontofilie, to bych eště teoreticky z dob studií znal, ale takhle? A čumí mi do výstřihu, ačkoli žádnej nemám. Několikrát jsem musel zamrkat, abych se dokázal soustředit, aha, bylo to prozaičtější, bába vejrala na můj skvělej svetr Huňáč. Takhle se věci mají, né, že by šla po mně, už jsem to dával do souvislosti s tím včerejškem, kdepak, babka je materialistka, svetr děsně robustní o výměře plachty na kamionovej návěs ji uchvátil. Eště že si ho nechtěla třeba vyzkoušet. Ajaj, teď to tady píšu jako dramatickou historku, Ťapinka mi čumí přes rameno a machruje, jakýho hezkýho Huňáča upletla, že se i babičkám na ulici líbí. Co by nemachrovala? Ji nikdo ošahávat nechce, tak závidí. Tím je to.

Abych to zkrátil - ačkoli jsem byl na vrátnici v devět, ke mně do kanclu a ke kafi se mi podařilo probojovat asi o půl jedenácté, to pořád někdo něco chtěl a někdo jinej něco nevěděl, taky i třeba někdo stejnej něco nevěděl nebo zas ten někdo jinej něco chtěl. A tak to šlo furt.

Jelikož jsem se zmínil o Ťapince, je třeba dodat, že se k večeru vrátila po tejdnu z výjezdní praxe. Tedy ze zimy, z mokra, od krav a ovcí. Ani moc nedržkovala nad mým týdenním působením, pouze se pozastavila nad faktem, že má cestu k posteli zahrazenou počítačem, kde se vzaly na stole zase jakýsi disky a chladiče a proč je tady navíc monitor a jestli může odklidit tu klávesnici z gauče, to byly tak všechny výhrady, lakonicky mi oznámila, že přijde šílená Jola si k nám vyprat, to je taková jejich novinka, že si k nám šílená Jola chodí prát, obvykle třeba v pátek v osm večer a v jiné nejnepředstavitelnější doby. Čímž se rozplynula vidina klidného večera, počkal jsem si na Jolu a i s Ťapinou je vypral. Vypral jsem je do hospody.

Vím, čím to je, že došlo k tak málo třenicím, jednak jsem ty dvě vyhodil zavčasu, druhak podle Ťapinčina líčení zimy, mokra, krav a ovcí byla ráda, že je doma v teple, suchu a má tady jenom dva psy a jednoho vola, kterej jí to všechno trpí. A visel nad ní meč Damoklův, že vodevře hubu a pude zas na špacír, to taky.

---

Čtvrtek, 09.10.2003

Tragédie. Doteď se z toho nemůžu vzpamatovat. To je pořád keců o neúctě ke starším. Pche.

Všichni prý jenom nadávají na důchodce, mládí si neváží moudra a zkušeností. Kde ti lidi takový kecy berou?

Není to žádná pravda. Nebo že bych narazil na řídkou výjimku? Ať tak nebo tak, na jednu stranu velmi potěšující, na druhou bych se měl velice vážně zamyslet. A proč vlastně?

Nějakej školáček zblblej takovouhle informační masáží ve škole, doma, ve Studiu Kamarád nebo jak se ta trotlovina dneska jmenuje, zpitomělej propagandou, Rychlejma Šípama a Ninja Korytnačkami, tak takovejhle parchantík mi dnes v šalině nabídl místo k sezení ...

---

Mimochodem, víte, jak pořád tvrdím, že pes byl Ťapinčin nápad? Tak jeden z těch jejích pitomejch nápadů jsem o půlnoci honil půl hodiny kolem baráku. Právě teď s tím nápadem nemluvím a zítra bude přísně potrestanej. Půjde za mříže. Aspoň čumákem. Nepodmíněně. A bez možnosti odvolání.

---

Středa, 08.10.2003 - Invex, porada a šalinář

Invex. Porada na Magorátu. Do hospody s Pepém, Bačou, Tetkou Králičkou, jejím posledním manželem Jirkou a spol. Aspol byli klasicky Radek a Martin. Do toho venčit psy.

Na Invexu to bylo. Bylo to cítit na každém kroku. Invex má bejt prej počítačovej veletrh. Má. Není. Změnilo se to. Show. Velká, dutá, prázdná, nicneříkající show. Exhibice. Informační hodnota nula. Každej rok říkám, že už tam nepůjdu. Každej rok tam jdu. Blbec. Když budu chtít vidět do syntetickýho rytmu křepčící dívčiny, zajdu si někam do bordelu. Nebo na diskotéku, v tom není až tak velkej rozdíl. Hnus. Plný "Zetko" her, stroboskopy, překřikující se zmrdi na pódiu. "Kdo chce tuto úžasnou a skvělou hru na CéDééééé?" A mrd cédéčko do davu. Jednu pipku pod pódiem tím trefil do voka, ostatní ji ušlapali. I s CéDééééé. Všude to tam bylo přítomné. Zvracet se mi z toho chtělo. Jedno velikánské - PRRRD.

Porada všech vypočítavejch techniků z různejch ouřadů na Magorátu. Podle vošoustů z MICR, to je takový to divný ministerstvo, co doteď nic smysluplnýho neudělalo (nic za pár miliard, slušný skóre), jelikož jeho ministr má nejvíc na práci hrát si na Invexu stupidní počítačový hry, tak podle těchto nablbů je potřeba, aby každej informační systém ve státní správě prošel jakousi atestací a certifikací. Teda, skoro každej. Takový ty obrovský - armádní, policejní a podobný, ty mají výjimku. Pak se danej problém taky vztahuje pouze na ty, které přímo komunikují s jinými podobně postiženými systémy. Takhle nám to tam asi hodinu vysvětlovali. A prý, jestli je to každýmu jasný? Přihlásil jsem se a pravil, že jestli jsem to dobře pochopil, tak jelikož v Brně nic nekomunikuje s ničím, anžto nic není s ničím propojený, tak jestli bysme nemohli jít domů? Ale né, to jsem to špatně pochopil, prý je to jinak, že se výhledově počítá s tím, že to komunikovat bude, hned, jak bude ta "metropolitní síť". Jo, vo tom jsem přesně mluvil, to je takový to propojení všech ouřadů ve městě, na to je placenej celej mančaft, Odbor Městské Informatiky se to jmenuje, ti to maj celou dobu v merku, jenom za posledních šest let na tom jaksi nezapracovali ani o píď. Prej nejsou peníze. Vida, to mi připomnělo minulou poradu, tak jsem se na to zeptal. Ona totiž měla zasedat nějaká Rada nebo Zastupitelstvo nebo jak se ta teroristická buňka jmenuje, tam na to měly bejt schválený peníze, je to tak? No, zasedali. Ale jestli byly schválený ty peníze? No, to je zatím jenom takovej návrh. Aha, nebyly, návrh je, šest let plus jedno dnešní odpoledne, to už se to nezblázní, teda nic nekomunikuje, na komunikaci peníze nejsou, co kdybysme šli teda domů? Že prej né, že je potřeba se domluvit na těch certifikacích a atestacích. Hmm, jedinej systém, kterej by něco takovýho potřeboval, to je Radní, takovej ten moloch, jak vo něm furt píšu. Ten beztak žádným atestem neproleze, že ne? No, asi né. A co budou ministerští vopruzáci dělat? Daj nám prachy na novej? No, to asi né, ale bude se vědět, že ten systém je zastaralej. Fajn, to víme už teď, že je zastaralej, nebudem si z toho dělat těžkou hlavu, co kdybysme šli domů? A tak jsme šli domů.

Výsledek stejnej jak na tom Invexu - obrovský a takřka hmatatelný prd. Zase se mi z toho chtělo blejt.

---

Trochu mi spravil večer náladu Bača v hospodě. Bača má totiž poslední dobou novinky. Bača má totiž dceru Brďu. To je stará věc, i ta dcera Brďa je stará. Teda né moc, ale z hlediska dneška to není žádná novinka.

Bača má i spoustu jiných věcí. Počítač. Digitální kameru. Jako zrakově postižený musí mít digitální kameru. Též manželku má. A byt. Takových věcí Bača má.

Bačovi jako poslední součást inventáře přibyl šalinář. Bača má šalináře. Né, nedivte se, to není Bačovo povolání, ačkoli bych se ani nedivil, když jako slabozraký mohl dělat u bezpečnostní služby, Ostrex se to jmenuje, zrovna na tom výstavišti hlídal expozice. Slepejš. No jo, von by taky ukecal každýho. Ale to je taky minulost. O tom jsem začínat nechtěl.

Bača má tedy šalináře, šalinář má úzkou souvislost s bytem, manželkou, Brďou a i jinými výše zmíněnými proprietami. Šalinář chce osouložit Brďu. Copak vo to, to není v dnešní době nic tak divnýho, jenomže šalinář je děsně mazanej. Šalinář se jim totiž už nakvindoval do bytu, okupuje Bačovu pracovnu s počítačem a kamerou, navíc nahecoval Brďu, že by mohli ve svazek manželský vstoupit. A nakukal jí to tak dobře, že ta to teď vydává za svůj nápad.

Bačovi se pochopitelně celá situace ani maličko nelíbí a kuje pikle, kterak se šalináře zbavit. Třeba by mohli s Brďou zkusit někde spolu nejdřív bydlet, tak si to Bača představoval. I podnájem jim sehnal. Mladí se na to šli podívat. Jaksi se jim to ovšem nelíbilo a ještě týž večer měl Bača Brďu i se šalinářem zpátky doma. Prej je jim tam nejlíp, však kam by chodili. Očividně tak docela nepochopili, co se po nich chce. Nebo jinak, očividně dělali, že nepochopili, co se po nich chce. Však je jim doma nejlíp, přesně řečeno u Brdi doma a v šalinářově novém domově, tak kam by chodili?

Bača má nervy v kýblu, hlavu v pejru, zaděláno na infarkt a třetí bypass. Proto dneska, trochu proti svému zvyku, vzal do hospody i manžetku Lídu, trochu se ožrali na žal a kuli pikle společně. Nevím, jak to dopadlo, musel jsem jít domů dřív, za psama.

A pejsci mě vítali a byli tuze rádi, že páneček přišel. Kdopak asi vítal Baču? Tipnul bych, že šalinář.

---

Já vím, sice jsem ještě pořád nevyhodnotil minulej fotokvíz, ale tak mě vám napadlo, ani by to třeba nebyla soutěž, ale poslyšte, kdo by měl nějaký nápad, jak se zbavit šalináře, napište mi ho. Předám.

---

Úterý, 07.10.2003

Byli tu. Hajzlíci. Teda hajzlíkoví specialisté. Vodoměři. Vodoměroví mágové. Přišli (pozdě), vyměnili vodoměry (přes stanovenej čas) a odešli. Nenatéká nádržka od hajzlu, z trubky pomalu kape voda. Myslím, že jsem udělal dobře, když jsem se s nimi nijak srdceryvně neloučil. Asi je zejtra uvidím znova.

Vlastně setrvalej stav - všecko v kopru. V práci dva nový subsystémy, jedni nechápou jeden, druzí nechápou druhej. Specialisté nechápou ani jeden. Voda teče, hajzl neteče. Panička kdesi na severu Moravy honí hospodářská zvířata, dneska prý ovce, psy mám na krku. Aspoň, že tu Mášenu (snad) přešel ten průjem a že mám od Fabiáka kartičku permanentku na Invex.

V hospodě jsem byl, s Kate, místo Scythay tam byla Lucie (počítám-li ženský na kusy, jde o plánovanej stav), též Dufalík pro obveselení. Ten se mi taky postaral o odvoz domů. Dufalíka totiž přepadla chuť na rum. Seděl, fňukal, naříkal. Mumlal si nešťastně: "Ach, já nebožák, tuze bych si dal rum, jenže když já tady mám auto. To se nesmí, dát si rum a pak jet až do Soběšic přes Lesnou. Taky kdybych si dal ten rum, kdopak by odvezl Egiho domů? Achich ouvej." Posléze jsme našli kompromis. Dufalík si dal jeden rum. Seděli jsme dvě a půl hodiny. Aby měl jistotu, odvezl jsem se jeho autem já domů, on si tady dal ještě kafe, hodinku poseděl. Pak už si mohl jet, kam se mu zachtělo.

Pointa dne? Žádná není.

---

Pondělí, 06.10.2003 - Strašlivá bilance

Negativa - Part I:

Negativa - part II: