Jelikož mi to furt bylo líto, že tady s těma odkazama su na štíru, furt mi tady někdo z oblíbenců chyběl, založil jsem takovou malou sólo galerii mých zdrojů nazvanou "Gdo Eště?", všelijaké deníčky a stránky, které stojí za to přečíst, dokonce i mně, tedy už jó musí bejt vo co stát, pak taky bláboly, kterejm se máte vyhnout a kdoví co tam všechno naperu.

Tady jenom pro názornost uvádím krátký výtah (těch přečteníhodných), oč jde, to si můžete přečíst právě v tom přehledu:

1. 500 ml vody nalijeme do středně velké pánve. Obsah sáčku vsypeme do horké vody, důkladně zamícháme a přivedeme k varu.
   (Potud pravda.)
2. Za stálého míchání vaříme na středně silném plameni asi 7 minut, dokud se nevyvaří všechna voda.
   (Tak bacha - buď můžete vařit sedm minut nebo dokud se nevyvaří všechna voda. To je značnej, cca dvojnásobnej rozdíl. Jelikož v dalším bodě je cosi o lití vajec, přiklonil jsem se k variantě číslo II a klohnil to tam asi čtvrt hodiny na největším plameni, sedm minut je utopie.)
3. Přidáme 1 polévkovou lžíci oleje, zamícháme, přidáme 1 rozšlehané vejce, krátce asi 30 sekund orestujeme a ihned podáváme.
   (Mno, jedno vejce je jak když myš prdne do Atlantiku, to tam pak vidíte akorát takový světlý tečky, dvě tečky na tři nudle. To nemá valnej efekt. Dvě vejce, to už začíná mít trochu úroveň, tři je optimum. Vyzkoušeno.)

Ale tohle dojde každýmu, kdo se to pokusí zpoživatelnit. To je maličkost.

Spíš by mě zajímalo, kterýho kokoťáka napadlo, že to jsou 2 porce ??? To jim to tam v té fabrice dávkuje snad sbor anorektiků bo kýho ďasa? Nenechte se napálit, je to s bídou jedna hubená porce.

O Kachně se zastavilo auto. Napadá mne taková moje častá věta, ale já ji neřeknu ...

Pondělí, 17.11.2003

Z nedostatku jiných témat (ano, opět jsem se poflakoval a dělal prd) bych se ještě krátce vrátil k pátečnímu tématu. Teda už né k té nehodě, čert to vem, ale k myšlence oné nezodpovědnosti.

Třeba v té dopravě to platí dvojnásob, nebudu polemizovat, od které třídy je na základní škole dopravní výchova. Do nás to částečně cpali tuším už ve školce, v první třídě aspoň základ a pak od druhé třídy tomu byly vyhrazený samostatný hodiny. Korunováno to bylo získáním "Průkazu cyklisty" v deseti letech, což sice byl papír na pendrek, ale tomu předcházelo intenzívní dopravní školení na hřišti, s fízlem k tomu, to musel každej jakž takž ovládat aspoň elementární věci - hlavní a vedlejší silnice, jízda při krajnici, povinný vybavení, přednosti, znamení o změně směru jízdy, osvětlení za snížené viditelnosti, ale i znovu a znovu přecházení, chování chodců, organizovaný útvar chodců a podobně. Asi do nás nekrmili paragrafy určující, kdy může a kdy nemůže vjet souprava o celkové hmotnosti převyšující 3500 kg na silnici první třídy, což by v dané situaci nemělo valný význam.

Nehledě k tomu, že mne odmalička fascinovaly dopravní prostředky a právě ten jejich pohyb. Už v nějakých třech čtyřech letech jsem znal zevrubně všechny dopravní značky (z jakéhosi kapesního kalendáře), pravda, neměl jsem ucelenou znalost toho, jaký je přesně rozdíl mezi "Zákazem stání" a "Zákazem zastavení", asi jsem se spokojil s vysvětlením, že by se tam nemělo parkovat. A ze zadního sedadla jsem vždycky u značky "Dej přednost hlavní silnici" hrdě hlásil: "Tatýýý, paba dobýýý", tedy pochopitelně jenom v případě, že paba dobý alias zprava dobrý skutečně bylo. A tatý mi, když to nebylo tak docela jistý, vždycky jasně vysvětloval: "Mišo, dávej si majzla, nikdy neviš, keré trotl za tym volantem sedi." A podíval se doprava, jak to s tím "paba dobý" vlastně je.

A jsme u toho. Opakovali nám to pak i v autoškole - stokrát vám může spolujezdec hlásit, že zprava je to dobrý, vy tam vjedete a ono to zprava dobrý nebude. Co pak? Teda krom toho, že pak bude následovat jedno velký "Bum", tříštění skel a skřípění plechů? Kdo za to může? Řidič. Ten nemá co poslouchat jakýho nablblýho spolujezdca. A dál - taková přednost zprava, úžasná věc. Vy si takhle jedete a natuty víte, že doprava odbočuje jednosměrka směrem od vás. Čímž pádem by odtam logicky nemělo nic vyjet. Nepřibrzdíte a jedete. A zprava taky. Ňákej blb si to popletl (v lepším případě) a vyfičel si to (do vás) z protisměru. Co na to řekne fízl, kterej se za několik hodin od nahlášení nehody doštrachá? Mno, tomu debilovi dá tak litr pokutu za jízdu v protisměru a vám sebere řidičák za těžkej přestupek - nedání přednosti (jo, dneska je to trochu jinak, ale princip zůstává). Havárii jste zavinili vy a v nejlepším případě budete platit jak voteklí celou škodu. Spoléhat? Jděte se vycpat.

Na co je na silnici spoleh? Onehdá si vystupuju ze šaliny a ze zvyku nejdřív vykouknu, samozřejmě mě jakejsi vesničan s espézetkou BO málem sejmul - teda kdybych se spolehl na to, že má za tramvají v zastávce zastavit a umožnit cestujícím bezpečný výstup a nástup. Pičovina. Koukat a koukat a promyslet všechny varianty, který ten vomrďák může udělat. Jo, starý dobrý SPZ, to byl aspoň geniální vynález, jak jste viděli třeba Šumperk nebo novej okres Jeseník, v zájmu zachování celistvosti vozidla se vyplatilo zdrhat, totéž při setkání s KIkinem z Karviné, to zas přibrzdit a nechat ho se někde za zatáčkou zabít. Dnešní nové "registrační značky" či jak se ten bazmek jmenuje, to je jeden velkej úchvat, na druhé pozici má jedno velký B a poznáte z toho tak hovno, jestli je to Brňák, kterej už v životě aspoň matně viděl semafor, šalinu a pro trolejbusy vyhrazenej jízdní pruh, nebo nějakej trubec z jakési příšerné ďoury poblíž Hodonína, před kterým je třeba mít se na pozoru. Nikdy to neplatilo stoprocentně, ale ve velké většině případů ano.

Krapítek jsem zběhnul od tématu, eh, co jsem to? Jo, už vím, vystupuju ze šaliny a hned jsem tím pádem u těch chodců. Přednost na přechodech, to je terno. Naštěstí už pominulo počáteční období po změně zákona, kdy tady pod Lesnou se o babku přecházející na červenou málem zastavilo auto, ta mu ještě začala bušit holí do nárazníku, že ona má od Novýho roku absolutní přednost, v televizi to tak říkali a ji teda nějakej semafór nezajímá. To bylo tuze veselé. Ale i tak spousta chodců dostatečně zřejmě nehodlá. Nehodlá co? Ono je totiž v Silničním zákonu (361/2000 Sb., §5, písm. h) napsáno, že je řidič povinen: "umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky". To je to, chodcovo hodlání musí být zřejmé. Chodec je však tupé hovado, zevluje u přechodu zády k vozovce, namlouvá si tam snad nějakou prostitutku, ta mu řekne moc vysokou cenu, chodec udělá obrat o stoosmdesát stupňů a skočí přijíždějícímu vozidlu přímo pod kola. Budulínku dej mi hrášku, povozím tě na kapotě. Nehodlal dostatečně zřejmě. Chodec se má dopinožit k přechodu, tam kouknout doleva a doprava, počkat, až případné přijíždějící vozidlo sníží rychlost natolik, že bude jasné, že ho vidí a brzdí kvůli němu, a i kdyby ne, aby jelo tak pomalu, že by náš milej chodec stihnul zdrhnout. Jakmile nejeví zřejmé hodlání, je obvykle mrtvej. Dokazují policejní statistiky. A proč? Protože se zase spolehnul na nějakej předpis. Předpis vozidlo stěží zastaví.

Vím, o čem mluvím. Kdysi před lety při cestě v Práglu z Hradčan dolů do Dejvic na Kulaťák, na mokrejch kočičích hlavách, mi takhle bez rozmyslu (ani ne na přechodu) vběhla babka pod kola. Vběhla, přeběhla pravej pruh a uprostřed mojeho ji naráz dostihla její porucha končetin, sklopila do té doby výhrůžně napřaženou berlu a počala se belhat. To celý v rychlosti sice zanedbatelnejch asi padesát (ještě platila ve městě šedesátka), ovšem ten povrch s tou břečkou. Docela hnusnej pocit, řítit se takhle na člověka, kterej to sice má už z principu "za pár", ale přece jenom by mohl ještě nějakej ten pátek předejchat. Následovala asi desetina sekundy na rozmyšlenou. Zatroubím - bába by asi stihla uskočit zpět do pravého pruhu. Jenže to by si moc nepomohla, tam jela ona pověstná Tatra se štěrkem. Čili brzdy. ABS zapracovalo, zastavil jsem metr od ní. Na co spoléhal ten mamrd za mnou, že nedodržel bezpečnou vzdálenost, to vážně nevím. Každopádně on ABS neměl. A k svýmu překvapení zjistil, že jeho VW Golf se do kufru Felicie Kombi nevejde. Tož tak.

Tak je to se vším. Každej blbec spoléhá na něco. Vím o dost lidech, kteří o mně tvrdí, že su fanatik, skeptik a přeborník v katastrofických vizích. Prdlajs leda. Když říkám, že do toho a toho počítače je potřeba dát druhej disk, aby bylo na co zálohovat, už jsem zažil několik shořených disků. Jestliže ten a ten počítač je u EFXka, kde se o peníze stará hamižnej mentální lajdáček - šéf Bóďa, druhej disk mi nekoupí. Disk shoří a pak mi untršéf Béďa brečí do telefonu. Povídám Plešatýmu Vejťovi, ať si svoje data pálí na cédéčka. On je línej. Disk mu shoří taky. Brečí. A proč? Obojí spoléhali na to, že to eště ňákou chvílu vydrží.

Znáte tu hádanku, jakej je rozdíl mezi optimistou, pesimistou a realistou? V učení. Optimista se učí anglicky. Pesimista se učí rusky. Realista se učí střílet. No a já su ten realista. Nikdy nespoléhám na nic a na nikoho, aspoň ne výhradně, kdykoli komukoli předáte jakoukoli zdánlivě bezvýznamnou drobnost, to je jako byste podepsali, že dotyčnej to zaručeně zmrví. Jednu velkou pravdu měl jistej pan podporučík, kterej nám vždycky říkal: "Vojáci, jistota je kulomet."

Snažím se radit a snažím se radit podle svýho instinktu. Ať se nediví ten, kdo mě neposlouchá, že je pak moje nejčastější věta: "Já jsem vám to říkal." To je prostě osud.

To jsem zas cosi vyblil tady. Ale přece to nebudu mazat, když mi to takhle napsaný přijde divný, něco na tom přece jenom je ...

Však co jinýho o dnešku? Prdnul jsem sem ty fotky z teho Práglu.

A Ťapinka udělala ale bombastickej oběd.

Neděle, 16.11.2003

Tři hodiny jsem se zase drbal s těma oknama, s tím těsněním. Jestli by nebylo lepší vzít si přes zimu doma na sebe svetr? Což vo to, nalepit to, to je sranda, ale odstranit to starý, to je estráda, vzpomínám si na bejvalýho kolegu Mikyho, jak potřeboval přichytit jakejsi držák kamsi. Přilepil to vteřinovým lepidlem a pochvaloval si: "A drží to jak helvítská víra." No, přesně do chvíle, než zjistil, že pod tím snad měl vést ještě jeden jakejsí kábl nebo co. To jste pak viděli takovou srandovní postavičku, jak to páčí šroubovákem, zapřenej nohama o zeď a ječí: "Zááátracenííí Helvííítííí." Tak to je přesne vono, co já tady předvádím.

Po estrádě s těsněním a po obědě bylo potřeba zajít na velkej nákup. Ťapinka si všechno pečlivě sepsala a měla o tom celkový přehled: "To je mi fuk, hlavně pro mně novej antiperspirant." To byla, pěkně prosím, odpověď na můj dotaz, co koupíme Egíčkovi k jídlu.

Jak antiperspirant? Jsem si nevšiml, že by vyvíjela jakousi nadměrnou aktivitu. Chodí do toho hula-hop, na érobik, každej asi třetí tejden, ale že by to bylo důležitější než moje jídlo? Načež se mi dostalo přednášky, že to nejni jenom na to, aby si člověk zblblej reklamou koupil takovej antiperspirant a pak vylezl na kopec, to je jenom mámení a expresivní vyjádření, dneska to patří k životnímu stylu a kdesi cosi. A jestli já antiperspirant nepoužívám?

Dělá, jako kdyby neměla zmapovanou celou koupelnu, kdykoli mi jakejkoli přípravek dojde, už po dvou měsících ječí, jak je možný, že se tam furt válí ta lahvička? Není těžký mít to vočíhlý - přípravky mám asi čtyři. Sprchovej gel obyč, litrovku šampónu kopřiváku a vodu po holení, kdyby mi třeba při něčem ohořely fousy na půlce držky, abych si mohl voholit i tu druhou. Čtvrtá moje lahvička je takovej ten deodorant nebo jak se to jmenuje, zkrátka i u chlapů se tomu bůhvíproč říká pičfuk, přijdu do hypersupermegašpeciálmarketu, stoupnu si před regál a bafnu první, co mi přijde pod ruku. Pak se dá k mým přípravkům připočíst alikvotní část společné zubní pasty a mejdla. Toť vše.

Nadměrně neperspiruju, snad se ze mne neline žádný puch, aspoň si zatím nikdo nestěžoval. Po moderním životním stylu je mi tak pendrek. Můj životní styl sestává z toho, že se obvykle ráno umeju a učešu, večer jakž takž osprchuju a povětšinou dvakrát denně si vyčistím zuby. Jednou měsíčně zajdu k chlupodravci nechat si hubu vošmikat, aby mi to nelezlo do kafe, vlasy mi zkrátí sama Ťapina odhadem čtyřikrát do roka. Dohromady se to dá eště pořád nazývat "bezúdržbovým modelem". To je ten nadnesenější výraz. Už jsem slyšel i podobně výstižné "pračlověk", leč to není tak skvěle opisně řečeno.

Když si k tomu přičtete tričko nebo flanelovou košili, vytahanej svetr a džíny důsledně klasického střihu, o víkendech maskáče a kanady, tak to je prosím můj životní styl. Nevzpomínám si, že bych kdy podléhal jakým módním stylům a trendům. Čepice s logy věhlasných firem nenosím (ani bez kšiltu ani s kšiltem na libovolnou stranu), maximálně tak v zimě v lese kuklu. Na vojně, tam nás nutili nosit polní čepici nebo baret, to je ale jiná kapitola. Nejsu nikde počmáranej, nemám žádným kovem propíchlou hubu ani jiný orgán. Jsem úplně a dočista out, ale děsně spokojenej.

Večer se stavilo Kachně, to jsme přežrali a zase katapultovali do tmy. Žádný srdceryvný loučení, ve středu je tady zas.

Jo, a jak jsme šli předtím na ten nákup, tak jediný, co Ťapinka zapomněla doma, byl ten seznam. A antiperspirant antiperspirující v požadovaných kritériích beztak neměli. To má z toho, můj šampón kopřivák maj dycky.

Sobota, 15.11.2003 - Dvojí poučení ...

Kdesi jsem četl, že pro harmonický psychický rozvoj osobnosti je třeba na každý den mít plán. Co chci udělat, čeho chci ten den dosáhnout, v jakém pořadí a po jakých krocích to budu dělat, časový rozvrh.

Na dnešek jsem si jeden takový stanovil. Budu dělat akorát tak "hrubé hovno", jak říkávala naše sousedka, stará Jandovka.

Musím říct, že jsem psychicky harmonicky rozvinut, jelikož jsem se plánu usilovně držel. Produkt? Se ani neptejte.

Ale abych nebyl za skrblíka, udělám druhé poučení (první bylo s tím harmonickým rozvojem), poučím pana Howadoora, k čemu jest a jak vypadá taková frézka na sedýlka.

Frézka na sedýlka je důmyslný nástroj, kterým se frézují sedýlka ve vodovodních bateriích. Příklad - vycházejme z předpokladu, že vodovod kape. S největší pravděpodobností je v čudu těsnění. Demontujeme kohoutek, demontujeme ventil, těsnění vyměníme, složíme to celý zpátky v opačným pořadí, mladý voják - hotový kouzelník, sám jsem to uměl od nějakých devíti desíti let.

Jenže to může být zapeklitější. Pod těsněním je v baterii takovej divnej kovovej kroužek, sedlo nebo sedýlko se mu říká, a ten se celkem festovně zanáší vodním kamenem. Čert ví proč. Jednak přes to jde veškerá voda, druhak tam možná zůstane úplně titěrný množství skřípnutý tím těsněním, ačkoli voda zrovna neprotéká. Zas to není tak dramatické, po měsíci tam nemáte krápníky, ale pravda je, že tohle místo je asi nejvíc zašutrovaný. Když to tak necháte, důsledky můžou být dva - voda kape i skrz nové těsnění, to pokud už je tam toho vodního kamene dostatečné množství, nebo sice nekape, ale nové těsnění se opotřebovává mnohem rychleji, to pak můžete nadávat, jaký fórový gumičky vám to prodali, kdysi to bejvávalo lepší, za bolševika by se to nestalo. Pche, prd, sedýlka máte zasviněný, to je celý kouzlo.

Pak je třeba vzíti špeciální frézku a ten šutr vodtam vylágrovat. Vypadá to jako z takové divné strany ozubený kolečko, tam, kde byste zuby nečekali, to je právě ta frézka, ta je našroubovaná na tyči zakončené kolečkem do dlaně, někdy to může bejt i kohoutek z radiátoru. Ta tyčka vede ještě skrz další kus železa se dvouma až třema různejma závitama, ty se našroubují do té díry po ventilu. Na kolečko v dlani se zatlačí a šmrdlá se s tím dokolečka dokola, frézka rejdí po sedýlku, frézkuje, vodní kámen ničí, drtí, drolí. Pak to z toho vycasnujete (moje nová frézka je high-tech, ta má i zpětnou pružinu), odšroubujete a máte sedla krásně ofrézkovaná a vodního kamene zbavená. Můžete vložit náboj ventilu s novým těsněním.

Pozor, není potřeba (asi ani žádoucí) dělat to důsledně a moc intenzivně pokaždé, to potom zas nad normu obrušujete ta sedýlka a dřív byste je museli měnit, příliš obroušená netěsní taky. Tak nějak střídmě a s rozmyslem.

No a tady je ten vlastní zázračný nástroj:

Pátek, 14.11.2003

Rozmrzelost, tak by se dal dnešní den charakterizovat. Pravda, ze začátku to tak ani nevypadalo, Ťapinka mě budila, odmítl jsem vstávat, zaspal, no co co, ani ne v deset jsem byl v práci, beztak chodím poslední dobou nějak moc včas. Jenže jsem si cestou koupil tradičně noviny a tradičně se do nich začetl.

Článek - Řidič zabil dítě na přechodu - skoro palcovej titulek (skoro, 21 mm i s háčkama). Tož tak. Dle Mladé Fronty Dnes šli dva sedmiletí prvňáčci ve Zruči nad Sázavou do školy. Počkali si u přechodu na zelenou, vstoupili do vozovky, srazila je Avie. Ta jela podle předběžných závěrů Policie asi třiceti- až čtyřicetikilometrovou rychlostí, přehledný úsek, navíc je vodorovná značka "Pozor děti" před přechodem. Semafor tam umístili v létě, to jen tak na okraj. Jeden hošík srážku nepřežil, jeho rodiče se zhroutili, druhý skončil s těžkým zraněním v nemocnici. Jelikož prý měli zelenou, řidič Avie jel dle všeho na červenou. Obvykle vartuje u přechodu strážník, jenže tam mají jenom jednoho a ten den měl jiné povinnosti. Blbá náhoda v tomto ohledu. To je v kostce všechno. Pochopitelně obohacené o statistiky, kolik lidí kde jací řidiči na přechodech zabili, emotivní podčlánky o "řidičích zabijácích" a takové ty novinové srandičky okolo.

Hmm, pořád se mi to nelíbilo. Jestli jel řidič na červenou, je to jasně jeho vina. Podle zákona nabeton. Možná náhlé selhání brzd by ho částečně omlouvalo. Ale furt to není ono.

Řidič jel na červenou, dobře, vycházejme z toho. Jel. Kluci čekali u přechodu. Rozsvítila se zelená pro chodce a šli. To se nerozhlédli? Asi ne. Pravda, když mají zelenou, předpis praví, že by je nikdo neměl přejet. Asi jim nikdo nevysvětlil, že auto nezastavuje ani předpis, ani ten semafór samotnej, auto zastavuje vždycky řidič ve spolupráci s brzdovou soustavou vozidla. Neměl by přehlídnout semafor. Jenže semafor je tam novej, i kdyby před ním nakrásně byla značka tuším "Světelné signály", která se umísťuje tam, kde by je řidič neočekával, tedy před dočasné a nové semafory, stejně to může člověk přehlídnout. Vím, o čem mluvím, teda asi ne o sobě, jestli jsem někdy přehlídl semafor, tak o tom aspoň nevím, ačkoli jsem několikrát měl co dělat, abych to ubrzdil, když jsem si ho všiml pozdě. Ale jel jsem s kamarádem do Husovic, tam je semafor i v odbočovacím pruhu za ostrůvkem, v takovým místě, kde obvykle nebývá, bliká tam jenom oranžová. Kámoš to vesele projel na červenou, semafor vůbec neviděl. Tejden na to jsem tam jel s jeho tatíkem - přesně to samý. Kde člověk semafor nepředpokládá, nemusí si ho všimnout, oba dva jsou zkušení řidiči. Kdybych jim to pak neřekl, taky o tom dodneška neví. Pak je možností ještě nepřeberně - mikrospánek, ono selhání brzd, nebo jenom prostě ukolébání dlouhou jízdou, nepozornost. Nic z toho není omluva. Ale jak kdosi poznamenal v jakési internetové diskusi - ve škole nás učili od první třídy, že před vstupem do vozovky se máme podívat doleva, doprava, pak ještě jednou doleva a pokud nic nejede, skutečně nejede, s pohledem upřeným vlevo jít, uprostřed otočit hlavu pro jistotu doprava a pokud ani odtam nic nejede, skutečně nejede, tak dokončit přecházení. Aplikováno naopak - když vidím, že auto jede, nepolezu mu pod kola a nebudu spoléhat na řidiče onoho vozidla. Tady auto jelo, čtyřicítkou, takže nic moc rychlost, leč modrej postrach (i nenaloženej) na metru nezastavíte. Jestli jel třicet až čtyřicet, musel být docela blízko. Tak, že už to fakt nešlo ubrzdit.

Večer jsem to říkal Ťapině, když jsem ty noviny vytáhl z tašky, že su nad tím takovej voprděnej a tak. Zamyslela se a pravila, že to se nemám divit, řidič je hajzl, kterej dobře věděl, že je tam škola a jel na červenou a může za to. Školáčci byli malí a celí natěšení do vyučování, new experience, první třída. Malý děti maj blbej odhad vzdálenosti a dopravním předpisům nerozumí. Prý za Ťapiny nic takovýho v první třídě nabeton neměli, ona sama si jako malá myslela, že auta jezdí jen tak, prostě si neuvědomovala, necítila v tom ten lidskej faktor. Podle ní to jaksi fungovalo, matně tušila, že to celý funguje na základě jakýhosi předpisu, ale že každej ten vehikl řídí individuální člobrd, kterej může (ač by neměl) udělat chybu, to šlo v té době trochu mimo ni. Já zas vím, že nám to od první třídy do palice tloukli, ač si neuvědomuju, od kterýho ročníku jsme měli na začátku roku vždycky tu dopravní výchovu - "Zlatá zebra - abeceda budoucího motoristy". To možná až od dvojky, páč na to bylo potřeba umět aspoň trochu psát. Jak tam Hurvínek se Spejblem vedly ty skvělý dialogy: "Hurvajs, co vidíš na té značce?" "Dědka tatí, s vidlema, jak suší kupku sena, proto značka znamená 'Bacha, jde sem dědek s vidlema'." Ještě to mám celý někde na kazetě. Tak to máme další věc.

Malí byli, netušili. Hmm. Tak proč je, kurva, rodiče pouštěli samotný? Jak může rodič pustit dítě který je malý a netuší do první třídy přes přechod, kterej je tak nebezpečnej, že tam museli v létě dát semafor a takřka vždycky tam patroluje celá tamější městská policie (ten jeden)?? Ne, fakt nepřeju nikomu nic zlýho, ale jestliže se rodiče zhroutili, asi věděli proč. V Brně na Lesné vídám rodiče, kteří vodí děcka do školy, ač široko daleko není žádná silnice, na kterou by stálo za to vůbec malovat přechod. Též ze školy si nás do konce druhé třídy tuším museli vyzvedávat, snad až na výjimky, kdy jsme museli donést písemný potvrzení, že můžeme jít sami nebo po-o (čili po obědě).

Spoléhali rodiče na to, že se tam zas bude flákat ten fízl? Žáčci taky spoléhali? A na co? Že to ten řidič ubrzdí? Že se vlastně ani nemusí dívat? Furt někdo na něco nebo na někoho spoléhá. Výsledek - jeden mrvej a jeden těžce zraněnej malej kluk.

Furt je ale řidič na vině, pokud to bylo takhle, budou ho soudit, bude mít průser, nechci tipovat výsledek. Každopádně bude mít zkaženej život s velkou pravděpodobností, furt na to bude myslet, jo, asi se toho tak hned nezbaví. Čistě technicky si za to může asi sám, prakticky mu za to můžou (z nemalé části aspoň) ti dva kluci a jejich rodiče.

Nadávejte si, jak chcete, já to takhle cítím, kdo to tady čte pravidelněji, ví, že sem takovýhle hlubokomyslnosti obvykle nezatahuju, ale tohle píšu až v noci ze soboty na neděli a furt mi to leží v hlavě.

Zajímavé, teď jsem tak brouzdal po webu, hledal jsem odkaz, kterej nějak šikovně propašovat do textu, na iDnes jsou trochu rozpačitější, podle jejich článku ostatní děti maj dva různý názory, ty děti, co u toho byly, jedni tvrdí, že oni dva kluci měli zelenou, druzí říkají, že jenom zmáčkli tlačítko a vběhli do vozovky - čili řidič vůbec červenou mít nemusel. Což by mu mohlo pomoct zas podle zákona, na věci samotné a mém úhlu pohledu to moc nemění.

Hele, udělám to takhle, dám sem obojí:

Jeden článek z MFD

Druhý článek z MFD

Článek z iDnes

     
Přehledná a jasná křižovatka, tady může někdo někoho přejet jenom v případě, že jeden někdo nebo druhej někdo něco zanedbá.

Čtvrtek, 13.11.2003

Vida, mám optimální dobu příchodu do práce - 8:09. Nepotkám Fištu a šéfová mě eště furt pochválí. Jenom jsem musel stát tak nějak křivě, páč jsem měl furt ty špinavý boty. S tím by se mělo něco udělat.

Uprostřed dopoledne jsem musel odběhnout na jiný pracoviště. Cestou zpátky jdu kolem domácích potřeb, ve výloze maj vercajk, připomíná mi to, že Ťapinka už dlouhou dobu brblá, že se blbě zatahujou vodovodní kohoutky. Já nebrblám. Vodovodní kohoutky se sic blbě zatahujou, ale co bych měl z brblání? Když brble Ťapina, míní tím, že já to spravím. Kdybych brblal já, stejně to zas spravím já, tedy každej brbl je zbytečnej. Vešel jsem do obchodu.

"Brej den, potřebuju takovej ten udělátor, jak máte ve výkladu, jak se to strčí do vodovodu, udělá se tím 'kchrrr kchrrr' doleva a doprava, vypadaj z toho špóny a pak to líp těsní."

"Myslíte 'frézku na sedýlka'?"

"Nemyslím nic, ale chcu koupit takovej ten udělátor, jak máte ve výkladu, jak se to strčí do vodovodu, udělá se tím 'kchrrr kchrrr' doleva a doprava, vypadaj z toho špóny a pak to líp těsní."

"Tenhle?"

"Jo."

"Tak to je frézka na sedýlka."

"Hmm, mění se tím něco?"

"Obsah vaší peněženky o stočtyřicet korun."

"Fajn, mi k tomu dejte eště tadydlencten hasák."

"To jsou 'sikovky'."

"Sikovky? Dá se tím povolit kohoutek?"

"Určitě ano."

"Tak je to hasák."

"Ne, pane, to jsou skutečně sikovky."

"Je mi úplně fuk, co je to podle vás. Podle mně je to hasák a já chcu hasák. Tenhle. Prodáte mi hasák?"

"Ale ovšem, jistě, má poklona, jeden hasáček pro pána ..."

Tak se na ně musí. Pche, baba jedna, určitě tomu vůbec nerozumí. Sikovky prej, přitom to vypadá jak hasák, pravda, trochu divnej, ale přece. A cesta zpátky na ouřad vedla zrovna kolem obuvi, kde jsem včera kupoval tkaničky. Už se na ty ušmudlaný boty nemůžu dívat. S prodavačem byla mnohem lepší domluva, můj požadavek "fofrsráč na černý kožený tákhle zasraný boty" pochopil napoprvé.

V kanclu jsem se zul. Rozprostřel jsem si po zemi nějakej starej ceník a nad ním započal očistu dle návodu: "Aplikátorem naneste přípravek na kůži a nechte 3-4 minuty zaschnout." Vida, čistota čistoskvoucí. Žufi mi do toho kafral a radil. Inžinýr. Asistent. Ale boty jsou jak nový. Už i kdybych potkal ňákýho zbloudilýho vobčana na chodbě a on mi na boty pohlédl, nepobleje nám ouřad. Kecy vo pracovní morálce si nechte na koledu, ouředník (i takovej malej, jako já) musí vypadat trochu slušně a přece to nebudu dělat doma ve svým volným čase?

Odpoledne jsem chtěl jít rovnou domů spravovat vodovod. Dokonce jsem kvůli tomu cestou z oběda i těsnění koupil, když mi s dvouhodinovým zpožděním došlo, že jenom pomocí sikovek a frézky to nepůjde. Jenže jsem ještě při aktualizaci systému trochu neprozíravě vleznul na Xchat, kde trůnila Blanche čili Tleskačka:

"Ha, Egáč. Ve štyry máš padla a deš na kafe."

Takhle s tou tečkou na koncu. Uznejte, že takovýmu pozvání se nedá odolat. Blanche se mi totiž musela pochlubit novým traumatem - hodila si mobil do kafe. Inu, státní úřednice.

Nakonec jsem šel domů a spravil vodovod. Ťapinka brblá, že dotahovat jde dobře, jenom v kuchyni to málo teče. A v koupelně to teče moc.

Středa, 12.11.2003

Jo, to zrovna, já sem napíšu, co jsem dělal celej den, pak bude zas Váva tvrdit, že nic nedělám a jenom nadávám. Zlatý voči.

Bylo vůbec něco pozitivního? Vlastně jo, bylo. Ráno jsem jel do práce, dokonce zase včas. Pokolikátý už letos? A jak si tak sedím v autobuse, přišla kritická zastávka, kde obvykle nastupuje kolegyně Fišta. Instinktivně jsem se přikrčil, vyhrnul si límec a úkosem čuměl do blba. Naráz čumím nikoli do blba, nýbrž na bl..., eh, teda na Vlastíka, mojeho to spolužáka. Vlez mi přímo do zornýho pole, jak jsem tam byl celej schoulenej a dělal jsem, že tam nejsu. To je jiná, pro Vlastíka jsem tam byl. Vlastík jel se flákati na jakousi Micro$oftí konferenci, též jsem byl včera na jedné, vím, o čem je řeč.

A jak vystupuju, koukám, že moje snažení ve smyslu "vůbec tu nejsem" bylo úspěšné, Fišta tam fakt byla, jenom si mě nevšimla. Hmm, to musím dělat častěji.

To byl taky poslední úspěch. Další hovory s kolegama jsou nereprodukovatelné.

Moment, eště jedna věc. Když už jsem zmínil tu včerejší Mrkvosoftí estrádu, vona to byla taková nuda, nějakej malej přínos, žádná velká trapárna, snad možná fakt, že jsem tam byl s Fabiákem ... hmm, ani to není nic divnýho, ani jsme nic neprovedli, klídek. Ale trefa - zas po tejdnu akce přednášecí, zas vypnutý zvonění, zas mi volal od EFXka šéf Bóďa. A zas jsem mu napsal KTZ (někdy mylně nazývanou SMS), že "se zase omlouvam, ale jsem zase na konferenci a jestli zase neco chcete, poslete mi zase mail". A zase jsem o něm už ten den neslyšel, zase až ... až do dneška. To mi zase volal, že to je zrovna ten problém, jelikož mail mu nejde. A vidíte? Hodnej, milej a slušnej jsem byl, nespustil jsem na něj hned svoje oblíbené, že mail se dá poslat i z jiného počítače, mobilního telefonu nebo internetové kavárny, kdepak, to všechno jsem si nechal pro sebe a Bóďovi řekl, že je mi to upřímně líto. Taky to byla jedna půlka mých pocitů, fakt mi ho bylo upřímně líto, druhá půlka mých pocitů byla ovšem už zase z oblasti anatomie, radši jsem mu popřál hodně zdraví a štěstí a hovor ukončil. Tak. Ten musel bejt vyjevenej ...

Vytáhl jsem si zimní boty, jenomže jsou děsně špinavý, tak přemejšlím, jestli si je vyčistit nebo koupit nový. Uvidím eště zejtra. Ale asi je jenom vyčistím, přece jenom jsem do nich dneska v návalu hyperaktivity a rozhazovačnosti koupil dvoje tkaničky, čili zásobu na celou zimu, ty dvakrát svazovaný už nejsou to pravý, tak přece teď nepudu a nekoupím si nový? Takovejch peněz ty tkaničky stály. To ale má zas úskalí, budu muset vybalit od září baťoh, tam někde by měl bejt krém na kanady. Možná.

Úterý, 11.11.2003 - Napíšeme o datu? Prdlajs ... vlastně skoro ...

Vida, já jsem měl takovej divnej pocit, že už jsem se tady o tom loni rozepisoval, no, asi prdlajs. Nebo Ťapina. Taky jsem to tam nenašel. Hmm, divný ...

Blíží se totiž zima. To se ví, to se stačí podívat do kalendáře nebo z okna, jak ráno na parkovišti pobíhají vzteklí motoristé a škrabkou dřou námrazu z oken aut. Takhle to pozná každej pitomec. Na Lesné se to pozná ještě líp - před zimou se kol dokola objeví na všech pohlavních (jako že ne hlavních) chodnících a chodníčcích cedule: "V zimním období se cesta neudržuje." Ze začátku jsem na to valil voči, a co má jako bejt? Tak se neudržuje, no, když se neudržuje v létě, to dá rozum, že se nebude udržovat ani v zimě, to pochopí každej. Ona se prostě neudržuje nikdy, tak proč to tam extra psát? Pak jsem na to přišel - to se flákači z ÚMČ Brno - Sever snaží zbavit zodpovědnosti, kdyby si tam v zimě někdo zlámal hnátu. Paradoxně, já tam sebou na sněhu fláknout, tak se na nich okamžitě jdu hojit, do sněhu tam ty cedule nabeton nevydrží, víte, ono je to na takovým pěkným dřevěným hranolu, to se bude určitě nějakýmu kutilovi hodit. Tentokrát to zpestřili tím, že je nabouchali skoro vedle sebe, celkem čtyři kusy na plácek asi 50x30 metrů. Asi aby si každej všimnul. Pak by to mohli eště vylepšit, že by aspoň jednu dali na druhej konec toho chodníku. A nebo je tam namlátili rovnou v půlmetrových rozestupech, i doprostřed betónu, aby se mezi nima člověk musel protahovat, pak by si toho asi všimnul. Pakini. Jaksi mi to připomíná Hlavu XXII:

"Tuto neděli se nekoná přehlídka mužstva."

"A co? Přehlídka se nekoná žádnou neděli, co je na téhle tak výjimečnýho?"

Tady to máte - jedna cedule úplně vlevo, jedna vpravo, dvě uprostřed ...

By se z toho jeden picnul.

Z Bobeša by se taky jeden picnul, ten zase hloubal, až vyhloubal, tumpach, kdesi našel jakejsi udělátor a podívejte se, co mi proved, lump, parchant, jediný štěstí má, že totéž proved sobě. Copak su tady na pokusy?

Jo, a sice jsem na fotky z Práglu nešáhl, ale aspoň jsem vyfotil toho jelena v té ledničce, aby tady těch vobrázků nebylo dneska málo, dneska je takový skoro magický datum a já se zabejvám takovejma trotlovinama, dobře mi tak:

Pondělí, 10.11.2003

Výjimka prej potvrzuje pravidlo. Já vím, že potvrzuju skoro každej víkend, ale teď je mi tak unaveno, že musím potvrdit i dnes.

Sobota a neděle, 08. - 09.11.2003

Sobotu jsem proflákal, jak je mojím dobrým zvykem. Co taky jinýho se sobotou?

Jenom večer jsem koukal na zatmění měsíce. Zajímavý.

V neděli to byla jiná, vstal jsem a vrhnul se do činnosti. Teda hned po tom, co jsem si dal kafe a cigáro. Skoro hned potom.

Jediným zpestřením od práce byl příchod Plešatýho Vejti, kterej se dovalil pro data. Jak jsem mu onehdá zachraňoval disk, tak abych mu nakopíroval zpátky filmy a hudbu, co jsem si od něj kdysi bral. Též jakousi hru pro Ťapinku donesl.

Jinak jsem se zaobíral samejma užitečnejma věcma.

Předně bylo potřeba nalepit do oken nový těsnění, předtím pochopitelně odstranit to starý. To moje milá Ťapinka vymyslela, že na ni od okna táhne a je jí ziminka, to přece nemůžu dopustit. Proto jsem už před tejdnem zakoupil cívku s těsněním a nástroj zvaný ... no jo, jak on byl vlastně zvaný? Bylo tam napsáno:

D - Universal Messer
GB - Universal Knife
NL - Universeel Mes
I - Lama Universale
F - Couteau Universel
CZ - Celý Nůž

Hmm, divné. Pro všechny je to univerzální, pro nás celý. Vlastně ne, pro Italy je to jenom ostří. A ostří to má, fakt, řeže to. Co by taky člověk čekal od nože?

Správná otázka - pro některé, anglicky mluvící, národy to tam musí mít napsáno, "Warning, sharp blade" tam stálo. Tedy Čechům se asi musí říct, že to už je celý, fakt celý nůž, že už nic dalšího nebude, ale Anglánům nebo ještě spíš Američanům je třeba vštípit, že je to nůž univerzální, který má ostrou čepel. Půlka by jich to nepochopila vůbec, druhé půlce by to došlo, voni by si s tím schválně pořezali pazoury a pak žalovali výrobce.

To jsem trochu zběhl, tedy utěsňoval jsem okna, aby bylo Ťapince teploučko. Půl odpoledne mi to zabralo a to mám hotovou tak polovinu.

Též jsem musel nakonfigurovat Ťapince na svém počítači poštu a ICQ, aby u něj mohla pořád trůnit a s Ženama-In si lépe dopisovati, aby mi tu mohla ropušit a do klávesnice mojí milované bušit.

Když jsem Ťapince kopíroval hru od Plešatýho Vejti (musel jsem hned vrátit), vzhlédla od svého monitoru a otázala se, jestli teda jako pudu s těma psama nebo jak? Svoji odpověď nedokážu reprodukovat tak úplně přesně, ale měla vysokou hladinu hluku, vysokou kadenci slov a jistě i hluboký smysl, poněvadž mě jenom ovanul průvan a Ťapina s velkým kvikotem prolétla do předsíně, cestou se za ní udělal vzdušný vír, jenž vcucnul psy, zacinkaly vodítka a bouchly dveře. To vše v intervalu asi šesti sekund. Očividně usoudila, že je lepší venčička.

Mno a pak už jsem se jenom hrabal s nějakýma analýzama pro EFXko a dodělal jsem takovou malou stránečku z minulýho čtvrtka, jak jsem byl na jednom takovým mejdanu modrejch ptáků, kde (proto jsem tam byl) hráli Kaskadéři, to proto, že jsem pár fotek slíbil jejich webmasterovi.

Pátek, 07.11.2003

Měl bych se dneska rozepisovat o Velké Říjnové Socialistické Revoluci, když je to výročí. To byla taková ta revoluce, co se jí říká říjnová, ale byla až v listopadu. Bylo to v tom Rusku, co se vůbec nejmenovalo Rusko, nýbrž Sovětský Svaz, a řídil to ten Lenin, kterej se nejmenoval Lenin, leč jmenoval se Uljanov. Ten se naštěstí nechal nakazit syfilem, natáh brka, soukmenovci ho vycpali a vystavili. Po něm to převzal onen Stalin, kterej se zas vlastně jmenoval Džugašvili. Chcípnul též. Chtěli ho taky vycpat, ale jak byl proglganej, tak se jim rozpad. Zalili ho tuším do betonu, aby zase nevobživnul. Vyznejte se v tom.

Ne, ne, slíbil jsem historku ...

Drží se jako hovno košile. To je takový rčení, který má asi symbolizovat pevné sepětí. No, popravdě, nevím, nikdy jsem to nezkoušel, ale představuju si to tak, jak by se dalo říct o situaci "Drží se jako EFXko Egiho".

Pro rekapitulaci, firma zvaná EFXko, nástrojárna, to byla moje bejvalá vedlejška, vo počítače jsem se jim tam staral. Šéf Bóďa, untršéf Béďa a óbršéf Boss. Jeden větší manták než druhej. Víc jak rok jsem se s nima mořil, nic pořádnýho jsem tam nevyprodukoval. Nešlo. Vždycky se jenom stříká tam, kde zrovna hoří. Kolem každýho disku dvouměsíční diskuse. Internetový připojení vybírali bezmála rok, aby nakonec vybrali ADSL variantu Home. Už ten název - použitelný to je, ale dobrý tak pro dva až tři počítače. A když jsem chtěl koupit a udělat server, myslím tím plnohodnotnej server místo normálního počítače, na kterej jenom všichni ukládají data, to už je komplet neřešitelnej problém.

Přestali mi platit. Zkoušeli nějaký finty, třeba zaplatit míň, co kdybych si toho nevšiml? Já si všiml. A vzal to jako prima záminku - poslal jsem je do prdele, že od nich aspoň budu mít pokoj, oni si najdou jinýho nešťastníka (už jsem byl několikátej, ten minulej z nich skončil v blázinci), já mu to předám a půjdu si svou cestou.

V tu chvíli začal hukot - všechno doplatí, všechno zaplatí, všechno přeplatí. Vlastně ne, jinak, měsíc jsem je v tom nechal vydusit, ono jim tam popadalo, co jenom mohlo, pak začal ten hukot. A novej správce? Kde je? Vždyť se šéf Bóďa holedbal, jakou tam má pod oknem frontu zájemců, všichni se mu tam tlačej a jsou z toho celí nakřivo, jak moc touží u EFXka pracovat. Asi jich bylo tolik, že si z nich nedovedl vybrat.

Ještě tak měsíc zpátky jsem jim tam něco plácal. A jeden pátek jsem měl trochu podržet při životě počítač oPičáka. To je novej dráb, kterej má dohlížet na solviňáky, aby se neflákali. Mno, jenže jsem ochořel a tejden byl nemocinkatej.

Po onom tejdnu, teda vlastně tejden minulej, ve mně zahlodal červík zodpovědnosti, napsal jsem jim mail, jestli ještě trvá jejich zájem dát dohromady oPičákův počítač? Nikdo neodpověděl, řekl jsem si, že tu osm let starou svini (počítač, oPičák je očividně ještě starší) už někdo, třeba ten novej správce sítě, vybranej z té fronty pod Bóďovým oknem, dal do kupy. Nešel jsem ten minulej tejden nikam.

A zas byl několik dní klid.

V úterý jsem byl v Práglu na Digifóru (vidíte? už je to tu zas, já jsem říkal, že si s tím ještě nějakou dobu vystačím). Na takovým Digifóru to byla šňůra přednášek, moudrosti nám tam povídali, vypnul jsem si zvonění u telefonů, aby nikdo neprudil. Po poledni už jsem tam měl zmeškanejch patnáct hovorů. Většinu jsem ignoroval, však co má bejt, zavolají znova. Pouze asi se třema lidma jsem měl já eminentní zájem hovořit, těm jsem zavolal. Ovšem byl tam jeden zmeškanej hovor od šéfa Bódi, to je opačnej pól, s tím jsem zase měl eminentní zájem nehovořit. Tak jsem mu poslal soustavu KTZ (někdy mylně nazývaných SMS) zhruba tohoto znění: "Omlouvam se, neprijimam hovory, jsem na konferenci. Dokazete-li zformulovat sve myslenky do prijatelne podoby, poslete mi je mailem, ac nerad, nekdy si je prectu. Jestlize si opet touzite pouze povidat, vezte, ze se mam dobre, dekuju za optani, timto povazuji vec za vyrizenou."

Dle předpokladu, o šéfovi Bóďovi jsem už ten den neslyšel. Až ve středu mi volal untršéf Béďa - kde jsem, co dělám, jak se mám, kdy bude mít oPičák funkční počítač a proč jim nefunguje ADSL? Odpověděl jsem mu po pravdě - jsem před hospodou, jdu do hospody a mám se dobře, jelikož jdu do hospody a už jsem před hospodou. Co se oPičákova počítače tejče, mám dojem, že jelikož mi nikdo neodpovídá na dotazy po jeho funkčnosti, tak už dávno funguje, pakliže ne, těžko mohu takhle před hospodou specifikovat, kdy fungovat bude, vím jenom tutově, kdy v takovémto případě fungovat nebude, a sice dneska. ADSL jim nefunguje, protože je celý na pendrek, nemají pořádnej server a nikdo se o to nestará, protože jak si vzpomínám, měli tam správce sítě, kterýmu neplatili a ten se jim na to vysral. Jestli to je dostačující odpověď? Kupodivu pro středu byla.

Další telefonát až ve čtvrtek - pro změnu zase šéf Bóďa:
"Víš, my ti zase něco dlužíme, asi bychom to měli zase nějak srovnat, ať to máme z krku."
"A jéje, co naráz ten nával rozhazovačnosti?"
"Dluhy se mají platit, kolik jsi minulej měsíc odpracoval?"
"Nějakejch osm hodin." (to jsem se nepředřel, co?)
"Osm? Tolik?"
"Jo. Tu výměnu disku u projektanta Draka, to už jste mi platili, tak jenom výměnu počítače u hejrupáků, to je pět hodin, plus tři na opravu Fiškusovýho počítače."
"Takže sedm?"
"Osm. Tři plus pět je osm, na to se inflace nevztahuje." (on si nedá pokoj, podvodník.)
"Dobře, já ti zaplatím dvanáct, ať máme něco dopředu, jenom tak pro jistotu."
"Jenom tak? Pro jistotu?"
"No, kdy přijdeš? Dneska? Je potřeba opravit ten oPičákův počítač." (aha, jenom tak pro jistotu)
"Dneska nemůžu."
"Fajn, tak dneska přijď."
"Hmm, kterou část věty 'Dneska nemůžu' jste nepochopil?"
"S tebou je těžká komunikace, já se tě snažím sehnat už čtrnáct dní."
"Že jsem o tom nečetl nic v mailu?"
"Volal jsem ti, chtěl jsem s tebou mluvit, ale ty mi pořád něco píšeš."
"Ano, protože já jsem nijak zvlášť s váma mluvit nechtěl, psaná forma je vznešená."
"Tak dneska přijď, doděláš to ..."
"Dneska nemůžu, zejtra možná."
"Tak já mám nápad, ať se nehoníš, přijď až zejtra."
"Výborně, vy máte vždycky skvělé nápady."

No a jsme pomalu u dneška. To mi volal zas untršéf Béďa, stručně mi zopakoval "všechno zaplatíme, oPičákův počítač je třeba spravit", nechal jsem ho vykecat, trochu škemrat, slibovat, pak jsem tedy blahosklonně svolil, že když tak hezky prosí, zamyslím se a možná přijdu.

Zamyslel jsem se, jestli přece jenom nepůjdu někam jinam. Ale nakonec jsem tam fakt přišel. Hlavně spravit oPičákův počítač. Béďa překvapil - odkudsi vytáhl počítač, celej počítač, že třeba jestli by pro oPičáka nebyl lepší?
"Egi, co tam ten oPičák má za počítač?"
"Takovejch osm let starý Pentium 166."
"A tohle je co?"
"Takovejch osm let starý Pentium 166."
"Dá se z toho udělat něco lepšího?"
"Myslíš, Béďo, jako vzít dva osm let starý počítače a udělat z nich jeden čtyři roky starej? Jasně, to je pro mne maličkost."
"Né, třeba procesor mu tam vyměnit."
"Jasně, bude celej rád, že bude mít Pentium 166. Ten bude koukat, jak na tom vydělá."
"Dělej, co uznáš za vhodný, hlavně mu to sprav."
"Právě uznávám za vhodný oba ty střepy vyhodit a koupit fungl novej, můžu?"

Nemohl jsem. Ale to prej byla ta druhá věc - hned teď je potřeba koupit server. Novej, děsně výkonnej, jasně, dobře, i ten novej počítač oPičákovi k tomu přibrat, a taky oučetnímu Severákovi a Fiškusovi a i Bóďovi novej koupíme. Jeden pro projektanty, DVD zapisovačku, ohromný disky a cokoli si zamanu, jenom ať to funguje. I Bóďa se do toho vložil, nic není potřeba kupovat, kdepak, oPičák přece počítač má, jenom ho spravit, Severák počítač má, Fiškus taky. I sebe Bóďa skromně eliminoval. A na co server? Vždyť tamten je jenom dva roky starej. Že to není server? Ale říká se mu tak, ne? Ne? Jak to, že ne? Bóďa si celou dobu myslí, že má server, my jsme ho obelhali?

Nakonec ho Béďa zlomil, platí původní varianta, koupí se úplně všecko. Hned, co nejdřív. Do pondělka chce analýzu - hardware, software, práce. No dobrá, maj eště asi dvě hodiny předplacený, tak se na to mrknu. Do pondělka analýzu - hardware, software, práce, to by se tak během půl roku mohlo začít něco dít.

A já vím, jak to udělám. Voanalyzuju jim hardware a software, to je jasně daný, práci jim taky nabídnu, ovšem za krajně rozumnou cenu. Krajně rozumnou pro mne. A půlku předem. Bóďu jebne tak jak tak, ale jsou tu dvě možnosti - buď zaplatí, pak se z toho čtrnáct dní budu vopupínkovávat, ale bude to po mojem a za slušný peníze, nebo ať si na to najdou někoho jinýho a já budu mít klid. Obojí má něco do sebe. Na kompromis nejdu.

Tak jak tak, se mi dneska zdálo, že byl šéf Bóďa ňákej milej, že je se mnou špatná komunikace, to jsem slyšel snad dvakrát, no, víc jak třikrát to stopro nebylo, to on má asi fédry z těch policajtů, co se mu tam celý noci špacírujou od té doby, co maj novej úžasnej obráběcí stroj (u EFXka, né u fízlů). Né, voni mu ho nechoděj hlídat, voni mu ho choděj kontrolovat, protože jim (těm fízlům, né EFXku) volaj lidi z celýho bloku baráků vokolo, že snad přišlo zemětřesení, jenže to voni to špatně pochopili, že se ten děsnej rachot nápadně kreje vždycky se zapnutím stroje, to je jenom čiročirá náhoda. A vůbec, kdo spí dýl jak dvě hodiny, je lenoch.

Čtvrtek, 06.11.2003

Měl jsem na dnešek připravenou historku. Z historky nebude nic. Bude, ale zejtra. Ona beztak bude mít zejtra pokračování, taky dobře, musel bych to psát nadvakrát. Jo, vono je to vlastně lepší.

To zdaleka neznamená, že su línej, i kdepak, jenom se situace večer vykrystalizovala trochu jinak. Místo psaní historky jsme měli s Ťapinkou vážnou rozmluvu ohledně chodu naší domácnosti. Já jsem obdoba pravěkého lovce. Ráno vyrazím z jeskyně, večer se do jeskyně vrátím. Mezitím lovím. Mamuta. Pravda, v dnešní době je to trochu symbolický příměr, dnešní mamut se nosí do jeskyně po kouskách, navíc já se nošení účastním maximálně o víkendu, to dotáhnu na hřbetě celý mamutí stehno. Občas si připadám, že i doslovně. Kdežto když je chýše prázdná, chodí tak obden pro kousek mamuta pračlověčice, tedy Ťapinka, vyzvednout z jámy. Zas nemusí žvýkat kůže, nemá si co stěžovat. Hlavní je, že já nosím domů dost mamutích zdrojů, ačkoli řečeno dnešní terminologií, jde vlastně o jakousi pitomou plastovou kartičku, kterou se ten mamut platí.

Dnes mi pračlovka vyčetla, že v jeskyni musela umejvat okna. Jo, musela, to je nějaký uhozený, kdo kdy viděl umejvat vokna v jeskyni? Dovnitř jde světla dost i tak, pro večerní hodiny máme elektrické louče (úsporné, skvělejch 45 wattů na celou hlavní štolu). Aspoň nám sem cizí pralid nekouká. A když chce Praťapina vidět ven, tak si to vokno může votevřít. Blbost, ausgerechnet dneska nebylo třeba.

Ale abych jí nekřivdil, většinou je po mojem. Poté, co jsem jí čtyři roky soustavně denně vysvětloval, že bez polívky se pořádně nenajím, máme teď poslední dobou jednu polívku každej druhej tejden. Vida, stačí cokoli 1460x zopakovat a pračlobrdka maká jak motorová myš.

S tím jsme tuto debatu o půlnoci uzavřeli. Začal jsem dumat, že když jsme si tak hezky popovídali, že bych i něco povečeřel. Praťap, aby se předvedla, šla a párky mi dala ohřát. Akorát se jí prý "trochu" nepovedly. Ale jako "midnight piknik" dobrý. Pokud to ovšem neměl bejt příděl na celej pátek. To se teprv uvidí.

Tedy jsem vám vysvětlil, proč dneska nebude žádná historka. Ale něco bych tady našel, byl u nás na návštěvě Péťa Hromádkojc, seděli jsme, klábosili jsme, na stropě seděla jepice.

I zachtělo se mi předvést Péťovi, jak skvělej mám foťák a co jsem se naučil na digifóru. Pročež jsem drahnou dobu skákal jako vopice po opěradle sedačky, jepic všelijak snímal z různejch úhlů, Péťa mi ji baterkou nasvětloval, no psina.

Navíc, aspoň je to aktualita, taková jepic žije prej jenom jeden den a tahle už byla očividně sešlá stářím, ta už pamatovala určitě takovejch dvacet hodin, to je požehnanej věk. Zejtra bysme se s jepic nemuseli shledat.

Historka bude zejtra, tu máte tu jepic:

Středa, 05.11.2003

Říkám to pořád, nějak nechápu lidi, kteří si na dlouhou cestu vlakem nekoupí místenku. Též nechápu lidi, kteří nekoukají, kam lezou.

Třeba jak ten inteligent včera. Vlezem s Fabiákem do vlaku. Najdem místo, tedy naše místo, napsané na naší místence. Na kupé je nakreslen piktogram dýmající cigarety a vedle dveří je v šochtlíčku kartička, že sedadla u okna číslo 25 a 26 jsou obsazená. Na sedadlech u okna jsou rozvalení dva vysokoškoláci (jednak tupani od pohledu, druhak je prozradily skripta), jeden už úplně, druhej se k tomu akorát šteluje. Jdem do kupé a halasně zdravíme:

"Hej hou, krásné ráno, pánové, máme společnou cestu, mimochodem, ten baťoh si moc u toho okna nesundávej, budeš ho muset zbytečně přenášet."

Ten sedící to kupodivu chápe hned: "Aha, vy máte tu místenku, co tam byla napsaná? Já vám uhnu." Tipuju ho na budoucího inžinýra, vypadá jak vagabund, mírně zabedněnej (ví, že jsou tam místenky, přesto si tam gecne jak paša a čumí, jestli mu to třeba neprojde), ale flexibilní (vidí, že místenky máme my, vypadne a doufá, že tím jeho aktivita končí, takovej úhybnej manévr znám od Žufiho).

Ale druhýmu se do toho moc nechce, hmm, to bude asi právník nebo filozof: "Jak místenky? Tohle je místenkovej vůz?"

"Áno. Nikoli povinně, ale přece jenom je. Všechny jsou místenkový."

"A vy máte místenku?"

"Zase trefa, ačkoli tě podezřívám, kujóne, že jsi trochu fixloval, přiznej se, švindlíři, že tys to slyšel tady od kumpána?"

"Jéje, co s tím budeme dělat?" furt tam stojí jak telegrafní sloup a čumí z jednoho na druhýho.

"No, my s tím nebudeme dělat nic. Ty se sebereš a sedneš si jinam. Máš na výběr ještě ze tří míst v tomhle kupé plus celej zbytek vlaku. Víš, my máme místenku na sedadla 25 a 26, okno, kuřák, proto budeme sedět na sedadlech 25 a 26, u okna, v kuřáku. Co s tím budeš dělat ty, to je zhola tvoje věc, máme demokracii."

"Ježišmarjá, to je kuřák?"

"Áno."

"A vy jste kuřáci?"

"Áno." (nebudu mu vykládat, že jenom jeden z nás, to bych se tím mohl bavit až do České Třebové).

"A budete tu kouřit?"

"Víš, mladý muži, řeknu ti něco o životě - když někdo přijde do místenkové pokladny, koupí si místenku na sedadlo výslovně u okna a do kuřáckýho kupé, činí tak patrně proto, že chce cestou koukat z okna a u toho si zádumčivě pokuřovat."

"Ježišmarjá, místenkáč, kuřák, búúú, bééé, to je ale vošklivej vláááák, já tady nebudůůů, já chci prýýýč, mamííííí ...."

Konečně se otočil a zdrhl. Výkvět národa. Ten to nabeton dotáhne na poslance.

Tím jsem chtěl zamluvit jenom to, že jsem přišel pozdě do práce. Později než pozdě. Sic jsem hlásil dopředu, že se vrátím v noci, ať se mnou po ránu moc nepočítaj, ale okolnosti a moje láska ke spaní tomu chtěly, že se mnou nemohli počítat až do půl druhé odpoledne.

Úterý, 04.11.2003

Tak jsme byli na tem fórumu, se Zabijákem a Issagou, v Práglu. Vo dižitální fotografii to bylo. Tuze moc děsně převratných věcí jsme se sice nedozvěděli, ale stálo to za to. No, pár zajímavejch maličkostí by stálo za zmínku, ale každopádně vejlet to byl pěknej.

Se ví, že takovej fórum se musí náležitě zhodnotit. A kde se nejlíp hodnotí a probírají nově nabytý znalosti? V hospodě, kdo tipoval hospodu, ať si připíše bod. Třeba "U Vystřelenýho Oka", to je vám takovej typickej lokál na probírání znalostí z oblasti dižitální fotografie. A jelikož znalostí novejch pravda bylo poskrovnu, ani nám moc nevadilo, že se k nám po čase přidali elementi, divní elementi, teda divnejch elementů byl plnej pajzl, ale mám na mysli divné elementy nám známé.

Tak předně se doštrachala VávaCz, ta omezila svoji komunikaci za večer na to, že mi co tři minuty vyhrožovala, že se u nás v Brně zastaví. Já pokaždý obrátil voči v sloup a Váva zasyčela: "Kiš, kiš," a vyplázla jazyk. Kdo by nás pozoroval, myslel by si, že hrajeme nějakou zajímavou pantomimickou hru.

Pak taky Niri, nová to osůbka z Xchatu, tu nebudu pomlouvat, jelikož je to milá holka, nic extrémního moc neprovedla, aby se nás nezděsila a abych taky při tom nevypadal jako tupan, že jsem si ji v té roztržitosti (narozdíl od ostatních) zapomněl vyfotit.

Hospodu našla (jako ostatně vždy) ještě Janinka čili naše milé Agj, zatímco Záškodník se nehodlal honit někde po Práglu, zaujmul pozici na nádraží, tama beztak musíme domů. Tam že si na nás počíhá. A číhal. Asi hodinu. Trubec.

Zvláště pikantní bylo, když se nás tří školenejch ostatní ptali, co jsme se vlastně za nové převratnosti a úchvatnosti na fórumu naučili? Ono se to těžko vysvětluje, že vám došlo pár drobnejch souvislostí, ale až úplnej zázrak to nebyl, to celý eště tak, abyste nebyli za blbce.

Janinka: "Co že jste tam teda dělali?"
Váva: "Učili Egiho fotit."
Janinka: "No sláva."
Váva: "Přijedu do Brna."
Egi: "Šmarjá."
Váva: "Kiš, kiš" a plazila jazyk.
Janinka: "To jako jste se učili fotit třeba zvířátka, žabičky, kobylky a tak?"
Egi: "No, to zas tak úplně zrovna doslovně možná né, ale máš štěstí, protože tohle náhodou vím."
Váva: "Přijedu do Brna."
Egi: "To vezmeš motejla, žábu nebo kobylku, zašprajcuješ do misky a na chvílu vrazíš do lednice, pěkně ju nachladit, vona hezky ztuhne. Vono jim to moc nevadí, nesmí bejt úplně na led, to by se jim nemuselo líbit. Pak si narafičíš foťák, modelovou žabu jemně vyklepneš třeba do travičky, co u ní máš ten foťák narafičenej, dá rozum, že nebudeš rafičit foťák jinam, než budeš pak fotit, nebo nebudeš klepat žabu kamsi, kam nemáš fotoaparát narafičenej, tak teda žabu máš na travičce, můžeš to obohatit nějakým nasvětlením a rozprašovačem ji jemně pokropíš vodou, jenom tak zlehounka naprášíš, fofrem párkrát vyfotíš a máš krásnou žabu v ranní rose. Vona se (zvlášť při tom nasvícení) hezky zase nahřeje, poděkuješ jí a jdete si každej po svým."
(Nebudu se chlubit, že teorie je takováto, leč prax jsem nikdy nezkoušel, kdo soudnej by si taky dával takovou havěť do ledničky, že jo? Navíc žába je masožravec nebo možná aspoň trochu masožravec a na svoje vepřový já su tuze háklivej).
Záškodník: "Jo, to je fakt, já jsem jednou takhle zkoušel fotit kobylku, vrznul jsem ji chvílu na mražák, ale vona pak byla taková ztuhlá a já jsem myslel, že je dočista umřelá, mně jí bylo líto, tak jsem na ni dejchal, aby se zahřála."
A pak že Záškodník nemá dobrý srdce. Faktem, že se mu podařilo kobylku resuscitovat už se moc chlubit nechtěl, jelikož taková právě obživlá kobylka radostí obvykle vyskočí a přistane právě shora zhluboka dejchajícímu Záškodníkovi ve chřtánu, ale to je vedlejší, hodnotí se dobrej úmysl.
Váva: "Přijedu do Brna."
Janinka: "Týý, jo, takhle se to dělá? A vyfotíš mi jelena? Jenom bacha, až ho budeš naprašovat, ať se mu paroží moc neleskne, eště, že tě máme, když už máš takovou velkou ledničku, jé, já budu mít vyfocenýho jelena ..."

Komu že se to hážou ty perly v tom přísloví?

Pondělí, 03.11.2003

Se mi dnes nějak nechce. Už od rána se mi nic nechce. Doteď jsem se přemáhal a přetvařoval. Kecám, jenom přemáhal. Proč bych se přetvařoval? To by bylo plytké, přízemní, nefér, nečestné a nesportovní, kdepak, tvářím se celej den, jak kdyby mě vytáhli z pětilitrovky okurek. Přetvářka, to není moje silná parketa.

Zejtra to bude lepší, to jedu se zabijákem Fabiákem do Práglu na seminář o dižitální fotografii, v práci jsem si to vybrečel, že si to sám zaplatím (nó nó, stojí to tři kila), protože po mně pořád chtěj ňáký fotky do ouřadovýho obšťastníku, tak co bych se nemoh zúčastnit jednoho semenáře, že jo? Když už mi nezaplatěj v dohledný době něco lepšího, je lepší dižitální fotografie v hrsti, než topologie sítí na střeše. Tak se věci mají.

Hmm, příště budu muset vymyslet něco kombinovanýho, šéfová se ještě omlouvala, že když jedu jenom sám, to mi teda auto na cestu nedá. A beztak, do Práglu jsem se najezdil až až, u "Kam se na nás hrabete?" jsem tam v některých obdobích jezdil i obden nebo dokonce denně. Pak už to hraničilo s infarktovejma stavama, jako že naráz koukám a stojím v zácpě na Nuselským mostě. To není nic divnýho, to umí každej - stát v zácpě na Nuselským mostě. Jenže přesněji řečeno - ono tam stálo auto, ve kterým jsem já seděl za volantem. Vůbec jsem netušil, kde jsem se tam octnul. Jelikož jsem měl v kapse účtenku za kafe z Melikany (to je takovej motorest kousek za Dubčekem, čili na 84. kilometru), asi jsem tam dojel. Jen jsem si to vůbec nepamatoval. Tak takhle teda né. To eště v bejvalejší práci, tam jsme měli auto s řidičem Vlkem (von se tak fakt jmenoval), vždycky jsem si nachystal všechny věci najednou a vyrazili jsme. Vlčák mě tam dovezl, všechno se mnou poctivě objel, počkal, případně i podržel a přinesl, a ještě s sebou vozil termosku s kafem. To jedině si příště teda vymyslet něco takovýho a šéfovou pumpnout o auto s Mirajzem, což je náš řidič zase tady. Ale co, chuj s tym, drobnost a maličkost, ráno sednem na Rapla a tradá do Práglu. Fabiák už koupil místenky - okno, kuřák, co si víc přát? Navíc má bejt zejtra zas ňáký rojení fízlů, kdepak, to bysme taky mohli zaplakat nad vejdělkem.

Tedy dneska se mi nic nechtělo, zejtra do Práglu se mi chce, jenže na to musím jít honem chrápat, nebo zvítězí ráno zase to nechtění.

Je osm hodin, jdu zaujmout polohu ležícího střelce. Pro jistotu vypínám telefon a nechávám si zapnutý jenom tajný číslo. To proto, aby nějakýho psychopata v půl jedenácté nenapadlo chtít mi volat. Ale zas aby Fabiák mohl ráno prověřit, jestli jsem vzhůru.

Mám to složitý ...

Neděle, 02.11.2003

Plešatej Vejťa, Plešatej Vejťa, do brzkých ranních hodin (asi do sedmi) jsem tady analyzoval ten jeho zatracenej disk. Pravda, všechno důležitý jsem mu z toho vytáhl. Sice brečel, že by rád ještě nějaký filmy a MP3ky, leč to už je osud, to ať si poshání, kde chce.

Plešatej Vejťa je vůbec exot. Po reinstalaci systému mu pochopitelně nefungoval modem. Modemů má asi pět. Spotřeba dva až tři za rok. On je Vejťa vlastně povoláním Telekomunista, sám si opravuje svoji telefonní linku a je na to děsně hrdej, skutečně mu ten modem běhá na nejvyšších možných rychlostech. Nesmí ale přijít bouřka. To pak počká, až se vyprší, a jde si koupit modem novej. Tentokrát žádná bouřka nebyla, bylo to jenom tím, že netušil zhola nic o existenci těch Service Packů. Teda asi. Stavil se dneska odpoledne pro disk a já mu dal i ten Service Pack 1a pro Windows XP. Při té příležitosti si vzpomněl ještě na jednu věc - jak vždycky kupuje novej procesor a chladič, často tam bejvá přibalená taková srandovní malá stříkačka s jakousi stříbrnou nebo bílou pastou, von neví k čemu to je, jestli bych mu nemoh poradit? Hází to do šuplete, ale má takovej divnej pocit, že by s tím měl dělat něco jinýho.

No jéje, se ví, že by měl. To je totiž silikonová teplovodivá pasta, tou se má jemně ten procesor namatlat, aby to líp vedlo teplo do chladiče, většinou se prdlajs stane, ale už jsem viděl i počítač, kterej se choval tuze podivně, stačilo mu namatlat procesor a rázem bylo po problému. Přehříval se, chuďulka. Vejťa slíbil, že namatlá, sbalil disk se zachráněnýma datama a Service Packem a odkvačil matlat, matlák.

Další v pořadí byl pro dnešek Honzík Kotlík, syn od bejvalé kolegyně. Inu, nefungoval mu počítač. Nainstaloval Windows XP, blblo to, dal tam novou grafickou kartu a ono to stejně furt nějak Netanjahu. Hmm, celý to dovalil sem, že se na to podíváme. Předně gravická karta, to je jasný, že to nemůže fungovat, když mu tam tak srandovně visí jenom nastrčená, kombinačkama jsem jí trochu povohejbal ten zadní plech a helemese, grafická karta grafickokartovala.

Jo, jo, proč teda blbnou ty Windows XP? Možná to mohlo mít souvislost i s tím, že se mu netočil zadřenej větráček od procesoru. Větráček jsem vyměnil. Kouknu pod chladič a co vidím? Nebo spíš co nevidím? Vidím krásnej lesklej procesor, nevidím namatlanou silikonovou teplovodivou pastu. Namatlal jsem, nasadil chladič s novým větráčkem, fungovalo, kupodivu i bez Service Packu.

Objasnil jsem Honzíkovi Kotlíkovi, co že to Service Pack je, pro sichr jsem mu ho (ten stejnej, co Vejťovi) upekl na CD a vyhodil jsem ho ze dveří.

Stavili jsme se s Ťapinkou za máti a pak za Plešatým Vejťou. Počítač už aspoň po nainstalování Service Packu věděl, že tam nějakej modem má. Ale von beztak Netanjahu. Zlatě svatě, přemlouvat, prosit, málo platný. Instalovali jsme a instalovali, nakonec se jakž takž chytil, pracoval, odpovídal, vytočil, zkoušel pískat a kvílet, ale nepřipojil se.

Zítra si jde Plešatej Vejťa koupit novej modem do sbírky. Statická elektřina je beztak hrozný svinstvo.

Proboha, kdy na tyhle lidi začíná lovná sezóna?

Sobota, 01.11.2003

Docela mimochodem ještě k té včerejší estrádě s Fištou - chlubila se historkou. Fišta slyne totiž psem, totiž ona tomu říká pes. Donedávna se jmenoval Fanda. Fišle kdoví co dělala, každopádně výsledkem byl pes politej voskem. Vosková figurína psa. A co s ním? Vostříhat ho na zimu? Rozdíl mezi voskovou a ledovou figurínou je zřejmej, ta vosková se v tomto případě divně tváří, ale aspoň se hejbe. Kdyby jí umrz, to už by u nich definitivně chcípnul pes. Druhá možnost odstranění vosku je žehličkou, ale těžko můžete s žehličkou a pijákem na psa, to tak manšestráky eště, ale vořech? Nee, to by taky nešlo. A tak má Fišta voskovýho psa, dokonce už pro něj Fišťák i nový jméno vymyslel, odteď se jim po kvartýru producíruje Voskovec.

Dneska jsem měl jít s máti na krchov. Že mi po poledni zavolá a vyrazíme. Hrozně se divila, že jsem nezvedal telefon, když mi volala v 11:44 a 11:57. No jo, no. Prej už je to "skoro po poledni". Kdepak, pro mne je po poledni až po poledni. To mě taky přišla Ťapinka vzbudit. Přišla a dostala do držky. To teda následovně. Vyvalila se na postel vedle a zařvala:
Ťapinka: "Vstávej nebo dostaneš pár facek," zahrozila pěstičkama.
Já: "Jó, jó."
Ťapinka: "Říkám ti to naposledy, vstávej, nebo bude rvačka," znovu šermovala pařátama.
Já: "Jó, jó."
Ťapinka: "Uáááááá."
Zařvala jak pardál, tak jsem čekal ty facky a tu rvačku, ono to v leže nejde moc dobře, ale pokusil jsem se o nějakou chabou obranu, cosi jako age uke a gyaku cuki, no, to byla ta chyba, jelikož ona jenom ječela a ty pěstičky kdesi zabudla. To je takovej osud. Vstala, šla si umýt ret od krve, co mi zbejvalo, vstal jsem taky a šel s tou máti.

Jen jsme došli na hřbitov, volal mi Plešatej Vejťa. Plešatej Vejťa má zvláštní zálibu - instalace počítačů. Což o to, někteří (jako třeba já) jsou za to i placení, ale on to bere trochu jinak. On instaluje a instaluje furt dokola, každejch čtrnáct dní tím stráví víkend. Nejdřív používal Windows Millenium a několik let si nedal vysvětlit, že ty padají samy od sebe, že to je nepovedená distribuce. Ob čtrnáct dní: "Zdar Vejťo, co děláš?" "Ále, instaluju Windows." Teď sice přešel na Windows XP, jenže mu, jak jsem dneska s hrůzou zjistil, nikdo neprozradil, že k tomu taky existují nějaký opravný balíčky, service packy. A Wokna mu padaly a padaly. Též disk se mu zhroutil i s polovinou dat asi v půli srpna. To instaloval znova. Pak si koupil novou základní desku, to bylo před měsícem, nejlepší příležitost, jak reinstalovat systém. Plus dvakrát ještě v mezidobí.

Tedy mi dneska volá na ten cintorín: "Zdar panáčku, já vím, ty se mi asi budeš smát, ale mám problém. Instaloval jsem systém. A přeformátoval jsem si omylem svůj disk. Víš, já jsem se u toho hrabal eště v druhým počítaču a nějak jsem je popletl. A měl jsem na tom veškerý data a teď su pěkně v hajzlu. Už se směješ?" Měl tak zkroušenej hlas, že jsem mu sice přiznal, že su smíchy zahryznutej do nejbližšího náhrobku, ale že ho aspoň lituju. A co já jako s tím? Aha, asi bude chtít, abych se to pokusil zachránit. Bingo, přesně to chtěl.

Jenom jsem musel ještě cestou ze hřbitova koupit těsnění do oken. Těsnění je tuze dobrá věc, víte jak se to říká, prej "teplo rodinnýho krbu", eh, blbost, krb nemáme, jo, už vím, "teplo domova", to když nemáte těsnění, tak máte akorát tak prdlajs, a né že teplo domova. Kdepak, těsnění je ohromně nutno zakoupit a do oken nalepit.

To bude na pořadu dne zejtra.

Egi

Je vám to málo?

Ještě vám z toho nehrabe?

Chcete víc?

Ale ono se nic novějšího stát nemohlo, jedině na starší bludy se můžete vrhnout:

10 / 2003

09 / 2003

08 / 2003

07 / 2003

06 / 2003

05 / 2003

04 / 2003

03 / 2003

02 / 2003

01 / 2003

12 / 2002

11 / 2002

10 / 2002

09 / 2002

08 / 2002