Tímdlenc zpátky na titulní stranu.

EGIHO DENÍK Leden 2007

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)

Úterý až středa, 30.-31.01.2007 ... Zavřeno ...

Pro nemoc se neordinuje. Tak.

Pondělí, 29.01.2007 ... Inžinýr, Karel, Tomáš a chňapka ...

Přijel inžinýr vod Náchoda, jenž má živnost na pěstování zemědělských plodin a vývoj SW (ten inžinýr, ne Náchod), a celej den jsme instalovali novej systém pro Píčovatelskou Službu. Moc veselá věc.

Naštěstí je s tímhle inžinýrem relativně dobrá spolupráce, až na to, že nechápe podstatu pojmů jako software, shareware a freeware a tvrdošíjně mi tam instaluje furt nějaký nelegální programy s odůvodněním, že je potřebuje. Neboť umí pracovat třeba s Total Commanderem a Free Commander nebo Servant Salamander mu neleze pod nos. Inu, inžinýra nepředěláš.

Všecko zlý je pro něco dobrý.

Tak třeba PraPetře umřel prastrýc. To eště není ani to zlý, ani to dobrý, netroufám si hodnotit, jde jen o úvod do situace.

PraPetra s máti PraPetrovou jedou na pohřeb.

Hodlaly nocovat u nás. To je to zlý.

Ťapinka sklátila zlá choroba. To je taky zlý.

PraPetra se tuze vyděsila z bacilů, taková velká a bojí se takovejch maličkatejch potvůrek. Prostě Mátoha. A obratem má zarezervovanej hotel. No vida, najednou to jde. K čemu může bejt takovej svině bacil dobrej, hehe.

Prej se zastřelil hudební skladatel Karel Svoboda. No jo, no. Je to jeho svobodná (Svobodova) vůle. Co já o tom vím? Možná byl nějak marod, třeba ho to tady už jenom nebavilo, ruplo mu v bedně, nebo chtěl jenom upoutat pozornost. Což se mu, mimochodem, docela podařilo.

Dozajista to byl slavnej hudební skladatel, neboť jsem o něm slyšel i já. Třeba vím (nebo aspoň mám ten pocit), že složil pro Božského Káju písničku Lejdy Karneval (bo jak se to přesně menuje, kvůli jeho techtle-mechtlím s legálně drženou zbraní si to dneska celej den broukám).

To je ovšem z mých vědomostí taky asi tak všechno.

Nevzpomínám si, že by mi o něm ulpěla nějaká další hlubší informace. Ani mnou průběžně sledovaná tištěná periodika mu, zase co si pamatuju, nevěnovala nijak obšírnější prostor. Nevzpomínám si na žádné širší pojednání ve zpravodajských sešitech v MF Dnes, stejně tak v Reflexu, v Chipu ani v Computeru. A ani v Sorry. Takže sorry. A nebo docela možná tam nějaká zmínka i byla, ovšem jsem ji, zcela pochopitelně, přelistoval, aniž bych jí věnoval pozornost. Stejně, jak to činím na internetu.

Co avšak nechápu, proč mi asi pět nebo šest veskrze víceméně (někteří více, někteří méně) soudných lidí na tuto událost poslalo přímý odkaz po ICQ nebo mailem.

Možná to zní hnusně, ale nezajímal mne zaživa, beru na vědomí jeho žalostný skon, ale příliš mne nebere ani tuhej.

Holoubkové, pokud se domníváte, že i v tomhle mám prsty, je to sice velkorysá myšlenka, ale musím vás, k mé velké lítosti, zklamat, v tomhle nejedu.

Na druhou stranu je to inspirativní. Ovšem pokud už bych měl někoho dohnat až k sebevraždě, vyberu si někoho pro mne zajímavějšího.

Byl jsem po čase zase u holiče. Tentokrát to dokážu i přesně spočítat - opravdu jsem přetáhl měsíc. A já si říkal, že už mi ty fousy nějak lezou do huby. 41 dní. Pinktlich. Neboť naposled jsem tam byl na páně Kombajnovy narozeniny, to si pamatuju, poněvadž jsem ho jako obvykle natrapíroval v nedaleké kavárně a dávali jsme si kafe. Ehm, tedy já kafe, on whisky.

Odložil jsem si, paní řídící přívolala - k mému menšímu údivu - nikoli sličnou slečnu holičku, nýbrž jakéhosi týpka.

"Dobrý den, já jsem Tomáš."

"Těší mne, Egi. A co má jako bejt?"

"No jen abyste věděl, kdo se o vás bude starat."

"Proč by se o mne měl někdo starat? Já se s váma nechcu kamarádit, já potřebuju voholit."

"É-eeh ..."

"Ne, v pořádku, beru to jako buz..., ehm, štábní kultůru třeba jako na hotline u těch Vodofónů. Tam maj taky takový móresy. Dem na to?"

"Dem."

Ty buz... jsem schválně spolknul, když jsem se na něj pořádně podíval, abych svými vulgárními vtípky neurazil jeho případný jemnocit. Co taky čekat od melírovanýho nagelovanýho kadeřníka, byť v roli holiče? Popravdě - nezajímá mne ani jak se jmenuje, ani jestli je buz..., stejně jako mne ani jedno nezajímá třeba u automechanika. Snad možná instalatér - od toho si pamatuju křestní jméno, protože ten nám leze do bytu, je děsně ukecanej a obvykle tu stráví delší dobu. A taky kolik pobíhá po Brně instalatérů, co se jmenují Mário, že? Proč by se mi měla představovat třeba prodavačka u pultu s rybím salátem, to je mi záhadou.

Zase - díky tomu, jak jsem se nad tím zamyslel, mi to utkvělo v paměti a Tomáše si asi budu nějakou dobu pamatovat. Budiž mu ku cti, že se snažil, byl šikovnej a až nadmíru pečlivej. Když říkám nadmíru, myslím to doslova. Pokud mu výslovně říkám:

"Heleďte se, Tomáši, neserete se s tím jedním fousem už nějak moc?"

A von na to, že: "Asi ano, ale ještě to tady zarovnám ..."

a sere se s tím dál, je to pečlivost vskutku zarážející. Taky jsem měl pocit, že ho brzo zarazím. Do země.

Ale jak znova vopakuju - šikovnej byl. Pokusím se ho si zapamatovat. Jelikož to tam byl jedinej chlap (aspoň úředně) za celý léta, nemělo by to bejt tak těžký. V těch holkách mám zmatek.

Poznatek dne: kuchyňská chňapka s v prostoru zápěstí integrovaným magnetkem je taky pěkná kurvárna.

Pokud potřebujete jenom tak nasísnout do hrnce, uchopíte pokličku, zvednete, zkontrolujete erteple.

Následně pokličku ležérně a nedbale elegantně odhodíte zpět na kastról. Nebo se o to přinejmenším pokusíte.

Plán vám vychází přesně do momentu, kdy se vám okraj křidličky přichytne na magnetek, poklička opíše ladný oblouk ... a rozpáleným okrajem vás jebne do ruky, pochopitelně až nad hranici chňapky.

Kdo takový pekelný nástroje furt vymejšlí?

Neděle, 28.01.2007 ... Zlá choroba ...

Od božího rána, kdy jsem o půl jedné odpoledne vstal, skotačím kolem churavé Ťapinky.

Vařím čajíčky s medečkem, podávám Paraleníčky.

Peču vepře k obědu, poprvé v životě, pod Ťapinčiným pouze teoretickým metodickým vedením. Dlužno podotknout, že se mi prase povedlo. Řekl bych dobře. Ačkoli dobře je za 3 a tohle bylo spíš tak na 2, přinejhorším na 2-.

Venčím pséky, několikrát.

Meju nádobí (pravda, v té myčce to nedá až tolik práce).

Ani jsem se nezastavil, pokud nepočítám drobné epizody, jako návštěva u máti nebo hodinka zdřímnutí.

Do toho mi Ťapinka ještě celý den okupuje počítač, ba dokonce si zprovoznila i TV tuner v něm, neboť prý "má nárok, protože je nemocná". Tak ať se kouká fofrem uzdravit.

Eště jedna taková chřipečka a už by mi hráli.

Sobota, 27.01.2007 ... Zprvu běžky, potom pěšky ...

Je sníh. Vděčná a radostná situace pro děti, novináře, motoristy a silničáře. A pro nás - sportovce ...

Takto jsme se konečně s Ťapinkou a spolužákem Vlastíkem pochlapili, vzali psy (naše), lyže (každej svoje) a vyrazili do lesa na rozehřívací projížďku.

Trochu situaci komplikuje fakt, že v pěti krajích platí zákaz vstupu do lesů kvůli nedávnejm polomům, z čehož se též dělá nesmyslný mediální humbuk. Ale fakt je, že za prve pár stromů už spadlo, přičemž padne-li menší padesátiletý smrček na běžkaře, zpravidla vyhraje v pevnosti smrček proti kostím sportovce. A za druhé - povzbuzeni všivými televizními reportážemi prý v některých místech všelijací zelení mužíčci střeží svoje háje dosti agilně.

Copak o to, troufám si tvrdit, že jsem i já na běžkách rychlejší, než středně trénovaný hajný - lesa pán, avšak s projektilem z kulovnice už bych možná nerad měřil síly, přičemž pendrek víte, na jaké íkvéčko narazíte.

Smutné je, že se uvedený zákaz pod sankcí až 50 kKč týká i kraje Vysočina. A ještě smutnější je, že takový kraj Vysočina začíná kousek za Brnem, tedy jste buď prakticky furt ve městě, které je pro lyžování mírně nevhodné, nebo v kraji Vysočina, kde číhá zavilý lesník s pokutovým blokem. Ano, chápu, dá se vyrazit i na východ nebo na jih, ale tamější patrioti prominou - jednak tam není nic extra k vidění, druhak, a to hlavně, tam nejezdí vlaky z příhodného nádraží v Kéniku. Kdepak, třeba je nám na západ, a to pokud možno tak, abychom se vyhli kraji Vysočina. Nebo aspoň převážně.

Při bojové poradě jsme s Chlastíkem zvolili optimální rozehřívací trasu: vláčkem do Tišnova, autobusem se nechat vysmýkat nahoru do Debilína a odtam přes kopec, kolem obce Úsuší, přes pole a pak po zelené zpět k Tišnovu. Slabejch deset kiláků (možná osm, dvanáct snad ne), okolí jakž takž známe, do kraje Vysočina zasahuje podle mapy jenom jeden cíp (mezi Žlíbkama a Pasníkem tam nad tou čerchovanou čárou), čímž už se však nikomu chlubit nebudem, nejméně pak Ťapince. Ta taky občas příliš podléhá těm štvavým kampaním a jak by si představila mluvku z jakéhosi ministerstva a jeho: "Tito lidé by si měli uvědomit, že se dopouští přestupku ...", bylo by po vejletě. Což sice málem bylo tak jak tak ...

Z Deblína na Úsuší, pak přes pole k lesu a po zelené do Tišnova ...

Ale abych nepředbíhal.

Dojeli jsme vlakem do Tišnova. Uspořádali menší přesvědčovací tlak na řidiče autobusu, který se tvářil velmi překvapeně na lyže, snad jsme byli první, koho vezl s běžkama, největší obavu jevil, abychom mu tím nepropíchli střechu vozidla. Tak nevím - buď měl nějaké zkreslené představy o konstrukci běžek Skol nebo hodně chatrnej autobus. Nebo byl prostě debil, což se mi jeví jako nejpravděpodobnější varianta. Naštěstí (na jeho štěstí) se dal přesvědčit po dobrém, dřív, než mohlo dojít na pořádnou hádku. Možná taky proto, že jsem po něm striktně nepožadoval všechny jízdenky za celý cirkus. Takže debil a eště hajzl zlodějská. Ale my byli v Debilíně (jestli von ten řidič vodtamtud taky nepochází?) a nehodlali jsme si nechat zkazit vejlet hned ze startu.

Vyšli jsme za dědinu, nazuli lyže. A vyrazili na první kopeček. Krásně tam nahoře foukalo přes pole, tak zasrané závěje jsem už taky dlouho neviděl. Hezky vzhůru, kousek po hřbetě a pak zase dolů do jakéhosi žlabu. Mně tam vjely lyže do závěje dobře do půlky lejtek, lidi, jakej já hodil rypák ... Příliš jsem se do té doby na tom kousku neotáčel dozadu, ale troufám si tvrdit, že to bylo z naší skupinky první přistání na tlamě v této sezóně.

Vlastík byl tuze v pohodě, to je převelikej sportovec, nač mu chybí grif, to urve silou. Jen si stěžoval, že to sportovní oblečení mu při častějším zastavování připouští zimu k tělu. Ačkoli zpočátku jsme až tak nezastavovali. Ťapince to skoro i šlo, gecla si na prdel jenom párkrát. Ovšem s tím byla zase pakárna - pod sněhem bylo mokro, takže zatímco Chlastík si pobíhal tam a zpátky, aby zaplašil zimu, mně, jak jsem čekal, až se posbírá Ťapinka, namrzal sníh na skluznice. Komedie.

Ukrutný svah za Deblínem.	Ťapinka jede jak motorová myš.	Ťapinka momentálně nejede jak motorová myš ani jako nic jinýho.

Všechny tři nebo čtyři významnější kopečky se Ťapinka vydrápala vcelku zdárně, jenom si cestou začala stěžovat, že se jí dělá nějak špatně, že na ni asi něco leze. Jenomže co s ní v lese? Odmítala i za tím účelem připravené pamlsky - čokoládu, neboť je jí šoufl, díky čemuž jí citelně ubývala energie, z čehož jí bylo zase šoufl o to víc. Na kritickém bodě na kopci zkrátka lehla do závěje dřív, než do ní mohla omdlít.

Tak.

Co teď s ní? Naštěstí to nebylo až tak úplně zlé, Ťapinka se chvíli poválela ve sněhu, až ji nejhorší mdlo přešlo, načež na sílu do sebe přeci jen narvala čokoládu, Tatranku a sladký teplý čaj se solí, čili byla schopná pokračovat alespoň jakž takž dál po vlastní ose. Jenom lyže docela rezolutně odhodila s tím, že ji bolej klouby, nemá v rukách žádnou sílu a přeci jenom se jí ještě trochu motá hlava, že může tak s bídou jít, kdepak jet s kopce, když ještě neumí pořádně zatáčet a brzdit.

Pročež si vzala aspoň hůlky, které jen tak vlekla za sebou, ale šla celkem spolehlivě. Její běžky jsem vzal já pod paži, svoje hůlky do druhé ruky jenom tak kvůli stabilitě a jeli jsme pomalu dolů, tak, abychom byli pořád okolo Ťapinky, přinejhorším na dohled.

Můj oblíbený výhled na Dolní Loučky.	Zde nejede jako motorová myš ni Ťapinka ni Chlastík. Inu, oraniště pod prašanem ...	Záchranný postup aneb sportovní disciplína "sjezd o čtyřech lyžích".

Takto jsme se už bez dalších vážnějších úhon dostali až spořádaně do Tišnova k vlaku.

Smutné je, že si Ťapinka neabsolvovala právě ten závěrečný sjezd, v tom tkvěla podstata mojí finty s autobusem a Deblínem - snad čtyři kilometry prakticky pořád s kopce, přinejhorším nějakejch pár metrů po rovince. Ideální výuková trasa. Nuže, příležitost a důvod si to v brzké době zopakovat.

Ťapinka si doma naměřila takřka 38 stupňů Celestýna. Kefalín, čo je to také za teplotu? Já som mal na frontě aj dvacať sedem, a tak sme tych bolševikov hnali ... Ale uznávám, že nejsou-li bolševici v dohledu, je teplota přes sedmatřicet na běžky ryze nevhodná.

Každopádně - když připočtu svoji lenost, jedinej, komu se večer chtělo eště na procházku, byl pes Anďák. Ťapinka padla za vlast a čubička Mášucha se taky netvářila nijak extra nadšeně.

Pátek, 26.01.2007 ... Malý věci ...

Skoro dvanáct hodin v práci, v pátek, ve státní správě? Něco extra hnusného.

Opravdu jsem tam byl skoro od osmi ráno do skoro osmi večer. Vskutku nechutné.

Ač to dokážu pochopit. Dva nové systémy uváděné do provozu, to se dá nárazový nával práce akceptovat.

Kdo to obzvlášť nelibě nese, jsou moje nejmilovanější uživatelky z Asociálního Odporu. Pravda, pokud se jim za týden snahy podaří ve třech zkompletovat jednu dávku jednomu člověku (a to ještě zamítnutou) a kvůli tomu tam trčej v pátek málem do noci, je to mírně demotivující.

Na druhou stranu mi nevěřej, že může bejt hůř. Po zkušenostech od "KamSeNaNásHrabete?" bych mohl vzpomínat - a taky tak se snahou o jejich uklidnění i činím. Takové zavádění nového systému může skončit kriminalizací uživatele, hospitalizací na psychiatrii nebo sebevraždou na pracovišti. To všechno už jsme viděli. Nějakej přesčas je vůči tomu laláček.

Nevypadají, že by je to nějak extra uklidňovalo. Maj malej kyblik.

Čtvrtek, 25.01.2007 ... Postřeh z Vídně ...

První pravidlo modelingu:

"Pózuješ-li vzorem pro antickou sochu, sundej si aspoň digitálky ..."

Středa, 24.01.2007 ... Kalamita v myslích ...

Od včerejška sněží. Znám několik příkladů lidí, co navzdory tomu sedli do auta, hrdě vyjeli ... a nedojeli. Tedy dojeli, ale dojeli dřív, než dojeli.

Přitom už ráno ministr Žebříček, nebo jak se ta socanská pakáž maskovaná za pravičáka jmenuje, v tisku varoval, že jest oná kalamita, tedy nechť řidiči pečlivě uváží, zda vůbec maj někam jezdit. Já to čet sice až se zpožděním, na abych zjistil, že venku chumelí a na zemi je dvacet čísel sněhu, na to nepotřebuju ani dylinu Žebříčka. I kdybych si zapomněl nasadit brejle, z pátýho patra v závěji zahrabanou a zapadlou multikáru s pluhem nepřehlídnu. A z představy smetáčku a škrabky mne ráno vzalo mírné nevolno, aj bez Žebříčka.

Tedy jsem vyrazil do práce šalinou. Příjemná cesta. Důchodci-cestovatelé to pro dnešek odpískali a dle všeho i študenti vyhlásili bojkot. Nebo to bylo možná tím, že před devátou už zmínění okupovali svoje školy a polikliniky a jen pro dnešní den slevili z popovážení se z plezíru sem a tam. Čert ví.

I toho kulicha jsem si na cestu zase vza. Ono klávesnici neprospěje, když se nad ni ráno nakloníte a nakapete do ní z vlasů vodu. Což mi připomíná, že by mne Ťapinka mohla zasejc trochu přistřihnout.

Mimochodem - aspoň jsem, jako vždy, v té čepici sexuálně přitažlivý pro ženy. Vypadám jak šulin.

V neděli spolužák Chlastík skuhral, že ze zamejšlenejch běžek nebude letos asi nic. On je tedy ještě nemá, ale s takovou asi ani nepřijdou na pořad událostí. Nemá cenu je pro takovouto zimu kupovat.

Včera jsem jej letmo KTZ (někdy mylně nazývanou SMS) popíchnul, zda nechce svoje rozhodnutí přehodnotit ...

Dnes se vydal na nákupy.

Při troše štěstí jdem v sobotu na běžky. Ó jéje. To zas bude.

Přes den jsem se věnoval tuze důležitejm věcem. Například práci.

Poslední dobou si připadám jako malej doktor Mengele. Stanovuju priority. Kdo nedostane prioritu, bídně zhyne.

Doteď jsem napíral pozornost k sociálnímu odporu, by mi nepomřeli asociálové vlivem zádrhele v novém informačním systému. Nový informační systém mi funguje, tedy kromě uživatelek. Není tomu tak všude, kdesi ve Zlíně čili dřívějším Gottwaldově před rozběsněnými davy asociálů hlídají sociálky policajti. Pravda, že to není tak blbej model. Ty moje eště béknou a budou je hlídat taky. Přede mnou.

Avšak nazrál nejvyšší čas, kdy je třeba zabrat na druhém novém systému, aby mi pro změnu nevyhynuli gerontíci senioři pod laskavou patronací píčovatelské služby.

Takto jsem si připravil ukrutné podklady, počkal, až nějaká dobrá duše (tuším kolegyně Velebná) vyhrabe služební referentské vozidlo ze sněhu, a vyrazil na nákupy.

Zas už mi připadá, že všichni dělají všechno pro to, aby to nešlo ...

Jedu si takhle z obchodu, odbočuju doleva vjezdem přes chodník k ouřadu. Najedu si k pravému okraji kvůlivá lepčímu úhlu, dám blinkr vlevo a hodně hodně zpomalím. Začnu odbočovat - a ejhle, co to? Dva píčusové v notně orezlém původně bílém (to asi aby jej Ťapinky viděly ve sněhu) Favoritu se mne pokouší předjíždět, lépe řečeno přejíždět či projíždět - skrz dvéře mé služební Felicije. Div mu nevyběhly voči skrz přední sklo, jelimanovi.

Tak tak dobrzdí na břečce a eště má tu drzost stáhnout okýnko a začít něco povykovat. Začít. Jednu slabiku, už ani nevím jakou. K víc se nedostal.

Jak jsem se lek, stáh jsem okýnko taky a - zatímco jsem se odepínal z pásů - zahrnul jsem do svého spílání i spolujezdce:

"Kurva, jak můžete předjíždět někoho, kdo dává znamení o odbočení vlevo?" a, aby to nevypadalo jako vykání (nebo prostě z principu), nezapomněl jsem dodat: "Čuráci."

Jenže jsem byl pevně přesvědčenej o tom, že si lulana půjdu vyndat z toho křápu a preventivně se ho ještě jednou přeptat, jak to měl namyšlený, neboť se k odpovědi nijak moc neměl.

Srab. Jak viděl, že už se mi podařilo vykšírovat se z těch šráků, nepokoušel se ani dokončit myšlenku, měl-li nějakou, přes chodník za mnou mne objel a zdrhl. Pičus.

Před ouřadem jsem s plným autem herberku zaparkoval (včetně incidentu s píčusem) přesně v 17:00, kdy v dlouhý ÚD právě probíhá fáze pracovního procesu "do vrabců jako když střelí".

Vykládám tiskárny a počítače. Tlustej Vratočuč Gauner mi aspoň drží dveře a na vyskládaný proviant dohlíží, aby jej nějaký do konce úřední doby v budově zapomenutý občan nepojal jako službu veřejnosti.

Účetní Taška mi (nesu dvě tiskárny) neopomene sdělit, že mi nechala prázdnou tonerovou cartridge u nás na patře v kuchyňce u fofrkonve. Pominu velkoryse fakt, že jsem krabici s patronou nechal u ní, aby mi ji buď při příští návštěvě dala do ruky, případně mi ji zanesla do "pracovny". Zkrátka jí asi připadalo, že jí krabice překáží. Ale proč mne tím musí oblažovat právě teď, to opravdu nechápu.

Bejvalá sextretářka - nyní školská referentka - Oloušek mi při sbírání procesorů, pamětí a harddisků rozeběhlých po kufru musí nutně sdělit, že má na počítači špatně nastavený čas. Na to, do piči, neměla celej den? K čemu je mi zrovna nyní taková informace? A co s tím po kotníky ve sněhu, s plnejma rukama krámů před budovou mám asi tak dělat?

Když se snažím vrátit zadní sedadla do původní ztopořené polohy, významně si za mojí prd..., ehm, za mými zády odkašlává Číča, nynější sextretářka a mimo jiné správkyně našeho (dvojčlenného) vozového parku. Pustím všechny tři bezpečnostní pásy, které se mi doposud podařilo sehnat do houfu a uchopit jednou rukou, dám sedadlo zpět dopředu do klidové polohy, vysoukám se z vozidla a zaposlouchám se do jejího sdělení. Prý, jelikož už odchází, mám jí nechat klíče a doklady u Tlustýho Vratočuče Gaunera. Kurva, a co má bejt? Je mi jasný, že v 17:05 budou všici v prdeli, nechávám klíče a doklady při takovýchto návratech u Gaunera vždycky, proč bych je asi měl dneska, do piči, nechávat jinde?

To se, do luder milionu, všici na mne domluvili? Nebo co?

Vím jen matně, že tam byla ještě jedna epizoda. Jakási kolegyně se mi pokoušela vysvětlit, že má doma počítač, který synovi cosi dělá. Pravděpodobně něco víc nebo něco míň, než by měl. Nevím. Ani pořádně netuším, která to byla. Jenom mám takové mlhavé povědomí, že jsem ji docela nevybíravě poslal do prdele.

Možná to mám za minulé hříchy.

Jo, to bude vono.

Třeba zrovna ten nákup ...

Jak jsem dokázal udělat frontu v do té doby prázdném obchodě. Ale snad zase - když já potřebuju napočítat mizerných pár desítek krytek konektorů jenom asi v pěti barvách, tak od toho tam přece ti skladníci jsou, ne?

Úterý, 23.01.2007 ... Nasněžilo ...

... jak překvapivé zase, že? Obzvlášť v lednu.

Někteří si nevyberou. Zima bez sněhu - špatně. Se sněhem - zas blbě. Tak co už, kurva, by kdo chtěl?

Pár vloček, eště rosničkářema hlášenejch tejden dopředu, a voni z teho hned dělajó kalamitu.

Mně se to líbilo. Na silnicích je tuze veselo. Všici jedou pomaloučku, užívaj si cesty. Při pěším vejletu za máti jsem si, pravda, musel vzít kulicha a konečně přezbrojit na zimní bundu. Ale ta romantika ...

A po čase jsem vyhrabal zpod stolu vysílačku. Takovou čurynu jsem s kamioňákama na desátým kanále snad eště neslyšel.

Zvlášť ta pasáž, jak Češi na zasekaná dálnici někde pod Brnem prosej Slováky, esli někdo z nich neumí maďarsky, aby moh umravnit ten konvoj Maďarskejch kamionů v levým pruhu, neboť se tam potřebuje otočit sypač. Leč Maďarská buňka si tlachá tou svou hatmatilkou na čtyřicítce a nějaký sypače a kalamity jsou jim salám banán. A vůbec nechápou, co po nich ten jouda s těma oranžovejma blikačkama na střeše asi tak může chtít. Inu, Uhři.

Lepší než televize.

Pondělí, 22.01.2007 ... Děsnej den ...

Odjela ráno PraPetra.

Pes dostal sračku. Ťapinka dostala sračku. Jedinej, kdo se neposral radostí, jsem byl - trochu překvapivě - já.

V práci se mi vysral jeden docela důležitej počítač, prostě nevydejchal čtyři roky nainstalovaný high-tech Windows 98. Tak jsem celej den přeinstalovával jak kokot.

Večer se mi Ťapinka musela pochlubit a ještě mi z balkónu ukazovat, jak krásně zaparkovala a do jak úzké škvíry mezi dvě cizí vozidla se vešla.

To už zapomněla, že mi přes den práskla i tu ranní epizodu.

Jo, to se to do škvíry večer parkuje, když tam není to zábradlí ...

Neděle, 21.01.2007 ... Papírová zima ...

Jelikož aspoň papírově jest zima, zajeli jsme se vykoupat do termálních lázní do Laa.

Opravdu, tři hodiny koupání v Laa byly i důvodem, proč u nás byla čtyři dny PraPetra. Ano, ona tvrdí, že v součtu hodin jsou to dny tři, a ještě necelé, já v tom ale pořád vidím pátek až pondělí, a to včetně.

Z dalších atypů s námi byl spolužák Chlastík, neboť stále toužil vidět koupaliště, kde se mimo bazén chodí v županu.

Při té příležitosti jsem viděl Chlastíka řídit. To je ten, který až do nějakých třiceti neměl řidičák a tvářil se, že kolo mu vystačí až do důchodu. Neměl jsem možnost si to vychutnat z pozice spolujezdce, neboť Chlastík byl sólo třetím vozidlem do konvoje, ale soudě dle zpětného zrcátka, minimálně udržet se na silnici za někým a opakovat jeho předcvičování blinkry, to už mu docela jde. A že si jednou při vehementnějším zacvičení volantem zatroubil ... popravdě, to se v cizím autě stane i mně.

Poznatek - PraPetra je na výpusti tobogánu ještě lepčí dynamickej hjoch než Marťan.

Přijeli, vykoupali, odjeli.

Sobota, 20.01.2007 ... Egi překupníkem ...

Prapůvodní důvod, skrz který jsem si svého času od Spolehlivého Marcela půjčil foťák, byl otestovat jej na hokeji. Tedy jako divák, nikoli hráč, to je sport, u kterýho se člověk zpotí, nic pro mne. Vlastně svýho času to byl nápad exkolegy pana RoboCopa, neb on má podobný, že bychom to nějak porovnali.

Povedlo se mi sehnat lístky. Ve středu před hospodou jsem se dobouchal na chlapíka v předprodeji, který měl dle cedulky na dveřích už hodinu zavřeno. Nemá tam stát a telefonovat, že ano? Jediné, co ještě měl, byly lístky ovšem až kamsi do piči na "balkon C2", tedy kamsi pod střechu stadionu. Díky telefonujícímu chlapovi za ně. Dlužno zmínit, že ve druhém předprodeji už neměli ani lupeň. A ve čtvrtek zmizely i ty z Ronda. Holt Kometa vs. Ústečtí Lvi, jeden z nejsledovanějších zápasů sezóny, taky jsem si nemoh vybrat něco klidnějšího.

Tedy šest vstupenek - já a RoboCop. Operativně jsem se zeptal pana Strakapouda, jestli nechce taky, on se někdy též zajde se zájmem kouknout. Chtěl. Pro sebe a nějakého kumpána. K dovršení všeho si usmyslela Ťapinka, že by se mohla též poprvé v životě zúčastnit, aby měla přehled, co na tom všichni viděj. Též na jakémsi tom "jejich" obskurním serveru o tomto vyšel jakýsi úderný článek. A aby toho nebylo málo - PraPetra !! Co že by měla dělat v Brně, když my půjdem na jakýsi hokej? (Taktně si nechávám od cesty blbé kecy.)

Paradoxně jediný, kdo se nakonec nezúčastnil, byl RoboCop, neboť musel kvůli onemocnění kohosi z rodiny odjet.

Takto mi přebyla jedna z pracně vysháněných vstupenek.

Dal jsem vzkaz na fórum, kde několik zoufalých fanoušků se pídilo právě po nějakém lístku navíc. Zatímco jiní láli, že se jistě najde nějaký spekulant, jenž se dobře předzásobil, a před zápasem přijde s nakřečkovaným kontrabandem za cenu od sto padesáti korun vejš (podotýkám - normální cena 60,- Kč). No jo, lidi jsou různí. Tedy hodil jsem na fórum nabídku, do hodiny jsem měl jakýhosi maníka na telefonu.

Ve čtyři před stadionem, tak zněla domluva. Poznávací znamení - zelená bunda a fotobrašna (já), černá bunda a pod ní bílá mikina (maník). Ještě mi volal asi tři minuty před srazem, že stojí u vchodu do Blilly (jak bylo dohodnuto), konkrétně u bankomatu. Abych ho našel.

Dal jsem mu vstupenku, vrazil mi kilo do ruky, poděkoval a hnal se pryč, zatímco já se hrabal v drobnejch, esli mám štyrycet ká zpátky.

"Šak počkej, neblbni, ti musím vrátit."

"Ses zbláznil? Já su spokojenej jak sviňa, díky moc."

A byl v prdeli. Hmm. Tak jsem zkrátka překupník. A to jsem mu chtěl vrátit klidně kovovou pajsku, že jako udělám dobrej skutek. No, tak nic, no. Na sirotky to holt nedám, hehe.

Ale zpátky k vlastnímu utkání ...

Se to vyvedlo. Ani Ťapinka nijak vehementně neprotestovala, ba dokonce připustila, že se jí to až na nudnou druhou třetinu docela líbilo. No baže, aby ne. To se zas málokomu podaří napoprvé trefit takovej zápas. Třetí a první mančaft 1. hokejové ligy (ač to není úplně dočista první liga, spíš taková trochu druhá liga, neboť nad touto první ligou je, jak jsem už i já pochopil, ještě prvnější liga), vyprodanej stadion, 7200 nebo kolik lidí, adrenalin i v aerosolu ve vzduchu.

A ten průběh - 1:0 hned od půlky první třetiny. Pak dlouho nic. Potom v rychlým sledu 1:1 a 1:2. Vyrovnání na 2:2 v poslední minutě. Prodloužení. A i samostatné nájezdy.

Dobrá, tak pak Kometa velkoryse prohrála. Ale i tak to bylo povedené.

Jenom s tím foťákem, mno, z "balkónu C2" jsou ty fotky zas takové často máznuté a vůbec nepříliš vypovídající. Ach jo.

Zbytek pro ty, které to neodradilo: http://kometa.egicz.cz/20070120-brno-usti/index.htm

Pátek, 19.01.2007 ... Egi operatér ...

Vzal jsem svůj úžasný nový bílý pracovní rolák a své úžasné nové bílé pracovní tričko od šéfové Tasemnice a šel jsem pracovat. Též takřka bílé seprané staré džíny a ... kšandy. Nehodil by se mi k práci opasek, tak jsem po čase vytáh šle. Budu to muset dělat častěji (brát si kšandy, nikoli pracovat), jak já je měl třeba na vojně rád ...

Přestavte si, sedíte si jenom v kalhotách vz. 85 a v košili v kanceláři na štábu, ramenem si přidržujete sluchátko, palce velkopansky zaháknutý za kšandy: "Ne pane plukovníku, omlouvám se, ale Pragu V3S dostat nemůžete, žádná volná pojízdná není, buď osmikolovou bojovou Tatru nebo malej příruční UAZ ..."

Kšandy jsou super.

Jo, ale k té práci - šel jsem operovat.

Aha, já tady nedávno Joea pranýřoval ohledně správné terminologie, měl bych se tím asi řídit sám ...

Dobrá, já přímo nikoho neoperoval, já asistoval Ťapince, takový ten veterinární Po-Po, čili Podrž-Podej. Lidově řečeno - přicmrndávač. Pomáhat s rodinnou veterinární ordinací.

Jak se nejapně včera v putyce vyjádřila Kachně - aspoň tím prý přispěju k úspěchu rodinného rozpočtu. I tak by se to dalo chápat, pokud bych už neměl průběžně dvě až tři zaměstnání, na rozdíl od Ťapinky obvykle i málo, ale přece výdělečné.

Leč abych to tedy objasnil - kastrace feny. Kdepak kočka, to má Ťapinka v malíku, to je prej žůžo hokna, dvě za odpoledne eště s pauzou na kafe. A samečky od čehokoliv dělá jak na běžícím pásu, taky co na tom chcete zkazit, když není potřeba takový zvíře nijak kuchat. Šmik a je to. Neměl bych Ťapinku před spaním nasrat. Ale ty čubičky, to je prej docela obtížné a tuze se na to hodí čtyři ruce. Ťapinka se s tím zatím mordovala sama a byla z toho vždycky těžce zmožená a na nerva, tak jsem jí šel helfnout. Ona mi také sem tam podá šroubovák.

Abych řekl pravdu, přece jenom to nejni žádná legrace. Nevadí mi velkokapacitní odběry krve. Mojí. Není problém dávat umělý dejchání zkolabovavšímu kolemjdoucímu. Nesere mne vláčet na ošetření člobrda s nohou zalomenou vprostřed holeně pod divným úhlem, klidně ošetřím takového Pitrýska s přeťatou žilou nebo na táboře haranta, an se sek sekerou do hlavy. To není čas na přílišné city a takové malichernosti se řeší jednodušeji než zakašlání.

Operace malého roztomilého jezevčíčka je něco krapet jiného, přeci jenom naříznout čokla, kterej přišel po vlastní ose, a hrabat se mu v útrobách ...

Já to taky nebral od obrázků, přes v láku naložené komponenty, přes pitvy až k samostatné preparaci. A já nikdy ani nesledoval populárně-naučné filmy z lékařského prostředí.

Jo, až se mi udělalo ne úplně dobře a mírné a decentní mdlo. Čili jsem dokončil jeden epizodní úkol a v pauze mezi prvním a druhým vaječníkem jsem si radš sednul a trocha se vydejchal. Jistota je kulomet. Chvilková indispozice. Stačila nějaká ta minutka, pak na druhý (složitější a hlouběji ukrytý) vaječník a na dělohu už jsem asistoval jako drak, o všechno se zajímal a koukal, abych se něčemu přiučil. Příště to bude lepší.

A upřímně - ani nevíte, o jaký stupeň u mne zase Ťapinka stoupla v ceně. Kde je ta ještě před několika lety ňouma? Dlouho jsem neviděl někoho, kdo by tak si počínal tak precizně a tak přesně věděl, co dělá.

Čtvrtek, 18.01.2007 ... Příprava na práci ...

Potřeboval jsem bílé pracovní tričko a nechtěl jsem si zničit takřka nové bílé tričko. Pravda, mám dvě čistě bílá a snad ještě jedno nevybalené. Ale bílých a především černých triček není nikdy dost. Stačí, jak jsem onehdá jedno zatemperoval - původně bílé - do bleděmodra fikaným vypráním spolu s teplákovou soupravou vševojskovou. Ale copak můžu za to, že ta svině i po skoro deseti letech tak barví? Na modrých ani černých džínách se to nikdy nijak neprojevilo. Taky s modrýma nebo černýma džínama jsem pral teplákovou soupravu vševojskovou v o dvacet stupňů Celestýna chladnější vodě. Ale o to teď nejde.

Každopádně jsem si zamanul jít si koupit bílé tričko k oblíbenému panu Ping-Pongovi s tím, že je hned od prvopočátku zařadím jako pracovní (tričko, nikoli pana Ping-Ponga).

V tomto smyslu jsem zpravil včera odpoledne kolegyni Milasku, která se tázala, jestli nejedu autem v pět domů, že bych ji při cestě zase jednou vzal, bydlí nedaleko. Zmínil jsem svůj plán ohledně nákupu trička. Zabystřila šéfová Tasemnice a velkoryse mi navrhla bílé tričko na dnešek donést, má jich relativně nových po nedávno zesnulém druhovi doma dost. Pochopitelně vypraná (trička, nikoli Tasemnice). Ostatně věřím, že druh zesnul v jiném úboru, než zrovna v bílém tričku.

Milaska se zaradovala, že tedy kauza tričko jest vyřešena, tedy bych ji mohl odvézt domů.

Já ji předtím nevysvětloval celý obšírný plán, dle mého stačilo zmínit epizodu ohledně trička. Takto jsem musel pokračovat ještě o koupi vstupenek na hokej a hospodě se slepejšama. Leda, jak tam stála celá slepičárna v kruhu, leda by mi ještě právnička Irma skočila pro ty lupeně a sextretářka Číča - že by zašla za mne do hospody? To už ani jedna nejevily velký zájem. A to se Číči partu slepejšů snažila Milaska vylíčit v superlativech, neboť je od vidění (pravda, poněkud jednostranného) zná. I na přehánění slepejších předností došlo. Což není nic moc těžkého - ve skutečnosti žádné nemají. Skoro by se dalo říct, že až lhala. Číča se zviklat nedala. Též Irma nápad, že by mi měla jít kupovat lístky na hokejové utkání, vcelku striktně zavrhla.

Z odvážení Milasky sešlo.

Na každý pád mi dnes Tasemnice přinesla dvě opravdu zánovní bílá trička. Tedy jsem považován za protekčního a mocně protežovaného zjeva, kterému nosí oděvy sama nejvyšší. Takové mety nikdo z kolegů nedosáhnul (možná taky proto, že si nikdo v příhodnou chvíli neřek).

Tak aby to panu Ping-Pongovi nebylo líto a nepřišel zkrátka, zašel jsem si k němu koupit k pracovnímu bílému tričku od Tasemnice ještě pracovní bílý rolák.

Středa, 17.01.2007 ... Číselný kód chyby ...

"Mohl by ses tady stavit? Fišta tady není, nefunguje její počítač a my z něj potřebujeme tisknout."

"Jak - nefunguje?"

"Píše nějakou chybu."

"Jakou chybu?"

"Zapnu, naběhne ta černá obrazovka, a místo startu Windows je tam napsaný 'Error' a eště nějaký čísla."

"Takže žádnej vobrázek s vobláčkama a s nápisem 'Windows'? Ten se tam vůbec neukáže?"

"Ne, černo, 'Error' a čísla."

Víc se nedozvím. A beztak podle této chabé specifikace je to skutečně ještě před startem systému, na dálku se tam nedostanu, lepší informace z nich nevypáčím. Jestli je to nějaká hláška BIOSu, stejně bych s tím po telefonu hovno nadělal. To potřebuju vidět.

Přijdu.

Vidím.

Černá obrazovka a nápis: "Non system disk or disk error ..."

Hluboce vzdychnu, vytáhnu disketu z mechaniky, stisknu libovolnou klávesu. Počítač nastartuje. Poklepu si na čelo, odcházím. O pičích začnu vyřvávat až za dveřma. Jsem nějakej moc přívětivej na ně.

Jo jo, to jsou panečku čísla, "Non system disk or disk error". Hotová numerická smršť. A tohle má taky volební právo.

Úterý, 16.01.2007 ... Školení a obšírný výlev ...

... ta druhá půlka jsou sice takové zmaty, ale výjimečně bych byl rád, kdybyste to dočetli do konce.

Vstávat relativně dobrovolně (pouze dva budíky a jedno Ťapinčino jemné kopnutí), před sedmou hodinou ráno a v práci bejt v 7:45, to se mi povedlo naposled tak v listopadu. Možná v říjnu. No, nejpozději v září. To celé značí, že muselo jít o něco velkého. A samozřejmě, že šlo. Školení řidičů ...

Ano, člověk se tam nedozví prakticky nic převratně nového, ba naopak si musím vždycky nějaký špíček nachystat dopředu a pak ho předhodit do dotazů. Já nevím proč, ale mne to prostě baví. Navíc tam míváme docela příjemnýho autoškolníka, pročež je to celé příjemně strávené dopoledne.

Mimochodem, věděli jste, že když najdete za stěračem lísteček od polopolicajtů v tom smyslu, že se máte "dostavit za účelem podání vysvětlení" třeba špatného parkování nebo podobné obskurnosti, že se na ně můžete v klidu vysrat? Nebo ještě lépe jim zavolat, že doufáte, že takovýhle křivky na vás zkoušeli naposledy a bude-li se to opakovat, podáte na ně takovej ten teplej bonz za oné "překročení čunitele"?

Já na to kdesi viděl odkaz na zpracovanej článek, bohužel jsem zapomněl, kde to bylo. Ale stačí se podívat na "Zákon o obecní policii" 553/1991 Sb., kde se v §11 odst. 1) praví: "Strážník je oprávněn požadovat potřebná vysvětlení od osoby, která může přispět k objasnění skutečností důležitých pro odhalení přestupku a jeho pachatele nebo jiného správního deliktu, jakož i ke zjištění skutečného stavu věci, a v případě potřeby ji vyzvat, aby se ve stanovenou dobu dostavila na určené místo k sepsání zápisu o podaném vysvětlení nebo předložila potřebné doklady."

Tedy ano, takoví polopolicajti od vás můžou požadovat vysvětlení a případně vás předvolat k jeho sepsání, ale až následně. Tedy napřed vás musí drapnout za prdel, vysvětlení z vás vymámit. A až pokud jim onoho dne na patrole chybí ten, co umí psát, můžou vám nařídit, ať přijdete na strážnici za někým gramotným hodit to na papír. Žádný takový, že proběhnou ulic, rozdaj kartičky s befelama za stěrače a pak seděj v teple na prdeli a čekaj, kdo jim přinese prachy.

Není to jako návod na ochcávání zákona a anarchii, ale pokud ozbrojená pěst Magorátu nebo místní radnice v menších obcích je za něco placená, tak ať se snažej v rámci svejch pravomocí a regulí. Mně taky nikdo nic neulehčí.

Jo, a bacha, nezkoušejte to na státní fízly. Ti právo na to předvolání k podání vysvětlení mají, ti by s váma taky mohli škaredě vyběhnout.

Škoda, že se pak nedostalo na můj druhej tuze pikantní tip, nějak jsme to zakecali vtípkama na účet kolegy Havlajse, jenž jako jedinej správnej skaut už má v zápisníčku mladého sviště první body. Špatně si vyložil tu reklamu "nevaž se ..."

Jo, ale co že jsem to měl v pácu?

Onehdá cestou přes Prágl k Ťapoušům jsem na Jižní Spojce viděl takovou divnou vodorovnou dopravní značku. Vždycky na místě, kde se s tou tříproudovkou stýká připojovací nebo odbočovací pruh. Ve žlutým rámečku takový jakoby žlutý Xka. Žlutý zkřížený čáry. A pak jsem jeden takovej vykřížkovanej flek našel tady pod Lesnou. Ajta, novinka?

Asi bych to neměl moc nahlas přiznávat, ale nějak jsem tohle nikdy neviděl a nebyl jsem schopen si ujasnit, co by tím moh básník asi tak chtít říci. Samozřejmě, velkoplošný žlutý klikatice, to nemůže znamenat nic dobrýho. Tam se asi něco nesmí, každopádně mne napadlo, že tam není radno jakkoli šaškovat a déle se na místě zdržovat. Ale na přesné vyjádření jsem se musel podívat.

Jde konkrétně o značku V12b, která se plným názvem (jak překvapivé) jmenuje "Žluté zkřížené čáry".

A dle předpokladu má to bejt něco jako odpuzovač Pražáků, kteří s velkou oblibou ucpávaj křižovatky dle svého zcestného pohledu: "Teď jedu já, Prahajzl, já se sem eště vlezu, nikdo se přede mne nenacpe a polibte mi všici prdel." Doslovně k tomu praví vyhláška 30/2001 v §22 odst. 2) písm. b), že "Žluté zkřížené čáry" (č. V 12b), které vyznačují plochu, na kterou řidič nesmí vjet, pokud je za touto plochou taková dopravní situace, že by byl nucen zastavit vozidlo na vyznačené ploše ..."

Paradoxně jedinej, kdo si z toho dost hovno dělal, byli ... Pražáci. Bo oni už jsou asi takoví. Tam nepomůže značka, to je náturou.

Tak jen abyste věděli. Jak jsem říkal, co vím, je použití žhavá novinka, ačkoli značka je v zákoně a ve vyhlášce snad už od minulýho převratnýho vydání, tedy od roku 2000 s platností od 2001. Opravte mne, jestli se pletu.

V Brně je teda dle autoškolníka jedna prý kdesi u Zvonařky, druhá, jak jsem si sám investigativně vyčenichal, pod Lesnou na naší za 37 MKč dokurvené křižovatce u plavečáku (tímto zdravím jediného příznivce této za peníze daňových poplatníků zmršené a zneprůjezdněné křižovatky - Romana do Mnichova).

Asi to byla součást upgradu křižovatky. Zhruba taktéž před měsícem k dovršení zlého přidělali na křovinatý pás mezi dvěma autobusovýma zastávkama zábradlí, takže neukáznění chodci, jimž se nechce až patnáct metrů k přechodu, už vám nevylejzaj z roští přímo pod kola jak sysli. Ano, zábradlí eliminovalo různě oberlené důchodce a podobné elementy. Zhruba 70%. Zbylí, hardcore, musej vrchem přes žbrlení. S rozběhem. Do vozovky. Tuze vymakaná sebevražedná technika.

A čároboys asi ku konci roku zbyla jedna piksla žluté barvy, tak máme značku V 12b, vyplácat to museli, jinak by z rozpočtu dostali letos o kyblik míň. Pravda, značka je fikaně načárána na přejezdu šalinovejch kolejí, tedy na tom jediném místě, kde ve vší té bídě opravdu nemá i bez ní nikdo sebemenší důvod zastavit - narozdíl od všech ostatních samovolně se ucpávajících částí a pruhů.

Ano, chápu, ilustrační snímky jsou opět nedostatečně kvalitní, ale ...

Je to foceno až v hrubý podvečer, neboť jsem se musel zastavit ještě u Harpagona Spojky, platícího zákazníka, spravit mu počítač. Po ruce jsem měl jenom tradiční kapesní Komedyji C-220. Opřenou tu o jakousi rozvodnou skříňku, onde o semafor. Plus mi mrzly pracky a chtělo se mi chcát. Jde skutečně jen o zdokladování momentálního stavu věci, nikoli o umění. Mně to pro tuto chvíli stačí.

Tím bych se obloukem ještě vrátil tady k těm nedávným výlevům v komentářích.

Milovaní, asi takhle ...

Takoví petrolíni, různí Bróci Pytlici a jiní Járové dokázali už znechutit nejednoho autora, ať už jakýchkoli stránek. Osobních, různých blogů, webzinů, pravidelných periodik. Někteří mají na stránce okatě umístěné varování (obvykle bez valného výsledku), že podobné výkřiky takovýchto dylin jsou nežádoucí, jiní se pokoušejí nejšťavnatější zvratky podobných chudáků mazat, čímž je popouzejí k tím větší píli. Sem tam se na toto téma objeví někde úderný obsáhlý článek ... a může to začít nanovo.

Já držel hubu několik let, obvykle je mi to celkem jedno, někdy mne to nasere míň, jindy víc, někteří pochopí po první jízlivé odpovědi, jiní ne. Atd atd.

Ale snad by věci pomohlo uvést pár základních věcí na pravou míru.

Byl jsem takhle ve Vídni, potřeboval jsem ilustrační snímek jakejchsi značek. Vzal jsem půjčený fotoaparát, se kterým jsem se ještě nijak nesžil (držel jsem ho poprvé v ruce) a udělal jsem pár, sám uznávám, mizerných fotografií. Značka na bližším pohledu čitelná, na širším vidět les značek a většina budovy. Tím jsem to považoval za vyřešené a dostatečné. Za mnou stál brácha, Ťapinka a máti (s churavejma nohama a endoprotézou kyčelního kloubu), kteří měli určitě jinou představu o sobotním odpoledni, než přešlapovat mi za prdelí na Prinz Eugen Strasse a koukat, jak se mrdám s nějakým foťákem.

Jakýsi pan Wesker, kterého zatím neznám, se tázal, proč mám na snímcích přepálené nebe. Zkusil jsem mu odpovědět. Nespokojil se a jal se šířit jakési své pravdy do světa. Bohužel tady v komentářích. No, lidé jsou různí. Má sice v mnohém pravdu, ale jaksi v záležitostech týkajících se něčeho jiného.

A pak Fabiak, to je další takovej zářnej příklad, a jeho velemoudré teorie, které musí, ač sám uznává (a je o tom i zvenčí ujišťován), že jeho praxí nepodložený názor nikoho nezajímá, stále je čímsi puzen dál a dále mudrovat a oblažovat ostatní svými "pravdami".

Ve stejné dny jsme si - přimíchalo se do toho několik lidí - vyměnili několikero názorů s Joem (někdy též JoeHlavem) a s Romanem (aus München). Vtipné, méně vtipné, chytré, blbé, jízlivé, různé.

Jenže v tom je drobátko rozdíl ...

S Joem šla řeč o sjíždění vody. On mi teoreticky radí, jak rozesadit lidi v raftu, já to neuznávám a melu si svou. On takový raft se dá řídit několika různými způsoby, vždy s důrazem na jiná místa. A já když říkám, že v této sestavě sázím na dva zadáky, tak vím proč. Já už na tom třeba jel. A víc jak metrákovýho Marťana nemůžu posadit na špici. Navíc jsme už částečně sehraní v řízení celého soulodí kánoí jako dva krajní zadáci. Zbytkem bych osadil háky a střed dle šikovnosti, váhy momentální kondice. Pak se uvidí, jak nám to půjde. A nikde není řečeno, že se nemůžeme prostřídat, a to včetně třeba mne. Navíc - poslední slovo bude mít instruktor na místě. Ovšem s Joem můžu takhle polemizovat, neboť má značnou a mnohem větší praxi než já (ač třeba převážně na kajaku), jako vodáka si jeho názorů vážím (doslovně jsem to tam napsal) a, i když si z toho naoko (snad je to jasně patrné) dělám prdel, přece jenom víme oba, o čem hovoříme.

Nejinak Roman. Roman sice má oproti mně trochu jinou kolej uvažování (a "způsob života" nebo jak tomu říká) a já mnohé jeho názory zvlášť z oblasti dopravy považuju za vyloženě zcestné. Jenomže na tyto názory má tento Roman právo, protože má přece jenom něco naježděno. Pendluje mezi Brnem a Mnichovem a rozhodně není sváteční řidič. Ví, o čem mluví. A jak jsem předeslal - pokud si z něj dělám prdel a on zas bazíruje na svém, je to štengrování rovného s rovným (tedy vědět Romanův roční úhrn kilometrů, asi by jeden z nás byl rovnější, ale to v tuto chvíli nehraje roli).

Vyloženě veselé mi pak přijdou dopravní a motoristické názory takového Fabiaka, kterého, ač měl cosi společného s prodejem nových vozidel, jsem nikdy reálně neviděl řídit. A že ho vídám oproti ostatním poměrně často. Ba neznám ani nikoho, kdo by jej kdy viděl řídit, maximálně jeden člověk nepříliš jistě (vzhledem k tehdejší alkoholové indispozici) souhlasil, že Fabiaka snad údajně řídit viděl, ale, jestli se moc nepletu, konce nebyly nijak slavné.

To stejné s focením - Fabiak za mnoho let vyprodukoval asi čtyři série fotek z Brna, různé kvality, z toho třeba u ohňostrojů ještě vybaven nemalou částí teoretického základu ode mne. Ale velmi rád by poučoval u jakékoli tematiky. Má totiž načteno ... z ceníků od dýlerů fotoaparátů. Docela nízká kvalifikace, ne?

A to už velkoryse pomíjím tu epizodu, kterak Fabiakovi přijde nesmírně vtipné (a vhodné při každé příležitosti k připomenutí), že Ťapinka má občas pohozené platíčko antikoncepčních pilulek doma v obýváku na stole. Ano, logicky, my totiž taky sem tam šukáme, ač je to jedna z mála oblastí, o které se tady nijak obšírně nerozepisuju. Víme? Pokud je u nás nějaká početnější návštěva očekávána, bude potřeba prostor a útulnější prostředí, nezřídka uklidíme všechno přebytečné a zavazející. Když však jde o krátkou a neformální návštěvu, zůstává se stejnou obvyklostí všechen herberk, co je potřeba mít při ruce, tam, kde zrovna je. Ano, do toho je potřeba počítat i ty prášky. Kurva, když jsem někde na návštěvě, i kdyby měl hostitel uprostřed pokoje nasráno, je mi po tom hovno. Aha, tak to třeba není až tak vhodné přirovnání. Na každý případ to však nebudu jak debil velkohubě furt dokola komentovat. Možná je tahle Fabiakova obsese zase tím, že si návštěvy zpravidla nezve (nebo zas abych byl přesný - neznám nikoho, kdo by kdy byl u Fabiaka na návštěvě), stejně tak antikoncepce - co vím, jednou nám Fabiak ukazoval jakousi fotku, že to je prý jeho přítelkyně. V noci, pod lampou, ovšem za deště a pod deštníkem. Zas a znovu - nevím o nikom, kdo by kdy tu přítelkyni viděl. Pak ho asi podobné propriety uvádí do rozpaků, draka je mi do toho.

Takže tak. Fabiak je v některých oblastech dobrý parťák, já tvrdím, že je to sice takový moula, ale já ho mám přesto rád. Dokáže různě podloudně sehnat vstup na všelijaké zajímavé akce a neváhá se podělit. Stejně tak informace. Je použitelný jako technik při volbách, přičemž si na chabou oplátku něco přivydělá. V některých situacích se s ním dá strávit i pohodový večer u kafe. Jenom kdyby furt neměl potřebu se ventilovat v oblastech, o kterých ví buď lautr hovno, nebo ještě nepřesvědčil o opaku.

Teď to slíznul v plné palbě, protože se prostě trefil do dne, kdy mi ty jeho pičovské žvásty nesedly.

Nebo odhlédněme od Fabiaků, Joeů a Romanů a vemme to čistě obecně, třeba zas u těch fotek, ačkoli se to může týkat textů a vůbec čehokoliv ...

Náhodně vybráno - je tohleto dobrá fotografie?

Někomu se může líbit, někomu se může nelíbit. Objektivně vzato - není nijak vynikající. Řekněme dobrá, to je jak ve škole - za 3. I já sám bych teď volil trochu jinou kompozici a expozici. A jinou denní dobu s jiným nasvícením do údolí.

Jenže to má zase háček. Je to nejlepší možná fotografie. Šlo o můj vejlet, moje špacírování po Slovenským Ráji, moje hraní si s foťákem - to není poznámková momentka, tady jsem se fakt snažil. Třeba se nepovedla tak docela. Ale já tam byl a takhle mi ten snímek vyšel. A tohle je moje stránka, kam si zaznamenávám, kde jsem byl a co jsem tam dělal.

Těžko může mudrovat někdo od stolu v Brně, že on by to vyfotil líp. Tak ať se, kurva, sebere a drápe se tam na kopec v podzimním mrazu to líp vyfotit, mně se tam v nejbližší době podruhý nechce. Nebo že by na to byl lepší jinej foťák za dvacet tisíc, když já chci koupit za čtrnáct. Pokud možno, když o dotyčných kibicech není známo, že by vůbec měli nějakej. Nebo že si mám koupit zrcadlovku za stejnou cenu. Mrdám vám zrcadlovku, já mám rád širokorozsahový masivní kompakty. A co má, do piči, bejt?

Téma máte, vyfoťte si to líp. Já vám to i pochválím.

A do třetice, ještě poslední úhel pohledu na celou tu záležitost ...

Drazí moji čtenáři, bude to znít možná blbě a nikdy se mi takovýhle proklamace nelíbily, ale tohle je opravdu moje stránka.

Plácám ji, jak se dá. Uznávám, občas jsou to nebetyčné pičoviny a milion různých věcí se mi nepovede. Je tady nedodělků jako sviní. Dodneška mám v paměti zbytek Slovenska z předněkolika roků. A furt trvám na tom, že jednou to možná dopíšu. Nebo taky ne. K loňské Itálii a Ukrajině jsem se ještě vůbec nedostal, text k letošní vodě jsem nechal splácat PraPetru a ani jsem se nedohrabal a nedokopal k tomu, abych doplnil svoje poznámky a pár chybějících věcí. Vida, to je další příklad - taky byla PraPetra chytrá jak rádio, až si vykoledovala obligátní: "Tak si to napiš sama." A ona? Místo blbýho píčování sedla ... a napsala. A obecně se to ve valné většině líbilo. Není to o něco konstruktivnější přístup?

Spisuju tady kokotiny ve volným čase. Ve svým volným čase. Kterýho mám furt míň a míň. Možná taky proto, že spisuju. Jo, už jsem se přistihl několikrát i při tom, že mne něco napadne (čehož realizace pak zabere několik hodin, dnů až třeba týdnů), co by se dobře vyjímalo v deníčku. Věnuju tomu od desítek minut do několika hodin prakticky denně. Jenom proto, že se najdou lidi, který to baví číst. Budiž jim přáno, já su za ně vděčnej. Aspoň je nějaká sranda. Jenže do toho taky musím pracovat, živit sebe, byt, dva psy a Ťapinku, ač u té to vypadá, že by během několika měsíců mohla být i mírně finančně v plusu.

Ruku na srdce - budete mi tady za ty tlachy platit jak za noviny v trafice? Najdete mi nějakýho zazobanýho a štědrýho sponzora, jakejsi grant či kýho šlaka? Potřebuje na takovémto utajeném obskurním webu někdo reklamu, za kterou by mi platil?

Ne, ani hovno. Nebudete, nenajdete, nepotřebuje.

Takže mějte, prosím, pochopení. Jak jsem už řekl - dělám to ve svým čase, na úkor jiných věcí, za svoje prachy a s takovým vybavením, na jaký mi po odečtení ostatních výdajů zbyde. A na co si dokážu vydělat různejma bokovkama a melouchama, díky kterejm zase nemám čas na preciznější web a tak pořád dokola.

Užijte si to tady, opravdu mám čtenáře veskrze rád a plácám tady nesmysly takřka s láskou. Získal jsem díky tomuhle webu několik nových přátel, ač uznávám, že jsem jich díky své nevymáchané hubě taky pár ztratil. Ale to zase asi nebyli až tak dobří, že? Hodlám v tom ještě nějakou dobu pokračovat. Komu se to líbí, ať zachová přízeň.

A k těm komentářům a jinejm píčovinám - diskutujte si, navážejte se do mne, ale snažte se do toho, prosím, vnést a zakomponovat trochu soudnosti a inteligence. Nepotřebuju, jako někteří, bandu souhlasných hýkalů, kteří mi budou papouškovat, jak su úžasnej a skvělej. Teda přiznávám, že po nějakou omezenou dobu by se mi to i líbilo, ale sebekriticky cejtím, že by mne to dost záhy začalo srát. Hovořte o tom, o čem máte co říct a o čem máte právo něco říct. Rada je vítána. Chytrolíni, Járové a Bróci Pytlici už tak ne.

Tak, a co jsem tím celým chtěl říct vlastně já?

Nevím, ale kurevsky jsem si ulevil ... :o))

Pondělí, 15.01.2007 ... No jo ...

... jak na mne normálně pondělky extra negativně nepůsobí, ne vždycky to jde vokecat.

Mám jakousi rozpačitou náladu, nic mne netěší.

Den jsem nechal tak jaksi bez povšimnutí mechanicky uplynout. Ne, že bych zrovna nic nedělal, pravda, nepřeháněl jsem to, nutné povinnosti jsem si splnil (nebo fikaně odložil), ale ryze bez hlubších stop v mysli.

I z dobré večeře mám cosi zalezlýho v zubech a jenom mne všechno štve.

A brzo ráno vstávám a jdu se vzdělávat.

Chudáček pejsáček (Andy) má nějaké střevní problémy, čert ví, kde zas co sežral, parchant. Sere pes.

Neděle, 14.01.2007 ... Relaxuju ...

... z čehož plyne, že to je celý.

Sobota, 13.01.2007 ... Vídeň aneb "Byl jeden domeček" ...

Jako dozvuk Vánoc udělali jsme si mj. s Ťapinkou jednodenní vejlet do Vídně. S máti. Za brůdrem. Na kafe a tak. Ať se Petr s máti taky potěší, nechť s ní pokonverzuje. A tím pádem ať nejsu furt za špatnýho jenom já, kdo jí občas v jejím projevu vypíchne nějakou tu drobnou nelogičnost.

Což se všechno vpodstatě podařilo.

Při příležitosti procházky jsem si zašel vyfotit ten diplomatickej barák s fascinujícím dopravním značením, neboť jsem si s sebou vzal na letmé prozkoušení půjčenej fotoaparát od Spolehlivého Marcela. Jenže mi, darebáci, půlku té budovy zakryli lešením. Takže zase je to jenom část.

Třeba příště. Teda pokud nebudou zrovna opravovat tu druhou polovinu. Maximálně tedy přespříště.

Jinak Vídeň nezklamala a opět vyprodukovala spoustu zajímavých objektů k fotografování a testování foťáku. Možná z toho nějakej nicneříkající vobrázek časem vyberu. A nebo taky ne.

Jedno nevím - jestli ty všelijaký značky, tabulky a cedulky nejsou nějaká obecná vídeňská obsese? Teď za poslední dobu ještě mírně říznutá americkou vášní pro všelijaké návody a varování.

Byl jeden domeček, v tom domečku stoleček, u stolečku židlička, v té vodičce rybička ... takňák byla jakási dětská říkanka.

Nebo jinak ...

Byl jeden park u Burgtheateru naproti parlamentu ...	... v tom parku u vchodu před mrtvoloidníma keřeme informační tabule ...	... u tabule výstražný výkopový světlo a cedulka, že "Za vichřice je celý prostor parku životu nebezpečný."

Fascinující. Představuju si to asi tak, že od války za posledních šedesát let se relativně nedávno nějaký idiot špacíroval v parku za silného větru a přizabila ho, mameluka, urvaná haluz. Bylo třeba přijmout opatření. Od té doby vždycky, když přijde výstraha od místních rosničkářů, že se blíží nějakej vichr, je vyslán z místního rathausu nebo správy parků čičmunda, jenž má na starosti něco jako "krizové vichřičné řízení", tedy nafasuje raneček s výstražnými světly a tabulkami a osazuje. Možná jenom tento, možná všechny parky. Nebo aspoň všechny v centru. Načež je možno s uspokojením konstatovat, že tentokrát větev v parku nikoho nepřizabila. A to jistě díky cedulce. A pokud za dalších čtyřicet let někoho zase jebne haluz přes štryclu, budou odpovědní provozovatelé parku z obliga, neboť na místě bylo jasné varování, a to dokonce dvojjazyčné. Pokud postižený nebude třeba Japonec. Tak mne napadá - nebyl ten původní praštěnej praštěnej Američan? Tomu by to tak odpovídalo (i tím vhodně zvoleným druhým jazykem), ti dycky - jsou blbí jak pučtok, dělaj, co nemaj, spálej si prsty a pak se hádaj a souděj a do budoucna je třeba jim vydat varování.

Každopádně - takovej džob jak ten "rozmisťovač cedulek", to bych chtěl mít.

Pátek, 12.01.2007 ... Hvězdná sestava ...

Furt s tou vodou taky ... ale já (my) to chci (chceme) mít zařízené, zaregistrované, zaplacené, zarezervované.

Už aspoň víme, kdo vlastně jede - já, Marťan, Strakapoud, Cane a Těžký Paranoik.

Jenom nedej Bože, aby nám nějakej jouda konkrétně na ten danej druhej červnovej víkend vyhlásil předčasný volby. To by mne (a Strakiho a Canea) asi mrdlo.

To bude zase hvězdná sestava.

Kvůli rezervaci a přidělení neoprenů jsem do elaborátu taky musel uvést kromě obligátních jmen, adres a rodných čísel taky orientační výšku a hmotnost jednotlivých členů výpravy.

Čímž jsem zjistil, že od jednoho menšího útlejšího neutrála se výprava dělí na dvě frakce, jedno křídlo se vytahuje do výšky, druhé do šířky.

Ve volném čase mohou laskaví čtenáři hádat a dedukovat, kdo je kdo ...

Mně zbývá vydedukovat a spočítat, jak toto poskládat na raft, aby se podle některé osy nepřevrátil ...

Čtvrtek, 11.01.2007 ... Dvanáct dní bonus ...

Byl jsem domluvenej se Spolehlivým Marcelem, že mi výhledově půjčí na vyzkoušení foťák. Tak na jedno až dvě odpoledne, na vošahání a votestování.

Teda ne, že bych si až tak potřeboval zkoušet fotografování, to už jsem sice okrajově a s mizernými výsledky, ale přeci jen někdy dělal. Ale on si nedávno shodou okolností přikoupil TEN foťák ...

Nemám málo fotoaparátů, dokonce i jen digitální mám tři. Inu, to je taková obsese.

Jeden mi zhebnul o prázdninách na Sázavě a dodneška nevím, jestli půjde opravit. Druhej je snesitelnej, sice bez stabilizátoru, ale ujde. Jenomže používáním v neméně náročných podmínkách a ne až tak docela šetrným zacházením začíná pomalu taky vykazovat jisté chyby. A ten třetí, to je kapesní práskačka, s tím nic rozumnýho nevyšpekuluju. A taky technika i moje nároky jsou za ta léta už trochu jinde.

Pravda, vím, jakej foťák bych zhruba chtěl. Ovšemže se takovej nevyrábí. Jsou modely, který se mým kritériím notně blíží, avšak:

- Jeden nemá stabilizátor
- Druhej má jaksi na piču optiku
- Další je napájenej speciálním akumulátorem namísto klasickejch tužkovek
- Nemá manuální prstence na ostření a zoom
- Špatný makro

Každej zkrátka něco. Dobrá, kdybych z jednoho parametru slevil ... třeba ty baterky, ač tuze nerad, přece jenom je to nejobejitelnější zádrhel.

Docela vážně už delší dobu pošilhávám po jednom, ano, po tom, kterej si právě koupil Spolehlivej Marcel. Panasonic Lumix DMC-FZ50EG-K.

Tak jsem si tak při jakýmsi takovým nápadu řek, že jedno z těch jednoho až dvou odpolední na zapůjčení by nakrásně mohlo bejt koncem příštího tejdne. Na což je času dost, ovšem. Nebudu prudit předčasně. Ale zase - moh bych Marcelovi brnknout a morálně ho na to připravit, případně zkoordinovat, kdyby měl s aparátem jiný plány.

"Ajajaj, chlape, to je blbý, to je blbý. Já dneska ve čtyři vodpoledne mažu na letiště a vodlítám na dva tejdny se válet do Egypta."

"Šak nic, to není až tak nutný, logicky máš asi koupenej foťák proto, abys s ním fotil svoje fotky, kupříkladu dovolenou."

"Ale to ne, já si beru ten druhej, já jenom, že ti k němu nemůžu pučit žádnou paměťovou kartu. A stihneš to stavit se u mne před tou čtvrtou?"

No rozhodně jsem stihl. A tak mám foťák půjčenej na čtrnáct dní. O paměťovou kartu vobtáhnu Vejťu nebo Harpagona, snad, z toho bych strach mít nemusel.

Vošahám a votestuju. A pak bych měl asi začít kurevsky uvažovat, kde na něj vzít ...

Středa, 10.01.2007 ... Rodina techniků a logiků ...

Tatík Ťapouš má kdysi teďka narozeniny, a to dokonce šedesátý. Takto jsem slyšel. Při návštěvě o svátcích jsem mu i přál, dokonce jakési zázračení s darem proběhlo. Jelikož mám takový tušení, že je to tak plus mínus tři dny ode dneška, pro sichr přeju touto cestou vše nejlepší eště jednou. Kdybyste mne zabili, jak je mým dobrým zvykem, přesněj vím zas hovno.

Ale o to tady nejde.

Máti - moje - mu poslala blahopřání. Tištěný, na papíře, v obálce, klasickou poštou. Ta s ním taky zázračí už od Vánoc (s přáním, nikoli s tatíkem).

Prý jí kdysi nějaká pošťačka tvrdila, že by i na takovýchto psaních měla být zpáteční adresa. Ano, nás to takto učili taky už na základní škole. Jenže to tak na máti, co tu bude nějaká poštovní panenka poučovat. Kdepak, žádná zpáteční adresa se psát nebude.

Máti tedy zakoupila ukrutně krásné prefabrikované přáníčko, do něj dopsala blahopřejný text, vložila do obálky, nadepsala adresáta, řádně ofrankovala a odeslala.

Dneska volala Ťapině.

Prý jí došla zpráva. Zpráva, v níž figurovalo jméno tatíka Ťapíka.

Oč ve zprávě dále šlo, to nezvěděla, neboť v tu chvíli jí zdechla baterka v mobilním telefonu. Z toho teprve Ťapinka pochopila, že mojí máti došla zpráva ve smyslu KTZ (tedy někdy mylně nazývaná SMS). Nikoli třeba mail. To já bych to pochopil hned, neboť mailům říká máti "sdělení".

Otázka zněla - jestli Ťapinka neví, co to mohlo být za zprávu? Jestli podobnou zprávu nedostala? A jestli to třeba nebyla zpráva o tom, že dopis tatíkovi Ťapíkovi nedošel? Tedy ono obligátní "Mail delivery failed: returning message to sender ..."

Fajn. Nejenže si plete mail s KTZ (někdy mylně nazývanejma SMS), teď do toho eště papírovou poštu. Hmm. Adresu odesílatele nenapíše, ale na mail jí přijde upozornění, že dopis nebyl doručen. To zní logicky.

V jednom máti projevila ovšem velkou moudrost a prozíravost - to jak potutelně volala Ťapině a nezkoušela to na mne. Už tak mám nějaký vzbouřený střeva ...

A to celý ne, že by vlastně Ťapinka žalovala a tropila si z nebohé máti šoufky, to byl jen úvod, tak se oklikou dostala k hlavní podstatě máti telefonátu, nebo spíš to celé bylo jenom jako mimoděk úvod k pasáži, která se týkala mne - prý ať se nezapomenu připravit na cestu. Aha, no vida, a já netušil, že se mám nějak připravovat ...

Jeden den z víkendu se máme stavit na otočku za brůdrem. Za brůdrem Petrem, kterej žije v Rakousku. Čili bych si to představoval tak, že ráno vstanu, aplikuju "rýč, to nejlepší na zuby", dám kafe, vyloudím na ksichtě nějakej obličej, vezmu bundu a klíče vod auta. Sjedem do Esterajchu, dáme s brůdrem další kafe, pošpacírujem po Vídňu a pojedem zas curyk.

Jenže to je pouze laickej a evidentně mylnej pohled. Je třeba se připravovat ...

Já se fakt už poseru ...

Jo, brůdr mi kvůli tomu taky dneska volal, upřesnění, kterej den, zhruba čas, jestli Baden nebo Vídeň. Předběžná krátká domluva.

Jen tak mezi řečí se dovolil, jestli může položit jednu odbornou otázku. Má na pracovním počítači ukrutně moc fotek a jejich správce LAN nějak píčuje (což se nedivím, když to má patrně zálohovat). Tak že mu ten jejich vypočítavej technik navrh, že by mu to vypálil. A na co že mu to má vypálit? Co bych doporučil? Jestli CD nebo DVD.

Upřímně - podle množství (cca 1 GB) radši na dvě CD. Já jim u opravdu důležitejch dat věřím furt tak nějak víc. Teda viděl jsem už víc časem nečitelnejch DVD než CD. Možná je to jenom věc gusta a pocitu, ale porád mi přijde ten rozdíl jasnej - na prakticky stejnej kotouček je u CD zaznamenaná asi šestina dat, čili takovej hrubozrnnější zápis. Menší náchylnost k chybě.

Brácha mi pěkně poděkoval, načež se zamyslel ...

No, jestli pro jistotu bychom to nemohli udělat tak, že aby to měl jo posichrovaný, že by mi to naposílal, po nějakejch blocích a ucelenejch balíkách, beztak to má v ZIPech podle nějakejch firem, tak vždycky jeden nebo dva zipy podle velikosti, postupně by mi celý gigabajt napral do mailu a já že bych mu to vypálil eště jednou? Přeci jen jsou to pro novináře kriticky důležitá data a rozhodně by o ně nechtěl přijít, sice ano, mají to kolegové v Německu a eště kdesi, ale kdyby měl takhle rovnou dvě kopie ...

Tak jasně, samozřejmě, že to upíct můžu, v tom není problém ...

"Vlastně počkej, poslouchej, a co takhle o něco málo jednodušeji - nemůže ti to ten váš čičmunda vypálit rovnou dvakrát?"

"Aha, vidíš, to mne nenapadlo. A nebo tak. Tak dík."

No jo, no. A teď mne, prosím omluvte, já už na ten záchod fakt musím ...

Úterý, 09.01.2007 ... Kamarád pornograf ...

Už jsem to tu nakous asi před měsícem.

Jeden kamarád má problém, říkejme mu pracovně Kam. Tomu kamarádovi, nikoli problému. A ne, opravdu to není žádný z Kamilů, co jich jenom znám. Prostě obecné smyšlené jméno.

Kam se svého času bavil posíláním vlastních erotických fotografií na jakýsi k tomuto účelu komunitní server. No, jakkoli se na to můžu dívat úkosem a klepat si na čelo, přece jen je to potud v pořádku. Jestli někdo cítí seberealizaci a vyžití tak, že se fotí při šukání a pak se tím chlubí, budiž mu přáno, máme jednadvacátý století.

Potíž nastala zhruba v okamžiku, kdy na něj dostal někdo pifku (až následně zjištěno, že s dotyčným už měl Kam cosi negativního do činění), postahoval jeho fotky a začal rozesílat na všechny světové strany (mj. se mu dík hloupému heslu vloupal do mailu pro adresy), všem jeho známým a příbuzným, mimo jiné dětem. Což asi není tak úplně v pořádku. To ze mne nemluví bledá závist, já v dětství sice neměl mail a nikdo mi na něj neposílal porno, ale i tak nevím, jestli bych to v sedmi resp. pěti letech až tak docenil.

Tedy se onen Kam obrátil na mne, jestli dokážu zjistit nějaký podrobnosti k onomu prudiči. Se ví, zvlášť, když to chlapec všechno posílal z poštovního klienta ze dvou patrně vlastních počítačů.

Sed jsem a během chvíle zjistil IP adresy z mailů. A porozhlíd se, copak je to za vojáka. A vida, adresy ukazují na známýho českýho celorepublikovýho providera ADSL a dokonce na brněnskej segment. Samozřejmě, že se tento údaj dá maskovat a padělat, ale prozatím jsme takto neuvažovali. Taky mi to přišlo od domnělého škodiče až moc pitomé (nebo zas až moc mazané) zakamuflovat si jednu brněnskou IP jinou brněnskou IP. Uznávám, pokud se někdo maskuje anonymní adresou někde z Venezuely a snaží se takto ztížit či znemožnit svoji identifikaci, takhle by to ale byla krávovina. Řekněme, že to lze brát za pravou IP.

Pak stačil jeden dotaz na zase jiného kumpána, který pracuje u daného poskytovatele připojení. Heleď, kdo měl v danou dobu tydle dvě "ajpíčka"? Jasně, píšu si, dík, máš u mne pivo.

Výsledkem byl jistý pan X, se kterým, jak jsem předeslal, už měl Kam nějaké nevyřízené drobné - skládačka zapadla. A u té druhé, ve zprávách méně zastoupené adresy, jakási neznámá ženská, jejíž jméno Kamovi nic neříkalo. Patrně spojitost s panem X.

Prosté, milý Watsone. Rychlé, přesné, precizní, účelné.

Náš Kam se tedy v dobré víře zašel svěřit na policajtárnu.

Fajn, částečně si za to může sám, to i on ostatně uznává. Zkrátka rychleji jednal, než myslel. Nebo myslel jiným orgánem. Každopádně nedomyslel. Vůbec takovejhle "exhibicionismus" je dvojsečná věc - a to včetně deníčků a jinejch trotlovin. Už i já jsem zažil, že jsem si pustil hubu na špacír s veselejma historkama a nasral si tak docela fest kolegy, čili objekty veselejch historek. Jenomže něco jinýho je si popudit pár státních ouředníků, to už patří k věci a může to bejt zdrojem další zábavy, druhá věc je posílat nezletilejm haranťatům fotky šukajícího tatínka.

Takto to Kam naprášil bengám s udáním zjištěných IP adres, pochopitelně bez námi investigativně vyčenichaných souvislostí - zase nemůžem shodit kumpána od providera, sdělování údajů zákazníků taky není dočista košer. To si lze nechat v rukávu a je možno předpokládat, že pokud nám se to neoficiální cestou povedlo zjistit během několika hodin, fízlové to můžou mít za pár dní taky a se všema právníma náležitostma.

Krapet mylný předpoklad, jak se později ukázalo. Právní stát jak noha, pyčo.

Voni takoví kliftoni maj ze zákona na pročmuchání podání třicet dní. I předvolali si po třiceti dnech Kama na mravnostní a začali mu rvát do palice klíny, že jedna IP adresa je nějaká nezjistitelná, avšak každopádně mimobrněnská, a druhá ukazuje kamsi na Albánii. Hmm, maj to asi rozbitý nebo co? Třeba takový namátkou vybraný Ripe.net a Domaintools.com ukazují shodně na Česko a na Brno. Stejně tak, když jsem si scannerem projel okolní adresy z patřičnýho rozsahu, furt jsem byl v Brně. Vyloučit to nelze, ale těžko by poskytovatel internetovýho připojení vzal balík 255 adres, jednu přidělil komusi třeba v Kérkonošách a zbytek nechal v Brně, že? Aby to měl přehlednější? Pičovina. Jo, a dál začali policajti Kamovi vyhrožovat, že taky se to může obrátit proti němu, jakože on výrobce pornografie zobrazující násilí (některý snímky s netradiční sádlo-máslo tematikou) a on ohrožování mravní výchovy mládeže.

Za normálních okolností by jeden předpokládal, že po měsícu bude takto jasnej a naservírovanej pachatel, když už ne rovnou bručet, tak vláčen za koule po soudech. A voni takhle.

Čili je Kam poslal do prdele, objednal se na další konzultaci za tejden. Já mu vytiskl z uvedenejch stránek report a s ním tam nakráčel znova.

To už asi poznali, miláčci, že se odradit nedá. Prostě to zkusili. Jestli jako nevyměkne a nepřestane votravovat.

Sice dneska, aby zachovali dekórum, eště pro formu mudrovali, že opravdu jedna IP adresa ukazuje do Egypta (to už zapomněli, co lhali minule), ale jestli třeba Kam se nedomnívá, že by pachatelem moh bejt nějakej - z mého vyprávění už známej - pan X? O obviňování Kama už prej dneska, zaplaťpánbůh, nepadlo ani slovo. To už by bylo fakt moc. Stačí už takovejto Kocourkov.

Kam jim tedy k předmětné záležitosti uvedl, že se nedomnívá vůbec nic a že vyšetření pachatele je jejich záležitostí. S tím se z fízlárny odporoučel.

Jsem tuze zvědavej na pokračování a jak to celý dopadne.

Že já furt musím mít takový samý divný kamarády? Co kus, to originál.

Jinak za dnešek:

- Máme od listopadu jednoho novýho Malýho Šéfa. Sám uznávám, že počítač na jeho pracovišťu stojí už za hovno, tomu joudovi předtím stačil, ale tento přeci jenom vypadá, že ač asociální demokrad, nemusel by bejt úplně blbej. Něco umí. Tak jsem nějakejma přesunama vyšetřil jeden lepší, přeinstaloval, slíbil mu na dnešek. Věděl jsem, že se chlap v deset odporoučí, tím líp, aspoň mi nebude stát za prdelí. Dohodl jsem se s ním, že si pak půjčím od Tasemnice klíč a počítač mu prohodím. Novej Malej Šéf pokýval hlavou, ohodnotil to jako dobré řešení, v deset se sebral a zmizel na jednání ... i s Tasemnicí a jejíma klíčema. No, jako kdyby času přidal. Jenom nevím, jestli jsem se v jeho hodnocení neunáhlil.

- Sed jsem do auta a zajel si na nádraží koupit šalinkartu. Ano, možná to nevypadá až tak úplně logicky, ale nebádejte nad tím, to je prostě Brno.

- A jelikož jsem si připadal k odpoledni nějakej vyšťavenej, unavenej, rozmrzelej a celkově demotivovanej, stavil jsem se cestou z druhé práce (ještě jsem byl na ouřadě na Vystrkově) podívat k bejvalé firmě "KamSeNaNásHrabete?". Tam byli, samozřejmě, ještě za tmy v plném výkonu. A hned se cejtím líp. Poznání, že hůř může bejt dycky, to člověka potěší.

Pondělí, 08.01.2007 ... Předsevzetí á la Bart Simpson ...

Už nikdy nebudu nadávat, když mi z počítače vyšlehnou plameny.

Neboť to je aspoň jasná a konkrétní závada, prostě se nechá plechovej skelet, celej pajšl se vyhodí a nastrká do toho novej. Žádná taková duchařina, jak se teď celej den seru s jedním počítačem z finančního, kterej si dle rozmaru občas (tzn. cca jednou za dvě hodinky) bez zjevné příčiny zamrzne.

Co su ňákej ghostbuster?

Co jsem z tisku jaksi úplně nepochopil, je zpráva o tom, kterak chce "Zelená ministryň zavřít Temelín".

Ano, tedy nechvalně známá Jihočeská Übermutter Kuchtová.

Velkoryse pominu fakt, že zatím se o žádnou ministryni nejedná, ani o tu prozatímní - parlamentem neschválenou. Čistě hypoteticky by mohla bejt prozatímní - parlamentem neschválenou - ministryní od zejtřka. Pokud ji třeba dneska večer nepřejede auto. Což ostatně - ne, že bych jí něco zlýho přál - není až tak blbej nápad.

To je avšak v článku později menším písmem uvedeno. To s tím zítřkem, ne ohledně toho auta.

Takže tu máme možnou budoucí českou ministryň, která už teď kafrá v jakýmsi rakouským obšťastníku, že jejich partaj (menšina v hypotetické vládě) bude usilovat o zastavení provozu JETE (si myslí Kuchtová, narozdíl od zbytku strany). Inu, koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Jaderná elektrárna je zlo, povídal to Herr Pühringer z traktoru ve Wullowitz. A ten to musí vědět. Obdobně smysluplné argumenty a projevy měla za dob na gymnáziu naše spolužačka, shodou okolností též Dana, přezdívaná Brontosaurus. A sice pochopitelně pro své zapálení pro tuto ekologickou iniciativu, rozhodně ne pro svůj příslovečný šarm. Že by další paralela? Pro informaci - tato Dana, nepletu-li se, nyní "pracuje" (rozuměj: ekologicky škodí) na krajském úřadě.

Co si matně pamatuju, svýho času se tady taky podobně velkohubě (a podobně křivohubě) rozkřikoval jakejsi zkrachovalej advokát odkudsi z Emeriky. Taky zavíral, hehe. Ten má na trati na propadliště dějin naštěstí už náskok.

Neskonale impozantní je však skutečnost, že takto vyjektává možná budoucí ministryně ŠKOLSTVÍ, pro které má leč podobně úderné odborné předpoklady, jako pro atomovou energetiku - je (údajně) matkou. Dokonce jihočeskou (pro tento případ s malým). Velice by mne zajímalo, jestli v této obskurní skupince figuruje i otec, tedy fyzický jihočeský otec (neplést se sdružením Jihočeští Taťkové), který byl schopen a ochoten něco takovéhoto opíchat. Nikoli jen anonymní dárce tělních tekutin.

Když jsme u té odbornosti, nic na skutečnosti nemění, že Mutter Kuchtová je bejvalá - pravděpodobně neúspěšná - učitelka. To není kvalifikace. To je už čirá diagnóza.

Jsem zase jedinej, kterýmu je tady něco divnýho? Naštěstí, soudě dle reakcí pod článkem, snad ne.

Kuchtová navrhuje zavřít Temelín. Já bych navrhl zavřít Kuchtovou - taková pěkná polstrovaná pracovnička, dokonce i zvenčí by mohla mít kliku ...

Víkend, 06.-07.01.2007 ... Vím, vím, smrt nebere ...

Aha, já málem zapomněl i na deníček ...

Taky by se hovno stalo.

Sedím a rejpu se v počítačích, ponejvíce ve webovejch stránkách. Snad až na reinstalaci jednoho noutbuku je to taková práce-nepráce. Pro zájem, pro nějaký pikle. Domlouvám ty rafty na červen. Stavil se tu Fabiak. Nic důležitýho.

Za zaznamenání možná stojí Ťapinčina ukrutně dobrá smaženice. Ještě prej jsou v mrazáku houby tak na jednou. Fajn, takže ještě jednu smaženici a pak, když si nasypu led do minerálky, nebudu už mít houbovou.

Spát deset hodin je optimální doba a dá se říct, že jsem se i vyspal. Dokonce jeden den mne Ťapinka nechala, až jsem se i sám vzbudil. Jenom pravda, spát deset hodin - od tří ráno do jedné odpoledne resp. od čtyř do dvou, zdá se mi to, nebo to taky není až tak docela typický přístup?

Kdosi tvrdil, že o víkendu bylo hezky. Jiní zas, že škaredě.

Popravdě - já nevím. Já si pamatuju akorát, že byla tma. Kromě nočního venčení pséků a návštěvy máti v neděli (také za tmy) jsem nevystrčil nos.

No jo, no.

Pátek, 05.01.2007 ... Bunda, můj sen ...

Na obědě jsem viděl chlapa se skvělou bundou.

Měl na ní vyšitý větší nápis "Nature". A několik menších - "Nature" a "Nature".

Vypadalo to děsně frí, kůl a in. Takové jakože tajemné cizojazyčné úderné heslo.

Takovou bundu bych taky hned chtěl, nejlépe v CZ verzi.

Už se vidím, jak bych se v putyce šesté cenové skupiny nebo v šalině naparoval - slušivá bunda sice nevýrazného střihu, zato s hrdými nápisy: "Příroda. Příroda. Přírodááá !!!"

Čtvrtek, 04.01.2007 ... Čárové kódy ...

Tejden už slýchám o tom, kterak je paralyzována činnost Sociálního Odporu, neboť jim nebyly zavčasu dodány čárové kódy. Ono jim toho nebylo dodáno víc, například formuláře si musej pro teď tisknout samy, to byla ale dopředu hlášená věc, s tím se počítalo (ačkoli to moje slépky taktéž dokáží patřičně zveličit a oremcat). Ale ty kódy, ty jsou prej fatální, neb je je potřeba lepit na každý papír pro zaevidování ...

Měly objednáno pro počáteční nápor asociálů na začátku roku 7800 štítků s kódy.

Cosi jim přišlo.

Tedy lépe - než jsem odcházel před Vánocema na dovolenou, hlásila mi v pátek odpoledne drahá Dráha z podatelny, že prej mám na poště balíček. Zda netuším, co by to mohlo bejt, jak by to mělo bejt veliký, zda si na to má vzít řidiče, jestli něco čekám a jak moc na to spěchám? Pokud si dobře vzpomínám, odpověděl jsem něco ve smyslu, že nic urgentního mi přijít nemá, nemám ánung, co by to mohlo bejt, jestli je to vůbec pro mne, či jsem tam jenom uveden jako adresát a kontaktní osoba. Maximálně mne tak napadla nějaká nejapná předvánoční pozornost od nějakýho dodavatele. Nechť si to drahá Dráha vyřeší, jak je jí libo. Neposral jsem se bez balíčku doteď, neposeru se ani přes svátky ... Kdyby šlo o něco jó důležitýho, asi bych o tom věděl, meldoval bych do dopředu a pěkně bych ji prohnal ...

Čímž jsem považoval věc pro danou dobu za vyřešenou.

Drahá Dráha začátkem tejdne převzala balíček, moje jméno bylo až pod ouřadem, tedy ho rozbalila, zjistila, že jsou to čárové kódy pro sociálku, takto zaevidovala do došlé pošty. Avšak jim to odmítla (vcelku správně) vydat s odůvodněním, že přeci jenom to bylo na mne napsáno, tedy musím rozhodnout a vydat pokyn k předání já. Což byl cirkus poprvé.

Naštěstí (pro ně) došlo k té nechutné epizodě, kdy jsem byl odvolán z dovolené kvůli velkému kolapsu, přišel, viděl, usoudil ... Ať si balíček aj s kódama strčej třeba do prdele. Já to nechcu ani vidět, jak jsem odhad předtím správně, figuroval jsem tam jenom jako náhodně vybraný kontaktní jméno, spánembohem, vemte si to celý, mně je po tom pendrek. Eště jsem se musel zastat drahé Dráhy, že ale v okamžiku, kdy bránila "můj" balíček, počínala si správně správně. Ovšem teď už ho mají a nic jim nebrání začít nový systém od druhého ledna používat, jen co jim tam hned ten den ráno založím uživatele.

Od té doby se traduje, že kódů došlo málo. Prej tak s bídou tisícovka. Místo těch necelejch osmi.

Tři krůty seděj jak na bidýlku, kejvaj se jak starej Brůna a dokolečka mudrujou, že tisíc kódů je málo, že to je jim k ničemu, že to s tím nezvládnou a nemůžou makat.

Po tom už je mi vcelku taky prd. Něco si objednaly, něco dostaly, rozdíl ať si samy vyřídí. To už není moje sféra ani okrajového zájmu. Já jim počítače zapojil, nainstaloval a připravil, připojil k novému systému, rozchodil nové tiskárny a zprovoznil snímače těch kódů. Velkoryse a nad své povinnosti rámcově znám ten systém, abych v případě jo velkýho průseru byl schopen v některých případech poradit nebo zjistit a dále specifikovat problém. Toť vše. Hlavně ať nechtěj, abych za ně rozdíl v objednávce a dodávce vytištěných čárových kódů řešil já. Takto jsem se nechal slyšet.

Postupně dokázaly vyprudit - ministerstvo a dodavatele systému. Ti jim shodně tvrdili, že vše jim bylo v pořádku odesláno. Tedy se opět vrhly na drahou Dráhu z podatelny, pak ještě všechny dohromady převrátily naruby celou dodací poštu. Bez výsledku. S tímto zjištěním vyštípaly svého vedoucího Božského Šimího, by se on vydal na cestu, plakat mojí šéfové Tasemnici na rameni, že se všechno proti nim spiklo, ministerstvo jim nevychází vstříc, dodavatel systému na ně kašle, ony mají málo čárovejch kódů ... atakdále atakdále ... furt dokola.

Tím se kauza opět kruhem vrátila ke mně. Tasemnice prej, jestli opravdu není čistě hypoteticky možný, že by na moje jméno přišlo eště něco jinýho, kde by to mohlo bejt, kdo by s tím moh co udělat? Jestli to nepřišlo na Velkýho Šéfa Kvakina jméno jakožto na nejvyššího a on to omylem nevyhodil? Jestli bez toho opravdu nemůžou pracovat? Kolik je na tom pravdy?

Do piči už s tym ...

Nasral jsem se, sešel dolů k Božskému, dal telefon na hlasitej příposlech, zavolal do Prahééé.

"Jak je to do boha s těma kódama?"

"Dle dokumentů jste jich měli objednaných 7800. A podle naší evidence vám jich 7800 odešlo. Na vaší dodací poště si to někdo 18.12. vyzvedl."

"To jo, ale to je ta tisícovka."

"Pak je nějaká záhadná chyba někde, absolutně však netuším, kde."

"Tak navalte jednoduše další, ne?"

"Ale samozřejmě, napište si objednávku ..."

"Proč zas objednávku? Tu už tam máte, na 7800 štítků, nám jich došla tisícovka, tak vezmete 6800 zbylejch, narvete do krabice, šoupnete nějaké spediční firmě. Tak bych si to představoval já. Když se tamty někdy někde najdou, budem je mít do foroty."

"Kovbojku z toho dělat nebudeme, ale tu objednávku potřebuju, na jeden řádek, mailem, ať to někdo od vás napíše a pošle, můžu vás o to poprosit?"

"No, když to formulujete takhle jako zdvořilou prosbu, tak asi určitě. A hlavně, když to může napsat někdo, přičemž tento někdo nebude totožný se mnou, hehe."

Ale stejně to byla záhada.

Zašel jsem vedle za slépkama informovat je o dalším postupu.

"Hele, ukažte mi, jak ten bazmek vůbec vypadá?"

Vezmu krabici.

"To je ta tisícovka, co vám jako nestačí, jo?"

"Jo."

Otevřu krabici. Hmátnu do krabice a před jejich zrakama vytáhnu z krabice ...

... 200 očíslovaných (!) archů po 39 štítcích !!!

Ach jo. Matematika pro třetí třídu obecné školy.

Tohle hned tak někdo netrumfne. A může mi ještě jednou někdo z nich říct, že lapidární a souhrnné "debilové" je nepatřičné označení pro kolegyně - státní úřednice.

Středa, 03.01.2007 ... Mám nápad ...

Včera jsem ještě přišel do práce včas, neboť bylo třeba nastavit několikero systémů pro nový kalendářní rok, aby státní ouředníci mohli makat pro dobro občanů a jiných vyvrhelů.

Tedy hned po opravě internetového připojení, jemuž - rádiu - na Silvestra patrně odmrzly spoje.

Dneska už to bylo veselejší, půl desátá jak na koni, ve tři za mnou akorát zvířená molekula vzduchu.

A jo, s tím nápadem ...

Já vím, že "mám nápad" je dle některých u mne zakázaná fráze, stejně jako "podle mapy", "támhle bude cesta" nebo "vezmem to zkratkou". Ovšem ...

Došel mi katalog VATC Honza, což je ta parta, od které jsme měli loni o prázdninách půjčené lodě. Čímž jsme se stali jejich klienty a jmenovitě já patrně kontaktem oněch klientů.

Abych dostál tomuto ne až tak úplně chtěnému závazku, začetl jsem se ...

Čili jsem následně slepejšům a klubu přátel slepejšů vyhlásil předletní probírací výpravu (pro letošek je termín v červnu): sjezd tří rakouských mírně svižnějších říček - Traun, Enže a Steyer - na raftu. Chabá obtížnost WWII až maximálně WWIII, tedy s raftem vyhlídková jízda stylem "utržená salaš".

Dokonce je to dle tištěného katalogu pro letošek ještě o litr levnější.

Jenom pan Strakapoud si prý po předchozích zkušenostech a několika trapných oděrkách na Sázavě není tak docela jist, jestli je to opravdu "pohodová rozcvička" před Berounkou, "odpočinková zívačka" a obzvláště háklivý je na výraz "laláček". Nevím proč. Vždyť nekulhal ani měsíc. Ale on pojede, cejtím to v kostech.

Úterý, 02.01.2007 ... Tip na akci ...

Když už jsem se zmiňoval o filmu a dopravě - viděl jsem v TV ukrutně zajímavou reportáž, kterak se dá drobátko svépomocí nasrat stát, pokud vás začne okrádat o už zaplacené služby.

Škoda, že jsem se toho vůbec neúčastnil a absolutně o tom nic nevím.

Tím pádem vám nemůžu ani zprostředkovat veselé historky o nějakém věšení cedulí policajtům pod nosem a veselých honičkách s Celní stráží, nebo jak se ta zločinecká buňka jmenuje.

Ale muselo to být jistě ukrutně zajímavé.

Modří už vědí ...

Pondělí, 01.01.2007 ... Hepy ňůjýr a tak ...

"Jak na Nový rok - tak po celý rok," praví přísloví.

Chápu-li to dobře, budeme po celý rok obědvat kolem páté odpoledne. Nejdřív. Ale zase takovýho skvělýho vepře se zelím a knedlikem, co se tentokrát Ťapince poved, to bych si dal i líbit.

Ve volném podvečeru jsme se dali na sledování kultovního (jak se dnes s oblibou říká) seriálu "Jen počkej, zajíci!"

Vida, jak se s odstupem času dokáží někteří filmoví hrdinové vybarvit.

Tak třeba zajíc - dětem vsugerovávaný jako archetyp kladného hrdiny. Opravdu? Tak dobrá, sice nekouří, chlastá mrkvovou šťávu ...

Ale taky jezdí na bicyklu bez povinného vybavení, po nesprávné straně vozovky, odbočuje, aniž by dal znamení o změně směru jízdy ...

Hnus.

Tohle má jít příkladem? Pak to u nás (nedejbože v Rusku) na silnicích pěkně vypadá ...