Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?
Tímdlenc zpátky na titulní stranu.
EGIHO DENÍK
Duben 2006

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)



Aktualita:



Čtvrtek, 27.04.2006 ... Zas v úsporným režimu ...

Chce se mi celej den spát, nějak jsem to včera s nespaním přehnal. A že jsem to měl dneska pernej den na pozornost.

Jakmile se přestanu soustředit, vypínám.

Ba dokonce i věci kolem mne - třeba na řízení se soustředím (ba naopak, narozdíl od většiny lidí na mne řízení funguje podobně jako kofein), pak ovšem zastavím u chodníku, aby si kámoš mohl vystoupit, rozsvítím výstražná světla - a přestanu se soustředit. Auto chcípne. Protože jsem, kokot, zapomněl vyřadit kvalt a pustil spojku.

A to se mi už dlouho nestalo, takovádle hovadina.

Pročež to proteď se soustředěním nebudu hrotit a pro dnešek vypínám definitivně. Počítač i sebe.

Sebekriticky jdu spát.

P.S.: Probůh, už ať je ten víkend. Radš čundr v dešti a spaní sic v kaluži, ale přesto spaní. Než todlencto.

Vodkaz nafurt

Středa, 26.04.2006 ... Denní tisk a média vůbec ...

Hned v průběhu dne mne zas po čase upoutaly dvě zprávy v tisku, dá-li se to tak říct o internetových novinách.

Abyste neřekli, že zas v práci dělám hovno - restů mám, až to není pěkný, ale dnes, když už jsem zas neměl kam postavit hrnek, naznal jsem, že dokud se v kanclu nepohnu, tak stejně kulový udělám. Obecně mi většina věcí funguje, prostě mi hrklo v kuli a dal jsem se do aspoň částečného úklidu, a to samozřejmě je práce úmorná, otravná, vyžadující časté pauzy. Pauzy na čtení. Na čtení aktuálních zpráv.

Za prvé: jakýmusi harantěti čokl - pitbul - zas málem uhryz palici. Na to konto se strhla pod článkem vášnivá debata. Tradičně chovatelé psů proti chovatelům dětí a vůbec takové výlevy. Moc velká bžunda, tedy ta "diskuse". Si každej tupan nezapomněl přisadit, jak ho a hlavně jeho děti (i takovýdle íkvéčka maj bohužel právo se množit) na ulici "ohrožují hordy psů", a na druhé straně každej pejskař srdceryvně líčí, že on svýho pséka má uvázanýho a co by vlastně chtěli?

Nevím, nechápu. Vytratil se z toho jeden podstatnej fakt - něco bylo v tomto případě špatně. Kde se vzal dvouletej šklebák sám u pitbula? Přece při vzájemném setkání vstupuje do interakce chovatel dítěte a chovatel psa. Každej si hlídá svýho, ale když selže jeden, moh by pomoct ještě druhej.

Nebo nemusel, dobře, znám z vlastní zkušenosti ... Jo, pitbulové alias bulíci jsou opravdu takoví umazlení moulové, ale to neznamená, že mu nemůže hrknout v bedně. A je holt krapet silnější a zubatější. Nebo, a to spíš, že ho třeba ňákej jinej pes nebo piškot byť jen zbrklým chováním nevyprovokuje. Konkrétně - jednou jsem si nevšim pitbula v zatáčce. Anďák, blbec, se na něj rozběh se štěkotem. Milej pitbul mu ledabyle prokous čumák a dál se jím odmítal zabývat. Udělal mu třetí lauf do nosa a bylo vymalováno. A čí to byla chyba? Andyho částečně, je to sice inteligentní a milej, ale přece jenom pes. Hlavní vina byla, bohužel, na mé straně - neodhadl jsem, dopustil jsem. Šlus. Analogie? Pusťte parchantíka s IQ vzhledem k věku stejným jak Anďák k pitbulovi. Co se asi tak stane? A na čí hlavu bude padat vina?

Podle všeho moh (dle nějaké té policejní tlachalky) pes patřit rodině. Tím hůř. Pokud mám takovýhodle psa a takovýdle dítě, asi je nebudu nechávat v jedné boudě.

Je to smutná historka, ale rozhodně to nestojí za nějaký dramatický omezování chovu jakejchkoli psů. A tedy ani jakejchkoli dětí. Prostě - osud. Stane se.

Jak to vidím já - kdosi měl nekompatibilní dvojici pes & dítě a zkrátka se mu to pomíchalo. Si maj dávat pozor. Ale to možná jenom špekuluju. Ani já nemám dostatek relevantních informací. Ale shorauvedené platí univerzálně. Když nepustím děcko k čoklovi, čokl mi ho nepokouše. Šlus.


A druhej článek byl taky takovej kalibr - neznámí násilníci dali přes hubu bolševikovi Dolejšovi. K půlnoci kolem 2880 ohlasů, veskrze však veselých a pobavených.

Poslanec komunista Dolejš dostal do držky, přičemž mu bylo údajně spíláno do "komunistických sviní" a "hnusnejch komunistů".

Což si nezapomněl postěžovat a poskuhrat Policii.

Skoro jako kdyby nebyl komunistická svině a hnusnej komunista.

Na to, že dle logiky věci maj všichni něco přes patnáct let viset, mám pocit, že soudruh Dolejš dělá z komára velblouda.

Chtěj třídní boj? No tak ho maj. Prostě si to neznámý hrdina vyložil po svým.

Nejsem zastánce takovýchto metod a asi není dobré mazat poslance, byť by to byl třeba asociální demokrat nebo republikán blahé paměti. Ale komanč? Ať je rád, že na ně nejsou lovecký lístky. Hňup.


Po práci jsem byl u známého v bytě koukat na video (tedy na videozáznam z počítače). Záměrně a výhradně. Nikoli návštěva s nějakým filmovým doprovodem, nýbrž ryzí účel.

Což mi avšak hrubo připomnělo dobu prvních videorekordérů (ačkoli já sám tuto vývojovou etapu přeskočil) a videokazet pašírovaných z imperialistické ciziny. Nejlépe s polským rychlodabingem. Kovbojka. Pistolník rozkopne dveře putyky, vtrhne dovnitř s kolty v rukou a zařve: "Hello, boys" čili "Czesc chlopaki".

V tomto případě však nešlo ani o porno ani o pirátskou kopii krváku plného násilí, nýbrž o instruktážní film životního významu. Ačkoli nepopírám, že porno či zvláště pak pirátská kopie snímků typu "Volný pád" nebo "Matrix" nemůže být zároveň instruktážním filmem životního významu. Stačí se podívat z okna. A zamyslet se třeba nad dnešní epizodou soudruha poslance Dolejše, hehe.

Ale ne, doopravdy to byl vzdělávací pořad. Účel je pro tuto chvíli irelevantní - prásknu, až nastane čas.

Pro zvědavé - čas nastane brzy.


A pro ještě zvědavější, ačkoli pochybuji, že by tato série neúčastníkům něco řekla, vyprodukoval jsem alespoň první část fotek z Bitvy o Ořechov - konkrétně spanilou jízdu kolony po okolí.

Vodkaz nafurt

Úterý, 25.04.2006 ... Su nejaké vygumované ...

Musel jsem natankovat. Teda do Zelenýho Sršňa. To dá rozum, přece nemůžu na jednu (desetilitrovou) nádrž jezdit už druhej rok.

Zas jsem stál jak pika u čerpadla a na mobilotelefonové kalkulačce se snažil spočítat, kolik tam mám cáknout teho oleja. Kde jsou ty časy, kdy pro dvoutakty z produkce převážně NDR (vlastně i Simson Green Hornet je z NDR) bejvaly sólo stojany na Speciál Mix. No jo, no.

Ale nakonec to nějak dopadlo. Čistě teoreticky mi vyšel poměr 1:46, a to jsem tam měl předtím směs "bohatší", pročež za mnou zůstávala famózní kouřová clona. Plus mínus by to mohlo vydat na jedna ku čtyřiceti a něco. Optimální.

Tedy jsem doplnil PHM do motocyklu. Od zejtřka má začít zase pršet. Déšť vzniká v důsledku natankování benzínu do motocyklu. Ach jo.

Na to, že je to prakticky nejvýraznější zážitek za den, je to dost slabota, co?

Vodkaz nafurt

Pondělí, 24.04.2006 ... Dešifra mistra Egiho ...

Kdesi na kohosi čekám, místo a čas irelevantní, zbytečně by to rozptylovalo.

Stojím na chodbě a koukám na obraz. Zarámované a zasklené letecké panorama Brna. To já rád. Koukám - tady pracuju, tady jsem pracoval, tady jsme od předminulého zaměstnavatele měli zákazníka, sem jsem nosil na velení posádky výkazy provozu TAT z vojny ... perverzní zábava.

Hlavně mne u toho vždycky baví dešifrovat, z jaké doby by snímek asi tak mohl pocházet.

Lesná v záběru není, což je mrzuté. Podle přítomnosti či absence podsídliště Majdalenky se dá určit docela slušný časový okruh, stejně tak dva supermarkety mnohé napoví. Tvary různě přestavovaných křižovatek si taky pamatuju nejlíp z okolí bydliště, ačkoli různé mimoúrovňovky poznám i jinde po městě.

Ale u těch obchoďáků to platí univerzálně - třeba na tomto konkrétním snímku je místo Kradefurtu v Kéniku zatím jenom lochna do země.

Stejně tak zelenej plac v místě Velkýho Špalíčku v centru, kde je dneska kino typu multiplesk a spousta frikulínskejch butiků.

A eště tam není ani Moravská Zemská Knihovna. Aha.

Kdežto při pohledu hodně zblízka vidím pověstnou lochnu na Svoboďáku, po Domě Nábytku odstřeleným v půlce vosumdesátejch let a zastavěnou s velkou pompou teprve letos.

Už na to zírám dobrejch pět nebo deset minut. Ale to nevadí.

Zatím jsem se propracoval někam zhruba mezi roky 1987 až 2002.

Teď podle čeho ještě dál upřesnit?

Musím se pohnout z centra a popátrat v okrajových částech, konfrontovat s pamětí, pídit se po jakékoli změně.

Začnu tady z levýho dolního rohu, co je to vlastně za oblast vedle té cedulky s nápisem "Brno, letecký snímek, červen 1994"?

Aha. No jo. No tak nic, no.

Vodkaz nafurt

Neděle, 23.04.2006 ... U Allory a Bobše ...

Jeli jsme s Ťapinkou navštívit Bobší rodinku (=Bobeš, Allora, Tygr, pes Bali a kočka Kočka vulgo Bibinka) na to jejich "Velkoměsto" nebo "Maloměsto" nebo jak té ďouře po granátu, híml, v tem jejich mlžícím hantecu říkaj.

Jednak jsme dlouho neviděli je, druhak Ťapinka ještě neviděla jejich nový haus. Já ano, ačkoli není o co stát - pokud tedy si prohlížíte dům tak, že na zádech nesete skříň. To jsem notnou dobu vydejchával a nechtěl o návštěvě moc slyšet. Další notnou dobu Ťapina budovala a zabíhala ordinaci. Pak jsme se ještě nějaký přechodný čásek nemohli ujednotit na termínu ...

Až dneska - mne už přestaly bolet záda, Ťapinka má ordinaci jakž takž fertig, Bobši byli doma, my měli čas ...

No dobře, tak mne sice bolely ty z Ořechova namožený stehna, to je ovšem jako výmluva dost chabé.

Pročež jsme usedli do auta a jeli na návštěvu.

Musím uznat, že ten barák vypadá o poznání líp, když je víceméně (některý části více a některý méně) dodělanej a hlavně - bez té skříně na mém hřbetě. Já vím, že se k tomu furt vracím, ale pevně doufám, že jim to takto nějakou tu dobu vydrží. Při představě dalšího stěhování Bobše se mi otevírá kudla v kapse.

Na valnou část doby jsme se ulágrovali na dvorku, kde Bobeš předváděl obsluhu grilu a hostitele a Allora kibicování. A Tygr od každýho něco.

Vtipným tahem jsem jim obratem zničil:

- sušák na prádlo
- klepadlo na koberce
- stojan na boxovací pytel
- a především závěsné zařízení na houpací síť,

to vše v jednom a jedním mocným heroickým počinem.

Ale já si do té sítě původně opravdu jen lehnul. Nápad "rozhoupáme Egiho seč to jde" nepošel z mé hlavy, ani vybavení Egiho boxerkami, rozkývání pytle do protisměru a s tím spojený boxerský trénink. Zhroucení konstrukce tedy nelze házet na moji hlavu, ačkoli k tomu reálně moc nescházelo:

Z mé hlavy pocházela skutečně pouze myšlenka se na chvíli do té sítě natáhnout.
Z mé hlavy pocházela skutečně pouze myšlenka se na chvíli do té sítě natáhnout.
Z mé hlavy pocházela skutečně pouze myšlenka se na chvíli do té sítě natáhnout.
Z mé hlavy pocházela skutečně pouze myšlenka se na chvíli do té sítě natáhnout.
Z mé hlavy pocházela skutečně pouze myšlenka se na chvíli do té sítě natáhnout.

Z mé hlavy pocházela skutečně pouze myšlenka se na chvíli do té sítě natáhnout. Můžu já snad za jejich vachrlaté konstrukce?

Mimochodem - u koho jsme dlouho nebyli na návštěvě?

Jo, ale dál - jelikož mne stále bolela ta namožená stehna, dal jsem se zlákat na bembintón, že "to rozhejbám".

Na vtipy typu:

- Egi eště nehrál s Tygrem
- Egi eště nehrál s Ťapinkou
- Egi eště nehrál s Bobšem

a to celé několikrát opakovaně, na to už příště taky neskočím.

Rozhejbat, jo? Kurva, a proč teď chodím jak kačenka?

Mimochodem - kdyby z toho někde vyplaval na povrch videozáznam mých bembintónových kreací, vězte, že to je jen trik a montáž, stejně jako podvrh fotodokumentace:

Podvrh a fotomontáž ...
Podvrh a fotomontáž ...
Vodkaz nafurt

A ještě sobota, 22.04.2006 ... Rafťáci ...

Konečně jsem večer v sobotu viděl převratné dílo české filmové tvorby - film Rafťáci.

Tedy ne, že by mne tento pseudožánr najak extra oslovil, ačkoli bych se na to stejně jak na ty první vomrďáky asi podíval tak jako tak, abych byl v obraze.

Že film jako celek bude stát za hovno, to mi bylo jasný předem - a nezklamal. Ano, koukat se dá na ledacos a jako oddychovku člověk překousne taky kdeco, v tomto případě to zuby nehty přidrží nad vodou pár dobrejch žduchů, semtam opravdu podařenej záběr (z hlediska kamery). Jak říkám - vidět se to dalo a až tak úplně z té kategorie, kdy se ve třetině filmu vypíná televize, to asi taky nebude. I jsem se párkrát zasmál. Že bych to musel mít dvakrát, to asi ne.

Však taky "zlatý fond světové kinematografie" není nafukovací.

Ovšem celou dobu jsem byl zvědavej, co ti dva buci dokážou vymyslet na Vltavě za dráma, když jde o "výukovou" řeku, kterou jsem já dokázal sjet se slepejma (a to s jednou rukou v prdeli, jak se říká, ač to v psané formě může vypadat jako hrdinská a nebezpečná věc).

No - taky nic.

V tomhle veledíle si už potřebuje jakože zapíchat akorát jeden, kolem toho se to tam celý motá. Voda, čluny i ten raft a potažmo veškerý vodní epizody jsou tam jenom takňák do počtu.

Takže asi vopravdu jediný, co mne dokázalo zaujmout, byl jejich itinerář. Umělecká nadsázka je zajímavá věc.

Ale jak někdo dokáže:

1) ráno bejt ubytovanej v Zátoni
2) týž večer (při ležérní plavbě stylem utržená salaš a zaměřené spíš na oplzlé žgryndy) sjíždět jez ve Zlaté Koruně
3) načež o kus později jede jez Herbertov
4) aby opět k večeru dorazil do Českýho Krumlova (přičemž každá tato jejich "denní" etapa je tak na dva reálný dny)
5) a na úplný závěr aby se dostal na peřeje pod Čertovou Stěnou (kde si dva "herci" místo sebe radš povolali kaskadéry)

to je nějak nad moje chápání. A to je jenom to, co jsem si v hluchých pasážích stihl zapsat. Možná jsem jenom hnidopich, ale co už u takovýho filmu chcete dělat? Pubertální samice z toho vlhnou, čili cíl tvůrců je splněn. Zbytek je irelevantní.

Putování Kokotka s Matlákem ...

Vodkaz nafurt

Pátek až sobota, 21.-22.04.2006 ... Ranní střelba pod oknem ...

Pátek a sobotu jsem strávil fotografováním "Bitvy o Ořechov" coby "válečný reportér", jako už tradičně jeden z posledních dubnových víkendů. Však čtyři roky, to už je tradice, no ne?

Že mne to furt baví ... ale baví. Za pořadatelskou pásku, ubytování a především stravu udělám i kotrmelec. A na to vše má "válečný reportér" nárok - páska pro pocit vlastní důležitosti a vstup do zón s různým stupněm restrikce, ubytování pro komfort a obsluhu nabíječky baterií a žrádlo, to snad nemusím dále rozvádět. Zkrátka vážená osoba.

K tomu nutno připočítat i stále se zvyšující ohlasy. I když vynechám prostý fakt, že se už průbežně zdravím se spoustou lidí, aniž bych měl ponětí, o koho kráčí (na to jsem ostatně zvyklý), tak pokud se zaměřím na konkrétní bilanci odezvy na samotné fotopráce, například tentokrát jsem byl za loňské snímky a doprovodné kecy cca dvacetkrát pochválen a dvacetkrát zjebán, a to jak účastníky (19:19), tak zástupci okolních obcí (1:1). Zhruba podle toho, kdo se na snímku jak tvářil a ke komu byl či nebyl konkrétní textový špílec. Inu, negativní ohlas je taky ohlas a odborně se tomu říká "kontroverzní umělec", hehe.

Mimo hlavní osu dění jsem zjistil jednu zásadní věc: odjakživa se o mně tvrdí, že se nevzbudím, i kdyby mi pod oknem začal někdo střílet. Tak to néni žádná pravda. V sobotu ráno mi někdo začal pod oknem střílet a já se vzbudil.

Opravdu. Sice, pravda, trochu neochotně, že bych okamžitě vyletěl jak srnec, o tom nemůže být řeč, ale dvě delší dávky ze samopalu na cestě hned vedle okna ubikace, já se probudil, podíval se na hodinky, chvíli se přesvědčoval, že by to ještě chvilku sneslo, ale nakonec jsem přece jenom vstal.

A druhé zjištění - pobíhat hned takhle zjara bez tréninku v podřepu podél bojové linie stovky metrů tam a zpátky, to může být zdraví škodlivé. Přinejmenším mám namožená stehna jak bejk. Ale to k práci "válečného reportéra" a k vojenství obecně asi takňák patří. Na vojně kvůli podobným kratochvílím (kačákama přes buzerák tam, žabákama zpátky) při RTC chodili zpočátku (ten nedostatek tréninku) někteří maníci se schodů pozpátku.

Namátkou foto z Ořechova ...
Namátkou foto z Ořechova ...
Namátkou foto z Ořechova ...
Namátkou foto z Ořechova ...
Namátkou foto z Ořechova ...
Namátkou foto z Ořechova ...
Zbytek později, ale třeba jako hádanka - najde někdo nesrovnalost?
Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 20.04.2006 ... Jak je dobré míti dceru ...

Nemám benzín. Jen z toho prostého důvodu, že se mi nechtělo včera tankovat, ačkoli hladový voko už na mne významně mžourá, ne-li dokonce dva dny. Stejně budu muset zejtra, ale pro dnešek jsem se (zcela správně) domníval, že se nějak vobejdu ...

Očividně je tu totiž fakt to jaro. Ranní dilema - vzít si jenom lehčí bundu a vyrazit do hokny MěHroDem, nebo zůstat u bundy leteckého typu (zas po ránu, k deváté, eště žádnej extra hic nebyl) a vyvalit z garáže Zelenýho Sršně? Jelikož jsem šalinou (dík STK) už jednou tento tejden anabázi absolvoval a ani na šouklách neleze nikdo dvakrát za sebou na tu stejnou strašidelnou dráhu, moje příslovečná lenost si taky zapracovala, pročež zvítězila oblíbená bunda MA-1 "Bomber", garáž, kam je to stejně daleko jak na zastávku, ačkoli do kopca, a Simson S51 Enduro aka Green Hornet. Jupí.

Se ví, že se mne tímto okamžikem a tímto vtipným tahem přestaly týkat dopravní zácpy a jiné zhovadilosti.

Snad jenom ten lulan ve stříbrné Ochcávce s pražskou značkou ...

Na Skácelce se tlačí přede mne, předjíždí mne ještě v křižovatce na kolejích, nemůže si, chuj, počkat, až se to za křižovatkou rozšíří na dva pruhy. Div mi nelízne stupačku. Se ví, že jenom málem, to zas si dá bacha, páč by si ten svůj hustostroj sám vodřel, a to by ho jeho managor nebo stará vykrákali za péro, podle toho, pod čím pantoflem se krčí i s vágnem. Případně postupně oba dva. Managor za vodřenou služební káru, stíhačka proto, že by následně nedones prémie. Nebo v Práglu ani benefity.

Pochopitelně, piča potřeboval jet o půl kilometru v hodině rychleji. Teď - hned.

Slovaňák, kruháč - a prahajzl šlajfuje na světlech a čumí jak puk, když ho blahosklonně s motocyklistickou samozřejmostí míjím po středové čáře a mizím v oblaku modrého dýmu (já vím, já tam eště vod té loňské opravy mám trochu víc voleja v palivové směsi). Z mé zkušenosti - dle délky fronty tam musel stát dobrý dva cykly semaforu. Ne-li tři.

Ale ten jeho rypák, co jsem zahlíd ve špíglu, ten dokázal zahřát.

Následně jsem navečer doma vyčkal na Ťapinku a vyjeli jsme si do Blanska (to už Ťapinčiným vehiklem, já nemám ten benzín) za Péťem a Pétěm Hromádkojc, nechat si natrhnout prdel v boulingu. Tedy od Petra Velikýho dycky, od Péti Džejára já jenom jednou. Maj holt hoši oný tréning, akorát menší Péťa se vcelku rychle přetrénuje, hehe.

Je dobré mít dceru.

Konkrétně je dobré mít někde po ruce cizí dceru, kupříkladu dceruli Leňuli od Péti Hromádkojc, jež sportovně zmožené návštěvě upeče dobrou bábovku. Přišli, sežrali, odešli. Teď mluvím o nás. Moc fajn.

Vodkaz nafurt

Středa a pondělí, 19. a 17.04.2006 ... Někdo má sukni, někdo brzdy ...

To je furt pondělí, pondělí, jak já mám vědět, co bylo kdysi v pondělí? Jsem si udělal ty Velikonoce, ne? Svátek. Ve svátek se nedělá nic moc smysluplnýho, ani se to potom nesepisuje.

Mám tucha, že jsem se v tejdnu neprozřetelně podíval na SPZku Všiváčka a s údivem zjistil, že už je zase zralej na SKT. Fakt, už je to tak dlouho. Pročež jsem v pondělí operativně akorát umístil Všiváčka do servisu.

Cestou jsme (množné číslo, hahaha) koupili Ťapince sukni, hnědou, střapatou, neboť prý na Velikonoce podle jakési pokřivené pranostiky musí mít něco novýho na sebe. Asi si taky začnu vymejšlet přísloví.

No a dneska jsem si auto ze servisu zase vyzved s platnou (a nevošvindlovanou) technickou kontrolou.

Při té příležitosti jsme (hahahahaha) koupili Ťapince sukni. Pro tentokrát černou. Prej sice nejsou Velikonoce, ale nemá co na sebe. Teda až na tamtu z pondělka a ten zbytek té skříně, které pod náporem hader vypadává zadní stěna. Navíc si údajně ještě zaslouží. Též si myslím, ale asi trochu jinak.

To je spravedlnost. Já mám jednu kontrolu, zatímco Ťapinka má dvě nový sukně.

Ale vlastně člověk musí bejt přející, a navíc ... dyť já mám dvě nový nálepky - červenou a zelenou. A nový díly vejfuku. Taky dva. A nový brzdy, samosebou dvě.

Takže jsem na tom vlastně mnohonásobně líp. Jenom mne tak napadá - co si zejtra obleču? Brzdy? Jo, to je vono. Brzdy a vejfuk a na čelo si plácnu nálepku.

Vodkaz nafurt

Úterý, 18.04.2006 ... Zneužil jsem, přiznávám ...

Ano, zneužil jsem služební vozidlo k soukromé zajížďce. Se přece neposeru, ne?

Ale to neznamená, že bych samotný akt zneužití zlehčoval, jak by z formulace mohlo vyplývat.

Prostě se mi cestou z velkovobchodu z Husovic začalo chtít tzv. na velkou. A toť dilema, či přesněji trilema. Jak od Nerudy - kam s ním?

Nejbližší varianta - cikánská hospoda na rohu, to jsem zamít hned. A klidně mi říkejte rasista.

Na ouřad avšak daleko, ač mnohem kultivovanější. I tak ovšem značný nezvyk, nevím jak vy, já v práci nevyměšuji nijak často a ten hajzl (mluvím o WC) je tam mírně nepohodlnej. A to i pokud počítám fakt, že chodím oblažovat mísu Velkýho Šéfa Kvakina a jeho party, čiže na sextretariát, neboť "su taky náš". Aj když to je hajzl z přítomných hajzlů nejširší (coby místnost), i tak to néni vono.

Pročež jsem operativně zvolil možnost střední, zajet si ty dva kilometry domů.

Skvělé využití služebního vozidla, vozit se domů vysrat.

Vodkaz nafurt

Neděle, 16.04.2006 ... Hadi, štíři, Pionýři ...

Tak jsme chtěli vyrazit hned na Velikonoce někam aus. Jenomže jsme se furt pro tisíc fíkovin nedokázali zmobilizovat a zaktivizovat. Což je mrzuté.

Alespoň tedy na jednodenní vycházku nám to vyšlo.

To jsme chodívali kdysi s oddílem, tedy pionýrským, na víceméně tradiční první echt jarní vejlet k partyzánskýmu pomníčku u Skaličky. Vono na svatýho Jiřího (24. dubna, to je sice až za tejden, ale to jsem zase jinde) v komunistické mutaci kalendáře připadalo cosi jako Den PO SSM či kýho čerta. Se říkalo, že "Na svatýho Jiří vylejzají hadi, štíři, Pionýři". Ovšem je to zhruba na výročí osvobození Brna, pročež se to vždy úhledně zabalilo a posloužilo jako úlitba bolševikům. Kdyby měl někdo hemzy na naše nedostatečné zaujetí, mohli jsme vesele argumentovat: "Cóžé? My že sme málo činili propagandu? Pche, na Den Pionýrů jsme byli u partyzánskýho pomníku, volové. Teda soudruzi."

Nevím, na té skupině jsem před tím Velkým Listopadovým Kapitalistickým Pučem pobejval jenom krátce a pak šla i tahle (snad jediná) tradice do hajzlu, což mi teď zpětně připadá i škoda. Partyzáni jsou partyzáni, ač si je bolševik snažil přisvojit vší mocí, maj s komunistama veskrze hovno společné.

Čili jelikož jsem tam nebyl dobrejch patnáct let, byl to vhodnej směr ... z Drásova do toho vleklýho hnusnýho kopce (pochoutka pro Ťapinku), pak vrchem přes planinu, jednou ztratit značku, skrz údolí zase nahoru a ještě jednou dolů k pomníčku, a pak zpátky přes vlastní obec Skalička a přes Všechovice. Ostatně v těch místech jsme byli letos poprvé na běžkách, taky takové fiasko.

Hadi, štíři, Pionýři ... sýček, slepýš, pyl.

Štíři, Pionýři a sýček se nekonali, pylu stále poskrovnu, had všehovšudy jeden takovej nedomrlej, neboť to byl slepýš, což je vlastně ještěrka. Ovšem pro Ťapinku ukrutně milá hračka. Tož tak.

A hezky jsme si cestou zpátky před Drásovem zmokli. Možná se neměla Ťapina tak dlouho válet na těch kládách. Nebo možná já jsem neměl fotit každou pitchovinu. Vím já? A v Drásově je hospoda, na níž je napsáno "Restaurace", cedule, že tam mají dvě polední menu, honosnou hogo-fogo gáblkartu za dveřma, a přitom v nedělu nevařijou a nemaj ani blbýho utopenca. Pročež se Ťapinka sušila čajem a ... a jsme jeli zase domů.

Slepýš.
Pyl.
A ... a ten pomník.

Ostatek fotek ...

Vodkaz nafurt

Sobota, 15.04.2006 ... Nauč ženu reklamovat ...

A zase ta Ťapina ...

Tentokrát zase novej vtip - ucházející kolo. Tím nemyslím "ucházející" v tom smyslu, že "ještě ujde", ale takňák spíš jako "už ušlo".

Po návratu z pneuservisu někdy minulej tejden si Ťapinka všimla (či přesněji jí bylo pánem od obsluhy čerpací stanice všimnuto) poloprázdné jedné gumy. Dofoukla, ušlo. Zas dofoukla, zas ušlo.

Vyměnil jsem jí kolo za rezervu a ona se sama iniciativně přihlásila do pneuservisu na opravu. Na sobotu. Velmi chytré.

Prý mám jet s ní, aby ji nějak "nenatáhli".

Jak by ji mohli natáhnout? Jestli je to defekt, zaplatí to a basta, jestli je špatně osazená (pneumatika, nikoli Ťapinka), je to reklamace provedené práce.

Ale jel jsem. A asi jsem dobře udělal. Já teda na ten "náš" pneuservis nedám dopustit, ale jako u všeho - důvěřuj, prověřuj a jak tě naserou - řež a řež a řež.

"To je jasný, technik říkal, že to je ventil."

"Hmm."

"Vy slevovou kartu máte, že?"

"No, mám. A co má bejt?"

"Slevovou kartu, aby ...," asi si všiml mého výrazu, že se nic platit nebude, "ále, to nic, jeden ventil já odepíšu."

"Jak myslíte. To bych vcelku neřekl, že co uděláte s ventilem, že by měl být až tak náš problém."

"A vám to začalo ucházet hned po přezutí?"

"Jo."

"Aha."

No proto. Už jsem se lek, že bude chtít konverzovat dál. Celou zimu neucházelo. Nasadili letní pneu. Ucházelo. Kde může být bod zlomu? Dobrá, vyloučit se nedá ani náhodný vznik závady ventilku ve shodou okolností stejnou dobu, ale to už je riziko podnikání. Riziko - pro ně.

Dobře, že jsem s Ťapinkou jel.

Takto jsem ji naučil reklamovat služby, usoudil jsem, že železo se musí kout, dokud je žhavé. A nakázal jsem Ťapince, že už to viděla minimálně dvakrát i s komentářem, že si kolo vymění sama. Chvíli formálně pyskovala, nakonec si jenom vymínila, že to bude v zákrytu na parkovišti, aby na ni nebylo vidět, a že u toho nebudu já, abych neměl blbý hemzy. Přece nad ní nebudu stát a pozorovat ji?

Pokrčil jsem rameny, nechal ji na parkovišti a šel domů.

Sice jsem nad ní přesto stál a přesto ji pozoroval, ačkoli z výše pěti pater se to prý až tak nebere.

Sic jsem Ťapince nezevloval za zády, mojí bdělé supervizi umocněné 10x zoomem však neušla.
Sic jsem Ťapince nezevloval za zády, mojí bdělé supervizi umocněné 10x zoomem však neušla.

Vodkaz nafurt

Pátek, 14.04.2006 ... Koupání s hlínou ...

Ťapinku opět posedla koupací mánie. Dlouhodobým pozorováním jsem zjistil, že ji to chytá pravidelně zjara a drží až do prvního nalokání se říční vody pod jezem vprostřed léta. Budu muset zkrátit interval mezi jarem a prvním topením.

Tentokrát to měl být Aquapark v Uherském Brodě. Hmm, to jí zase nějaká megapiča cosi nakukala. Plus samozřejmě Ťapinka kdesi dostala jakejsi slevovej tupoun a pochopitelně ... nechci slevu zadarmo, se ví, za slevu se rádi projedem kamsi sto kilometrů do prdele. Ačkoli se domnívám, že ten slevový šajsdrek byl až důsledek, hnala by mne tam tak jako tak. A nahecovala na to i slepejše Pepého s Marťanem. Tomu se říká spiknutí.

Měl jsem v pátek volno. Z práce. Neděli předtím jsem doma pracoval, pročež mne ani nenapadlo do práce lozit.

Do toho máti už drží druhý týden pídění se po hlíně. Vzala si do hlavy, že potřebuje hlínu na kvítka. Ale ne ledasjakou, nýbrž přesně tu konkrétní, co maj v tem obchůdku kousek od mé práce. Samozřejmě, že je to tatáž hlína, co ji maj v každým druhým květinářství a v každým druhým hypermarketu, jenomže jak já mám tušit, od kterýho výrobce to je? Pokud bych viděl vzorek, zakoupil bych kdekoli cestou a drze to vydával za tamtu z toho krámku, jenomže při mým štěstí bych natrefil na jinou (tedy na stejnou, avšak s jiným vobrázkem, na to vona má pamatováka), což by byl, samosebou, nepřekonatelný problém a zhatění máti všech jejích mičurinských snah.

Naposled ve čtvrtek se telefonicky tázala, zda bych jí inkriminovanou hlínu v pátek nezakoupil. Když zvěděla, že nemám absolutně v plánu se vyskytovat v práci plus mínus několik kilometrů, pravila, že vůbec nevadí, že si ji tedy doveze sama. Takovým tím ukřivděným maminkovským tónem, kdy: "Nevadí, já si to ráda dovezu sama," rovná se prakticky: "Seš hajzlovskej nevychovanej syn, kterýho jsem rodila, krmila, šatila, vychovávala (ataktále atakdále - dosaďte sami), a teď si klidně chceš vzít na celej den náhradní volno a necháš starou nemohoucí matku smýkat hlínu tramvají."

Slíbil jsem jí aspoň, že se v ten pátek pokusím, a pokud by mi to extra nevycházelo, vyrazil jsem z ní aspoň slib, že nic šalinou vláčet nebude, že to počká na úterý. Jenomže mi to bylo jasný, to bych zas pak půl roku poslouchal, kterak ona se chtěla rýpat v truhlíku ausgerechnet o Velikonocích ...

Nuže nic, v pátek jsem máti zkusil v rozmezí několika hodin několikrát zavolat, než konečně přišla domů a mohla se chopit mobilního telefonu (rozhodně nebude nosit mobilní telefon s sebou, pokud ví, že jí mám volat kvůli její hlíně). Otázal jsem se, o jakouže hlínu tedy konkrétně jde? Po několikaminutovém monologu jsem ji politoval, kolik různých lékařů stihla za dopoledne navštívit a znovu se zeptal na tu hlínu. Pak jsem musel ještě vyslechnout, kde si chce koupit rohlíky k večeři a kam se pojede příští týden podívat po koberci, načež na třetí už důraznější dotaz jsem zvěděl, že jde o jeden pytlik hlíny na pelargónie a jeden na pokojový rostliny.

Měl jsem to vymyšlený tak, že vezmu Ťapinu, koupíme to bláto, vyzvednem slepejše v putyce a hopsa hejsa do Uherskýho Brodu.

Jenomže to jsem zase netušil, že záměr jít kupovat hlínu pro máti se nejdřív musí sdělovat Ťapince. Lakonické: "Nikde se nezdržuj a snaž se přijít co nejdřív," se ukázalo bohužel jako zavádějící a nedostatečné, poněvadž Ťapinka neznalá mých velkorysých plánů si musela pro jeden rohlík do Billy.

Před odjezdem jsme se ještě mírňoučce a tichoučce pohádali, Ťapinka předvedla svou oblíbenou etudu na téma práskání vchodovými dveřmi (zevnitř) a uražené mizení zpět v útrobách domu. Což se jí málem vymstilo, neboť chybělo pár sekund, a do žádného Brodu by nejela.

Hlínu jsem nakonec koupil. I do Brodu se nakonec jelo. Sice dík rohlíku z Billy se zpožděním, ale jelo.

Nutno konstatovat, že jet se koupat z Brna do Uherskýho Brodu v pátek před Velikonocema, kdy každej mameluk razí na třídenní volno kamsi na chalupu, nejlépe pak na Slovensko, a kdy všichni slovenští a půlka ukrajinských gastarbeiterů míří tamtéž a toutéž cestou, že to je pičovina, jaké se vyrovná už málo co. Hmm.

Aquapark ...

Jo, a to byla zase další kulišárna.

Ženštině na pultík jsme vysypali Ťapinčin slevový voucher (dvě vstupenky za cenu jedné) a Pepého a Marťana dvě průkazky ZTP-P, co ona na to? Chvilku kalkulovala, až došla k výsledku, že cenově lepší (kupodivu pro nás) bude zahrát to na ty zmrzačenky, kdy držitel platí nějaký úplně srandovní vstupný na ty tři hodiny, průvodce nic.

Pravda, co jsme zjistili až později, mají tam zas s těma postiženejma takový, ehm, pokulhávající řešení, kdy držitel zmrzačenky i průvodce dostanou jeden vstupní čip. Skříňky jsou normálně na klíčky, ovšem tím pádem si ho minimálně jeden z nich nemá nač přivěsit, jelikož jediné inteligentní místo je právě řemínek od toho čipu. Čímž i slabozrakého hravě popostrčí do role nesvéprávného mentála a průvodce do pozice plnohodnotné chůvy. K tomu pak musí místo normálního turniketu používat vrátka pro kriplkáry, u kterejch ovšem zase nefunguje zevnitř čtečka čipů, potřebuje-li si někdo s čipem ZTP-P skočit pro něco do šatny, musí mu u toho zaasistovat plavčík. Skvostné. A že my, zblblí termálama a vůbec koupalištěma bez mříží jsme si skočili ... No, nakonec si tam jeden ten plavčík dones radš štokrdle.

Zblblí termálama ... ačkoli na světelné tabuli běžel hrdě nápis o teplotě vody snad 28° C, mně tam byla normální kosa. Ale zas tam bylo vcelku volno - pár parchantíků tam jektalo zubama, to bylo všechno.

Na tobogánu jsem se opět zastavil a trvalo asi tři jízdy, než jsem přišel na grif, jak si lehnout, aby mi to plynule jelo.

Jednu věc tam mají ovšem perfektní - takovou tu atrakci zvanou "řeka", jak se tam ty lidi plácaj dokolečka dokola. Takovou svižnější než jinde. Přišli jsme si na metodu, jak se zahřát - Ťapinka do "řeky" vlezla a my ji tam udržovali. S Pepém a s Marťanem jsme se rozestavěli podél výlezu a jakmile Ťapinka projevila snahu se zachytit a z "řeky" vystoupit, srazili jsme ji tam zpátky. Osmnáctkrát si to objela. Pěkné. Skutečně nás ta zima přešla.

No a k dokreslení ještě ta místní hospoda - takovej jako spíš bufáč, rozděleno pultíkem a vrátkama na ty, co přišli zvenčí a od bazénu, účtenky s nápisem "Jednota" a stejný tácky. Když se přilemploval pingl po chvíli k pultíku, poslechl si objednávku (přičemž se tvářil, jako bychom si objednávali snad málo a závisela na tom jeho holá existence), po další notné chvíli to i přinesl (stále s neměnným kyselým výrazem), vybafl bez ptaní cifru a když zvěděl, že bychom rádi zaplatili po dvou, přešel do huhlavých nadávek, což se snažil kamuflovat znalostí cizí řeči. Jednoznačně jsme identifikovali anglické sloveso "fuck", což byla taky patrně celá drnova slovní zásoba.

A jelikož na tom podtácku měli taky výhrůžně napsáno "Vítáme vás mezi naše stálé hosty", raději jsme zvolili ústup, aby to nevzali doslova.

Střízlivě zhodnoceno - v létě, kdy se člověk může ohřát venku, to snad nemusí ani bejt až tak strašné, lidí málo, relativní klid. A aquapark ve Vyškově je mnohem horší. A Liberec je eště dál a taky je tam studená voda.

"Vítáme vás mezi naše stálé hosty" - no, to snad raději ani né ...

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 13.04.2006 ... Natočili jsme mu EKG ...

Si taky nedám pokoj s tema mastičkářema ...

"Ordinace doktorky XY, u telefonu sestra."

"Dobrý den, potřeboval bych udělat EKG."

"Na co? Proč? A co my s tím?"

"Na sport. Odbornej doktor po mně požaduje. Prej se mám poptat ošetřujícího lékaře, pokud má, udělá, pokud nemá, pošle mne někam. Teda jako někam jinam. Proto volám. Máte? Nemáte? Pošlete? Nebo jak? Bohužel to docela spěchá."

"Aha, tak to spěchá, pan doktor vás pošle za náma a nám přidává práci."

Á jé, to jsem zas narazil na dílo. Že já vůl se vždycky dám zviklat a skočím na špek s tou ošetřující doktorkou. Kdybych ji využíval jenom jako úložiště karty a co dva roky s ní nechtěl hovořit, lautr hovno by se stalo. A ty sestry si vybírá podle jakýho klíče? Byl jsem tam asi třikrát, pokaždý jiná, jedno větší tele než druhá. Tahle je do čtyřlístku ...

"Jakou práci vám kdo přidává? Je to normální placená služba, uděláte, zaplatím, neuděláte, půjdu jinam. Kde je problém?"

"To já se musím zeptat paní doktorky. Ale to je sportovní vyšetření a to byste si musel zaplatit."

"Ano, zhruba tak jsem vám to teď vysvětloval."

"My EKG nemáme, ale já se na to zeptám. Paní doktorka tam teď někoho má, můžete si zavolat tak za čtvrt hodiny?"

Já nevím, proč je pro některý furt všechno takovej problém.

Rozjel jsem si akci ještě na druhé frontě, zeptal jsem se, dostal jsem kontakt přímo na MUDr. EKGistu, tomu jsem zavolal, onen děl, že jasan, ať se stavím mezi druhou a třetí kamsi na jakousi polikliniku, že to tam bude nejmíň lidí a sfoukneme to obratem.

Načež mi po té čtvrthodině sdělila ta původní slečna sestra, že mezi čtvrtou a pátou tam na to budu mít připravený to doporučení, když teda jinak nedám.

Mě v tu chvíli bylo tak nějak líto ji s tím poslat do prdele, že už si to může narvat do špic, když to s velkou pompou tak slavně vyřešila. Slíbil jsem jí, že se pro to stavím.


Kolegyň Fišta mi přinesla do práce kuřecí šnycl s brsalátem. Možná z toho důvodu, že včera machrovala se zakoupenýma surovinama, pročež jsem ji hned zjebal, jak může dělat kuřecí šnycle včera, když já se mám stavit porejpat se panu Fišťákovi v počítaču až dneska?

Tak mi ráno jeden dosmažila a dosmýkala do práce. Prej jako záloha na služby. Beruška.

Oběd jsem tedy omezil na pití a klábosení s Marťanem, se kterým jsem byl jinak na oběd domluvenej.


MUDr. EKGista si mne nechal položit na postel, sestra mne trochu napatlala jakýmsi slizem a připevnila ke mně dráty na půl Dukovan. Ze všeho nejvíc to připomínalo elektrický křeslo. Nebo aspoň elektrický lehátko. MUDr. se zakoukal do počítače s rutinním: "Nadechnout, nedejchat, vydechnout, nedejchat, dejchat, dělejte si co chcete."

Pak ještě chvíli vejral do grafů, myší si daný pasáže zvětšoval, zmenšoval ...

"Dělali vám už někdy EKG?"

"Co vím, tak ne."

"Hmm, tady ty vzruchy," načež mi začal vysvětlovat, že mám nějaký vzruchy. Vzruchy? Ta sestřička byla docela pěkná, ale zase až tak? Popravdě, byla docela pěkná, ale takovejch jsem už viděl, kdežto aparát jsem viděl poprvé. Za aparátem v momentálních prioritách pokulhávala. Tak jaký vzruchy? To prej choděj nějaký vzruchy mezi srdečníma síněma a komorama, a mně choděj nějak rychleji nebo pomaleji, nijak dramaticky, avšak MUDr. to odhalil.

"A ve finále to znamená jako co?"

"Mno, nic by to znamenat nemuselo. Máte nějaký potíže?"

"Potíží mám spoustu, ale né těch zdravotních, na který se asi ptáte. Kdepak. Naopak mne vždycky na transfúzce chválej za příkladnej tep, dech, tlak, teplotu a rosný bod."

"Ale EKG vám nikdy nikde nedělali?"

"No, fakt ne. Možná proto, že nemám právě ty potíže, ne?"

Máv rukou a ke svejm klikyhákům dopsal "Fysiologická křivka". Což vím taky hovno, jestli to je jako dobře, jako špatně, nebo jestli se to tam píše jenom tak. Hmm.

Natočili jsme mu EKG a co myslíte? Měl ho tam ...
Jak z tohodle může bejt někdo moudrej, to nechápu. Ale je to asi něco podobnýho, jako když já se hrabu Windows v registrech, taky se někteří divěj.


"Dobrej den, já su ten, co vás ráno prudil kvůli tomu EKG," pravil jsem z vesela sestře, když jsem si šel vyzvednout doporučení na vyšetření, ze kterýho jsem se právě vracel.

"Tady to máte, ale budete si to muset zaplatit."

"Vy furt taky s tím placením jste jak posedlá, to vím, ne?"

"Asi sto korun to bude stát."

"Mno, to bych neřekl, já bych to tipnul tak na padesát, ale ..."

"Kdepak, sto korun. Určitě."

"Ale tak jo, když to říkáte."

"Já to hlavně vím."

"Ach jo, já vám tu radost nechtěl kazit, ale já mám to EKG už v autě a stálo to padesát."

"Tak to jste byl asi někde jinde."

"Jo, to jsem asi byl."

"Nám všichni říkají, že to stojí stovku."

"Tak vám kecaj. Otočme list - heleďte, když už jsem tady, už skoro rok s sebou tahám tady ten papír, jak mi tady řezali takovej srandovní pupenec na ksichtě, můžete mi to hodit do karty? To jsem vás taky tak trochu tehdá obešel ..."

"Obešel?"

"Že jsem se vykašlal chodit sem, protože byste mi stejně dali tadyhle takovej papírek a já bych musel zase jinam."

"Ale to dneska není tak jednoduchý." (Božínku, to je úchvatný tele.)

"Jak vidíte, tak je."

"Třeba tentokrát jo, ale dneska jsou na to limity, kdyby takovej doktor překročil limit, eště by to platil ze svýho."

"Hmm, po tom je mi ale vcelku kulový. Přišel jsem, domluvil se s doktorem na řezání a řezalo se. Ale proto se vám snažím vyhejbat, abyste nepřekročili limit. To jenom vobčas - třeba dneska - se pozapomenu a pak se ozvu vám, abych si uvědomil, že se mám na to příště zase radš vysrat. Jo," než se dostala zas k nějakému inteligentnímu projevu, "a abych nezapomněl, do třetice - kauza tetanus."

"Aha, vy máte propadlej tetanus, já to viděla v té vaší kartě."

"Hlavně, že to máte v merku, když vám to někdo připomene. Ale momentík, vám tam totiž chybí jedna klíčová informace, a sice, že 1.10.1997 jsem měl tetanku při nástupu na vojnu, o čemž patrně nemůžete mít ánung."

"A máte od toho nějakej doklad?"

"Jo, to nemám, plukovník MUDr. Paralen nám nic takovýho nevystavoval."

"Aha, takže vy jste ještě ten ročník, co byl ještě na vojně?"

"Mimořádný úsudek. Takže se mějte a já se stavím buď ještě letos nebo napřesrok kvůli tomu tetanu."

"Ale v případě úrazu ..."

"Přeočkovat ihned. Já vím. Mějte se."

Uf. Nechci malovat čerta na zeď, ale nebyl by pomalu lepší nějakej ten menší úraz, než ještě jeden takovej duchaplnej hovor?


Podruhý tento tejden jsem byl na poště, potřetí v řadě jsem se tam ani nenasral.

Možná od toho máme dneska jiný ...


Večer jsem dodal opravenej (snad už konečně) počítač Harpagonovi Spojkovi z golfíku.

A úplně pozdě večer navštívil kolegyň Fištu, kde jsem taktéž zvítězil nad počítačem, polaškoval s psíkem kardiakem Fandou a převzal předběžnou objednávku na prášky pro psíka kardiaka Fandu (to od Ťapiny).

A z pana Fišťáka jsem kromě prachů vyrazil i tradiční dobrý doutník, neb pan Fišťák ví, čím mi udělat radost.

To byl zas den. Ááá jo, vono je zase třináctýho ...

Vodkaz nafurt

Středa, 12.04.2006 ... Však nehoří ...

Su asi nějakej přecitlivělej a mám slabý nervy.

Už mám i čichový halucinace.

Tak kupříkladu mám právě teď pocit, že u nás v baráku hoří.

Možná je to jenom tím kouřem na chodbě.

Avšak není kouře bez ohníčku, no ne?

Ale v žádným okně plameny nešlehají, kouk jsem se cestou s psama.

A zpod žádných dveří se evidentně nedýmí - i to jsem si paranoidně po chodbě prošel.

Udělám výjimku. Nebudu se akčně vrhat do události. Seru na to. Jdu spát.

Maximálně si možná projdu tu chodbu ještě jednou.

Vodkaz nafurt

Úterý, 11.04.2006 ... MUDrova zlodějna ...

Já vám mám asi nějaký smyslový poruchy nebo co.

Včera jsem měl celej den slyšiny (podle vzoru "vidiny"), dneska nevěřím vlastním vočím, což začalo tím, jak jsem onehdá neslyšel ...

Ehm, takže popořadě.

Svýho času, relativně nedávno, jsem browzdal po webu svej zdravotní pojišťovny, nechvalně známé VZP.

Tedy oni na ni všichni nadávaj, obzvlášť všelijací ministři zdravotnictví a jiná socanská svoloč, mně konkrétně VZP nikdy nic špatnýho neudělala. Nevím ani o ničem extra dobrým, snad že dárcům krve dává pojištění do zahraničí zdarma, ale celý je mi to takňák jedno. Jestli si to dobře pamatuju, tak kdysi dávno vznikly zdravotní pojišťovny, zákonem byli všichni zaevidováni u VZP, kdo chtěl, moh jít jinam. Já jsem setrval, doslovně, ze setrvačnosti. Na nějaký fluktuace su shnilé. Snad kromě té epizody, kdy jsem byl po jistej čas zase jiným zákonem přehlášenej k Vojenské a pak zas zpátky. Tož tolik můj vztah ke zdravotní pojišťovně.

Nevím, co jsem hledal na tom webu, jestli něco o těch krvácích bo kýho čerta, je to vlastně fuk. Tam jsem se nějak proklikal až k informaci, že taková pojišťovna (nebo aspoň tato) je vám povinna jednou za rok zdarma udělat výpis, o kolik ji vaším jménem kterej felchar pumpnul.

Doteď mne ani nějak nenapadlo jakejkoliv výpis požadovat, ale v tu chvílu jsem zatoužil po poznání - byl jsem vobyčejně zvědavej, jak může takovej výpis vypadat a co se může v takovým výpise vypisovat o individuu mýho typu. Zdarma, no jo, na to slyší každej, ale na druhou stranu jsem nikdy nic takovýho nechtěl, v popisu práce to maj, pro jednou se snad nezblázněj, no ne?

Zrovna loni jsem tak docela krempíroval - namátkou si vzpomínám na několik epizod: jedno drobný řezání ksichtu, jeden výplach uší, asi dvakrát zubař. Tak by to mohlo bejt pěkný čtení a né jenom prázdnej papír.

I napsal jsem VZP zdvořilej mail, že bysem takovej výpis tuze rád, co pro to mám udělat? Jestli by jim stačil třeba právě ten mail?

Obratem mi přišla první odpověď, že mail jim úplně postačuje, neboť výsledky stejně posílaj poštou písemnou do vlastních ruk, neboť jde o citlivá osobní data a kdesi a cosi, takže i kdyby požádal mailem někdo jinej jakože za mne, výsledky stejně dostanu já. Jo, jo, známe, citlivý data sem, citlivý data tam a všici posraní. Ale dobře tak. A že teda můj mail centrálně registrujou a předávaj do Brna na pobočku. Od nich mi došel druhej e-líbezbríf, požadavek registrujou a nemám se zavěšovat, neboť jsem v pořadí. Konkrétně to bylo snad někdy v lednu nebo kdy, tak že mi pošlou sjetinu celýho roku 2005, až ju budou mít v cajku. Dejme tomu v březnu.

V březnu mi poslali vomluvu, že nestíhaj, tedy tak s bídou začátkem dubna, a dneska, dneska mi výpis přišel.

A popravdě jsem nestačil koukat.

Loni touhle dobou - konkrétně třináctýho dubna - mi zalehlo ucho. Dostalo se mi tam nějaký smítko při úklidu v garáži, nějak se to naštěrchalo a uleželo a já na to jedno ucho hovno slyšel. I vytáh jsem si z vyhledávače doktory-ušáky, jednoho MUDra navštívil, ten mi kouknul to ucha takovým tím lesklým trychtýřkem, rejp tam drátkem, rejp tam pinzetkou, prošplích mi to koňskou stříkačkou a basta.

A teď koukám do pojišťovního elaborátu a čtu:

MUDr. Dezort Jan - 14.04.2005 (buď překlep, nebo zaúčtování až druhý den):

- Komplexní vyšetření otolaryngologem - přes dvě kila.
- Vyšetření sluchu řečí a ladičkami - sedmatřicet vočí.
- Vyšetření impedance středoušní a středoušních reflexů - stovka.

Chápu. Ucho mi vyšetřil. Při tom na mne mluvil, jestli slyším líp nebo hůř. Tu pasáž vo tej impedanci a reflexech nechápu, netuším, co to je, ale budiž. Buď je to ten klystýr nějak chytře napsanej, nebo na to neměl jinou kolonku, nebo si to tam prostě připsal jako takovej bonus za nějakej taneček vokolo, to by se i dalo pochopit, de facto jsem přišel jen na telefon, na dětskou polikliniku, snad i po ordinačních hodinách, von mne vošetřil, proč mu kilo navíc nepřát? Jako zaokrouhlení za nějakou agendu nebo tak.

Ale jak tak koukám dál, byl jsem u něj dle jeho mínění znova 27.07.

Aha.

A pak taky ještě 02.08., 08.08. a 07.10.

Dohromady za další tisícovku.

Aha?

Netuším přesně po minutě, co jsem kterej den dělal. Dle deníčku jsem ty dva dny v srpnu zpracovával doma fotky, jinak nevím. Sedmýho října byla velká pařba na golfíku, Harpagon Spojka slavil přirozeniny.

Ale jedno vím jistě, jak by řek Pepé: "Na milijón procent" - MUDr. Dezerta, Dezertéra, Dezorienta nebo Dezorta jsem viděl všehovšudy jednou. V tom dubnu. Ani jednou více, ani čtyřikrát.

Konkrétně 27.07.2005 jsem glgal vasr kdesi pod jezem U Papouščí skály. Třista kiláků vod Bílýho Domu, tedy vod bolševické polikliniky s Dezortem kdesi v patře. Rozhodně mi nemoh provádět "Cílené vyšetření otolaryngologem", stejně tak ani "Použití vyšetřovacího mikroskopu v ORL ambulantní praxi". Atakdále atakdále ...

To si MUDr. Dezort dělá asi z pojišťovny prcku ...

Kurva věc.

Dobře, ruku na srdce, pochopil bych, kdyby si nějakej ten mastičkář, ke kterýmu bych lez vobden, přiškrábl někde řádek za to, že se se mnou furt sere. Nebo naúčtoval místo vobyč vobvazu nějakej luxusní. Není to správný, ale nad tím bych asi máv rukou. Řekněme, že nemám zas ten práh poctivosti nastavenej tak přesně, abych se kvůli drobné fintičce na erár nějak honil - od toho já tady nejsu. Znovu zdůrazňuji - drobné.

Jenže ...

Co třeba ten, jak mi řezal pupenec na ksichtě, ten s tou srandovní sestrou, jak každýho furt matlá jódem? Přesnej rozpis, do mrtě. Ani flastr navíc. Ba eště tam jedna návštěva chybí - asi ta, jak on sám nic nedělal a sestru s jódem jsem poslal do prdele. Ne, kecám, ta první tam není. Prostě místo dvou návštěv napsal jednu, při jedné něco dělal. Šlus. Dokonce při jedné kontrole, kdy tam byl za něj záskok, dědula, kterej se ani nezved vod stolu, je tam místo vosumdesátikorunové kontroly řádek: "Minimální kontakt lékaře s pacientem ... 24,-". Zubař, u nějž jsem byl loni třikrát, to samý. Anestezie, vrtání. Ende.

Jak k tomu přijdou tihle dva?

Nebo z jinýho pohledu - když vynechám takový ty měsíční poplatky obvoďačce (prakticky za uskladnění karty), zubaře a tu kosmetiku vokolo, zbejvaj tam dvě položky:

- Řezník - celkem 770,-
- Ušák - celkem 1370,-

A když si vezmu, že tisícovka jsou čisté smyšlénky páně MUDra Dezorta, je to z mé reálné léčebné péče 50% !!! Započítám-li i další litr za zubaře, pak to vychází na 33%.

Eště jinak - když uznám fakt, že první návštěva byla oukej (cca 400), tak dalších 250% si jen tak přifabuloval?

Kurva, to si dělá ten zlodějskej dědek prdel? Na jednu triviální návštěvu si vymyslet čtyři další? Jen tak?

Pak nemá bejt zdravotnictví v takové píči. A u kolika pacientů to takhle udělal? Jenom u mne, páč jsem vypadal, že némlich já furt po doktorech nezevluju a nebudu to kontrolovat, takže to nebude nápadný? Snaží se takhle i na těch, co jsou u něj co tejden, nebo tam mu to nestojí za to? Holí negramotný Cikány? A všechny pojišťovny nebo jenom některou?

Stavil jsem se na golfíku, kvůli něčemu úplně jinýmu za Harpagonem Spojkou, ale dali jsme o tom řeč, jak jsem byl eště v ráži, přičemž Škaredák Jirka přišel na zajímavou věc:

Všimli jste si někdy, že každej lulan chce vod vás furt něco podepsat? Nemyslím jenom bankovní příkazy, autorizace plateb kartou a přebírání obsílek z pojišťovny na poště, ale jak de vo prachy, na každou kokotinu musí bejt podpis. Výkaz. Předání - převzetí. Kopie faktury a podepsanej dodací list. Je to sice jak u blbejch, ale pak vám nikdo tak jednoduše nenapálí jinou cifru.

Koho se to netýká, jsou doktoři. Felčar sedí, cosi si tam šmudlá do lejster, nejen, že to nechce podepsat, ani vám to pořádně neukáže. Pak si napíše výkaz. A pojišťovna mu to na pěknej kukuč tralala proplatí. To je hodně blbej fór. Když uvážím, že podle mé modelové situace je jeden zloděj ze tří (ačkoli optimista by řek, že jsou ze tří dva poctiví), jsou to slušný prachy. A jestli takoví Dezorti rozkradou 33-50% peněz na zdravotnictví?

Kdo se moc ptá, moc se dozví. Já se právě moc dozvěděl. A nasral jsem se pěkně.

Teď se dozvědět eště víc - konkrétně co já s takovouhle informací?

Mám to hodit za hlavu?

Mám nacvičit na Dezorta, ať to navalí pojišťovně zpátky, že vod toho budu chtít doklad? A pak ať si krade dál? Nebo ať navalí prachy mně, když jsou stejně z mýho? Jo, to zní zajímavě, ale asi to není taky to pravý.

Nebo ho mám prásknout, jak mne o to v přípisu k výpisu pojišťovna prosí? Kurva, to se mi ekluje, je to hnusný, ale připadá mi to jako asi nejsprávnější řešení ...

Co vy na to?

Tfuj, že já tu Pandořinu skříňku otvíral. Dobře, tak už vím, jak takovej výpis vypadá. Ale jestli mi nebylo líp, když jsem to nevěděl ...

Vodkaz nafurt

Pondělí, 10.04.2006 ... Provizorní dráty a utkvělá Kaťuša ...

"Pane bože, a tohle má bejt co?" tázal se pán a koukal na chuchvalce drátů břečťanovitě se plahočící skrz celou budovu podél stěn.

"Mno, to jsou provizorní dráty. Přesněji řečeno provizorně opravené provizorní dráty."

"To vypadá."

"No, vypadá to blbě. To jo. Ty provizorní tady byly, co já pamatuju, tak tři roky, pak je provizorně opravili a tak je to tu dodnes."

"Dyť je to zkratovaný, všechny čtyři do sebe. Jak to vidím tady skřípnutý do železnejch dveří, tak se kupodivu ani tak moc nedivím."

"Já taky ne, ačkoli bych sázel spíš na přeškubnutí, jak to tadyhle jde volně po zemi a sem tam si do toho někdo zamotá nohu. Se až divím, že někdo eště nehodil tlamu se schodů."

"Ono to vůbec někdy fungovalo? Taková zhovadilost?"

"To nepopírám. Ale kupodivu to fungovalo."

"Který prase fušerský to tady tahalo?"

"A vím já? Já všechny ty VAŠE hochy neznám, já znám tak s bídou vod vidění vás, toho fousatýho a pak eště tak dva. Tohle byli nějaký jiný, ale taky se žlutým přejetým ježkem na montérkách."

Kupodivu pan Telekomunista už od té chvíle svoje lamenty dál nerozváděl, jen složil hlavu do dlaní, pak sáhodlouze několikrát telefonoval, výsledkem čehož se budou dráty tahat ve čtvrtek sakumprásk znova. A lištovat.

Jo, dočasný linky na volby, to je dycky sranda. A že už těch voleb něco pamatuju.

S malichernostma, jako že pět let nejsou schopní se trefit do správné kanceláře a že to končí úplně jinde, s tím už ho radš ani zatěžovat nebudu. Si to do té patřičné místnosti natáhnu přes chodbu nebo voknem dle počasí, na to už mám špeciální prodlužky a hlavně grif.

Jo, já su sice taky takovej lepič a ledacos dokážu nabastlit v rozporu s několikerejma normama, avšak funkčně takřka nadosmrti. Můj slovutný harddisk uchycený v počítači krabičkou od sirek, krabičkou od cigaret, několika špagátkama a půl tubičkou vteřinovýho lepidla funguje patrně u tehdejšího zákazníka dodnes.

Tahle epizodka s drátama snese snad srovnání jenom s ex-kolegou Jožkou Kokoškou od "KamSeNaNásHrabete?", jenž za doby svého působení v realizační skupině dokázal datovou linku nadstavit vtipně tak, že prostě zamotal drátky do sebe, bez pájení, bez izolace, načež to celý pohodil na nerezovej plech kdesi v útrobách vestavěného vybavení objektu. Pročež my coby servis jsme nad tím bádali několik dní, jak může být propustnost datové linky závislá na tom, jak kdo kde dupne. Dnes je Jožka Kokoška čímsi jako výkonným ředitelem. Nuž dobře tak. Aspoň nemůže výkonně škodit.


Od rána mi zní v hlavě písnička.

To se už tak občas stane, zvlášť, když nějakou chytlavou melodii člověk po ránu pochytí třebas v rádiu. Byť třeba je to lidovka. Ba dokonce byť třeba je to i ruská lidovka. Mám pocit, že už jsem se o tom tu několikráte rozepisoval.

Avšak s vysokou pravděpodobností hraničící s jistotou můžu tvrdit, že na radiobudíku takřka stoprocentně nemám naladěnu žádnou stanici, z níž by mi mohla být utkvěna ausgerechnet "Kaťuša".

Ale to je jedno. Je tu. Od rána. To vychodila na běreg. Celej den. Furt ta její pěsňa pro stěpnogo sizovo orla. Doteď. A furt pěje bojcu na dáľněm pograníče. Je půlnoc ...

Rascvětali jabloni i gruši,
poplyli tumany nad rekoj,
vychodila na běreg Kaťuša,
na vysokij, běreg na krutoj ...
(a nebo ...)

Vodkaz nafurt

Neděle, 09.04.2006 ... Velikonoční vize ...

Za tejden jsou Velikonoce, jak mi bylo řečeno. To signalizuje krom náboženského, konzumního a tradicionalistického šílenství i volné zužitkovatelné pondělí.

Dneska sedím prakticky celej den u počítača, tedy pochopitelně od půl druhé, kdy jsem vstal z mrtvých (hle - symbolika). A dělám práci pro práci.

Z čehož plyne, že práci pro práci jest třeba zavést do análu OdprD.xls, vykázat a započítat do měsíčního fondu.

Když připočtu dvě "prodloužené" při updatech databází, při troše šikovnosti mi to od pátku do pondělka dává sympatický čtyřdenní víkend.

Meteorolozi předpovídají svinský počasí. Z toho bysem usuzoval na slunečno až polojasno, vlahý mírný větřík, teplou frontu. Známe rosničkáře.

Pročež by bylo záhodno začít oprašovat krosnu ...

Vodkaz nafurt

Sobota, 08.04.2006 ... První jarní hra ...

Jo, aha, už chápu ten včerejšek, von je dneska nějakej Cikánskej den, to jako svátek, ač na vojně se tak říkalo kompletní kontrole výstroje. Cikáni si v Práglu uspořádali "hepenyng" zhruba tak, že dělali ze slušnejch lidí zloděje, aby mohli na tom mohli demonstrovat, jak se oni v rolích zlodějů cejtí. Eště k temu rozdávali letáčky.

Poštvat na mne v nákupním centru alarm a pak na mne jít s osvětou, asi by touhle dobou měl ten "aktyvysta, more" svůj letáček někde vprostřed trávícího traktu. Kurvy.

Zvlášť povedenej byl ilustrační vobrázek (vobšlahnuto z toho článku na iDnesu):

Alias přeloženo do češtiny: "Dhé, gádžo, ja ne krádóš ...", přičemž oslovenému právě šlukuje šrajtoflu.
Nemyslete si, že každý z nás je zloděj, vyzývali mladí Romové.

Alias přeloženo do češtiny: "Dhé, gádžo, ja ne krádóš ...", přičemž oslovenému právě šlukuje šrajtoflu. Typické a velmi nápaditě výtvarně zpracované.


Na první sezónní hru na golfíku by za normálních okolností byl výsledek 43 relativně snesitelnej, pokud by ovšem Ťapinka se jaksi záhadně nepochlapila a nedala si to na první sezónní hru za 40.

V tom případě se svejma třiačtyřiceti vůbec spokojenej nejsu, neb mi trapně natrhla ..., ehm, triko.

Svinskej sport.

Těší mne maximálně fakt, že jsme to oba zvládli bez sedmiček.

Jo, a vo dráhu až dvě před náma hrál s nějakou kočenou zajímavej maník - jednorukej Angličan. Té děvě to šlo jak tomu pověstnýmu psovi ta pověstná pastva, ale chlap to tam tou jednou rukou sázel docela zručně, ač přesnej výsledek jsem neviděl, moc se podle průběžnejch výsledků od nás lišit nemoh - plus mínus něco málo.

Vodkaz nafurt

Pátek, 07.04.2006 ... Cikáni, NaValení jakož i jiný plevel ...

Zpráva z tisku:

Dle zase jakési ohromně potřebné komise jsou Cikáni ukrutně utiskováni a většina ostatního obyvatelstva by je nechtěla za sousedy. Česko mezi káranými figuruje na pěkném prvním místě. Asi se rozbrečím nebo co. Matně si vzpomínám na dobu, kdy Hnědočeši vyrazili do světa, Kanada vůči ČR zavedla víza a britští imigrační ouřadi se ulágrovali u kempinkovejch stolků přímo na Ruzyni (tím nemyslím v kriminále, nýbrž na letišťu, zas všichni Cikáni v lochu eště nejsou - bohužel). Divné, že by je tam nechtěli za sousedy? Kultůrní vobohacení, vy volové, kultůrní vobohacení ...


Řízením osudu jsem shlédl kdysi v noci zase kousek VyVoslenejch. Jsem se nějak zabral do laborování s tunérama.

Konkrétně šlo o ten úryvek, že VyVoslenejm uchystal štáb zpestřeníčko - údajně cosi jako výjimečnej stav.

Pročež do té jejich "vily" namakalo kvarteto jakejchsi, počkat, podívám se na web ... no, prej "vojenskejch instruktorů". Kvarteto hastrošů v mundůrech nejvíc připomínajících Thong Nguyen laciná odefy Army Šop, z neznámého důvodu v pouštní kamufláži a ještě nepochopitelněji po ránu s nočním maskovacím krémem. Jejich odborná erudice se však nedala popřít, dle všeho už každý z nich viděl minimálně jeden béčkový akční film s tématikou americké námořní pěchoty.

Tito shora uvedení tam po jistou dobu pořvávali bez nějaké shledatelné koncepce (dle jistých pramenů "tvrdý vojenský dril"), nutili VyVoslený k různejm cirkusovejm kouskům typu dřepy, kliky a kýho čerta, aniž by z jejich estrády byl patrnej sebemenší smysl. Možná to byla zkrácená varianta v tu noc, vím já? Ale nějak mi tam zkrátka chybělo to elementární objasnění, co že tím chtěl ten básník vlastně říci.

Výsledkem čehož bylo, že chovanci z vily byli různě psychicky a/nebo fyzicky zhroucení, někteří z toho víceméně vyhysterčili, tedy někteří více, někteří méně. Což na druhou stranu bylo pravděpodobně záměrem. Tomu jednomu divnýmu to způsobilo bezmála trauma. Snad jeden tam pak mudroval cosi vo tom, že se mu to naopak líbilo - jak jsem vyrozuměl z hovoru, je bejvalej fízl nebo lampión.

Nicméně mne tato další epizodka (už druhá) utvrdila v tom, že jak NaValení, tak tvůrčí skupina jsou zářným příkladem lidského odpadu. A copak eště NaValení, to je banda šimpanzů posbíranejch z kdovíjakejch krachujících zoo, ovšem ta tlupa, co jim to tam připravuje, to je docela solidní ukázka diletantismu.

Doteď jsem nepochopil ten jejich slogan "Lepší zůstanou". Jako jak - lepší?


No nic, hlavně zas konečně (jako každej rok) kvetou u nás za domem (cestou na golf) kočičky:

Kočička.

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 06.04.2006 ... Potraviny, pneuservis, holič ...

Včera jsem ještě mimo jiné pomáhal paní v malé prodejničce potravin (kam jsem se jenom stavil pro koblejžek) nasadit pásku do pokladní tiskárny. Chudinka s tím zápasila ...

"Nezlobte se, hned to bude."

"Se nezlobím, jó, pokladní tiskárna Star SP-200, ta dokáže vzdorovat. Ale pokud si nepostaví hlavu, tak je hodná a spolehlivá."

"Hmm, vidíte, já ten název ani neznám."

"Měla byste ho zepředu mít napsanej."

"A jo, je to tady, máte pravdu ..."

Eště aby né. Hráb jsem jí na pult a trochu jí tam tu pásku popostrčil a ejhle, už to jelo. Takovej grif se jen tak nezapomíná. Přičemž jsem uklidňujícím tónem dodal, že s touhle dvoustovkou si eště může lála pískat, to kdyby měla Star SP-300 s automatickým ořezem, to by teprv viděla, jak si umí tiskárna postavit hlavu. Tiskovou hlavu. Pche.

A já to snad přitahuju nebo co? Nebo už si nedělám iluze, očekávám od techniky schválnosti a stává se ze mne chlácholivej typ?

Dneska zas takovej hovor, v pneuservisu, dneska jsem byl na přezutí zas já ...

"Můžu zaplatit kartou, předpokládám."

"Můžete, máte štěstí, ono nám to nějakou dobu zlobilo."

"Hmm, hmm."

"Opravdu, nám tady dávali novej systém a při té příležitosti i jinej snímač, taky Telecom tady nějak upravoval linky."

"Což byl možná důvod, proč jsem se k vám v pátek nemoh dovolat."

"To asi bude ono. Ještě k tomu všemu nám sem dávali ty bezpečnostní kamery, támhle za váma, tady a tady taky jednu, plus jak vedou ty linky od toho počítače přes dílnu, tak na dílně máme taky teď všude kamery - heleďte: tam, tam, tam a jedna támhle za tím sloupem."

"No jo, to máte hned, vám vrtli do ňákýho drátu nebo to chytalo nějaký rušení od některé té vaší mašiny ..."

"Přesně tak, pane. A ten snímač karet je taky jinej, víte, to musíte na každej mít trochu jinačí pohyb rukou ..."

"Che, vo tom zrovna něco vím. Jsem kdysi do karetních systémů dělal. To často ani nemusíte chytat cvik na novej snímač, i u jednoho a toho stejnýho s tím často šmrdláte jak pitomec, hehe."

"No vidíte, jste odborník, tak vám o tom nemusím povídat."

Popravdě? Popravdě mi to povídat nemusel. Ale zas mne nijak nezatížilo si to poslechnout. Vždycky potěší cizí neštěstí a neštěstí cizích systémů. A jak bych jinak získal tak skvělej přehled o vpodstatě tajných bezpečnostních kamerách v pneuservisu?


Závěrem jsem byl dneska zase ještě u holiče. Tedy se nechat oholit, aby nedošlo k mejlce.

Já vám nevím, nemám já si koupit přece jenom ten zastřihávací strojek? Nadělá to bordel, člověk se s tím musí dřít sám. To u holiče odpadá. Naopak se mi už poněkolikáté věnovala taková milá kočenka ...

Jenom kdyby mě ta každá návštěva nevyšla na takový prachy.

Copak vo to, ten vlastní akt mi rozpočet nezhroutí, vo padesát korun bych se neposral, notabene při mé měsíční údržbové periodě.

Ale ta cesta vodtam kolem antikvariátu, to je mor a hnusná past ...

Vodkaz nafurt

Středa, 05.04.2006 ... Okénko pro lignvisty a informatiky ...

Pro úvod malý exkurs do historie.

Nemálo laskavých čtenářů zajisté učilo se ruskému jazyku. Pro mladší - v RVHP (taková bejvalá EU) fungovala ruština (alespoň teoreticky) jako angličtina ve zbytku světa. Všichni se s radostí a bratrským nadšením učili rusky, nikdo se ve skutečnosti nedomluvil. Maďar a Rumun se to nenaučili, Čechům, Slovákům a Polákům se to eklovalo, Dederónům to bylo ukradený, ti už se zas viděli v Rajchu. No dyť říkám - jak ta angličtina.

Takže si ostatně většina dobře pamatuje, že v ruském jazyce se píše i zvláštním písmem čili azbukou. A azbuka má volaaká špecifiká - tak například Rusáci neznaj písmeno "H". Místo "H" univerzálně píší "G", a to zhusta i u slov přejatých, tam, kde původně bylo "H". Z nemalé části je to zkrátka proto, že "H" neuměj vyslovit, tak proč by psali písmenko, který neříkaj, že ano? Z nevyslovitelného jim stačí dva - a sice tvrdý a měkký znak. Tohle by moh vědět každý lingvista.

Podobně je na tom ukrajinština. Nepleťte se, na Ukrajině se nemluví rusky - ač se tam člověk rusky bez problémů domluví. Sice píší taktéž azbukou, ovšem mají trochu hokej v "I" a "Y". A sakumprásk celá ukrajinština na poslech zní jako takovej rusko-slovensko-polskej mišmaš. Aspoň mně.

Druhá záležitost je zase s těma "H" a "G". Podle Rusů i Úkáčka píšou všude ukázněně "G", ale jakýkoliv "G" čtou jako "H". Ano, a to tvrdošíjně i tam, kde by "G" za normálních okolností mělo figurovat.

Takto mají sice na tabuli napsáno, že se jedná o město "Užgorod", avšak dle nich je to "Užhorod". Samotné "město" mají sice, tuším, psáno jako "misto", ale pokud se s nimi bavíte rusky, pak každý "górod" je vlastně "hórod". Oblíbenou deci vodky si objednávají jako "vódka sto hram", ač, činili-li by objednávku písemně, napsali by "gram". A vlastně i peníze, tedy "grývni", jsou ve verbálním styku "hrévni". To by zas měl vědět každý cestovatel.

Vez jsem dneska počítače do sběrného střediska odpadů. Když už jsem byl tak v ráži v tahání relikvií z tajných koutů v práci, vzal jsem to z jedné vody načisto a udělal trochu průvan i u máti. Té se tam toho taky nasbíralo. Za léta tam měla docela slušnou sbírku - původní třiosmšestku, pak jakousi dvoustovku Pentium, pár klávesnic, semo tamo myš a k dovršení tři monitory. Jak jsem jí to zkrátka postupně inovoval pomocí bazarů, nebo co mi odpadlo od pracek.

Dědek v ekodvoře mi ukázal - počítače semhle, monitóry támhle k vohradě, drobnej herberk sem na hromadu a krabice támhle do toho kontejneru druhýho zleva.

Než jsem to tam roztřídil, už se aktivně pustil do demontáže těch vlastních počítačovejch skříní a hledání vhodnejch komponent, jestli by třeba ještě nemoh asi něco zpeněžit. Takto jsem si tam tu funkci celou dobu představoval, vždycky jsem si všiml, že se tam někdo v nějakém přístroji vrtá, nikdy jsem to ale neviděl takto na živo.

"Pane, ten počítač vám fungovat ani nemohl."

"Hmm? Kterej?" Já měl za to, že v zásadě fungovaly oba, ačkoli ruku do vohňa bysem za to nedal.

"Ten novější, to Pentium," hlásí mi děda. Aha, tak to von vo tom možná nějakej ánung mít moh. Nepředpokládám, že by si to tím pidipísmem na utajeným místě přečet, to spíš to už někdy v ruce měl. "Ten má spálenej procesor."

"Aha?" konstatoval jsem neutrálně. Možný to je, pokud jsou na procesoru ohořelý tečky, je to viditelný pouhým vokem.

"No, podívejte, ten vám normálně vytekl. To já poznám, takovejch už jsem tady viděl ...," přičemž mi ukazuje na silikonovou pastu původně naplácanou pod chladičem.

Aha, tak vytekl. To asi nějakej elektrolyt, ne? Jsem možná dědka trochu přecenil. Ale zhruba potuchu, o čem mluví, rozhodně měl, sice podle něj procesory tečou, avšak co to ten procesor je, to pozná. Stejně tak paměti nebo harddisk.

Náš rozhovor zaujal pomocného momentálně opodál lemplujícího Ukrajince. Jelikož momentálně neměl nic k vykládce, přiloudal se mezitím k nám a se zájmem si začal prohlížet paměťové trámečky.

"Huš, položíš to?" vyjel na něj strejc-odborník. Se ví, je to jeho, von poklad objevil první.

Úkáčko disciplinovaně položil paměti a omezil svůj zájem na vizuální obhlídku. Pracky už tam nestrkal, zřejmě ze zkušenosti věděl, že by přes ně moh velmi jednoduše dostat.

Kouk na odložený zdroj, hodil vočko na chladič, projel zrakem zbylé vybrakované torzo.

Zaparkoval pohledem na demontovaném disku odloženém na hromádce možná použitelných dílů a jen tak ze zájmu se otázal:

"Skólko hyhabajt?"

Vodkaz nafurt

Úterý, 04.04.2006 ... Je tu opět PTLP ...

... čili ve vojenské logistické terminologii "Přechod Techniky na Letní Provoz".

V garáži jsem vyskladnil a vydal Ťapince její letní pneumatiky. Ba dokonce i naložil. Objednal jsem jí přezutí v pneuservisu, půjčil jí slevovou kartu. Detailně jsem jí vysvětlil trasu ("vod garáže podél zdi doprava a až tam budou ty jediný dveře, tak to je vono"), nakázal jí, ať se vohlásí mým jménem, a nechal jí nějakej čas, aby si trasu (patnáct metrů podél zdi garáží) prošla při procházce s psékama cvičně nasucho. Ani při veškeré své představivosti a při mistrovství ve spřádání katastrofických vizí si nedokážu představit, co by na tom ještě mohla dokázat zmastit. Přijede, řekne, že je vobjednaná na moje méno, vodevře kufr, ukáže na pneumatiky a v případě návalu aktivity může dodat obligátní, vyčerpávající a všeobjímající: "He."

Su na její zejtřejší výkon v interakci s pneuservismany ukrutně zvědav.

Při příležitosti návštěvy garáže a možnosti využití Ťapinky jako univerzálního POPO (POdrž-POdej) provedl jsem zároveň jarní údržbu jednostopa, Zeleného Sršně alias Green Horneta čili teda Simsouna.

Jmenovitě - zkusit blinkrama, esli mi nezhebla baterka (nezhebla), votřít hadrem sedátko, abych si nezasral džíny, fantastickým příručním elektrokompresůrkem z hypermarketu dofóknót gumy, votočit páčkou vod benzínu a počkat, až palivo nateče do karburátoru. Pak chvílu usilovně kopat do startovací páky a voilá ... Green Hornet jede jak drak.

Což jsem operativně předvedl Ťapince, neboť ona mého Sršně nejenže doposud neviděla v provozu, ale ani vůbec za světla. Pravda, nevybaven přilbou, projel jsem se tedy pouze okruh po rampách plus mínus patro, ale Ťapinka jest dle svých slov nesmírně spokojena, neboť konečně ví, jak vypadá vona pověstná vopice na vonom pověstném brusu.

Vodkaz nafurt

Pondělí, 03.04.2006 ... Skoro až nuda ...

Celej den jsem se urputně snažil se nasrat, ani při nejlepší vůli se mi to nepovedlo. Snad jenom jsem se moh rozčilovat nad tím, jak všechno hladce funguje. Člověk je ze zvyku furt ve střehu a vono todle?

Fakt - MěHroDem do práce. Všecko načas, navazující, prostředky poloprázdný. Ale híml, chválit dopravní podnik? Za to, že jednou dělaj svoji práci? Že se mnou šalina výjimečně šalina nezamrzne ani nezačne hořet? Tak dobře, ale jenom tak na půl huby, aby nezpychli.

V práci jsem se dal do čistky, neboť jsem už nemoh bez překračování harampádí prolézt ani ke stolu. A to je klíčové místo, neboť na stole mám popelník a kafe. Nebudu přece celý dopoledne stát s hrnkem kafe u dveří, že jo? Přičemž abych mohl alespoň použitelný herberk naboxovat do skladu, musel jsem uvolnit zas část tam, tam už taky nešly ani dokořán otevřít dveře.

Vytahal jsem a k zlikvidování předurčil fantastické relikvie - tři nebo čtyři tiskárny řady BJC-250 - skvělej vztekobudič, dále pak cca čtrnáct let starou jehličku Epson (minimálně šest let po smrti), scanner, na kterej mám už dva roky protokol o neopravitelnosti, myš neergonomickou hranatou se samostatným inventárním číslem a v hodnotě přes dva tisíce (z roku 91 tuším).

Trochu mne zarazily dva 14" monitory a jedna další inkoustová tiskárna, na který už mám z minulýho uklízecího záchvatu vyřazovací doklady a i protokol o ekologické likvidaci. Na kusy by mi to mělo sedět nebo eště přebejvat, buď jsem něco nasyslil pro strejčka Příhodu, nebo jsem jednoduše nechal sešrotovat něco jinýho. To je rébus na zítřejší den.

Cesta zpátky taky bez zvláštních příhod ...

Tedy ve výsledku bylo největší událostí dne to, jak jsem procházel přes parkoviště u vobchodu a vedle mne se srazily dvě auta.

Aspoň nějaký, byť chabý, zpestření. Baba s Formanem naprala do chlapa s Fóbijí. Čímž to tentokrát nemyslím nijak "protižensky" nebo "protiřidičkovsky", zkrátka vona mu něho hypla čumákem ze strany do zadní části boku. Naopak, podle mne byla v právu, jelikož ačkoli chlap přijížděl uličkou, která je zdáním jako pokračování příjezdové cesty, byl ve své podstatě na parkovišti, ona taky, ona jela zprava. Nějak mne nenapadá žádnej důvod, proč by přednost zprava neměla mít.

Chlap neměl na vehiklu ani šrám, baba měla trochu pocuchanej čumák, rozbitej ostřikovač světlometu a možná pár drobnejch oděrek na karoserii. Zřejmě se nechala ukecat, že je to její vina, sedla do auta a odjela.

Docela nudnej den ...

Vodkaz nafurt

Víkend 30.03.-02.04.2006 ... Golf, les, zdravení a drobná nehoda ...

V pátek odpoledne dlouho očekávaná událost: Harpagon Spojka vyhlásil jaro a otevřel putyku na golfu i s přilehlým hřištěm. Jupí, tralala, teď už je všechno ólrajt, tak, jak má bejt.

Vlastně ne, moment ...

Když pominu Ivoše vulgo Kuchťu aka Berlioze, jenž si usmyslel umřít při loňské zavíračce, zarazila mne jedna důležitá věc - kde je Méďa Béďa? Když jsem loni na podzim odcházel, vytrvalo do závěru z místních ztroskotanců pouze nejodolnější jádro - u chladicího boxu seděl Méďa Béďa, vedle četl ubrus Šóší, pak Škaredák Jirka a do čtyřlístku Pivouk, jenž povlával po okolí. Tedy jsem očekával, že je v nezměněné poloze najdu první jarní den. Aspoň pár posledních let to tak fungovalo. A hle - Šóší sedí správně na druhé stoličce od kraje, Škaredák vedle, Pivouk se po sedmi litrech piva usilovně snaží stát na fleku plus mínus metr. Méďův Béďův tympl zeje prázdnotou.

Kdepak, nic se mu nestalo, kdo má viset, ten se neutopí, jednoduše bída přišla na Kozáka, sociálka ho poslala do práce. Ačkoli pro některý to může bejt horší než smrt. Chacha, i na Méďu Béďu konečně přece došlo.


Ťapinka v sobotu ráno vyvenčila pséky a odjela do Plzně. Aniž bych o tom věděl. Tedy já o tom věděl předběžně, ale to by mne mohlo vohrát, abych to kolem vosmé ráno v sobotu registroval. Já tak spíš k polednímu ...

Čili jsem osiřel s psékama a moh tu s nima vlčit a čerpat síly.

Anďák
Mášucha
Anďák a Mášucha. Nic zvláštního a nic těmato fotkama nechcu říct. Já jenom, že tady dlouho neměli snímeček, tak aby se na ně nezapomnělo.

V sobotu večer jsem se znovu stavil na golfík do hospody, na skok, a vida - absentér Méďa Béďa se našel. Dokonce přišel s kravatou. Vypadal tuze důležitě. Jak jsem vyrozuměl, jestli jsem to pochopil správně, dělá kdesi vratočuče. A to je funkce vážená. Proto ta kravata. Pravda, kravata na gumičce, poněvadž firma poskytující vratočuče na outsourcing zase na druhou stranu umí odhadnout intelektuální potenciál svých oveček.

Jinak jsem se tak nějak půl dne povaloval, půl dne čuměl na jakýsi nasyslený filmy.

V mezidobí jsem sbíral síly.


V neděli jsem se vrhnul na domácí práce. Nekecám, převlík jsem postele, vypral několik praček prádla, uvařil si brgul a to prádlo, co stihlo uschnout, jsem i vyžehlil. Dokonce mne to snad i bavilo. Jako relaxace. Pro tentokrát. Ale stejně jsem se průběžně musel chodit kouknout do špíglu, esli mně nerostou kozy. Nesmím se do takovejch tajtrdlíkovin pouštět moc často.

Jo, a oba dva dny jsem vyrazil s psékama do lesa. Autem, jako správnej tůrista. No na takovej kousek mi to přišlo lepčí, než se s čoklama boxovat vo košíky (nasadit či nenasadit) a eště s nima zápasit v autobusu. By se mi eště Andy tam zas poblil, moula. Tedy jsem osedlal Ťapinčinýho skrčka, někde na parkovišťu u lesa ho odstavil a šel venčit.

Jednou za Útěchov, jednou před Útěchov, dycky si vybrat nějakou boční cestičku, kde nechoděj žádný lidi, těch tam bylo jinak jak sraček a psů jak psů. Ale všichni jak ty vovce si to štrádovali po širokejch cestách, nejlépe značenejch, takže stačilo uhnout nějakým úvozem do pryč a několikero hodin jsme nepotkali živou dušu.

Jenom v jeden moment v nedělu mi Anďák zmizel s vohromným štěkotem v jakýmsi hustníku. To ve mně i zatrnulo. Ani né tak proto, že by čokl neměl "štvát zvěř", co by dělal hajnej v takovým roští a ostatně - dyž Anďo něco štve, stejně krom občasné myši nikdy nic neuštve. Ale v živé paměti mám z loňska (touhle dobou), jak taky štval, štval, až poštval ... poštval tři divočáky na mne s Ťapinou. Víceméně nám je jako přived ukázat. Trotl. Nuže nic, žádná zvěř nikde, to tam kdesi spadla asi nějaká zapomenutá šiška, čokl se chvílu s řevem míhal mezi stromama a pak zas přišel zpátky. To bylo celý.

Úplně úplně na závěr ...

Stojím s psama na parkovišťátku "U Buku" a snažím se je našněrovat do psích kšand do auta.

Naráz rana jak sviňa.

Vono se to má tak - na daným místě je takovej plácek kousek od studánky, kde se dá odstavit auto (což jsem třeba já učinil). Přímo nad pláckem je svinská prudká zatáčka, lemovaná co chvíla vorytým pangejtem a semo tamo vomlácenejma stromama, jak vobčas někdo nepochopí výhrůžný značky. Při pohledu shora nad zatáčkou to vypadá, že je to průjezdný rovnou na plácek. Jenže kdepak. Tam je potřeba tu zatáčku projet a až za ní to zase střihnout na to jakožeparkoviště. Rovně to teda jde taky, ale je tam tak půlmetrovej schod, kterej ovšem z té perspektivy ze zatáčky v kopci není vidět. A vobčas tam prostě nekdo - dyž to nezná - hópne (zdravím tetu PraPetru).

Stejně tak dneska - křápanec podvozkem vo hranu asfaltu. Stál jsem tak bokem povotočenej, jak jsem tam zázračil s psama, tak se dovotočím, abych se podíval, kterej nešťastník.

A von to Burt. Burt, čili takovej maník z Xka a především můj známej. Nebo eště přesněji - Burtova jakási přítelkyně či snad dokonce přítulkyně a Burt s ní coby spolujezdec. Neznala - hópla. Jednoduchý jak facka.

Včíl hádanka - proč tam jeli? Ha? Pozdravit. Mne. Vraceli se taky odkaďsi, Burt si mne všimnul a nakázal řidičce zaparkovat a zdravit. No, pěkný.

Asi by mi to mělo cosi jako lichotit, denně se zdravím se spoustou lidí (u půlky kterejch nemám ánung, kdo to má bejt), ale eště nikdo kvůli tomu nehavaroval. Lidi, já vás šecky dycky rád vidim, ale nemusíte se krz to pozabíjat.

Snad nic tak strašnýho se neudálo, nic z vozidla neteklo, nic vespod netrčelo a nic nezůstalo nalíplýho na tom terénním zlomu. Takže všehovšudy vyhřezly mlhovky i s půlkou nárazníku a pod espézetkou se v plastu udělal takovej zářez jak na pažbě, pravda, velkej jak celá pažba. Ale když se šikovně zašmátrá v motoru a případně se odtam dočasně vyhoděj nějaký zavazející díly, snad to pude narovnat.

Ale stejně je to vod Burta pěkný, že mi chtěl říct ahoj, no ne?

Anďák
Anďák
Vychechtanej Burt a mírně konsternovaná děva. V pozadí zatáčka a skokánek, pokud tam chcete najet bez ztráty kytičky nebo částí vozidla, je třeba vzít to tam v levé části snímku, jak tam v pozadí jede to jiný auto. Mlhovky už Burt mezitím narval zpátky do masky, skoro tam i seděly.
Akorát takováhle nenápadná boule dovnitř. Jak říkám - při troše šikovnosti nad montážní jámou nebo nějakým pajsrem svrchu by to mělo jít zas narovnat, je to jenom umělá hmota.
Vodkaz nafurt

 

A pokaváď má někdo extra zájem a nemá toho eště plný zuby, může si zavzpomínat na "starší zlatý časy":

04 / 2013, 03 / 2013, 02 / 2013, 01 / 2013, 12 / 2012, 11 / 2012, 10 / 2012, 09 / 2012, 08 / 2012, 07 / 2012, 06 / 2012, 05 / 2012, 04 / 2012, 03 / 2012, 02 / 2012, 01 / 2012, 10 / 2011, 09 / 2011, 08 / 2011, 07 / 2011, 06 / 2011, 05 / 2011, 04 / 2011, 03 / 2011, 02 / 2011, 01 / 2011, 12 / 2010, 11 / 2010, 10 / 2010, 09 / 2010, 08 / 2010, 07 / 2010, 06 / 2010, 05 / 2010, 04 / 2010, 03 / 2010, 02 / 2010, 01 / 2010, 12 / 2009, 11 / 2009, 10 / 2009, 09 / 2009, 08 / 2009, 07 / 2009, 06 / 2009, 05 / 2009, 04 / 2009, 03 / 2009, 02 / 2009, 01 / 2009, 07-12 / 2008, 06 / 2008, 05 / 2008, 04 / 2008, 03 / 2008, 02 / 2008, 01 / 2008, 12 / 2007, 11 / 2007, 10 / 2007, 09 / 2007, 08 / 2007, 07 / 2007, 06 / 2007, 05 / 2007, 04 / 2007, 03 / 2007, 02 / 2007, 01 / 2007, 12 / 2006, 11 / 2006, 10 / 2006, 09 / 2006, 08 / 2006, 07 / 2006, 06 / 2006, 05 / 2006, 04 / 2006, 03 / 2006, 02 / 2006, 01 / 2006, 12 / 2005, 11 / 2005, 10 / 2005, 09 / 2005, 08 / 2005, 07 / 2005, 06 / 2005, 05 / 2005, 04 / 2005, 03 / 2005, 02 / 2005, 01 / 2005, 12 / 2004, 11 / 2004, 10 / 2004, 09 / 2004, 08 / 2004, 07 / 2004, 06 / 2004, 05 / 2004, 04 / 2004, 03 / 2004, 02 / 2004, 01 / 2004, 12 / 2003, 11 / 2003, 10 / 2003, 09 / 2003, 08 / 2003, 07 / 2003, 06 / 2003, 05 / 2003, 04 / 2003, 03 / 2003, 02 / 2003, 01 / 2003, 12 / 2002, 11 / 2002, 10 / 2002, 09 / 2002, 08 / 2002