Tímdlenc zpátky na titulní stranu.

EGIHO DENÍK Červenec 2007

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)

Pondělí, 30.07.2007 ... Tak mám zkrátka delší vedení ...

Kdysi jsem bydlel v přízemí a bylo normální a ustálené, že mi návštěvy klepaly na okno, případně i oknem - bylo-li léto a větrací čas - chodily dovnitř do bytu. Kdo by šoupal botky až ke vchodovým dveřím? Pravda, jednou se to neobešlo bez asistence policejní hlídky, která mi na upozornění paní z protějšího domu přijela vysvětlit, že slušné návštěvy ke slušným lidem chodí zpravidla dveřmi. Ale to jsou okrajová rozptýlení.

Když mi někdo zaklepe na okno v práci ...

... nejdřív se podívám, jestli jsem před odjezdem na dovolenou nezapomněl vypnout rádio.

... pak zkontroluju, jestli jsem si omylem nezapl ňáký to cvrlikání v ICQ

... či případně si nenainstaloval jakýsi zhovadilý prográmek, který by takové zvuky mohl vyluzovat.

... zkontroluju oba dva telefony a další dva počítače za zády (ačkoli tyto nejsou vybaveny reproduktory).

Až po nějaké jedné či snad takřka dvou minutách zírání do všech možných přístrojů v kanceláři, na třetí nebo čtvrté zaklepání, napadne mne podívat se z okna ...

... kde zřím na laně visícího maníka, který mi s chlámotem vysvětluje, že čistí fasádu, tak ať si zašpéruju vokno, aby se mi dovnitř nenaprášilo. A já tam dribluju mezi přístrojama jak kokot.

No jo, třetí patro na státním ouřadě ... fakt jsou věci, který by jednoho holt nenapadly.

Sobota až neděle, 21.-29.07.2007 ... Berounka 2007 ...

Ale jo, výprava to byla vcelku snesitelná, nikdo se nezbláznil, neutopil, materiální i zdravotní škody zanedbatelné. Nejhorší úraz utrpěl Slepejš Marťan, an si zrasil haksnu při návratu z hradu Křivoklátu do kempu. Dobrá, příště vynechám zkratky lesem, no.

Jak jsme zjistili, dopádlovat z Plzně do Prahy, coby sportovní výkon, také lze - i pro netrénované amatéry.

Jenom nechápu, proč mi to předem připadalo jako tak dobrej nápad?

Čtvrtek, 19.07.2007 ... Lupeň na šnelcuk ...

Je mi třeba zas koupit jízdenky jakési ...

"Takže tímhle rychlíkem?"

"Mno, při troše fantazie by se to tak dalo říct."

"Moment, tak ano nebo ne? Pojedete tím spojem, co máte vytištěnej?"

"Ale ano, pojedu tím spojem, co mám vytištěnej. Jenom mi furt připadá trapný až drzý říkat 'rychlík' lemře líné, co se plouží krajinou průměrnou rychlostí 57 kilometrů v hodině."

Inu, České Dráhy ...

Středa, 18.07.2007 ... Dvakrát z opthalmologie ...

Bolí mne voko a mám zas nový brejle.

Nikoliv, fakt jsem nedostal někde přes držku.

Brejle, mno ...

Asi poprvé jsem si koupil brejle jenom tak, aniž bych nutně potřeboval nahradit zničený či ztracený nebo pořídit silnější dioptrie.

Zkrátka Harpagon Spojka coby ostřílený matador v lovu slev našel kdesi "akci na brejle", sám potřeboval nový, neb se kdysi v zimě ožral a jakýmsi řízením osudu mu na ty původní Veleduch Synek Otík šlápnul. Jestli tomu dobře rozumím, byly v tu dobu už brejle mimo ksicht a Spojka mimo sebe.

Ale to je teď vedlejší, nebudem tahat špinavé prádlo, notabene pak Harpagonovo špinavé prádlo. Od toho tu nejsme.

Chci říct, že Harpi našel optiku, kde udělaj brejle za litr sakumprásk, obroučky a čočky coby tvrzený plasťáky s antireflexem. Sám si tedy nechal udělat za ty starý polorozštíplý. Já si je jenom tak spíš ze srandy zkusil, zvlášť Ťapince se děsně líbily.

Zašel jsem si včera do optiky, však proč bych nemoh mít dvoje brejle? A třeba tam najdu nějaký podobný, takový ty bez půlky vobroučky dole. Ale zase aby nebyly moc ouzký ...

Zkrátka jsem našel, zaplatil, trochu je popohnal, dneska vyzvedl. Zatím perfektní. Úzký nejsou, ba možná mi seděj blíže bulvě a mám tím pádem menší hluchý místa v periferních oblastech vidění. Lehký (jestli ne až moc), příjemný, s roztahovacíma nóžičkama a prej teda tůze elegantní, až jsem přišel na golf, teprv jsem zjistil, že taky přesně stejný jak ty Spojkovy. Inu, takovej je svět.

Jo, a to voko mne fakt bolí ...

To mám pocit, že mi jednu ze spaní natáhla Ťapinka do rypáka, nějak sebou moc v noci hemžila, ale jistej si tím nejsu. Taky jsem se moh jebnout vo noční stolek.

A už vím, že zejtra mne bude bolet hlava. Tedy konkrétně čelo. Prostředek, nad kořenem nosu. Nejpozději zítra.

Já měl vlastně totiž posledních tak patnáct let (nebo tutově těch deset, co je nosím trvale) brejle vždycky s těma dvouma šprajclíkama, jeden spojuje dvě voka a pak eště taková hrazdička nahoře na zpevnění.

A když si brejle rovnám na nose, takovým bekhendovým pohybem dloubnu palcem do hrazdičky, či přesněji tam, kde by bevala byla hrazdička, kdybych měl brejle starý. Takhle se rejpu prstem doprostřed čela.

Úterý, 17.07.2007 ... Závada kolegyně ...

Kolegyně má jakousi závadu při práci s PC ...

"... aha, aha, a co tam máte napsanýho?"

"Já nevím, to je anglicky."

"Dobrá, tak mi to přečtěte."

"Já to neumím."

"Neumíte číst?"

"Neumím to přeložit."

"Nemáte překládat, máte číst. Přeložím si to i sám."

"Jenomže to je anglicky."

"Abecedu mají ale stejnou, ne?"

"To ano, ale je to ANGLICKY."

"Aha, hmm ... no nic, tak zkrátka počkejte, já půjdu tak za hodinku na oběd, půjdu kolem vašeho kanclu, stavím se na to podívat ..."

Bejvávaly doby, kdy by mi to přišlo i veselý.

Pondělí, 16.07.2007 ... Jménem zákona ...

Mám v kanclu v létě hic. Několik let. Upozorňuju na to. Několik let. Bez výsledku. Žádná klimatizace, žádné řešení.

A to mám jednu z asi dvou nebo tří nad sebou nejblběji situovaných v této budově, kam do oken začne prát slunko po poledni, až je to nejlepší vedro. A ke všemu ještě jmenovitě mně tam nonstop topěj tři až čtyři počítače.

Avšak zase pozor - neřvu jak postřelená krysa, upozorňuju slušně, tiše a až skoro nenápadně, spíš jen formálně. Přijdu, nenápadně upozorním, seberu se a jdu do prdele. Tedy domů, do hospody, posledně dokonce na Prygl. Mimo kancl, mimo hic. Skoro by se dalo říct, že mi to tiše vyhovuje.

Konečně s přispěním nemálo náhodných faktorů jsem dnes zjistil, že mé tvrzení, že v takové výhni pekelné se nedá pracovat, se zakládá na pravdě.

Povídal mi to takhle cifršpión Severák od bejvalýho melouchu, že to dneska čet v novinách, že prej na pracovišťu nemá bejt víc, jak osmadvacet stupňů. V Hospodářskejch Novinách, že to psali. A von Divnej Nick sedící u stolu za mnou fakt Hospodářky měl, tak jsem mu je na chvílu šluknul. A fakt, bylo to tam ...

Sice tak jaksi píčovsky napsaný a bez udání zdroje konkrétního zákona, ale to už kam se hrabe na nás byrokraty s přístupem k internetu, že?

Existuje totiž jakýsi nařízení strany a vlády pod krycím názvem 178/2001 Sb. (plus dvě novely, ráčej dohledat), kde se praví, že v teplém (tedy mimo topnou sezónu) období je pro kancelářské a administrativní práce velechytrejma hygienikama spočteno teplotní optimum 22°C (+/- 2). A mezní hodnoty jsou 20 a 28. Přes to prej nejede vlak. Alamo.

No jo, to všecko je pěkný, jenomže já tam mám tak kolik? Hic, to vím. Furt vo tom mluvím. Chcípl by tam jeden. Ale dokážu zjistit teplotu procesoru, teplotu uvnitř počítače, ale teplotu v místnosti? Já poznám akorát, jestli je mi vedro nebo kosa. Obojí na kokot, avšak to není jednotka SI, že?

Pročež jsem nelenil, zaběhl vedle k jakejmsi pojízdnejm vetešníkům, zakoupil teploměr a naměřil krásných (protizákonných a nadnormativních) 30°C, přičemž to bylo půl jedné odpoledne a slunko stálo teprv na římse.

Já takovejma věcma tuze nerad argumentuju, zákony na ochranu zdraví při práci, zákoník práce ... při mé pracovní morálce a občasném nasazení to může být dost dvojsečná zbraň.

Ale pro dnešek se hodila.

Počkal jsem do 31 (to není čas, ale teplota), pravil šéfové: "Nepíčuju jenom tak na šméčko, píčuju dle zákona. Maucta." a šel jsem - tradičně - do prdele.

Neděle, 15.07.2007 ... No jo, no jo ...

Je pravda, že tomu teď nějak moc nedávám ...

Což má několikero různých příčin:

1) Prázdniny a hic. Najel jsem na jakýsi prázdninový provoz, šplíchám jenom tam, kde opravdu hoří, buď je vedro, že se mi nic nechce, nebo chčije a je pošmourno, že se mi taky nic nechce.

2) Procházím si takovým dočasným obdobím, kdy mě všichni už serou natolik, že mi přijde zbytečné o tom i psát. Už by to nemělo ten terapeutický účinek, kdy bych se vykecal a postěžoval si, darmo bych se jenom zas nasral. Psycholozi tomu říkaj "burnout". Takovej dočasnej. Snad.

3) Si musím fakt vydechnout. Chtěl jsem si to zkusit. Na chvílu. Na rok. Nebo tak. Pět let se tady seru s deníčkem. Neuvěřitelný kvantum času. Když jsem zkusil psaní nahradit čtením, zhltl jsem za pár dní 400 stran A.C. Clarkea jako nic. Vida.

Zkrátka mám prázdniny a vidím to tak, že se omezím na zásadní věci podle nálady a příležitosti. Nikomu nic nebrání občas či třeba i denně nakouknout a pokrčit rameny, že zas nic. Ti technicky zdatnější tady na to mají RSS kanál. Ten jim to, že zase nic, řekne automatizovaně.

Pondělí, 09.07.2007 ... Jak se má tatínek?

Scénka jak z Felixe Holzmanna ...

Jdu z práce z ouřadu, zpoza rohu proti mně pes. Ne, žádná krvelačná příšera s vyceněnejma tesákama, kdepak, normálně na vodítku a snad i s náhubkem, šarpej, takovej ten zmuchlanej, co vypadá, že by se do jeho kožky vlez eště jeden. Hezkej pes.

Koukám jenom tak mimochodem, kdo se to špacíruje s takovým čoklem, hmm, nějakej starší chlap ...

Ale jak tak na něj civím, možná jsem se i na psa pousmál dřív, než strejda vypochodoval za tím rohem, kouká on na mne, teď asi neví, co si o tom má myslet - cizí maník (tedy já), zírá na něj a ještě se u toho zubí, to von asi zas až tak cizej třeba nebude ... pán očividně usilovně loví v paměti a pokouší se mne zařadit ...

"Ahoj. Jak se má tatínek?"

"Ale, dík za optání, furt stejně, pořád mrtvej, pořád mrtvej ..."

Ten tam asi kouká eště teď.

(Dobře, tak čert vem pointu - nekouká tam, zpráva o před deseti rokama umřelým tatíkovi ho evidentně zaskočila, představili jsme se navzájem, abychom se ujistili, že se vůbec neznáme, on se omlouval, já ho ujišťoval, že se drek stalo, jenom jsem nevyzvěděl, jestli mne opravdu považoval za syna někoho konkrétního, nebo jestli to měla být neutrální konverzační otázka.)

Středa, 04.07.2007 ... Jak na Velikonoce ...

Mně, zrovna mně bude Ťapinka vyčítat ten jediný incident, kdy jsem omylem přimíchal k fůře světlého prádla teplákovou soupravu vševojskovou, neb mi připadla stejně bleděmodrá, jako třeba džíny. Dobrá, tak uznávám, že to Ťapinčino zánovní hnědobéžové tričko dopadlo špatně, neb kombinace hnědá - špinavě modrá, to opravdu nejde k sobě.

Nicméně ta stejná Ťapinka dokázala během pár dní vyprodukovat pračku zeleného prádla a druhou pračku žlutého, pročež má z mé původní sady bílých triček jsou teď Ťapinčina žlutá a zelená pracovní.

Avšak už není třeba aspoň diskutovat, co je to za pišišvory na mém tričku se žirafkama - to jsou totiž beduíni, kterak si s těma fujarkama hledaj takový ty žoužele - tuším kobry. Nebo krajty. To žlutý za nima je poušť. Vlastně ... jsou na poušti žirafy? Asi taky těžko, že? Tak u beduínů je to poušť, u žiraf západ slunce. Tak.

Úterý, 03.07.2007 ... Flašky ...

Aha, já věděl, že (když se zmiňuju až kdysi v neděli po návratu z čundru) to úterý nemám vynechávat. Jenom mi to tak přišlo, že se dělo lautr hovno a já nějak usnul či co.

A pendrek.

V kině jsme byli (dobře, už to pro letošek nepočítám).

Konečně jsme "hen ty slavný flašky" viděli.

Mno ...

Co já na to?

Dlouho, hodně dlouho jsem nebyl ze žádnýho filmu takhle nadšenej, natož pak z českýho. Podívám se na to příležitostně ještě jednou nebo dvakrát, ale mám takovej pocit, že se s přehledem vejde do těch pěti kvalitních za posledních dvacet let.

Ocenil jsem i takový herce jako Macháčky a Budaře, ze kterejch se mi v jinejch případech dělávalo regulérně šoufl.

Nevím, mně prostě polovina těch situací přišla jak od nás ...

"A vem si něco na hlavu, bude tam větrno."

"Vždyť se nehne ani lísteček."

"Ani lísteček se nehne TADY, ale TAM bude větrno."

A prostě tak ...

Kdy já se naposledy v kině chlámal, až mi tekly slzy?

Rovněž nepamatuju, že bych cestou z kina při vzpomínce na některou z replik dostal takovej záchvat, že jsem nebyl schopnej odbočit z kruhovýho objezdu a musel si dát eště jedno mazácký kolečko.

Prostě nevím, jestli z toho budou tak vedle všichni, ale za sebe to můžu jenom doporučit.

Pondělí, 02.07.2007 ... Hláška dne ...

"A ty máš nějakou přezdívku, Egi?"

(Golfista Anastáz)

Víkend, 29.06.-01.07.2007 ... Plzeň a AutoĎAS ...

Byli jsme přes víkend v Plzni. Co už taky o tom? Ťapouši, jídlo, špacírování po Plzni ... to dá taky rozum, že se nebudem v Plzni courat třeba po Chebu, ne?

Pravda, měl jsem z toho trochu obavu, neb si Ťapinka vybrala pro cestu přes celou republiku na rodinnou návštěvu zrovna první prázdninovej den, ale evidentně Pražáci vyrazili do Charvátska (všichni), pročež zácpy jsme míjeli jenom v protisměru a až na jednu kolonku hned za Brnem (víceméně okukovací - shořelý auto v protisměru) se jelo naprosto nádherně.

Stejně tak zpátky - dvě a třičtvrtě hodiny čistýho času (tedy mínus kafe na Pávově), aniž bych si byl vědom nějakýho porušení předpisů.

Cestou tam zanechala Ťapinka svoje auto Skrčka v AutoĎASu.

Delší dobu už jí zlobily ostřikovače, což se projevovalo především tím, že neostřikovaly. A ač neostřikovaly, mizela z nich kapalina. Což ovšem nebyl důvod návštěvy v servisu. Že nevidí přes čelní sklo, to se nedá brát jako kdovíjaká závada, že ano?

Jenomže v pátek jí nějaká svině zlodějská šlukla takovej ten škodováckej vodznáček na předku auta, teda né, že by to mírně obouchanýmu Skrčkovi už na kráse nějak ubralo, ale bez toho se přece nedá jezdit, to dá rozum.

Ostřikovače prej přes víkend spravěj, sice tam maj i vrakoviště, ale jestli budou mít čas a příležitost najít tam nějakej znak, to netušej.

A taky že ne - údajně jsou spravený jenom ty ostřikovače. Znáček se nenašel.

Když už jsme tam byli, poprosil jsem mechanika, aby mi operativně vyměnil žárovku na Všiváčkovi v jednom z přídavnejch dálkovejch reflektorů. Taky nic důležitýho - teď nějak po nocích nejezdím temnými hvozdy, ale z principu mi přijde blbý, když potřebuju na někoho zamrkat (ať jede, ať nejede nebo ať si dělá co chce), blikat na něho třema reflektórama. A jak říkám - když už jsme tam byli ...

Tomu nahrávalo i to, že narozdíl ode mne měla Ťapinka tentokrát prachy - by mohli žárovku připočíst k její opravě. Já byl švorcovej, měl jsem s bídou stovku. Jenže šéf zas kamsi kvaltoval na svačinu, spočítal si Ťapinku a na mýho mechanika kejvnul, ať si to se mnou nějak podle svýho momentálního hnutí mysli vyřídí.

Mysl se mechanikovi hnula správným směrem:

"... ále, to nechte bejt."

Taky milé. Oni moc dobře ví, že se nevidíme naposledy, hehe.

Až na Lesné na parkovišti si Ťapinka všimla, že znáček na autě vpředu má.

Teda zažil jsem s AutoĎASem už ledacos ... měli spravit a nespravili z objektivních důvodů, nestihli - též z objektivních důvodů, našli ještě jinou závadu, opravou jedné závady vyrobili jinou, opravovali na vícekrát - abychom se častěji viděli, slíbili a zapomněli (ačkoli nakonec přece odkudsi vyčarovali) ...

... ale že by zapřeli provedenou (byť okrajovou a srandovní) opravu, to jsem ještě nežral.