Tímdlenc zpátky na titulní stranu.

EGIHO DENÍK Prosinec 2010

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)

Pátek, 31.12.2010 ... Chcíplý Silvér ...

Pakáreň sem, pakáreň tam, ovšem na Silvestra do práce, to zcela upřímně nepamatuju. Inu, vesele pod taktovkou odpadu z řad ODS.

Pokouším se jít ještě vydráždit odulou piču z Rajfajzen inspirované klienty, ti leč mají zcela s klidným svědomím zavřeno. Ano, pochopitelně, aniž by byli třeba té dobroty a těm svým klientům vyvěsili na web informaci, že odpoledne už budou jenom zašpérovaní v pobočce chlastat a klienty mrdaj do ucha. Opravdu, této instituci se vyhněte, jsou-li vám peníze a nervy milé.

Dále se pak válíme doma.

Zastavil se Vlastík a úspěšně jsme se pronudili a proklábosili až do půlnoci. Stejně je zajímavé, jak si máte s člověkem, kterého vídáte prostě furt, přes všechno pořád co povídat.

No, takže tenhle rok stál docela za piču - a to jsem se ještě nedostal k tomu nejvýživnějšímu. Nepřijde-li mor nebo občanská válka, moc horší už to bejt nemůže.

Čtvrtek, 30.12.2010 ... Nebudeme se bát RAIDu nic ...

Ráno jsem se exhumoval, nastartoval se kávou a vyrazil do Prdele.

Tohle už bylo mnohem jednodušší. Vyjedu z náměstí Holýho doktora, zahnu doleva a jedu furt podél vody, až dojedu do Prdele. Pročež bych při příští návštěvě PraPetry mohl ušetřit hledání, dojet do Prdele nad Vltavou, odbočit podél řeky a nakonec zatočit doprava. No, uvidím.

Na nábřeží jsem si udělal jenom krátkou pauzu. Od Těžkého Paranoika jsem onehdá dostal obstarožní Ljubitěl 166B, pročež jsem do něj nakrmil svitkový film, právě jsem naznal, že si pro test vyfotím Hradčana. Jak jsem později zjistil, právě tyhle dva snímky nevyšly, možná závěrce nedělalo dobře těch vůkol panujících mínus patnáct. Což ostatně nedělalo dobře ani mně. Za ty dvě minuty mi promrzly pracky tak, že jsem kňučel. Humus.

Ve famózní továrničce už mne čekali místní počítačový guru Lucky a jejich generální dodavatel zločinné číslicové techniky, pan Robotek. Dvojka k pohledání.

Možná to znáte ti, kdo máte alespoň občas práci takhle po různých zákaznících. Já to pamatuju už od "KamSeNaNásHrabete?". Jedni jsou takoví, že byste jim liskli po celé čuni, jenom je vidíte. Naštěstí se to vždycky dalo přeskládat tak, že jsem nemusel k zákazníkům, k nimž jsem pojal přímo averzi. Pak jsou jiní, zpravidla tak půlka. Prostě platící zákazníci. Přijedete, uděláte, oni daj prachy, což je celý váš vztah. A ta nejlepší kategorie jsou ti, jež máte přímo v oblibě. Kde vládne dobrá atmosféra, vy máte rádi je, oni maj rádi vás. Začasté se neomezujete jenom na práci. Nakonec to přeroste v to, že se znáte s jejich rodinami, navštěvujete se, přátelíte se i pokud práce není, nebo dokonce pro ně vůbec nepracujete. A když pracujete, máte zpravidla radost, že tam můžete jet. Z těch bývalých bych mohl namátkou jmenovat třeba právě PraPetru či eventuálně Vávu z Práglu, ze stávajících kupříkladu paní Božku z Vystrkova. A nebo zrovna Luckyho a Robotka z Prdele nad Vltavou (což neberu jako pochlebování, ač si to tady Lucky možná nepravidelně občas sjíždí). Kdo zná, ten ví. Kdo nezná, těžko mu to vysvětlovat.

Nicméně tedy guru Lucky, generál Robotek a já zas na nějakou jednorázovou dohodu. Odborník na henten byznys by řek "subdodavatel". Komorní trio (krom nás ještě ve fabrice vratočuč a jedna zbloudilá cifršpiónka či co).

Směle do toho a půl je hotovo. Jen se uvidí, jestli to bude ta menší nebo ta větší půlka. Pah.

Lucky si dodělal zálohy dat, já zazálohoval strukturu objektů serveru. Pan Robotek rozbalil ohromnou krabici zvící menší ledničky, z té vytahal několikero krabic jak od počítače, z těch krabice typu obuvních, velké vzduchové obaly a polystyrenové výztuhy, až z toho nakonec zbyly disky se šuplíčky velké jak trošku tlustší paperbacková dedektývka. Matrjoška made by Hewlett-Packard.

Došourali jsme se do serverovny.

"Tak co," snažím se je hecnout, aby si to případně pokazili sami, "fakt si to nechcete nikdo zkusit? Nemělo by na tom nic bejt."

Zhruba tak si představuju rčení "špatně vyřezanej svatej". Jeden stojí ve dveřích, druhej u stolu, jednou rukou podepřený druhý loket, rukou, jíž končí onen druhý loket, se drápou ve fousech nebo prostě tam, kde mívají fousy ti, co jsou shnilí jako já a vynálezy typu žiletka pohrdají.

V očích pohled: "Neser. Seš za to placenej, jestli to má někdo zkurvit, ať seš to ty."

Chm. Kdo se bojí, sere v síni. LUP!! Zkrátka jsem chytil jedno madlo a jeden disk odtam vyšklóbl. Že by mi u toho vůbec nezacvakalo u řiti, to se nedá říct. Teď je ten pravý moment, kdy se specialisté na serverový HW se můžou klidně začít smát. Aťsi.

Pan Robotek mi podal nový disk, já jej tam s mírným násilím narval a úchytkou zajistil.

A ono to začalo mrkat kontrolkama, červenejma, ovšem i zelenejma, a našel jsem v utilitce pro konfiguraci diskového pole položku "Status" a ono to napsalo "Rebuild - 0%", ale pak taky "Rebuild - 1%" a nakonec i "Rebuild - 2%". Ajta. Ono to něco todlencto. Jak jsem jenom tak plácnul cosi o čtyřiceti minutách, co by rekonfigurace disku mohla trvat, to byl skutečně jen ryzí tlach. Přišlo mi to jako takové pěkné číslo. No a vida - netrefil jsem se jenom o tři. Jeden disk zabral 37 minut. Pěkné.

Takže druhý disk, třetí disk, oběd, čtvtý disk a pátý disk.

I s otestováním funkčnosti, nějakým tím prostojem, se vším všudy jsem tam strávil bratru pět šest hodin. Jak jsem říkal, může to mít dvě varianty: velice sympaticky lehce vydělané peníze nebo průser monstrózních rozměrů. Tohle byl teda nakonec ten první případ. Což se nedá říct, že by to byla až nějaká učiněná vzácnost, ale stejně to člověka vždycky nakonec mile překvapí.

Ještě někdy v mezidobí Lucky meditoval, že stejně to bude muset tam nějak celý překopat s pokračující dobou. Že má poštovní server na systému Kerio, asi by si pod tím postavil i router, firewall a kdesicosi, až nazraje čas.

"Jo, to je dobrý řešení. Sám jsem na óřadě stavěl právě tejden zpátky něco podobnýho."

"Počkej, ty tomu rozumíš?"

"To jsem neřek, povídám, že jsem to stavěl."

"Ale postavil?"

"Postavil."

"A funguje?"

"Funguje."

"Hmm, tak to tady možná nejseš naposledy."

A to já zase rád. Vida, všechno zlý je k něčemu dobrý. Na druhou stranu - toho času, kdy jim tam JoeHlavova firma dodávala tenhle server, já si to na nich vlastně odzkoušel a pak si pro ouřad naporučil: "Navalte taky jeden takovej." Když mi scípne na óřadě disk, vím odvčíl, jak na to. Už asi potisící pozoruju, že do čehokoliv člověk hrábne, vzápětí po něm chcou i jiní. Pár takovejchto epizod a začne se člověkovi říkat odborník. Hehe.

Počkal jsem si na klíčovou větu: "Jo, jede to," sbalil fidlátka a ještě před západem slunka fičel směr Šalingrad. Moc pěkné.

Středa, 29.12.2010 ... Povolán do Prdele ...

Podařilo se mi přes všechna protivenství urvat dva dny dovolené. No, teda dovolené ...

Za prvé přes den musím na družstvo.

Mám garáž. Zdědil jsem po máti. Garáž jest v družstevním vlastnictví. Stejně jako ještě několikero dalších věcí nemám vyřízené dědictví. Co mne honí? Doteď to fungovalo. Dvakrát za rok přišel předpis na platbu, stále na adresu máti, já vzal, zaplatil, všici spokojení.

Asi dva tejdny zpátky se mi objevil ve schránce papír, z jedné strany rukou napsáno: "Nemáte zaplacenou zálohu na garáž, splatno v září." Podepsanej takovej dědek tady z pouličního výboru. Asi má zaseklej drápek i na tom garážovým družstvu. Na druhé straně cancouru bylo cosi tiskárnopisem, ale naprosto nesouvisejícího. Co to má, kurva, bejt? Když mi nepřišla výzva na platbu, tak normální firma by slušně napsala ještě jednou. I pokud pošle (p)oslíčka, stejně ho vybaví informacemi, jako částka, číslo účtu, identifikační údaje pro převod, ne?

Nedosti bylo na tom. Pičus mi to ještě dva dny poté přišel zvěstovat osobně. V sobotu, v devět ráno. Na hlavě měl kulicha a v ruce běžky. Zkrátka mi přišel říct, že nemám zaplaceno za garáž. Kolik a kam mám zaplatit? To on neví. On mi jde jenom vyprávět. Šulin. Kde se tohle bere?

Pošťačka taky při jakési příležitosti říkala Ťapince, že z družstva chodí doporučený dopisy na máti, oni to posílají zpátky. Se ví, když máti umřela. Paradoxně to to družstvo ví. Už mi jednou poslali jakejsi elaborát, že by bylo milo, kdybych se někdy dovalil jakožto dědic spáchat přepis. Což jim nebrání posílat mrtvé máti doporučený dopisy. Jen ať si pro ně zajde na poštu. Schválně. To je prostě banda pomrdaných idiotů.

Ale no tak když mám ve středu čas, zajdu se tam podívat osobně a vyprovokovat ... ne, ne bitku, jakkoli by si to zasloužili ... vyprovokovat nějaký posun v tom převedení na mne a z účtárny vyrazit, kolik jim dlužím a kam to chtěj zaplatit.

Ještě jsem si kontroloval úřední hodiny. O tom, že by měli mít zavřeno, nikde ani slovo na webu. Vidíte? A stejně cedule na dveřách a v baráku ani čapa. Socialistická pakáž.

To celé byla ale jen taková epizoda na časné odpoledne.

Hlavním účelem dovolené jest melouch. Ano, to jsou mezi námi i tací, jimž bez práce nechutnají koláče, kteří si berou dovolenou, aby mohli pracovat jinde.

Ozvala se mi Prdel nad Vltavou. Pamětníci možná vzpomenou, že bratru čtyři roky zpátky jsem tam měl jednu tuze výživnou vedlejšku. Spřátelená firma jim tam dodávala do továrničky server, přičemž mne angažovali jako instalatéra na systém No-Well. Tuze jsem se u toho pobavil, jak jsem obdržel jejich služební vozidlo Polo-Volks-Wagen s motorem z Piko-vláčku a jezdil k tomu potoku tam instalovat.

Nyní si v Prdeli vyvzpomněli, že by do serveru uvítali nové rychlejší disky. A jestli prý bych jim je vyměnil?

Což o to, tam je diskové pole RAID5 s hot-swapovými disky. Teorie praví, že by v tom neměl být žádný problém. Data každého jednotlivého disku jsou rozprostřena v kopii i na těch ostatních. Jakmile jeden chcete vyměnit (ať už kvůli havárii, nebo jen takhle z plezíru), za provozu ho vyškubnete a narvete tam nový. Systém si poskládá obraz toho, co tam bylo, a jede to bez ztráty kytičky furt pryč. Takhle to vyčtete z moudrých příčurek. Nakolik se to podobá praxi, to jsem si netroufal soudit, jelikož jsem to reálně nikdy nedělal. Tolik vím a dovedu si představit, že jakmile je na tom diskovém poli nějaká chyba, může to znamenat totální havárii bez možnosti rekonstrukce. Velmi zábavné.

Jenže mne začali bombardovat pochlebovačnými maily typu: "My s naší úrovní znalostí si netroufáme" atp.

Což já si zase troufnu. Moje data to nejsou, ne?

Vesměs by to mohla být taková domluva, že já jim budu jistit zadky. Dohromady uděláme zálohy všech dat, já dohlédnu na ty novellovské, když se to sesype celý, snad si vzpomenu, jak jsem to kdysi instaloval a pokusím se to dát znova dohromady.

Vytáhnout disk, strčit tam nový, počkat hrubým odhadem tak čtyřicet minut na synchronizaci, to celé zopakovat pětkrát.

Jak nad tím tak dumám, to můžou bejt velice jednoduše vydělaný prachy, nebo taky monstrózní havárie a rekonstrukce do hloubky silvestrovské noci.

Jo, to jsou práce, který mne přesně baví.

Abychom měli sdostatek času na žehlení případné fatální chyby, rozhodl jsem se přespat ku Prdeli blíže. Mohl bych vstávat v pět ráno a do Cazlova vyrazit potemnělou dálnicí, ale to mi dlouhodobě nedělá nějak dobře. Jednodušší mi přijde zajistit si nocleh někde řekněme v Práglu. Sice to znamená také vstávání před polednem, což mi o dovolené nedělá dvakrát dobře, ale s touhle dovolenou ...

Vetřel jsem se k PraPetře. U té máme takovejch noclehů "předplacenejch" za tych patnáct let, že to až hezký není. Ta nemůže ani pípnout. A pravda - nepípla. Ba naopak, na telefonický dotaz prověřila svoje časové a ubytovací kapacity a během cca patnácti minut jsem mohl balit cestovní brášňu. Umocněno tím, že PraPetra svého času zdědila byt v Libni, mezi oním svým časem a tímto časem ho zobyvatelnila ku obrazu svému, překážky se nekladou.

Teď tam jen trefit.

Já vím, je to náměstí jakéhosi Dr. Holého. Ba jsem tam už několikrát byl. S PraPetrou i bez ní. S ní jsem tam jezdil výhradně jako spolujezdec, vždy za tmy, pokaždé z jiného směru. Jednou jsme se tam za ní stavovali s Ťapinkou cestou zez Plzně, když byla půlka cesty přeměněna v soustavu objížděk, přičemž jsme nemile obkroužili Libeň i Holešovice.

Tentokrát?

Já nevím, jak jsem se na to připravoval a nač jsem do té mapy čučel. Jisto je, že jsem místo před potokem sjel z magistrály až za potokem, na Argentinskou, přes Holešovice. Že odbočím. No - neodbočil. Nějak mi to nepřišlo a už jsem mazal kamsi na Prosek. I v Tróji jsem byl. Kokot.

Dobrá, tak zpátky k vodě ... a zas ty Holešovice. Asi stárnu nebo co. Kde jsou ty časy, kdy mi volávala PraPetra do Brna a vyptávala se mne na trasy po Práglu odněkud někam? Přinejmenším tenhle sektor je pro mne jakejsi začarovanej.

"Prosím vás," ptám se nakonec poraženecky jakési náhodné kolemjdoucí, "potřebuju se dostat do Libně na náměstí jakýhosi Holýho."

"Náměstí doktora Holého."

"Jo, náměstí Holýho doktora."

"Já autem nejezdím, nevím, jestli tam někde nebude jednosměrka, ale měl byste podle mého jet tady touhle ulicí. Tam jezdí tramvaj. Po kolejích zahnete doleva, dovede vás to až na most. Za ním je sjezd doprava ke Kauflandu, křižovatka do 'T', na ní doleva na světlech, druhá odbočka vpravo by mělo být náměstí doktora Holého. Případně se ještě jednou zeptáte." Na to, že nejezdí autem, tak to umí vyjmenovat dost profesionálně.

"Gut. Takže toudle ulicou, na glajzách doleva ..."

"Já nevím, co jsou to glajzy, vy budete odněkud z Moravy, ne?"

"To je v pohodě, jasně že z Moravy, koleje tím myslím, za mostem doprava, na téčku doleva, tam někde by mělo bejt náměstí Holýho doktora. Bezva. Dík."

Samozřejmě, že jsem to náměstí projel ještě dvakrát a musel se ještě jednou zeptat, jak paní doporučovala. Abych zjistil, že je to sto metrů k semaforu a tam už je to vono. Zvláštní, no.

Každopádně našel náměstí Holýho doktora, našel ten správnej barák, našel správnej zvonek (poté, kdy mi PraPetra poslala KTZ, někdy mylně nazývanou SMS, co je na něm napsáno).

Ve dveřích se mírně zarazila s tím, že možná nemám všechny vstupní informace (což je to, co mi vždycky vyčítá, když něco ode mne neví dopředu). Takto jsem byl tedy seznámen s jejím nejposlednějším objevem. Nejposlednější objev je lékárník a je divnej, jako ostatně každej PraPetry objev. Úplně přesně řečeno - je asi prozatím nejdivnější, ale v takové konfiguraci, že zároveň i nejnormálnější. Přeberte si, jak chcete. Pro ilustraci uvádím, že místo "jahody" říká "zemní medvědi".

Úterý, 28.12.2010 ... Řekni, kde ty prachy jsou ...

Jebnutá piča z Rajfajzénky v pondělí pochopitelně nevolala. Pročež jsem se vypravil opět na výzvědy vyzvdědět, co vyzvěděla.

No? No - nic.

Slečny (obě), které mají takovéto likvidace účtů na starosti, mají dovolenou. Když mají dovolenou, nedokáže celá banka zjistit, kde má klient půl milionu. Ani kdy ho bude mít tam, kde ho mít chce. To je dobré vědět.

A ještě vám takovádle maškara vyhryzaná bude furt lhát do očí. Zavolám v pondělí. Nezavolá. Prý nevolala, protože nic nezjistila. A koho to, kurva, zajímá? Když řeknu, že zavolám v pondělí, tak zavolám v pondělí, byť bych měl pouze zprávu, že nemám žádné nové informace.

Kdyby vás někoho nedejbože napadlo, že potřebujete nový účet v bance, vyhněte se těmto čubčím potomkům širokým obloukem. Máme s nimi už jednu rodinnou zkušenost - když pohltili eBanku, kde měla Ťapina účet pracovní, začali tak sáhodlouze "optimalizovat", aby byli "inspirováni klienty" ... až Ťapinka jednoho pošmourného dne vybrala veškeré finance, zrušila účet a před zraky tamějších kund si přešla přes ulici zařídit konto do protější banky.

Pondělí, 27.12.2010.

Neděle, 26.12.2010

Přijeli Ťapouši, odjeli Ťapouši, Kometa dostala čočku 3:4 od Liberca a pomalu (ale jistě) zahajuje sestup napříč tabulkou ...

Více foto ze zápasu zde ...

Sobota, 25.12.2010

Ještě cestou z půlnoční ...

Jen mne tak zaujal jev, jak mají zaparkovaná auta roztopený sníh v místě zrcátka.
Že by barvou plastu naplácnutého na skle?

Pátek, 24.12.2010 ... Pohoda Vánoc ...

Jakkoli neuvěřitelně se to může jevit, proběhly letos Vánoce zcela v klidu. Ani jsme se nepohádali, ba ani nepoprali.

Vstal jsem před polednem, postavil stromeček (patnáct centimetrů chybí do stropu), přitáhl Ťapince ozdoby a jel na krchov.

Zabalili jsme produkty z eshopů, na které jsme si předem navzájem poslali odkazy, donesli si je pod stromeček, křížem zase rozbalili. A jakou měla Ťapinka radost z nové geokačerské baterky (jinak taktická svítilna), takovou a nemenší já měl z nového voltmetru.

Ba dokonce jsem po mnoha letech vyrazil na půlnoční - takovou "open-air", kdesi na náměstí, od jakési praštěné sektičky. Ale dobrý.

Kérchov.

Jestli to někteří s tou adventní výzdobou nepřehánějí.
Zde chlév v Betlémě s volem a oslíkem stylizovaný do bivakovacího přístřešku, medvěda a jakýchsi jiných hajzlů.

Čtvrtek, 23.12.2010 ... Potřeboval bych pět peněz ...

Tak nějak jsem se dostal ke koupi nemovitosti, abych v něčem utopil peníze. Chudou chaloupku, 6+1, chleba to nežere a ještě bude kde se hompat v křesle, číst u kamen knihu a v zimě se tam potulovat na běžkách. A né jak letos ...

K tomu se taky ještě dostanu. K té chudé chaloupce, ne k běžkám, tuplem ne k běžkám jak letos.

Má to jedno drobné úskalí - právě ty love. Ne, že by nebyly, ony jsou, jenom se jaksi neví kde.

Další z takovejch dědickejch restů. Půl melouna na účtu u Rajfajzénky. Bylo mu tam dobře, co by ne? Ale třeba teď bych kačáky docela potřeboval, vlastně ani ne tak já, jako spíš prodávající. I vypravil jsem se počátkem měsíce (přesněji 02.12.) zúřadovat likvidaci účtu. Jasně, není problém. Sice na to máme podle všeobecných podmínek třicet dní, ale v takovýmhle případě to za takovejch deset až čtrnáct dní bejvá.

Nu což? Prozíravě jsem si nechal do smlouvy napsat dostatečnej časovej limit s tím, že pokud to banky stihnou dřív, dřív to i pošlu.

Po dvaceti dnech začínám bejt mírně nervózní. Pročež se jdu zeptat, v jakém stavu je požadavek na likvidaci účtu a převod peněz.

Vařbuchta na mne poulí oči. Neví. Nedokáže zjistit. Na patřičném oddělení nikdo není.

Ale zjistí hned v pondělí po Vánocích a zavolá. To se teda těším.

Středa, 22.12.2010

Úterý, 21.12.2010 ... Kačeři u ledu ...

GeoKačeři mají ývnt, pyčo.

To je takovej jakože sraz. Za sraz dostanou bod, jako kdyby našli píčovinu. S tím rozdílem, že píčovinu můžou hledat v čase dle libosti, na ývnt se musej dostavit v čas "Č". A zalogovat se tam, tzn. naškrábat svoji mrzkou přezdívku na připravené lejstro. My v pionýru jsme chodili na stezku odvahy na krchov a škrábali jsme své mrzké přezdívky na připravené lejstro. Lejstro bylo připíchnuto vedle lebky, zde drží lejstro svolavatelka. Ne, že by v tom možná byl až takový rozdíl.

Ostatně svolavatelka je moje spolužačka, taky má přezdívku, ale nějakou dočista jinou, než mívala tehdy. Možná byla přezdívka Brontosaurus už obsazená. Je to moje spolužačka a taky Chlastíkova spolužačka (především pak proto, že Chlastík je můj spolužák, ačkoli to není klíčový důvod, neboť mám i spolužáky, kteří nejsou Chlastíkovi spolužáci, neboť jsem vzdělanec a absolvoval jsem i základní školu). Prostě si troufám tvrdit, že 4.A z Koněvky má nejsilnější procentuální zastoupení na tomhle ývntu.

Co tam zas lezu já?

Plastík je, jak pilný čtenář ví, geoparťák mojí nové manželky Ťapinky, jenž ji neustále vláčí někde po krabičkách a vůbec se všemožně obětuje, abych měl chvíli klidu. Díky tomu jest na ývntu krom Chlastíka i Ťapinka. A tedy i já ...

... zas blbě ...

Tak jinak: ývnt má se týkati vypouštění skořápek vod vořechů. Se svíčkama. Vánoční tradice. Plus mínus tejden, když de vo ývnt, kačer nezná kalendáře, ni námahy či nepohodlí. Vezmi škařópku vod vořecha, nakluč do teho svíčku, přiď pustit. To je celé, žádné vyhodnocování, komu to pluje tam, onam, komu se topí či leze zpátky na břeh. Přijít, pustit, podškrábnout Brontíkovi na papír, dostat bod. Skautíci hadr.

Úskalí tkví v tom, že koncem prosinca otevřené vodní plochy občas záludně zamrzaj. Takto i onen kačák v Medlánkách. Na větší části rybníčku bruslí parchantéros, nezamrzlo je jen u přítoku potůčku, tam stojí mocný chumel kačerů a láduje svíčky ve vořeších do vody. Bomba.

No a teď se dostáváme k tomu, proč se v takové békovině angažuju já.

Občas jsem někam přibrán jakožto geokibic. Geokibic prostý. Slováci by řekli "geokibic obyčajný". Též jsem už měl funkci "geokibic-radista", "geokibic-zdravotník", "geokibic - polní elektronik" a jiné. Dnes je to "geokibic - konstruktér vypouštěcích zařízení".

U přítoku potoka je sice metrový, leč prudký sešup do vody. Stádem kačerů záhy udusaný a uklouzaný do zrcadlova. S čímž se avšak počítalo a každý byl poučen, že jest vhodné donésti si důmyslné zařízení vypouštěcí, aby kačer nezahučel do kačáku. Nejdůmyslnější bude prý odměněn.

Většina jich na to dle předpokladu jde zcela blbě. Na dlouhé tyče a klacky si v rámci přípravy přimontovali cedníky, vytahovače knedlíků a jiné perforované nástroje. Vloží skořápku se zažehnutou svíčkou a noří do vody. Čímž lodičku rozkomíhají, v případě menších dírek ve větším ceďáku způsobí víry a plavidlo rovnou utopí. Měli-li by z toho věštit jako za starejch časů, čekala by je nezřídka krátká a krušná budoucnost.

Můj systém je mnohem důmyslnější: na tyči ze zrušeného sušáku prádla speciálním montážním prostředkem (helvítská izolepa) přimotán šufánek (pro Cajzly: naběračka). Nejdříve nabéřu vasr, osadím lodičku a vypustím už z mokra. Něco jako zdymadlo. Důmyslné. Přes všechnu snahu a konstruktérský um jsme vyhodnoceni nebyli, dostali jsme místo ceny leda hrubé hovno, jak říká ctěná sousedka Stará Jandovka. To už tak bejvá na takových zmanipulovaných závodech. Bych mohl vyprávět.

Pondělí, 20.12.2010 ... Adventní hákování ...

Nejenom, že jsou Vánoce letos v kalendářu rozepsaný na vyližprdel.

Ještě teď je ta pravá chvíle začít přebudovávat servery. Tedy díky neschopnosti Pyjavice ta pravá chvíle. Inu, už jsem se tak nějak smířil s tím, že letos z vánoční dovolené nebude nic. Normální člověk by si tohle nadehnal v listopadu a včíl si ležel HK. Kvůlivá minulej tejden zavedeným (tam to bylo v tak blbej termín skrz objektivní příčiny - jak byly uvolněný prachy z vyšších inštancí) novejm systémům bysme se museli s Fiškusem prostřídat v tom, kdo je kterej tejden za normálního člověka. Ale na nás to momentálně nezáleží.

Už jsem si zvykl, že každejch pár let je to s Vánocama takový vachrlatý, ať už šlo o přechod na rok 2000, kvůli havárii, kvůli zavádění novinek z legislativních pohnutek. Inu, letos je žába na prameni z ODS Kobylince.

Nemá smysl štkát, takovej je osud. Já se k tomu ještě vrátím (ač mám v zápiscích přes měsíc zpoždění, ještě pořád není vhodná doba na vyložení karet).

Jazykový koutek:

Á propos ... znáte takové to lidové přísloví o svini a kdesi v neurčitu se vařící vodě?

80° C.

Dosti mrzká fotka, motivem i provedením.
Nicméně zajímavá tím, že ji fotil jeden z mých slepých kamarádů, když si zkoušel můj pracovní fotoaparát.
Z toho plyne i způsob kompozice - naslepo.

Neděle, 19.12.2010

Sobota, 18.12.2010 ... Ťapinka peče rohlíčky ...

Letos je to s tyma Vánocama nejaký našpónovaný. Ani ne, že bych prožíval nějaký stresy nebo tak, z toho už jsem dávno vyrostl. Leč ty svátky jsou tam ukrutně na pendrek rozložený v rámci tejdne, dovolené mám tři prdele, ale vybrat si ju nemůžu, neb pičí okolí udělalo pakárnu ve všem, v čem se pakárna udělat dala, no prostě adventní rozjímání vidím tak na duben. Chm.

Nijak to ovšem nepopírá, že Vánoce budou. Dárky, stromeček a takové ty dekorace okolo. Krátce, zato však úderně si to zorganizujeme. Stromek koupím zejtra nějakej, jakej se namane, na dárky máme eshopy, odkazy na to, co chceme, si s Ťapinkou navzájem umíme poslat po ICQ. Pche.

Ťapinka třeba dneska chystá cukroví.

To je prý úžasně namáhavá práce, pokud člověk nemá dostatečně ztechnizovanou domácnost. Což my, samozřejmě, máme. Stroje pracují za nás, konkrétněji za Ťapinku.

Ťapinka vezme oříšky lískové, jež potřebuje přeskupit z vořéšků celejch v drť, aby to následně mohla překutit v rohlíčky vanilkové.

Strouhání ručně? Předminulé století. Na mechanickém ručním mlejnku? Minulé století. Nehledě k tomu, že se nám mechanický strojek rozložil na prvočinitele, aniž by k tomuto úkonu byl vyzván, a byl kompletně nahrazen zařízením na střídavý, střídavý, silný elektrický proud.

Konkrétněji: Ťapinka nasype vořéšky do mísy. Zapne ruční mixér a pohrouží zběsile rotující čepel do lískáčků. Za mocného řevu (motoru, nikoli Ťapinky) jsou oříšky drceny na prach. Až se Ťapince od mixéru dýmí. Což je sice krásný vizuální efekt, ale jako průvodní jev poněkud nežádoucí. Neboť nejde o zahřívání sekaných oříšků a libou vůni, nýbrž o roztavený plast na mixéru. Jestli něco lískovým oříškům nelze upřít, pak jde o vlastnost, že skvěle absorbují cokoli, co se jim namane.

Dobrá, ukončíme první pokus a za stálého míchání ... pamatujete si ten kreslený vtip s tou kuchařkou s kastrólem nad záchodovou mísou, ne? Vanilko-připáleno-plastové rohlíčky asi nejsou to, po čem bychom konkrétně na Štědrý den dvakrát prahli.

Pročež zpět do předminulého století - Ťapinka strouhá oříšky ručně. Oříšek, šmrdlyšmrdlyšmrdly. Oříšek, šmrdlyšmrdlyšmrdly. Oříšek, šmrdlyšmrdlyšmrdly. Ideální činnost pro moderní ženu 21. století.

Alespoň, že máme další vtipné zařízení, které dokáže samočinně prohňácat těsto. A sice domácí pekárnu. Vážně, nasypete ingredience a ono vám to dokonale promísí. Tedy, pochopitelně, pokud před započetím přepnete na režim "Těsto". Čili pokud například ryzí náhodou nepřepnete na režim "Dort".

Ťapinka má tedy upečeno dříve, než by si byla pomyslela (pro méně chápavé až blbé - ano, ona je ta, jež si ku těsta hňácání zvolí program pro pečení dortu).

Vysypává polotvrdé prosušené hrudky z pekárny a zádumčivě se je snaží paličkou uvést zpět do sypkého stavu.

Pátek, 17.12.2010

Čtvrtek, 16.12.2010

Středa, 15.12.2010 ... Marťan také logistikem ...

Pomalu se začínáme připravovat na výsadek na první lednový víkend (sakra, už jsem jak ten Groula, málem jsem napsal "výkend") do Pardubic. Kdeže se má konat co? Kdeže se má konat hokejové "open-air" utkání Komety s Perníkama.

"Do Pardubic už kdyžtak máme plný auto," dí Marťan.

Zajímavé.

Pokud se hovor týká opravdu mého auta, trochu mne na celé věci jenom zaráží, že Marťana se tentokrát ještě nikdo ani neptal, jestli vůbec třeba on chce svézt?

Notabene aby byl požádán o dovytížení vozidla. Hm. Jestli on to nebere trochu nějak příliš akčně.

Úterý, 14.12.2010

Pondělí, 13.12.2010

Neděle, 12.12.2010 ... Oslava v koupelně ...

Slavím narozeniny a přijímám dary.

Ani na hokej proti Varanům nejdu, jak su utahanej z té předešlé šňůry. A dobře dělám, neboť Kometa dostane od Carovejch Varů opět ostudně napráskáno.

Místo toho se zavřu se zvětšovákem do fotokoupelny ...

... což je na narozeniny ohromně strategické, neboť mi pořád někdo vyvolává (tím nemyslím fotky, ty vyvolávám já, mně vyvolávají ostatní telefonem), pročež musím z fotokoupelny vybíhat a dělat, jak mne to hrozně těší.

Zapomenu tentokrát i obvolat alespoň nějaké sounarozeninovníky. Inu což, se to nezblázní.

Sobota, 11.12.2010 ... Do Bronxu s Darkem ...

Před relativně nedávnou dobou se kolega fotograf Dark stal taktéž majitelem realit, jako třeba já. No, jako třeba já ... majitelem jako třeba já, nikoli realit jako třeba já. Zakoupil sobě kutloch 2+1 v sociálně vyloučené lokalitě. Kdo chce kam, pomozme mu do Husovic.

Pamětliv tohoto hesla jsem mu při úvahách o stěhování navrhl, že kdyby potřeboval něco málo odvézt, mohl bych mu býti nápomocen. Podej Darkovi prst ... Skutečně potřeboval "něco málo" odvézt. Jeho veškerý majetek je dle jeho mínění oním něčím málem (a ano, nezaujatě, když se dívám tady na moje skříně plné fotovybavení, plné knihovny v každém pokoji apod., nepočítám do toho zbraně a bedny munice, zčásti má jistě pravdu). Pod pojem "odvézt" si pak dokáže vtěsnat i podmnožiny jako "snosit z prvního patra", "naložit", "vyložit", "vynosit do druhého patra". "Nápomocen" rovná se v Darkově podání "býti výhradním aktérem".

Původně byla řeč o jedné dodávce a cca pěti stěhovacích pomocnících. Reálně se počet zúčastněných pomocníků snížil o pět, oproti tomu počet angažovaných dodávek o pouhou jednu, což se dá jistě klasifikovat jako úspěch.

Na druhou stranu - kolikrát se vám podaří prohánět se motorovým vozidlem po pěší zóně po chodníku?

Stěhovali jsme Darka z Joštovy. Pěší zóna, dopravní obsluze vjezd povolen 00-24 hod. Hloupý je, že dopravní obsluhou je míněno, pokud má řidič nebo provozovatel vozidla za značkou bydliště. Dark nebyl řidičem, tím méně provozovatelem mého Oslíka. Bydlištěm nezapsaným v občanském průkazu by se případné orgánové kontrole argumentovat dalo, ale je to na zbytečně obšírná povídání s orgánem. Lépe se spolehnout na formulaci "vozidla zajišťující zásobování nebo lékařské, opravárenské, údržbářské, komunální a podobné služby pro oblast za značkou". Já bych v tomto případě se viděl jako "a podobné".

Naštěstí, jak už jsem předeslal, je Dark opravdu chudobný (co se materiálních statků alespoň týče) (ehm, čímž nechci rozhodně říct, že je klusťoch), pročež jsme to na nějakých pět nebo šest otoček s mou pověstnou logistikou zvládli.

Jinak - vidět Vietnamce (večerka pod Dakrovým bytem), jak s řevem žene malé cikánské smrady z krámu aus ... pohled k nezaplacení.

Pátek, 10.12.2010

Čtvrtek, 09.12.2010

Středa, 08.12.2010

Úterý, 07.12.2010 ... Zůstanu blbým ...

... jak překvapivé.

Mám bejt celej den (či pracovní dobu) na školení na Magorátě. Od božího rána. Dobře, tak v osm tma už není, ale venku je zataženo, pošmourno, chčije jako svině, prostě hnus. A to jsem ještě přidanej k jinýmu ouřadu, páč jsme se museli s Fiškusem prostřídat.

Na školení se mi líbí.

Je to velmi klidné školení.

Po čtvrt hodině takřka nudné školení.

Dvacet minut po osmé je mi už regulérně smutno a začínám se pídit, jestli přijde ještě někdo.

Třeba přinejmenším lektor.

"Kristova noho, já na vás zapomněl," dí odporný garant do telefonu. "Oni to odvolali a na vás jsem zapomněl. Šmarjá. Strašně se omlouvám, máte u mne flašku."

"Hm, flašku. Jenomže teď zůstanu blbej, když nemám školení. A flašku? Já poslední dobou prakticky nepiju."

"Tak to mám asi průser, co?"

"No, upřímně řečeno - máte."

Nic není tak zlý, ale proč ho nenechat trochu našponovat, že?

Odpoledne pak

Kometa proti Litvajzu - 4:1.

Více foto ze zápasu zde ...

Pondělí, 06.12.2010

Neděle, 05.12.2010 ... Globální oteplování ...

Sobota, 04.12.2010 ... Butrus stěžovatel ...

Jdu v pozdním odpoledni vyvenčit šakecy. Kosa je, sníh je. Šelmík Andy je už starší pán, pročež má do nepohody slušivý baloňák. Mášena ne, ta má kožuch a tuky, ale Anďák furt klepal kosu a když prochladl, pak se mu špatně chodilo, bolel ho celej pes. Tak to takové sloty dostane prostě kabátek a je. Venkoncem se to kryje: Anďo fasuje bundu, když já si beru jégrovky. Tak by se dala shrnout hraniční teplota.

Jinak tuze romantika, když je člověk pořádně oblečenej. Pohádkově nasněženo, krásnej zimní podvečer. Parchantíci sáňkují ...

Jak se londám s čoklama kolem bódy (pro mimobrněnské: právě při venčení míjím základní školu), je tam takovej brdek, ze kterýho se právě holota spouští na všelijakých sněhových povozech. A nahoře na chodníku zevluje skupinka rodičů. Mezi nima právě třeba spolužák Butrus, přičemž z tlupy chamradě vždycky vyběhne jeden až dva exempláře, které mu adresně sdělují, že předtím jely dolů, teď lezly nahoru, pojedou zase dolů, nebo podobně zásadní věci. Bystrý pozorovatel mého formátu to vidí i bez zvěstování. Tedy by viděl, kdyby ho to zajímalo. Butruse to okrajově zajímá, také to vidí, nicméně si to nechává očividně ještě verbálně sdělit. Při sdělení exempláři používají oslovení: "Tatí", z čehož jaksi okrajově vyplývá, že s těmito dvěma konkrétními kousky má Butrus cosi společného. Bystrý pozorovatel mého formátu to rovněž chápe, ale je mu to hluboce lidsky jedno také.

Chvíli tam s Butrusem postáváme, on dohlíží na sáňkující pišišvory, probíráme zásadní životní témata.

Proto taky přijdu domů o něco později, než bych byl býval přišel, kdybych byl býval Butrusa nepotkal.

"Jsem se na chvílu zakecal s Butrusem," dím Ťapince, kdyby ji ryzí náhodou zajímala (jakože nezajímá) drobná disproporce mezi běžnou kratší venčící trasou a dobou strávenou na cestě.

"No, však už si stěžuje, že tam musel stepovat v té kose," vece Ťapinka od počítače ze své pracovny.

Eh?

Dyť tam Butrus stepoval zcela dobrovolně. No, to bych možná netvrdil tak s jistotou, ale na každý pád tam stepoval nezávisle na mně. Já ho nedržel. Stepoval před mým příchodem, stepoval i nadále, po mém odchodu. Co má co píčovat?

A navíc - jak si stěžuje? Chápu, zná Butrus Ťapinku a Ťapinka Butrusa. Občas jsme se potkali, občas se potkali nezávisle na mně (Ťapince zdechne auto, Butrus se jí vysmívá zpovzdálí), Butrus stavěl Ťapince příčku v ordinaci. Ale Ťapinka zjevně netelefonuje ... to oni si snad dopisují po ICQ nebo nějakém zločinném FejsBuzíku? To je mi ňáký podezřelý, todlencto.

Skutečnost je mnohem prostší a lze ji zjistit jediným pohledem do Ťapinčina budoáru:

Ne, není tam ukrytý Butrus.

Stěžuje si a do paničky vyčítavě nípe čumákem pes.

Pátek, 03.12.2010

Čtvrtek, 02.12.2010 ... Doslova naruby obrácený život ...

Večer cestou odkudsi kamsi mám chvíli času, sedím v hospůdce u kávy a snažím se číst knihu. Což zčásti koliduje s v lokále puštěnou televizí. Tak těkám od knihy ke zprávám a zase zpátky.

Ono je to občas poučné podívat se na zprávy TV Hovn@, kde se ještě pořád snaží držet stranickou linii, že je ukrutně překvapivé, když v prosinci nasněží. Zvlášť, když už od října varují články, že "Havrani hlásí tuhou zimu, meteorologové si zateplují budovu" (ano, to byl nápaditý titulek, nad nímž jsem se notně nachlámal).

Jeden šot mi utkvěl v paměti.

Předčítačka informuje o nebetyčném příkoří, jež se spiknutím zimy a zločinných silničářů událo jakési paní kdesi v nějaké prdeli. A to včetně tragickým hlasem formulované zvěsti, že: "Paní se doslova obrátil život naruby."

Krátce shrnuto: Baba má koňa. Zpravidla na zahradě, kterou tento dle předčítačky miluje (zahradu, nikoli babu) a cítí se na ní velmi šťastný. A nyní dramatická zápletka: traktorista se sněžným pluhem babě navalil jeden sloupek od plotu, obrazem doplněno - dvě sousedící pole plotu visí pod prapodivným úhlem nad zasněženou plání. Jelikož za údržbu komunikace zodpovídá snad obecní či jaký úřad, měl by zjednat nápravu. Přednosta ouřadu to uznává, nicméně v metrových závějích to dle jeho mínění nepůjde. Třeba počkat, až přestane vánice a nejlépe trochu odtaje.

To je tak povšechně onen naruby obrácený život.

Tragická zpráva, nicht wahr?

Nebohý šemík musí místo lítání po zahradě ve sněhu dlít po nějakou dobu v maštali.

Zcela jistě se to podepíše na jeho psychice i fyzické stránce. Šiml strádá, baba má obráceno, Hovn@ má o čem lkát.

Laickým okem by tam stačilo nabouchat jednu příčnou lajsnu (a je jedno, jestli si ji tam natluče baba sama nebo starosta), podepřít špalkem. Jenže co by pak dávali do zpráv, že?

Středa, 01.12.2010 ... Chumelí ...

No jo, nasněžilo. Ale kurva jak.

Dávno jsem si odvykl skuhrat nad tím, že v prosincu sněží. Za poslední roky ve znamení "globálního oteplování" se už vyučili i silničáři a zpravidla kmitají jak motorové myši. Druhá věc je, že nemůžou být všude. Když se z nebe sype cosi jako prokopnutá duchna, projedou, shrnou, posolí ... a vono to nic.

Treba s tým rátať (druhým dechem třeba dodat - zaplaťpánbůh, že se tohle nespustilo včera cestou na Slavii).

Člověk by měl prostě vědět, že je prosinec, proto se taky nemusí dostat tam, kam by rád, tak hladce, jak by předpokládal.

Čeho si dneska všímám, je na silnicích jakási univerzální "opatrná anarchie". Jede se, když to jde. Zastaví se, když je potřeba ... a když to jde. A všichni s tím počítají a se zbytkem dopravních předpisů si hlavu příliš nelámou. Vede je snaha dojet do cíle v přibližně stejném stavu, jak vyjeli. A pud sebezáchovy.

I já se otáčím na Úvoze. Směr k Mendláku stojí až na Konečník, odspodu co dvě minuty projede osamělý hrdina. Jinak nic. Opouštím kolonu a pomocí ruční brzdy měním směr o 180°. Ano, vím o tom, že tam svého času snad byla nějaká čára. Mám pocit, že i dvojitá plná. Nicméně nyní tam není žádná čára. Řidič je povinen se řídit dopravním značením, ne tím, co mu kde náhodně (a je otázka, nakolik správně) vytane v paměti.

Na Pekařské zkolabovaly šaliny. V obou směrech. Jízdní pruh pro auta je zablokován zaparkovanými zasněženými hroudami. Tam se tohle protiprávní parkování neřeší ani za sucha, natož teď. A tak se prostě stojící šaliny objíždí zleva po protisměrných kolejích. I ty se dají spíš jenom vytušit podle troleje nahoře. A co?

Zajímavý úkaz předvádí ještě chodci: neskáčí sebevražedně pod kola, jak je jejich tradičním zvykem. U několika jsem si všiml jevu, kdy stojí u přechodu a pruží v kolenou. Houpou se a čekají, jestli se někomu podaří (jakože se většině nepodaří) zastavit a pustit je.

Nevím, jak komu, ale mně se tenhle styl tuze líbí.