Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?
Tímdlenc zpátky na titulní stranu.
EGIHO DENÍK
Leden 2012

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)



Aktualita:



Úterý, 31.01.2012 ... Kouření s Nedvědem ...

No jo, to v tom máme zase hokej ... HC Kometa Brno vs. Bílí Tygři Liberec. Já si beru nějaký reporty navíc, aby pak Dark nemohl píčovat, že je na to sám, když se budu chtít o víkendu zdejchnout (abych pak mohl píčovat já, že se zdejchne von a já mám ty zápasy navíc).

Ale to dnešní fakt zas exkluzivka, asi hned po hromadné rvačce s Gottwaldovem.

Asi se ani nerozbrečím, že Kometa zas vedla 2:0, pak 3:2, nakonec dokázala prohrát s přehledem 3:4 v základním čase. Stane se.

Že rozhodčí pískali zcela mimo realitu? Ále, taky se přihodí. Ani bych neřekl, že chtěli někoho třeba poškodit možná, nejdřív se na ně rozkřikoval Petr Nedvěd z Liberce, že by stálo za to si udělat desetiminutovej briefing, kde by se probralo, co je ofsajd a co ne. Pak zas čároví viděli jasně příliš mnoho hráčů na ledě na straně Liberce a po debatě s libereckou střídačkou to hlavní sudí odvolali. Jindy pískl ofsajd až na popud diváků. Spíš matláci než cokoli jinýho.

Horší moment je, když Goliáš se pustí do Davida. Teda naopak, David se pustí ... Zkrátka David Štich, ten samej, kterej dostal tejden zpátky poměrně přesvědčivě dvakrát na budku od Davida Kočího, si tentokrát pro pěstní souboj vybere o hlavu menšího a dvacet kilo lehčího Romana Erata a zmydlí ho jak psa. Chápu, že asi Erat předtím najel do brankáře nebo něco, ten se do toho taky zamíchal, oba dva za to obdrželi po dvou minutách, pohoda vánek. Ale taková čočka od takovýho halamy? Že i diváci na něj pokřikují: "Támhle máš eště menšího borca, náhradní brankář Hovi, ten je eště menší, toho běž zmlátit ..."? Ale i tak - vyslechl si svoje 5+DKU a šel se převléct do kostelovýho.

Kdo mne ovšem docela zklamal, tak byl zrovna Petr Nedvěd, libereckej kápo.

Ten u jednoho gólu reklamoval druhou asistenci, že přece přihrával on, ať ji proboha nenapíšou někomu jinýmu.

Pak tam vznikla taková hezká hádka přes náš fotosektor.

Asi si to začal z Komety Tomáš Svoboda, že začal rejpat do Nedvěda, ať si jde vybrečet ještě další dvě asistence. To je ale jenom odhad.

Nicméně Nedvědova reakce stylu: "... smrdí ti z huby, protože jim kouříš čuráky ..." (nevím, v jakém pořadí, tuším, že postupně jmenoval spoluhráče, trenéry a rozhodčí), "tomu kouříš čuráka a tomu taky kouříš čuráka."

Já pochopím, když si vynadají do pičí a do kurev. Když jeden nadává druhýmu do zmrdů za to, co udělal na ledě. Emoce pracují a znám z velmi blízkého okolí případy (jeden mi tady sedí přímo u klávesnice), kdy si někdo, když ho jinej nasere, nejde pro ostrý slovo daleko. Ale musí to mít hlavu a patu.

Dobře si pak Méďa Néďa naběh na vidle, když začal na Svobodu machrovat, že: "A ty seš prosím tě kdo? Máš vůbec nějaký jméno? Ty seš z nějakýho krajskýho přeboru nebo co?"

Načež mu, pokud Dark slyšel dobře, Tomáš Svoboda připomněl, že zrovna on je ten, který loni (když hrál ještě za Slavii) gólem v posledním zápase série v prodloužení poslal Liberec ven z play-off. A bylo vymalováno.

Nedvěd už se zmohl jenom na obligátní: "Běž mu vykouřit čuráka ..." bez bližší specifikace, kdo má být oním šťastným tentokrát.

Fajné. Že běžná hokejka není žádnej hlubokej myslitel (čest výjimkám), to je asi i laikovi známý fakt (nicméně jsou na tom pořád o několik koňských délek líp než průměrnej čutálista). I bych asi akceptoval, kdyby dialogy na takovéhle úrovni vedl nějakej mládežník, kterej má za úkol bejt provokatér, byť na to nemá intelektuální kapacitu. Ale, kurva, kapitán mužstva a kapitán reprezentace?!? Jakože signatář Charty Fair-Play? Kapitán má být osobnost trochu na úrovni. Kapitán repre několikanásobně.

No, tak nevím. Já měl Néďu vždycky za relativního sympaťáka. A asi docela dost lidí.

Ale zase jsem aspoň asi poprvé slyšel bučení komplet celýho stadionu, kdykoli se po zbývající minuty dostal k puku.



Jaroslav Kudrna šmártá pěstí v obličeji Miroslava Holce.


Férový souboj Davida Šticha (189 cm, 104 kg) proti Romanu Eratovi (178 cm, 85 kg).


A obsáhlý proslov z oblasti pornografie s homosexuální tématikou v podání kapitána reprezentace Petra Nedvěda.
(Více foto ze zápasu zde ...)

Vodkaz nafurt   

Pondělí, 30.01.2012

Vodkaz nafurt   

Neděle, 29.01.2012 ... Je to v piči ...

Ach ta moje nemístná filantropie. To mám z toho, že vždycky každému splním kdejakou pičovinu, na všecko hópnu, každýmu sežeru hada.

Vlastně je to dneska, pokud dobře počítám, dvanáct let a dva měsíce, co jsem jakýmsi řízením osudu přišel k Ťapince. Když to tak rekapituluju, hmm ...

Napřed mi obsadila všechny zdroje. Přišla s dvouma igelitkama (ano, já vím, ty se postupně rozrostly na devatenáct igelitek, žehličku, myčku a ... á to je asi tak všechno, známe), začala mi vnášet neklid a chaos do mého spořádaného života.

Prý potřebuje kočičku, protože když jsem v práci (zatímco ona zevlí nad skriptama doma), jest jí smutno.

Uhádal jsem to na pejska. Ten může chodit všeliskde s váma (to kočka může taky, ale též může chodit bez vás). Zařídil jsem jí psa, i obdržela pséka Anďáka.

Jakmile byla ona ve škole či v práci, jejímu psékovi bylo doma smutno. A kvílel tam.

Zařídil jsem druhýho psa, její pes obdržel druhýho psa, tedy čubičku Mášu. Aby dal pokoj. A dal. Mrchuša mu dává takový kapky, že Anďák si dodneška říká, že radš nedržel hubu.

Ťapinka se mne celé ty roky pokouší zapřahovat do péče o svoje psy, přičemž nehorázně tvrdí, že půlka psů je mojich. Ano, Mášenu jsem uzmul místnímu opilci MéďoBéďovi já. Technicky vzato by to tak mohlo být. Ale nelze to brát pouze po této linii, je třeba mít na paměti neustále, že moje půlka psů je jenom příslušenství její půlky psů.

Stejně se v průměru zhruba třetinou podílím na venčení jejích psů a podobně.

Jeden by si řekl, že už by mohla mít dost.

No ... nemá. Veje a kvílí dál.

Začala nedávno zas: prej dítě. Potřebuje dítě. Kurva, k čemu dítě? Nedosti na psech? Má málo starostí?

Ne, dítě je tuze důležité (dodneška se taktně vyhýbá vysvětlení, pro což má tedy býti důležité).

Mám to poslouchat furt? Roky a roky a roky?

Fajn, chce dítě, dostane dítě. Nevydržel jsem a po třech letech líčení, jak je dítě skvělá záležitost (k čemu, kurva, k čemu?) jsem jí zařídil dítě. A to eště origoš, ani ne z útulku.

Dobrá, odbočím ...

Mezi tím ještě požadovala sňatek. Zcela logicky na moje vpodstatě oznamovací sdělení: "Miláčku, potřebuju si koupit novou pušku." Rozumíte? Chápete to? Nevadí, já dodneška taky ne. Ale i sňatek jsem jí splnil, čímž jsem si ulehčil finanční stránku věci (hahaha) a na samopal si vybral v rámci svatebních darů.

Ona si jako protiváhu mojí skříni zbraní pořídila skříň jedů.

Už to tady asi zaznělo, ale těch několik roků u nás vládlo jakési ozbrojené rovnovážné příměří: nikdo nechtěl jít do konfliktu. Ona nepůjde proti spršce střel, já si taky nehodlám koledovat o Vávrovo kafe. Tento stav jsem mírně vychýlil svojí policí fotochemie, uznávám, ale nikterak vážně. Kdo by se s takovým lektvarem vařil? Zůstanu u svých pušek a pistolí pro případ potřeby.

Takže ona svatba, já puška. Ona dítě a já? Už při prvých takových podnětech jsem provokativně donesl aktuální katalog zbrojovky Remington.

Já to mám zcela jasné - Ťapince jsem zařídil dítě, já se odměním za způsobené příkoří brokovnicí nejspíše Remington 870. A to ještě zvažuji, že pokud se finální produkt povede a bude provozuschopný, doplním si pistoli CZ 75 SP-01 Shadow.

Ale porád mi to přijde, že sice zbrojím zbrojím, ale jsem na tom pořád bitý. Jak je tohle možné?

A to už vůbec nehovořím o tom, že Ťapinka se tady producíruje po bytě, předvádí se, jak jí roste břuch (jako že je to něco nového, hahaha), provokativně s ním šťouchá do dveří, že už nedošáhne rukama, že má už jako velký buben (jako že je to něco nového, hahaha), a vyžaduje kdejaké úlevy. Nebo provokativně vstává ve tři ráno a chodí vhrnout, čímž mne ruší od temnokomornických zálib v sousední koupelně.

Zcela vážně mne začínají děsit jakoby "mimoděk" do hovoru vnesené doplňky, kde už se zamýšlí, jak já se o její dítě budu starat a jak mne zapřáhne. Jak se přestanu flákat po nocích se slečnami, fotoaparáty, slečnami a fotoaparáty, kamarády, jinými cizími dětmi, jakož i se zašívat v pracovně, v koupelně nebo dokonce v jiném okrese či v Africe a tak.

Přičemž na mne pořád doráží, kdy jako si to já zveřejním ve svém deníčku? Nepochopitelné? Ano. Zdůvodnění? Aby ona nevypadala na fejcbůku jako ta naprcaná skoromatka, co se jí hormon tlačí na mozek a musí všude všechno zasrat svým potenciálním dítětem. A já s tím, do hadích čuráků, jako co? Já s tím to, že já si mám zveřejnit chválupějící zápisek o jejím dítěti asi. Jako bych asi neměl dost starostí s chrápáním na kře ledové a focením válečných bitev nebo co.

Já její schéma uvažování prostě nechápu. Vizi rozumím - ona mi hodí na krk svoje psy a svoje dítě a přijde příště s ještě skandálnějším požadavkem. Ač nevím, co by mělo být tak šílenějšího, než tendlencten Alien.

Nicméně je třeba v prvé řadě dozbrojit. To mi přijde jako klíčová otázka pro toto čtvrtletí.


Seznamte se: Alien. Mám pocit, že je to v piči.


(Snímek teda už dva tejdny asi starý, ale jaksi se mi hodí k dnešnímu zápisku.)

Vodkaz nafurt   

Sobota, 28.01.2012 ... Survive ...

Ráno mne budí mrazem tlumené hlasy někdy kolem sedmé hodiny. Už se vstává, Howadoor vaří děckám čaj a mně kafe. Výtečný servis.

Následně své hodinky s teploměrem klade na stan, ty se po čtvrthodině temperování ustálí na teplotě -12.8°C. Otázkou je, nakolik to může být spolehlivé, takhle by v noci mohlo být i k mínus patnácti. Pod mínus deset bylo určitě. Úkol splněn.

Vodlitci dostávaj diplomy. Mne opravdu překvapil ten nejmenší. V noci jsem ho slyšel nějak cosi pípat, tatík mu z polospánku upravil spacák a bylo vyřešeno. Dobrej, vopravdu.

Zrovna tohle trio (tatík plus dva kluci) si vyzvedává ráno maminka, taky dostane diplom za trpělivost s chlapama, nakonec se z ní vyklube moje bývalá sousedka tady o dva vchody dál. Produkujeme na Lesné kvalitní materiál zkrátka asi.

Zkrátka asi takhle ...

No a já namísto rozmrzání v teple domova startuju zeleného oře a přesouvám se rozmrzat do ArmyBaru v ArmyParku u Ořechova na zimní bitvu o Nikopolskou kapsu.

O tom detailní pojednání zde ...

Tak jest.


Závěr polární noci a Nikopolská kapsa. Dvě bojové akce. Podrobnější fotogalerie na odkazech výše.

Vodkaz nafurt   

Pátek, 27.01.2012 ... Polární noc, má zvláštní moc ...

Na pátek a sobotu jsem měl svého času (ještě v pátek kolem druhé hodiny odpolední) poměrně jasný program. V pátek howadná akce s panem Howadoorem - polární noc pro bystrcké piškoty. Vize byla v sobotu dopoledne doma, v teple, nějaká ta administrativa, resty, domácí práce, resty v domácích pracích a podobně.

A bylo by to tak i zůstalo, kdybych zas neměl hloupé připomínky po Fejsbůku na lidi okolo, kde mi pak mezi vyčiňováním za to, jaký jsem parchant, slečna Viki vpálila mezi oči: "A co Ořechov zejtra? He? Budeš?"

Kurva, Ořechov? Jsem někde ztratil tři měsíce nebo co? Jak Ořechov?

Pak mi to zčásti došlo, zčásti bylo objasněno: zimní Ořechov. Areál Ořechov, jinak dočista ne tamten Ořechov. Zimní bitva, "Nikopolská kapsa".

Tak otázku přeformulujeme: Jak, híml, zimní nikopolský Ořechov a já o tom jako válečný reportér nic nevím? Aké sú to tuná poriadky?

Otázky zodpoví dva telefonáty: "velkému malému muži" Danovi - říditeli ArmyParku (tlumočit tu pasáž "Kurva, Ořechov?", pozvat se a vyjednat si svá privilegia), dále pak manželce (seznámit se situací a ozřejmit jí, že může vlčit i větší část soboty, to celé maskované poníženým dotazem). Krom střídmého vybavení na jednu noc kdesi v lesi v jinovatce tedy ještě obratem dobalit navíc svetr, náhradní ponožky, nabíječku k fotoakumulátoru, hrstku cigaret a něco dalšího vod jídla. Vlastně to nebylo až tak zlé ta operativa.

No a tak směle polárničit skrz noc ...

Vymyslel to někdy snad už v průběhu takového října nebo listopádu pan Howadoor. Že úžasná akce pro dětišššky, táboření na kře ledové, na zamrzlém Pryglu. Dobrá, buďme soudní, za toto snad nemůže Howadůr, takhle srandovní zimu fakt nepamatuju. Že přehrada nezamrzla (alespoň ne natolik, aby se na ní dalo bezpečně stanovat), to si mnozí všimli, to při tomto počasí dojde aj blbcovi. Pravý polárník si piču může vybírat, jakou kru k přenocování zvolí. My můžem. Yes, we can. Pročež byla nakonec akce relokalizována na louku za Bystrcem. Poznámka na okraj: já mu tam (kdoví proč) měl simulovat velitele polární výpravy.

Spíchli jsme se dneska U Kaluže, což jest nová malá velkolepá putyka Dra Loužičky blíže Kaluže aka Pryglu, dali si něco k jídlu a přeparkovali mého Oslíka mezi paneláky. Za něž, asi 400 metrů, jsme se pěšmo přemístili na dobrodružný nocleh.

Rozumějte: když máte bandu parchantíků třeba v oddíle, který si drezůrujete rok až léta, můžete s nima takový komedaj pořádat do zblbnutí. V lese, ve sněhu, v dešti. Když jsou to náhodně sebraný z ulice, navíc fakt malý haranťata bez jakékoliv průpravy, je to pro ně skutečně dobrodrůžo, ačkoli se tam dá přijet autem a viděj si od stanu na panelák. Vo tym žádná.

Ono to byla taky veskrze komorní akce - nakonec nevysrabily úhrnem čtyři děcka (a z toho ještě jedno Howadooří). Ale aj to se počítá. A temu nejmladšímu piškotovi bylo asi pět let. Každopádně předškolní. Tvrďák.

Takže jsme se tam přibatolili, postavili svoje stany, počkali na rodiče s dětma, pomohli jim se stanama, Howadoor rozdmýchal oheň.

Zbytek večera mělo probíhat vaření čaje a povídání polárnických historek.

Já kromě "Egi se vysral Howadooru na Tatry" nebo "Pán Krtko ide hore kopcom" žádné pořádné neznám, pročež jsem se tvářil velitelsky a nechal Viktora hovořit o zhynulé polární výpravě, jež sežrala parazity prolezlého ledního medvěda, a dále pak hvězdářskou historku, kterak se k zániku blíží hvězda Betelgeuze v souhvězdí Orionu, takže s velkou pravděpodobností za krátkou dobu vybouchne, tak v řádu deseti až milionu let (plus mínus asi čtrnáct dní). Besedu vhodně doplnil jeden z tatíků - žurnálista z oboru kosmonautiky.

Při vaření čaje (a svařáku pro dospělé) Howadooru asi třikrát ejakuloval benzínový vařič, pročež jsme to měli i s ohňostrojem, proti nimž web Bystrčník jinak agilně horuje.

Děcka se postupně nasoukaly do stanů, my taktéž.

Jak mám teď takovej převrácenej režim, ještě jsem zaspal do hlubokého popolední, jaksi jsem měl problém zabrat špónu. Já mám pocit, že jsem po ulehnutí tak na hodinku zdřímnul, ale pak jsem se vzbudil a čumákoval. Sežral Tatranku. Napil se ledové tříště. Před druhou jsem to nevydržel, rozmrazil zip od stanu, povylezl a zapálil si. Furt, jak jsem se pak ještě hodinku převaloval, jsem měl pocit, že dělám pekelnej kravál, že musím celý ležení vzbudit. Ale pořád se kolem ozývalo tlumené chrápání ze tří směrů. Nechápu.

Nakonec jsem zabral a chrněl až do odporně časného rána.



Howadoorova pečlivě nacvičená historka na téma blízké exploze Betelgeuze v rozmezí deseti až milionu let.


Howadoorova pečlivě nacvičená kreace na téma blízké exploze benzínového vařiče.

Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 26.01.2012 ... Egi požárníkem ...

Víte, jak se dřív říkalo "hasičům" poměrně nelogicky "požárníci", než někdo začal poukazovat na to, že hasiči mají dělat hašení a požárníci dělat požáry?

Ťapinka někdy o víkendu umyla sporák. Prej byl špinavej. Umyla ho tak důsledně, že vůbec nehořel. Dá rozum, sporák, kterej nehoří, na tom se nedá vařit, proto zůstane poměrně dlouho čistej, žáno?

No dobře, natekla jí někam voda asi nebo tak něco, fungoval trochu ten nejmenší a nejpitomější hořák, na kterým se nic moc kloudnýho nedá uvařit, jak to vyschlo, probral se jeden z těch středních. No dobrá. Ale furt jenom dva ze čtyř a hlavně ne ten velkej, kterej by byl poměrně důležitej. Na tom se vaří ty zásadní věci - papiňák guláše, kýbl brambor a tak.

Já si, do piči, říkal, jaká je to dneska vpodstatě nuda (pro nezúčastněného pozorovatele a deníčkového zevla, pro mne ne), kdy se hrabu ve fotkách (klasických i digitálních), paty z baráku jsem nevytáh. Vlastně vytáh, s papírem do kontejneru na rohu ulice a k velkopapírníkovi Dandejsovi Jandejsovi na tomtéž rohu ulice (ano, v tomto pořadí, nejsem debil, abych nakoupil u papírníka a šel to hodit do kontyšu). Ale nic, co by stálo za sólo zmínku, říkal jsem si: prdneš čumerákům fotku, eště jsem kvůli tomu dělal spejšl koláž, aby se neřeklo, a máš vystaráno.

Jak jsem si teď tak o půl druhé ráno ohříval polívku, zas mne zaujal problém nefunkčního velkého hořáku. Tak vyschnutí nepomohlo, jestli tam snad Ťapince napadal ký bordel? Zkusím tomu trochu pomoct tlakovým vzduchem, tím třeba ofoukávám sklo na kinofilmovém scanneru, občas objektivy a vůbec takové věci, co potřebuju zbavit prachu a drobných nečistot.

Jasný, vím, že to obsahuje propan-butan. Ale ne, že JENOM propan-butan. Nebo že né tolik. Zkrátka jsem myslel, že je to jenom příměs nebo co.

A jak dobře známo: "Vojáci, myslet znamená hovno vědět," jak říkával náš pan podporučík.

Co jsem hlavně netušil, že to bude taková šlupka.

Že vyšlehnou plameny všema spárama mezi plechama a začne hořet napadaná mastnota a drobky za šporhéltem. Kurva. Eště by tak mohla prohořet přívodní hadice a mohli bysme vylítnout do luftu celí sakumprásk, ne? To je iné kafé, než moje zásoby munice.

No jo, no.

Trochu mi to připomnělo moment, kdy se tatík snažil zapálit (tehdy ještě) plynovou troubu a furt mu zhášely sirky. Jak pořád držel ten knoflík od plynu, plyn šel, šel a šel, tatíkovi se podařilo jednu sirku rožnout, strčit do trouby ... a byla to taková perda, že plameny olízly až špajz a tatík leknutím málem zboural ledničku.

Furt se holt člověk učí.

Zkusil jsem ještě profouknout ten zbylý čtvrtý hořák (který ovšem nefungoval pořádně už před Ťapinčiným mytím) a teď mám strach jít to do té kuchyně vyzkoušet. Nechám to chvílu vyvětrat a uvidím. Čtěte zejtra (vlastně dneska ráno už) černou kroniku kdyžak ...


Vodkaz nafurt   

Středa, 25.01.2012

Vodkaz nafurt   

Úterý, 24.01.2012 ... Egi junior ...

Podopisoval jsem si zase po čase jen tak cvičně s jednou personální agenturou a formálně se otázal na asi tři nebo čtyři pracovní pozice, které mne tam jakž takž zaujaly.

Jedna z nich zněla zase jako "Senior Server Windows Kdesicosi".

Sličná svlečna z agentůry mi promptně odpověděla, některé schválila, u téhle měla poznámku, že: "... obávám se, že na seniora byste potřeboval více zkušeností."

Eh?

Dobrá, velkoryse pomíjím fakt, že věkově ve svém předdůchodovém věku do této kategorie pomalu mířím. O takovéhoto seniora ale asi zas až tak nejde, věřím. Ale s těma zkušenostma?

V zadání měli všehovšudy požadavek "minimálně dva roky zkušenost ve Windows, minimálně dva roky zkušenost s hardwarem". Hm. Mám dvacet a dvacet, kde je křeč? Nepředpokládám, že by v oné dynamické světové firmě byl aktuálně vůbec někdo, kdo alespoň pamatuje Windows 2.0 (jež mi tu ještě někde leží na sedmi 5.25" disketách). Nebo průmyslové nasazení Windows NT serveru. Ale co už s nima.

Na tento můj podotek reagovala s tím, že "seniorita se neměří pouze lety, ale především náplní práce, hloubkou znalostí o technologiích a zároveň firmami, kterými člověk prošel".

Čili asi "čím víc fluktuant, tím víc senior"? Nebo "čím víc zmrdifirma, tím víc senior"?

Ale jo, já se hádat nebudu, ačkoli v armádě jsem byl taky původně zařazen jako jakýsi "Starší autoelektromechanik - střelec" nebo co, čili "senior", a to aniž bych kdy viděl armádnímu vozidlu pod kapotu. A jak mi to šlo, che. Tak důsledně jsem se vyhýbal jakémukoliv spojení s autoelektromechanikováním, až jsem byl vyhodnocen jako úplně nejlepší starší autoelektromechanik a jmenován velitelem družstva (a cyklus se mohl opakovat). Senior prej ...

Nakonec mi tam přidala eště jakýsi 2nd Level zasnějakejčičmunda, a taky to šlo. Uvidíme s lety.

EDIT: Tak mne napadá ...
"Seniorita se měří mj. firmami, kterými člověk prošel ..." se dá taky říct jako "Seniorita se měří mj. firmami, které se na ní podílely ..." případně "... které se na ní vystřídaly."
A teď si představte, že používáte cizí termity tak suterénně, že se vám to jednou vrátí jako buzerant ...
Seniorita se taky dá při trochu špatném pochopení považovat za seňoritu.
Seňorita se měří počtem firem, které se na ní vystřídaly ...
Čím víc kurva, tím víc seňorita ... :o))



Pekelné inferno nad Kokotovicema ...

Hokej: Kometa vs. Kladno ... zas infarktových 1:0


(Foto ze zápasu zde ...)

Vodkaz nafurt   

Pondělí, 23.01.2012 ... Kočkování ...

Kočkování ...

To se dá taky říct jinak jako třeba pošťuchování, že? Šťouchání. A tak.

Pak už rozumím původu toho slova.

Nám tady na ulici kočkují kočky, páč jsou zblblý propagandou a myslej si, že už je jaro ...


Ale jak jí dává, tak jí dává. A eště při tom furt ostražitě mžourá jedním okem přes tu svoji matraci, jestli ho nejde někdo kopnout do řiti.
Pak jich tady, sviní vřískavejch, nemá bejt tolik ...

Vodkaz nafurt   

Neděle, 22.01.2012 ... Jak když najdeš ...

Jak jsem si za nocí dodělal konečně v rámci tadydlenctěch experimentů třeba balík papírových fotek z letní vody, chtěl jsem si je napašírovat do fotoalba. Podle mých znalostí jsem měl doma ještě jedno volné mít.

Tušil jsem, že v tom jednom šupleti nebude (a taky nebylo, ačkoli jsem ho záhy našel, dokonce na jednom z předpokládaných míst, neuvěřitelné) ...

Ale že v tom šupleti najdu stovkovou krabici fotopapírů, nemlich těch samejch, který jsem si šel v pátek extra kupovat (aby mi pak nakonec krabička přesně do mrtě vyšla - poslední snímek na poslední papír), tak to jsem teda nepředpokládal. Nevzpomněl jsem si, že jsem expandoval o další zásuvku. Jo, že tam mám kromě těchto (10x15) ještě dvě další stovky 13x18, to bylo taky poměrně milé překvápko.

Ale co, to se záhy spotřebuje. Když se podívám, kolik filmů mi tu ještě visí ...


Vodkaz nafurt   

Sobota, 21.01.2012 ... Zmizelé osoby ...

Já to říkám pořád - na klasické fotografii je nejhezčí to tajemno při vyvolávání negativu. Když do toho nevidíte. Máte špulku, na níž tušíte, že by měly bejt nějaký vobrázky, namotáte do tanku a zalejete vývojkou. Pak vypláchnete. A ustalovač. A teprve za dvacet minut až třeba dvě hodiny víte, jak jste dopadli. Moment překvapení. Vytáhnete (zpravidla ještě před praním) a nejlepší moment je, když můžete říct: "Uff". Copak vo to, až už máte ten filmovej pás a vidíte na něm políčka, to už je pak dobrý, to už víte, že z toho něco bude, aspoň něco, byť třeba prapodivného. Avšak ten začátek, to jsou nervy, to jsou nervy ...

Dneska, kdy třeba na cestách fotíte na digitál a s klasikou si jenom tak ťuťuňuňu hrajete pro dobrou náladu, to néni nic. Když jste se vrátili z dovolené a neměli jste nic jiného, než pár kinofilmů nebo svitků, to bylo iné kafé. Zkurvíte už negativní proces a jste bez fotek sakumprásk (a ne, že by vám to v komunálních službách nemohli zkurvit zrovna tak). Na druhou stranu to může fungovat i naopak - vzpomínám letos na Sázavě, jak mi chcípla paměťová karta (byť jsem z ní pak takřka všechny snímky krom asi dvou zachránil), takže kinofilmový kompakt Vilija byl jediný, ve kterém se mi mohly nalézat nějaké fotografie (a to ještě zas s tím prvkem té nejistoty).

Vlastně nepamatuju, že bych kdy zcela zničil negativ. Že bych do toho nalil napřed ustalovač, rozpustil emulzi nebo provedl něco podobně chytrého. Když stál film za hovno (špatně exponovanej třeba), rovnal se tomu i výsledek. Ale kompletně jsem snad nepokazil asi nic.

To platí samozřejmě za předpokladu, že ten film máte opravdu nafocený.

Takže si tak namotám do vývojnice ty moje dvoudenní fotopokusy, zaliju Rodinalem v homeopatickém ředění 1+100, nechám to tam pro jistotu aspoň půl hodiny s občasným párkrát překlopením, vypláchnu, ustálím ...

Jo, hezký.

Ba dokonce to vypadalo, že se ten film umoudřil (z té metráže už to taky nebyl první závit, tím to taky možná může bejt). Zatmavlý je to zase jako kráva, ale ty obrázky jsou tam takový ostřejší, líp prokreslený, bez tolika šmouh všude ...

Akorát ...

Taky jste si u včerejšího zápisku říkali, kde je rabín? A kočenka s reklamou a kulišák z tyjátru?

No, sú neni.

Ale to nelze přičítat prošlému filmu ani vyvolávací technice.

Po středně dlouhém bádání jsem došel ke smutnému zjištění, že Praktice EE2 od pana Norníka nefunguje závěrka. Teda - ona hezky cvaká, vypadá to, že všechno šlape, jenom prostě neotevírá. Klapne, proběhne po své trase, ale chybí tam ten moment, kdy by mezi lamelama vznikla ta prodleva pro expozici. Neprojde světlo. Funguje jenom čas "B".

Takže všichni rabíni a kulišáci jsou ... no tam, kde jsou, já jenom vím, kde nejsou: na mých fotkách. Kurvadrát.


Vodkaz nafurt   

Pátek, 20.01.2012 ... Rabín, hampejz, Kometa ...

Pln optimismu jsem namotal do kazety další metr pade z letité Orwo metráže, klapnul to do Prakticy EE2 od páně Norníka a před hokejem vyrazil do ulic udělat pár testovacích snímků a zakoupit fotopapíři.

Stromeček, domeček, somrák (ten vám nezdrhne, když předstírá, že je chromej), kočenka coby pochodující reklama (ta nemůže píčovat, páč je placená, aby se vystavovala). A tak, prostě domy, lidi.

Za okruh přes půl Svoboďáku od České k čuráku a pak na Běhounskou jsem potkal chabé tři známé. Jednoho motožurnálistu a známého od bráchy (to je furt jenom jeden). Pak jednoho mého známého kulišáka z tyjátru.

A pak na Běhounské spolužáka Tučňáka, an je brněnským rabínem.

"Hele, Radis, udělám si na tobě pokus s portrétkou, seš takovej výraznej typ ..."

"Jo, klidně, ale musíš si pospíšit, protože nám za chvíli začíná šábes."

Eh? Chápu šábes a v hrubých obrysech jeho nástin v judaismu. Pro laika hlavní zřejmý rys: Židi (nebo obecně jedinci sdílející židovskou víru) nesmí pracovat. Ne, že chodit do rachoty, ale dělat prakticky cokoli všedního. Židovští učenci vedou sáhodlouhé dišputace, co ještě není a co už je práce. Pročež se dle dostupných informací lze třeba v Izraeli setkat s výtahy, které jezdí nazdařbůh celý šábes budovou a do zblbnutí zastavují v každém patře, protože zmáčknutí tlačítka by pro věřící jistého stupně ortodoxnosti byla už práce. A to by museli pěšky a to je taky asi práce. A tak lze akceptovat, že rabín Tučňák považuje asi za práci pózování na fotografii.

Mám jedinou poznámku - měl jsem celou dobu zato, že šábes je sobota. A vono hovno, jak se mi dostane štandopédního vysvětlení: od pátečního západu slunce. A ten je podle astrologů a rosničkářů asi za čtyři minuty, takže fotit teď a nesrat se s tím. Vida, člověk se furt učí.

Šlehnu si dva rabíny na Orwo a nechám Radka spěchat za jeho povinnostma.



Fotka hampýzu cestou na hokej ...


Fotka telefonu cestou z hokeje ...


A abych nezapomněl, Kometa vyhrála nad Třincem 1:0.
(Více foto ze zápasu zde ...)

Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 19.01.2012 ... Když jste tak chytří ...

Ty píčo, vono to fakt fotí ...

Vzal jsem exponovaný, desítky let prošlý negativ Orwo NP55, namotal do tanku, solidně vykoupal v Rodinalu (dobrá, pro čtenáře Jirku, on je do do detailu vzato klon od Fomy - Fomadon R09). A co myslíte? Bylo to tam.

Fajn, zrnité jak kráva, tu bílá šmouha, tu černá šmouha, něco slité a nezřetelné ... Dva z deseti snímků použitelné (to jsem zkoušel už hodně za šera předevčírem, ty včerejší jsou lepší).

Ale to se dá považovat za kreativitu. Kreativitu toho filmu. Něco vyfoťte, pak máte něco na fotce. V tomto případě se to první něco nemusí až tak docela rovnat tomu druhému něčemu.

Hnedle máte umění, aniž byste se o to přespříliš snažili či zasadili.


Když už to vypadalo, že budu mít klid, ozval se mi pan Čé, šéfredaktor redakce Komety, jestli nechci jít fotit nějakej srandahokej - on a jeho kumpáni, ideální čas pro takovou kratochvíli jest 22:30-23:30.

Jak se vždycky říká: "Zkuste si to sami, když jste tak chytří," Čé se této myšlénky chytil a zkouší.

Jo, dobrý. Sice na mládežnických halách tma jak v prdeli, nepříjemno už od pohledu.

A ten hokej, no ... dobře, nemusím mít zrovna hen tu extraligu, ale mně vám to přišlo, že voni dělali samý takový zhusta nepředpokladatelný věci. To máte tak ve voku: hráč tady, hráč tam, tenhle má puk, tak za chvíli bude puk támhle a sjedou se tam jeden útočník a jeden obránce protějšího týmu. A vono hovno. Tady to prostě chtělo namířit a cvakat. Je zcela jedno co.

Výsledek byl cca 19:17, to už jsem tam drze pochodoval po střídačkách a brblal si: "Fajn, tak tyhle tři minuty padnou dva góly hen do týhle branky ...". A takyže jo.

Ale ne, ryze vážně: zaslouží si to obdiv, protože já bych se na tych bruslách zabil metr od mantinelu. A baron de Coubertain by z nich měl jistě radost. Vo to de, ne?



Hokejový žurnálista a šéfredaktor pan Čé (v černém) při přátelském utkání. Na postu obránce. Asi ledacos odkoukal.
Například to, že po takovéto situaci zpravidla následuje přímá přihrávka bílému útočníkovi před branku černých.

Vodkaz nafurt   

Středa, 18.01.2012 ... Z pracáku do hospody ...

Navštívil jsem slzavé oudolí, ehm, teda ... Úřad práce.

"Máte práci?"

"Nemám. A vy?"

"My taky ne, zkuste se zeptat za čtvrt roku, třeba přivezou ..."

No ne, kecám samozřejmě. Ve skutečnosti jsme s paní sepsali "Individuální akční plán" či co, čili jsem jí zaškrtal ve formuláři, že budu hledat (i nadále) v inzerátech a případné zaměstnavatele (i nadále) kontaktovat. Až pak přišla ta epizoda s tím dubnovým termínem ...

Aspoň jsem se mezitím vydrápal na nedaleký železniční násep a udělal si pár cvičně pracovních fotek. Tak psama posranej násep jsem už dlouho neviděl. Od Cikánů tábořících v přilehlých částech Bronxu (a že z nich na tom pracáku není ani čapa?) to težko bude, u nich by pes jakožto skladová zásoba tak dlouho nevydržel. A jak hovna houstnou směrem k bráně přilehlého průmyslového areálu, řekl bych, že tam nějakej noční vratočuč venčí služebního šakala. Ale dobře tak - tam nemá kdo co šmajdat. Teda kromě mne.


Odtam jsem se plynule přesunul do hospody za slepejšama, kde probíhala mocná hudební akce.

Kterýsik pakokot si minule vyvzpomněl, že by mohl Pepé donést kytaru, že se jako zahraje a zazpívá. A to Pepé jo, to jak ho někdo takhle pošimrá na ovárku, to on tuze rád. A že prej nejlíp, když vezmu kytáru i já, bude nás víc, nebudeme se bát slepejšů nic. No, já mu říkal, že s těmadle pacientama je to na hovno. Že to jsou jenom jejich ožralecké žgryndy, že to bude stát za piču. Nedal si říct. Co s ním mám dělat?

Tak jsem kytáru vzal, že mu budu krejt záda. A stálo to za piču. Když už si to někdo vymyslí, tak by se moh hodiny zpěvu buď účastnit, nebo aspoň držet hubu. Ale to voni né. Bača potřebuje vedle Pepého čtvrt hodiny telefonovat cosi kvůli čachrům s nemovitostma, pak to halasně probírat s Tetkou Králičkou, Myš do toho řve, ta Uřvaná do toho taky řve, to je na přesdržku.

Jak přidáte na hlasitosti, abyste je přeřvali, přidaj voni taky, abyste je nerušili v hovoru. Čuráci. Pepé byl zchmuřen. Což se mu nelze divit. Taky bych byl, kdybych to byl býval nepředpokládal. Aspoň ví, že mi má věřit.

Když se jich část podařilo eliminovat (z putyky aus), bylo to vo něco lepčí.

Ale kdepak. Nápad dobrej, ale příště tak na golfu za tůjema. A jak přijde nějakej psycho, co bude chtít kdákat, dostane pohrabáčem mezi čelisti.



Nevesely, truchlivy, jsou ty kraje Úřadu práce. Takhle si představuju tu výslechovou čekárnu v horečce,
jak ji popisoval Julda Fulda (ten echt, ne modrá straka z Bážin).
Ouřadní den, čtyři hodiny. Kde je ta krize? Kde jsou ty davy zkroušených nezaměstnaných?

Vodkaz nafurt   

Úterý, 17.01.2012 ... Kutilství, verze 21. století ...

Seru se s noutbukem pro Tetku Králičku a tak ... a v mezičase si bádám. Vlastně už od minulé noci ...

Praktica od pana Norníka měla dvě úskalí.

Za prvé - objektiv nezavíral clonu. Chvíli jsem dumal. Pak vzal hodinářský šroubovák a prostě udělal rozborku a sborku. Jeden takový zobáček přeskočený, pche, kampak na nás s tím? Že jsem doposud nikdy nerozebíral objektiv? No a?

Druhé takové úskalí je zajímavější - baterie.

Bez baterie to sice fotí, ale tak nějak ne v celé škále, jak by si fotograf představoval. Tvrdošíjně to dává pouze čas 1/30s a nenaděláte nic. Divné, ale jasně popsané i v (originálním) manuálu. Jak by řekl pan Lesejk, šiditel od "KamSeNaNásHrabete?": "To není chyba, to je vlastnost !!" Není šalina, není focení.

Zádrhel je, že to používá 4.5V baterie typu Varta V21 PX. Vypadá to jako prachsprostá tužkovka plus mínus, je to něco jinýho. Jak jsem hledal - sice se možná dá sehnat, ale tak za tři kila. V baterkárně na Slovákové by to jistě měli (nebo "Co nemáme, objednáme"), ale nějak se mi to nelíbí.

Já už tohle znám, taky od Prakticy, od BX20. Podobnou kurvu to chce, prej V28 PX. Šestivoltovou. Jenomže když ji vykostíte, vypadnou vám z ní čtyři knoflíkový LR44. A to už je iné kafé. Aktuálně to místo nákupů nových řeším čtyřma těma knoflíkama staženejma izolačkou k sobě.

Tohle by mohlo chtít taky nějakou podobnou hajzlovinu.

A richtik - stačí se zeptat strejdy Gůgla a on vám obratem vyplivne nápad, jak si totéž poskládat z kousku výkresu, izolepy, tří knoflíkovejch LR44, pružinky, šroubu a matičky. I s popisem rozměrů toho všeho herberku.

Blbý je, že jsem neměl patřičnou pružinku. No fakt. Kde co tady je, ale takovýhle pérko ne. Jasně, v Morovicích kousek od Pičoslavi je přímo firma s nápisem "Prodej pružin". Ale mám já zaručený, že tam budou mít takovou malou mrchu? A jsem idiot, abych kvůli tomu jezdil sto kiláků? Ne, ne, na to se musí systémově.

Ještě jsem do toho vmísil druhou kolej experimentů. Jak může fungovat ten dvacet let prošlý a normálně v komoře v polici skladovaný film? Orwo NP55? Kdysi to byl pověstnej dederónskej materiál. Co s ním? Buď bude úplně kaput, nebo bude dávat velmi zajímavé výsledky s vlastníma invencema. Tam může být právě kouzlo v naprosto náhodných chybách. No a tak co? Vykostil jsem si jednu prázdnou filmovou kazetu, zavřel se na hajzl, z metráže odmotal tak na délku ruky a navinul do kazety. A sáhl jsem po Zenitu od Altaira, ten vypadá, že maká v pořádku, tak to na něm odtestujeme.

Pročež jsem se sbalil a vyrazil nejdřív k holiči.

"Ostříháte mně fousy?"

"Jasně, posaďte se, jak to chcete?"

"Čtyřmilimetrovej nástavec furt u vás nemáte, co? Tak tři milimetry, komplet."

"Tři milimetry po celé hlavě?!?"

"Ne, prosil bych jenom dole, to nahoře nejsou fousy ..."

Dokud mi neprojela nejprve dálnici uprostřed hlavy jak kdysi Marťan opilci MéďoBéďovi, tak jsme si to vykomunikovali naštěstí včas.

U Žouželky jsem zakoupil šroub, matici a pružinu do zahradnických nůžek, přesně to, co jsem potřeboval. 27 Kč, z toho 25 ta pružinka. A v jejich elektrofiliálce tři baterie knoflíkový LR44 po patnácti kačkách.

A u Dandejsa Jandejsa, velkopapírníka na rohu ulice, pak ještě jeden výkres za korunu a špulku tenké izolepy za deset.

Dle návodu jsem sestavil určenou rourku, nacpal do ní baterie, pružinku, šroub, matici ...

... a jede to jak kuna, jak by řekl klasik. Ručička expozimetru lítá v hledáčku jak šuspajtl, závěrka cvaká na poslech ve správných délkách zhruba.

Teď ovšem se musím ještě na den nebo dva vrátit k Zenitu 11, ve kterým mám to starý Orwo, jsem to možná s tím metrem přehnal, ale narvu do toho ještě zdeset snímečků, dnes se mi už nechtělo. Pak namícháme homeopatický roztok Rodinalu a to by bylo, aby nebylo. A kdyby nebylo, tak čo? Něposerem sa. Zcela čistý a kvalitní to nebude - mám to padesát na padesát: buť to bude úžasně "kreativní", nebo černý jak šůviks. To je na tom vůbec to nejzajímavější - jak třeba taky dva dny fotíte a vůbec nemáte ponětí, jestli ten film není už od počátku v piči zcela a nezvratně, cheche. Překvápko. Surprise. Überraschung.


Vodkaz nafurt   

Pondělí, 16.01.2012 ... Pět za čtyři měsíce, to jde ...

Zastavil mne onehdá po domovní/uliční schůzi takovej starej pán, 80+, představil se jako pan Norník, od vidění z ulice jsem ho asi znal, ale pravděpodobně jsme spolu nějak nemluvili doteď. Tak mne zahaltoval s dotazem: "Nezlobte se, ale vy vypadáte tak ... ehm ... počítačově ...". A prý jestli bych mu neporadil s něčím, především pak s grafickým "programem" GIMP? Jestli tomu rozumím?

Nóóó ... rozumím, rozumím. Co bych nerozuměl? Grafickej editor jak grafickej editor. Ale zrovna z GIMPu, kterej jsem byl nucenej několikrát použít v nouzi nejvyšší, z toho mi naskakuje kopřivka a z jeho pojmů jako "Škálování" namísto normální změny velikosti a z jeho tlačítka "Budiž" místo zprofanovaného OK, z toho mívám vždycky ještě pár nocí špatný spaní. A to je ještě dobrý, taky mohlo to tlačítko znít "Staniž se", že? Ale když jemu kdosi naklavíroval GIMP, tak mu v tom nebudu dělat paseku.

Prostě klasika: takovej pohoda děda, kterýho to ohromně zajímá, bohužel mu, jako většině ostatních, chybí elementární základy. Tak se v tom plácá. Vlastně něco jako soused Vyhlídka (vida, za tím bych se měl někdy taky stavit, aby neřek, že mu zanáším). Pan Norník zná pojem "stáhnout" nebo "uložit", čemuž soused Vyhlídka říká univerzálně "lapnout" nebo "gafnout" (což ovšem může znamenat v jeho terminologii naprosto cokoli a z jakéhokoliv oboru), soused Vyhlídka sice moc neví, jakým způsobem soubor třeba získal, ale narozdíl od pana Norníka zpravidla ví, kam ho umístil (aniž by kterýkoliv z nich měl ponětí jak). Dělám si z nich prdel, nezaslouží si to až tak docela. Zpravidla si nakonec nějak poradí. Texťák, mail a Skype je v jejich dovednosti plně.

Takže tradice - stavit se, hodinu se hrabat v nějakém (z mého úhlu pohledu) triviálním problému (mladšího bych poslal ... na Google), pak plynule v řeči přejít kamsi do historie a nakonec zjistit, že počítač jsme dávno vypnuli a u kafé tam vykecáváme už dvě hodiny.

Dnes mám takový konzultační den pro doochodce - něco s noutbukem pro Tetku Králičku, cosi v domácí síti poladit Pepému, navečer sedím u pana Norníka po asi dvou měsících už na druhé takovéto konzultaci a radím ... s tím samým ze 70%. Beztak nejsem stoprocentně přesvědčen, že to pan Norník pochopil v plném rozsahu onoho metafyzična, pročež dohlížím alespoň, aby si to zapsal tak, aby to byl schopen snad někdy dešifrovat. No, uvidíme.

Nicméně poměrně zajímavější je zcela jiná epizoda ...

Minule jsme se tak bavili o fotografování, včetně toho, že tak všelijak si od známých a přátel vybírám staré foťáky a hraju si s nima (s těma foťákama, ne s přátelama a známýma), temnokomorničím si v koupelně a tak. Ba aj pro něj mám na ukázku jakési noční fotky dneska.

Pročež se pan Norník vytasil s Prakticou EE2. A prej jestli ji nechci ...

"No jo, víte co, ale já beru až takový to, co nikdo nechce. Co dotyčnej neprodá, nechce prodat, nechce se mu prodávat. Já su mezi odmítnutím v bazaru a ekodvorem. Tohle je sice finančně bída, ale pár stovek za to dostat možná můžete. Bysme se mohli kdyžtak podívat a zkusit někde nabídnout," přece jenom ho vidím tak podruhý nebo potřetí v životě.

"Ale co já s tím ...v bazaru to vezmou leda do komise, něco jsem už jednomu chlápkovi dal, prodávat to nějak na inzerát, to je složitý. Zas tak na tom nelpím, já už s tím nic určitě dělat nebudu."

Jak říkám - jak soused Vyhlídka v bleděmodrým, včetně jeho hesla "Já si to do hrobu nevezmu". Aj soused Vyhlídka má Prakticu (LTL3? MTL3? hrál jsem si s ní a půjčoval si od něj objektiv, nepamatuju si přesnej typ, ale je to plus mínus jednu generaci), ten s ní akorát ještě sice sporadicky, ale fotí. By si mohli podat ruce. Aj na patře stejným bydlí, jenom o vchod vedle, hehe.

A tak všelijak dvakrát ještě dokola. Nedal si říct, prej si mám aparát vzít. No tak budu se hádat?

Pročež jsem díky panu Norníkovi navíc ještě hrdým majitelem Prakticy EE2, tzn. z 2. generace řady L. Mimochodem model používaný v kosmu na palubě stanice Saljut 6. K dočtení zde a zde. Zajímavý detaily.

Stejně tak mi pak přibalil nějakou zase vývojnici, nějaké drátěné spouště (jednu s aretací jsem kupoval za nehorázných 50 Kč dva měsíce zpátky v bazáru), soustavu starých blesků, uvidíme, nakolik funkčních, a mimo jiné třeba dvě balení metrážového filmu Orwo NP15 a NP55. Vyrobeno v NDR. Tak na to jsem zvědav přeukrutně taky.

Mimochodem - nevyužil by někdo k něčemu prehistorický diaprojektor a/nebo asi tři krabičky diarámečků?

Když to teda sečtu od konce září od mého svátku, tak to máme:

- Zenit ES od PraPetry
- EXA 500 od Ťapoušů
- Zenit E nefunkční od PalMara
- Zenit 11 minulý tejden od Altaira
- Praktica EE2 dneska od pana Norníka.

Když k tomu připočtu ještě jednu Prakticu MTL5, kterou dostat mám holé tělo, to zkompletuju s objektivem Helios 44 z mrtvého Zenitu od PalMara, jsme do konce ledna na pěti kouscích, a to se bavím jenom o kategorii jednookých zrcadlovek. Víc jak jedna na měsíc. Některý čekají na svoji příležitost (třeba EXA od Ťapoušů vím, že je plně funkční, netřeba na ní nic testovat, zbejvá jenom najít moment, kdy mne napadne něco, k čemu by se hodil styl šedesátých a začátku sedmdesátých let), jiný jsou v režimu pokusů a kompletace. Nicméně to šlape.

Začínám chápat Alloří přístup, kdy tvrdila, že s fotoaparátem se dá mazlit. Dá.

Jenom se děsím toho, že bych někoho nevyhmátl a on takovýho nějakýho mazlíčka vyhodil. Mají ti lidi vůbec srdce?



Dnešní příklad ze sbírky: Praktica EE2 od pana Norníka. Krasavice, ne?
Dobře - prodat, rozumím. Dát Egimu, chápu. Ale dovedete pochopit, že by někdo dokázal takovou hrašššišššku fakt vyhodit?

Vodkaz nafurt   

Neděle, 15.01.2012

Vodkaz nafurt   

Sobota, 14.01.2012

S Ťapinkou na geopičoviny mezi Bílovice a Řícmanice

Vodkaz nafurt   

Pátek, 13.01.2012 ... Rozdíl mezi Asií a ... Asií ...

Ťapince došla vytoužená žehlička objednaná v pondělí.

Rozdíl mezi českým eshopem a Českou poštou při dodání z Prahééé a taiwanským eshopem a čínskou poštou při dodání z Tai-Chung - 2 dny.

Pěkně, pičo, pěkně ...


Kometa vs. Bolehlav, 2:1sn


(Zbytek foto ze zápasu zde ...)

Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 12.01.2012 ... Cos shnilého v lidosprávě? - Hloubková živnostenská kontrola ...

Budím se s hrůzným pocitem. Co se děje? Aha, čeká mne živnostenská kontrola. Hloubková. Šetření, Jasný, už vím, přišel na mne ten podnět přece. Musí mne prošetřit, přešetřit, vytahat všechny moje hříchy a tvrdě mne sankcionalizovat. Podnět od uvědomělého občana jistě. Hmm ...

Dobře, ale to by nebyl původ těch ranních běsů. To už jsem věděl včera a to může bejt docela bžunda, nicht wahr? Tak co kdybysme se napřed zašli podívat, kdo to tady zvoní jak při požáře ...

Poštovská panenka, paní, nesu vám dopis. No, dopis, balíček prej. "Jéje, já vás zase budím?" Ne asi, kurva, v devět hodin ráno. Asi je to poznat na mojem zmuchlaném ksichtě a ranním účesu Beethovena právě vytaženého z česačky chmele, tak aspoň naznávám po zběžné kontrole. Výhoda šokového probuzení je, že vás velmi rychle přejde ranní erekce. Ale co, vybrala si takový povolání dobrovolně, tak ať trpí (teda ne s tou ztracenou erekcí, ale pohledama na můj ranní autfit).

Začínám trochu vnímat - balíček? A jo, balíček. Jasný, Ťapinka si objednávala žehličku, páč jí jedna přes deset let stará vprostřed žehlení zkolabovala (ačkoli z mé, pravda, hodně dávné zkušenosti - to jistě není taková tragédie, jak když vám v půlce holení zakalí holicí strojek).

Jasně, balíček. Ale co mi to cpe do ruky? Do toho že se vejde žehlička? Vokem to šajnuju tak na dva handgranáty maximálně. Tučnej nápis: "X-RAY!!". Do piči, fakt - plomba, rekomando. Nebo počkat, vono je tam eště něco: "DO NOT X-RAY!! Photographic film." Dobrá, tak jak se říká, to bysme měli z Prahy doma. No, teda z Prahy. Z Prahy si vobjednávala právě Ťapinka právě tu žehličku. V pondělí. Českou poštou. Ta doma není (ta žehlička, ne ta pošta), ačkoli už včera SMS servis ČP hlásal cosi o doručování. Zato jsou tady objednaný kinofilmy. Teda už v pátek odpoledne objednaný. Ovšem z Taiwanu. Trochu jiná pošta asi holt, a to to ta česká ještě přibrzdila.

Prima.


Co tam máme dál?

Vlídně pohovořit s jakýmsi maníkem od jakýhosi dodavatele ohledně metropolitní sítě pro ouřad Vystrkov. Metropolitní síť Magorátu, ano, je to to, o čem slýchávám od roku 2000. Fakt už se to blíží pomalu k realizaci.

Pak teda konečně ranní káva, cigareta, mail, ještě několik hovorů ...

Zapojit Ťapince novou tiskárnu do ordinace, aby mohla si pracovati.

A pokusit se zařídit Dru Loužičkovi tydlencty internety do nové putyky. Tak.


No a pak konečně se můžeme věnovat naplno živnostenské kontrole.

Stíhám to přesně na hranici domluveného časového rozpětí. Na té spodní mezi, jakože dřív. Hned o půl jedné (pravda, ještě jsem nejedl, ale to zas nějakou dobu ještě vydrží).

Hned na schodech potkávám reprezentativní vzorek Odporu Městské Informatiky. Tam sedí asi čtyřicet osob, poměr kuleválošů a reálně výkonných pracovníků nevím přesně, avšak z letmého jedenáctiletého pozorování jde hrubo ve prospěch kuleválošů. Já se však takto srdečně zdravím s těma druhejma. Popovídáme si o metropolitní síti pro Vystrkov, popovídáme si o bujení mafíků na Bažinách. Poprvé za dnešek slyším slova uznání na moji osobu.

Vratočučovi stojím tak za pokynutí rukou, přiložení prstů k pomyslnému štítku čepice. Jak ostatní v neouřadní den bude vysírat, co tam hledají, kam jdou, jestli jsou s ním domluvení a ať si zajdou na informace pro lejstro, mne mají zafixovaného jakožto integrální součást statutárního města Šalingrad a drahně let se mne na nic neptají. Výhoda zapamatovatelného ksichtu. Ostatně je to správně, stále mám platnou pracovní smlouvu na Bažinách, jak celou dobu tvrdím, jenom honimíři z justice nejsou štonc se půl roku rozkejvat k tomu, aby mi na to dali štempl.

A tak si tedy naklapu k paní Kontrolórce do kanclu, kde už rovnou sedí s co-kontrolórkou. Ano, Uživatelka Harmony, moje bývalá kolegyně. Se tak nějak představíme, pročež se můžu zeptat, oč teda jako ide?

Ide ve zkratce o to, že jim přišlo to udání. Tedy pardon, podnět, samozřejmě. Že jako kdovíjak a kdovíkde podnikám a kuju pikle, když mám nahlášený sídlo podnikání na Brožindu, kde vůbec nebydlím, kdoví, jestli tam ještě smím podnikat, prostě delikventa prošetřit.

"Áha. A bylo to na hlavičkovým papíře ODS nebo ČSSD?"

"Ne, rozhodně to nebyl hlavičkový papír."

"A podací pošta tak na východ od Brna? Tam mám pár žhavých sympatizantů ..."

Neřekne, ani za prase.

Proto taky ten otazník v titulku. Nejsu si jistej, že to patří do mého oblíbeného cyklu o prohnilé lidosprávě. Ale kdo jinej by na mne takový bonzy posílal? Jistě, fanklubů mám několik, ale až na jeden všechny pozitivní. A nevím o nikom, koho bych za poslední dobu nasral až takto, s výjimkou právě mafíků z Bažin, jejich kopularizátorů, jejich stranických muněk a vůbec celé té pakáže okolo, po linii stranické, zločinecké nebo rodinné a sexuální. Ale v rámci objektivity nutno dodržet presumpci neviny - nevím sichr, od které kurvy to jde. Mám několik velmi žhavých tipů pouze.

První věc, od které bych teda začal, je, že jsem se celou dobu domníval, že tam mám daný echo, že jako momentálně na živnostňák nijak neklepu.

Na vysvětlenou - účetní mi po tu chvíli "podnikání" dělala máti, celej život cifršpiónka, která zcela mimochodem absolvovala takovýchto kontrol tři prdele, nevím přitom o tom, že by to bylo někdy se ztrátou byť jediné kytičky. A vím zcela jistě, že pak ještě drahně let otravovala co chvílu s glejtem, že aktuálně nepodnikám, případně v dohledné době nehodlám. Hlášení na všechny strany právě.

A nemohlo to bejt pro finančák, správu sociálního zabezpečení, zdravotní pojišťovnu?

No - mohlo. A jak tak na to koukám, dost možná i bylo. Tady takovej elaborát žádnej nemaj. Potíž je v tom, že teď už to asi nezjistíme, jestli se to ztratilo jim nebo nebylo posláno od nás, poněvadž moje máti/účetní po několikaleté nemoci před třema rokama umřela. To je tak, když si živnostenskej úřad vzpomene poté, co vám klíčová osoba přes papíry odejde na deset let do důchodu, až nakonec zemře sešlostí věkem.

Jak ten papír vypadal už taky nemám nejmenší ánung. Co vím? Za ty roky? Zrovna jsem si dělal zápisek o tom překládání životopisu ... zhruba ve stejné době jako tyhle hlášenky jsem taky podepisoval papír, že v případě potřeby se nechám zastřelit. Já, voják ozbrojených sil. To by moh pro jednoho bejt i důležitější papír, ne? Vím sichr, že jsem to podškrábl, za prase nemám ponětí, co to bylo za cancour. Obsah vám třeba utkví (zvlášť když přísaháte, že se necháte vodkráglovat), forma určitě ne.

Ale co je hlavní - to my si jenom tak teoretizujeme. Myslel? Myslet znamená hovno vědět. Takže hovno věděl.

Klíč k problému je někde jinde - já žádný podnikání mít pozastavený reálně nemusím. Měli by to mít nahlášený právě ti financi, sociálka a sponzoři zlodějských MUDrů. Živnostenskej ouřad to má na háku. Si pracuj se ŽL nebo ne, těm je to buřt. Nic mne k tomu nenutí.

Papíry (typu faktur apod.) ke kontrole žádný z principu věci nemám, tak nám zbejvaj hlavně ty adresy.

"Dle současné právní úpravy ... blablablabla ... je podnikatel povinen živnostenskému úřadu oznámit všechny změny a doplnění, týkající se údajů, které jsou stanoveny pro ohlášení živnosti a předložit doklady o nich do 15 dnů jde jejich vzniku. To neplatí, pokud jde o změny a doplnění již zapsané v informačním systému evidence obyvatel." (Konec cintátu, opsal jsem radš i s překlepy a vynechal jen paragrafy.)

Čili - změnil jsem trvalý bydliště. V roce 99. Na Milenku. Jenže to maj v evidenci vobyvatel, takže ať si huknou. Teda voni si hókajó zcela dobrovolně a transparentně. Možná tenkrát jo, ale dneska nic takovýho hlásit nemusím. Další bod, nad kterým můžeme pokrčit rameny, vypsat ho do protokolu a posunout se dále.

No a to "sídlo podnikání". Brožíkova. Jaj. To je ten kvartýr po bábičce, co jsem ho v roce 1996 prodal a odstěhoval se na Milenku (a trvalý bydliště si tam zřídil až v momentě, kdy jsem se po mnoha letech dopracoval kvůli jedné zlotřilé bance si vyřídit občanku).

To jsem jim tenkrát asi ohlásit měl, možná i do těch 15ti dnů (nebo do podobné ouřední lhůty). Jenže jsem byl nezvratně přesvědčenej, že tam mám echo o pozastavení. Asi takhle: kdybych teď najednou se excitoval a rozhodl se někde fungovat jako živnostník, asi by mne to trklo a uvedl bych to do nějakýho souladu. Existuje spousta zavádějících dokumentů, který nepoužívám, kde mám starý adresy (byť některý třeba až tak starý, že jsou vlastně už zas aktuální). Ale co je mi po tom, ne? Kdyby kolovaly někde moje faktury na Brožindu, asi by to bylo hloupý. Ale takhle?

Dobrá, tam jsem se asi dopustil jakéhosi opomenutí a - jejich teminologií - správního deliktu. Ale kdy? Za tu dobu už by snad byla promlčená aj velezrada. Takže taky nula bodov pro bonzáka.

Tím by mohl příběh skončit. Ale když už tady zase v dalším století sedím ... Urobíme několik věcí, ať v tem mám trochu štábní kultůru.

Tak za prvé si fakt ono "podnikání" pozastavím. Oni sami rozešlou všem těm nataženejm rukám o tom echo, ačkoli by možná bylo fajn se u všeckých těch financamtů zeptat, aby nepřišli za dalších dvacet let s nataženou ručkou, že penále. Takže pozastavíme, nýčko to nende na dobu neurčitou, tak řekněme do takovýho roku 2070. V případě potřeby lze "oživit" ze dne na den.

A to sídlo podnikání, provozovna nebo kýho čerta ...

Zapeklitý ...

Já mám eště furt trvalý bydliště na Milence, ačkoli je to vlastně bráchův byt. Musel jsem počkat do vyřízení dědictví, zápisů do katastrofálních rejstříků a kdovíčeho, pak jsem se na to úspěšně vysral, ale ne kvůli lenosti nebo tak, ale proto, poněvadž než se dopapírovalo s nemovitostma, je to chvíla do výměny zbrojáku, musím nad tím začít dumat tak před prázdninama, abych si to načasoval správně a vyměnil sakumprdum všechny doklady najednou. Takže na Milence mám trvalej pobyt, ba bych si tam i to sídlo moh zřídit. Teď už zas nevím, jak mi to paní Kontrolórka vysvětlovala ... esli když tam mám trvalý bydliště, tak je jim to jedno, nebo jestli by vyžadovali souhlas vlastníka. Si nepamatuju. Nicméně i kdyby chtěli souhlas vlastníka, já mám vlastně plnou moc na všecky operace s tím bytem s výjimkou prodeje. Abych mohl o něj Petrovi pečovat, ale nemoh mu ho pod rukama zašantročit. Takže kdybysem si napsal, že mým prostřednictvím souhlasí s mojí provozovnou ve svém bytě, piču by se stalo. A uvést kontaktní adresu na Fildu, kam by mi pak od nich chodily ty ouřadní lejstra, každý čtyři roky jedno.

Ale to je zas celý pičovina.

Svět se hejbe a živnosťáci jsou na tom už tak, že dokážou neuvěřitelný kouzla.

Paní se podívá do chytrýho matěje, načež si ověří, že byt na Fildě fakt vlastním, pročež mi do něj může přepsat sídlo podnikání, aniž bych tam měl ouřadní bydliště. Krása. A jelikož sídlo podnikání je pro ně prioritní adresa pro zasílání korespondence, není-li určeno jinak, nemusím jim dávat ani žádnou adresu doručovací. Když zase přijde nějaký práskačský psaní na mne, pošlou mi to rovnou sem. Paráda. A až si změním to trvalý bydliště, dotáhne se jim to tam z rejstříku obyvatel, viz o něco výše.

To celý za stovku. Znám i levnější služby, ale jo, kilo se dá unýst. Člověk by jim pomalu až zatleskal. Ne, fakt, dobrý, já bych byl s takovýmto řešením spokojenej.

Jedině teda eště musím za jinou ženštinou vyřídit tohle. Zas už nevím jak (jestli u toho katastru nemovitostí), ale při volným tlachání jsme došli opět na téma Bažiny.

"Jo, to je s tou korupcí a rozkrádáním ..." to začlo, "Takovejch lidí jako vy by mělo bejt víc ..." to končilo (plus na živnostenským odboru ještě jednou nebo dvakrát). Vím, nic si za to nekoupím, ale mne to třeba potěší. A udavače, jestli si tady čte, to nasere, cheche. Čteš, pakundo?

Zaplatit dolů na pokladnu ... vida, tady je zase Sejkorka ... s tou si po skončení kontroly zajdu na cígo. Jako doma, jako doma.

Podtrhnem a sečtem:

Byť jsme se zase ještě chvíli zamejšleli, jestli by mne za něco nešlo oflastrovat nebo aspoň nějak pokárat, zapsat mi nějaké pochybení nebo zkrátka na mne něco vyšťourat, aby se neřeklo, že mi Kontrolórka nějak nadržuje, nepřišli jsme fakt na nic. Špatnej tajming, no. Co chcete od půlky devadesátejch let, ne? Slovy zápisu řečeno: "Při kontrole nebyly shledány žádné závady."

Udělal jsem si pořádek v něčem, co sice nebylo nezbytně nutný a v přesně tuhle chvíli nevyhnutelně potřebný, ale zas je hezký se o tom něco dozvědět a trochu si oživit a vnést do toho štábní kultůru.

Je poměrně milá kontrola, u které dostanete kafe. Dobrá, domníval jsem se, že moje kafe uváděné běžně na seznamu ZHN je dostatečně pověstné, leč Uživatelka Harmony dokázala zapomenout, chabých osm deset let. Ale znáte mne, duše skromná, v nouzi i rozpustnýho druháka vezmu. Na druhou stranu je příjemné, když vás spolukontrolorka oslovuje "Míšo".

Nevím, čeho se všichni velkopodnikatelé děsí?

A k úvodní zápletce?

Jestli si nějaká ta pakunda myslela, kdovíjak mne nasere a kdovíjak mi zavaří, tak mne ani nenasrala, ani nezavařila. Myslela, hovno věděla. Že bych se na takovou návštěvu vysloveně třásl, to se říct nedá, ale když už si mne pozvou, není důvod se nestavit. Pohoda vánek. Možná tak s tím, že jsem musel na tu poštu, to se mi v tu středu dvakrát nechtělo. Ale co už, stejně tam zevluju kvůli čumkartám furt.

Takže pakundo, čteš? Takovýhle pokusy o práskání kvůli malichernostem, to je fakt pičovina. To už byl aspoň o krůček sofistikovanější ten pokus Pyjavice s tím trestním oznámením na neznámého hackera, když jsem se já připojoval do sítě ve svojí správě. To byla aspoň čuryna a i s chlupatejma jsme se celkem zasmáli. U téhle epizody mi je spíš líto, že fotr takovýho malýho červa udavačskýho nenechal uschnout na záclonách. Milá pakundo, jestli je tohle ta nejúdernější konstrukce, na jakou dokážeš přijít, udělej něco pro lidstvo - podřež si žíly, pičo.


Vodkaz nafurt   

Středa, 11.01.2012 ... Podněty a přísudky ...

Došel jsem si k mentálně postiženým (rozuměj na poštu) vyzvednout líbezbrýf. Živnostenský ouřad si na mne vzpomněl.

Možná jsem to tady někdy zmiňoval - jsem od půlky devadesátých let hrdým držitelem živnostenského oprávnění na obor "poskytování software" nebo kýho šlaka. Používal jsem to tak něco přes půl roku, odhaduju. Nějak jsem měl tehdy chvilkový období, kdy jsem pendloval mezi několika menšíma firmičkama, kterejm by se nevyplatilo držet si vlastního technickýho čičmundu, pročež jsme to řešili takto - já je, jak se mi zlíbilo, obcházel a práci jim fakturoval. Vopruz docela to byl.

Poté jsem se nechal zase v klidu zaměstnat u "KamSeNaNásHrabete?", živnostenskej list béchnul do šuplíka a fertig.

Eště několik let mne prudila má tehdejší účetní, shodou okolností moje máti, a chtěla po mně tu a tam podepsat prohlášení, že aktuálně nevykazuju žádnou činnost (aby po mně nechtěli nějaký daně nebo odvody asi).

Leč lejstro stále existuje, pročež se živnostenská správa jednou za čas ztopoří a pošle mi nějaký zbytečný přípis - jako že mi přidělují nové pÍČO a tak, s tím mne budili asi tři čtyři roky zpátky. Dokud nenastane zase situace, že bych to musel oprášit, tak mne to valně nezajímá.

Za něco takového jsem považoval i tohle. Už mi to na počtě leželo poměrně delší dobu, prej uložej jenom do 13.01., tak jsem se tam stavil dneska cestou do hospody za slepejšama, hezky odpoledne před pátou, jak tam chodíme my, nezaměstnaní, spolu s doochodci a matkami na mateřské.

A jemně mi poklesla čelist, když jsem se dočetl, že mi Živnostenský ouřad oznamuje, že zahajuje kontrolu mojí podnikatelské činnosti.

Tak jsem chvílu čuměl, jestli jim jako nemrdlo?

Dál tam psali, že mne zkontroluje paní Kontrolórka se služebním průkazem, kterak dodržuju povinnosti stanovené podnikateli živnostenským zákonem atakdále, za účasti dalšího pověřeného kontrolního pracovníka blablabla, že s sebou mám donést takový věci, jako kupříkladu:

- doklady prokazující užívací nebo vlastnický vztah k místu podnikání Brožíkova atd.atd.

- doklady prokazující provozování živnosti volné, obor "Poskytování software" - tj. nabídky, objednávky, smlouvy o dílo, kupní smlouvy, vystavené faktury apod. za období roku 2011

- a spoustu dalších lejster, o kterých jsem pravděpodobně někdy slyšel, ale mnohem hlouběji v historii, než umožňuje lokalizovat moje mrzká paměť.

Jo, a to celé zejtra, 12.01.2012, v 9:30 na Magorátě na Malosu. A samozřejmě výhrůžka padesát tyček pokuty, kdyby mne napadlo jejich kontrolní pochody nějak sabotovat.

Buehehééé.

Tady mi to přišlo, že je někdo mišugé, přičemž mi po hrubém součtu všechno ukazovalo na to, že já to nésu.

Tak to teda tydýt.

Jelikož jsem měl notného fóra a šel se ještě podívat po jakémsi noutbuku, bylo něco po třičtvrtě na pět, středa, to by tam paní Kontrolórka mohla eště trčet - znám státní a městské ingósty natolik, že vím, že voni tam hepijó na prdeli a sakrujó jak špačci fakt až do tych 17:00, byť pak je to jak s tím střílením do vrabců. Ale dřív v dlouhej ÚD (úřední den) nikdo kramle nezahne, páč jakkoli se tam nikdy po třetí žádnej zevl neukáže, kdyby někdo vzal dráhu, just přinde největší prudič ze širokýho vokolí, kterýmu nedávno šlápli na voko (kuří obvykle), pročež by jim darmo dělal pakárnu. Volejte Kontrolórce ...

Byla tam. Dyk to říkám - já za dobu kolaborace s Matrixem je znám jak svý Pappenheimský.

Tak jsme dali řeč, kdy jsem se jí snažil vysvětlit, že je to hezký, že jsem byl vylosovanej a že svoje starý kamarády nehážou do smetí, ale co se mnou asi tak chcou jakože kontrolovat, když patnáct šestnáct let nevyvíjím žádnou činnost a podnikatelskou aktivitu?

"... teď zrovna sháním novej džob a nedělám pořádně vůbec nic, ale vod té doby až na takovýhle výjimky su buď zaměstnanej na normální pracovní poměr, nebo všelijaký vedlejšky a melouchy dělám vždycky na nějaký ty smlouvy a dohody, takže vždycky taky v zaměstnaneckým poměru, tak mně to tak v první chvíli přišlo, esli ste jako nespadli z jahody. Dyť jsem ještě extra posledních jedenáct let byl na ouřadě lidosprávy na Bažinách, to tam musíte někde v chytrým přístroju vidět, vpodstatě jako integrální součást Šalingradu, dokonce eště bejvalá kolegyně ze stejnýho poschodí, Uživatelka Harmony, sedí včíl s váma někde na patře ..."

"Paní Uživatelka Harmony sedí dokonce přímo se mnou v kanceláři a už se na vás moc těší."

Ehm?

"No dobře, ale co vám mám jako nosit za ty papíry? Od bytu, kterej jsem eště v minulým století prodal? A jaký že nabídky a poptávky za rok 2011? To přijdu s dočista holejma rukama ..."

Jak mi bylo objasněno, nemusím chodit ausgerechnet v 9:30, když mi to jakože nevyhovuje, no baže (ale to jsem fakt neměl výjimečně v úmyslu chrápat do poledne, a voni to tam maj i napsaný, že pokud to je nějak na levačku, že domluvit inej termín), tak jsem spočítal dopolední povinnosti (sehnat ten noutbuk, postarat se o cosi pro Vystrkov a zprovoznit jednu tiskárnu), domluvili jsme se na "tak nějak po 12:30, plus mínus fakt půlhodinka nebo hodinka", ale zase abysme to stihli do tří, i paní Kontrolórka je dle všeho člověk, jakkoli mi tady mnozí budou oponovat, chce jít dom a cosi mi našeptává, že by byla pičovina se ju snažit nasrat hned vod začátku. Trochu jako blbost mi připadá posílat někomu dopis, kterej si může vyzvednout do třináctýho, že dvanáctýho ráno má někde bejt. Ale asi se z toho až tak nestřílí.

"Já jsem každopádně ráda, že jste se ozval. My bychom vás samozřejmě neotravovali jen tak z dlouhé chvíle, ale řízení a kontrolu provést musíme, neboť nám přišel PODNĚT ..."

A jo, kurva, že mne to nenapadlo hned, blbca? Tak podnět, jo? Piču, že by byli mišugé a mrdlo jim v kuli samo vod sebe. Mi to bylo tak trošku divný, že by až tak. A von podnět přišel. To ho asi někdo poslal, tak? Něco jako udání, což? No tak to abych se pomalu asi začal těšit nebo co ...


Vodkaz nafurt   

Úterý, 10.01.2012 ... Nový přírůstek ...

Pravil pan Altair, že jsem dle jeho skromných znalostí sběratel veteše, pročež hodlá mne nějakou veteší obdařit.

Neboť se mu válí doma a veskrze až zavazí fotoaparát Zenit 11, přičemž benefit z jeho prodeje (cca 100-300 Kč) nedokáže vyvážit nekonečné utrpení, kdy by kvůli této obchodní transakci musel absolvovat cestu na poštu, pročež by dle jeho mínění bylo vhodné, abych se zastavil, přístroj shlédl a, pakliže jej shledám dostatečně vetešným pro mé účely, strčil si ho třeba ... do žebradla, každopádně s ním šel do prdele. Tak nějak ve zkratce.

Moje chápání lidí, kteří sovětskému fotoaparátu dokážou říkat "veteš", není na grafické ose příliš vzdáleno v tomto ohledu od úrovně absolutní nuly, nicméně musím držet hubu, dokud veteš dávaj.

Já na ty Zenity obecně mám peška jakýhosi. Že to má v piči expozimetry, vo tom žádná - ty selénový články jsou po tolika rocích hin. Ale jeden Zenit-E mi nedávno daroval pan Palmar, ten má kaput závěrku (Zenit, nikoli Palmar) komplet. Ke svátku dva měsíce předtím mi poslala teta PraPetra jeden Zenit-ES, tomu se taky na třicetinu nějak nechce. Ale jiný časy se tváří dobře, nakolik jejich délka odpovídá realitě, to ovšem netuším (a spíš to dám metodou pokus-omyl, než to vážně měřit). PraPetří má jenom 35 mm objektiv Flektogon od pana Zeisse, ale jo, když nad tím tak už nějakou dobu dumám, můžu tomu podstčit tu 44 Helios od Palmara s poměrně dobrou f/2 světelností, případně na to naprat nějaký kousky vod Pentaxu vod Poděsky. Jo, to pude, bude to taková trochu skládačka holt, hehe.

Takže Zenit 11, jo?

Domluvili jsme se na dnešek, po menší epizodě s hledáním domu a následně s hledáním parkování u onoho domu, jsem se dostavil na patřičné souřadnice, abych zjistil, že Altair právě kamsi odkvačil, nicméně se pozvrací cobydup. Měl jsem tak možnost přinejmenším poprvé "live" shlédnout slečnu Mysh, teď nevím, jestli napsat družku (kurva, eště jsem málem napsal "držku", což bych tuze nerad), to je takový blbý slovo, prostě přítulkyni páně Altaira, o níž a od níž jsem svého času přečetl něco zápisků, mimo jiné teď v poslední době Altair vzpomínal její pojednání o úskalích života s programátory (s ním).

Zkrátka taková dvojka z virtuální známosti, no ...

Hmm, Mysh na vočumování dobrý, ale zase že bych tam notabene musel zevlit na sílu, to se mi až tak nechtělo, sbalil jsem foťák, poděkoval a šel do hajzlu, že Altairovi zavolám.

Což jsem taky udělal ještě cestou k autu, znova poděkoval, že to má jako u mne, ač zatím netuším, jak bych mu mohl být prospěchářský.

Rozloučili jsme se a ukončili hovor, přičemž jsem (podotýkám, že byla tma a koukal jsem z jakéhosi průjezdu do neosvětleného parku) i při panujících podmínkách na nějakých padesát metrů uviděl silnější postavu a charakteristický pohyb schovávání mobilního telefonu.

Fakt, nemám to ještě zmapovaný tak, abych to dokázal pregnantně popsat, ale zkuste to někdy pozorovat - telefon se do kapsy dává dočista jiným způsobem, než peněženka nebo krabička cigaret.

Čili dedukce: Altair měl hned přijít domů, já jsem vedle domu, on mi tvrdil do telefonu, že je na cestě domů z procházky se psem, támhle jde postava zhruba Altairovských proporcí se psem a uschovává si mobil, jakmile já telefon "položím" (tedy ono zmiňované ukončení hovoru, nejsem debil, abych na ulici někam pokládal telefony, proč bych to dělal, ne?)

Tedy hle: Altair.

Tudíž jsme mohli ještě deset patnáct minut se zakecat na téma analogové fotografie a jiných kuriozit.

Hezký řetězec náhod.

Zenit 11 jsem odzkoušel, sice jednu chvíli taky se tvářil, že by rád důchod, ale jak se závěrka rozhejbala v teple, cvaká jako lasice. Sic to už není ta poctivá kovářská práce jako řada E, tuze moderna, ale zas to aspoň funguje. Půjde na zkoušku cobydup.


Pak ještě následovala redakční porada i s pár vyobcovanými redaktory, vlastně poradní části tam bylo pramálo, spíš hospoda, no.

Ano, chápu, že to vypadá jako sbor postižáků (a to tam třeba ještě nejsou Zajíc a Kocór), ale věřte, jsou to vcelku milí a inteligentní lidé.


Vodkaz nafurt   

Pondělí, 09.01.2012 ... Kurvykulum, víte?

Celej den sedím jak pika u stolu a věnuju se "kancelařině", neb jsem se zařekl, že od Novýho roku začnu teda shánět nejakej džob jakože bez prdele a na sílu. Tejden v piči, ještě jsem se tím moc nehl.

Shánějte nějak smysluplně práci, když na každýho podržtašku, kterej za kariéru nevytáhne perka (neplést s pérem) z kanceláře v Brně, kde přehazuje instalační CDčka ze stolu na stůl jak jeliman, když na každýho takovýho lojzu potřebujou životopis v angličtině.



Já už s tím životopisem měl jeden takovej výstup, mám ho v poznámkách, nějak jsem se ještě nedobabral vlípnout ho sem ...

To mne nevím co popadlo, ale někdy v prosincu jsem se přihlásil na správce jakýhosik univerzitního systému tuná na Hnojárnu. Což by sice nebyla žádná možná extra výhra na milionářa, ale zas bysem to měl obdobně jak u "KamSeNaNásHrabete?", tedy bych si sic neviděl z ložnice do pracovny, ale kdyby se tady zbouraly dvě tři čtyřpatrový kostky na Brožindě ...

Ono to pak nějak nedopadlo či co, aniž bych se nad tím rozplakal dvakrát. Ale pozvali si mne tam na potlach, 12.12., na moje narozeniny, chm.

Seděj tam tři takoví oný docenti, brejlej do papírů, jeden povídá, že:
"Tady v životopisu máte některé zajímavější zkušenosti, některé méně využitelné, některé až úsměvné..."

"Úsměvné? Nepamatuju si, že bych tam psal něco nějak extra veselého."

"No, třeba tady: Armáda České republiky - velitel družstva ..."

Tak mu to vysvětluju, že: "Berte to tak, že je to univerzální životopis, kde jsem shrnul všechny dosavadní pozice a zkušenosti. Bez nějaké účelové selekce. Co jsem dělal déle, jak bratru tři měsíce. Třeba to zrovna pro vás konkrétně využitelná etapa není, ale pro jiného to zase vypovídá o schopnosti vést nějaký tým nebo skupinu ..."

"Třeba bojovou?"

"Pokud univerzita požaduje, tak aj bojovou! Já s tím problém nemám ..."

Možná se ani nakonec nedivím, že to až tak neklaplo. Ale přitom mají glajze pro študáky udělaný z bejvalýho kasína rychlošípáků. Ještě jsem jim tam nechával plánovat výjezdy, aby to mělo co žrát, holota (šípáci, ne dnešní hnojaři).


No a co teda teď, kdy kdejaká tlupička chce na nosiče kabelů (nikoli kabelí) nebo držáka šroubováků anglickou verzi, byť by IMHO neměl za život už víckrát anglicky béknót?

Ať tím popliju všechny svoje zásady, hřbet ohnu, nasral jsem se, sedím a překládám.

Přeochotný pan Ilicz od ukrutné lokalizační firmy že mi večer přijde zkonzultovat, neb v angličtině jsem dle jeho mínění chabý, poněvadž jako nezaměstnatelný u jejich slovutné firmy (slynoucí v české komunikaci výrazivem jako mýtyng, lýdr a yntervyjů) jsem si nedokázal s kačenkou popovídat o svých pracovních vizích nezaměstnaného.

Paradoxně po chatu v mezidobí vysvětluju jedné kočence kamarádečce cosi z anglické gramatiky z časů minulých (tím myslím čas slovesný, byť aj v onom druhém smyslu jde o dvacet let staré znalosti).

Sepsal jsem.

Ilicz přišel, viděl, zkonzultoval a opravil. Tedy alespoň vyškemral, aby měl vůbec nějakou zásluhu, abych v kontaktech přepsal "mail" na "email", nebo ještě lépe na "e-mail".

Nicméně mi jeho korektůrou prošla i moje oblíbená pasáž v rubrice krátkodobých a pohlavních (tedy mimo ty hlavní) pracovních zkušeností:

"Armed Forces of the Czech Republic
Squad leader, Vehicles and armoured vehicles logistics - service battalion of Military University."


Vodkaz nafurt   

Neděle, 08.01.2012 ... Hlavně systematicky ...

Hlavně v tom mít systém. Ve dvou záložkách internetového prohlížeče mám otevřeny dva recepty ...

V jedné vepřový guláš (plec, paprika, cibule, pepř, majoránka atd.), v druhé vývojku E-72 (fenidon, siřičitan sodný, kyselina askorbová, bromid draselný atp.).

Stejně to mám rozložené i v kuchyni na lince ...

Vaření obého mi jde hrubo od ruky ...

Jen si pokud možno nesplést lahvičky ...


Vodkaz nafurt   

Sobota, 07.01.2012

Vodkaz nafurt   

Pátek, 06.01.2012

Kometa vs. Budějice, 4:0


U téhle poslední fotky jsem s ledovým klidem prdnul do galerie titulek:
"Jakub Svoboda vystrkuje Ptáčka (z obranné třetiny) ..." nebo tak něco.
Prostě jsem si nemoh pomoct.
(Zbytek zápasových fotek zde ...)

Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 05.01.2012


Jen pokus ... zatím ...

Vodkaz nafurt   

Středa, 04.01.2012 ... Bufeťák ...


Ano, dojedl jsem kuře a kosti nechal na talířku na lince. Zcela záměrně.
Neboť jsem věděl, že koš je plný a nechávat kosti na povrchu je jaksi nežádoucí.
Ťapinka si řekne, že jsem bordelář, hodí kosti do koše a, ačkoli má klíč od popelárny na svém svazku klíčů
(protože ona je ta schopná, která může odtáhnout odpadky do popelárny přece kdykoli cestou),
nechá to tam a s uspokojením odejde koukat do psí držky a do kočičí prdele.
Což je záminka pro co? Což je záminka pro bufeťáka Andyho, aby si vystrkal odpadkový koš hezky doprostřed kuchyně
(přece nebude jíst někde v koutě) a spokojeně hodoval až do doby, než se páníček vzbudí.

Vodkaz nafurt   

Úterý, 03.01.2012 ... Blbe ...

Měníme si s Ťapinkou na dnešek auta. Ještě včera jsme si předali klíče, doklady ...

Až v noci mne napadlo, že ona vstává uprostřed noci, už kdysi před devátou, přičemž já jsem jí pořád ještě neřekl, kde parkuju, aby tady nekmitala jak motorová myš. Tak jsem jí to napsal na lísteček na stůl, kde si vychutnává svoji ranní kávu, čaj, nebo kýho šlaka si to tam vlastně vychutnává.

Ráno kolem poledního se dokývu do obejváku, vidím, že mi taky připsala na lísteček vzkaz o parkování ...

A na telefonu mám přijatou KTZ (někdy mylně nazývanou SMS).

Lidi, já chápu, že se stane, že partnerovi napíšete vzkaz a až pak si uvědomíte, že je zavádějící. Je jasný, že je vhodné to napravit, aby zbytečně nepobíhal a nesakroval. To udělá každej normální člověk.

Ale prosím vás, uvědomte si, v jakém systému tu opravu píšete. Že třeba KTZ nepodporují diakritiku. Kdo má pak bádat, jestli tam chybí háček nad písmenkem nebo čárka v souvětí?

Každopádně se domnívám, že začínat ranní KTZ adresovanou rozespalému člověkovi slovy: "Napsala jsem ti to tam blbe ..." je přinejmenším nevhodně formulované.


Vodkaz nafurt   

Pondělí, 02.01.2012


Noční ohřívání večeře.

Vodkaz nafurt   

Neděle, 01.01.2012


Povaleč novoroční gaučový 1


Povaleč novoroční gaučový 2

Vodkaz nafurt   

 

A pokaváď má někdo extra zájem a nemá toho eště plný zuby, může si zavzpomínat na "starší zlatý časy":

04 / 2013, 03 / 2013, 02 / 2013, 01 / 2013, 12 / 2012, 11 / 2012, 10 / 2012, 09 / 2012, 08 / 2012, 07 / 2012, 06 / 2012, 05 / 2012, 04 / 2012, 03 / 2012, 02 / 2012, 01 / 2012, 10 / 2011, 09 / 2011, 08 / 2011, 07 / 2011, 06 / 2011, 05 / 2011, 04 / 2011, 03 / 2011, 02 / 2011, 01 / 2011, 12 / 2010, 11 / 2010, 10 / 2010, 09 / 2010, 08 / 2010, 07 / 2010, 06 / 2010, 05 / 2010, 04 / 2010, 03 / 2010, 02 / 2010, 01 / 2010, 12 / 2009, 11 / 2009, 10 / 2009, 09 / 2009, 08 / 2009, 07 / 2009, 06 / 2009, 05 / 2009, 04 / 2009, 03 / 2009, 02 / 2009, 01 / 2009, 07-12 / 2008, 06 / 2008, 05 / 2008, 04 / 2008, 03 / 2008, 02 / 2008, 01 / 2008, 12 / 2007, 11 / 2007, 10 / 2007, 09 / 2007, 08 / 2007, 07 / 2007, 06 / 2007, 05 / 2007, 04 / 2007, 03 / 2007, 02 / 2007, 01 / 2007, 12 / 2006, 11 / 2006, 10 / 2006, 09 / 2006, 08 / 2006, 07 / 2006, 06 / 2006, 05 / 2006, 04 / 2006, 03 / 2006, 02 / 2006, 01 / 2006, 12 / 2005, 11 / 2005, 10 / 2005, 09 / 2005, 08 / 2005, 07 / 2005, 06 / 2005, 05 / 2005, 04 / 2005, 03 / 2005, 02 / 2005, 01 / 2005, 12 / 2004, 11 / 2004, 10 / 2004, 09 / 2004, 08 / 2004, 07 / 2004, 06 / 2004, 05 / 2004, 04 / 2004, 03 / 2004, 02 / 2004, 01 / 2004, 12 / 2003, 11 / 2003, 10 / 2003, 09 / 2003, 08 / 2003, 07 / 2003, 06 / 2003, 05 / 2003, 04 / 2003, 03 / 2003, 02 / 2003, 01 / 2003, 12 / 2002, 11 / 2002, 10 / 2002, 09 / 2002, 08 / 2002