Tímdlenc zpátky na titulní stranu.

EGIHO DENÍK Květen 2009

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)

Neděle, 31.05.2009 ... Tapisérie ...

Už nějakou dobu Ťapinku hecuju, že bychom si měli pořídit chaloupku. Docela malou a docela nenáročnou, s klasickejma kamnama a třeba hajzlem na dvorku.

Přece jenom su už ten starší pán ...

Ale vážně - svého času jsme chalupu měli. V Trnavě u Třebíče. Tatík s máti se tam jezdili pracovně vyžívat. Jako správné kancelářské krysy. Tedy vyžívat ...

Zpočátku si vystačili s vylepšením okrasné zídky. Kůlnou. Přestavbou prkenné kadibudky na zděnou.

A postupně jejich vize gradovaly až do té míry, že se rozhodli chalupu upravit, zvětšit, rozšířit.

Kvůli tomu se například odstřelovala skála k chalupě přiléhající. A to i se střechou a komínem. Což sice v plánu pro ten daný týden nebylo, ale stejně se obojí mělo opravovat. On totiž střelmistr byl kokot a nevšiml si, že mu tam při pokusném odstřelu jednoho bloku vznikla trhlina, naládoval zbylé vrty dynamitem a bleskovicí, zatočil kličkou a odpálil. Místo toho, aby se skála spořádaně "odřízla" a upadla, pšoukly trhlinou plyny ven. Za komínem seděl griml právě o šířce toho komína (půl metru?) a šutry jak pěst lítaly skrz střechu na louku před baráčkem a na druhou stranu sto metrů na mostek. Sousedův komín dostal přímý zásah a úhlem by trumfnul věž v Pise.

Ale to byla jenom drobná epizoda. Jak jsem už říkal - střecha měla jít stejně dolů, tak šla holt trochu dřív.

A stavěli a stavěli a stavěli ... a nikdy nedostavěli. Vlastně takto vtipně rozbombardovali (teď myslím tou prací, ne střílením skály) celý dům, aby k dokončení nikdy nedošlo, ač se s tím srali několik let.

Pak byl tatík nemocnej, máti sama by tam nejezdila, na to, abych tam dvakrát za rok jel já s tlupou kumpánů nebo oddílem harantů, to prý nemělo smysl držet. Což ostatně byla asi i zčásti pravda. Co s rozestavěným barákem? Máti chajdu prodala, přičemž část utrženého obnosu se významně překrývala s příspěvkem na můj byt na Milénové. Nijak na to nežehrám, trochu je mi to líto, ale v dané době a dané situaci to bylo možná řešení vcelku rozumné.

Znáte to, taková ta nostalgie, jak o dva domy dál paní Holá vždycky řvala z okna na kamaráda Láďu: "Ladičáku, chceš po čuni?"

Jo, ale abych se vrátil k tématu ...

Hecuju Ťapinku na chaloupku. Takovou nějakou. Někde u lesa, ne na druhým koncu republiky, ale taky ne na Pryglu, zkrátka tak nějak kus od Brna, Vysočina nebo podobná prdel světa. Jednou za měsíc nebo dva se tam zašít v létě a v zimě používat jako zimní základnu. Proboha, hlavně ne každej nebo každej druhej víkend. Zkrátka sem tam. V létě můžete chrápat pod stanem (teda vy můžete i pod širákem, jenom my jak trotli kvůli hyperhlídacím psům taháme stan), v zimě je pro nás v předdůchodovém věku už častější spaní ve sněhovém záhrabu mírně nepohodlné. Vzít knihu, uvařit čaj, občas přihodit do kamen. Ráno se jet projet na běžkách třeba, večer se zase válet. Nebo jít do hospody. Nebo nejít do hospody. Záleží na vkusu každého soudruha.

Co se manuální stavební činnosti týče - uvést do provozuschopného stavu, používat. Nezbytně udržovat. Kdyby byla údržba příliš náročná, počkat, až to spadne. Pokrčit rameny a koupit sousední. Rodičovstvo budovatelské úsilí bavilo, mne ani v nejmenším.

Jenže Ťapinka nikdy takovouto občasnou chatovou a chalupovou idylu nezažila. Jestli jsem správně vyrozuměl, tak ani s někým (já takhle pamatuju ještě určitě deset dalších naší bandou používaných základen). Možná zcela ojediněle. Prý je to celé dobré leda tak na nasrání a musela by tam uklízet. Což o to, to musela. Ale jenom trochu a formálně a možná bych i pomoh, nebo co já vím? Ostatně jelikož Ťapinčin úklid spočívá z větší části v dávání něčeno (z povrchu) někam (do útrob), stačilo by významně zredukovat nábytek.

Proč jsem o tom vůbec začal?

A jo ...

V předsíni už od stěhování překáží tapisérie. (Tím myslím fakt "tapisérie" a nikoli "Ťapisérie".) Teda prej tapisérie. Takovej jakejsi hadr metr krát metr a půl, barevnej, strakatej. Na dřevěným rámu. Každej, kdo potřebuje do botníku, musí tapisérii oddělat bokem, přesně do doby, než potřebuje do komory. Zhusta se o ni někdo přerazí. Nebo spadne. Ta tapisérie teda. Buď pomocí psa, nebo jen tak. Hopkirk. Tapisérie byla pochopitelně původně z chalupy z Trnavy. Teda kde se vzala úplně prapůvodně a co je to vlastně za šajsdrek, to tak s úplnou určitostí nevím. Pamatuju tu chalupu. Tam visela. Proč, to taky netuším. Zkrátka taková ta věc, co někde jednoduše JE.

Pak překážela deset let máti, teď překáží nám.

Naposled si právě takhle v neděli o ni ukopla palec na noze Ťapinka.

"Už bys to měl taky vyhodit." (čímž jsem svého času opravdu vyhrožoval)

"Cože? Vyhodit? Tapisérii? Víš, jak byla hezká na chaloupce?"

"No, asi byla. Ale teď bys ji měl vyhodit."

"Hm, kdepak. Koupím si novou chaloupku, pověsím si tam tapisérii."

"Cože? Na chaloupku tapisérii?"

"Co je špatnýho na chaloupce s tapisérií?"

"Ta tapisérie."

"Takže chaloupka ne?"

"Chaloupka taky, ale tapisérie hlavně. Chaloupku jedině bez tapisérie."

"Dobře, když slevím z tapisérie, můžu si koupit chaloupku? Chaloupku bez tapisérie?"

A takto jsem strategicky dosáhl fikanými argumenty svého záměru.

Teď snad ještě jenom ... nechcete někdo tapisérii?

Mrzká kokotina. Prý "ohňostrojné intermezzo" nebo jaká to píčovina byla na plkátech (plkát je plakát, který plká). Hrad Špilberk a pivovar Starobrno prej. Ignis Brunensis Team.

Pozval jsem se na kávu k sestřenici Silvě do Kamenné kolonie, abych se pak až za tmy a v blátě drápal někde na vyhlídku nad výstec a nad Pisáreckej tunel skoro ... lesem, s baterkou ... aby pak zas nakonec začalo pršet ...

... a abych měl možnost shlédnout a vyfotit těch patnáct hnusných pšouků ze Špilasu a asi tři odkudsi z piveca.

Hnus a hnus.

Špéna a pivec, Ignis Brunensis Team, Česko

Celá fotogalerie hovňostroje zde ...

Sobota, 30.05.2009 ... Všici na huntě ...

Jak říká můj kolega fotograf Dark: "Děs, běs, hrůza, tetované myši, jedovatí pavouci."

Jest tu další příjezd PraPetry, tentokrát obohacené o maminku a psa Úzkost.

Pes je totiž vlastně fena a má coby kdysi týraný nalezenec soustavu úzkostí na různé podněty. Právě teď aktuálně na fakt, že ji Anďák chce neustále šukat.

Ťapinka má rýmičku.

Mně z toho jde hlava kolem.

Suma sumárum je to tady jak u blbejch.

Na ohňostroje jsme si zvolili tradičně Kozí Horku (a vyčkávací místo v hospodě u Dra Loužičky). Pouze Fabiák s krátkým vytrvale a tvrdošíjně setrvává v jednom z VIP sektorů v areálu zločinného Dopravního Podniku.

Neboť tam prý jsou "směrovaný hen ty oné efekty". Který já prej nevidím.

On sice teda taky ne, ale má z toho asi pocit jakéhosi plnějšího zážitku. Určitě pokaždé hned, jakmile přestane doma kašlat kouř a smrkat popel.

Prygl, Pyrovision, Rakousko

Celá fotogalerie hovňostroje zde ...

Pátek, 29.05.2009 ... Hejkal znalcem vojenské historie ...

Já fakt nevím, co to všechny furt tak irituje. Asi záviděj, neboť sami musí chodit jak hastroši.

Je furt jakási kosa, co chvíli poprchá. Nosím kanady a armádní kalhoty. A dneska tu moji bundu původem od Pingponga (jinak od Ťapinky ke kterýmsi Vánocům), s maskáčovým potiskem. Co já se s tím budu srát? Pohodlné, odolné, účelné. Za mnou vobčani na ouřadě nelezou, na mne se žádnej ústrojní předpis nevztahuje, já si můžu chodit v ryze praktickém oblečení (nehledě k tomu, že od jistých profesí se jistá dávka, ehm, odlišnosti snad i z jakéhosi mně neznámého důvodu očekává).

Ale zase mzdová oučetní Hejkal má potřebu se tím zaobírat:

"Co vy to máte zas za bundu?" (inu hovno babičko, furt tu stejnou už dva roky) "Vy vypadáte ... ééé ... ono to vypadá, teda skoro vypadá, ehm, jak z nějakýho Wehrmachtu nebo co."

"Jo, vypadá. Však to taky je kamuflážní vzor Wehrmachtu."

Opravdu nechápu, co ty přestárlé baby vede k takové zvědavosti.

Čtvrtek, 28.05.2009 ... Baterie bleskovky ...

Vytáhl jsem po delší době externí blesk. Tedy jediný externí blesk, který mám doma - a sice od letité Prakticy.

Vlastně jsem ho vytáhl na focení těch slavnejch pukošťouchálistů.

Jenom si říkám, že už nějak pomaleji nabíjí. Sice furt, ale žádnej kvapík to není. Ňáký slabšejší.

Tak mne napadlo se podívat, co že to v něm vůbec je za baterie. Nějak jsem si nemohl vzpomenout, že bych kdy do něj jaké dával.

A taky ne.

Aniž bych chtěl dělat reklamu přiteplalým růžovoučkým králíkům s bubínkama, přeci jenom baterie Duracell mohou mít občas něco do sebe, když uvážím, že mi je do toho blesku coby do nového dávali v prodejně.

V roce 2001.

Středa, 27.05.2009 ... Vtipnej esesák ...

Furt je jakási kosa, občas déšť, když je jenom kosa a bez deště, pak je hovňostroj, takže zase chodím někde prostředkem přehrady ... tedy myšleno přehradní nádrže, né té samotné zdi ... úplně přesně by to mělo bejt: chodím prostředkem upuštěné přehradní nádrže ...

Zkrátka jsou jakýsi ztížený podmínky obecně.

Což je možná právě kombinace těch důvodů, proč nosím třeba dlouhý černý kapsáče Airborne nebo BDU (Battle Dress Uniform), kanady vz. 90 a vestu "Angler" od Mil-Tecu. Prostě takové to pohodlné univerzální oblečení, obzvláště vhodné a slušivé pro státního úředníka.

Ráno jsem potkal u vrátnice maníka od ÚATO (Úžasného Alternativního Telefonního Operátora, jehož služeb ouřad pár posledních let užívá). Nějak Ztuhlík nebo jak se to jmenoval. Velkej kamarád od Velkýho Šéfa Kvakina a Malýho Šéfa Jůheláka, tuším taky delikvent z ODS.

"Ááá, na vás jsem zrovna nedávno vzpomínal, to jako ve spojení s proklínáním ... ale pak se to jaksi samo vyřešilo, asi to zas nebylo takový drama ..."

"Aha, ale víte, já už u ÚATO nepracuju."

"Jo? Ne? Tak co nám nesete?"

"Ále nic, jdu tady na sociálku ..."

Radši jsem se nepídil po tom, zdali jeho nezaměstnání u ÚATO má s návštěvou sociálky souvislost.

"A co vy? Do války?"

Blbec velevtipnej. Ale co chtít od člověka, o kterým si nikdo nezapamatuje, jak se opravdu jmenuje, protože mu celej ouřad (krom kamarádů Kvakina a Jůheláka) přezdívá Esesák (a výjimečně to není můj nápad)? Ale ten prsten přes půl ruky s tím hákenkrojcem furt nosí.

Prygl, Pirotecnia Igual, Portugalsko

Celá fotogalerie hovňostroje zde ...

Úterý, 26.05.2009 ... A co zdraví?

Volby se blížej, což bylo lze si jistě i všimnout. Jednak se z plakátů tlemí kdejakej lulan, Parouback, jeden z nich, emuluje naživo "Nu pagadi" a já mám tři tejdny sekeru v zápisníčku.

Ale třeba dneska - plošná zatěžkávací zkouška zpracování. Statistici se rozlezou na ouřady, připojí si tam noutbuky do své vyhrazené sítě a tlačí cvičná data na ústředí. Když všechno funguje, jsou spokojení. Spadne jim to až při ostrém vyhodnocení, při nočním sčítání nejlépe v jednu ráno.

Přišel jsem v osm. Už snad potřetí. A to jenom za letošek.

Fikaně jsem jako druhou osobu (hned po Tlustém Vratočuči Gaunerovi) potkal Tasemnici, moji šéfovou.

"Seš nemocnej?"

Inu, za devět let výcviku i Tasemnice ledacos pochytí.

Hele, je možný, že tohle (ač v rudé barvě) ještě pamatuju v rutinním provozu?

Pondělí, 25.05.2009

Neděle, 24.05.2009

Sobota, 23.05.2009

Prygl, Flash Barrandov SFX, Česko

Celá fotogalerie hovňostroje zde ...

Pátek, 22.05.2009 ... Tyjátrum Pyrovoli ...

Začly zase hovňostroje. Fakt slibuju, že příští rok se na to už vyseru. Copak to někoho ještě baví se na ty fotky koukat? Jedině PraPetra se tady vždycky ulágruje a pak jezdí po svém rozvinutém vzdáleném přibuzenstvu, dává jim odkaz na moje galerie z hovňostrojů a vysvětluje jim, že je to tuze pěkné. Zabiju dvě mouchy jednou ranou. Tak.

Ale ten letošek ...

PraPetra zahájila své dvoutýdenní turné příjezdů a odjezdů.

Jako poslední dobou bylo první rozehřívací kolo z Denisovejch sadů. Theatrum Pyroboli.

Opravdu rozehřívací. Rozuzlovat dálkovou spoušť, vyhnat pavouky z fotobrašny ... udělat pár nepěkných snímků.

Ano, znám lidi (z jiných měst, z vesnic a vůbec prostě odjinud), kterým se to i může líbit (nepočítám PraPetru). Soudný Brňák, znalý běžné ohňostrojné čtrnáctidenní show, se ušklíbá a přemýšlí, kdo tam ty Tyjátrum Pyrovoly vždycky nastrčí. Hudba mizerná, hovňostroj mizernej, do mizerné hudby se netrefí ... zkrátka takňák na piču. Prostě jsou Pyrovoli asi zase čísi kamarádi a je třeba jim udělat taky kšeft. Hnus.

A ještě je to v centru města, takže tam leze všelijaká lůza ve velkých hejnech ... jako třeba ten ožralý pubescent, který se v půlce ohňostroje vydrápal před nás na zídku a sedl si Spolehlivýmu Marcelovi před objektiv. Což by ještě až tak nevadilo. I takoví tam (areál ČD) byli. Ale na slušnou přímluvu a vysvětlení, že my tam schválně stojíme od osmi hodin asi proto, abychom měli výhled pro focení, přičemž fotit něčí záda není naším prioritním cílem, chvíli tito dumali (asi stárnu, ale mám pocit, že veškerá dnešní mládež je nějaká natvrdlá), pak se zdekovali. Jen co během asi dvou minut pochopili, co jsem jim třema větama řekl. Ne tak tenhle nažranej mamrd - ten na slušnou prosbu začal ještě píčovat. Jeho základní chybou bylo, že začal píčovat právě na Spolehlivýho Marcela. Ten ho jednou ranou pěstí z té zídky sundal, vědom si toho, že je tam ještě jakási stříška, na které kokůtek přistane a nespadne z mostu až na silnici. Zkoušel ještě vystrkovat hlavu a chvíli si tam trochu pobublávat, ale na druhé zavrčení zalehl na stříšku a už jsme o něm nevěděli.

Hnusný ohňostroj, hnusní lidi ...

Celá fotogalerie hovňostroje zde ...

Čtvtek, 21.05.2009 ... Rodinné vztahy ke vstávání a tak ...

To nic, to jsem si jen v rámci "fota dne" udělal z nouze ctnost a když už jsem byl v těch končinách, "poznamenal" jsem si jakejsi bejvalej zámeček, nebo co to je, v Brněnskejch Ivanovicích.

Neb tam byly svého času Zemědělské Stavby, národní podnik. Kde pracoval tatík. Než pak pro ingósty začátkem osmdesátejch let postavili novou budovu na Lazaretní v Židenicích. Tady zůstali manuálové. Nevypadá to, že by se něco od těch dob změnilo.

Ostatně, to byla taky cesta do práce jako svině ... asi jako když jsem já z Lesné jezdil na gympl na Koněvku. Ba horší.

Přičemž ještě tatík měl takovej zvyk, že nezřídka už tak v sedm večer deklaroval: "Je noc," a šel spát. Pak ráno vstával ve čtyři. On tvrdil, že je unavenej proto, že tak brzo vstává, druhá varianta byla, že tak brzo vstává, protože chodí spát ještě před zprávama. Ale jak kdy. Každopádně jeho oblíbená hláška byla: "Když jedu do práce, na konečné su já a čističi kolejí." V čemž měl pravdu. Kterýho normálního (znovu podotýkám - kancelářskýho) člověka by napadlo jezdit do rachoty na šestou ráno přes celý Brno, tedy v pět z konečné? Aniž by ho někdo nutil?

Dobrá, nepotatil jsem se.

Takže (přinejmenším) bejvalý Zemědělský Stavby, n.p., Brněnské Ivanovice ...

... a špatně vyřezanej svatej tamtéž ...	... s historickou cedulkou prokazující i jeho historičnost. Co se tam píše, to netuším. Ale vypadá to, jako by to psala nějaká ta dnešní smažka, nějakej ten hiphoper nebo co za negramoty to má takovejhle styl písma.

Středa, 20.05.2009 ... Srážka s cenzorem ...

Nějak to už nemůžu najít v archivu Novinek , je tam snad několik článků spojených do jednoho a vůbec jaksi domotaných.

Ale šlo o jednoduchou zprávu - řidič ujížděl policejní či polopolicejní hlídce (předtím snad jel jednosměrkou v protisměru), následně trefil strom a zcepeněl (ten řidič). Co už s ním? Chtěl to tak, měl to tak. Dobrovolně se eliminoval. Kaněc filmá.

Článek původní jako často podaný takřka tak, že chudák řidič. Zahynul prej. Možná i tragicky. Pche.

(aha, tady je, ačkoli taky už upravený)

Připsal jsem do diskuse příspěvek. Žádná hluboká myšlenka, spíš takový momentální pocit. Přípěvek po nějaké době zmizel (což se mi při mém, předpokládám, obvykle v rámci mezí civilizovaném projevu nestává až tak často), zato mi přišel mail:

Předmět: Diskuze
Datum: Wed, 20 May 2009 16:26:54 +0200 (CEST)
Od: Redakce Novinky.cz
Komu: Egi

Dobrý den,

dnes jsme vám na jeden den zablokovali přístup do názorového fóra kvůli příspěvku:

"Jako dobytek jel, jako dobytek umřel.
Eliminoval se sám - a zaplaťpánbůh pouze sebe.
A tak to má být.
Z celého "smutného" příběhu je mi líto pouze toho stromu."

Tento příspěvek odporuje pravidlům názorového fóra.
http://www.novinky.cz/specialy/dokumenty/160329-vitejte-v-nazorovem-foru-serveru-novinky-cz.html

S dodržováním těchto pravidel jste vyslovil/a souhlas při registraci.

Pokud budete i nadále vkládat příspěvky, které jsou v rozporu s pravidly přístup do názorového fóra vám již nebude obnoven.

Hezký den
redakce

Pročež jsem se mírně zarazil, ještě jednou si nastudoval uvedené podmínky a odpověděl:

From: Eger Michal
Sent: Wednesday, May 20, 2009 11:04 PM
To: Redakce Novinky.cz
Subject: Re: Diskuze

Ano, všiml jsem si smazání příspěvku spolu s obligátní výhrůžkou trvalého zamezení přístupu.
A i mne to udivilo, neboť dle mého vědomí a svědomí jsem zejména:

- neporušil žádným způsobem zákony ČR
- nikoho jsem neurážel, nepomlouval ani nikomu nevyhrožoval násilím
- nepodněcoval jsem nenávist ke skupinám atd.
- nevyjadřoval jsem se vulgárně ani obscénně
- nešířil jsem reklamu ani spam ani odkazy na nelegální kdesi cosi
- netapetoval jsem
- nechatoval
- nezveřejňoval identitu ostatních uživatelů
- ani se nevydával za jinou osobu.

Narážíte-li na výraz "dobytek" (pokud někdo jezdí v protisměru, ujíždí před policejní hlídkou a vykostí se o strom), nedocenil jsem v plné míře šířku Vašeho chápání pojmu "vulgárně".

... bla, bla, bla ... dále drobné rozpitvání dobytka /tedy slova/, mírně ironická omluva a doporučení:

Možná byste do redakčního systému mohli za tímto účelem přidat filtr slov.

Ještě jednou se omlouvám a jsem s pozdravem

Michal Eger, Brno

Hned ráno mi byl přístup odblokován. Sice bez vrácení příspěvku a s průvodním mailem pouze s lakonickým konstatováním, bez omluvy, ale jako drobné vítězství nad příliš aktivním cenzorem je to dostačující.

Od následujícího dne diskuse Novinek tvrdošíjně odmítá slovo "Cikán" jako vulgarismus.

Úterý, 19.05.2009

Pondělí, 18.05.2009 ... Noví ksichti ...

Je to tu zas. Letní příprava, dobročinné a propagační akce, autogramiády ...

Nové posily ...

A portrétky.

Výtečné. A pochopitelně nejlépe po tréninku. Naštěstí tentokrát nejsou hráči opálení, jenom červení, červení prostě, nikoli po apačsku. Někteří se odbarvují relativně rychle, některé je potřeba vytřídit ("vydejchat, ještě chvíli blednout, přijít za deset minut"), obránce Pavel Zubíček se houževnatě snaží odčervenat půl hodiny, pak krčí rameny a odchází s tím, že přijde až na druhou skupinu a že na tohle se může vysrat. Moje řeč. Taky bych se. Nejradš.

A jako vždy - jeden má nos do klikyháku, druhej natrženou hubu do "S", jizvy, šrámy. 32 zubů asi tři z týmu. Některým se mi nedaří ani po veškerých pokusech nadirigovat hlavu do vzpřímené polohy, takže přes všechnu snahu vypadají jako "Velký Šéf".

Když tak sebekriticky koukám do zrcadla - proč já vlastně nehrál hokej?

Jestli loňská sestava byla sbor škaredáků, letošní soupiska připomíná telefonní seznam Frankensteinových pokusů.

Takový žirafák Alda "Surikata" Křetínský (tentokrát už po odbarvení a částečném přiražení uší k hlavě) mezi novými posilami vypadá jako manekýn.

Neděle, 17.05.2009

Sobota, 16.05.2009 ... Brigáda na golfu ...

Dali jsme hlavy do hromady, naznali, že dosť bolo roští, je třeba popíliť. Hbité rozhodnutí už po dvaceti letech.

Pro mne to znamenalo druhou manuální práci letošní rok. Tfuj.

Nasázet nejhustší a nejpichlavější křáky kolem nejvíc skákavých drah, to taky vyžadovalo zahradnického veleducha.

Výtěžnost - šest míčků na dva keře.

Místní haranťata vymyslela novou přezdívku, resp. kombinaci univerzálního oslovení s dosavadní přezdívkou.

Pročež je jeden z místních násosků, bývalý lampión, řečený Major, od soboty oslovován: "Strejdo Majore".

Pátek, 15.05.2009

Čtvtek, 14.05.2009 ... Arma pater ...

Taky jsem to už zmiňoval ...

Jak se inžinýři a jiní vzdělanci s oblibou vrací zevlovat na svoji "alma mater", což nevím, co je tam ještě táhne, jako by tam nezblbli dost, já se občas stavím za ještě stále přežívajícíma furťákama do svojí "arma pater". Ano, než se začnete pídit, zblb jsem tam taky dost. Ale já byl blbej už vod malička. Jako v tom vtipu ...

"Když jsem byl malej, říkala mi maminka: papej, chlapečku, papej, bude z tebe voják. A já, blbec, žral a žral ..."

Stejně jako tuhle ve čtvrtek cestou ze školení. Však jsem v práci, ne na dostizích.

Jenže kamarád guma byl na dovolené, pročež jsem jej o kafe nepumpnul. Inu což.

Co vidíte na obrázku vepředu, to je odspodu: klub, strážní rota (lopaty), automobilní rota (blinkři). V křídle za Ávií pak dole přijímač, zbytek strážní roty a nahoře pak my, elita, rota oprav techniky (zlými jazyky bůhvíproč nazývaní solviny).

A ten buzerák (na snímku půlka a ještě zkreslená) měl dokolečka dokola 400 metrů. Desátý kolečko, ve tvaru a plné ústroji, se už trochu zajídalo.

Tož tak. Vojenské tajemství v piči.

Středa, 13.05.2009 ... Gumýýý sjednocené ...

Zážitek s nákupem gum jsem tady líčil, stejně tak v komentářích došla řeč na fakt, že mi poslali jednu špatnou.

Na balíku správnej rozměr, na voranžovým štítku nalepeným na pneumatice rozměr správnej ... uvnitř zakutaná špatná.

Asi byl skladník vožralej a lepil to tam regál neregál.

Na druhou stranu si z eshopu (tentokrát nejlevnejsipneu.cz) poslali štandopéde PPLko pro kolečko špatný, následně hned, jak obdrželi od výrobce další várku, navalili gumu dobrou. Se stane. Přístup skvělý.

Sláva, zimní pneumatiky jsem už zaarchivoval, na letních už jezdím, jenom ta jedna je jakási nouzovka ... 17 let stará rekordmanka.

Úterý, 12.05.2009 ... Jurkovičova vila ...

Prej ukrutná památka. Architektonický skvost. Hmm.
Já jen, že chodím takhle vokolo - za rohem je sportovní hala Rosnička, tak jsem si na tuhle barabiznu vzpomněl.

Pondělí, 11.05.2009

Neděle, 10.05.2009 ... A naposled Frankrajch ...

Takovej kostolík v Remeši.

Sobota, 09.05.2009 ... Eště furt Frankrajch ...

Egi u takovýho kamennýho čehosik. To si nechal postavit taky takovej nabubřelej otrapa, než mu nakopali řiť.

Mostek v Parízu. Děsně starej.

Pátek, 08.05.2009 ... Zas Frankrajch ...

Ále, taková věžička ...

Čtvrtek, 07.05.2009 ... Frankrajch ...

Coupvray, krchov, hrob Louise Brailla. Ve skutečnosti byl vykopán a pohřben v Panteonu, tady zůstaly jenom jeho ruce. Nebo naopak? To je jedno. Prostě rozkouskovali a rozložili po několika různých hřbitovech. Inu, Francouzi. Marťan v uctivé úkloně, jak měl nařízeno paní šiditelkou.

Středa, 06.05.2009 ... Mít se jak svině ve Frankrajchu ...

Pár měsíců zpátky přišel Marťan s převratným nápadem: Pojedeme do Frankrajchu. Do Parízu a podobně.

He?

Posléze objasnil: Slepejší parta se rozhodla vyrazit na organizovaný (tedy na míru uspořádaný cestovkou) výlet "Po stopách Louise Brailla". Hehe, šlepci budou s lupou u země stopovat Lojzíka Brejlů a pojedou se podívat, jak vysoká je hen ta Ajfelovka. Po kratším váhání jsme s Ťapinkou kejvli - u toho mušíme bejt.

Dělám si samozřejmě zase prdel. Většina jich aspoň něco málo vidí, případně byl program přizpůsoben tak, aby z toho částečně měli něco i ti, co viděj lautr hovno. Dá rozum.

Trochu problém byl s tím, že výprava měla bejt autobusem. Ajajaj, to já tuze nerad. Kdyby aspoň vlakem, ale jak já chudák nebohý se tam poskládám?

Marťan nás nechal zapsat jako průvodce - tím myslím to druhý "P" u ZTP/P), ne průvodce celé výpravy, ačkoli ... ale k tomu se taky dostanu. Jednak takovej průvodce to měl o něco levnější, než úplnej cizák a dopočťák. A vlastně samozřejmě nekecal, neboť jsme udělali klan právě s ním, s Pepého Starou Manželkou MáHruškou a její známou Mirkou. Utvořili jsme skupinku a většinou se pohybovali s nima.

A s tím průvodcem jako průvodcem - díky svým velechytrým poznámkám jsem se ještě při průjezdu Německem dostal do fokusu průvodkyně. Ta naznala, že než abych měl jenom blbé kecy, mohla by mne přinutit k nějaké té činnosti. Čímž jsem byl delegován do role jakéhosi "asistenta", který kontroloval početní stavy druhé půlky vozidla, byl vysílán shánět tlupu do houfu a hledat zaběhnuté šlepce, pokud jsem se teda (no no, jenom jednou) nezaběhl sám. Nu což, aspoň jsem se nenudil.

Asi takhle: špatný to rozhodně nebylo.

Dobře, zbytek dne po příjezdu jsem strávil v leže na břuchu a s nataženejma nohama a jenom kňoural. A před odjezdem v 6:00 jsme radši nešli spát - ve tři ráno jsme se balili a pak jeli rovnou taxíkem na sraz. Pročež jsme útrpnou cestu tam z větší části prospali. Ale to jsou z globálního pohledu na výpravu pouhé detaily.

Vždy jsem říkal, že z Francie nikdy nepošlo nic dobrýho, snad kromě orálního sexu (kdež je možná francouzský původ spíš taková urban legend), různými způsoby zkaženejch sejrů a nějakýho toho chlastu. Jinak to stojí za hovno všechno: rabující lůza od všech možných revolucí až dodneška (kdy na to ovšem maj arabské gastarbeitery). Napoleon a jeho parta, což bylo ovšem z vojenského hlediska poslední zajímavé francouzské vystoupení. Všechny pakty se žabožrouty vždy končí jejich zradou. Jejich vřelý vztah k ručníkářům a obecně veškerejm přičmoudlíkům. Socialismus ve všech myslitelných podobách. Automobilové výdobytky. A konče třeba tím jejich maďarským trpajzlíkem, co jim dělá nýčko prezidenta. Co chcete po národu, kterej žere žaby a hlemejždě, no ne?

Ale pokud chci něco takto tvrdit, měl bych se na to aspoň podívat zblízka.

Čímž jsem si ten názor trochu změnil. Na všem shorauvedeném trvám, v tomto žádný zájezd nedokáže asi přesvědčit o opaku. Ale udělal jsem ještě druhou kolej. Tohle bylo to globální hledisko. Druhý úhel pohledu je trochu něco jiného - coby tůrista, který je tam jenom jako host, nemusí se s nimi bratříčkovat tak, aby na tom byl závislý, ale může se v rozumné míře kamarádit, kouká, zevluje, béře atmosféru do čenichu.

Pak je situace zcela odlišná. Coby návštěvníka lze říct, že mne Francie dost i nadchla. Ačkoli mne taky nadchne každá prdel. Třeba Kunda (pro neznalé - to okresní město v severním Estonsku). Ale vážně. Architektura a památky za jedna. Něco divnější, něco méně, něco známější, něco méně. Ale jako celek výtečné. Přístup k tomu všemu: když už jste tady, tak se podívejte pokud možno na všechno, foťte si, co chcete (To bylo opravdu pozitivum - opravdu jediný vážně míněný zákaz focení byl v Sacré-Coeur. Jinde si můžete fotografovat prakticky dle libosti, bez hovadných poplatků, maximálně s omezením - třeba bez blesku, tak, abyste nerušili apod. Když je něco veřejná památka, foťte si na památku.). Když něco nevíte, zeptejte se. Pakliže to bude v jejich silách, i vám odpoví.

Lichou se ukázaly zkazky o odporu žabožroutů k angličtině. To je asi něco jako Poláci a ruština. Když na ně suverénně spustíte, budou se tvářit divně, budou dělat blbce a moc se s váma vybavovat nebudou. Když se naučíte francouzsky pozdravit, poprosit, poděkovat a říct si o kafe, zbytek můžete kliďánko přejít do angličtiny s odůvodněním, že jste tůrista a víc v té jejich hatmatilce neumíte. Není problém. Ač té angličtině dávají asi jako já, čili jednoduché to nebývá. Největší oříšek byl moje česko-anglická domluva s francouzským Pákistáncem v bistru. Ale i tam jsme nakonec, poté, co jsem mu radši prakticky vylezl na pult a prstem pro sichr ukázal na vobrázek, dostali požadované.

Co mne vzalo za srdce, to byly pařížské kavárny. Jednak jsou všude. Jednak se před kavárnou zastavíte, už vás kavárník tahá dovnitř. Stolky přímo na ulici (žádná ohrazená zahrádka) a u prvních stolků židle vytočené právě do té ulice, jako v kině. Tam bych dokázal pár dní strávit jenom tak.

Neošíváte-li se tam moc dlouho, ani na vás plnou mírou nedosáhne jejich záliba v multikulti. Tedy pokud se zrovna netrefíte do nějaké periody vypalování předměstí. Jako návštěvníkovi vám to může být jedno. Samozřejmě, okrást vás můžou speciálně v Paříži stejně jako na Ukrajině (bez rozdílu barvy, každý bedekr před tím varuje). Nicméně až na pár žebravých Cikánů u Notre Dame, kteří se i tak dali relativně lehce setřást, nikdo nepřekročil únosnou mez otravnosti. Možná na hraně byli suvenýry prodávající černoši kolem klíčových památek, avšak i u těch to byla jistá forma práce, ve všech myslitelných řečích umí předestřít svoje výhodné nabídky, sem tam někdo od nich něco koupil, oni se ještě chvíli překřikovali, pak jsme šli do prdele buď my nebo oni.

Zajímavé je, že vstupní ochranku u většiny objektů dělají taky takřka výhradně černoši. Možná proto, že dvoumetrový negr vydá za patnáct piktogramů.

A jinak? Něco lepší, něco horší. Jako celek veskrze pozitivní. Jak říkám - mne nadchne na cestách kde co, ale když to zkusím s odstupem, řekl bych, že velice fajn. Asi si to ještě někdy (třeba individuálně) zopakujem.

Ještě snad ke konkrétní výpravě krátce ...

Poučné bylo. Svého času jsem třeba Braillovo písmo uměl i číst (ačkoli vočima). Ba dokonce v tom i psát. To je taky dobrá bžunda, jelikož na klávesnici jste zvyklí mačkat jednu až dvě klávesy najednou, tři snad maximálně (a to mám ještě na mysli špeky typu <Ctrl>+<Alt>+<Del>). V Braillu i šest ze sedmi (ta poslední je mezerník). Jenomže to už jsem dávno takřka zapomněl. Avšak třeba jsem vůbec nevěděl, že Louis Braille byl taky nevidomý - jedno oko si vypíchl jako malý v otcově kožedělné dílně jakousi kudlou (byla tam v muzeu k osahání) a o druhé přišel kvůli zánětu (resp. se mu zánět od píchnutí do jednoho oka rozšířil i na to druhé). Vida.

Nedohledal jsem doma v haldách tiskovin, ale aspoň jsem si z webu vytiskl z Reflexu průvodce Paříží od Jana Šmída, takto zpravodaje ČRo ve Francii. Píše tam, že "věřím, že některé z Vás potkám v Paříži s přehýbaným, zmačkaným, ušmudlaným a už trochu otrhaným průvodcem v ruce. Mohl by to být důkaz toho, že Vám k něčemu byl ...". Takový Jan Šmíd na nás čekal u hřbitova v Coupvray, rodišti Louise Brailla, aby s organizátory zájezdu udělal do rozhlasu krátký rozhovor. Tak jsem mu aspoň za průvodce poděkoval, že do Paříže teprve směřujeme, ale doufám, že mi bude užitečný.

Když jsem zmiňoval to vstupné ... naše průvodkyně šla vždycky napřed zakoupit lístky pro celou skupinu, jak už to průvodkyně dělávají. Od toho tam jsou, že? Při té příležitosti se vždycky zeptala, jestli by pro šlepce nevypadla nějaká sleva. A ona většinou vypadla. Pro celou výpravu. Úplná sleva. Jelikož zrakáči s průvodci byli namícháni zhruba 1:1, ve většině (cca 3/4) případů se prostě neplatilo nic. Což bylo milé. Navíc třeba v Louvru měli přímo pro nevidomé jednu taktilní výstavku, kde si mohli exponáty osahat.

Snad jedině řetězec jakýchsi samoobslužných "hotelů" F1 bylo dílo k pohledání. Ze všeho nejvíc to připomíná tu soustavu unimo-buněk, kam bratr Čunek vystěhoval Cikány z toho Vsetína nebo odkud. Zvenčí. Zevnitř to bylo dvakrát až třikrát stísněnější. "Hotelový pokoj" 3x3 metry pro tři osoby s hajzlem na chodbě, to jsem už dlouho nežral. Jelikož jsme byli s Marťanem uzavřené trio už od podání přihlášky, tvořili jsme společně i osádku jednoho pokoje. A takto Marťan spal po mnoha a mnoha letech na bidle. Ačkoli mám takový pocit, že to ještě vyhrál.

Jediné, co jsme nezvládli, byla "typická francouzská restaurace". Tedy hospoda na jídlo. Kaváren jo, těch jsme urazili několik. Jinak něco koupit do ruky, nějaké občerstvení, snídaně v "hotelu" (aneb "žerete jak Češi"). Ale hospodu na oběd ne. To jsme jenom jeden den se po návštěvě Louvru trhli od výpravy (ta širší pětka) a prošli si Champs-Elysées až k Vítěznýmu oblouku. Pak jsme se metrem vrátili k Notre Dame. Mezitím začalo venku pršet, pochopitelně jsme deštníky nechali v kufrech (jo, fakt jsem byl po víc jak dvaceti letech na zájezdu s kufrem). Čili Marťan na MáHrušce vysomroval pláštěnku, MáHruška s Mirkou deštník měly jeden a já s Ťapinkou jsme zakoupili přímo u vchodu do metra. Ostatně i na všech stáncích okolo se zničehonic objevily koše s deštníky na čelných místech. Akční zboží. A jelikož se ještě i po Notre Dame dalo znovu do pršení, zanořili jsme se do Latinské čtvrti a po chvíli zapadli prostě bez nějakého komplikovaného výběru do hospůdky při ruce - řecké. V Paříži. No jo, no. Déšť je sviňa.

Ale šneky tam měli a Ťapinka s Marťanem si je i dali jako předkrm. Já ne. Já se spokojil s řeckým salátem. Ten nemá tendence zdrhat. Avšak Ťapinka byla nadmíru spokojená.

Mně to takhle ve zkratce přijde asi jako všechno.

Když si vzpomenu na něco, zmíním jindy.

Fotek jsem, blbec, napráskal asi 1900 a ještě pořád je nemám probrané (ačkoli už mi chybí poslední půlden a musím to mít za týden hotovo), zvlášť v interiérech jsem se holt trochu rozšoup. Taky doplním, pokud by někoho zajímalo. Tady jsou zatím aspoň Ťapinčiny ...

Metz - katedrála.

Úterý, 05.05.2009 ... Barevní v provozu ...

Krásnou, ale opravdu krásnou dopravní nehodu jsem dneska viděl.

Výchozí situace - jedu z Kotlářské směrem dolů, k Lulánkám, na Pičonýrskou. V pravém pruhu, zhruba druhý nebo třetí od semaforu. Pro neznalé stačí fakt, že v mém směru dopředu vedou dva pruhy, přičemž křižujeme ulici s kolejema.

V levém pruhu je hned na první startovní pozici jeden ze dvou nejnegativnějších živlů v dopravním provozu - ženská v jakémsi tom potratu automobilního průmyslu (Twingo, Clio, Matiz nebo podobný sráč). Padne zelená, náš směr se rozjede. Avšak zleva ženskou křižuje druhý ze dvou nejnegativnějších živlů v dopravním provozu - Cikán v BMW v poločasu rozpadu, evidentně nalezeném kdesi u popelnic, jako ostatně většina jeho životního majetku.

Ženská vidí Cikána, Cikán vidí ženskou. Musí. Slepejm se řidičáky nedávaj. Jedou oba dva. Válka nervů, kdo uhne?

Inu - nikdo.

Oba se derou kupředu pomalu, avšak neústupně, tak vehementně přesvědčení o své pravdě, až Cigoš trefí babu elegantně na levé zadní kolo.

Aniž by zastavili a vyznačili si polohu vozidel při srážce vezmou to traverzem až doprava do prostoru autobusové zastávky, tam teprve zastaví a patrně si jdou vyliskat po tlamách.

Původně mne napadlo zastavit, jak už jsem to u několika podobných nehod udělal. Jenomže jaksi jsem nebyl v tom sektoru křižovatky pohledem natolik účasten, abych si všimnul toho hlavního - jestli byl větší čurák Cikán, který vjel do křižovatky až na červenou, nebo jestli tam zamrzl, když dával přednost třeba šalině. A pak by byla piča baba, která ho nenechala z té křižovatky zmizet.

Jelikož ke zranění v té nízké rychlosti dojít nemohlo, krev nepoteče, říct k tomu co nemám, ať se porovnaj mezi sebou. Pokud se eliminují úplně navzájem, bude to jenom dobře.

Jo, když jsme tak u těch Cikánů a silnic ...

Takhle to vypadá, když pustíte Cikány k dopravní stavbě. Jeden nepříliš intenzívně pracuje, další čtyři na něj znechuceně koukají.

To by mohl být jeden z důvodů, proč máme nejpomalejší a nejdražší dopravní stavby napříč Evropou.

Hádám, že za takové nasazení, kdy maká vždycky jeden na střídačku, jim nebude stačit taky jeden plat dohromady.

Pondělí, 04.05.2009 ... Metodický návod ...

Neděle, 03.05.2009

Sobota, 02.05.2009 ... Kosáci, hovadina, pišišvor, hokej ...

Je to tu, kosí bratři na scéně:

Jinak jsme v sobotu vyrazili s psékama a Ťapinkou a GPS nad Vranov na Babí lom. Pséky vyvenčit, Ťapinka s GPS najít zas další tu hovadinu. Neboť v hovadině má bejt ukrytý jakýsi putovní pišišvor, který cestuje takto od hovadiny k hovadině. Ťapinka pišišvora uzme a odsmýká ho do Frankrajchu. Tedy taková byla alespoň vize.

A hlavně musíme bejt zavčasu zpátky doma na hokej na utkání Česko-Slovensko.

Mno ...

Špatný odhad času. Ploužíme se kdesi kolem šutrů pod skálou, zatímco na mistrovství světa se hráči už pravděpodobně rozbruslují. Ach jo. A na to jsem se tak těšil.

Prošmátrali jsme tam několik desítek metrů čtverečních - bez výsledku. Hovadina prý špatně zaměřená, jak zjistila Ťapinka později z internetu.

Takže hovadinu nemáme, pišišvora nemáme. K televizi přijdu v půlce druhé třetiny ... kurva, jak 5:0? A než dosednu na gauč 6:0?

Hmm, to bylo po předchozích debaklech mocné vzepětí, deklasovat bratry Slováky 8:0. Škoda, že jedno z posledních.

Lze tady souhrnně podotknout, že druhý den - v neděli - Ťapinka vyrazila na GPS lov indi-vindi ještě jednou a hovadinu i s pišišvorem našla.

Přihodím ještě pár fotek z Babího lomu:

Pátek, 01.05.2009