Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?
Tímdlenc zpátky na titulní stranu.
EGIHO DENÍK
Červenec 2012

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)



Aktualita:



Úterý, 31.07.2012 ... Inovace uživatelek ...

Klíčový záznam dne: Dnes se historicky poprvé podařilo dítěti Alfíkovi probudit mne ranním bekotem.

Poznámka: Pravda, v kombinaci se sbíječkou a příklepovými vrtačkami z vedlejšího vchodu a s míchačkou a skládáním dvou náklaďáků materiálu pod oknem.


Pokud holkám z kravína, tedy dnešní koňské farmy ve Lhotě, slíbím, že jim uplácám nějaký tuze nenáročný web, přijde mi to jako ryze běžná sousedská výpomoc.

Jestliže se domluvíme: "Obsah ale sám nevymyslím, vy si ty texty napíšete a pošlete mi je mailem," nevidím na tom žádnou záludnost. Napíšou, pošlou, já udělám Ctrl+C a Ctrl+V do patřičných míst, dodám formu, iniciativně k tomu z jejich Fejcbůku došpendlím vobrázky. A fertig.

Čekal bych ledacos a jsem často schopný se popasovat s kdejakým formátem. Třeba to PDF, jak mi od nich došlo.

Avšak ...

Že to někdo napíše na papír rukou, oskenuje a pošle mi to v PDF jako obrázek svého rukopisu s poznámkou "Doufám, že to přečteš", to tady ovšem taky ještě nebylo.

Já ty svoje uživatelky prostě celoživotně a nadosmrtně miluju.



Ťapouši přijeli na inspekci, zda mají tomuto exempláři věnovat pozornost, péči a náklonnost.
Bláhoví, ještě netuší, že si aktuálně v kočárku smýkají budoucí prázdninový likvidační stroj o síle demoličního družstva.

Vodkaz nafurt   

Pondělí, 30.07.2012

Vodkaz nafurt   

Neděle, 29.07.2012 ... Nápomocný exekutor ...

Zase po zhruba čtvrt roce jsem na Hrádě v Pičoslavi vybral poštovní schránku, jen tak ryze ze zájmu, jestli se kupříkladu vodárny či jiný zhoubný element nepídí po nějaké komunikaci. Některým zkrátka nevysvětlíte, kam vám mají psát.

Že tam občas chodí všelijaké obskurní dopisy pro syna bývalé majitelky (úvěrové společnosti apod.), to jsem si zvykl. Zpravidla posoudím, co nechat u sousedů, jež se s ním jaksi druží, a co rovnou prohnat komínem. Že tam má celá jeho tlupa ještě stále nahlášené trvalé bydliště, to jsem zjistil na jaře při placení odpadů, kdy to paní obecní účetní dělalo paseku, neb nešlo účtovat mně rekreační domeček, ve kterém má přitom trvalý pobyt taková banda. Vyřešilo se, prozatím jsem se na to vysral.

Ovšem když vytáhnu pro pana synabývalémajitelky dopis od exekutora, blížíme se pomalu ku hranici mojí trpělivosti. Zvláště když vytáhnu druhý, třetí a čtvrtý, úhrnem čtyři dopisy od dvou exekutorských kanceláří.

Otázka zní: vysrat se na to zase? Já ani nevím, kde pan vejlupek vlastně přebývá. A nebo naopak? Hrdě exekutory popíchnout a nechat je odvézt veškerý jeho majetek, tedy kupříkladu jednu zapomenutou vadnou pračku a osm prapodivných televizorů na půdě, plus další obdobné "drobnosti"? To by mi mohlo ušetřit spoustu námahy.


Vodkaz nafurt   

Sobota, 28.07.2012

Vodkaz nafurt   

Pátek, 27.07.2012

Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 26.07.2012 ... Už jsme zase na tý starý dráze ...

A to tu dlouho nebylo ...

Typicky letní činnost - jít na hokej. Ne koncem srpna, ne začátkem srpna jak loni, teď už dokonce v červencu. Fakt. Tričko, kraťasy ... hráči na ledě na bruslích. Masakr. No, moh jsem si vzít aspoň košili nebo mikinu, zas takovej hic u toho brusliště nebyl. Ale šlo to.

Stejně jako loni (ačkoli loni to bylo 01.08.) SKA Sankt Petěrburg.

Vlastně na ten jsem měl loni novej foťák. Ačkoli to není eště úplnej rok, tak od Petrohradu po Petrohrad mám nafocenejch nějakejch 21.000 snímků. To unde.

No a co dneska? Kometa s Rusákem remizovala 1:1, dvě menší rvačičky, kdy se nejdřív Kuba Koreis pustil do Petrova, já bych řekl, že na body vyhrál Rorejs, ale rozhodčí to ohodnotili 5+DKU pro oba, následně se pak v jednom hnutí mysli Harry Malec pustil do Arťuchina, komedaj. Snad přes deset sérií nájezdů, kdy už jezdily i takové penaltové kapacity jako obránce Radim Bičánek, na nájezdy dvojnásobnou trefou zásluhou pana Čudly Dlouhého vítězí Kometa.

A z hokeje za světla, tak to má bejt.



Univerzální oblíbenec každého českého hokejového fanouška:
SKA Petěrburg, hráč číslo 44, Jevgenij Arťuchin.
Jevgenij, česky Evžen. Evžen, lovec žen.
(Foto ze zápasu zde ...)

Vodkaz nafurt   

Středa, 25.07.2012

Vodkaz nafurt   

Úterý, 24.07.2012


Fejcbůkofka?

Vodkaz nafurt   

Pondělí, 23.07.2012

Vodkaz nafurt   

Neděle, 22.07.2012 ... Venčení Alienů ...

Poněkolikráte jsem slyšel, že by mnohým přišlo (doposud nechápu proč) veselé, kdybych smýkal po Lesné kočárek. Pochopil bych, kdybych strkal rudlik se železným šrotem. To ovšem přijde až později.

Jelikož domácnost disponuje již delší dobu kojencem Alikem, jest třeba tohoto týden starého Alfiho umístit do kočárku barevného provedení "jungle" a vyrazit s ním na venčení, tzn. v duchu otcovské tradice do hospody na golf. Co se v mládí naučí, to mu ve stáří zajistí preferovanou barovou stoličku.

Jestli to tedy přijde někomu veselé a prodlouží mu smích život, směle do toho.


Vodkaz nafurt   

Sobota, 21.07.2012 ... Ilicz přichází, materiál odchází ...

Jelikož po drahně letech nejedu na vodu (zaplaťpánbůh za těch pár peřejek v červnu s piškotama), přichází Ilicz zapůjčit si proviant: společné koňadry, můj lodní pytlik na jeho Nikon, dále pak házečku a svoji pláštěnku. Tu poslední si nepůjčuje, tu měl u mne uskladněnou. Neptejte se, jak k takovým věcem dochází.

Ilicz přichází, odchází ... a zase přichází, neboť usnesením valné hromady se v sobotu večer před odjezdem zjistilo, že doprovodný cyklista Chlastík nemá stan a nikdo nemá zájem jej přichýlit, případně pak Plastík nemá zájem být přichýlen k někomu. Neptejte se, dle čeho se to rozlišuje.

Při druhé návštěvě zapůjčuji Iliczovi pro Vlastíka stan Coleman Nevada.

Iliczovi bylo nedávno změřeno a sděleno, že má vysoký tlak. Neboť se domnívá, že informace je již zastaralá, využívá Ťapinčina poporodního home-office a nechává si technický stav zkontrolovat, aby zjistil, že nad ním už je jenom papiňák a acetylenová bomba. Tímto Daňka získává na vodu celý pytlik Nikaragujské kávy.

Závěrem mi Ilicz klade na srdce, nechť mu zalévám kočku a krmím kytky, přičemž manuál ke kočce mi bude sepsán, kytky týden mojí mičurinské péče vydrží, neb jde o odolné byliny.



Měření Iliczova ... tlaku.

Vodkaz nafurt   

Pátek, 20.07.2012


Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 19.07.2012 ... Bez D a vytržení ...

Jdu si jenom koupit fotopapíři.

A při té příležitosti tak během dneška a zítřka potřebuju vyzkoušet, jak mi šlape negativní vývojka. Dofotit nějaký půlfilm (ze kterého jsem už ustřihl pár políček minule), při té příležitosti odzkoušet jednu Prakticu L, ale hlavně fakt o tu vývojku jde. Jsem líný míchat novou, tahle se ještě tak moc nenadřela, ale zase mi tam leží ... no, leží, ona vlastně neleží, je ve flašce, flaška stojí, ale de facto zase kolem a kolem vzato, v té stojící flašce ta vývojka leží ... takže mi tam leží už delší dobu.

Vod voka nacvakat pár snímků, co potkám, zkusit vyvolat.

Stojím na rohu na Čáře, tam stánek s kafem či co, koukám do hledáčku, přemejšlím, jestli jako celek nebo si přejít poblíž ...

Samozřejmě si mne zcela neomylně vyhlídne bezdéčko. Já nevím, jestli nějak cítěj, že su měkkosrdcatej a občas cigáro nebo významný příspěvek na Chateau du Tetrapak pustím (ačkoli magickou formuli: "Sorry, už mne zkasíroval váš kolega" taky umím užít), nebo jestli je to tím, že bych měl zase zajít k holiči ...

"Dobrý den, mladý pane," nevím taky, co maj furt s tyma mladejma pánama, "nezlobte se, že vás tady ruším u práce, nebo u koníčku? Prostě se omlouvám, že vás vyrušuju od fotografování ..."

"Já vás, s dovolením, přeruším - dneska drobnejch sám mám málo a tabáku jenom hubenej zbytek."

Kde toho dne nic není, ani bezďák nebere.

Ale šel na to dobře, to se musí nechat. Zkusím si ho zapamatovat.

Nakonec mne to vytržení z vytržení rozptýlilo a na stánek jsem se nakonec vysral.



Nakonec jsem se na to radš vykašlal. Co s krámkem ...
Nejzajímavější je tím pádem na obrázku špiclkamera.


A dočista jiný pan houmles. Ten má dneska sklizeň za sebou.
Pochopitelně jediný smysluplný snímek za den ... a naprosto zkurvená expozice.
Určitě to taky znáte. No, většina asi ne, ale řeknu vám, stojí to dneska pěkně za piču.

Vodkaz nafurt   

Středa, 18.07.2012 ... Haló, tady demence ...

A je to tady, kurva ... poporodní demence ...

Ťapinku proti všem dřívějším předpokladům a výpočtům hodlají vyhnat ze špitálu aj s Alfikem už dneska. Člověk by řekl, že na krvavě zaplaceném nadstandardním pokoji si budou pacientku pěstovat. A to voni zase né. Pročež ještě odstraňuji z koberců třeba nejmarkantnější chuchvalce psích chlupů a snažím se poshánět kdejaké vybavení a tak. Průběžně telefonicky konzultuji.

"... jo, a ještě se cestou budeme muset zastavit ...," rozhovořuje se Ťapinka, načež je slyšet, jak někdo nakráčí do nemocničního pokoje. "Počkej, já tady něco vyřídím a hned ti zavolám."

Hned zavolá, no tak jo.

Po třičtvrtě hodině jí píšu KTZ (někdy mylně nazývanou SMS), že nemůžu čekat do noci, chci si ještě cosi koupit v trafice, Respekt a tabák, že prostě jedu. Ať mne prozvoní (neboť budu asi řídit), až bude na příjmu. Přinejhorším někde počkám.

Obratem KTZ od Ťapinky: "Ja jsem na prijmu porad."

Tak telefonuji:

"Na příjmu pořád? Vždyť jsi mi měla za chvíli zavolat. Sedím tady jak hořká huba a čekám?"

"Aha, vidíš, to jsem asi zapomněla. Hm, zavolat, jo? A co jsem ti chtěla?"

No potěš.


Tou cestou to měla bejt lékárna. Jenže než jsme našněrovali Alíka do autosedačky a autosedačku s Alíkem do auta a tak všelijak podobně, ve většině lékáren byla tvrdá klika. To je ta třičtvrtěhodina. Tak Tesco. Ťapinka si jde nakupovat do lékáren, já sedím v autě, čtu si Respekt.

Ťapinka se vrací za ani ne půl hodiny: "Ještě nebrečí?"

Aha, dítě. Vida.

"Nebrečí, proč by měl?"

Náhodou kecám, co tři odstavce jsem se podíval, eši eště dejchá, aby to nebylo pak na mne, kdyby byl v té sedačce nějakej našpónovanej a vypustil tam duši. Ta by mne zabila. Ale ani nepíp, chrněl jak baryn a nechal mne spořádaně si číst. Takhle by to mohlo fungovat.



Kdyby si nenechal hned ze startu ztratit šňůrku od čepice, nemusel vypadat jak Večerníček.
Nebo jak Napoleon. Nebo prostě jak Lojza.


A konečně poměrně zdařílá glgačka za Alfiho na golfu.

Vodkaz nafurt   

Úterý, 17.07.2012 ... Když vám z tiskárny vypadají zuby ...

Po dobu Ťapinčiny nepřítomnosti se snažím udělat trochu pořádek a i nějaké budovatelské práce. Kupříkladu taková výzva, latiník by řekl čelenč - smontovat pro Alíka, ne, fakt ne boudu, postel. Do pořádkových epizod pak patří odsmýkání několikero relikvií do ekodvora.

Kupříkladu jednu starou zdechlou multifunkci. Tím hovořím o skenerotiskárně, připomínám, že Ťapinka stále dlí v porodnici. Aby nedošlo k mejlce. Ale vlastně je to původně od ní z ordinace, pár papírů jsem tady z toho vyloudil, než to umřelo definitivně a koupil jsem si měsíc dva zpátky novou. Ještě jsem pojal nápad vykostit z toho sklo. To by mělo být tvrzené, každopádně taková solidní A4 tabulka, hodilo by se mi to do fotokomory asi.

Jenomže ...

Hvězdičkovej šlic na šroufkách, já zas nevím, kde mám takový nástrčky na šroufováky.

Tak to tak převracím na klíně a všelisjak s tím štěrchám, až mi z toho začnou padat zuby. Nebo aspoň jeden. Zkrátka z toho cosi vypadlo, jak jsem tak šmátral po zemi, našel jsem asi zub. Vypadá to jako psí špičák. Nebo esli tohle si vylomil nějakej pes a z tiskárny se tady válí ještě něco jinýho? To bych si zas vyslechl - jednou tě nechat s psama bez dozoru ... Koukám psům do držek, ti maj zubů plnou hubu.

Nenalezav šroubováků, s pokrčením rameny, co všechno se může najít v tiskárně z veterinární ordinace, jdu to mrdnout do sběrnýho střediska celý.



Až při dokundamentaci koukám, že von je to nakonec možná spíš dráp.
A já študoval psí mordy.
Nicméně na překvapivosti přítomnosti drápu v útrobách tiskárny to nic nemění.

Vodkaz nafurt   

Pondělí, 16.07.2012

Vodkaz nafurt   

Neděle, 15.07.2012 ... Ošidili pséky ...

Neboť jsem na včerejšek spal bídné čtyři hodiny a dneska se dostal do postele o půl páté ráno tak akorát, vzal jsem si do ložnice pséky, aby si v případě potřeby třeba zaurgovali ranní venčení.

Nestalož se.

Vzbouzím se o čtvrt na tři odpoledne, čokli leží tak, jak jsem je večer viděl ulehat, s packou pod hlavou, koukají, jestli jako už. Ani nedutli, abych se neprobudil, kdybych si velkorysost třeba rozmyslel, abych je nečapl za prdel a nehnal je zas aus.

Obecně mi to nějak nevychází, holt mají dneska o jednu procházku míň. Jindy mají třeba o jednu víc a taky si nestěžují.



Drobný mejdan u spolužačky na zahradě. Taková garden party. S vodlitkama a tak.
Rodinné typy. Nevím jak Vlastík, mně to vydrželo asi hodinu.

Vodkaz nafurt   

Sobota, 14.07.2012 ... Mars útočí ...

Uprostřed noci v osm hodin mne budí březí vorvaň Ťapinka, že za ňou zvostávaj louže, každá ta louže klouže, že to vona asi začíná rodit. Alien se drápe z břucha aus. No bezva start do víkendu. Ale jo, zaplaťpánbůh, že teda už. Dva tejdny už čučím u díry a čekám, musím se držet na příjmu a v dojezdové vzdálenosti, matematikoastrologičtí mastičkáři si z tych termínů dělaj tak akorát prdel. Uznávám, moh to bejt stylovej pátek třináctýho, ale to bysme asi už chtěli moc. Dobře, že se aspoň něco děje ...

Dám si kafe, vyvenčím pséky, naložím Ťapinu a mažu si to do porodnice (lazaretu), kde už čeká porodnice (MUDra) Mikádo Ťápina (neplést s Ťápinou (neplést s Ťapinou)). Není to jak tehdejší žlučníkovej kolaps, nemusím to hrotit kilo dvacet po Úvozu, ale zase sobota ráno, prázdný Brno, vezu ženu do porodnice (lazaretu) ... jo, jedna dvě čerstvě naskočivší červený a plus mínus dvacet třicet kiláků v hodině, člověk si to musí užít, když má takovou jedinečnou příležitost. Houpání a štěrchání prej porod dokonce urychluje, traktor sice nemám, ale jízda po tramvajovém pásu na Milady Horákové to do značné míry imituje.

Zatímco Ťapinky se ujmou jakési low-level ranhojičky a jdou ji "napojit" (přičemž je řeč o jakýchsi kabelech, nikoli o pití; nějaký asi Matrix, sci-fi), kempím v čekárně a čučím.

Přichází další takové komediální duo. Usadí se na lavici a chlap vytáhne knihu "Ahoj, tati", což jak vyrozumím z podnadpisů, jest fotří příčurka. Nacvičeným pohybem nalistuje založenou kapitolu Porod a pohrouží se do toho jak do skript. No ty pičo ...

Jest konziliem seznáno, že teda eště nic moc kalup, pročež Ťapina je uložena na pokoj do postele, porodnice (MUDra) Mikádo Ťápina (neplést s Ťápinou (neplést s Ťapinou)) jde dom lehnout do postele a chrnět po noční, já jsem vyhozen z porodnice (lazaretu) aus a jak tak na to koukám, taky jedinej, kdo bude vzhůru a na nohách. Až něco, daj echo. Tak něco málo po poledni. Bezva.

Dondu dom, zkouknu zpravodajství, vyřídím poštu. Vyvenčím pséky.

Ve dvě hodiny bere zasvé prvotní odhad, že když se začalo nad ránem, moh bych mít odpoledne veget. Ve tři balím opravenej počítač pro souseda Vyhlídku a jdu mu ho odnést - je to zásadní rest a nic nelze pokazit, ani když budu v půlce vytočen. O čtvrt na pět dopíjím kafe a sbírám se na další štaci. Třeba ještě tak kávu a něco k snědku ... Volá Ťapinka, že už bych mohl jako přijet, že už se něco začíná dít.

Blbý je, že to už je pacientka rodička v péči (teď jsem bez keců napsal "v píči", ale spořádaně jsem to vopravil) felčarů a nehrozí jí žádné bezprostřední nebezpečí, pročež se ulicemi s vehiklem musím ploužit jak lemra podle předpisů.

Pořád se snažím získat kvalifikovaný odhad, kdy s touhle estrádou skončíme. Ne, že by mne braly mory, ale třeba začínám cítit, že s tou snídaní jsem to fakt prokoučoval. Měl jsem Tatranku, jogurt, u Vyhlídky půl hrstičky keksíků a z Mikádo Ťápiny jsem nakonec vyloudil jeden řez buchty (poté, co mi volala MUDry mutra Ťápina (neplést s Ťapinou) a práskla mi, že ji pekla a Mikádo Ťápině nabalila s sebou). Další kafe bych taky snesl a procházku a obecně mne ty špitály jaksi tuze nebavěj. Chápu, i Ťapinka už se začíná ošívat, že jako to néni žádný labůžo, ale to se nedá počítat, neb to byl její nápad. Kvalifikovaný odhad avšak z nikoho nedokážu vypáčit. Sedm? Když už se to snad chýlí ke konci? Pohledy a orální verbální kusé dodatky porodních asistentek naznačují cosi v překvapivém smyslu, jako že to pravé ořechové ještě ani nezačalo. Chm.

Kafe mi vaří jedna ze zmíněných sester asistentek, aj minerálku přidá, jídlo žádný ...

Věc se má tak. Jsem charakterizován jako "partner u porodu na porodním sále"; on ten sál je vlastně primárně ten nemocniční pokoj, že když už su tam, tak to je jako vono. Jest nám především podepsat lejstro, že béřem na vědomí, že mojí přítomností nemocnici vznikají náklady, jmenovitě kupříkladu poskytnutí nuzného nutného sterilního ošacení a drobného občerstvení pro mne jakožto pro pouhého čumeráka. Cena = 500,- Kč. Nic na věci nemění ani fakt, že u vlastního porodu bejt nikterak nemíním. Ťapinka moji přítomnost nevyžaduje, abych koukal, jak se tam svíjí v křečích, plést se pod nohy profesionálům (s mojí pavoučí postavou překážím i vprostřed liduprázdnýho náměstí) nehodlám a celej ten hlavní tyjátr si s ledovým klidem nechám i ujít. Jak jsem říkal mnohokrát - odjakživa všechny samice chodí rodit někam do ústraní, to jenom teď moderně nekerejm mrdlo v kuli a takoví ti "Ahoj, tati" mají zapotřebí srát se tam, kde jsou jenom na obtíž. Porod jest vysoce intimní záležitostí každé ženy, viděl jsem náhodně někde napsáno, z čehož lze dedukovat, že kdyby tam měla dycky zevlit banda zbůhdarmejch kničemů a jinejch vořežprutů, měly by z intimity leda prdy a bubliny. Takto to paradoxně zcela shodně kvitují i při náhodném rozhovoru náhodné MUDry. Čiže u žádného vlastního porodu být nemíním a nebudu je honit do křeče, počkám si na finální produkt. Co se nutného ošacení týče, v propozicích bylo, nechť si partner přinese pantofle, světlé kalhoty a bílé tričko. Takže přinese a voni mu na hrazené vícenáklady půjčí jiné? Kdepak ty věci. Nepůjčí nic. A nikdo po mně nechce ani nějaký významný převlíkání. Výsledkem je, že mám v žebradle zmuchlaný jediný světlý kalhoty, jedno převalchovaný bílý tričko a tuze zcestovalý pantofle, přičemž celou dobu spořádaně sedím v černých výsadkářských kapsáčích, černým tričku a černejch botaskách (jo, s modrejma igelitovejma pytlikama, to je jediná zápůjčka). Obdobně vypadával jeden saniťák na úrazovým v nemocnici v Klatovech, kterýmu jsme přezdívali "Černá Smrt". Podtrženo a sečteno - mám za pět stovek nejdražší kafe s půllitrovou PETkou vody v životě. To si samozřejmě nevymyslely ty přítomný kočénky, ale nějakej křivej lulan nahoře. Celá tato drobná ekonomická úvaha je jenom proto, abyste věděli, odkud vane, až bude zas zdravotnictví bečet, jak je chudobný a co komu všecko vnucuje.

Upřímně: kdyby naférovku řekli, že chcou pětibábu za to, že jim tam leze vobsírač a při vší snaze o zalezení do koutka stejně furt zavazí, ani bych nebékl. No nic, drobná kaňka na kráse. Za neupřímnost. Jinak asi nic k většímu vytknutí.

Takto sedím, popocházím, uhejbám, dělám morální potvoru. Asi nejzásadnější výkon jsou dvě nebo tři podání hrnku s čajem a přeladění rádia z nějaké frikulínské stanice na opečbuřtsongy. Jakmile začíná asistentka brát móresy jako: "Tatínek podrží tady paní nohu takto ohnutou v koleni ..." a převelice se raduje, že teď, o půl deváté večer, to fakt už ale vypadá na hen ten oný porod, tážu se, je-li k dispozici na držení nohy někdo třeba z odborného personálu, a jsav ujištěn, že v případě potřeby ó zajisté, deklaruji, že potřeba se právě limitně přiblížila a beru kramle.

Zvím informaci, že jestliže už se "jde na věc", tak do hodiny to musí bejt.

Za hodinu a půl mne přichází informovat Mikádo Ťápina (neplést s Ťápinou (neplést s Ťapinou)), že tudy cesta (přinejmenším porodní) nevede, Alien je asi poměrně pavoučí konstituce po tatínkovi, nutno je provalit mu náhradní pořádnej průlez skrz Ťapinu. Něco jako záchraná štola v případě zasypanejch peruánskejch horníků.

Ťapinka je převezena na jaksi "plnotučný" sál, je jí přikouřeno volume u anestézie a mně zabouchnuto před čumákem (tedy v případě, že bych tam ten čumák hodlal strkat), jsem usazen na sesli naproti dveřím s nápisem cosi jako "resuscitace novorozenců" a naporučeno mi čekání. To by jednoho až zamrazilo.

Naštěstí jde zase jenom o šméčko na lidi a skutečnost je taková, že onen pobočný kumbál je "případná resuscitace novorozenců", tedy pokud tito něco takového vyžadují.

Ne tak náš Alík.

Za bratru necelou půlhodinku se začne zevnitř ozejvat charakteristickej bekot. Po ještě chvíli harašení a zavřenejma dveřma tlumené komunikace ve stylu "ťuťu-ňuňu", ničímž nic nepřípomínající jakoukoli resuscitaci, mne přítomné resuscitační doktorky lákají dovnitř, podívat se konečně na pitomka. No - dobrý.

Ne, nedám se zlomit ani ke čmárání inkoustových run po pišišvorovi (jenom překontroluju správný popis, aby nám pak nepodstrčili jinou kukačku), přivazování evidenčního kolečka s číslem na ruku jak na kabát do šatny, vůbec už ne ke stříhání šlauchu na břuchu, k němuž mne paní MUDra se zvlhlým zrakem nyvě vybízí. No su snad já tam vod toho? Eště něco pokazím a bude to na mně, ne?

Alík chvíli ještě spořádaně bečí, pak votevře voči (či výstižněji řečeno vyvalí augle), čučí kolem sebe a hltá informace.

"Tak ještě si zabreč," navádí ho jedna zdepřítomná. "No, eště trochu."

Alík vejrá a šermuje si tlapičkou před pusou. Že jako bečet? Na povel? To, kurva, ani omylem ... Super. Tak toto hodnotím krajně pozitivně. JE TO REBEL !!

Neboť je Ťapinka eště furt v rauši a v limbu, zabalí pediMUDry Alfiho do všelijakejch těch transportních bagů a smýkají ho kamsi na míry a váhy.

Cestou s Alikem do úřadu pro míry a váhy v Sévres u Paříže mi ho na rozloučenou ještě strkají do náruče. Že mám navalit foťák. Moment, to jako barter? To je blbej vtip. Foťák je můj a děcko je Ťapinky s mejma autorskejma příspěvkama, to je blbej kšeft. Nedám. Prej jenom pučit. Že mne vyfotí na můj foťák (proč si nevezme svůj?) ať máme nějakou fotku takovoudle jako (a jo, tak proč neřekne rovnou?). No bezva, já spolíhal na to, že pro případný interakce prodělám alespoň elementární instruktáž vod Ťapinky, ta si někde chrápe zkouřená rajským plynem a já mám držet děcko? Zas a znova - co dyž mi to upadne? Nebo to nějak polámu? To bysem si to sežral. Ale jaksi není zbytí, tak se pokusím co nejopatrněji podepřít a nepustit a nechám se fotografovat.

Jiné účastnice to zas glosují, že bych moh bejt tak hodnej a nějakou papírovou fotografii jim (asi do vzorníku) zhotovit, neboť je to tuze krásné dítě. Popravdě: je celej červenej, trochu krabatej a nedostatečně umytej. Ale čučí jak vejr a je to rebel, to se mu musí nechat.

Uvažuju, že si ho voblíbím.

Ťapinku vodvážej v mrákotách na jakejsi probírací pokoj, Alfiho že jí budou přistrkovat dle harmonogramu. Třídím věci, loučím se, slibuji, že informaci o proběhlé operaci předám dál (což mj. tímto činím) a beru dráhu, přičemž ještě porodnici (MUDru) Mikádo Ťápinu (neplést s Ťápinou (neplést s Ťapinou)) přibližuji z porodnice (lazaretu) ku domovu.

Cestou zakupuji sobě Big Stan's Burger. O třičtvrtě na půlnoc doma konečně pořádně snídám.


Tak tedy seznamte se - Alien, zkráceně Alf, domácky Alík. Občanským jménem tedy Jiří:

Vodkaz nafurt   

Pátek, 13.07.2012

Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 12.07.2012

Vodkaz nafurt   

Středa, 11.07.2012

Vodkaz nafurt   

Úterý, 10.07.2012


Že na Majdalenkách žijí povětšinou mišugé, genetické omyly a chyby přírody, to je dostatečně známo.
Jako ilustrace může sloužit, když přijde obzvláště vyvedený exemplář na golf, Harpagon Spojka už se rovnou ptá:
"A vy jste taky z Majdalenek?"


Že to píšou jako varování už i náhodným pocestným zvenčí na budovu, "Chyba uvnitř",
to je asi nějaká inovace. V rámci zachování kolemjdoucího zdraví (myšleno zachování zdraví kolemjdoucího).
(Pevně doufám, že jsem tady takovouhle fotku už neměl, neboť jsem to už kdesi viděl.)

Vodkaz nafurt   

Pondělí, 09.07.2012 ... Lenost vítězí ...

Lenost, jak už to tradičně bývá, mne nezřídka vybičuje k heroickým výkonům ...

V poměrně brzké době mne čeká například výměna zbrojního průkazu. O to je potřeba zažádat v dostatečném předstihu podle zákona, na tohle jsou rasi, narozdíl od jakéhokoliv jiného glejtu, kdy maximálně ouřadník poněkud píčuje (pět let bez občanky apod.), jenomže tady prošvihnout limit znamená dělat znovu celé zkoušky. A na to jsou rasi. Držitel zbraně má být zodpovědný asi prej.

Do toho si konečně chci (teda nechci, ale zas mi odpadne nějaká část vysvětlování nechápavým) změnit trvalé bydliště odtam, kde nebydlím, tam, kde bydlím. Kvůli tomu nová občanka ...

A hlavně tu změnu bydliště je potřeba nahlásit na zbraňovej inšpektorát, že bysme to jako spláchli při jednom ... a nebo už ne?

Zvolil jsem to cestou do města jako první boží zastavení, na poradu, jak to navlíknout, abysem se co nejmíň naběhal.

Když se ptám, jestli je to ještě vůbec potřeba, mám na mysli Informační Systém Základních Registrů. (Ano, vím, že se dneska podruhé zhroutil systém evidence vozidel, i že mluvka Magorátu statutárního města Šalingrad k tomu zasvěceně hovořil, kterak jejich server spadne, když je přetížený internet). Teď mi jde o Registr Obyvatel. Úžasný informační systém měl naostro běžet od minulého roku, poté bylo odloženo ostré spuštění na 01.07.2012. A to už snad bylo, ne? Nebo mi unikl další kolaps?

Ve státosprávní propagandě se k systému hovoří:

"Každá změna referenčního údaje se promítne ve všech ostatních agendách veřejné správy, občan tak již nebude muset obíhat řadu úřadů, aby zde tuto změnu doložil. Například při změně jména nebo adresy místa trvalého pobytu občan pouze navštíví nejbližší úřad v místě bydliště, kde tuto změnu ohlásí a ostatní úřady si prostřednictvím systému základních registrů tuto informaci již předají mezi sebou."

Dále jsou tamtéž pak chváleny přínosy, mj.:

- větší komfort a kvalita poskytovaných služeb,
- data vedená ve formě referenčních údajů již nebude muset občan dokládat, či je stále opakovaně vyplňovat na jednotlivých formulářích,
- méně času stráveného na úřadech,
- snížení byrokratické zátěže ...

Jelikož mám v živé paměti, jak na sebe navazují sliby a reálné fungování, zvolil jsem cestu více času stráveného na úřadech a šel se radš zeptat ...

Je vám, když máme hen tuná ty základní registry, ještě potřeba změnu trvalého bydliště hlásit?

No samozřejmě. Je.

Máme registry, ale Policii České republiky to musíte extra přijít říct, protože si nejsou schopni vypátrat, kde oficiálně bydlíte. No jestli bych se z toho nevomrdal.

Pozor, vychytávka pro takové, jako jsem já: pokud se stěhujete o dvě ulice, v rámci jedné městské části (a i katastrálního území), stačí to nahlásit telefonicky. Ale hlásit se to musí. Pak sice už tuplem nechápu smysl takového počínání, když to nepotřebují písemně, proč tam někdo chodit musí a někdo ne, ale ... inu, tak to prostě je.

Malý, nenápadný a snadno smazatelný bod pro fízly za aspoň dílčí výhodu.

"A pane, pozor, přestali jsme prodávat kolky. Budete si muset přinést vlastní ..." híml, už teď nevím na výměnu zbrojáku, kolik to vlastně říkal. Tak abych se zeptal, až budu volat s tou změnou bydliště.

Jo, to už jsem tam četl totiž na nástěnce, než jsem se dostal na řadu k pultíku. Přestali prodávat kolkové známky a mají tam i sazebník.

Do piče, můžete mi někdo vysvětlit, která kokotí hlava tohle zase vymyslela?

Nebo ještě lépe - k čemu vlastně je kolková známka? Proč se to musí lepit na lejstro, proč tam nemůže být jednoduše chlívek, kam se napíše "poplatek uhrazen", baba bóchne berana a případně z chytrýho stroja vypadne paragón?

A dobře, jestli dostanu jakési smysluplné vysvětlení existence věci, jako je kolek, tak proč zase tohle "vylepšení"?

Doteď to fungovalo tak, že člověk přišel s požadavkem na úkon XY, policajtka si řekla kupříkladu o dvě kila, vytáhla ze šuplete dvoukilovej kolek, voblízla a nalípla ho tam. Jednodušší pro žadatele (možná spíš pro požadovatele, já vlastně o nic nežádám, já požaduji to, nač mám nárok, a oni mi musí vyhovět) tedy je, když se ta státní správa tak zjednodušuje, aby si zašel koupit pičovskej zubatej útržek někam na poštu? Trafiky už to nevedou, možná sem tam nějaká. A ještě si zjišťoval, jaká je teď za to který lejstro aktuální sazba?

To musel opravdu vymyslet čuráckej veleduch. Ví někdo jakej?

Já ty čičmundy na zbraních a střelivu vždycky opěvuju, protože oni jsou fakt relativně fajn a "fpoho". Aspoň v Brně, ale slyšel jsem, že i leckde jinde. Jak už jsem zmiňoval - ono to má i důvod: jim tam chodí výhradně ozbrojení občani. To by nebyl dobrej nápad, nastrčit tam nějakou zakyslou píču. To by mohla bejt velice rychle její poslední štace, nejen profesní. Ale nepředpokládám, že by tohle byl choromyslný výplod těch inkoustů přímo tam za pultíkem. Já to šajnuju na nějakýho mamrda shora.

Taky cestou odtam jsem potkal na rohu Bratislavské a Příkopu maníka, který se na mne už z dálky smál ... ne, nebyla to kluk jak buk ... aha, to je ten, co byl chvíli přede mnou na té fízlárně, jasný, támhle je mu vidět boule na opasku.

"Taky jdete pro kolek?" zubí se.

"Ne. Byl jsem se jenom něco přeptat. Ale vím o tom. Polda říkal, až přijdu vyřizovat, abych věděl. Jo, teď vím, za tejden vím hovno ..."

Ale zase mne napadá taková konspirační theórie ...

Opravdu je to ryzí náhoda - nejdřív zbraňovou agendu přestěhovat z tichého KomarHofu doprostřed cikánské čtvrti a pak vyhlásit několik obstrukcí, jako třeba zrušení prodeje kolkových známek?

Představte si, že o tom ví tak třetina držitelů. A z těch jich to ještě polovina zapomene. Co z toho plyne?

Že pět ze šesti střelců se nasere u přepážky, načež musí - ozbrojení - vyrazit skrz Bronx shánět kolek. A vláčejte si celým Cikánovem ve třicítkách vedrech či naopak v plískanici a deseti pod nulou dvě pistole za pasem a pušku přes rameno, schválně, co může pak zapůsobit jako roznětka?


Druhá štace - baňka opodál ...

Tam pracuje a u krajní pokladny sedí Hanička (dříve mezi přáteli nazývaná Koza, nenechte se splést, vzhledem k věku to nemělo nic společného s proporcemi či anatomií), moje spolužačka ze základky a velká láska ... ze školky.

"Nemáš s sebou náhodou nějaký ty tvoje zbraně?" asi třetí otázka, hned po jaksemáš a copotřebuješ. Asi mne, holka, zná.

Ale to víš, zrovna ti to budu povídat, kozo Kozo. Che.

Oni si hrozně zakládají na svých poškrkaných obrázcích hustoukrutných kolťáků na dveřích, ačkoli ty mají zhruba stejnou právní závaznost a závažnost na držení a nošení zbraní, jako mapa oblasti zvýšené koncentrace draslíku v mlhovině Andromedy.

V orální, tedy vlastně verbální verzi odpovědi vynechávám kozy i Kozy a omezuji se na: "Ale to víš, zrovna ti to budu povídat. Zkrátka jdu z jedinýho dalšího smysluplnýho institutu tady v okolí - inspektorátu pro zbraně a střelivo. Pche." Zvědavý pokladní to mají holt těžký.

Co že v baňce?

Jdu si popovídat s takovým tím chytrým klientským panáčkem.

Několik drobností ...

Jedna z nich je ta, že mi od nich přestaly fungovat všechny karty pro platby přes internet. Ani přímou platbu, PayPal na mne dělá dlouhej nos.

Důvod?

Zvýšení zabezpečení.

Jinak řečeno: prý služba zákazníkům. Zkvalitnění. Nekecám, přesně takhle to řekl.

Volně přeloženo: My jsme vám zakázali platby, někde v internetbankingu jsme ukryli zprávu, na kterou jste nám neodpověděl, že pořád byste rád platil kartami přes internet jako posledních deset let, takže jsme vám to pro vaše dobro zatrhli a máte být ještě rád.

Dobrá, poslední incident jsem měl asi před pěti lety, kdy ta paní "myslela". Ale snad to nebude ČSOB zkoušet moc často, protože takové zkvalitňování služeb časem nevyhnutelně vede k vybrání všech aktiv a přesunu do jiné baňky. Nicméně i chytrý klientský pan poraděnko se omlouvá a dodává, že on by s klienty v takovémto případě komunikoval asi jiným způsobem.

No eště jednou, kurva ...


Poslední zaznamenáníhodná pochůzka: boty.

Zatoužil jsem po plátěných teniskách. Tych úplně vobyč. Víte, jaký myslím, ne?

Tyhle poslední plátěnky jsem snad loni na vodě daroval panu Strakatopoudovi, ony byly beztak už jenom jako záložky a byly pokecaný barvou. Ne, že bych v nich chtěl chodit do opery, ale na takové to příležitostné vyběhnutí na kafe na golf, když si pak vzpomenete ještě na otočku ve štatlu ...

A moje zlatý armydasky už to mají vpodstatě taky za sebou, patnáct let, pár týdnů ve vodě, nic to nevydrží. A abych si kupoval ty samý hadráky, ale s nějakou kůl nášivkou za dva litry ... to asi né.

Jelikož jsem jel kolem stanoviště PingPongů u Tesca, byl jsem línej zabrousit právě do toho Prioru, darmo bych se zase nasral, stejně jako harcovat se někam do Glóbusu ... inu, za "ťofku" dáme zase jednou příležitost Vietcongu.

No jo, ale Asie na to snad nějak zanevřela? Ona půlka stánků už měla tvrdou kliku (obrazně, reálně samozřejmě žádnou kliku nemají), ale černý plátěnky měli v úhrnem třech otevřenejch, z toho ve dvou jakýsi malý velikosti.

Pravda, popolezl jsem na žebříčku a vietnamské tenisky už potřebuju v čísle 48. Jasně, 48 vietnamských, reálně je to o nějakého půl centimetru menší, než moje sandály 45 plnotučných evropských.

A prej "ťo paděťat", po zaklepání si na čelo a otázce, jestli to trochu nepřehání, pak "ťo ťicet". Čert babu vem, ať si koupí něco na sebe, třeba z vedlejšího regálu.

Obratem jsem je přišel po deseti krocích reklamovat. Jedna z páru byla vystavená, vypadala trochu zaprášená. Ale po prohlédnutí na světle měla opravdu jiný odstín podrážky. Asi byla vystavená dlouho. Bez větších řečí, při hrabání v regále se omezili jen na vietnamské "máš? nemám. šestačtyřicitky? ne, osma. á, už mám", jsem obdržel jiné. Stejnobarevné. Hurá.

Klasická daň za lenost: smrdí gumou. Jako každé od VietConga. Nutno vyvětrat na balkóně a doufat.


Případně, alternativa: když při první pochůzce v nových hadriskách v noci s psékama (když už je nám rachitikům zima na sandály), šlápnete někde do hovna, máte příležitost umejt podrážku, vymáchat to celý v kýblu aviváží a dát zase sušit a větrat zpět na balkón.



Sladký Bronx.


Poděsky kočičák (myšleno domácí zvířectvo, nikoli anatomická část).

Vodkaz nafurt   

Neděle, 08.07.2012


Mára a holič Zdenek a protisvětlo a improvizované holičství na golfu u hajzlu.


Major zdolává hranici kontinuálního kouření.

Vodkaz nafurt   

Sobota, 07.07.2012

Vodkaz nafurt   

Pátek, 06.07.2012

Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 05.07.2012 ... I není, ucho bude ...

Věci se mají takto, jak je to, kterak zjišťuji, asi tradiční:

Ťapinka nejenom, že si vymrčela dítě, ještě se polčí (to je nedokonavý vid od dokonavého dohromady směřujícího spolčit) s jinými matkami, bývalými, čerstvými, budoucími, vůbec takový extrémně ničemu neprospívající konglomerát podobně postižených samyc. S tvrdym. Od sebe vzájemně získávají "moudra" (pakliže jedné slepic v řadě jebne, za chvíli jebe všem na všech kanálech), dále pak rozličné víceméně (zpravidla spíš méně než více) užitečné a víceméně (spíš více než méně) překážející pomůcky a materiály.

Neb se zhruba rok a půl tomu zpátky za houževnaté asistence (aspoň tak zkušenost velí) Úžasnýho Milana rozmnožila například i škrabka Šavla, může teď poučovat a Ťapinu a budoucího Alíka zásobit kdejakým harampádím, u nějž zhruba u 92,36% absolutně netuším, k čemu jest ono dobré (procento jest počítáno z kusů, ta sesle, co zabírala půl kufru kombíka a nyní půl obýváku, u toho princip chápu například).

Pročež Ťapinka zavelela k expedici směr Žďár enSáz, abychom Šavlu oloupili o různé dítěcí spodky i svršky, to vše před zraky bezbranně přihlížející právoplatné držitelky Hébičky ("Neboj se, to je ten hodnej strejda ... co do tebe na vodě píchal pádlem ...").

Aby onoho nebylo málo, zúčastnil se této sešlosti ještě Vlastík, který se opodál ryzí náhodou pohyboval na kole (dá-li se v Chlastíkově případě jakékoliv pohybování se na kole naprosto kdekoliv označit za náhodu).

Zcela mimoděk jsem měl tím pádem možnost shlédnout plejády a přehršle všelijakých uřvaných a umluvených hraček. Asi abych se morálně mohl připravit ... kterak budu muset do každého takového vehementu vrazit kus drátu a šlusnout tomu batérii. Kde je dneska Malý Bobeš, kterému ku hraní stačilo uražené ucho od hrnku (aniž by mělo zabudované hlasový syntetizátor)?

Kupříkladu taková jakási píčovina s vobrázkama, kde to blábolí píčoviny, z čehož si nebohé harantě má odnést povědomí o vyobrazených zvířátkách, barvách, tvarech a tělesech: "Kočička si hraje se zelenou kostkou. Kostka má tvar čtverce ...". No do piči? Kostka má tvar čtverce? Co je to za kokotinu? Zatímco přítomné samyc s ledovým klidem přijaly konstatování "kostka má tvar čtverce" jako holý fakt, proti byl nejen Úžasnej Milan a já, ale nesměle se přidal i věčný diplomat a bytostný neutrál Vlastík. A to už je co říct.

Nejhustoukrutnější byl takové plyšové psék, co když se mu zmáčklo na čudlik, uměl odkrákorat nasamplovanou písničku o abecedě.

No kurva, kdyby jim tam nechybělo "I".

"Á, BÉ, CÉ, DÉ, É, EF, GÉ, HÁ, CHÁ, JÉ, KÁ, EL, EM, EN ..." což pak končí dramatickým výkřikem "Abecedu teď už znám ...". Piču, skrčku, piču znáš. I tam nemáš.

Jen tak mezi řečí - věděli jste, že v azbuce je někde za "je" eště hnedka "jo"? Á BÉ VÉ GÉ DÉ JÉ ŽÉ, vot čitáju ja užé? Vpašujete do toho eště JO, vono je to správně, akorát se vám to nerýmuje. Taky omrdávka pro nebohé ruskojazykochtivé (trocha nadsázky) žáčky. Chlastík věděl. Zahanbil mne.

Ten psék s tou abecedou mne tak konsternoval, že jsem historicky poprvé natočil na foťáku videozáznam. Čímž myslím na tomto foťáku. Jinak mám nezvratně v paměti, že někdy kolem roku 2004 jsem zcela určitě na jakémsi asi šestém předchůdci tohoto konkrétního kapesního kusu už s jakýmsi videem asi dvakrát experimentoval.

Výsledek?

Chtěl jsem najít pachatele zparchantělé edukativní sračky hračky. A našel. Dokonce i s ilustračním videem ... a s titulkama. A v titulkách to "I" bylo. Že by jiná verze? Novější firmware? Prej je to další řada, s angličtinou, pro děti od šesti měsíců do tří let. No, já taky znal kolem těch tří čtyř let říkanku: "Stůl Tisch, ryba Fisch, kůže Leder, péro Feder". Ale to jsem spíš pochytil od dědka vystěhovalce. Propaganda. Nicméně v tom videu to "I" nepopiratelně nezřetelně namaštěné je, ačkoli je to přímý záznam z útrob mašinky, nezkreslený vrstvami plyše a okolních hluků.

Až už jsem to měl úderně nahrané na YouTube. Když jsem si to pětkrát pustil do sluchátek a bez rušivých vlivů (Ťapinka, Šavla, Hébička), musel jsem uznat, že jsem se splet. Jé, je tam IJÉ. Sic akusticky neoddělené, ale při bitce na kordy by to uhádali.

Takže takový: "Á, BÉ, CÉ, DÉ, É, EF, GÉ, HÁ, CHÁ, iJÉ, KÁ, EL, EM, EN ..."

Dovopravdy z pěti přítomných s právem hlasovat (tedy jakž takž smysluplně se vyjadřovat hlasem čili verbálně, vzhledem ku věku jest prozatím vynechána Hébička) jsme čtyři "I" v běžném provozu v pokoji neslyšeli, ačkoli pro Šavlu s Milanem to bylo jako novinka, zjevně je nikdy nenapadlo si to skutečně poslechnout a zkontrolovat. Vlastík dva dny po akci tvrdí, že on tam původně "I" slyšel, ale já ho zmátl. Diplomat.

Jdu pro Aliena urvat ucho vod nějakýho starýho hrnku ...



Dítě Hébička přišlo do místnosti s praporkem.
Po uzmutí praporku Chlastíkem se ještě pokusilo vyčenžovat zpátky praporek za slona.
Plastík má praporek a slona.
Dítě stojí v koutě a zkroušeně kouká do nočníku.
Spartánská výchova.
Chce to ucho vod hrnka.

Vodkaz nafurt   

Středa, 04.07.2012


Požádal pan Bobeš, zdali nemám ještě nějaké 5.25" diskety v nějakých tajných fondech. Neb on potřebuje k Atari.
Hluboce jsem se zamyslel a zalovil v šupleti, které dle mých vědomostí nebylo užito (a ni otevřeno) od dob,
kdy byly "pětaštvrtky" v běžném používání. Zajímavé je, že takto šuple přežilo dvě stěhování.
Pamatujete?


Nicméně si pan Bobšo neodpustí halasně demonstrovat, jaká ohromná zábava je s dítětem.
Kurva fix.

Vodkaz nafurt   

Úterý, 03.07.2012

Vodkaz nafurt   

Pondělí, 02.07.2012


Divný je, že se kolem půl třetí odpoledne v takovým krásným hicu
nikomu nechce hrát na betonovým slunkem prozářeným hřišti třeba basket. To nepochopím.

Vodkaz nafurt   

Neděle, 01.07.2012 ... Vorvaň mimo vejlet ...

Už jsem vysvětloval vloni, tuším, jak funguje po Pičoslavi a okolí tzv. "hasičský výlet" ...

Vždycky v jedné obci dobrovolní hašiši zavelí "vejlet" a ostatní z okolních vsí a městysů se k nim sjedou na mejdlo.

Kdyby někde po okolí zrovna začalo hořet, poraděj si s tím snad profesionálové.

A pokud by začalo hořet tam, kde jsou zrovna všichni na výletě ... tak to by byla teprve čuryna.

Já beru Marťana, neboť integrální součástí hasičského výletu je přeukrutná spousta piva, a jdu tam vobsírat s foťákem.

Ťapinka jakožto vorvaň tvrdí, že je dost vorvaná aj v chaloupce, kde je avšak příjemných 22 stupňů Celestýna, do kopce do lesa, kde je hrubo přes třicet, ji nikdo nedostane (teoreticky ani technicky). Nicméně si naporučí, že je to ideální (a dost možná časově taky jedna z posledních) příležitost udělat jí památeční fotku s bubnem, aby to pak nebohému Alienovi mohla do konce života vyčítat.



Slečna Veronika a velení družstvu.
To je teprve začátek.


Tohle jsou pak ty konce ...


Ťapinčino památeční foto z dob, kdy má větší břuch než Marťan (viz včerejší foto).
V kozách to tady není dostatečně patrné, ale mohu zodpovědně prohlásit, že to maj zhruba na plichtu (viz včerejší foto).

Vodkaz nafurt   

 

A pokaváď má někdo extra zájem a nemá toho eště plný zuby, může si zavzpomínat na "starší zlatý časy":

04 / 2013, 03 / 2013, 02 / 2013, 01 / 2013, 12 / 2012, 11 / 2012, 10 / 2012, 09 / 2012, 08 / 2012, 07 / 2012, 06 / 2012, 05 / 2012, 04 / 2012, 03 / 2012, 02 / 2012, 01 / 2012, 10 / 2011, 09 / 2011, 08 / 2011, 07 / 2011, 06 / 2011, 05 / 2011, 04 / 2011, 03 / 2011, 02 / 2011, 01 / 2011, 12 / 2010, 11 / 2010, 10 / 2010, 09 / 2010, 08 / 2010, 07 / 2010, 06 / 2010, 05 / 2010, 04 / 2010, 03 / 2010, 02 / 2010, 01 / 2010, 12 / 2009, 11 / 2009, 10 / 2009, 09 / 2009, 08 / 2009, 07 / 2009, 06 / 2009, 05 / 2009, 04 / 2009, 03 / 2009, 02 / 2009, 01 / 2009, 07-12 / 2008, 06 / 2008, 05 / 2008, 04 / 2008, 03 / 2008, 02 / 2008, 01 / 2008, 12 / 2007, 11 / 2007, 10 / 2007, 09 / 2007, 08 / 2007, 07 / 2007, 06 / 2007, 05 / 2007, 04 / 2007, 03 / 2007, 02 / 2007, 01 / 2007, 12 / 2006, 11 / 2006, 10 / 2006, 09 / 2006, 08 / 2006, 07 / 2006, 06 / 2006, 05 / 2006, 04 / 2006, 03 / 2006, 02 / 2006, 01 / 2006, 12 / 2005, 11 / 2005, 10 / 2005, 09 / 2005, 08 / 2005, 07 / 2005, 06 / 2005, 05 / 2005, 04 / 2005, 03 / 2005, 02 / 2005, 01 / 2005, 12 / 2004, 11 / 2004, 10 / 2004, 09 / 2004, 08 / 2004, 07 / 2004, 06 / 2004, 05 / 2004, 04 / 2004, 03 / 2004, 02 / 2004, 01 / 2004, 12 / 2003, 11 / 2003, 10 / 2003, 09 / 2003, 08 / 2003, 07 / 2003, 06 / 2003, 05 / 2003, 04 / 2003, 03 / 2003, 02 / 2003, 01 / 2003, 12 / 2002, 11 / 2002, 10 / 2002, 09 / 2002, 08 / 2002