Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?
Tímdlenc zpátky na titulní stranu.
EGIHO DENÍK
Květen 2012

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)



Aktualita:



Čtvrtek, 31.05.2012

Vodkaz nafurt   

Středa, 30.05.2012


Hovňostroj na Pryglu. Více zde ...

Vodkaz nafurt   

Úterý, 29.05.2012


Nový poznámkový stroj.

Vodkaz nafurt   

Pondělí, 28.05.2012


Vím, že se to tak nemusí jevit, ale opravdu jde o fotograficko-chemickou práci.

Vodkaz nafurt   

Neděle, 27.05.2012

Vodkaz nafurt   

Sobota, 26.05.2012 ... Slepejš samopalníkem ...

Jak mne před časem informovala spolužákyň Malá Káča, v Modřicích se konala bitevní bojová akce klubů vojenské historie. Ukázka z druhé světové, na motivy Rostova z roku 1942. Takovej jakože Ořechov v malým. Rumunská armáda byla ještě na straně fašistů, ba dokonce i Slováci bojovali po boku Wehrmachtu, o tom se teď moc nesmí mluvit, zvlášť ne před Slováky.

Pan Chrásťa, jeden z frekventantů školy pro slepejše, kde jsem kdysi pracoval, mi psal, jestli tam jdu a jestli bych ho nevzal s sebou? No, jdu, jdu ... dlouho jsem nevěděl, jestli jdu, pak jsem teda naznal, že jdu. Ťapinka několikrát prostřídala varianty jít-nejít, o PraPetře a Zemním Medvědovi jsem neměl dalších informací. Nicméně jsem měl na kousek víkendu pozvanou ještě kamarádku Jandýsku zblíže Tábora, nechť se mrkne na Brno (případně na bitvu u Modřic) a na ohňostroj, neboť jsem mezi Táborkyněmi osvětář (tohle je už druhá). Tak co s Chrástěm? Tam byl byla trochu složitější kombinace na vyzvedávání a dopravu. Situace se vyřešila sama: měl volat v pátek, nevolal, to on si asi našel jiného medvědáře. Leč měl jsem tušení, že ho tam potkám, nevěřil jsem tomu, že by to vzdal.

On se teď právě zajímá poměrně intenzivně o zbraně, ba dokonce se na airsoft dal. Nevidomej, jakože echt nevidomej. Dokonce s ním i na toto téma byl rozhlasovej rozhovor:

"Dovolte mi otázku - jak třeba míříte?"

"Slyšíte tohle, pane redaktore ... kling-klang ...," doplněno o charakteristický zvuk natahovaného závěru armádní útočné pušky.

Prosté, milý Watsone: střílí po zvuku a kosí po všem, co se šustne. Death-match.

No tak řekli i udělali: vyzvedl jsem Jandýsku na Zvonařce a sjeli jsme do Modřic. Podívali se na první bitevní ukázku. V pauze pak, zcela samozřejmě, si proti mně štráduje pan Chrásťa s průvodcem. Zasedli jsme na lavičku a dali řeč. Prý by si chtěl potěžkat nějakou sovětskou armádní zbraň. Jestli bych čirou náhodou někoho neznal tam nebo se s někým nemohl domluvit. Hm. Čirou náhodou znám jenom asi každého druhého.

Kdo je to támhle pod sousedním stromem u stolku? Pan Lubas. Jeden takový vojenskohistorický klubák, "továrišč propagandist", velmi hovorný osvětový exemplář. Ten vrazil Martinovi Chrásťovi do ruky Mosin Nagant, nechal osahat, podal patřičný výklad. Chrásťa, taky redaktor-reportér-amatér si všechno pečlivě zaznamenává na dikafon, zase včetně zvuku natahování závěru u tého opakovačky.

"A tohle je třeba slepá patrona," dává Lubas Chrásťovi do ruky cvičný náboj.

"Lubasu," drobně koriguju, "teď se podle newpeaku říká zásadně 'nevidomá' patrona. Třeba tady Martin: ten je nevidomej jak patrona."

Načež se domlouvají, že by se ještě po druhé ukázce srazili:

"Však se po mně po ukazce podívej ...," navrhuje Lubas.

"Ty, Lubasu, sorry, že tě zase opravuju, ale von Chrásťa se po tobě asi nepodívá. To je hodně blbá varianta. Jestli bych tě mohl poprosit, podívej se ty po něm ..."

Velkolepá záležitost. Druhá bitevní ukázka o přepadu zajateckého tábora, hezké naturalistické ztvárnění, popravy, plamenomet, samý lepší. "Podminovaný" vězeňský barák vzplál jasným plaménem, byl však na to připravený a asi záměrně takto z vyschlých latěk postavený, pročež stejně jako v Ořechově následuje třetí bojová ukázka: boj místních dobrovolných hašišů s ohněm. Fájn, mám aspoň pro ty svoje od Pičoslavi nějaké ilustračky do grafiky na web.

Chrásťu jsem zkontaktoval znovu s Lubasem a ještě s organizátorem Edou, ti mu tam navykládali další hafo podrobností a na závěr ho nechali (s nezbytným diktafonem) švácnout ze Špagina a právě z Mosina, ať si chlapec užije.

Domnívám se, že šlo o vydařenou kratochvíli.



Wehrmacht, Waffen SS a vojska Slovenského štátu.
To jen až někdo bude zase píčovat nad významem likvidace Heydricha (sedmdesáté výročí zítra) a jejích důsledků.


Pan Chrásťa interviewuje pana Lubase.


Hovňostroj na Pryglu. Více zde ...

Vodkaz nafurt   

Pátek, 25.05.2012 ... A je to tu zas ...

Zahřívací ohňostroj od Tyjátrum Pyrobouli na Monte Bú. No, nebyl tak hnusný, jak ty jejich obvykle bývají, člověk si aspoň rozhýbal palec na drátěnou spoušť.

Pokoušel jsem se infiltrovat kostelní vežu, až za pánem farářem jsem se včera prokousal, ale pozdě jsem bycha honil, neboť už tam měl domluvené asi čtyři fotografy a dalšího bližního svého poslal do prdele s poukazem na bezpečnost provozu na kostelních věžích.

Jelikož o prd šlo, příliš jsem se s ním nehandrkoval. Na Tyjátrum stačí zídka.



To jsou možná tak ještě ty nejlepší. Více zde ...

Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 24.05.2012 ... Jede, jede mašinka ...

Brnem má dle konspiračních zdrojů projíždět slovutný Orient Express. To je takovej ten starej vlak, kterým se můžete mezistátně svézt za násobky času oproti normálnímu šnelcuku (to nepočítám "rychlík" v pojetí ČD) a mnohonásobky proti létadlu, nicméně cenově vás to vyjde jenom asi na stonásobek. Zato však máte kupříkladu osobního poskoka stewarda, který vám dokáže, že jste se mýlili, když jste se hloupě domnívali, že za ty prachy budete mít aspoň klid. Ne, dobrá, asi je to zážitková záležitost, budiž přáno.

Orient Express Brnem, jak jsem zmínil, projíždí, čímž dává zčásti zapravdu zlým jazykům, jež tvrdí, že Brno je obydlená zatáčka mezi Vídní a Prahou. Skutečnost je taková, že Brnem projíždí veskrze od jihu k severu a na západ zatáčí až někde v úrovni Ústí nad Orlicí. Za zastávku Brno nestojí, možná také proto, že stále nemáme žádné to solidní nádraží. Navzdory snahám slibům a výhrůžkám z ODSSD neexistuje nádraží nové, opravené není staré, nuda v Brně. Proto před mohovitými pasažéry Orient Expressu jest třeba celé toto smetiště ukrýt, zatáhnout jim žaluzie a vlak protáhnout po nákladním průtahu. Přes tzv. "Brno - Dolní nádraží", což je spodní začátek tohoto industriálního drážního kusu někde na úpatí Jižního Ghetta.

Jo, tam to znám, tam jsem se zrovna nedávno asi třikrát za půlrok cournul.

S tímto zasvěceným zdrojem přišel pan Bobeš. A prý jestli by nebylo záhodno zkusit tento kodrcáček vyfotografovat. Proč ne?

Z tohoto důvodu vstávám dramaticky před polednem. Klíčová informace kromě Dolního nádraží už je pak pouze ta, že 11:13 vyjíždí z Břeclavi. To je tak půlhodinka do Brna, plus mínus, dalo by se říct.

Jo, možnost by byla ještě třeba na úrovni Horních Heršpic, ale tam je to zaříznuté kdesi v betonovém koridoru, nic na koukání. A za slunečného počasí nenajdete na této trase asi místo, kde byste měli vlak rozumně nasvícený a přitom třeba s Petrovem v pozadí. Blbé. To Dolní nádraží je možná ještě tak nejpřijatelnější, ačkoli výsledky ukazují, že zas taková výhra to nebyla.

Těch kolejí je tam po kokot a prd víte, po které vám ten kterej konkrétní cuk pustěj. Snad ještě tak na konci, kde se to sbíhá do dvou kolejí a zároveň stáčí kousek k východu, tam by to mohlo být i se světlem jakž takž. Zoncna rumpluje.

Bobeš se peče v saku, jenom tak, jak vyběhl z práce. V saku, košili a naleštěnejch polobotkách ve štěrku nákladní trati.

Máme to hop nebo trop. Buď ho nechaj přiblížit po té vzdálenější glajze, kde za tím budou staré nádražní budovy, nebo po té bližší, kde za tím nebude nic. Samozřejmě šlo o tu bližší. Takže vlak projel ve finále dva metry od nás a ještě ho většinu zakryla lokomotiva. Zpičená věc.

Příště se vysrat na dojmologii a zaujmout pozici u toho dvojmostí přes Svratku možná.

Jdeme se aspoň podívat opět skrz ten nádr, jestli by tam nebylo ještě něco zajímavého. Zvlášť Bobeš, aby se tam porozhlídl. Já už to viděl. Bobšo má patrně načtenou odbornou šotoušskou literaturu, narozdíl ode mne, který se zajímám spíše o vizuální aspekt věci, pročež mne udivuje výrazy jako "harfa" tam, kde já říkám "vekslů jaksviňa".

Kupodivu potkáváme občas i ajznboňáky, já měl doposud pocit, že je to nádraží duchů. Ale dokonce i výpravčího, jak sleduje nákladní vlak, potkáme, pak ještě jednoho maníka v uniformě, jednoho posunovače a dva jakési mechaniky, koloťuky či jiné hejrupáky. Žije to tam.

Bobš sa zamyslí: "No jo, ty si ze mne děláš prdel, že su tady v saku, ale on je to nakonec možná ten důvod, proč si nás nikdo nevšímá."

Dost možná na tom i něco bude. Kombinace světlemodré košile s tmavomodrým sakem udělá asi u dráhy své. Ačkoli se nemůžu zbavit pocitu, že si tam poslední dobou nevšímá nikdo nikoho a ničeho.

Ale jo, tak jsme si aspoň pohráli.




Pan Bobeš v ajznboňáckém vyhlíží příjezd Orient Expressu.

Vodkaz nafurt   

Středa, 23.05.2012 ... Líp už bylo ...

A ne. Nebude to lepší ...

Jdu si spořádaně po čtvrté ráno lehnout. Že Ťapinka chrápe, na to jsem si poměrně zvykl. Ale jak je teď březí, ještě u toho dělá bordel. Poskakuje po posteli, zmítá se z rohu do rohu a hledá vhodnou polohu, v mezičasech vstává a mózuje po kvartýru ("Jak to? Dneska jsem šla jenom dvakrát na záchod." "No sichr, ve 4:30 a ve 4:45."). Do pěti hodin nespím, venku světlo jak sviňa ...

Když konečně zaberu špónu, co asi tak dělám až do Božího rána kolem poledne?

No jistě.

Skáču na lyžích.

Normálnímu spořádanýmu člověkovi se zdají erotický sny, já su na školním lyžařským výcviku a skáču na lyžích jak debil. Přičemž je to ten srandasvah za Rokytnem směrem na Tři Studně, takovej srandovní kopeček, ale líce to tam jak v Harrachově. Paradoxně je nad tím ještě jeden svah, ten tam nikdy nebejval, tam se nějak kejve zbytek třídy, ale vím zcela jistě, že této disciplíny se účastní pan Valdauf (a jeví zpočátku jakési rozpaky, nicméně pak se urputně vrhá do hlubin směrem k těm chatám dole) a kibicuje nám do toho Držka Česílko (který radí, ale ke skákání se moc nemá).

Ba aj zcela přesně vnímám takový to zabrnění jak v momentě beztíže. Znáte? Jak vám projede takový zamrazení od ... no, čtou to tady i dámy, ne, že by mi to bylo žinantní, toho jsem dalek, ale "Nemaj, kurva, nemaj" ... tak řekněme od podbřišku celým tělem? Na houpačce v tom kritickém bodě (nejlépe na houpačce na Žďákovském mostě), v letadle v turbulenci, mimo letadlo, než se ten baťoh rozbalí, někdy i při ostřejší terénní vlně na silnici ve vyšší rychlosti. Tak přesně takový pocity si v tom snu zcela jasně prožívám.

Já se z toho poseru.

Takže si dokážete představit, co po mně je celej den, když v noci provádím takový sportovní výkony.

A pak choďte na třídní srazy ...


Vodkaz nafurt   

Úterý, 22.05.2012

Vodkaz nafurt   

Pondělí, 21.05.2012

Vodkaz nafurt   

Neděle, 20.05.2012 ... Ozvěny a vyhodnocení ...

Krátké zhodnocení: týdenní aspirant na liskanec je pro některé možná poněkud překvapivě ... tramtadadáá ... zlovolný spolužák Marčéllo Heidelák.

Táží se zvídaví, proč že to? Vždyť zorganizoval ...

No jo, to von zvorganizoval, ále ...

Nějak jsme zas při sezení na srazu venku na lavce hlubokomyslně diskutovali. Vliv indonéského páření ... kurva, teď jsem nakous příměr a houby vím, co se v takové Indonésii může pářit krom Indonésanů. Dobře, tak vliv páření Indonésanů ... jéžiš, to je blbý. To měl bejt nějakej z mejch krásnejch a ostrovtipnejch příměrů a kde asi tak včíl su s Indonésanama? Zůstaňmež u klasické nesmrtelnosti chrousta, přičemž velkoryse pomíjím ta chroustí jatka, jak jsem je zaznamenal loňského léta cestou z MS z Bratislavy za pomocí čelního skla (masakr za pomocí čelního skla, nikoli cesta z Bratislavy za pomocí čelního skla) kdesi kolem Lozorna a Malacek. Dobrá, to jsou hezké tři řádky, které, když nic, tak aspoň ilustrují, jak jsme tlachali o píčovinách.

Irénka sa nám vrátila.

Marcel sestříhal na úvod večírku projekci. Video. Z různých prehistorických školních videozáznamů, fotek, okomentoval a proložil například naskenovanými fragmenty z ročenek. Takto jsme kupříkladu zvěděli, že v kterémsi ročníku získala spolužačka Irénka jakési umístění v soutěži kožených rukodělných výrobků, za což byla mj. honorována odměnou ve výši 100,- Kčs. No, upřímně, napadlo by vás někoho v takřka čtyřiceti letech študovat výsledky studentských kožedělných soutěží v gymnaziálních ročenkách?

Ale ono je mu to málo, panáčkovi. On se musí k tomu ještě za večer třikrát vrátit, aby zdůraznil, jak mu doposud zůstávala tato informace utajena a jak je jí překvapen. Do piči. A co? Mně tato informace taky zůstávala doposud utajena a spokojeně jsem bez ní dlouhá desetiletí žil. Avšak? Momentálně vím zcela přesně a poměrně neodbytně, že Irénka získala za umístění v kožedělné rukopráci odměnu 100,- Kčs, informaci mám vstřebanou až do té míry, že se jí nemůžu zbavit, přičemž nemám nejmenší ánung, jak bych s ní měl jako naložit, k čemu by mi asi tak mohla být užitečná a proč bych si měl, do prdele zasranýho, pamatovat právě takovou kokotinu?

Takže to by byly třeba ženy (a jejich kožené rukodělné 100,- Kčs). Vína je na mejdanu koldokola habakuk.

Tak třeba ještě zpěv?

Zrovna jsem onehdá, jak jsem se asi čtyřikrát z jara shodou okolností ochomejtal kolem Dolních Louček a tamějších viaduktů a tunelů a pak ještě v krátkém sledu poté musel u seřazovacího nádraží v Majlontě skrz ten tunýlek, tak to mi furt rumplovala v kuli písnička, že "Tunel jménem čas". Aby řeč nestála na FejcBůku, když jsem neměl čím jiným ohromovat publikum, nějak jsem to zmínil, Marcel že prej nostalgie a vzpomínky. Kurva, dyk já v tom zamrz a furt v tem do jisté míry žiju.

Ale nějak jsme se dohrabali ke zpěvu a tak - Kryl, Nohavica ...

Oukej, dobrý panáčci. Jestli mám u Marcela něco zafixovanýho, tak jasný, tydle dva pány ... plus Samsona. To zrovna nějak v 1988 vyšla Mákům deska Pohoda. Velmi oblibovaná.

No fajn, tak jsme si v pátek popovídali. Že jsme protistátně poslouchali Krylogii ze Svobodné Evropy na horách po večerce, Nohavica byl taky jedna ze stálic, s Marcelem jsme sdíleli oblíbenou desku nebo kazetu. No a? Má bejt?

Má bejt, to víte, že má bejt ...

Dlíme s Ťapinkou na chudé chaloupce blíže Pičoslavi. Chodím se dívat na televizní hokejové přenosy do kravína, co je z něj statek s Hatátitlama plus improvizovaným obžerstvením. Ťapinka vyvaluje břuch s integrovaným Alienem u kamen (přes den dokonce i u nezapálenejch, taková je vycepovaná).

Na tom není nic divnýho.

Že mne takhle v neděli popadl pracovní zápal, to už je na pováženou, laskavý čtenář znalý mojí příslovečné lenosti pouze potvrdí. Chytila mne euforie a jal jsem se spravovat podlahu. Tu v chodbě, ne tu v ložnici, kde jsem právě zjistil, že mi vlhkem prorostla houba až skrz peřináč. Fakt houba jakási divná, jak z postapokalyptickýho filmu. Houbu máme, ducha máme, teď už chyběj jenom ti mutanti ... ale téhle podlaze a houbě jsem vyhlásil mechanicko-chemický boj (houbu odřít špachtlí a husto to prolejt Savem pro včíl), to je drobnost.

V chodbě podlahu. Dlaždičky tam v jednom metr krát metr místě byly jenom tak nakladený, něco je pod tím možná zakopaný, případně někdo, hmm, ale duch bejvá v jiných komnatách. Prostě vezmem trochu písku, ciment, namrdáme to tam a dlažky zabetónujem. Taková píle mne drapla.

No a? Úchylné, ale takovejch by bylo ...

Broukám si. I pozpěvuju. Po prvních dvou půlkyblíkách a čtveřici dlažek jsem to nevydržel, zašel si vedle pro magnetofón, vyšmátral patřičnou kazetu, ba dokonce originálku, ani nevím, kde jsem k ní přišel - tou dobou jsem si spíš kupoval desky a pracovní kopie si přehrával na kazety, aby mne nenasralo, kdybych o kazetu přišel. A to jsem si ji pouštěl minule, předminule, předpředminule ...

Dovedete si MNE představit, jak nadšeně pobíhám po chodbě s kýblem betónu, mydlím kladivem do podlahy a krákořu si: "U nás v ulici, bydlel pan Svoboda ..."? A vo laciným vínu, Dagmar a kdovíjakejch békovinách? Já to nechápu, von ten Samson je takovej optimismusopudnej, ale AŽ TAKHLE? Při mé příslovečné manuální nezručnosti a odporu k činnostem dělnického původu?

Kurvadrát, aspoň ten nával prácovního nadšení už přešel, ale to pokrákorávání těch asi deseti songů z tédle kazety nesetřepu, hádám, zas tak zedva zetři tejdny, než na mne někdo vyrukuje s nějakou jinou fíkovinou, abych Pohodu mohl na nějakej čas zahrabat dospod hromádky.

A Marcel? Když mu později v teple domova po instant messengeru spílám, odpovídá: "... noviny pod paží, cukroví pro děti, zkrátka pohoda, tumtudumtudum ...". Mrzák.

Takže kdo bude vylosován za přítomnosti státního notáře pana Talíře?


Vodkaz nafurt   

Sobota, 19.05.2012

Vodkaz nafurt   

Pátek, 18.05.2012 ... Srazíme ...

Mám namířeno na třídní sraz na Monte Bú (pro Cajzly a jiné negramoty: lokalita Kraví Hora).

Cestou se ještě musím otočit v Jundrově.

Dole u řeky u mostu potkám chlapa s kokrčoklem. Je mi povědomej (ten chlap, né černej kokrčokl, to je prostě černej kokrčokl, ten kokrčokl teda, né ten chlap), ale asi jako každej třetí kolemjdoucí.

"Nazdar, pane Eger," hm, no vida, tak asi su povědomej i já jemu.

Tak zabrčím cosi v odpověď a mám půl hodiny na přemejšlení, který stejně žádný kloudný rozuzlení zápletky nepřinese.

Cestou zpátky k autu ... most ... po řece loď ...

Tak tak koukám, je to nějaká mocveslice, není teda slyšet to bum-bum-bum, je to dračí loď? Néni to dračí loď? Při bližším ohledání (při ohledání, jakmile loď připluje blíže) to je dračí loď. Bez bubeníka. Asi aby nadnormativně nerušili okolozahrádkáře, domkáře a jiné pacienty. Namísto bubeníka na ně řve kormidelník. Asi lehký trénink.

A jak se tak blíží loď takřka pod most, kormidelník zbystří a přejde z "Á-hop-á-hop" na "Zdar, pane Egér." A von je to zase von.

Do piči, kdybych já tak u tychto všech lidí dycky věděl, keří to sou.


Tedy třídní sraz, jo? Po dvaceti letech od maturity (teda kromě nás některejch). Masakr. Přehlídka vykopávek? Víte, co je na tom nejhorší? Že mně to někdy od druhé půlky předminulé dekády ani už nijak zvlášť nepřijde.

No dobrá, tak tedy sraz ...

Oni se mne na to ptali nezávisle na sobě svýho času asi dva nebo tři lidi. Já to diskutoval s dalším, s Marčéllem Heidelákem, ten měl kdesi podobný návrh, pročež se toho aktivně ujal a celý sraz ve spolupráci s dalšíma dvěma z vejboru zorganizovali. Gratulujeme a tleskáme. Ano, nabízel mu kdekdo organizační pomoc. Vím-li, snažil jsem se poměrně držet hubu, stejně jsem byl určen jako fotograf. Méně potěšující, ale nic, co by mi mělo urvat žíly.

Hodnocení?

Jo, jakožto sraz perfektní. Tomu se nedá nic vytknout. Nevím přesně, kolik nás tam bylo. Nikdy se termínem nelze zavděčit všem (ačkoli díky sice pátku, ale fikaně zvolenému v hodně pozdním jaru, se mohl stavit i rabín Tučňák), někteří jsou nedopátratelní, někteří nekomunikují se světem. Kolem třicítky, jestli se nepletu, se slezlo. Ze 38 je to solidní cifra, řekl bych.

Extra jsem rád, že jsem viděl pana profesora třídního, kterému jsem mohl konečně poděkovat za jím vštípené heslo, kterým se dodnes často řídím: "Aby to bylo jednoduché a zároveň demokratické, tak se domluvíme tak, jak já to nařídím."

Rozhodně se nedá říct, že bych někoho viděl vysloveně nerad, na to jsme až příliš drželi basu, za což nás mimochodem jiné třídy docela obdivovaly. Jedinečná parta.

Nicméně zajímavý fakt ...

Jasný, máme stálice, se kterýma takzvaně pečem. Dlouhodobě, celý roky, nic nepokazí ani když se třeba čtyři pět let sem tam mineme. To mohu i jmenovat, aniž bych kohokoli urazil: Plastík, právě Marčéllo, Valdauf, Godot. Z dam pak dejme tomu Kuře nebo Évička (z těch se bohužel ani jedna nezúčastnila).

S některejma nějak nemám co si povídat. Já tomu říkám taková jakože plejáda úspěšných. On asi nikdo není z naší třídy to, čemu by v moderním pojetí člověk řekl "loser", nějaká uklepaná existence fňukající někde v rohu. Ale takový to halasný křídlo "byznysmenů" (byť skutečně materiálně úspěšných), u kterých mi přijde, že řvavě ultražoviálním projevem se snaží přebít nějakou částečnou prázdnotu. Možná se pletu a kecám, jsou to opravdu jen neměřitelné pocity. Ale daleko víc mne zajímají lidi, u nichž je ten úspěch jaksi spíš vnitřního rázu, soudil bysem.

A hlavně - už poměrně dávno jsem si všiml, že kde to třeba vypadalo na nerozlučné přátelství, zase si nemáme co říct. Naproti tomu zjišťuju čím dál víc, že mne zajímají a chybí mi lidi, se kterýma jsem ve škole třeba tolik společného neměl. Tady ani v jedné kategorii taky nechci jmenovat, ale pokud tady někdo mózuje, tak aspoň v té druhé skupině to dokáží asi vytušit, s kým jsme tam třeba nejobsáhleji se navysedávali.

Ono je to asi logické a předpokladatelné. Jenom to člověka sem tam trochu zaujme, když se nad tím zamyslí.

Avšak jak už jsem řekl - v globále fakt velmi velmi vydařenost. Marčéllo: ty děkuješ za fotky na všech frontách, já tobě teprve na třetí.



Netřeba rozebírat teď, jen jeden snímek s panem třídním profesorem ...
("Michale, ty už to máš spočítáno, že zde sedíš, hledíš do prázdna a opotřebováváš čočky svých brýlí neužitečnou činností?")


... a poděkování Heidelákovi jakožto organizátorovi (a to to ještě fotila Káťa, když jsem se vyvalil s cigárem venku).
Ostatní delikventy netřeba rozmazávat (mnozí se rozmazávali sami, důležité postavy máte z deníčku beztak nakoukané).

Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 17.05.2012 ... Cos shnilého v lidosprávě - Hnutí ...

Dnes v noci mi píše strýček Nimra, takto rodinný přítel a právník v tomto pořadí důležitosti funkcí, že se ledy hly a soud projevil náznak, že už už by se mohl začít zabývat mojí žalobou pro neplatnost výpovědi. Teda jako né že hned. Neblbnite. To zas nebuďte trubky. Tak začátkem červenca možná. Zejtra mi to přinde i poštou, tadydlencto avízo, heč (piču věštec, díky víru mejdanů a jiných kratochvil honím čtvrteční zápisek v nedělu).

To je přece paráda, ne? Eště že jsou ty pracovněprávní spory řešeny přednostně, takže se na to dostalo UŽ ZA ROK.

Jednoho to zahřeje u srdíčka. Zastanete se státu (jeho instituce) proti defraudantům, chapadlům korupčníků, za což poprávu obdržíte padáka (neutrální barvy). Ohradíte se. Chcete nadále sloužit státu a polovinu z od něj obdrženého platu mu zase odvádět ve formě různých berní na výživu všelijakých státních existencí, kupříkladu vole(ných) vyžírků zástupců asociálních demokradů a modrých strak, defraudantů z Kobylince, v neposlední řadě pak rychlopracovníků justice.

Stát a rychlopracovníci justice vám to nezapomenou ... a už napřesrok se vaší žalobou budou zabývat.

Není fajn mít takovej stát a spravedlnost justici?

V nouzi poznáš ... Jericho.


Vodkaz nafurt   

Středa, 16.05.2012


Jedna z variací na klasickou historku ...
Mášena i Anďák dostali odřezek syrovýho masa. Nebejvá to často, ale sem tam ano. Na přilepšenou. Neofrňujte se, že to je hovno přilepšená, taková syrová flaksa.
Uvědomte si, že jde vo čokly. Normální pes to za přilepšení považuje. Třeba Anďák. Ten to svoje sežral.
Mášena sedí, tváří se jak zvířátko z kaštanu, jak to označuje Ťapinka, čumí do misky jak vrana do demižona.
Nežere to. Ale vrčí na všecky, co jdou pár metrů okolo (a zkuste si v předsíni nejít okolo).
Zvláště pak na Anďáka, kterej už dávno neví, že něco takovýho měl před půl hodinou taky, chodí kolem a vobsírá,
že dyž Mášule nesce, že von by si tůze dal ...
No komedaj ...

Vodkaz nafurt   

Úterý, 15.05.2012 ... Tak nám zabásli pazdRátha ...

Já pro to mám asi obzvláštní slabost ...

Ale to je prostě vždycky tak krásnej den, když zavřou nějakýho asociálního demokrada nebo modrou straku ...


Vodkaz nafurt   

Pondělí, 14.05.2012 ... Jáj, předsevzetí ...

Tak jsem si říkal, jak dlouho nechci naživo vidět žádné hokejisty v žádné podobě. Přičemž jsem sázel tak na červenec možná, na srpen lépe.

U hokejistů obecně mi to vydrželo dva týdny, u hokejistů konkrétně Komety dokonce tři.

Kurva drát ...

"Taky jsme tě nečekali tak brzo, ale aspoň se nenudíš," dí na moje brblání kdosi. Na liskanec, ne? Jenže běžte do konfliktu se stokilovým hokejovým obráncem.

Takže spolknout píčování, udělat pár snímků a pak hurá do prdele:

... Radek "Čudla" Dlouhý na darmošlapu ...

... "Ber ho zespodu," napovídá mi Roman "Špenát" Erat, abych si klidně lehnul vedle mučícího přístroje a blinkal Kubovi "Rorejsovi" Koreisovi do očí z podhledu ...

... aby pak sám Roman skřípal zubama, poté, co se prohodili, že to platilo na Jakuba a že to nemyslel až tak doslovně ...

... když ostatní spořádaně běhají proti odporu gumového lana ke stěně a zpátky, mašina Radim Bičánek prosviští až do vedlejší místnosti, div tím gumicukem nevyrve ze zdi ribstol ...

... a trenér Zdeněk Venera je špičkuje a utahuje si z nich, ale na kávičku si neodejde, aby se mohli ulejvat ...

... nicméně měli byste vidět, jak na takovou bandu rafanů platí kondiční trenérka, dočista malá blonďa s píšťalkou. Stopky, písknutí a ti jedou jak motorový myši.



(Celý fotoreport zde ...)

Vodkaz nafurt   

Neděle, 13.05.2012

Vodkaz nafurt   

Sobota, 12.05.2012


Deštivé ráno (hodinku po poledni) v Pičoslavi na Hrádě.


Mírná zajížďka přes Holomóc, kde dlí už notnou dobu na náklady zdravotní pojišťovny
Redaktorka Věrka, Věrka ze Šumperka.
O nemocnici bych mohl vyprávět ságy a vo celým Holomócu taky, ale tohle byla fakt jenom návštěva pro radost,
dohromady je to zajížďka s bídou sto kilometrů, takže žádná darda.

Vodkaz nafurt   

Pátek, 11.05.2012 ... Podle příručky ...

Když jsem předával Kachněti pozůstalá kola po Skrčkovi (a Všiváčkovi), furt se vyptávalo, co za to chcu. Co bych chtěl? Využití žádný to nemá. Nic nechcu, je to obouchaný. Starý.

Leda kdyžtak vyber někde nějakej starej foťák. Né tatínkovi, kterej ho má na mazlení. Někomu, kdo ho nechce. Komu je k ničemu. Prostě nepotřebný.

Starý kola byly čtyři (ty stěžejní). Důvtipnější povahy mohou hádat, kolik položek bylo dneska v té krabici od Kachněte. Ó děkuji, třeba Fed 3a, na ten se těším vysloveně. A Zenit E vypadá, že je v nejlepší kondici ze všech Zenitů E, který mám.

Pak štandopéde na Hrád. Tedy do detailu vzato ...

Oni si tam místní otevřeli druhou, prozatímní, improvizovanou hospodu. Z kravína a konína. Spíš technicky vzato takové klubové občerstvení. Ono to s těma hospodama bude na delší vysvětlování. Ale zkrátka pro kamarády je tam stolek, pípa. Pro mne i Kofola a televize, bo hokej. Tak se mám.

Tedy jsem technicky zastavil ještě před dědinou, usadil se v pět do hospody a na chudou chaloupku dorazil k desáté.

Tý vole ... jak dlouho já už jsem tam nebyl úplně sám? Žádná Ťapinka, Marťan, Bajů, Major, Poděska ... noubády, pyčo. Jéžiš, to ticho tam ... tam se to fakt čte.

Minule jsem tam četl Metro 2034. Znáte? Moskevský metro po jaderné válce, izolovaný ostrůvky lidí ve stanicích ... ti mutanti ... pak dite na hajzl tou dlouhou chodbou.

Tohle už mám naštěstí za sebou. Teď jsem dorazil Solženicyna - jeden den Ivana Děnisoviče.

Hele, taky máte takovej zvyk, že když čtete "a spiklenecky na něj zamrkal", že si to zkusíte? Nebo vám aspoň cukne oko? Nebo kupříkladu "nervózně si přejel jazykem rty". Taky se voblíznete? Aspoň někdy? Nekecejte, že nikdo ...

A já jdu ještě dál. Bejvávaly doby, kdy s jistým panem Žerykem a jeho bráchou Malým Cvekem jsme experimentovali. Teda jednou. Nějak jsme se bavili o válečných filmech a knihách a došli jsme až k té epizodě, jak v knize Král Krysa je líčeno, kterak si v zajateckém táboře dělali cigarety z vyluhovaného čaje. My se na čundru usadili na srubu a strávili prakticky celý víkend laborováním s čajem (a že ho tenkrát padlo), protože to nesmí být ani mokré, ani moc suché. Přesná humidita. Správně ubalený. Jo, je to mocnej plicorváč, ale ta radost, když se vám to podaří udělat prostě tak, aby to fungovalo ...

No, co myslíte ... u knihy z Gulagu ... napadlo mne něco lepšího, než si tematicky balit cigarety z novin? Chect ...


Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 10.05.2012 ... Vedle Bobra ...

Jak už jsem nakousl včera - kolegovi Buchťovi si postavil hlavu počítač. Blbý je, že mnou dodanej, ačkoli dávno mimo záruku. A taky si mu postavila hlavu přítulkyně (jak je na tom ta se zárukou, to netuším), že výměna nábytku. Tedy mi Buchťa potřebuje propašírovat na chudou chaloupku nějaká zas křesílka, ještě jeden gauč a nějaký drobný.

Počítač jsem měl doma, zkusil - jelo to. Zkusil zas - nejelo to. Laboroval jsem s tím tak dlouho (přičemž jsem snad eliminoval až dvě tři věci, kterejma by to bejt nemělo), až jsem to uvedl do stavu, že to fungovalo vždycky. Ač jsem tomu nevěřil. A dobře jsem udělal, Buchťa zapojil (sice je inžinýr-architekt, ale počítač zapojit umí), nejelo. To je vždycky nejhorší duchařina, když to dělá pokaždý něco jinýho. Kupříkladu dneska jsem na to šáhl a jelo to. Ale to není jaksi systémové řešení.

Počítač jsem tedy dneska naložil, provizorně mu zprovoznil nouzový připojení, doplnil to dvěma křeslama a budu mít co dělat přes víkend.

V Modřicích jsem složil na poště líbezbríf pro pojišťovnu stran zmrdího sádla, aby ho dostali přímo do boxu tamtéž. Aby to nešlo někde přes Aljašku. Ačkoli jsem samozřejmě zaplatil, jak kdyby to přes Aljašku šlo.

Když Modřice, tak Barunka. Pročež jsem cestou v krasojízdě vyvenčil Bajů na Kofolu a na hlídání, eši nende ajznboňák ... to když jsem si zkoušel dírkoplechovku na nedalekém nákladním průtahu.

A potom štandopéde už: vyložit počítač doma a do Husovic na hokej (v KomarHofu jsem klidně nechal auto s počítačem pod hromadou hader, ale v černé díře ani omylem, magneti na to maj čuch).

Trochu mne to zarazilo, páč jsme s redakcí měli sraz v putyce na rohu. Roh znám. Z jedné strany byla cikánská hospoda, z druhé cikánskej nonstop. Uprostřed relativně lepší krčma. Jenže my tam chodili chlastat s GaPem z vojny, zrychleným přesunem do kasáren deset minut, my vyhledávali tehdy kvůli financím spíš ty low-end. Bejval tam pingl, kterej vypadal jak bobr. Taky jsme tomu říkali "U Bobra". A jak Ostravaci nechodí k holiči, ale "do holiče", a nechodí k doktorovi (ani "k doktoru" jak Plzeňáci), nýbrž "do doktora", tak dycky došel GaPa a povídá: "Egi, maš vychazku? Fajne. Idem do bobra."

Schválně jsem "K Bobrovi" nakoukl. Cikánské osazenstvo zůstalo, jen místo Bobra to tam vedou pingpongové.

Tedy s redakcí jsme byli v té slušnější.

Čímž jsme z ní udělali ...

Ále ...

Vpodstatě nejlíp to charakterizuje serevírčin dotaz na páně Zajaca: "A vy sem jako budete chodit častěji?" (s tónem: pro všechno na světě, jenom tohle ne).

Avšak na požádání tam uměj udělat pořádný kafe. Bod plus.



Když si někdo nechá napřed pustit televizi, pak k ní zhasnout a pak teprve donést jídelní lístek ...
Redaktoři.

Vodkaz nafurt   

Středa, 09.05.2012 ... Zmrdí sádlo ...

Už tak nějakej ten měsíc zpátky jsem naznal, že takdle by to teda s tím povinným ručením nešlo. Nevím už přesně, jakým řízením osudu jsem kdysi skončil u České Podnikatelské Pojišťovny, extrémně do detailu jsem se tím pár let teď nezabýval, ale povinné ručení na ohníváka Oslíka silno přes čtyři tisíce za rok, varianta holobyt? Tak to si asi tak dělaj prdel, ne?

Cvičně jsem zašel na pojišťovnu na pobočku, kde k mému překvapení seděla paní Pohádková, již pamatuju ze zcela jiné instalace zcela jiné firmy (kolegové od KamSeNaNásHrabete? vědí). Říkám, že slevit. Což prej nejde. No do prdele? Ale to jsem věděl dopředu, že slevovat voni neradi, neřádi. Nicméně když smlouvu vypovíte a uzavřete znova, to už potom áno. To už máte smlouvu levnější. No jsou idioti nebo co?

Věc se má asi takto: podle víceméně věrohodných informací jsou náklady na jedno povinné ručení cca 1000-1500 Kč dle mnoha kritérií. Cokoli nad to je tzv. "zmrdí sádlo", jak pak praví pan D-Fens. Zase dlužno připustit, že kousek sádla musí zůstat každýmu praseti. Nemůžete z něho dělat rovnou šlachovitýho chrta. (Jo, ještě jsem se tak zamejšlel nad nějakým pojištěním asistenčních služeb. Zatím mi Oslík nebo předtím Všiváček zkolaboval když už, tak v dosahu Jižíčka Kraťase, Ilicze, Ťapinky nebo prostě někoho s lanem. Ale co kdyby, mám takový mrazení ... Ale to jsou nějaký tři stovky všude, tohle zanedbám a budu se věnovat pouze povinnému pojištění škod.)

Paní Pohádková mi tedy zkalkulovala, že supervýhodná varianta u nich by byla cca 3600 Kč. Smlouvu jsem vypověděl zcela samozřejmě s tím, že mám asi měsíc a půl času na nalezení něčeho, co by mne mohlo zaujmout. Kdyby něco, tak se vrátím. Stejně jim mám donést ještě tím pádem už nepoužitelnou zelenou kartu.

Porozhlédl jsem se jinde. Třeba online kalkulačka Allianz mi vyhodila cenu 1940 jako základ. Hm? To už by šlo.

A tak jsem si zašel na pobočku Allianz se zeptat.

Pan makléř počítal, s makléřkou společně bojovali s počítačem, pak ještě s hlavním makléřem bojovali s počítačem, až nakonec nad počítačem zvítězili a vítězoslavně mi navrhli 3383 korun za rok. Levnější nemáte? Prej ne. Tak su debil já?

Doma jsem se znova podíval ...

Ano, z webových stránek Allianz vede link na online sjednání u dceřinné společnosti Allianz Direct. Dobrá, ale je to furt jedna parta, ne? Prachy končej v jednom petliku, není to žádná podloudnost, není to konkurence. Jsou to dvě služby od téže skupiny.

Napsal jsem panu makléřovi velmi zdvořilou formou, jestli si ze mne dělá prdel? Tedy co mi může přinést uzavření smlouvy na pobočce? Chápu, něco stojí pronájem haluzny v cikánském ghettu, něco plat těch vocasů tam. Za ochotu (a bonbóny na pultíku, jo a šlohl jsem mu skvělou reklamní maličkou propisku, která se mi vejde do brašničky na opasku), to mu třeba dvě tři kila jsem ochoten pochopit, ty dvě i akceptovat možná. Ale do piči - 1400? Tzn. 75%? Jako co? To mi to vysází manuálně na ruční papír pozlaceným písmem a ještě k tomu dostanu poukázku do Tesca nebo jak? To si určitě musej dělat prdel ...

Makléř se kroutil jak žoužel a nakonec mi napsal, že asi opravdu pro mne nejvýhodnější bude uzavřít si tedy s nimi smlouvu přes web. Rozumíte tomu? Místo aby navrhli: tak fajn, web vám říká 1940, tak za námahu, jak sám píšete, my to s vámi sfouknem za 2200, pokud trváte na osobním projednání. Nechcou, tak nechcou. Dáme přes web.

Jenže to mi taky už volala jakási Hujer-svlečna z centrály ČPP. Jakože jak - vypovídat smlouvu? Tak já na ni, že moc drahý. Nedám. Ani to, co paní Pohádková spočítala, to je srandy kopec, ale furt skoro dvakrát tolik, co u Allianz. Svlečna se zahloubala, že mi to spočítá, dá do mailu (já byl kdesi ve štatlu) a zavolá tehdy a tehdy.

2508. Že míň už to ale vopravdu nepude. Vida.

A volala (a i do budoucna vždy volala) ve slíbený termín. Jak se mi to líbí? Tak já zase, že hezký, ale nechápu, co v tom všechno je. Naposílala mi všechny lejstra. Čili jsem zvěděl, že můžu mít třeba v tom zahrnutý cestovní pojištění, mimo sjíždění řek (kdybych jel na ten Hron) a mimo chození po horách po žebřících (Slovenský ráj). Takový pojištění je mi na hovno.

Furt je to stejný, co u toho webovýho blbinca Allianz, jenom o skoro šest kil víc. Co za to dostanu? Jestli nic, tak nechcu. A to už jsem naférovku vysvětloval, jak je to s tím ořezáváním zmrdího sádla. Takhle doslovně. Že jim kousek špíčku fakt nechám, ale třetina je eště porád strašně hafo (a to jsem ještě nedusil ty Alliančáky, ty jsem vzal prostě jako etalon ála Sévres u Parízu).

Nóóó ... když se zeptá nadřízené ...

Hleďme, po konzultaci s nadřízenou se nám holky naráz usnesly na 2173. No do prdele? Tak míň to nešlo, najednou to jde? Kolik tam ještě tak může bejt nadřízenejch?

Ale měl jsem nějaké jiné myšlénky teď, už taky běží majstršaft světa v tem hokeju, kolegovi Buchťovi skopičím s počítačem, deset procent za takovou péči? Já si srandy užil, kočenka se snažila, až se z ní kouřilo, buďme lidi. Tady zase můžu zajít poškádlit paní Pohádkovou, když se mi něco nebude líbit. Dvě kila už budiž.

Ale je to hezký, když vám to z nějakých bratru 4300 stlačí až na 2173, stejný auto, stejnej řidič, stejná pojišťovna, ne? Stejný bonuse, to né, že bysme u té původní cifry zapomněli na osm let kontinuálního pojištění bez nehody (vlastní škrábnutej blatník nepočítám). Prostě jsem je chvílu nehlídal, tak si řekli: voškubeme beránka, dyž nese. Zmrdi. A přitom pamatujte - furt na tom vydělávají. Žádnou charitativní propagačku se mnou neuzavírají. Takže o půlku a můžem bejt na rok zase kámoši. Hodina hledání, dvě návštěvy při cestě, pár telefonátů z jejich strany a ejhle, za víc jak dva tisíce zmrdího sádla dole. Já bych moh bejt pojišťováckej dietolog.

(Jo, že jsem si k tomu za tři stovky rozmařile přikoupil ty asistenční služby, to je prostě neměnná věc, nad tím se nemusíte rozněžňovat. To mi přišlo, bůhvíproč, jako dobrej nápad od začátku a věděl jsem, že to budu chtít od kterékoliv pojišťovny. Neboural jsem v tomto tisíciletí, což neznamená, že do někoho nemůžu mrdnout při troše smůly dvakrát za měsíc. To je to mručení. Havarijní pojištění na dvacet let starý vozidlo, u kterýho je uražený zrcátko vpodstatě totálka, to mi nikdo nedá. Tak aspoň takhle, kdyby mi to v blbej moment někde zdechlo.


Vodkaz nafurt   

Úterý, 08.05.2012 ... Střelecký den ...

Zlákal mne pan Ilicz na "den otevřených dveří" (reálně branka v plotě) na střelnici v Hovoranech. Že jako přeukrutná plejáda zbraní k odzkoušení a vůbec samá pozitiva a životní jistoty. Zkouk jsem, viděl jsem (CZ-805 BREN apod.), naznal jsem, že se stavím si párkrát švácnout.

Pochopitelně mezi několika stovkama lidí byl první pobíhající, driblující a vůbec Hujerující, kterého jsem potkal, právě Ilicz, jenž mne zas aspoň překotně seznámil s organizací (v kostce: vstup zdarma, placeno vystřílenými náboji s patřičně, sociál by řekl nehorázně, nadsazenou cenou).

"Hm, tak jestli nemáš nic na prácu, vyfoť mne aspoň s tím BRENem." Kvůli tomu jsem tam z padesáti procent jel, kvůli vyzkoušení, ne kvůli focení. Dávám Iliczovi do ruky foťák ...

"Jo. Já su sice Nikonista, na Canonech mi vadí v ovládání objektivů ..." nasazuju si sluchátka a jdu střílet. Zdůvodnění, proč umí ovládat pouze jeden fotoaparát, můžu klidně přeskočit, hehe.

Samozřejmě ... první střelecké stanoviště, první instruktor:

"Já asi znám vaše webové stránky."

"Hm? Z jaké oblasti?"

"No, fotil jste Ořechov, ne?"

Vida.

Zkusil jsem si tedy nový BREN. Šlo by. Teď se na něj objevily nějaké horší reference, že v poušti se zadrhává a podobně, to se snad vyřeší. Cosi mi tam vadilo u tváře při míření, možná prodloužit pažbu. Ale jinak to na omak šlo - přesnost střelby nešla nijak moc u kulových zbraní na skrznaskrz prostřílených terčů kontrolovat, šlo spíš o to, jak se to drží, jak to drží, jak se to vrací do náměru a tak. Pocit. Asi bysme si rozuměli, ale stejně prozatím zůstanu u svého miláššška Tacticala s jeho monstrózním bum 7.62x39, jakožto modifikace staré dobré 58čky. Ta se ani v té poušti nebo v bažině nezadrhne.

No a dál si tam tak špacírujeme a vzájemně fotíme.

Druhá věc, kterou jsem chtěl otlapkat, bylo pár různých broukovnic - pump a automatů. Plus kozlice na holuby (s poměrně smutným výsledkem snad nějakých  až 4 z 10, budu muset potrénovat). Stejně asi zůstanu u vyhlídnuté Remington 870, ale tak na omak zase ...

Winchester Defender docela příjemnej, velmi mile mne překvapil tureckej Hatsan Escort, což je vpodstatě relativně levnej low-end. Ale pocitově se s tím na sklopný panďuláky nebo volně poházený krabice šísovalo moc pěkně. Takový mazlivý postříleníčko pro ruce i rameno.

A v hluché chvíli jsem si ještě odběhl půjčit novej CZ Scorpion Evo. To je teda trochu už větší kvér než původní "Škorpík" jednašedesátka, taky se to krmí devítkama Lugerama, o poznání účinnějšíma než 7.65 Browning u jeho předchůdce. Tam jsem měl štěstí, že to bylo chvílu po pauze, měl jsem na 25 metrů jeden neporušenej terč, tak jsem si mohl zkontrolovat - vestoje jen tak halabala, všechno do černýho. To bysme, kurva, asi byli taky kamarádi. Eši to budou vyrábět i v civilní verzi ... no, jednou ...

Jo, díky Iliczovi za tip na Den osvobození.

Jenom ještě jeden drobnej poznatek:

Takhle fotí na památku střelce s brokovnicí Nikonista ...
... no, když se zadaří, pak možná i takhle ...
No a pak takhle fotí na památku střelce s brokovnicí ti ostatní.



Seznamte se: CZ 805 BREN. Skámošili bysme se asi.
(Děkujeme Nikonistům, je vidět, že občas i na ně štěstí sedne :o))

Vodkaz nafurt   

Pondělí, 07.05.2012 ... Mihályho parta ...

Já teda pořád sháním tu prácu a mně vám to fakt nějak nende.

Buď jsem za hňupa já, když něco neumím (fluent english, ne zcela bez štíra s Linuxem), případně je banda debilů ta firma (poměr těchto případů tak 50:50). Případně to ztroskotá na něčem jiném. Eventuálně, zvlášť v takovejch srandapodáních ve státní správě, jde buď o tlačenku pro nějakého kámoše, případně moje krátká lustrace a vyhodnocení "Je to rebel".

Příklad z posledního druhu (možná už jsem zmiňoval): jen tak pro legraci jsem si dal přihlášku do výběrového řízení na jakéhosi mluvku nebo stykaře na ouřadě Kénik. Zásadní požadavky typu: práce s textovým editorem, angličtina aspoň nějaká, znalost fotografování a základní úpravy fotografií, kontakty v médiích vítány. Byl jsem vytříděn jako nežádoucí, aniž by došlo na osobní pohovor. Veselé.

Teď jsem zase tak mimoděk (na čísi doporučení) a jako doplněk něčeho v oné lokalitě poslal liebesbrief a životopis (a tisícero dalších doložek) na ouřad hejhuláka. Hászek Mihály. Nevím, jestli bych o to stál zrovna extra, ale zaměstnání by to bylo a byla by to aspoň zas prča. Na to dám krk.

Tam měli přímo v zadání - Bclářské nebo Mgrské vzdělání. Pozice: "Správce aplikací". Náplň práce: instalace Windows a takové šmrdlání okolo. Zkusme, uvidíme. Někdy se lze odvolat na dvacet let praxe namísto titulu z politologie, religionistiky nebo třeba výchovy Cikánů.

Eliminován právě z tohoto důvodu. Ouřad hejhuláka na instalaci Windows potřebuje Bcláře nebo Mgra, výjimka se nepřipouští. Pravdou je, že existuje spousta Bclářů a Mgrů, kterým v rámci státní správy nelze nic jiného svěřit. A obdobná spousta oněch, jež nelze připustit ani k tomuto. Inu, tak.


Zrovna téhož dne v noci při procházce s psékama mne napadlo popídit se po tiskovině ouřadu hejhuláka. Takový jakože obšťastník. "Listy jižní Moravy" prej. Prohrabal jsem sousedovi Chudinovi bedničky se sběrem a našel, takřka neporušenou hromádku. Asi to není příliš vyhledávané periodikum.

Vsuvka - otázka na laskavé čtenáře z řad Jihomoravanů: už jste někdy četli Listy Jižní Moravy? Máte vůbec povědomí o jejich existenci jakožto hlásné držky Hászka Mihályho?

Pomnul jsem ranních telefonátů před jistou dobou a krokodýlích telefonických slz ohledně nosného tématu a redakční uzávěrky ... No, tak jsem si ukořistil do soukromého archivu.

Instalace Windows Bclářem nebo Mgrem, ale vybrečet si ode mne fotky z Komety, to Mihályho poskoci nezapomněli (pochopitelně zdarma, abyste si nemysleli, že béřu Mihályho na hool, když už, tak hool na Mihályho) ...



Se mi po delší době povedlo sledováním vozidla chytit přesně dynamiku ...

Vodkaz nafurt   

Neděle, 06.05.2012

Vodkaz nafurt   

Sobota, 05.05.2012


Včerejší popisek vo dočista cizím psovi a nebetyčným vopruzu jsem teda radši přece jenom smazal :o)

Vodkaz nafurt   

Pátek, 04.05.2012


Dočista cizí pes. A nebetyčnej vopruz před vobchodem.

Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 03.05.2012 ... Stěhování gum ...

Nějak se nám to z časného jara zamotalo, teprve teď došlo na přezouvání Ťapinčina Hornetu. Tedy, geneze problému trvá už od minulého týdne ...

Ťapinka řekla včíl, gumy prikúpiť, já opáčil jaké že, ona mi dala k pobavení zevlů a čumeráků na FejcBůku fotku zimní pneumatiky, což bylo přivítáno panem Špaginem jako vhodný objekt k udělení hodnocení "To se mi líbí" (do piče, dyť je to normální poznámka na nákup, co chcete oblibovat na fotce s detailem rozměru pneumatiky, to není žádné skryté umění), já gumy objednal. Prodejce i dodejce se prsili, kterak štandopéde to bude, nakonec se dohrkala Česká Pošta k tomu, že by tedy milostivě dorazili v pátek v podvečer, kdy já už dávno mířil na Ořechov.

Když to nešlo do nějakého heterosexuálního termínu v minulým tejdnu, kdy jsem byl beztak ještě zasekanej na hokeji, vydrželo to do konca dubna, tak to eště tři dny počká.

A přišlo mi jako inteligentnější, než se kdovíjak nahánět s poštovským dodávkářem, aby pak komín pneumatik dlel do čtvrtka někde doma v předsíni, ať raději posečká na poště přímo. Jestli tam zavazí i jim, jsou za to placení. A mám o jedno stěhování méně. Variantu s meziskladem (garáž nebo něco podobného) jsem zavrhl rovnou. Starám se o rodinný vozový park, ale nejsem negr na galejích.

Pročež jsem se dnes hrdě vypravil převzít "vícebalíkovou" (nebo jak) zásilku. Je mi to jasný - dva balíky po dvou gumách. Při té příležitosti se, pochopitelně, přeptám po poste restante čumkartách, nemám-li něco uloženo. Logicky napřed. Nebude-li pohled, nic se neděje, o nic hůř na tom nebudu. Avšak bude-li, nejprve si ho umístím někam do kapsy u bundy nebo do žebradla, pak teprve budu zápolit se čtyřmi koly rozměru 195/65 R15. Ne?

"Tady tohle," podávám do vokýnka škartičku. "A ze všeho nejdřív se mi, símvás, podívejte na poste restante."

Baba sedí a namísto jít se podívat do patřičného pořadače, který mají u vedlejší řady přepážek, znám, pořád civí do monitoru.

"Spíš nedoporučený to poste restante," vím, co čekám, "obyčejný."

"Nechcete si sem jít sednout místo mne?"

"Já jenom že v tom počítaču asi nic nenajdete. Tak aby se to nějak nepopletlo."

Hodí blbý úšklebek, jako že jsem úplný idiot, a dál se zabývá PC.

Přece jenom se zvedne a jde. Ale do skladu balíků. A taky jo, už valí ty mišelinky a cpe mi je na přebírací pult.

"A to poste restante? Pořád jste se tam ještě nešla podívat ..."

Nechtěla jsem, musela jsem ... jde a taky najde, dva kusy tentokrát od PraPetry a Zemního Medvěda, kteří furt negde mózujó a PraPetra na starý kolena chodí v kanadách a lozí do kopce podívat se na hromadu šutrů a díru do země a ke všemu jí to přijde jako tuze bezvadnej nápad a mne měla za debila, když jsem jí to před patnácti rokama předkládal, jako velice dobrou zábavu. Stejně jako ta velechytrá baba, která mne nabádá, ať si tam jdu sednout místo ní. Teď mám čtyři pneumatiky v rukách ...

Vlastně kecám, dvě už mi sebrala náhodně potkaná kamarádka Hromi a vší mocí je smýká k východu, takže mám dvě gumy a v ruce čumkarty a honím se s rachitickou malou buchtou a snažím se jí vysvětlit, že výměna dvou pohlednic za dvě pneumatiky je pro ni z hlediska námahy výhodná a ...

... a prostě ta baba za vokýnkem byla piča. Jak už jich tam mám půlku vycvičenou, tak některý dycky nezklamou.


Pročež jsem zajel do pneuservisu do Jundrova a nechal Ťapí Hornet rovnou přezout. Chlapská práce (přijet, otevřít kufr a koukat).

"Víte, pánové, jak máme na Lesné ten zmrdskej pneuservis, jak jsou tam furt ve stresu a nikdy nemaj čas a není s nima domluva ... tak dneska už je po hromadným přezouvání, dneska by i čas měli. A i zájem. A jak vidíte, já se na ně, na hňupy, můžu vysrat, páč jste mi několikrát vytrhli trn z paty, tak se radš dycky projedu přes celý Brno k vám."

To aby věděli. Dle ohlasu je to potěšilo.

Jak by řekl pan Groula: "Takovej jsem já."


Což má celé ještě zase další večerní úskalí: garáž jsem půjčil kamarádovi s vejminkem pro azyl dvou sad kol a Simsona Zeleného Sršně. Nějakej kousek pryžových koleček je tam určitě i navíc. A další čtyři už tam fakt asi jen tak ležérně nenarvu.

Tedy nadešel čas věnovat Kachněti tedy čtyři komplet hlíny kola na Schade Felicia. Ty jsem kdysi koupil za drahý peníz od pana PanáČka na svoji Felicii. Felicie se transformerovala v Ohníváka a byla darována Paranoikovi, avšak s jinými - zimními - koly. Paranoik trefil, pokud si dobře pamatuji, srnu, následně cosi dalšího, nakonec jeho máma betonový mostek. Litá kola zdědil mezitím Ťapinčin Favorit. Favorit se pod naší rodinnou laskavou péčí proměnil též v Ohníváka. Byl darován Paranoikovi. Se zimními koly. Druhou sadu kol má z Felicie. O jejich dalších osudech (Paranoika, Favorita i kol) nemám doposud podrobnější informace.

Co s kolama teď?

Ťapouši mají sice Fávo, ale první verzi, která má jinou rozteč šroubů. Chm.

Soused Vyhlídka mne napad, ten má Feldu zděděnou po sousedovi Božínkovi. Ale i dvoje kola.

Tak Kachňata, ty mají taky Felis.

No, a je to vyřešeno.

Bylo tam jedno škodovácké velmi zachovalé kolo navíc. A tu sjetou šestou pneumatiku ať si odnesou do ekodvora sami.

Jak by zase řekl pan Groula: "Takovej jsem já."


Vodkaz nafurt   

Středa, 02.05.2012


Budoucí kalvádos ...

Vodkaz nafurt   

Úterý, 01.05.2012 ... Trumf ...

Po hokejovém a bitvoořechovském marathonu odložil jsem takřka všechny fotoaparáty, nechal si pouze dva (Prakticu na dofocení filmu a kapesní digiťák). Nechci to pořádně aspoň týden ani vidět.

A jelikož je vprostřed týdne svátek lemovaný dvěma pracovními, avšak pro studující prázdninovými dny, sbalil jsem po dlouhé době pod křídlo čokly 2 ks naše, Bajů a čokla 1 ks jejich a vyrazil na Hrád popašákovat se s tamější žunglí.

Oslavit Svátek práce prací.

S křovinořezem. A sekačkou. A hráběma.

A s řevem zahnat Bajů do chudé chaloupky ... Když vegetuje na lavičce, zatímco já si hraju s mocným křoviňákem, to je mi ganz egal. Od toho tam je. Já mám ukrutný stroj se kterým zápolím a nemám moc prostoru vnímat okolí. Ale přijít se na mne zblízka dívat, jak ve třiceti stupních na slunku hrabu aspoň částečně tu posečenou trávu, tak to už je trumfnutí i Marťana. Ten sice taky furt zírá jak tukan, ale ten je u toho aspoň slepej.

A pak ji zase přece jenom z té chajdy vytáhnout, vysvětlit, jak mi pořídit klasickou zrcadlovkou foto dne s hráběma, a pak ji (pravda, už o poznání smířlivěji) zahnat zase zpátky.

No prostě čórtovo Hrád, jak má bejt.


Vodkaz nafurt   

 

A pokaváď má někdo extra zájem a nemá toho eště plný zuby, může si zavzpomínat na "starší zlatý časy":

04 / 2013, 03 / 2013, 02 / 2013, 01 / 2013, 12 / 2012, 11 / 2012, 10 / 2012, 09 / 2012, 08 / 2012, 07 / 2012, 06 / 2012, 05 / 2012, 04 / 2012, 03 / 2012, 02 / 2012, 01 / 2012, 10 / 2011, 09 / 2011, 08 / 2011, 07 / 2011, 06 / 2011, 05 / 2011, 04 / 2011, 03 / 2011, 02 / 2011, 01 / 2011, 12 / 2010, 11 / 2010, 10 / 2010, 09 / 2010, 08 / 2010, 07 / 2010, 06 / 2010, 05 / 2010, 04 / 2010, 03 / 2010, 02 / 2010, 01 / 2010, 12 / 2009, 11 / 2009, 10 / 2009, 09 / 2009, 08 / 2009, 07 / 2009, 06 / 2009, 05 / 2009, 04 / 2009, 03 / 2009, 02 / 2009, 01 / 2009, 07-12 / 2008, 06 / 2008, 05 / 2008, 04 / 2008, 03 / 2008, 02 / 2008, 01 / 2008, 12 / 2007, 11 / 2007, 10 / 2007, 09 / 2007, 08 / 2007, 07 / 2007, 06 / 2007, 05 / 2007, 04 / 2007, 03 / 2007, 02 / 2007, 01 / 2007, 12 / 2006, 11 / 2006, 10 / 2006, 09 / 2006, 08 / 2006, 07 / 2006, 06 / 2006, 05 / 2006, 04 / 2006, 03 / 2006, 02 / 2006, 01 / 2006, 12 / 2005, 11 / 2005, 10 / 2005, 09 / 2005, 08 / 2005, 07 / 2005, 06 / 2005, 05 / 2005, 04 / 2005, 03 / 2005, 02 / 2005, 01 / 2005, 12 / 2004, 11 / 2004, 10 / 2004, 09 / 2004, 08 / 2004, 07 / 2004, 06 / 2004, 05 / 2004, 04 / 2004, 03 / 2004, 02 / 2004, 01 / 2004, 12 / 2003, 11 / 2003, 10 / 2003, 09 / 2003, 08 / 2003, 07 / 2003, 06 / 2003, 05 / 2003, 04 / 2003, 03 / 2003, 02 / 2003, 01 / 2003, 12 / 2002, 11 / 2002, 10 / 2002, 09 / 2002, 08 / 2002