Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?
Tímdlenc zpátky na titulní stranu.
EGIHO DENÍK
Duben 2007

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)



Aktualita:



Víkend a spol, 28.04.-01.05.2007 ... Čundr ...

Nějakej zápisek s nějakou tou fotkou doplním později.

Nebo taky ne.

Jak se mi bude chtít.

Ale zatím jsem o tom pořád přesvědčen.

Vodkaz nafurt

Pátek, 27.04.2007 ... Úskalí motorismu a hokeje ...

Ráno přišel čas na auto. Nějak jsem toho měl víc na vyřízení a hlavně na přenášení a převážení z místa na místo, Zelená Sršeň byl jako vozidlo pro tento den vyhodnocen coby nedostačující.

Jak jsem onehdá (snad v úterý?) přehazoval kola, přijdu takhle po ránu na parkoviště a - vomejvejte mne: jedno kolo stojí málem na ráfku.

Chvála mé příslovečné lenosti, v kufru jsem měl ještě náhradních kol víc, než dostatek.

Na hever, povolit, sundat, nandat, dotáhnout - a štandopéde do pneuservisu.

"Ventilek, jasně, to je ventilek ...," haleká rozjásaně čičmunda, zatímco pneumatiku topí v jakési kádi. "To opravíme, zanedlouho, tak do pondělka nebo do středy, to nebude stát víc, jak stovku."

"Ehm? Jak stovku? Co vám říká pojem reklamace?"

"Nó, sám jste říkal, že jste ty kola od kohosi koupil jako ojetý."

"To jo, ale nafouknutý."

"Jenže je to použitý."

"Ale než jste to dostali do spárů, tak tomu nic nebylo. Heleďte, nebudem se teď kvůli stovce hádat," to už jsem mu velkoryse neřekl, že se budem hádat potom, "hlavně to spravte, já se příští tejden pro to stavím."

Já mu asi ukážu, co je použitý.


Viděl jsem svoji šéfovou. Nedávno. Tak ve středu, možná taky v úterý. U cigára a poobědového kafíčka. To mi bylo blbý otravovat takhle předčasně s nějakejma služebníma záležitostma.

Horší bylo, že včera šla odpoledne k felčarovi a už jsem ji nezastih a dneska měla dovolenou a ráchala se kdesi v termálech. To je její oblíbená zábava na pátky.

Pročež jsem jí večer napsal lakonickou vesměs oznamovací KTZ (někdy mylně nazývanou SMS), že si beru na pondělí dovolenou zase já. To pro případ, že by v pondělí zhebnul mailserver, psát jí maily by pak bylo zhola zbytečné. Ale nic takového není v plánu a beztak na ouřadě nebude ani čapa a prodlouženej víkend se hodí.

Dokonce mi odepsala. Jako bych to po ní byl chtěl.

Prý souhlasí.

No a? Ptal jsem se snad na něco takovýho?


Jo, a ten hokej ...

Televizní hardware jaksi zafungoval, pročež jsem shlédl utkání Česko vs. Bělorusko.

Běloruský trenér se prý kdesi v tisku holedbal, že si přijeli ne že pro medajli, nýbrž pro zlato.

Takovéto fámy podněcovali i komentátoři - Bělorusko prý v přípravných zápasech neprohrálo, velkolepý brankář Mezin, z 89 střel jich 86 chytne.

Aha.

Do deseti minut 2:0 a slavnej Mezin šel z králíkárny, ten druhej dostal do konce třetiny taky dva banány a bylo. Tak zpátky toho prvního, dva góly, druhýho, zas dva góly. Škoda, že to nemá víc, jak tři třetiny.

Celkovej výsledek 8:2, tedy názorná ukázka toho, čemu my, sportovní odborníci, říkáme "deklasovat soupeře". Při pohledu z druhé strany by se tomu dalo říct "debakl".

Jenom aby to těm českejm pukometům vydržalo ...

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 26.04.2007 ... Onanie u TV ...

Jsem nějak nestih. Sorry.

Proč že jsem nestih?

Jakkoliv to bude znít nepravděpodobně, je to tak - laboroval jsem do noci s TV tunery, televizním SW a zapůjčenou anténou.

Neboť se blíží MS v hokeji a já se budu - jako každý rok - koukat na televizi.

Tak.

Vodkaz nafurt

Středa, 25.04.2007 ... Bez průkazky, bez kulek ...

Jižíček Kraťas s Petrušou si koupili psa. Jorkšírka. Též se tomu říká veverka nebo lizpič.

Tady na gauči, kterej mám vedle ruky, když píšu, tady v tomhle pokoji je Ťapinka předem zapřísahala, ať si koupí pséka s "papírama", tedy s jakýmsi glejtem a certifikátem, který by měl jakž takž aspoň trochu zaručovat, že rodiče viděli svého času slovutní kynolozi a neshledali na nich vážnějších vad, že rodiče nejsou nějací degeni. U těchdlenctěch hyperčistokrevných plemen to prej není až tak od věci.

A jako příklad Ťapinka jmenovala Zdenála, kumpána od Marťana, jenž si koupil také jorkšíráčka bez průkazu původu, přičemž to nukleární hovado má v půl roce čtyři kila.

Kraťas s Petruší neváhali, vzali si poučení k srdci ... a koupili čokla bez papírů.

Prostě jim to přišlo jako bezva nápad.

Pět měsíců. Čtyři kila. Tak trochu jako do foxteriéra. Aspoň jim ho (ani Kraťasům, ani Zdenálovi) v lese neodnese káně, jak se už údajně pár těm malým čistokrevným myšoidním exemplářům stalo.

Údajně se jmenoval původně Jumbo (čti Džambo), že byl jako takovej trošilinku větší. Přejmenovali ho. Nyní je to Jorky (možná Yorky). Nápadité. Asi jako náš undergater Andy (někdy psáno též Undy).

A též je pravda, že už prodělal v Ťapinčině ordinaci pár triviálních zákroků, jaké jsou u podobných bastardíků běžné. Cenově je to už teď vyšlo zhruba stejně, jako pes s PP.

"Hele, a bude mít taky někdy kulky, když je to pes?" zeptal se mírně naivně dnes chovatel Kraťas. "Kdy a kde by je asi tak měl mít?"

"Pod bradou, vole," zkusil jsem svůj laický odhad.

Nicméně Ťapinka se zarazila, psa ohmatala, kulky nenalezla. Přičemž pes by v tomhle věku už sestouplé kulky mít měl. Nemá-li, znamená to zjednoudušeně řečeno to, že se mu přehřejvaj kdesi v útrobách a má zaděláno na názor.

Dle všeho pude Jorky eště pod kudlu. Dobře tak. Ťapinka potřebuje produkovat zisky. Jen více takových výhodných nákupů.

Odpověď na Kraťasovu otázku tedy zní: "Bude mít kulky leda tak v prdeli."

Ale no tak co, tak je to tak trochu přerostlá zrůdička bez kulek, hlavní je, že je milý, živý, temperamentní, že je pro radost svým majitelům a že ti ho mají rádi, ne? Kulky stranou. Že občas neslyší, to bude spíš psychického rázu - selektivní hluchota. Jinak mu prozatím nic moc dalšího nechybí a nepřebejvá.

A hlavně - což bude patrně klíčové například pro víkend - se líbí Anďákovi. Anďák totiž není rasista ani šovinista a šuká všechno, bez ohledu na rasu, velikost, pohlaví nebo nějaké průkazy původu. Jorky je pro tento tejden jeho favorit.

Psék Jorky bez kulek ...
Psék Jorky bez kulek ...
Vodkaz nafurt

Úterý, 24.04.2007 ... Repasovaný pytlik ...

Pytlik na kramlíky, Egiho ruční práce ...Máme na balkóně zavěšen na zábradlí pytlik na kramlíky, jenž Ťapinka svého času drahnou dobu, za vynaložení nemalého úsilí, podle složitého střihu v potu tváře vyráběla.

Přesněji řečeno - měli jsme pytlik od Ťapinky.

Nějak po šesti letech začal vykazovat jisté vady, například natržení odshora dolů, což je pro funkci schraňování kolíků docela nepříjemný defekt.

Látka ponechaná dlouhodobě vlivům počasí prostě neustála tíhu oněch okamžiků (šest let je okamžiků jako sviní). Možná bych připočetl i tíhu a vlivy praštěných veverek, které mají za to, že v pátém patře paneláku je pytlík na kramlíky přímo ideální místo pro úschovu ořechů. Za ty roky ty vořechy schraňovat, byla by z nich několikametrová buchta.

Navrhoval jsem již delší dobu generační obměnu pytliku. Stále dokupovat prádelní kolíky a zásobovat jimi čtyři patra pod námi, počínaje sousedem Vyhlídkou, Bábu Rozvědku plus ještě dvě partaje, který ani snad neznám, to mi přijde jako pitomost, zvlášť v momentě, kdy stojím s mokrým tričkem na balkóně a nemám ho čím připnout na špagát.

Ťapinka se kroutila jak žoužel, očividně měla ještě v paměti minulou několikadenní rukodělnou epizodu.

Což je prostor pro mne ...

Ono ve skutečnosti stačí vzít staré tričko, převrátit naruby, objet tři strany na šicím stroji, obstřihnout, převrátit zpátky a zavěsit. Deset minut. Víc ne.


Mimochodem - výměna všech čtyř kol na Felicii, za použití standardního škodováckého heveru, včetně úklidu a rauchpauzy - 45 minut.

Bez větší námahy.

Snad dvě trochu přizarezlé matky. Nevěřil bych, že jsem schopen ohnout ten křížovej klíč na kola, když to trochu vehementněji načutnu. Taky lagric jakési ze šufánkové voceli ...

Vodkaz nafurt

Pondělí, 23.04.2007 ... Pro mne, za mne ...

... klidně můžu mít malej stan (jakože nemám, Coleman Nevada - vzor prostornosti a komfortu) a na nohy může mi aj táhnout (ryze hypotetická úvaha). Ni taková věc nenasrala by mne od nynějška, pokud by dříve ano (ačkoli asi taky ne).

Ťapinka mínila, že aby mohla jet na čundr, potřebuje nový spacák, neb její starší jest notně opraný a především sepraný. No bodejť, když ho furt jenom prala, neb se jí zdálo, že tu a tam po celodenním chození v goretexových trekových botách a následném noclehu jaksi nelibě zavání.

Jen tak čistě teoreticky nadhodil jsem jako jednu z variant možnost, že bych jí přenechal svůj spacák zimní přeukrutný a sobě koupil nový.

Ťapinka se toho hned chytla.

Pak jsem začal cukat, přeci jenom spíš jsem se jí snažil navrhnout, ať si koupí ona nový, ať má z něho radost jako z nové hračky, aby mi pak nevyčetla, že pořád jenom dědí opoužívané (ač tím pádem praxí prověřené) věci. Že to byl opravdu jenom nápad v rámci diskuse, nepříliš závazný.

Kdepak.

Můj Husky Exile putoval z mojí skříně do její, on se jí už dlouho líbil, pořád mi ho prý záviděla. Teď je její a basta fidli terentete.

Nuž tak. Dobrá, řešení asi nemá vážnější mezeru. Ano, už jsem ve spacáku něco nanocoval, ale nijaké významné opotřebení neutrpěl. Je červený, s trochou fantazie se dá prohlásit za holčičí - já ho tenkrát potřeboval teď hned včíl, přičemž jinou, než tuhle praštěnou jasně červenou neměli. Jenomže Ťapinka pod jistou kritickou mez zimy nepůjde, nedá mu tolik pokouřit (ačkoli jsem se já poslední zimy taky dvakrát nepřetrh), na jaro a podzim je pro ni naprosto exkluzívní. Sama nikam asi hned tak nepojede, pokud vyrazíme oba, bude to obvykle i s psékama, čili s těma našema praštěncama je potřeba nocovat ve stanu, by oni s ohromným řevem nepronásledovali celou noc v okruhu dvou kilometrů padající šišky. Ve stanu červená barva Ťapince nikterak nevadí. Pod širákem v nehostinném počasí spím jedině sám.

Léta se tato transakce vůbec netýká, na léto máme třístovkové spacáky z Tesca, zimomřivá Ťapinka může v případě nouze sáhnout i po opraném a sepraném starém Colemanu. Tedy výtečné.

Dobrá dobrá. Fantastický a geniální Husky Exile tak změnil provozovatele, budiž nabyvatelce přáno. Kdyby šel z nějakého nepochopitelného důvodu z domu, asi bych i slzu uronil. Takto tesknit nebudu, občas se s ním prý můžu pomazlit.

A aby mi to nebylo líto a hlavně abych měl v čem v chladných nocích spát, šel jsem a po dobrých zkušenostech se značkou zakoupil sobě ...

... spací pytel Husky Anapurna.

Třeba obratem vyzkoušet, pokud pominu ten rychlotest, kdy jsem si v prodejně odložil opasek a všechny brašničky z něj, vykapsoval se, ulehl a zachumlal se v něm na podlaze za úslužné asistence svlečny prodavačky.

Ať se klidně upeču, ale já se tááák těším na víkend ...

Vodkaz nafurt

Sobota až neděle, 21.-22.04.2007 ... Těžký Paranoik live ...

Přijel na návštěvu pan Těžký Paranoik. Jednak měl cosi k vyřízení a ke zkouknutí v Brně, za druhé pak naznal, že by bylo dobré se nám ukázat, anžto se známe jen z mého milého deníčku z komentářů a nějakou chvíli po ICQ. Má-li s námi jet na rafty, bylo by od něj, dle jeho i našeho mínění, milé se nám předvést.

Což tímto učinil.

Hodnocení - je divnej. Jéžiš, jak ten je divnej.

Ten by měl do naší party a do schématu mejch známejch přesně zapadnout jak ulitej.


Trochu mi aktuálně kazí radost fakt, že Těžkého Paranoika popad jakýsi heksnšůs, cesta autobusem z města N. do Brna a zpátky bylo nemalé utrpení, u nás zobal analgetika po hrstech a po Brně se pohyboval zalomenej pod divným úhlem jak jakejsi ten Kvasimódo.

Nechme to na felčarech, do výpravy zbejvá půldruhýho měsíce, což je dost dlouhá doba. Záleží na tom, jakýho druhu ten houser je. Nachlazený nebo naklepaný záda se do té doby daj vykurýrovat, na nějaký skotačení s plotýnkama to zase asi není. Nechť mastičkář poradí.

Vodkaz nafurt

Pátek, 20.04.2007 ... Údržba, nákup, chvála, telefon ...

Začnu od Adama ...

Mám auto, motorku, byt a garáž. Všechno vzájemně provázáno.

Motorka parkuje v garáži. Aby mi ji někdo nevočesal nebo nešluk celou. Nebudu furt dokola dokupovat zrcátka a podobné kosmetické záležitosti, to mne už před lety omrzelo. Garáž je asi dvě ulice od domu. Pravda, postrádá to trochu to kouzlo operativnosti, kdy se člověk vzbudí, skočí do sedla a vyrazí. Ale ještě to není až tak kritické, jsou lidi, co maj garáže i dál.

Pravda, jsou lidi, a to i u nás na ulici, jež parkují motorky přímo v domě. Pravda, možná to s nějakým tím požárním předpisem trochu ne až tak docela souzní, ale zase - člobrd si strčí malou motorečku nebo skůtřík do sklepa a nikoho to valně nezajímá. Kdyby už ve sklepech něco blaflo, ňákejch vosum litrů benzínu už na to asi tak fatální vliv mít nebude. Jenomže tihle lidi, o kterých mluvím, jsou z jiných vchodů. U nás by mne někteří s největší pravděpodobností sežrali. Tady jsou jisté typy schopné závidět i dejchání.

Takže Zelená Sršeň si hoví v garáži.

Zatímco auto Všiváček parkuje obvykle před domem. Stejně už je tu a tam zrzavej (a to částečně od dob, kdy jsem ho koupil), začít v tomto pokročilém věku s garážováním, na to je patrně trochu pozdě. Starého Všiváčka novým kouskům nenaučíš. Navíc potřebuju mít aspoň jedno vozidlo při ruce, s mým spánkovým apetýtem ...

Avšak mimo jiné má garáž další nespornou výhodu - jako úložný prostor náhradních a záložních dílů, kupříkladu druhé (než aktuálně používané) sady pneumatik.

K tomu se váže i další záležitost - v budově garáží je zároveň ze strany pneuservis.

Donedávna to mělo jistou výhodu. Uzavřel jsem s pneuservisníky pakt. Vždy z jara a na podzim, kdy byl největší nápor při PTLP a PTZP, jednoho krásného dne jsem jim tam přistavil vozidlo s pneumatikami v kufru, pohodil klíče na pultík, zavrčel: "Přezout, prosim," a stavil se pro výsledek večer. Sice měli i tehdy plný diář, ale on jim sem tam někdo přeci jenom nepřijde, vznikne prostoj ...

Časy se mění. A jak známo - každá změna je k horšímu. Už to není prastará dobrá firma "Obnova", nýbrž transformovaný "Pneubox", vyházeli všechny ty báby, co si je tam pěstovali na administrativu a pokladnu, teď to všechno obsluhují sami gumaři, přičemž maj novej systém, novej přístup, nový služby - a je s nima domluva jak s blbým rozprávka.

Snad dvakrát jsem tam musel na termín, což není nic pro mne. To se takhle objednáte měsíc dopředu a pendrek víte, jak se vám to pak bude hodit.

Tedy jsem naznal, že přišel čas na druhou sadu kompletních kol a mišeliny používat jen na okrajové záležitosti. Kola si dvakrát za rok vyměním sám. Ušetřím tím nějakou tu korunu, nikoliv ovšem závratnou sumu. Ztratím na druhou stranu čas. Ale asi ne nijak dramaticky víc, než mi zabrala manipulace a vožení se do servisu a zpátky a čekání a to všecko. Ale hlavně - udělám si to, až budu mít čas a náladu JÁ, nikoli až budou chtít ONI.

Před nějakým časem jsem za tím účelem odkoupil od PanáČka sadu čtyř kol. Na takovejch těch "kůl" diskách, z lehkejch slitin, bo jak se tomu nadává. Pravda, má to jednu drobnou nevýhodu - každej ten bazmek má uprostřed krytku a na krytce logo. Logo Renault. Taková ta piča. A tak to zase né. Jestli su na něco alergickej, tak je to cokoliv, co pochází od žabožrótů, z tych končin nikdy nevzešlo nic dobrýho. Jakkoli si nepotrpím na estetiku, se žabožrótskó pičó na autě jezdit nebudu. A ne a ne. Ale naštěstí tuhle maličkost spraví piksla stříbrnýho laku. Takže to bysme měli i tuhle epizodu.

Celá ta soupravička byla docela levná, i s gumama, dvě ještě jednu sezónu vydržej, akorát dvě jsou totálně f prdeli a je potřeba je vyměnit dopředu.

Tak.

To by bylo vod toho Adama, to je kniha Genesis.

Naznal jsem, že je pomalu čas dokoupit ty dvě pneumatiky. Ať jsou, je-li možno, stejný.

Kouk jsem po internetu a našel - na www.nejlevnejsipneu.cz. Fakt jedni z nejlevnějších, ačkoli ta doména může bejt v případě jinejch (třeba mejch favorizovanejch zimních Debica Frigo Directional) zavádějící. V tomto případě se osvědčila i oproti takovýmu KKPneu. Dobrá, prej skladem, doprava obchodně řečeno "zdarma" (rozuměj v ceně), expedice šupito presto.

Objednal jsem dva kousky, dodací adresa do práce.

Přeci jenom rozvozy probíhaj v pracovní dny v pracovní době, čili není problém nahecovat Tlustýho Vratočuče Gaunera, že, i kdybych tam nebyl, nechám mu tam prachy a on pneu pro mne převezme. Beztak tam musí trůnit furt.

Objednáno ve čtvrtek. Kolem třetí odpoledne.

15:09 - potvrzení objednávky.

Normálka. Zaregistruje, pak se tejden nic neděje a po několika urgencích se obvykle ledy hnou. To známe.

16:03 - oznámení o balení zboží.

Aha? Si asi balej do zásoby, ne? Dyť psali cosi o dvou až čtyřech pracovních dnech.

16:12 - uzavření objednávky.

Prej si budu moct od odpoledních hodin sledovat postup dopravy u PPL. No moment, moment, ti sebou mrskaj až nějak nepříjemně, von Gauner vo tom eště ani neví, he.

18:45 - převzetí a zvážení vstupním depem PPL.

Tak to už fakt bacha.

A pátek 09:21 prej datum rozvozu.

To by byl ideální moment zkásnout nějakej bankomat a zasvětit Tlustýho Vratočuče Gaunera. Sice tam je poslední záznam z toho vstupního depa kdesi v Budějicách, ale z té pasáže o tom rozvozu nejsu nijak moudrej. Pro sichr jsem cestou na oběd navalil Gaunerovi prachy, co kdyby ...

No richtik, já bych moh bejt, kurva, věštec. Sednu u pingpongů ke stolu, pustím se do Bóbika s nudlama, eště z teho ani nevyzobu ty bambusový šlahouny a jiný bejlí, volá mi kurvýr, že stojí před ouřadem s pneumatikama a komu je má dát? Odkázal jsem ho na Gaunera a ani jsem ho nezjebal, že mne ruší od jídla. Takovej nával velkorysosti mne popad.

12:20 - doručeno.

Suma sumárum - odhad 2-4 pracovní dny, reálně asi 22.5 hodiny od objednávky. Takovej švunk jsem dlouho neviděl. Klidně si to berte jako reklamu, já je prostě chválím, až mi to skoro udělalo i čáru přes rozpočet.


Navalil jsem gumy do teho "Pneuboxu" a při jejich nových postupech a nových grifech si je můžu vyzvednout ... v úterý. Jéžiš, já eště nechám přezout pak tu druhou sadu na nový zimní a už vo nich leta nechcu slyšet.

Každopádně budu mít dle D-Fensí terminologie Feliciji f kombíku, f korozi a na hlínách, pyčo.

To bude zase věc, hehe.

V mezičase jsem se eště plác přes kapsu a nechal Sršňovi vyměnit stupačky - za ty léta mnohokrát povohejbaný, snad i svařovaný, každopádně jakýsi šejdremjdoucí a viklavý.

To je teďka jiný poježděníčko, když můžete mít celou botu na stupačce a nevisí vám půlka nohy v luftě.


K dovršení jsem se stihnul stavit za máti, hned poté, co jsem se s ní na tom napodruhé domluvil.

Hele, znáte ty mobilní telefony staršího typu, jako byla třeba Nokia 5110 nebo Nokia 3310? Jak to má uprostřed jenom jedno širší čudlítko?

Hovor.

Přístroj začne vyzvánět, některej se u toho i klepe.

U univerzálního čudlítka, které normálně slouží jako vstup do menu, se pro tento moment objeví nápis "Přijmout", tedy pro tuto chvíli slouží čudl k přijetí hovoru.

Jakmile tak učiníte, změní se jeho funkce, změní se i nápis na displeji. U tlačítka naskočí "Konec", čímž vám chce mobil objasnit, že když jste přijali hovor, až vyřídíte, co potřebujete, tím stejným velkým tlačítkem hovor ukončíte (neboli zavěsíte, jak se říkalo dřív u telefonních aparátů se sluchátkem na šlauchu).

Volám.

Máti je skutečně doma (ven s sebou obvykle telefon nenosí, ač je tento mobilní). Lokalizuje ten správný přístroj, kouká. Přijme.

Pak slyším hlas jakoby z dálky, jak máti s odstupem brejlí na displej: "Michal. Konec. Tú-tú-tú-tú ..."

No, tož tak. Někdy je ta intuitivnost takovejchdle aparátů pěkně na hovno. Stojím na ulici jak peň a nevěřícně zírám.

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 19.04.2007 ... Pohodový den ...

Práce v 10:30, holič za 50, golf 38 a běh 15:05.

Co si ten den budu kazit nějakým psaním?

Vodkaz nafurt

Středa, 18.04.2007 ... Nebudeme se bát vlka nic ...

Zas jeden takovej den, kdy všichni dělaj všechno pro to, aby to nešlo ...

Pominu pro dnešek pracovní problémy, kde jeden uživatel kladl větší vodpor než druhej, to už tak nějak patří k věci a je ta dnešní sbírka tupanovin toho typu, kdy je už ubíjející o ní jen psát.

Stav přetrval až do večera, do hospody se slepejšama. První varovný memento mělo bejt, že zavítal nás navštívit Lahváček, už mu asi psychiatr dovolil se s námi stýkat.

Tetka Králička projevila přání ...

Ale popořadě.

Koncem prosince obdržel jsem katalog cestovní kanceláře Honza s vodáckými výpravami. Našel jsem krátkodobej "zájezd" na červen na rafty do Rakouska. Chyt mne jakejsi rapl, zalíbilo se mi to, čtrnáct dní jsem za to agitoval, až jsem poskládal skupinku pěti lidí, jež jsem skupinově přihlásil. Marťan, Strakapoud, Cane, Těžký Paranoik a já. Nikdo další se do toho nehrnul, až ...

... až do února. To se přidal Jyrka z Prahééé. Přes Marťana dostal pokyn, ať si formality zařídí sám. Zařídil, přihlásil, zaplatil, vyčkává dalších pokynů. Inu, chlap.

V půlce března se sprčila Váva. Taky z Prahééé. Dostala stejné pokyny jako Jyrka. Dva nebo tři dny do mne hučela po ICQ, loudila informace, sice dostupné na webu, ale asi to chtěla slyšet tak nějak coby teplé lidské slovo. Poté, co jsem ji asi desetkrát ujistil, že akce je dle mně známých informací koncipována i pro začátečníky, zkrátka pro běžně tělesně a mentálně zdatné jedince, Váva se vypravila přímo do cestovky, tam jim udělala trochu průvan, došlo i na zkoušení neoprenu, jak jí bude ladit k pleti. Následně se s velkou pompou tedy přihlásila, zaplatila a ...

... místo vyčkávání začala lanařit PraPetru. Typická ženská soudnost. PraPetra při svojí postavě, jakkoli na sobě za poslední dobu dle zvěstí usilovně pracuje, stále jaksi nespadá do kategorie "běžně tělesně zdatného jedince". Naštěstí je trochu při rozumu aspoň ta a - jakmile si vzpomněla na traumata z půldenní zkušenosti s kánoí - s těma nápadama poslala Vávu do prdele.

Tak dneska Tetka. Žeprej nepochopila zadání, nadpis na fóru:

Rozehřívací voda
Předletní vodácká výprava - na raftech na Traun, Enns a Steyer.

jí evokoval nějaký koupání, má dost termálů za zimu a nedošlo jí, že jde vlastně o žůžo dobrodrůžo vodáckou výpravu na raftech. Tedy velkoryse pomíjím fakt, že to tam má výslovně napsáno. Tak teď jí to docvaklo a jestli prej jí to zařídím?

"Ne."

"Co ne?"

"No - ne. Nezařídím."

"Proč ne?"

"Protože se na to můžu vysrat. Vyštěkával jsem o tom čtrnáct dní na webu, vám tady opakovaně v hospodě. Furt dokola jak debil. Nedokázala ses rozhoupat, takže teď dostaneš maximálně telefonní číslo, zavoláš si tam, zeptáš se, jestli je ještě místo, případně se přihlásíš a formality si zařídíš sama."

"A nemůžeš tam zavolat ty?"

"Ne."

Maximálně jsem se nabídl, že se může posléze přidat k brněnskému kontingentu na cestu do Práglu před odjezdem, samozřejmě ji jako i dva ostatní solitéry zahrneme do plánování a předávání propozic. Dál se v tom ovšem nehodlám nijak angažovat, jsem mluvčí výhradně těch, co si řekli včas. Bóže, jak já se těším, jak budu k večeru ležet kdesi u Putterersee před stanem vopřenej vo strom, nějakej kokoťák přijde s dotazem, já se výhrůžně podívám a mávnu rukou směrem k instuktorovi od CK: "Tam. Vidíš toho chlapa? Tam máš organizátora."

Vcelku to ještě asi po dvou opakováních a marných pokusech Tetka pochopila a naznala, že se dle toho zařídí.

Asi stoletá praštěná Váva nebo asi stoletá praštěná Tetka Králička, to už vyjde nastejno.

Ba začínám na to být zvědav. Přinejmenším na tu část, kdy Tetka po zjištění, že jídlo máme mít na většinu pobytu vlastní, začala spřádat plány, kterak si do omniovek zavaří guláš, zabalí to do podprsenek a spacáku a v batohu bude přepravovat. Po pár drncnutí autobusu na podalpských šutrech jí přeju příjemné nocování.

Dobrá, potud by to bylo v pořádku, kdyby ...

... kdyby Tetku zase nepojal nápad a nezatoužila se jako první zeptat přes stůl naproti sedícího Lahváčka, jestli by nechtěl jet taky?

Kurva, to už mne mohli vomejvat.

Nic ve zlým, ale Lahváček, na kterého voda působí jako psychotický spouštěč a v momentě připuštění Lahváčka k řece mu mohou opět rozestýlat postel v šaškecu, ten při veškeré mé představivosti opravdu nespadá do kategorie "běžně mentálně zdatného jedince".

Řeknite mi, do piči, co ty obstarožní ženský k takovejm výlevům, nápadům a projevům furt pudí?

Vodkaz nafurt

Úterý, 17.04.2007 ... Úklid u máti ...

Napodruhé se mi podařilo dostat se k máti pomoct jí s úklidem, či přesněji se selekcí, eliminací a likvidací některých relikvií.

Nejdřív ty, na které si ona (zcela správně a dle pokynů) netroufá - mám tam ještě nasyslených několikero hromádek různého harampádí, jež mi kdy bylo líto vyhodit a líno stěhovat. Část dnes přišla na řadu - školní sešity. Ve skříňce dvě kupy jako svině.

Zkusmo jsem otevřel sešit ruštiny a zkusil se začíst - narazil jsem zrovna na pojednání o Gogolovi a jeho hře Revizor. Ajta, na tom jsme zrovna nedávno byli v divadle. Jenže po nadpisech jsem ztroskotal zhruba na třetím řádku a další čtení s úspěšností ob jedno slovo mi činilo husté potíže. Že by to bylo tou azbukou? Sice už ji nelouskám tak plynule jak kdysi, ale přece jenom si sem tam něco v ruštině přečtu a taková tragédie to není.

Provedl jsem srovnávací test na fyzice a matematice, mno, to možná taky nebyl ten nejlepší nápad.

Naposledy zeměpis a čeština. Když jsem nepřečet ani to, letělo to do kontejneru na separovaný papír všechno, celé mé středoškolské vzdělání. Ach jo, fňuky fňuk.

Ale co už s takovejma spisama, který nemám posledních patnáct let touhu číst, a i kdybych chtěl, stejně to nepřečtu?

Je mi to jasné, na vině je moje písmo, které už na základní škole bylo hodnoceno jako graficky úhledné, leč nečitelné. Například při diktátech na "m", "n" a "mn" jsem si musel sešit ještě chvíli nechat (při spolehnutí učitelky na moje fair play) a nad každou tu rovnou čárku dopsat číslicí, kolik se domnívám, že obsahuje obloučků. A na gymnáziu moje slovo "minimum" (delší rovná čára obohacená o dvě tečky nahoře) přivádělo některé i k šílenství.

Poslední roky (těch patnáct) píšu převážně (pominu-li počítač) tiskacími písmeny. Poznemenám-li si něco psacím, pak je několik možností ...

Delší stať po nějakou dobu přečtu, mám-li ánung, o čem se tam asi tak hovořilo. Nikoli však opět po patnácti letech. Ani omylem, tedy pokud to není nějaká moje extra favorizovaná učební látka. Jednoslovné poznámky vytržené z kontextu slouží jenom ke vštípení do paměti, vyluštit to zpětně obvykle nelze. A tak.

Z celé gymnaziální hromady jsem vysyslil pouze několik listů se záznamem více či méně vtipných "hlášek" studentů a profesorů. Pak složku se všelijakými školními diplomy, třeba kterak jsem v páté třídě zvítězil sám v technické olympiádě jinak tříčlenných družstev. A pak skripta z roku 1988 "Využití mikropočítače ve výuce fyziky na gymnáziu" i s ukázkovými programy. S ukázkovými programy v jazyce BASIC pro počítač IQ-151. Jestli by to třeba nějaký masochista nechtěl. Třeba pan Arthur Dent, to je dobrá žumpa na podobné relikvie. Ovšem ani Dent to nechtěl. Má někdo zájem o tuto fantastickou a praktickou příručku?

Ukázky ze školních děl:

Matematika ...
Čeština ...
Ruština ...
Matematika - ještě relativně nejpřehlednější, taky jde o II. ročník.
Čeština - sice je to víceméně česky, ale moc ponětí o tom, co se tam píše, to s odstupem let nemám.
Ruština - no a tady su už fakt v prdeli. A není to neznalostí azbuky.

(P.S.: Volové, já se kvůli těm ukázkám vloupával a lezl v noci cestou s psékama znova do teho kontejneru, abych měl ilustraci, kurva. A teď to zas povláčím zpátky.)

Ovšem dále bylo třeba zvrhnout se na máti šatník, což byl kámen úrazu. Jak já mám dvě skříně svršků a Ťapinka jednu (ačkoli půlku každé z těch mých zabírají společné věci čundrovní a domácnostní), máti garderóba a všeliké pozůstatky se rozlézají přes skříní šest, přičemž to hovořím jenom o těch šatních.

Ano, samozřejmě, velkou část vytřídila sama, to jsme akorát napytlovali a půjde to do světa pro jakousi tu Charitu s jejími sběry na pátém nástupišti, případně pro bezďáky na Armádu Spásy. Ať si to proberou a nepotřebné vyhází oni. Ačkoli věci úplně ku hovnu jsme se snažili separovat do jednoho pytle špeciál s určením směr ekodvůr.

Jenže pak u dalšího kola probírky mne máti potřebovala jako jakéhosi svého druhu arbitra. Bo ona se dle svých slov s mnoha věcmi těžko loučí. To si vybrala toho pravého. Ale nijak jsem jí nechtěl cokoli upírat, jen sem tam poznamenat nezúčastněný a citově nezabarvený názor.

"V tomhle svetru jsem dělala autoškolu. Ona ta vlna sice kouše, ale jinak mu nic není."

"No, není. Ale asi ho, jak tak koukám, neoblečeš, co? Kdys ho měla naposledy?"

"Dyť ti to povídám - když jsem dělala autoškolu."

"Aha. Což mohlo být odhadem kdy? Něco málo po válce?"

"To ne, to já jsem dělala autoškolu až později, vlastně chvilku předtím, než jsem si vzala Petrovýho (bráchovýho) otce."

"Jo, a jestli mám tu historii dobře zafixovanou, tak Petrovýho otce sis vzala dřív, než se Petr narodil, že? Ten se narodil v roce 1962. Takže pokud to bylo chvíli předtím, vychází mi z toho rok 1960, plus mínus pětiletka. Tak si rozvaž, jak moc je účelný skladovat svetr, kterej jsi přes pětačtyřicet let neměla na sobě."

"Ale jo, to víš, že máš pravdu. Ale je mi ho líto."

"Když je ti ho líto, klidně ho tady skladuj dál, rozhodnutí je fakt na tobě. Za dvacet let ho možná buchneš do starožitností nebo po něm hópne nějaký muzeum."

"A nechtěla by ho třeba Ťapinka?"

"Samozřejmě, Ťapinka dočista prahne a je celá lačná po kousavých svetrech z roku 1960. Po ničem netouží víc."

Svetr šel. Dále pak šaty ...

"Hmm, ty jsem si kdysi šila jako takový vzdušný letní, jenomže jsem se zachytla kdesi na dovolené za keř, vidíš tady ten vytrženej knoflík? Od té doby jsem je neměla na sobě, jednak to spravovaný už vypadá blbě a pak taky mi asi už nebudou."

"Pro informaci - která že dovolená to byla?"

"Jak jsme byli ještě s tatíkem v Dubrovníku."

"To je omyl, s tatíkem jsme v Dubrovníku nikdy nebyli. V Jugoslávii jsme tenkrát byli dvakrát, v Dubrovníku ovšem po mé sedmé třídě a jenom s tebou a se zájezdem od vás z podniku. Všichni tři s tatíkem jsme byli ještě dřív v Podgoře u Makarské, ovšem to bylo dva roky předtím, čili v roce 1985."

Máti sebekriticky naznala, že i podomácku šité vzdušné letní šaty roztržené o keř v Podgoře v roce 1985 a od té doby nepoužívané nemusejí dále dlít v její domácnosti. A tak dále. Dočista nepoužitelné totálně raus, zbytek pro bezdomovce nebo kýho šlaka.

Na milost byl vzat snad jeden oblek (patrně z mých tanečních), jakýsi kostýmek (malý), asi dvě snesitelné (leč úzké) sukně a dvě luxusní (avšak též na postavu před mnoha lety) halenky. To by se za jistých okolností možná dalo poslat ještě nějakým způsobem do regulérního oběhu.

Když ne, půjde to v další vlně.

V další vlně spolu s vlnou.

Jakmile u máti z jakéhokoliv důvodu otevřu jakoukoliv skříň, skříňku, úložný prostor nebo prostor za závěsem, všude cení zuby vlna. Balíčky a balíčky vlny. Kvalitní, nové, nepoužité. Zhusta i nekousavé. Ale zase - při vší úctě - máti sice štrikuje, ale s tou rychlostí to poslední dobou není až tak nejžhavější. Ano, teď dopletla svetr, sobě, jako domácí. Jenž ovšem začala plést už tatíkovi. Který ovšem umřel v roce 1996. A to už byl svetr několik roků ve stadiu výroby. V mezičase stihla ještě jeden pro mne a má rozpracovaný jeden tuze pěkný zelený, už ho tam pár let vídám.

Ať to beru z jakékoliv strany, při rychlosti tří svetrů za patnáct let mi vychází, že pro příštích dvacet let bude všehovšudy potřebovat čtyři kompletní balíky vlny. Ani o klubko víc.

Jediné, na čem jsme ztroskotali, byly kravaty.

To byla zase tatíkova obsese. Kravaty. Doteď jich tam dobrých čtyřicet visí, na svoji dobu snad pěkných a pečlivě vybíraných, v každém případě zachovalých a v perfektním stavu. Co s nimi?

Já mám své kravaty asi dvě nebo tři, přičemž rozhodně tuto stáj nemám v úmyslu nikterak rozšiřovat. Při mé frekvenci využití jedna kravata jedenkrát za dva až čtyři roky mi to přijde jako debilovina. Navíc mne zrovna tento "retro" typ nikterak významně neoslovuje.

Vyhodit to mi furt přijde jako docela škoda.

Prodat se to s velkou pravděpodobností nedá, koukal jsem třeba na inzertní a aukční servery, kdepak ty věci.

Pro bezďáky mi to přijde tak jaksi ne až úplně smysluplné, ti mají jiné oděvní priority. A pokud to nějaká ta pobožná Charita exportuje i kamsi do zemí postižených tsunami a zemětřeseními? Není mi až tak jasné, co by dělal Arabák kdesi v Íránu, réžožrót v Barmě nebo Tatar kdesi blíže Kavkazu nemlich s československou kravatou z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. To je docela blbost dle mého.

Neznáte někdo nějakého sběratele kravat? Tím nemyslím třeba Vaška Klausů, o němž se takové zkazky kdysi tradovaly (to bylo myšleno patrně poněkud jinak), ale echt sběratele, cosi jako filatelistu, ale místo alba se skříní a místo známek s kravatama?

Já při nejlepší vůli po asi hodině a půl hledání našel úhrnem jednoho, a to ještě nevím, nakolik vážně to s těma 500 kusama myslí. Při tom všem je ještě krapet z ruky.

Najděte mi někdo plnotučného sběratele kravat někde poblíž.

Vodkaz nafurt

Pondělí, 16.04.2007 ... Nebrat  ...

Volá mi ženština od jednoho dodavatele spotřebního materiálu.

Žoviálně a s nadšením mne informuje o tom, že se ve středu (!!) kolem poledního staví.

Tak proč mi to, do prdele, má touhu sdělovat v pondělí v 8:02?

V tomto smyslu jsem se jí i tázal.

"Já myslela, že pracujete od osmi. Úřad a tak."

Úřad jo, já ne. Kurva. Myslet znamená hovno vědět. Ale vysvětlujte to ženskejm. Ó Bóže, proč se tím "myšlením" vždycky zaklínaj nejvíc ti, kterejm je to ale ganclich cizí?

To už mravnější je sextretářka Číča, která mne sice o tom, že nefunguje internet, díky tomu maily, veřejná síť pro vobčany, dále pak aktualizace antivirů, podatelna a grafický subsystém, informuje taky před desátou, což je krajní mez pro závady kategorie "píčoviny", ale jelikož jde o mírně vyšší prioritu (vlastně nelehly pouze dvě věci - fileserver a připojení asociálních dávek k MPSV), je jí ta půl devátá velkoryse prominuta.

Hlásím, že o tom všem vím (bodejť, když mi to teď řekla), na odstranění závad právě usilovně telefonicky pracuju (eště s ní stále hovořím), tak do půl hodiny by alespoň valná část měla fungovat.

Ležérně vytáhnu motocykl Zeleného Sršně z garáže, volným tempem dojedu ku práci, proběhnu budovu a postiskám patřičná zapínací čudlítka.

Já ty kokoty z elektráren fakt jednou zabiju.

Celej den zkaženej.

Vodkaz nafurt

Víkend, 13.-15.04.2007 ... Páté přes deváté a nakonec třicet šest ...

Na víkend jsem tu měl kamarádku Evunďulíka z Tábora, byla tu na nějakém kursu, takže v přes den měla vlastní zábavu.

V sobotu přes den byla ještě navíc Ťapinka kdesi v Hradci na veterinárním veletrhu, pročež jsem slíbil máti, že jí přijdu pomoct s něčím při úklidu. Znám máti a posledních třiatřicet let mne vyléčilo z jakékoliv zbrklosti. Než někam jdu, zavolám. A to se ví, že nebyla doma. Mobil, pevná linka, nic. To je zas taková ta vývojová etapa, kdy u jednoho z telefonů ignoruje přívlastek "mobilní", pro nejbližší období ho s sebou nenosí, protože co jí má kdo volat, když přece není doma, že?

No já se přece neposeru, našel jsem si pak vlastní činnost - zevlování od ničeho k ničemu. To přišlo mému srdci tak mnohem bližší.

Následně mne pak máti později - v neděli - obvinila, že jsem jí nepřišel pomoct s tím avizovaným úklidem.

"Nebylas doma."

"Byla. Furt jsem byla doma."

"Nekecej, volal jsem ti, zkoušel jsem mobil i pevnou a nebylas."

"Aha, to já jsem si asi zašla do Lidlu pro rohlíky."

"Což je s tvou příslovečnou rychlostí a hbitostí tak na hodinu."

"To ne, to určitě ne. Pak už jsem šla jenom do Billy (pozn.: opačná strana Lesné) pro zeleninu."

"Fajn, takže dvě hodiny. Ale hlavně, žes byla furt doma."

"Takys mohl zkusit zavolat víckrát."

"Zkoušel jsem zavolat víckrát, ale nebudu si hrát s telefonem celej den."

"Nebo ses tady mohl stavit."

"A co bych tady asi tak dělal, kdyžs nebyla doma?"

Ale co už, jako by toho času přidala. Opakování v průběhu týdne.

Večer, zatímco Ťapinka ještě někde harcovala mezi Hradcem, Žďárem a Brnem, vrátila se Evunďulík z kursu, zašli jsme do hospody. S Evunďulíkem. A pak taky se Záškodníkem. To je další takovej známej z XChatu blahé paměti. Můj známej. A taky Evunďulíkův známej. Nezávisle na sobě jsme všichni známí navzájem.

To mi ostatně Evunďulík dělá opakovaně. Kolik znám v Práglu lidí? Deset nebo dvacet relativně lépe? A takový dvě stovky zběžně a vod vidění? Mohlo by bejt. To není nedostatek v mém seznamovacím obžerství, víc Prahajzlů za to zkrátka nestojí. Jestli jste z Prahééé a já vás neznám, asi ve vašem případě není vo co stát. Ale i kdybych počítal ty dvě stovky, zhruba z milionu. Musí se Evunďulík seznámit s jedním z mejch známejch. Prostě tak.

Naposledy to byl zas Vizír z Bíliny. Tam víc než zběžně znám celý dva lidi. Vizíra a eště jednoho Laďu. Nepředpokládám, že by tam byl eště někdo zajímavej. Volám svýho času Evunďulíkovi, ta je na návštěvě v Bílině - u Vizíra. Svět je malej a Egiho známí jsou očividně nesmrtelní.

Takže tentokrát Záškodník - toho jsem neviděl taky dobře tři a půl roku. Přijel, vyřídil si nějakou práci, zašli jsme do hospody, odjel ... no, skoro ...

Až budete chtít někdo jet v noci z Brna do Prahééé, nevěřte tomu, že jde o spojení mezi dvouma největšíma městama, že musí nějakej spoj jezdit co hodinu. Nesmrďte tady dlouho a vyražte radš dřív. Nebudete muset čekat od čtvrt na deset do půl jedné do rána.

V neděli bylo krásně.

Zas vylezly všechny íkvéčka ze širokýho okolí a totálně obsadily golfík.

Takový íkvéčko z Majdalenek nebo podobné zmrdirezidence se pozná podle frikulínského oděvu, slunečních brejlí ala hajzlová mucha Puk ze včelky Máji, jakýmsi tím lubrikantem naslizované palice, ovšem totálně duté.

Jedna taková piča tancuje po dráze v místě základního pole pro odpal míčku a má blbý hemzy, že dráha se prohejbá a je vůbec nějaká naprasklá. To prostě takové jitrnici nedojde, že půlcentimetrovej eternit její metrák živé váhy ve vepřovým nemůže unýst, že už pod jednou praskla a jak po tom šmatle tadlencta, že je asi logický, že se to prohne. Nic jí, kundě, nepomůže cedule na každým kroku "Nevstupujte na hrací dráhy". To by byl potřeba u pokladny rozžhavenej cejch a vypálit jí to na rypák.

Druhej takovej matlák se zasekne na dráze zvané "Most". Bim tam, sebrat míček, vrátit se zpátky na začátek. Znovu. A znovu.

Ano, tahle dráha je zkrátka křivá, taky ju nějaký dýýýtě už opakovaně prošláplo, jak si z toho parchantéros dělaj prolejzačky. Takže pokud to nedáte na jeden pokus, skutálí se vám obvykle míček zpátky za červenou čáru. Ta je tam proto, že ji musíte prvním úderem přejet. Ve směru dopředu. Jenže kokotkovi se míček vrátí, tak začíná znova vod začátku. Jeho nanynka do něj eště vrká, ať neblbne a hraje vodtam, jenže ten si trvá na svým:

"Pravidla sou pravidla."

"Ehm, né, že bych se vám do toho chtěl montovat," za normálních okolností jsem už vyrostl z poučování takovejchdlenc ichtylů, ale tohle mi až nedalo, "ale v těch opěvovanejch pravidlech máte jasně napsaný, že pokud se míček vrátí odrazem zpět za červenou čáru, považuje se to už za zdolanou překážku a ve hře se pokračuje z místa, kde míček při zpáteční cestě onu červenou zkřížil."

A chuj zas čumí jak dylina. Kouká na vstupenku, fakt, má to tam. Hlavně, že se tím zaklíná jak mantrou. Pičus.

Kdyby byl tak laskav, opravdu si to přečetl a nedělal ramena, přišel by na to dřív jak na sedmnácté dráze z osmnácti.

Bude vykřikovat cosi a poučovat široký okolí o pravidlech, pche. O pravidlech, který jsem na ty vstupenky Harpagonovi sám psal.

Fakt je, že díky smečce takovejchdle veleinteligentů Harpagonova Mamka už neměla ani hole a míčky na půjčení, kromě těch, co tam maj jednotliví lidi ulitý soukromě bokem.

Třeba takoví místní ztroskotanci Méďa Béďa s Pivoukem tam maj nasyslený celý platíčko kvalitních profi míčků. Nebo teď nově tam má Slepejš Marťan vlastní soukromý kladivo, který si zaplatil, nesmí se dávat do oběhu, pro vždycky ho tam má k dispozici.

Ovšem pak zčistajasna přijde takovej Egi, všechno si to za dobrý slovo a na dobrý slovo vypůjčí a Ťapince i Evunďulíkovi slavně natrhne prdel bodovým poměrem 36 ku moc a eště víc, přičemž si eště pod fousy píčuje, jak mu to vlastně nejde.

Tímto všem zaangažovaným Egi děkuje.

Vodkaz nafurt

Pátek, 13.04.2007 ... Chudák chudokrevnej ...

A nejen, že mi včera vopíchali prdel, teď eště toto ...

Přihlásil jsem se k nové obvoďačce - ačkoli teď už to nejni felčar podle obvodu, zaplaťpánbůh, nýbrž lékař ošetřující, pokud jste tak blbí a na takovýdle experimenty se mu svěříte. To voni zase rádi. Takovej mastičkář by jenom vyšetřoval, diagnostikoval a léčil.

I já, chuj, sed na lep.

Zpočátku to vypadalo relativně nevinně, starou MUDr. Hamižnou, bo jak se příšera menovala, jsem kop do prdele poté, co jsem se potřetí za tři roky pokoušel u ní domoci něčeho, co jsem potřeboval. I pokud už se mi, obvykle po houževnatém souboji, podařilo přejít přes filtrační sestru, Hamižná vytrvale odmítala provádět vyšetření, jež jsem požadoval, a odpovídat na otázky, které jsem jí kladl. Hodlala vyšetřovat zpravidla něco úplně jiného nebo přinejmenším jindy, odpovídala zásadně na jiné otázky. Tedy jsem ji poslal do prdele a nalezl sobě jinou.

Vlastně mi byla nalezena a doporučena sestřenicí Jardou, řídil jsem se úvahou, že Jarda je dostatečně neurotická hypochondrička na to, aby vyběhla s každým, kdo se jenom náznakem z ní pokusí dělat blbce. Pakliže s touhle felčarkou dlouhodobě vyjde, znamená to, že to už musí bejt učiněnej zázrak našeho zdravotnictví.

A taky jo. Aspoň na prvních pár kontaktů a kontrolních otázek.

Samozřejmě, když nacvičím k nové doktorce, chce hned ze startu soustavu rozličných úkonů, na první pohled logických. Míry, váhy, anamnézu osobní (dětské nemoci, úrazy, amputované končetiny a implantované orgány, kolikrát a nač jsem už umřel), anamnézu rodinnou (nač skonal prapraprapradědeček v roce 1884), vyšetření moči a krve ...

Co to?

Fakt, moč a krev.

No, neřekl bych, že by to bylo až tak urgentní, ale když jí to udělá radost, třeba aspoň to chcaní bych jí mohl za nějakej ten čas (reálně dva měsíce) přinýst, až budu mít náladu. Na slovo vo krvi jsem se už ovšem tvářil, jak kdyby mi kradla hračku. Já mám svou krev dle dostupných informací naprosto v pořádku v rámci možností, chodím si to nechat kontrolovat několikrát do roka, nepotřebuju se nechat píchat víc, než je nezbytně nutno.

Proto jsem se pokoušel úhybným manévrem vyrazit elaborát z transfúzky. S čímž jsem avšak nepochodil.

No dobrá, tak uděláme krvelačné ranhojičce radost. Ucvrk jsem si do zkumavky a beztak jsem si naordinoval tu tetanku na čtvrtek, žíly už mám po posledním odběru zahojený, tak ať se ukojí. Odnes jsem jí chcanky a ještě před pícháním do řiti si nechal vzít tu kref. A prej mám zítra (čili v pátek) si přijít pro výsledky.

Za normálních okolností bych se na to leda vysral, ona krev chtěla a dostala, tak ji má. Mně je po výsledkách pendrek. Jenže eště jsem jí zapomněl vzít jakejsi papír, pročež jsem naznal, že je to aspoň záminka na další procházku. Oni budou mít radost, že plody své práce můžou někomu ventilovat, mně je to buřt, nebudu jim kazit radost.

Popad jsem lejstro a šel.

"Moc vás nepotěším, jste chudokrevnej."

"Já?"

"Ano, máte málo hemoglobinu a železa."

"Aha. Takže minulej čtvrtek, když jsem šel pustit obligátní půllitřík, jsem měl všechny výsledky, jmenovitě i hemoglobin a železo, jak jsem tak viděl u upírů na monitoru, přesně ve středu normy, kdežto dneska jsem chudokrevnej, jo?"

"Podle těchto testů ..."

"Po těchdle testech je mi prd. Jestli mám něco trochu rozbouřenýho, přičítal bych to odběru minulej tejden, po kterým se mi eště nestihlo všecko obnovit. Abyste věděly, udělal jsem to schválně, úmyslně a záměrně, abyste měly radost a mohly bádat a hlavně založit a vykázat si výsledek. Jenomže na vás vidím, že už už byste mne chtěly léčit. Tak z toho nebude bohužel nic. Krev je jedna z komodit, kterou si s dovolením budu, dokud nerozhodnu jinak, sledovat sám. Maucta."

Tak.

Pche, já budu zrovna v pátek třináctýho chudokrevnej, to zrovna.

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 12.04.2007 ... Už je to tady ...

Bolí mne prdel, neboť jsem byl do ní píchán.

Než začnou různí Howadooři křepčit nad svojí domnělou jasnozřivostí, dodávám, že hovořím o protitetanové injekci.

Vodkaz nafurt

Středa, 11.04.2007 ... Chvála na golfu ...

Vyzved jsem si Zeleného Sršně ze servisu.

Jupííí, Zelená Sršeň maže jako lasice.


Na golfíku urputné sportovní klání - v jedné skupině já s Marťanem a Ťapinkou.

Jednu dráhu (pro znalé: osmou, tedy tzv. ledvinu) jsem oproti ostatním zkazil, já za 3, Ťapi a Marťan za 1.

Já k Marťanovi: "Takže píšu: tři - jedna - jedna. Dobrý, pičo."

Marťan: "Taky bys nás moh aspoň pochválit."

Já: "Dyť vás právě chválím."

Ťapinka: "To je Egiho druhá největší pochvala, 'Dobrý, pičo.' Kdyby ten rozdíl byl ještě o bod dva větší, určitě by řek i: 'Pěkně, pičo, pěkně'. To je pak ta největší."

Je vidět, že Ťapinka už mne za ty roky soužití má veskrze prokouknutýho.

Vodkaz nafurt

Úterý, 10.04.2007 ... Mišmaš ...

Dělat porady vypočítavých techniků z celého Brna na Magorátě o půl deváté ráno, to mi přijde jako hodně troufalá myšlenka.

Pokud je účelem porady seznámit nás s tím, že během tohoto, příštího a přespříštího roku už budou nabeton (ha, ha, ha ...) implementovány dva klíčové celoměstské systémy, z nichž o jednom se v těchto časových relacích hovoří už od roku 2000 (dále moje paměť ve státní správě nesahá) a druhý měl být závazně hotov do půl roku, tedy do půl roku od jara 2003, to už je vyloženě zločin samo o sobě.

Nebejt toho, že jsem si před slavnou poradou (ano, opravdu jsem na tuto nekřesťanskou hodinu vstal) stihl vyhmátnout Branďulku aka Sejkorku na kafe, asi bych už někomu šeredně ublížil. Nebojím se, že bych to uhrál na nutnou obranu.


Mimochodem jsem se musel pohybovat po většinu dne MěHroDem. Taky fajn zážitek, pokud ho člověk nemusí opakovat moc často.

Namátkou:

- páchnoucí babice, která má největší touhu sednout si vedle mne
- študentka baťůžkářka (s objemnějším baťůžkem na zádech, pochopitelně, inu, vysokoškolačka) vynesená zachycením baťůžku za moji postavu na nástupiště
- dvakrát jebnutí do palice o madlo nebo horní tyč

To jen za jednu cestu šalinou z domu na Magorát.

Samé negativní vlivy.

Ale já vytrvám a cestu hromadnou dopravou si vbrzku zopakuju.

Viděl bych to tak na srpen.


Dopravil jsem Zeleného Sršně do servisu, neb koncem loňského léta mi začal nějak pokašlávat a striktně odmítal jezdit do kopce. Při zahřátí částečně i po rovině.

Servis je naštěstí pod kopcem z Lesné, čili dolů to jelo a zahřát se to na tom kousku nestihlo.

Seřízení, vyčištění karburátoru, svíčka a podobná kosmetika vokolo.

Jak na tom klidně drandím po Brně, ačkoli vypadám jak vopice na brusu, z toho, abych se v tom ještě rejpal a sral se s nějakýma opravama s nejistým výsledkem, z toho už jsem, naštěstí, vyrostl.

Stejně je fajn jakási taková ta motorkářská spiklenecká soudržnost.

Jakkoli divně může vypadat, když mne na tom bzučítku zdraví protijedoucí týpek na Harleyi nebo dva souběžně jedoucí (50 km/h díky za křovím na známém místě ukrytému radaru) maníci na silničních odhadem tak sedmistovkách.

Ale stejně je záhodno pokynout rukou (není-li to gesto na odhánění hmyzu) i na motocyklistu Simsónistu, případně zase ze strany Simsónisty protijedoucího a mávajícího harleyáře zablikáním a doprovodným gestem upozornit na číhající fízly.

Motorka je motorka, byť je menší. Přátelský pozdrav si zaslouží.

Pravda, že to pro nezúčastněného pozorovatele může vypadat, jako když si jde vlčák šťouchnout čumákem do jorkšíra.


Ještě večer jsem musel jednomu známému - platícímu zákazníkovi - přeinstalovat počítač, přesněji řečeno doinstalovat.

Měl závadu, která dle jeho a jeho souseda mínění vyžadovala kompletní reinstalaci. K jejich cti budiž řečeno, že instalaci holých Windows XP zvládli. Na tom ovšem také skončili.

Mno, příště si bude aspoň pamatovat, že magická trojkombinace FDISK -> FORMAT -> SETUP není až tak úplně adekvátní zbraň na jakéhosi triviálního trojského koníka.

Vodkaz nafurt

Velikonoce, 07.-09.04.2007 ... Plzeň ...

S těma Velikonocema ...

No, já původně žil v přesvědčení, že vzhledem k výhledu na počasí by bylo záhodno vyrazit na čundr. Nebejt proti tomu slovu zprofanovanému všelijakými zhovadilými uživateli tak zaujatej, dokonce bych řekl, že jsem myslel. Jenže Egi míní ...

Tatíkovi Ťapíkovi se v Plzni vysral počítač. Kocour Ríša mu patrně při smýčení pod stolem nějak neopatrně zavakloval napájecíma káblama, zasršely z toho jiskry a počítač Netanjahu. Což mohla bejt v kopru pojistka ve zdroji, celej zdroj, základní deska, kdoví co všechno. Zkusil jsem mu poradit, ať to vypne a zapne z napájení, prej nepomohlo.

Pak to zkusil eště jednou a už to šlo. Moc nechápu, jak to, ale beztak už jsme byli domluvení na návštěvu, tak to nebudu jak chuj stokrát měnit. Holt za tři tejdny pojedem na ten čundr a né do Plzně, když jsme tam byli teď.

Pséky jsme strčili Gazele, která má toho relativně novýho nalezence Badýska (furt nevím, jak se to píše, ale to asi ani ona), co si s Anďákem tak rozuměli. Máš ráda psy? Tak tady je máš.

A jeli jsme.

Vcelku nic moc zajímavého, tradiční plzeňský odpočinkový víkend. Procházky, hospody, leháro, lébung.

V neděli jsme se vypravili do Šťáhlav na minigolf - to je ten opravdickej minigolf, ne miniaturgolf jako v každé prdeli (třeba u nás u Spojky na Lesné), ačkoli i tomu se nezřídka mylně říká minigolf. Kdepak. Ve Šťáhlavech je ten dvanáctimetrovej, betonovej. Jak mi to ze začátku šlo, později jsem se začal přiklánět k režimu pes&pastva, čili mne Tatík Ťapík o několik bodů vyškolil jak sysla. Dobře mi tak. Ťapinka a Mamina Ťapina se spořádaně podělily o třetí a čtvrté místo, už ani nevím, v jakém pořadí.

Jinak vopravdu nic.

Cesta tam naprosto na pohodu, zpátky proti všem předpokladům taky, tři hodinky ležérní jízdy, fakt není o čem moc vyprávět.

Plzeň.
Plzeň.
Plzeň.
Ťapouši a minigolf ve Štáhlavech.
Šukající žáby na nedalekém rybníčku.
(Vzájemná souvislost ve výběru fotografií žádná, jenom se mi ty žaby líbily.)
Vodkaz nafurt

Intermezzo ...

Dvě hodiny se přemlouvám k nějaké činnosti.

Leč moje druhé já klade houževnatý odpor.

Podařilo se mi tak maximálně zakecat se na několika frontách na ICQ. I to bez příliš valného nadšení, jakož i výsledku.

Ať to hodnotím, jak to hodnotím, jako nejrozumnější kompromisní řešení mi momentálně přijde spánek.

Vodkaz nafurt

Ještě ke čtvrtku, 05.04.2007 ... Jak je to s tím dotazníkem ...

Já si nějakou tu stručnou poznámku k víkendu a k Velikonocím vůbec nechám na později, pro teď (psáno v pondělí, či lépe v úterý něco málo po půlnoci) bych se jenom kouknul na to, jak jste se mi tu zas přes víkend dohádali ohledně "dárcovských dotazníků".

Páně Howadooru leží dotazník z Transfuzního Oddělení v žaludku tak, že tam kvůli možným otázkám na svoji sexuální orientaci raději nechodí. I Těžkému Paranoikovi přijde tato otázka nadbytečná, poněvadž se přece učí o pohlavně přenosných chorobách už na základní škole. Hmm.

Jen mne tohle zaujalo natolik, že jsem se podíval na dostupná čísla a pár dalších detailů ...

Věc se má tak: každý potenciální dárce krve musí před odběrem (před každým odběrem) vyplnit dotazník, jímž je zjišťován jeho aktuální i dlouhodobý zdravotní stav, samozřejmě kromě jiných - exaktnějších - vyšetření. V dotazníku mimo jiné je či bývala otázka na sexuální orientaci, rizikové sexuální chování a vůbec podobné všetečnosti. Dřív údajně na TO bejvala přímo cedule "Jsi-li homosexuál, odejdi.", dneska se ho slušně zeptaj v dotazníku a vyhoděj ho až pak. A možná ani to ne, údajně sem tam nějaký ten homosexuál na odběrový sál za jistých okolností infiltruje.

Opravdu nevím, jak je to teď aktuálně v Brně, já ten dotazník nijak špeciálně neštuduju, zaškrtám požadované a pustím to z hlavy. On se čas od času kosmeticky obmění, konkrétní formulaci aktuální otázkové sady si nepamatuju. Ale minimálně v propozicích už homosexuály neodmítají paušalně (jinde třeba ano).

Tak jak tak se na to pořád hledí a homosexuálně orientovaní jsou nezřídka v tomto případě bráni jako ne úplně a docela vítaní, ne-li rovnou nežádoucí.

A proč?

Oni sami sem tam v tisku békají cosi o diskriminaci, zdravotníci si vedou tu svoji o bezpečnosti a eliminaci rizik.

Jasně, v prvé řadě jde o ochranu proti nákaze HIV. Ano, není to žádná novinka jak na začátku osmdesátých let, ano, učí se o tom i na základní škole ...

Nicméně fakta hovoří poněkud jinak.

Homosexuálové/bisexuálové si dlouhodobě drží vedoucí příčku v počtu nemocných a infikovaných AIDS, a to jak z dlouhodobého pohledu, tak v nově zjištěných případech - kolem 53%. Přičemž relativní počet infekcí získaných heterosexuálním pohlavním stykem činí cca 32% (zbytek do stovky jsou ostatní varianty přenosu). Vezmeme-li za bernou minci sice zpochybňovaný, ale přece jen běžně uváděný údaj 4% homosexuálů, vychází mi z toho 40x HIV promořenější komunita.

Nebo jinak ...

Z celkového počtu 10.000.000 obyvatel ČR může být, dejme tomu, 400.000 homosexuálů. To jsou ta čtyři procenta. Na ně připadá 488 HIV pozitivních, tedy jeden na každých asi 820. V případě 293 HIV pozitivních infikovaných při heterosexuálním styku (zbývá 9.600.000 heterosexuálů) je to jeden z 32.000. Která část populace je statisticky zdravější?

Tím se do homosexuálů nijak nestrefuju, podle mne tvoří uzavřenější komunitu a mají omezenější výběr, tedy častěji, ehm, sexují mezi sebou. Nebo snad chodili z nějakého popudu za školu?

Je to asi jako bych zavřel 400 lidí do tělocvičny a 9.600 jich nechal volně pobíhat po vesnici, přičemž bych do každé skupinky nastrčil deset jedinců s chřipkou. Jaký by asi byl výsledek?

Homosexuálové se proti této domnělé "diskriminaci" občas mírně bouří, sem tam napíšou i ombudsmanovi (výsledek jsem nikde nenašel), což je asi tak všechno, co s tím mohou dělat.

Dle mého skromného soudu dobře tak, jak momentálně je.

Je to podobné, jako byli z této oblasti eliminováni bezdomovci a spol. prostým zrušením placených odběrů, neboť tito tam chodili zpravidla ze zištných důvodů. A s sebou přinášeli svoje žloutenky a tuberkulózy. Samozřejmě, není každý bezďák hned žloutenkář či tuberák, jenom je u nich riziko a zastoupení chorob taktéž o řád (či několik) vyšší.

Není to žádné zaštiťování se nějakou falešnou mantrou bezpečnosti, jak se zhusta děje v jiných případech, ale pokud lze takto hýřivě z koloběhu odstranit rizikovou skupinu, jejíž absencí se vybudovaná distribuční síť krve nezhroutí, nevidím důvod, proč to neudělat. Stoprocentní jistota čistoty krve není nikdy, ale dá se jí přiblížit a riziko snížit na únosnou mez.

Nebo naopak. Vezmu-li sice pár let starý údaj o počtu registrovaných dárců, kterých tehdy bylo kolem 370.000, a budu předpokládat, že jde ryze o heterosexuální majoritu, podle principu pravděpodobnosti by se mi v nich mělo skrývat - ať nežeru - 12 nerozkrytých HIV nositelů. Navýšením o poměrný počet homosexuálů získám dalších 15.400 dárců, ale s nimi cca 18 infikovaných. Čímž kvůli zisku 4% dárců navýším riziko o 150%. Mírný nepoměr.

Příjemce si tu kterou krevní konzervu nevybírá a možná by z nějakého nechtěného bonusu nemusel být až tak na větvi. Lze ještě spekulovat, jak by se tvářil zachráněný původně dosti rozšmelcovaný účastník dopravní nehody, kterému by byl s krví podán mj. HIV a místo okamžitého úmrtí by mu byl tak život prodloužen, avšak na dobu víceméně určitou. Ale dám ruku do ohně za to, že rozhodně nebude skákat nadšením pacient, který byl infikován podanou krví při banální komplikaci při operaci slepého střeva.

Komu dotazník či jeho vyhodnocení vadí, chodit tam nemusí. Stejně tak se nikdo nemusí ucházet třeba o práci tam, kde po něm mohou chtít životopis - pokud ho tento požadavek nějak pobuřuje nebo se jinak dotýká jeho útlocitu.

Nebo ještě jinak - v momentální situaci nejsou homosexuálové coby dárci krve vítáni. Není to diskriminace. Je to ochrana zbytku populace před jejich statisticky mnohonásobně vyšší nemocností - a to i ochrana jich samých (těch z tohoto hlediska zdravých). Podobně epileptik nemůže být řidič, kardiak těžko dostane pilotní průkaz. V zásadě by asi nikomu příliš nevadilo, kdyby si epileptik řídil někde na uzavřeném pozemku a kardiak létal s aeroplánem nad oceánem, tak by v případě havárie odstranili pouze sebe. Do provozu (pozemního či vzdušného) je příslušné úřady nepustí, neboť tam se pohybují i ostatní.

Takovej už je holt život.

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 05.04.2007 ... Hamižní upíři ...

"Brej den," povídám paní za vokýnkem na transfúzce, "podívejte, myslíte si, že by bylo možný v rámci přátelských vztahů vyrazit z vás nějakej elaborát vo tej krvi? Já sem se přihlásil k nové obvoďačce a vona je celá lačná po krvi, přičemž mi nepřijde jako nijak úžasnej nápad nechat si rozpíchávat pracky furt. Že bysem to z vás jako vyrazil, když vy si ty svoje alchymistycký pokusy na tom stejně děláte."

"Ó jé, pane, to my takhle neděláme, navíc v tom není nic, co by mohlo obvoďačku zajímat."

"Proč myslíte? Já bych řek, že bych jí zaplác hubu čímkoliv, jenom by to bylo krvou trochu načuchlý. Jenom aby se mi zas nemusela rejpat jehlou v žíle. Že su dobrovolnej dárce krve, to eště neznamená, že su kdovíjak nadšenej dárce krve. Přinejmenším to šťourání jehlou mi žádný extra blaho nepřináší."

"Dělá vám to nějak špatně?"

"Extra špatně bych zrovna taky neřek, ale urvanej z teho taky nésu. Vy si tady sedíte za vokýnkem, ale do mně píchaj. Docela malinkatou nikterak zajímavou zprávičku, co vy na to?"

"Když my to nemáme ani jak vytisknout."

"Hmm, a já měl takovou laickou představu, že jenom tady patřičně zaklikáte myšou a z tehodle chytrýho Matěja vám vypadne hotový veledílo. Ale to si to asi jako programátor a správce sítě představuju trochu špatně. Tak vám dík, ačkoli teda není zač."

Kecala baba. Buď jenom neuměla, nebo byla lakotná. Není přece možný, aby z toho nedokázali nějakou elementární informaci vyrazit? No co už? Hádat se s ňou nebudu.

"Představte si," žaloval jsem pak další sestře na odběrovým sále, "že mi nechtěj dát bumážku o jedech v mej krvi, lakomci. Ale kdo do tebe kamenem, ty do něho holí. Já si to tady za trest vyfotím."

"Co chcete fotit?"

"Jak mne tady trápíte a děláte si ze mne jehelníček, ani elaborát mi zato nedáte. Tak tohle né."

"Tak aspoň počkejte, až vás fakt píchnu."

"Jo, si zatím jenom šteluju aparát."

"To jste si moh taky naštelovat dopředu."

"To jsem eště nevěděl, že mi elaborát nedáte. A navíc není žádnej kvalt, máme dobrejch pět sedm minut. Už teče? Tak jde se na to."

Krvovod ...
Počítadlo jak u benzínky ...
Krvovod a počítadlo jak u benzínky. Jestli vidím dobře ten pytlik na té hompačce (a displej), je to zatím s bídou tak čtvrt litra.

"K čemu vám vlastně takový fotky budou?"

"Jenom tak, chodím sem už kdovíjak dlouho, přičemž nemám vocaď ani jednu fotku do deníčku."

"Do deníčku? Vy si píšete deníček?"

"Jo, takový tupanoviny, proč?"

"Já myslela, že deníček si píšou jenom holky."

"To jste myslela ovšem blbě. A navíc - podle těch keců tadyhle v průkazce mám agitovat a shánět nové dárce, díky deníčku už jsem minimálně jednoho určitě sehnal, teď to bude i s ilustracema, to uvidíte ten nával mejch čtenářů, Českej Rozhlas a jejich krvavý dny hadr."

"Aha takhle, tak to dejte sem, tak já vás vyfotím celýho, kde to mám zmáčknout?"

Hehe, tomu se říká spolupráce. Eště jsem si ji nadirigoval - helejte, to musíte jít dál, zkuste to rači naležato ...

U upírů - celkové ilustrační foto ...
U upírů - celkové ilustrační foto ...
Tož, milí čtenáři, tady máte celkové ilustrační foto, včetně všech těch aparátků a herberku okolo. Mimochodem, na posledním snímku se nám pytlik už poulí, teda spějeme úspěšně k půllitrovému finále ...
Vodkaz nafurt

Středa, 04.04.2007 ... Cigára a porno ...

Dlouhej večer na krku, v kapse (přesněji v sumce na opasku) poslední ani ne půl krabičky cigaret. Na čase koupit tejdenní zásobu. Ale kde?

Jo, trafika je na každým druhým rohu, ale to bych musel mít hotovost čili keš. A tu já momentálně nemám.

U benzínky jsem se stavoval ráno, neměli. Jim to asi vyhulila jedna pokladní. Ta kouří taky červený "Red & White", ba minule neměli celej kartón a na moje přání, ať mi teda vyhrne z regálku to, co má, dělala tak smutný voči, že jsem jí tam dvě krabičky nechal. Ráno jsem se stavoval, došly úplně. Hmm.

V Blille ty moje, co si pamatuju, taky nemaj, v tem prapodivným pseudoTescu v Kéniku jsem se tejden zpátky taky se zlou potázal. Lidl? Tak to už vůbec ne, pominu-li fakt, že se tam beztak nedá platit tou kartou, tam maj jenom jakýsi kuriozity, ale normální cigára ne.

No kurva drát ...

Chtě nechtě jsem se musel jít zas nasrat do Blberta.

A takyže jo.

Hustý vodpoledne, lidí jak sraček, v provozu obligátní tři pokladny, u každé fronta tak deset patnáct lidí. Cigarety maj, pochopitelně, pouze u té jedné kasy s pultíkem, kde je navíc eště jakejsi ten infoútulek a chraň pámbu, aby si tam někdo vyvzpomněl nechat si zabalit bonboniéru.

"Kartón a jedny červený Red & White," kartón nechám v autě pod sedadlem a vezmu si ho až večer, krabičku si strčím do kapsy na cestu na golf.

"Čtyřicet dva korun," podává mi pokladní jednu krabičku a béře si kreditku.

"Ehm, já chtěl karton a jedny, tzn. karton a jednu krabičku sólo, ne jenom jednu krabičku."

"Aha, já rozuměla, že 'Kartou jedny červený Red & White'."

"Hmm," co jí na to mám asi tak říct? Stejně tak jsem to mohl nezřetelně vyslovit, jako ona může bejt hluchá, na věci to momentálně nic nezmění. Proč teda o tom diskutovat?

"Co teď s tím?"

"Mně je to vcelku jedno, buď to stornujte a namarkujte znova, nebo dokončete tuhle platbu a na ten kartón pak udělejte další. Poplatek za platbu platí Blbert, ne já, mně je to dost fuk."

"Dobře, takže čtyřicet dva korun, podpis prosím ... děkuju, nashledanou."

"Jak - nashledanou? A co ten kartón?"

"Jé, vy ho ještě chcete?"

"Ano, mluvím o tom celou dobu. Chci kartón a jedny červený Red & White. Od chvíle, co jsem přišel."

"To je dneska den, úplně mě z toho bolí hlava."

"To je sice smutné, ale momentálně dost mimo téma. Buďte ráda, že máte v provozu celý tři pokladny. Až vám vaše prudce inteligentní vedoucí ještě jednu nebo dvě zavře, což ona zavře, jen co ještě přijde tak padesát lidí, to vám z toho teprv mrdne. Jak to vypadá s tím kartónem?"

"Když celej kartón já mám jenom lehkejch. Chcete lehký?"

"Boha jeho, vás ta hlava musí fakt fest bolet, až vás začínám litovat. Lehký? Jsou snad taky červený? Nejsou, co? Máte eště deset jednotlivejch krabiček? Navalte to sem do pytlíku, než se něco stane ..."

A mám zase, doufám, odBlbertováno na pár dalších měsíců. Hrajou to tam ty lidi, nebo to myslej vážně?


Ano, je moc chytré chodit hrát golf ten jedinej den, kdy je za poslední dva tejdny kosa jak v ruským filmu. Takhle zmrzlý pracky jsem už dlouho neměl. Snad celou tu "zimu" nebo co to letos vlastně bylo ...

Nemluvě o tom, že jsem pak slíbil Harpýšovi, že ho večer hodím domů a odviruju mu počítač, na kterej si jeho Veleduch Synek Otík stahoval zas nějaký porno.

To bylo taky porno, mrdal jsem se s tím do půl druhé do rána ...

Vodkaz nafurt

V klidu, rozvážně a pomalu ... chodci !!Úterý, 03.04.2007 ... Hlavně se nehoňte ...

Zas dopravní značení ... to je věc ...

Tedy tak: za domem máme sportovní areál, kromě známého golfíku je tam fotbalový stadion (15. liga), tenisový kurty, tenisová hala, hala na čutec a florbal a nějaký ty atletický serepetičky a tak. Potud v pořádku, inu, starý sídliště.

Teď přišli filmálisti z České Televize a vymysleli věc - v tenisové hale se bude točit pohádka.

Nejsu za poslední roky v pohádkách nějak moc kovanej, ale tohle je nějakej novej trend? O princezně Pinkálistce? Nebo tak něco? Každopádně je dobré vědět, kam jdou peníze těch, kteří, blbci, platěj ČT to měsíční výpalné.

Nicméně ...

Pod sportovním areálem s halou je chodník, který, pravda, vypadá docela jako silnice. Možná proto je za normálních okolností na všech styčných místech se skutečnými silnicemi zřetelně umístěný zákaz vjezdu. Ač to vypadá jako silnice, není to silnice. Pro teď pomíjím fakt, že si z toho namnoze nikdo nic nedělá, včetně polopolicajtů. Většina těch, co tam průběžně jezdí, má naštěstí aspoň za vokýnkem "šmajdavca" na kriplkáře, případně jde o zásobování místních ke sportovištím přilehlých putyk. A ti fízli, když tady každou třetí středu každého sudého měsíce projedou na hlídce. Ale to pro teď opravdu není důležité.

Filmaři byli alespoň natolik umravnění, že si dali tu práci a nechali si z jedné strany příjezd povolit. Nebo to aspoň měli v úmyslu.

Čili ...

Teď je od garáží od Loosové kombinace značek:

1) Skutečný "Zákaz vjezdu", avšak dočasně páskou zneplatněný.

2) Přenosná značka "Zákaz vjezdu" s dodatkovou tabulkou "Mimo ČT", což by mělo značit, že to platí pro všechna vozidla, tedy kromě těch od České Televize. A to, jelikož jde o značku přenosnou, i v tom případě, že by ta původní nebyla přeškrtnutá, neboť dočasné z principu "přebíjí" trvalé.
Má to ovšem jeden háček - ta značka je vlevo, pročež je neplatná taky, neboť nejde o jednosměrku a značky vlevo vás nemusej zajímat, nejsou-li totožný i vpravo.

3) Jelikož takto vtipně umožnili vjezd prakticky všem vozidlům, kterým se tam zachce, pokusili se aspoň omezit rychlost. Ale protože omezovat rychlost aut na chodníku by bylo veskrze pitomé, rozhodli se na to jít chytřeji a předepsat maximální rychlost 20 km/h chodcům. Tak tomu aspoň rozumím já - dodatková tabulka hovoří jasně: platí pro chodce.

Logické dopravní značení ...
Logické dopravní značení ...
Logické dopravní značení ...

Cestou zpátky ve směru od golfu je to podobné, vjet tam už nikdo nesmí - na Milénové a, předpokládám, i na Vaculíkové je normální platný zákaz vjezdu.

Pročež prohánějící se filmaři vzkazují jenom chodcům: teď my tady na vašem bejvalým chodníku máme rallye, tak se šiňte krokem, ať nám nevběhnete pod kola.

Obzvláště to patrně platí pro místní ztroskotance tipu Pivouka, Šóšího nebo MédiBédi, kdyby je popadla opilecká pýcha a chtěli běžet ještě někam do nonstopu.

I já tamtudy musím při svém kondičním běhu zvolnit, hehe.

Na každý pád poselství je jasné - na chodníku nikam nekvaltujte, choďte hezky pomalu, ať vás něco nepřejede.

Logické dopravní značení ...
Logické dopravní značení ...

Tak nevím - chápu to špatně já, nebo to zas vymejšlel nějakej inžinýr? Mám se přeptat někoho z kamarádů policajtů?

Vodkaz nafurt

Pondělí, 02.04.2007 ... Vobčan vs. státní správa ...

Nevím, co furt všici maj proti státní správě? Chápu, já se z teho můžu taky přeskočit, pokud s nima musím koexistovat, ale dneska jsem se se státosprávou srazil hned dvakrát z pozice toho spravovanýho, přičemž si nemůžu nijak moc stěžovat. No schválně ...

Tak jsem třeba potřeboval výpis z trestního rejstříku kvůli čemusi, v tuto chvíli ještě irelevantnímu.

Já vlastně ani nevím, kdy jsem tohle sháněl naposledy. To může bejt sedm nebo taky klidně třináct let. Jenom si pamatuju, že to bylo potřeba jít kamsi na jakousi prokůratůru na Kobližnou (esli se to eště nemenovalo Gagarinova, ale to už asi fakt ne), tam seděla baba a mechanicky se ptala: "Máte kolek?", čímž nemyslela sexuální vercajk, nýbrž takovou tu známku jebnutou. A páč nikdo kolek neměl, lomila rukama a posílala lidi kamsi zase ven do trafiky naproti železářství U Vichra, tam si nešťastník kolek koupil, nacupital zpátky, vystál si znova frontu, volíznul (kolek, ne frontu), připlácnul na lejstro a babě dal do ruky. A to bylo všechno, zpracovanej elaborát došel za měsíc dom. Tak ňák.

Teď jsem kouknul na web Ministerstva Spravedlnosti a zjistil, že už kromě Prahy se todlenc vydává i v Brně a v Ostravě na počkání.

Vzal jsem si služební auto a jel na vejlet, jako pan Groula, aneb takovej jsem já.

Je to jakési mlén na Husové, vlastně ani nevím které. Snad Husova 15? Já si číslo baráku našel na mapě a obratem to zapomněl. Ale jo, asi Husova 15, plus mínus něco.

Tam je budova vlastního mléna, na dveřách je napsaný, že výpisy z rejstříků se dělaj za rohem ve dvoře. Ve dvoře jsou dveře, na kterejch je zas pro změnu, že todle je snad vobchodní nebo katastrofální či jakej rejstřík, rejstřík trestů že je na druhé straně. Jak, kurva, zas na druhé straně? Aha, stačilo se votočit, na druhé straně vjezdu do dvora.

Jo, a tam je pak napsaný, že kolky se kupujou na pokladně, což je teda v té hlavní budově.

Dobře, tohle by teda mohli dopilovat a prodávat ty kolky rovnou u toho vokýnka. To eště furt nějak málokde chápou.

Minimálně by si tím člověk ušetřil tu epizodu, kdy pokladna je v hlavní budově mléna sice hned za rohem, ale eště před tím rohem je eště ten dedektór s tym fízlem vozbrojeným.

Takže vodevzdat kudlu, vodevzdat kleště, pohádat se s policajtem, jenom ať si je hezky nechá, že v nich jsou ukrytý další dva nože, pak dekapsovat šrajtoflu, sundat masivní kovový hodinky, chumel klíčů, cigára (který se mnoha detektorům jeví jako značně velkej kovovej předmět), baterku. A pak už mu jenom z ledvinky vysypat další, neméně festovní, hodinky, foťák, další cigarety a ... už jsem aspoň nepískal.

Hmm, moc chytrý.

Zabočit za roh, od báby koupit filatelistickou potřebu za pajcku, zpátky, posbírat zabavený proviant a pryč.

Vlastní výdej už je relativně jednoduchý.

Vypíšete jakýsi zhovadilý formulář podle vzoru na nástěnce. Ano, to je trochu úskalí, musím si dávat pozor, abych tam sveřepě nepsal, že su Jan Novák, narozen 1.2.1934 v Postoloprtech. Ale zvládnul jsem to napoprvé a bez škrtání, inu praxe.

Pak tam sedí chlapec a dívka u dvou přepážek. Hocha okupoval jakýsi Arab, který měl od jiného Araba do tří jazyků přeloženou a notářsky ověřenou plnou moc k převzetí ... nějakého jiného výpisu od dočista jiné instituce. Což bylo nad jeho chápání očividně.

Na mne zbyla dívčina.

Té předložíte bumážku a svoji vobčanku (myšleno průkaz, nikoli Ťapinku). Dívčinka chvíli moudře hledí do počítače, cosi si tam čudliká. Pak odsune myš a klávesnici stranou, vezme ono lejstro a dá na něj tři razítka. Kulatý, hranatý a pak to špeciální s nápisem "Nemá záznam". Ukrutné.

Mno, dle mého by se to dalo sice ještě namnoze zjednodušit, třeba tak, že byste přišli, řekli, že chcete výpis, předložili vobčanku, mánička by vyjela elaborát z tiskárny a vy byste jí za to dali půl kila keš.

Čímž by se systém zjednodušil do ideální podoby, přičemž by vodpadly tanečky s kolkama jakejmasi (jejichž účel jsem dodneška beztak nepochopil) a hlavně s dedektórama.

Ale to už bysme asi chtěli moc, na tu bídu je tendle systém přinejmenším snesitelnej.


S tím dedektórem jsem si vzpomněl na historku ...

Od "KamSeNaNásHrabete" jsme měli inštalaci počítačovýho stravovacího systému na Ministerstvu Zahraničních Věcí. Tam by se z teho taky jeden vomrdal.

Si tak přijedu, zastavím přímo před vchodem. Vezmu počítač, jdu. Detektor, prohlídka, filcung. Rentgen počítače.

Počítač v kanceláři zapojím, zjistím, že potřebuju šroubovák z tašky, kterou jsem byl línej vláčet. Tak si skočím na parkoviště, eště mne ti chlupatí viděj skrz vodevřený dvéře. Pochopitelně vezmu jenom ten šroufovák, co se budu tahat se zbytkem?

Jdu zpátky, filcung, prohlídka, detektor.

A nedej Bože, aby mne napadlo jít si eště pro CéDéčko ...

Naštěstí jsme záhy zjistili, že vono takový MZV má i vjezd zezadu do dvora, to pak stačilo najet tam, stáhnout vokýnko, na fízla zařvat obvyklé rutinérské: "KamSeNaNásHrabete - jídelna - počítače - servis."

Čičmunda zved závoru, my si bez jakejchkoliv vobštrukcí vjeli dovnitř a pro zbytek dne si mohli skotačit po celým areálu dle libosti. A aj bez rentgenů a detektorů.

Jo, jak šlo vo žrádlo ...

Dlužno podotknout, že obvykle stejně tak ta magická formulka fungovala na letišti, v bankách, výrobně výbušnin, jaderné elektrárně ...

Kdepak, na technika vod jídla se nevyplatí bejt hustej, to věděli všichni krom těch lulanů na hlavním vchodě MZV.


Cestou z mléna s rejstříkovým výpisem v ledvince jsem si zašel nechat vyměnit baterku v hodinkách. V těch druhejch, co jsem měl s sebou, v těch, který mi nedávno umřely. Ne, opravdu nejsem debil, kterej chodí jenom tak po městě s dvojima hodinkama. To byl ostatně druhý hlavní účel (vyměnit baterku v hodinkách, nikoli bejt debil) mé služební cesty. Vyjma samozřejmě pár nedůležitých služebních malicherností, který si k podobným příležitostem vždycky připlánuju, aby se neřeklo.

"Ty hodinky jsou vodotěsný, berete si je někdy i do vody?"

"Ano, proto mám vodotěsný hodinky. Abych si je mohl brát do vody."

"Ale vy mi nerozumíte, já se ptám, jestli si je tam skutečně berete, jestli požadujete, aby byly vodotěsné?"

"Já vám rozumím a říkám znovu, že ano, beru si je i do vody a požaduji, aby vodotěsné byly, proto jsem si je kupoval."

"Protože to bude potřebovat test vodotěsnosti."

"To nemusíte testovat, ty těsněj jak sviň."

"Ale to je potřeba udělat, baterka stojí padesát korun zhruba i s výměnou, ten test pak dalších šedesát. A ten se musí udělat, poněvadž, jakmile je mechanik otevře, poruší se tím ta vodotěsnost. Chápete?"

"Nechápu. Teda chápu, že po mně budete chtít dalších šedesát peněz, nechápu, proč tomu říkáte test. Já vám dávám vodotěsný hodinky a vodotěsný je chcu zas zpátky s novou baterkou, žádný testy nepotřebuju. Ale pokud tak nazýváte nějakou tajemnou operaci, o níž tvrdíte, že SE TO musí udělat, pak fajn, ať SE TO udělá. To s tím testem nechápu, ale je mi to docela jedno. Ať těsněj a jdou, můžem se takdle domluvit?"

"V zásadě si rozumíme, za patnáct až dvacet minut je tu máte hotový."

No vida. A bylo. Prej test jakejsi. To všici dneska spadli z jahody nebo vodkaď?


Sedím si tak v mezičase při čekání na hodinky v bufáči u jakýhosi Vietkonga (s příznačným názvem lokálu "Bistro Bambus"), když vtom mi zvoní telefon.

Kurva, to mám tak rád, když mi někdo volá k obědu.

Na druhou stranu, těžko předpokládat, že budu vobědvat vo půl třetí vodpoledne.

Telefónuje mi paní z ouřadu Brno-sever, že ze staré známosti, jestli jsem prej nezapomněl zaplatit za pejsky?

Jak se hezky vyhnula tomu slovu "poplatek", tedy jakémusi eufemismu pro daň, nebo ještě lépe řečeno výpalné.

Se ví, že nezapomněl. Měli tam splatnost do 31.03.2007, tak jsem 31.03.2007 zadal příkaz k úhradě. Jestli nemaj zase na vejplaty, tak si musej holt popohnat banku. Pche, eště jim to budu posílat dřív, ne?

Když si vodmyslím prostej fakt, že jak slyším vo výpalným za čokly, že se mně vodevírá kudla v kapse, tak přece jenom taková starost vo vobčana je až dojemná, no ne?

Stačí, aby byl člověk trochu prudič a v okamžiku nasrání se občas písemně zajímal:

- kolik je registrovanejch psů
- kdy budou odpadkový koše na hovno
- a hlavně kam, kurva, všecky ty prachy jdou?

Nebo možná už odhalila moji křivárnu, jak jsem jí oficiálně zanes do evidence undergatery, a to dokonce nadvakrát, hehe.

Vodkaz nafurt

 

A pokaváď má někdo extra zájem a nemá toho eště plný zuby, může si zavzpomínat na "starší zlatý časy":

04 / 2013, 03 / 2013, 02 / 2013, 01 / 2013, 12 / 2012, 11 / 2012, 10 / 2012, 09 / 2012, 08 / 2012, 07 / 2012, 06 / 2012, 05 / 2012, 04 / 2012, 03 / 2012, 02 / 2012, 01 / 2012, 10 / 2011, 09 / 2011, 08 / 2011, 07 / 2011, 06 / 2011, 05 / 2011, 04 / 2011, 03 / 2011, 02 / 2011, 01 / 2011, 12 / 2010, 11 / 2010, 10 / 2010, 09 / 2010, 08 / 2010, 07 / 2010, 06 / 2010, 05 / 2010, 04 / 2010, 03 / 2010, 02 / 2010, 01 / 2010, 12 / 2009, 11 / 2009, 10 / 2009, 09 / 2009, 08 / 2009, 07 / 2009, 06 / 2009, 05 / 2009, 04 / 2009, 03 / 2009, 02 / 2009, 01 / 2009, 07-12 / 2008, 06 / 2008, 05 / 2008, 04 / 2008, 03 / 2008, 02 / 2008, 01 / 2008, 12 / 2007, 11 / 2007, 10 / 2007, 09 / 2007, 08 / 2007, 07 / 2007, 06 / 2007, 05 / 2007, 04 / 2007, 03 / 2007, 02 / 2007, 01 / 2007, 12 / 2006, 11 / 2006, 10 / 2006, 09 / 2006, 08 / 2006, 07 / 2006, 06 / 2006, 05 / 2006, 04 / 2006, 03 / 2006, 02 / 2006, 01 / 2006, 12 / 2005, 11 / 2005, 10 / 2005, 09 / 2005, 08 / 2005, 07 / 2005, 06 / 2005, 05 / 2005, 04 / 2005, 03 / 2005, 02 / 2005, 01 / 2005, 12 / 2004, 11 / 2004, 10 / 2004, 09 / 2004, 08 / 2004, 07 / 2004, 06 / 2004, 05 / 2004, 04 / 2004, 03 / 2004, 02 / 2004, 01 / 2004, 12 / 2003, 11 / 2003, 10 / 2003, 09 / 2003, 08 / 2003, 07 / 2003, 06 / 2003, 05 / 2003, 04 / 2003, 03 / 2003, 02 / 2003, 01 / 2003, 12 / 2002, 11 / 2002, 10 / 2002, 09 / 2002, 08 / 2002