Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?
Tímdlenc zpátky na titulní stranu.
EGIHO DENÍK
Červenec 2009

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)



Aktualita:



Pátek, 31.07.2009 ... Sedmý den vody ...

Radošov -> Perštejn.

Viz http://egicz.cz/cesty/velke/ohre200907/index.htm#20090731

Nový člen výpravy, proti všem zvyklostem koupající se Cane a útočný dědek.


Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 30.07.2009 ... Šestý den vody ...

Karlovy Vary -> Radošov.

Viz http://egicz.cz/cesty/velke/ohre200907/index.htm#20090730

Vlastík porcelánem, první cvak a Barborka v piči.


Vodkaz nafurt

Středa, 29.07.2009 ... Pátý den vody ...

Loket -> Karlovy Vary.

Viz http://egicz.cz/cesty/velke/ohre200907/index.htm#20090729

Čórtův hrád, Strakakál, KarloVarle, jakož i jak je důležité míti Paranoika ...


Vodkaz nafurt

Úterý, 28.07.2009 ... Čtvrtý den vody ...

Královské Poříčí -> Loket.

Viz http://egicz.cz/cesty/velke/ohre200907/index.htm#20090728

Konflikt s indiány, panorámata, tupá hovada a burlaci na Ohři.


Vodkaz nafurt

Pondělí, 27.07.2009 ... Třetí den vody ...

Kynšperk -> Sokolov -> Královské Poříčí.

Viz http://egicz.cz/cesty/velke/ohre200907/index.htm#20090727

Pronásledováni indiány, klid, pohoda, Marťan si ráchá pytel ...


Vodkaz nafurt

Neděle, 26.07.2009 ... Druhý den vody ...

Cheb-Tršnice -> Kynšperk.

Viz http://egicz.cz/cesty/velke/ohre200907/index.htm#20090726

Plavba, koně, tabule, seznámení s indiány.


Vodkaz nafurt

Sobota, 25.07.2009 ... První den vody ...

Brno -> Praha -> Kynšperk -> Cheb-Tršnice.

Viz http://egicz.cz/cesty/velke/ohre200907/index.htm#20090725

Cesta, kemp, velkolepá hospoda a šnečí genocida.


Vodkaz nafurt

Pátek, 24.07.2009 ... Provázky a propriety ...

Za poslední dva nebo tři dny se věnuju zábavě moderně nazývané šopink. Přiměřeně normální heterosexuální běloch by řekl, že nakupuju.

Třeba dokoupit mapu vodáckou (ač od Šokartu), bombičku k vařiči (začali vyrábět užší, tím skladnější, tím nestabilnější), robertky (vodotěsná šroubovací pouzdra na mince na krk).

Dva ks FM radiopřijímačů á 45,- Kč pro mne a pro Canea, by nám bylo možno blíže Ohře ladit předpovědi počasí. Osadit starými tužkovými akumulátory, jež již nemají jiné vyžití ni využití. Když to celé spadne do vody a uplave, vznikne tak škoda zanedbatelné výše.

Hlavním vedoucím vodácké výpravy - pasáčkem hlemýžďů Canem - jsem byl jmenován managerem přes provázky, šňůrky, špagátky a lanka. Tedy vysvětlit nováčkům, co jest cukršpagát a proč ho kurva nekupovat. Naopak dokoupit společné koňadry, dokoupit šňůry pletené univerzální (na šňůrky na brejle a přivázání ledačehos). A provázek bílý na přivázání řezů karimatek na sedačky, by tyto netlačily do prdele.

Pro příště, až si to zas nebudu pamatovat, připomeňte mi, že ten "pičovské bílé špigótek" je ve skutečnosti "provázek lněný potravinářský". Z tohoto důvodu se prodává, zcela logicky, v papírnictví.

Dále pak zabalit ukrutné moře věcí, novou starou kytaru a v převlečení za stěhováky v sobotu vyrazit ku vodě na druhý konec republiky.


Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 23.07.2009

Vodkaz nafurt

Středa, 22.07.2009 ... Ťapinka operatérka ...


Ťapinka odborně operýruje a tahá Marťanovi trn z ... no tak ne z paty, ale z ruky.
Kombinačkama. Mejma kombinačkama.
Na tohle jsem ji takovou dobu živil na študiích.

Vodkaz nafurt

Úterý, 21.07.2009 ... Dýško ...

Reinstaloval jsem noutbuk jakési ženské od mého známého velkozelináře. Pod pojmem "jakési ženské" rozumím fakt, že se v jeho samicích ne tak docela orientuju. Poznám jeho manželku, poznám jeho jednu dceru. Další dvě osoby ženského pohlaví v jeho domácnosti nedokážu zařadit. Můžou to být starší dcery, stejně jako švagrové nebo sestry. Má to holt chlapec složitý. I tři psi jsou vlastně čubky.

Jo, ale ten noutbuk ...

Domlouvali jsme se na to už dlouho.

Originál instalačky - neměla. Ovladače - neměla. Měla noutbuk, nabíječku a igelitku. Hmm. Ale zvládl jsem.

"Kladl odpor, houževnatej, vás to asi valně nezajímá, ale máte v tom SATA disk, ovšem instalovat se to musí pod IDE režimem, pak mu vnutit ovladač SATA a hned při restartu to změnit zase v BIOSu. Ale říkám, vám to může bejt fuk, jenom kdyby to příště dělal někdo jinej, ať si to nejdřív přečte na internetu. Já se s tím i tak sral do jedné do rána."

"Díky moc. Co jsem dlužná?"

"No, bylo to hrubo přes čtyři hodiny, tak tak nějak čtyři stovky."

"Dobře, tady máte aspoň tři, když jste se s tím drbal tak do noci."

Já radš neřek ani slovo. Hlavně, když už ji neuvidím.


Vodkaz nafurt

Pondělí, 20.07.2009


Zase jednou jsem cestou na Magorát (ačkoli nevím, jestli to bylo v pondělí nebo v úterý, mám to nějaký domotaný) nahlídl v Bronxu do cikánskýho baráku.

Vodkaz nafurt

Neděle, 19.07.2009 ... Ťapinka zná svoje boty ...

Ťapinka vyvrací přísloví.

Víte, jak se říká, že "to je jak s jízdou na kole - to se nezapomíná"? Ťapinka zapomněla. V dětství jezdila na kole, v dospělosti se (ačkoli možná s nepříliš valným výsledkem) učila zas.

Dneska dokázala, že nezná svoje boty.

Notnou dobu leží v předsíni boty. Botasky. Takový sportovní. Snad dokonce je jednou měla PraPetra půjčený na nějakou vycházku.

Ťapinka boty celou dobu považuje za nějaké staré po máti. Stejně tak celý čas bádá, kam se asi tak mohly podít její sportovní botasky ...

Dnes si kdesi zráchala durch Goretexky, tak se uvolila vyzkoušet si tyhle "po máti". Máti měla menší nohu, ale tyhle prej by snad jakž takž mohly ujít. Asi měla "máti" jedny o trochu větší ...

Čí jsou to vlastně boty zjistila (doteď nevím, podle čeho) Ťapinka až někdy po několika kilometrech procházky.



Hlavně pohodlně ...

Vodkaz nafurt

Sobota, 18.07.2009 ... Pivety a Marťana narozeniny ...

Piveta slaví narozeniny. 33.

Marťan též slaví narozeniny. 33.

Co na tom, že je Marťan má až prvního listopadu, že? Závidí Pivetě, že tato může slavit v létě na golfu, pročež se opičí a přidává.

Vybéřou si k tomu den, kdy od rána chčije a chčije a je kosa jako v ruským filmu. Hehe.

V listopadu může Marťan přijít zase, že chce nějakej dárek. Bude mu nasráno, neboť dary již obdrželi, každému, co jeho jest.


Vodkaz nafurt

Pátek, 17.07.2009 ... Nákupy k táboráku a táborák na ulici ...

Dali jsme si dnes nákupní den. Například jsme na expedice kempové (třeba na vodu) zakoupili nový stan. Na starém stanu není nic špatného kromě velikosti. Jo, bejvaly časy, kdy jsme narozdíl od mnohých měli aspoň stan. Ale přeci jenom při vezené bagáži už by se nový větší hodil. Nevadu si, zcela samozřejmě, necháme na pěší výpravy, kdy je třeba stan smýkat v krosně na zádech.

Tedy jsme prikúpili stan Husky Bizon 4, čímž se výrobce snaží se vší pravděpodobností naznačit, že do stanu se vejdou buď čtyři lidé, nebo jeden středně vzrostlý bizon. Má pravdu.

Každopádně má dva vchody, srovnatelné parametry s Coleman Nevadou, avšak dvojnásobnou plochu uvnitř.

Dále Ťapinka žehrala, že nemá žádné pořádné geokačenoexpediční kalhotky. Myšleno kapsáče, bavlněné, zpevněné, kvalitní, s cvočky na kapsách. Rozhodně tím nemyslím krajkové bombarďáky. To už záleží na vkusu každé geokačeny.

Pročež jsme učinili výpravu do armyshopu, kde sobě zakoupila dvoje kalhoty výsadkářské.

Jen si tak říkám - to by bejvával byl kvikot něco takovýho jí navrhnout pár let zpátky.

A ovšem takto to vypadá, když si ženu pozvete na nákup výsadkářských kalhot do armyshopu: přijde vám v letních šatičkách a kristuskách na podpatku ...


Ještě jsem pak musel něco zařídit dále ve městě a cestou domů jsem na třídě generála Píky viděl autobus, jak stojí u kraje, kouří se z něj a řidič skotačí okolo.

Považoval jsem za uvařený (lze-li autobusu motor uvařit?), ale čuchem (horko a otevřené okýnko) jsem záhy pochopil, že to nebude asi pára. Čpavý puch hořícího plastu.

Otočil jsem do protisměru a zastavil, víceméně ze samozřejmosti, že mám aspoň ten pitomý hasicí sprej, ačkoli si nejsem jist, k čemu by to mohlo být dobré.

Nicméně právě v tu chvíli se ze zatáčky vyřítili hašiši s diskoškou na střeše a ječící fňuknou, tak jsem ani s minihasičákem nemachroval, abych tam nebyl za vola, přiloudal jsem se blíž, viděl, že ničím prospěšný ani jako hrdina bejt nemůžu, pročež jsem si to vyfotil a jel zase do prdele.

Ale pak jezdite sociálkou ... to má nějakou moc častou frekvenci vzplanutí.

Hořící autobus ...
Hořící autobus ...
Hořící autobus ...
Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 16.07.2009 ... Likvidace katastrof ...

Většinu dne likviduju následky katastrofy. Obsadil jsem jakýsi administrativní sklad a oddeklované počítače tam narovnal do komínků, druhou část do serverovny, kde je proti všem zvyklostem hic jak v pekle. Tam to může čtrnáct dní dosychat. Pak sa hukáže.

Najednou to jde - prý si pro předcházení podobným nehodám můžu koupit regály. Jaké chci, kolik chci, ať stojí, co stojí. Vida.

Odvezl jsem alespoň těch 25 tiskáren. To byly taky takoví pololegálové - původně zapůjčené (neb z volebních peněz nesmíte techniku koupit, můžete si ji půjčit), posléze odprodané za korunu. Tedy jsem z kapsy vytáhnul tenkrát 25,- Kč a tiskárny odkoupil pro další použití při dalších volbách po dobu cca šesti let. Vpodstatě to byly moje tiskárny. V evidenci jiné než ústní nikde nefigurovaly. Každopádně jsem je naložil, odvezl do Bohémky, vyskládal na rampu a zabušil na sklad se slovy: "Zpětný ekologický odběr elektrozařízení."

Hehe.

Jak jsem se doslechl na golfu, zoufalec Šóší se pak na lavičce údajně snad probral a odebral se do nonstopu, kde opici dokrmil. Ovšem to je jen domněnka. Taky nemusel.

Každopádně jej našel ráno jakýsi pejskař ležet zaaretovaného v křoví, zavolal sanitku, Šóší tedy nyní dlí v Úrazové nemocnici se dvěma zlomenými žebry.


Vodkaz nafurt

Středa, 15.07.2009 ... Potopa ...

"Jaksi ti tady šplouše v počítačích," zevrubně mne telefonem informuje do hospody na golfíku Tlustej Vratočuč Gauner.

Celej den hic jak u vopic, navečer přišla průtrž mračen. To se tak obvykle stává. Sedíme na zahrádce, domlouváme vodu, spustí se voda. Akorát my předtím mluvili o té v řece. Tak dumáme a nadskakujeme, jak blesky perou do okolních budov. Tedy aspoň já nadskočil, když blesk mrdnul do sousední ulice.

Gauner mi volá z práce, neboť podle všeho je voda ve sklepě. Opět. To už tu bylo přece kdysi loni, jak jsem šel z práce, viděl, jak tam hasiči čerpají vodu ze sklepení a smál jsem se přesně do chvíle, než mi došlo, že tam mám sklad výpočetní techniky. Taky ohromnej nápad. Ale já to nevymyslel. Tenkrát to byla nějaká ucpaná odtoková roura ze střechy. Hlavně, že jsem se ještě kdysi v průběhu tohoto tejdne ptal, jestli je to fakt spravený, že maj přijít bouřky. Prej jo. Jenže tentokrát to tam hrklo kanálama a skrz odpady od umývadel. A Tlustej Vratočuč telefonuje. Toho ani nenapadne něco individuálně zachraňovat, neb nejde o žrádlo.

Po chvíli naznávám, že bude asi přece jenom dobrý se tam vypravit. Zcela samozřejmě se ke mně přidává Marťan. Tomuto budiž blahořečeno.

Už cestou vidíme, jak hrne voda všude po ulicích a brodíme se potoky.

Extra klasa pak nastává u zimního stadionu, co tam už není ... křižovatka zatopená v některých místech do půlky kol. Slabší nátury vzdávají a otáčejí. Někteří projíždějí, někteří kolabují vprostřed jezírka a tlačí. Jezdí se bez ohledu na směry, pruhy a světla. Kdo si troufne, ten jde do toho, ostatní čekají.

"Co myslíš, jedem?" ptám se Marťana.

"Ty seš řidič."

"Jo, ale jestli tam uvíznem, vystupuješ do vody a tlačíš ty."

Nakonec jedem. Chvílemi mám pocit, že auto nemůže dosáhnout na vozovku, kola se v některých momentech nechytají. Horko těžko a s vypleštěnejma vočama, ale projeli jsme. Což jak se později ukázalo, bylo dobré rozhodnutí. Na druhé možné cestě kolem Mojmírova náměstí stála auta ve vodě po světla. Vevnitř máme menší saunu, jak jsme sedli do vozidla už tak mokří a ještě našplouchalo do topení. Brzdí to spíše formálně.


Po příjezdu na ouřad se vrháme na vynášení ze sklepa. I já, bosky, jen doufám, že zaštupovanou nohu už mám dostatečně srostlou.

Nad schodištěm pak vybalujeme počítače a monitory (hlavně, že většinu z těch cca devíti nových sestav jsem tam natahal předminulej tejden), likvidujeme krabice, manuály a přebytečné kabely, necháváme jen holou techniku, sem tam nezbytné CD, záruční listy.

Zase, jak se zdá, z toho vybruslíme ... Tentokrát je vody jenom po kotníky. Jak je tak počítač v krabici na polystyrenových vložkách, je pár centimetrů nad dnem. A ještě základní deska ani jiná technika většinou nedosahuje až do spodku case. Monitory ležely většinou na něčem. Fungl nová laserová tiskárna byla sice pod vodou, ale zase důsledně zabalená ve velmi silném igelitu. Soudruzi Hewlett a Packard se pochlapili.

Podle prvního odhadu to asi odsraly z důležitých věcí tak dva nebo tři monitory pod umývadlem (minimálně ten horní a ten spodní, naplocho ve vodě), jinak by většina mohla přežít.

V piči jsou definitivně monitory staré CRT určené beztak k likvidaci. Spodní řada z pětadvaceti tiskáren starých od voleb, ty máme koupené nové a tyhle jenom čekaly na odvoz. A asi šest PC volně postavených, dva určené k likvidaci, dvě jakési předpotopní potvory, co ani nevím, kde jsem vzal, plus dva nelegálové oficiálně odepsaní a už i zlikvidovaní, jež jsem tam měl jenom jakožto sysel nakřečkované coby zdroj náhradních dílů.

Uvidíme. Ale tak strašné by to být zas nemuselo.

Marťan tvrdí, že si uhnal žížeň. Odvážím ho zpátky na golfík. Harpagon Spojka vytrvale nalévá ansámblu (Major, Poděska, Marťan, Šóší) až do čtvrt na dvanáct. Šóší nemůže po svých domů. Naštěstí přestalo pršet, pročež je na Spojkův pokyn uložen na lavičku, tam že si spočne a pak se snad nějak dohrabe.


Vodkaz nafurt

Úterý, 14.07.2009 ... Budeme mít vlastní tři čuráky?

Máti měla internetový připojení od jakési takové té srandovní firmičky. Ale tady na ulici je to mezi doochodci oblíbený - sice pomalý, ale taky hodně levný. A gerontíci povětšinou nikam nespěchaj, i osm let starý počítač a stokilobitové připojení je kombinace stále ještě vražedně rychlejší, než uživatel.

Dokonce tam byl nějakej bonus za delší období vždycky, máti to platila nějak na rok, někdy i na dva.

Teď vypršelo to odbobí minulé a přišla zálohová faktura na další.

Pročež jsem sedl a na kontakt uvedený v dopise napsal stručný slušný mail, že děkujeme, ale máti si další období předplácet a služby odebírat nebude, neboť už v zimě umřela. Čímž jsem věc považoval za vyřešenou.

Za týden (konkrétně včera) došla upomínka. S takovejma těma obligátníma kecama, že platba ještě nedorazila, že jako předpokládají, že se tak stalo omylem ...

Usedl jsem k telefonu a chlapovi zavolal.

"... prosím vás, já vám šestýho napíšu, že máti zemřela, vy jí desátýho vystavíte a odešlete upomínku. Přijde vám to normální?" ještě bych to pochopil u nějaké velké firmy, kde nějakou dobu občas trvá, než informace probublá, ale tady to má na starosti opravdu pouze ten jeden chlap, kterýmu jsem psal a s nímž jsem teď hovořil. "Ne, nestalo se tak omylem, stalo se tak zcela záměrně. Platba vám nedošla, protože vám ji máti neposlala. Neposlala vám ji proto, poněvadž je mrtvá. Co byste tak asi čekali? Že si to na další naléhání ještě rozmyslí?"

Chlap se velmi omlouval, prý už se to víckrát nestane. S tím, že právě v to doufám, jsem se rozloučil. Kdyby nebyl lempl a zpracovával došlou korespondenci včas, nemusel to takhle schytat. Kokot.


Vytáhli mi štychy aspoň z rypáku.

Sestra přemázla jódem, doktor párkrát střihnul a zatahal pinzetou. Zamrčel, že prej dobrý.

"Sestři, zamázněte mu to zase tím tekutým obvazem," pravil MUDr a šel do prdele. Sestra vzala jodovej tampón a zas mi zašmrdlala po hubě.

Tak sedím, čekám. Po chvíli mírně udiveně koukla, co se nesbírám k odchodu?

"To už jste mi tam napatlala takovej ten tekutej ... hen ... oný?"

"Jo."

Možná jsem se taky spletl, že? Vím já? Mně to připadalo, jako by na mne šla zase s jódem. Tak možná ne, no.

Přijdu do auta, kouknu do špíglu ... richtik, jenom jód. Ne, že by to IMHO bylo nějak podstatný. Ale kdyby nedostala jasnej pokyn a já se jí ještě neptal? Možná neslyšela toho felčara a já se taky nevyjadřoval dvakrát jasně, spíš jenom tak připomněl s tím, že přece není blbá. Možná je holt blbá. Nebo prolhaná. Nebo piča. Nebo blbá prolhaná piča. Vím já? To máte tak, když chodíte do nemocnice ke Svaté Anně. Chm.


Před časem tady po Lesné (a zvlášť okolních ulicích) kolovala petice, že jako obyvatelé nechtěj, aby se tady stavěly jakýsi věžáky. Petice kolovala ještě snad v době, kdy jsme se stěhovali nebo já běhal kolem máti po nemocnicích nebo co, nějak mne to minulo. Jenom jsem zahlídl a nedostal se k tomu.

Ale zase od té doby jsem si doplnil informace a postavil se taktéž kategoricky proti. Nebo tak nějak skoro.

Oč má jít?

Na ulici je bývalý nákupní středisko. Funguje tam hospoda, lékárna. Nějaký střídající se krámky. A místo bývalé samoobsluhy rákosníci s tričkama. Co vím, tak stabilní jsou tam jenom fakt ta putyka a apatyka. Teď celý to centrum koupil velkej investor (IMOS), chce to zbourat a postavit tam tři sedmnáctiposchoďový obytný budovy plus nějaký zase obchodní prostory. Proti čemuž se domorodé obyvatelstvo bouří.

Na dnešek bylo svoláno protestní shromáždění, jinak též beseda se starostou a se zástupci investora.

Věc má několik různých rovin.

IMOS objekt v dražbě za padesát mega koupil a logicky tam chce něco podniknout. Podle nějakého znalce leda zbourat a postavit něco jiného.

Teď tam podle územního plánu smí stát jenom byty nebo základní občanská vybavenost, a to snad jedno nebo dvě patra. Zažádáno mají o změnu.

Musí to být něco takového, aby se jim to (logicky) vyplatilo, nejlépe na tom ještě vydělali.

Město se nezachovalo tentokrát jako idiot a neodprodalo jim i sousední pozemky, takže pokud bude mít zájem, může jim jako soused stavbu zatrhnout.

Investor chtěl původně dva osmipatrové bloky, ale tím by přístup světla první polovině naší ulice zcela odřízl. Proto tento nápad stáhli sami a přišli s tímto řešením ...

Několik nižších pater parkovacích míst a komerčních prostor, nad tím tři ukrutné štíhlé věže s byty. Ke cti jim budiž řečeno, že parkovacích míst chtějí 2-3násobek počtu bytů (zákon ukládá koeficient 1.2). Logicky tam nebudou bydlet až takoví sociálové, aby neměli jedno až dvě auta na byt. Přičemž někde musí taky parkovat zákazníci těch "obchocních zón", okolní ulice už jsou tak dost na hraně. Takže nadpočetná místa by byla k dispozici veřejnosti. Jenom se zatím nezamysleli nad příjezdem, odjezdem a vůbec dopravní studií. Bytů uvažovali tak bratru 150. Čili na dvou ulicích nárůst o takových 300 obyvatel a 200 aut.

Obchodní zóny - prý se jim zdá, že jeden obchod s potravinami na Lesnou je málo. Asi měli špatné informace. Jsou tady tři supermarkety a několik malých obchůdků. Právě všechno, co bylo kdy v těchto nákupních střediscích, za poslední roky vždycky zkrachovalo. Samoobsluha se nějak nedokázala přehoupnout přes jeden druh mléka ještě v pytlíkách a v těch modrých přepravkách. Takoví ještě socialističtí pohrobci nemohli konkurovat Bille nebo (tehdejší) Maně, na jejich místo nastoupili jako doplněk malí živnostníci (dříve Koudelkovi, dneska Starej Růžička třeba). Obdobnej problém řešili na Majdalenkách (ta IQ tykve líheň nad Lesnou) - tam mají taky provozovny: videopůjčovna, jedni vietkongové, holička, která si tam kouše nehty, a kasíno. Jo, to je opravdu potřebný prvek. Hospod, barů a různých náleven bylo svého času na Lesné snad čtrnáct nebo sedmnáct.

A co se provedení těch tří čuráků týče ... zaštiťují se architektonickou kanceláří syna jednoho z původních projektantů. Zapomínají dodávat, že potomci ostatních projektantů (Lesná je vcelku unikátní a hlavně kolektivní dílo) jsou proti. Ten jejich argumentuje tím, že takhle by místy prostupovalo světlo (a místy zase ne), přičemž motiv tří vyšších budov už na Lesné je na několika místech použit. To ano. Ale nižších. A i tak není oč moc stát.

Osobně za mne ... něco se s tím udělat musí. To dá rozum. Ten areál chátrá a je nevyužitý, přičemž IMOS určitě není charita. Jenomže tady už je tak dost tmavá díra. Cloní nám tu strom, cloní sám sobě balkón. Jelikož jsme nízko, koukáme do protější nižší budovy. Teď ještě půlku výhledu zakrýt jakýmasi třema pyjema? Humus. Třeba o pár ulic vejš, tam si vystačili s třema nadzemníma podlažíma. Sice by mi to zkazilo i tak dost omezený výhled, ale ještě by to nebyla taková katastrofa. Podobně se k tomu staví i autoři petice. Tři patra omezí výhled těm dole, ale nebrání zbytkům světla.

Zcela ku hovnu jsou pak takové zoufalé výkřiky, jak plodila jakási paní, že se bude při stavbě dva nebo tři roky hlučet a prášit. No jo, s tím se ale nedá nic dělat a tak to je třeba pochopit. Když se něco staví, asi to na přechodnou dobu trochu lidi srát bude. Ale nechat to spatnout a pak koukat na ruiny, to taky nejde, že?

Nátlaková beseda se docela zdařila. 400 lidí celého věkového spektra byla docela solidní návštěva, přičemž jsou prázdniny a zajímá to hlavně přilehlé dvě ulice. Jasně, Lesná má dvanáct tisíc, ale Fillova a Brožíkova, odkud tam byly dobré dvě stovky, s bídou tak tisícovku. To je 20% účast.

Není pravdou, že by tam šlo jen o nadávání starostovi, jak se pak zmiňovali někteří žurnálisté. Jo, peprnější slova na jeho hlavu tam taky průběžně zazněla, ale z drtivé části se vedla debata v bojovné, ale slušné rovině.

O dva dny později investor pustil informaci, že prozatím projekt tří kokotů dává k ledu.



Taky takové fajn místo na parkování ...

 

Vodkaz nafurt

Pondělí, 13.07.2009


Okouknuto kdesi cestou ...
Schránka na letáky a spam na plotě, zcela jinde, než schránka na seriózní korespondenci. Aby jim kdejaký nosič letáků nešmatlal po zahrádce. Asi ryzí náhodou má schránka na letáky tak blízko k popelnici, že? Působilo by to asi divně a nezdvořile napsat "letáky" rovnou na popelnici, možná proto. A u toho všeho imitace jakési kousavé potvory.

Vodkaz nafurt

Neděle, 12.07.2009 ... Nedělní vlčení ...

"Postavili jsme vám to trochu dynamičtější, abyste se taky trochu proběhli," dí na uvítanou ředitel střeleckého závodu.

Fakt fajn.

Ťapinka v čudeli s inženama, já si tiše vlčím doma, doktor mi zakázal se mejt, ač jsem po několika dnech už musel proti jeho příkazům jisté kroky podniknout. Tak bych taky mohl vlčit někde venku, ne? Pséky jsem strčil tetě Gazele a jel si aspoň v neděli střelit.

Jasně, trochu dynamičtější, trochu proběhli ... s rozříznutou nohou, když kulhám. To je fajn nápad. Kdepak postavit jednu stage se střelbou ze sedě z křesílka, to tentokrát né. Hezky dynamičtěji.

Ale co, však jde o prd ...

Na dvou stagích jsem zaznamenal vcelku slušné zlepšení (když jsem třeba podle podrobné výsledkovky po dvou už absolvovaných závodech konečně zjistil systém hodnocení), na zbývajících nic moc.

Zvlášť, když jsem si blbě zamotal pažbu do rukávu od trika a pak jsem se bál k ní pořádně přitisknout hubu, aby mi to neroztrhlo ty štychy na rypáku. Tak jsem si pravil: "Inu což," a sypal to tam odhadem. Málokdo dokáže jednou ranou prostřelit dvě penalizační zóny najednou, na dvou terčích pouze tím centimetr širokým okrajem se překrývajících, hehe.

Takže mizérie furt, ale subjektivně menší a už aspoň vím, oč v téhle hře vůbec jde. Pche.


Vodkaz nafurt

Sobota, 11.07.2009

Vodkaz nafurt

Pátek, 10.07.2009

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 09.07.2009 ... Letní ořez ...

Pamětliv pokynu MUDra dostavil jsem se před dvanáctou polední na II. chirurgickou kliniku FNuSvA.

Pár minut po dvanácté si mne MUDr pozval do svého separé, nakázal mi uložit se na kanapíčko, zakryl mi obličej rouškou a bodl mi do ksichtu injekci.

A řezal a řezal se stejným zanícením a nadšením, jak ten minulý. Oni je musej nějak špeciálně vybírat nebo co. Řezal, vyškrabával, vyšíval jak švadlenka, bolelo to jak čert, umrtvení neumrtvení. Holt ksicht.

S kotníkem to bylo o poznání lepší. Tam to byl prej gangliom. Hmm, to toho zas vím. Že jako nějaká rosolovitá sraženina, možná kotník původně o něco naraženej? Vím já?

To už mne bavilo víc.

Akorát se doktor cukal, když jsem začal v granátové kapse šmátrat po foťáku a ptal se jej, jestli si ho můžu u toho šťárání se v mým kotníku vyfotit. Nechtěl. Ani jenom ruku, skalpel a ďouru do nohy. Kroutil se jak žoužel, tak jsem ho radš nechal, aby mi tam nakonec nevystehoval nějakej hanopis.

Dva štychy na ksichtě (nijak nezakrytý s čučícíma nitěma) a dva na noze. Moc hezké. Dodneška jsem měl na celém těle jeden steh. A sice na prstě u nohy, zespodu. Tam jsem měl před dvaceti rokama pro změnu bradavici. Taky mi to kuchali, taky tenkrát na Zahradníkové, pak jsem došel do školy, vylil krev z boty, dohopkal po jedné do kabinetu tělocviku, vysomroval tam obvaz. Usadil se v počítačové učebně, hodil krvavou haksnu na "počítač" IQ 151 a jal se obvazovat. Profesorka přišla, podívala, chytla futer, zas odešla. Takže to byl ten steh dosavadní. Uznávám, že to pramálo koresponduje s tím, kde jsem kdy co vyváděl, kde jsem se všude jak zrasil, odkud jsem spadl, kde si jak nabil kokos. Všelijakých povrchových i větších šrámů mám po těle pěkných pár, ale na šití z toho nebylo nic. Dnešníma čtyřma stehama jsem počet vlastně hravě zpětinásobil.

Cestou z ordinace jsem obratem podojil kávový automat, usadil se na lavičku a jal se pít tu emulaci kafe a kouřit. Čímž jsem zjistil, že kafe sice jde, ale jak mám umrtvenou ještě pořád tu půlku držky, nemůžu do pravé poloviny rtů chytit cigáro. Reálně jsem mohl kouřit jenom levým koutkem, což zase nijak dvakrát neumím. Ale popasoval jsem se s tím.

Dobrá, tak holt zase vypadám jak Žofré de Pejrák, tentokrát taky chodím jak Žofré de Pejrák.

Ale zase mi odjela Ťapinka s inženama někam na dámskou jízdu na prodlouženej víkend a doktor mně výslovně zakázal se mejt.

Z čehož plyne, že nikterak dvakrát špatně se asi mít nebudu.


Vodkaz nafurt

Středa, 08.07.2009 ... Mastičkáře třeba mi ...

Už minulej tejden jsem seznal, že nadešel čas na návštěvu pár ranhojičů.

Měl jsem na tváři - vedle nosu a nad rtem - takovej hrbolek. Prej aterom. Už notnou dobu teda. Ba dokonce už jednou jsem byl s tím "operován". Hrbolek sem, hrbolek tam, že jo? Když tam chce bejt, ať tam je. Ale to se mi to tenkrát dalo na pochod, zhnisalo, nateklo, bolelo. Měl jsem napuchlýho půl rypáku a vůbec to stálo celý za piču. MUDr mi to pak řezal, jak to bylo podrážděný a zanesený neřádstvem, mrmlal si na půl huby pod fousy, že se mu to možná nepodařilo vyříznout úplně celý ... a taky že ne. Za ty roky se zase zvětšilo, půl centimetru v průměru, dva nebo tři milimetry na vejšku (a možná stejně tak do hloubky).

Tak než riskovat repete celýho postupu, že to bude radš lepší fiknout hned.

Plus na kotníku jsem měl druhej takovej hajzl. Taky už pěkný roky. Šest nebo osm určitě, ale stejně dobře to může bejt třebas dvanáct. Vím já? To na tom ksichtě, dokud to nezačalo žít vlastním životem, mi nijak extra nevadilo, ten kotník trochu jo - když jsem se do toho šikovně kopnul, bolelo to jak čert. A že v lodi jsem se do toho elegantně kopl co chvíla.

Původně měla být mojí první zastávkou doktorka Zorka Horká, moje obvoďačka. Abych se ukázal, že ještě navzdory její lékařské péči žiju. Kecám, já ji viděl jednou a asi třikrát zastupujícího felčara jednoho, jednou druhou takovou babu. Ponejvíce vždycky, když jsem se přiřítil se stovkou až pětikilem v ruce, pro nějaký urgentní lejstro, nechal si prohlídnout to nejnutnější s lejstrem spojený a zase zmizel. Vlastně nějaký léčení se zatím asi nekonalo. Tak jsem si řek, že sice mne nakonec pošle na chirurgii, ale aspoň jednou jí udělám radost a nechám ji něco zkoumat a vyšetřovat. Doktorka Zorka Horká měla pochopitelně dovolenou.

Zastupuje jiná MUDr na Mendláku. Jo, tu už taky znám, to je ta z minulýho odstavce, taky potvrzení na padák ...

Mám pocit, že si mne i pamatovala - "já jsem ten skokan zelený". Víceméně se zeptala, proč přicházím, co to je a kde mi to řezali posledně.

"Na Zahradníkové na poliklinice."

"A chcete jít zase tam?"

"Mno, jestli si můžu vybrat, mně to tam připadalo takové, ehm, improvizované ..."

Poslala mne na II. chirurgii ke Svaté Anně. To bylo to úterý "Levné ceny". U Svaté Anny ovšem odpoledne po třetí hodině už nikdo nebyl. Prý jenom pohotovost a urgentní případy. Snažil jsem se vštípit vrátné, že klidně zaplatím Julínkovné za pohotovost a urgentní případ jsem taky, ale koukala se na mne, jako že ze mne na urgentního případa pro chirurgii málo chčije krev.

Tak jsem se tam vypravil až dneska dopoledne. Tak nějak před desátou, až opadne ranní nápor. Vím, to je ta ambulance, jak měli Ťapince po operaci tam tahat stehy - podívala se na to procesí v čekárně a šla si štychy vytahat radši do své ordinace svépomocí sama sobě si.

Richtik.

Před desátou, plná čekárna. Ale úplně. Ó jéje, ještě, že jsem si s sebou vzal knihu. To je na tři hodiny určitě.

Mno, zčásti jsem se mýlil, přiznávám.

Ono tam těch ambulancí je několik, někteří čekali ještě na jakousi za rohem, jiní jenom na sanitku, každej druhej šmatlal, tak měl s sebou nějakýho doprovoda, duchýši chodí po dvou ze zásady, aby MěHroD nejezdil tak prázdnej. A je to pro ně sociální vyžití.

Když už to vypadá dobře, zavolají babu. Baba sedí v čekárně od rána. Jakmile uslyší svoje jméno, hbitě (jak jen jí to momentální i dlouhodobý zdravotní stav dovolí) vyskočí ... a začne se česat.

Dostal jsem se na řadu po čtyřiceti minutách, což mi vzhledem k té demonstraci v čekárně nepřišlo až tak zlý. Mastičkář se na mne podíval, ošahal, naklofal do počítače a objednal mne na ostrý řezání na zítřek na dvanáctou.


Dále byla středa a golf.

Zlepšil jsem si svůj osobní rekord - rovných 30.



Ježek půlnoční - zle po mně loupe okem. Bodejť, když mu do něj blikám.

Vodkaz nafurt

Úterý, 07.07.2009 ... Nová stará kytara ...

Objednal jsem si novou starou kytaru. Tedy na Aukru jsem zakoupil.

Například jelikož na vodě nebudeme mít doprovodné vozidlo a mně je líto brát s sebou svoji relativně zánovní a přiměřeně kvalitní. Tahle, za pár stovek, nebude příliš vadit, když mi spadne do vody nebo rovnou uplave, případně když ji budeme potřebovat použít jako nouzové pádlo.



Jak je vidět, nejvíc napilno před šestou večer mají doochodci.

Vodkaz nafurt

Pondělí, 06.07.2009

Vodkaz nafurt

Neděle, 05.07.2009

Vodkaz nafurt

Sobota, 04.07.2009

Vodkaz nafurt

Pátek, 03.07.2009 ... Oslík na sólo vyjížďce ...

"Tady je něco špatně," dím si pro sebe, když koukám na prázdné parkovací místo. "Tady by mělo bejt moje auto. A není. Že bych tady parkoval včera? Ale kde v takovým případě parkuju dneska?"

Zkrátka auto fuč. A poloprázdná ulice. Ajajaj, to vypadá špatně. Hmm, jeslti ono tady nebylo nějaké blokové čištění či jaká to sviňárna?

Postupně se v tom utvrzuju. Přišel jsem nějak chvilku po deváté (zprávy v devět jsem slyšel nad ouřadem na kopci), v práci jsem se jaksi zamotal, ani na obědě jsem vlastně nebyl. Jo, přijel jsem sem, tady zaparkoval, teď je půlka odpoledne, značka už nikde žádná, auto fuč. A to jsem se radoval, jak se vrátím domů pořád ještě s předstihem a natáhnu se. Kurva.

Tedy béřu telefon a volám polopolicajty. Ti míní, že by to tak mohlo bejt, ale ať volám státní. Operační důstojník od plnotučnejch se chvíli hrabe v počítači, zatímco mu napovídám:

"Ulice Taková a Maková, Opel Astra kombík, značka 3B4 a nějaký drobný ..."

"Zelenej?"

"Víceméně. Spíš více, než méně, aspoň v techničáku to tak píšou ...," nechci zbytečně rozmazávat asi pět různých odstínů zelené na pěti různých klíčových částech karoserie.

Odtáhli. Se ví, že odtáhli. A jistě, že blokové čištění. Policajt mi dává číslo na odtahovku do Bohunic (zas přes půl města, ale furt lepší, než z Lesné, odkud to tahaj do Slatiny), tam všechno potvrzují a udávají mi přesné souřadnice.

Čili koupit lístek a MěHroDem hezky romantickou hodinku přes Štatl. Tam z konečné šaliny projdu pod mostem hezky směrem na Kokotovice a po dvou stech metrech v ohradě se na mne šklebí odstavený Oslík.

Celou dobu nad tím přemítám - jo, já tam svýho času tu značku i možná viděl. Někde byla značka, že třetího je čištění. Jenže to bylo tak v úterý nebo ve středu. A já nejsem povinen a hlavně schopen si pamatovat, kde je kdy taková levárna. Obvykle ráno zaparkuju v jedné ulici, pak o několik ulic vejš na oběd, tam se taky může stát, že projedu tři různé, než najdu místo. Jak se vrátím z oběda, stojím zase jinde. Každá ulice patří k jinému rajónu. Takovejch značek je tam furt jak nasráno. Jedu, vidím značku s datumem, podívám se na hodinky na datumovku. Když tolikátýho není, zaparkuju. Na každý pád obratem pustím z hlavy, protože přes noc tam bejt tuty nehodlám a opravdu si to nemůžu pamatovat pro každou ulici.

Zvlášť v případě přenosných značek je rozhodující momentální stav. Taky si to ostatně můžou rozmyslet, značky dva dny předtím posbírat a nic nečistit, ne? Což jsem, pravda, zažil asi jednou při nějaké náhlé sněhové kalamitě. Nebo se možná i v tom pletu. Důležité a rozhodující na každý pád je, jestli tam značka byla ráno. To je alfa a omega téhle hry.

Jo, Oslíka bylo třeba vyplatit. S tím člověk nic nenadělá. Možná bych chlapa přepral, ale třeba má komplice s montérpákou ve vedlejší buňce. To ne. To by asi nebyl korektní postup. Takže zatáhnout a pak se handrkovat.

Při té příležitosti jsem mu koukal do análů (nikoli do análu), jak to nemohl najít. Kolik může bejt pro odtahovku "výtěžnost" jedné ulice? Tři auta? Pět? Z téhle konkrétní jich tam měl několik stran v bloku. Což jenom utvrdilo moje podezření.

Začal jsem do něj vyrejvat, kdože má k dispozici fotodokumentaci? Polopolicajti? Oni? Ouřad? Všichni?

Prej i oni. Že se hádá kde kdo, tak si to pro sichr fotí i sami a v případě sporu to pak dají zodpovědnému ouřadu k dispozici. A aby mi dokázal, že chyba je na mé straně, vzal paměťovou kartu, stáhl fotky do počítače, našel požadovanou sérii snímků a ...

... a značka tam byla. Jenže za sloupkem stálé značky a ještě zčásti zakrytá jiným parkujícím autem. Hmm, tak tam bych ji fakt nehledal. Ještě když odbočuju z patřičného úhlu a třeba dávám přednost chodcům, kteří tam, jestli se nepletu, ráno šmatlali. Z úhlu dejme tomu 45° a třičtvrtě metru za autem. A před tím ještě ta růra ze země. A to ještě nepočítám jakési divné "výrobní provedení" - jakási orezlá olezlá ludra. To mi nepřipadá jako značka jasně, zřetelně a dostatečně včas umístěná, tedy jedním slovem platná. Spíš jako nějakej krám umístěnej k popelnicím, jež stávají přesně v těchto místech.

Chlap sám se začal ošívat a přiznal, že to je vcelku divný. A hlavně že to auto tam nemělo parkovat, páč není metr za přechodem. Což je blbost, může parkovat klidně nárazníkem hned za koncem přechodu.

Takže to teda tydýt. Už jednou mi auto odtáhli, pět let to může bejt? (Jo, je, ještě, že mám ten deníček.) Tenkrát ještě Všiváčka, to jsem na to z piči čištění jednoduše zapomněl. Ani jsem nebéknul a klopil. Ovšem je to taky můj jediný přestupek v tomto tisíciletí.

Čili jest třeba sepsat stížnost a požadovat vrácení poplatku za neoprávněný odtah. A cvičně jim tam naúčtovat i ten lístek na sociálku a cestovní náhrady za cestu zpět, jakožto přímo vzniklé náklady.

A komu? Příslušnému ouřadu. Což je kterej? Ano, bingo, to je ten náš. Vynikající, není-liž pravda? Paradoxně odtáhli také kolegyni Velebnou, jejíž spolusedící má na starosti kontrolu těch značek a u odtahů za ouřad asistuje. A kolegyni Velebné, jež má bloková čištění přímo na starosti, té už vehikl nakládali, když je zmerčila. Tak ať mi nikdo netvrdí, že to bylo řádně označené. Sepsat, naúčtovat, nechat si na podatelně potvrdit kopii a sa hukáže.


Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 02.07.2009


Levné ceny. Zajímavé. Já vždycky myslel, že levné může být zboží. Ceny nízké, vysoké, přiměřené nebo nehorázné. Asi jsem se mýlil.

Vodkaz nafurt

Středa, 01.07.2009 ... Opožděný Ilicz ...

Tradiční středa, tradiční "ZTP" hospoda. Jelikož je léto, tedy tradiční golf.

S předstihem mi píše KTZ (někdy mylně nazývanou SMS) Ilicz:

"Prijdu pozdeji. S golfem necekejte, blizi se bourka."

Jasné. Ilicz přijde později, pročež nemáme na něj čekat s golfem. Nemáme otálet s golfem, neboť se blíží bouřka. Bouřka se tedy patrně blíží proto, že Ilicz přijde později.

Kdo pozdě chodí, ostatním škodí.



Ouřad Brno-Vystrkov, jedno z mých milovaných odloučených pracovišť.
Mám pocit, že (ačkoli to z tohoto úhlu tak nevypadá) je ta hasičárna na dvě auta větší než ouřad.
Mimochodem - je to ta "radnice", kde jim v úředních prostorách lezou hadi.

Vodkaz nafurt

 

A pokaváď má někdo extra zájem a nemá toho eště plný zuby, může si zavzpomínat na "starší zlatý časy":

04 / 2013, 03 / 2013, 02 / 2013, 01 / 2013, 12 / 2012, 11 / 2012, 10 / 2012, 09 / 2012, 08 / 2012, 07 / 2012, 06 / 2012, 05 / 2012, 04 / 2012, 03 / 2012, 02 / 2012, 01 / 2012, 10 / 2011, 09 / 2011, 08 / 2011, 07 / 2011, 06 / 2011, 05 / 2011, 04 / 2011, 03 / 2011, 02 / 2011, 01 / 2011, 12 / 2010, 11 / 2010, 10 / 2010, 09 / 2010, 08 / 2010, 07 / 2010, 06 / 2010, 05 / 2010, 04 / 2010, 03 / 2010, 02 / 2010, 01 / 2010, 12 / 2009, 11 / 2009, 10 / 2009, 09 / 2009, 08 / 2009, 07 / 2009, 06 / 2009, 05 / 2009, 04 / 2009, 03 / 2009, 02 / 2009, 01 / 2009, 07-12 / 2008, 06 / 2008, 05 / 2008, 04 / 2008, 03 / 2008, 02 / 2008, 01 / 2008, 12 / 2007, 11 / 2007, 10 / 2007, 09 / 2007, 08 / 2007, 07 / 2007, 06 / 2007, 05 / 2007, 04 / 2007, 03 / 2007, 02 / 2007, 01 / 2007, 12 / 2006, 11 / 2006, 10 / 2006, 09 / 2006, 08 / 2006, 07 / 2006, 06 / 2006, 05 / 2006, 04 / 2006, 03 / 2006, 02 / 2006, 01 / 2006, 12 / 2005, 11 / 2005, 10 / 2005, 09 / 2005, 08 / 2005, 07 / 2005, 06 / 2005, 05 / 2005, 04 / 2005, 03 / 2005, 02 / 2005, 01 / 2005, 12 / 2004, 11 / 2004, 10 / 2004, 09 / 2004, 08 / 2004, 07 / 2004, 06 / 2004, 05 / 2004, 04 / 2004, 03 / 2004, 02 / 2004, 01 / 2004, 12 / 2003, 11 / 2003, 10 / 2003, 09 / 2003, 08 / 2003, 07 / 2003, 06 / 2003, 05 / 2003, 04 / 2003, 03 / 2003, 02 / 2003, 01 / 2003, 12 / 2002, 11 / 2002, 10 / 2002, 09 / 2002, 08 / 2002