Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?
Tímdlenc zpátky na titulní stranu.
EGIHO DENÍK
Listopad 2010

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)



Aktualita:



Úterý, 30.11.2010 ... Přečíslení v Šaškárně ...

Dnešním dnem pro mne vrcholí ten hokejový maratón posledních dvou týdnů. Šestý zápas, tentokrát sice venku, ale přesto hodnocený jako domácí. Slavia Praha, O2 Aréna.

Ve 14:00 jsem před óřadem sbalil Marťana a Máru Jelce, usalašili jsme se v autě a vyrazili via Praga.

Cestou jsme míjeli auta a autobusy. To by ještě nebylo nic divného, to se tak na "dálnici" D1 občas stává. Ale tyhle měly něco zvláštního - většina byla laděna do modrobíla. Z oken autobusů vlály šály Komety, u těch modernějších, kde nejde skřípnout šálu do okýnka, tam byly aspoň šály a vlajky zavěšeny v oknech. Fuk, jestli to byly speciálně vypravované zájezďáky nebo linková vozidla, Kometa okupovala všechno. Když jsme zastavili tentokrát jenom na rauchpauzu u Melikany, parkoval vedle nás nějakej věci neznalej maník a prej: "Proboha, kolik vás tam jede? Vám to snad platí magistrát nebo co?" Hehe.

To může říct totiž jenom naprosto neinformovaný jedinec nedotčený byť jen okrajově zpravodajstvím. Bráno podle loňské sezóny: Pardubice jsou osmé v návštěvnosti, Kometa, neb má k dispozici pouze menší zimáček, tak až čtrnáctá. Tedy myšleno v Evropě. A to loni hrála Kometa půl sezóny naprostou tužku a soupeři si k nám jezdili pro body jak pro salám do špajzky. Aj tak bylo těch hrůzostrašných prvních 30 kol takřka pořád plno.

Relativně na pohodu jsme dojeli do Prahéé. Nasněžilo už v sobotu, mráz jak samec, Kokeši, ale od té doby nijak dramaticky nepřipadávalo a dálnice byla sjízdná, jak jen to právě u té dé-jedničky jde. První záměr zněl: zastavit se v hospodě v Nuslích, kde pracuje jedna Márova nebožka Majkl. Prý pomezí Pankráce a Nuslí. Pročež jsem sjel na Pankráci, odbočil na Nusle, podíval se na první možnou ceduli s názvem ulice ... a vono to bylo vono. Teda za křižovatkou. Bezva.

Majkl nám uvařila dobrý ... no, mně uvařila dobrý kafe, jim dvoum dobrý pivo.

Tamtéž jsme tedy nechali parkovat auto, že se nebudem jak chuji motat po Práglu a složitě hledat místo k parkování. Vydáme se krtkem a po hokeji se stavíme ještě na jednu kavku.

Jak jsme se tak blížili centru a obzvláště pak od Florence k ŠaškaAréně, houstnul nikoli v báru dým, nýbrž koncentrace modrých a bílých oděvních doplňků v soupravě. U Šaškárny se zkrátka vyhrnul z krtka modrobílý dav. Uprostřed se kolébal hlouček slávistů. Asi pěti. Což kdosi na eskalátoru glosoval jako: "Hele, vole, přijeli fanoušci hostí. To jsme nevěděli, že jezdíte i na venkovní utkání."

Slavia má totiž prý průměrnou domácí návštěvnost cca 5000 diváků. Reálně jich tam zpravidla chodí 2000-3000, občas se hecnou při derby Slavia-Sparta. Prudce pak křivka vyletí nahoru, když přijedou právě Pardubky nebo Brno.

To byl taky ten důvod, proč Brňákům zdražili o stovku vstupné. Prej jich jezdí moc a jim tím vzrůstají náklady na pořadatelskou a úklidovou službu. Cha-cha. To zrovna. To by jim tak jeden zežral i s navijákem. Jestli jde z každýho lístku XY korun na gorily a úklid, je jedno, kolik lidí přijede. Přijede víc, jde na jmenované dvě komodity víc. Ba naopak - se vzrůstajícím počtem návštěvníků by měly relativní náklady na jednoho každého z nich klesat. Jenže jde vo co, Halík? Krupicu, vévar neboli réžu. Můžou to maskovat, jak chtěj. A my? My tam jedem stejně, páč my na to máme. Ať se třeba zadávěj. Teda já konkrétně ne, já jsem v tomto případě mediální mrdka, ale můžou si to od nás platit i invalidní důchodci beze slevy. Tak co?

Čili: oddělil jsem se od těch dvouch vořežprutů a vydal se po svým. Částečně mne předem navigoval šéfredaktor Čé, kde najdu akreditační centrum. Tam si mne paní webkamerou vyblejskla, vytiskla mi jednu plastovou kartičku s fotkou, přidělila druhou čipovou kartičku, pohrozila, že jak tu druhou jmenovanou ztratím, bude basama s fousama a tuze moc peněz to bude stát. Že si to mám připnout někam na viditelný místo a pak si to strčit do prdele nebo aspoň do kapsy, abysem to neztratil, jakmile se prokoušu do patřičnýho sektoru. A ještě poradila, kudy se mám začít kousat.

Kousal jsem kousal. Našel jsem první schodiště, bránu s dedektórem jak na letišťu (tady však zapůsobila kartička "press"), další několikanásobný schodiště. Podzemní chodbou a byl jsem v tiskovým centru. Pěkný. Ale tam pouze další žurnálisti a nikdo z organizátorů, kdo by mne nasměroval na mé pouti dál. Zeptal jsem se ochrankáře. Ať prý to zkusím tam. Další zase sem, třetí tudytam a čtvrtý kudytudycestička. Čili jsem po chvíli stál u východu ze šaten, koukal na vstup na led a jakási top-ochránkyně na mne přeskakující fistulí pištěla, že: "Tady nemáte co dělat. Tady nemůžete být."

"No jo, paní, ale já tady ani bejt nechcu," vykouk jsem jí přes rameno, "já su dočista ztracenej, ale podle mejch informací bysem měl bejt támdle naproti," ukázal jsem přes celej stadion doprostřed, kde se skvěla plošina pro kameramany a fotografy.

Voni to tam maj totiž jinak. Narozdíl od Brna a prakticky asi většiny jinejch stadionů, k ledu může jenom fotograf Slavie. Ještě jsem se pídil, jestli se v nějakým lejstru fakt píše "fotograf Slavia" nebo "fotograf domácí", páč při dnešku bych se v tom druhým případě možná aj hádal. Ale to byl jenom vtip, bral jsem zavděk fotoplacem uprostřed hlavní tribuny. To je veskrze vejmysl O2 Arény, ne Slavie, natož pak jejich (tedy naší partnerské) redakce.

Ženština ještě chvílu střečkovala (co já? její čičmundi mne tam nasměrovali), pak mi přidělila zase jednoho erudovaného vopičáka, ten mne doved až na půli cesty a nasměroval mne tak, že už jsem znova zabloudit nedokázal. Vpodstatě prima.

Zrovna snad končila údržba ledu, četly se soupisky, svítily červenobílý světýlka, pak nastoupili hráči na led a mohlo se začít hrát. Mohlo. Ale nezačalo ...

V okamžiku poté, co si podali ruce kapitáni mezi sebou a pozdravili se s rozhodčíma, vyletěl z brněnského kotle gejzír konfet.

Přičemž si pod pojmem "konfety" nesmíte představit takový ty tenký houcapinky, co se to háže v přiblblejch americkejch filmech na karnevalech a oslavách. Tohle jsou poctivý tiskový pásky do stolních počítaček. Pokrylo to půl ledové plochy. Přiklouzali strejcové s popelnicema, narvali to do nich. Přílétly další. A tak furt dokola.

Brněnští fans to vzali tak, že "zaplatili jsme si příplatek na dražší úklid, tak ať za ty prachy taky vidíme nějakou činnost". Jeden z fanklubáků se nechal slyšet, že pro nejbližší jádro kotle kupoval těch roliček 1080. Kdo si vzal kolik ještě bokem, to už nikdo nezjistí.

Začátek utkání se tak zdržel o nějakejch deset nebo patnáct minut. Pražáci z toho byli celí v prdeli a do brzkých ranních hodin bečeli na internetovým fóru, co jsme to za dobytek, ba dokonce pak ještě v noci na ýDěsu vyšel článek "Do Prahy přijela 'Konfeta' Brno". Hráči to brali v pohodě. Nikdo nebyl znevýhodněnej, chládli obojí stejně (a to nijak moc, páč v hale bylo příjemný teplíčko), slávistickej kapitán se nechal slyšet ve smyslu, že: "Tak si zaházeli, no. O to později budou v Brně. Nám to nijak nevadí."

Upřímně: ono tady při tomhle utkání nešlo ani tak moc o hokej, jako spíš o tu pověstnou atmosféru, jakou dokáže při dvanáctitisícové (tzn. čtyřnásobné proti běžné) návštěvě udělat 9000 skalních brněnských fanoušů.

Pročež se konfety opakovaly: při gólu domácích (ať už kterýchkoliv), při gólu hostí (ať už kterýchkoliv), při sporných momentech, někdy jenom tak.

O přestávce si člověk fakt připadal jako doma, když jsem tam špacíroval po chodbě a jenom se zdravil se známejma.

Ještě jsem se ptal zas nějakýho těžkotonážníka z ochranky, kde se tam dá zapálit? Ono je to celý nekuřácký, jenom kdesi je prej vyhražená kuřárna. Když půjdu tady tou chodbou, tak na to za chvílu narazím. Po pravé straně. A nekecal, za chvílu po pravé straně byl výklenek, tam se kouřilo. A v dalším taky a v dalším a v dalším. Prakticky všude. Ochranka aj policejní ninja-korytnačky už tomu nechávaly volnej průběh. Maj to blbě zmáknutý holt. Ven na cigáro lidi nepustí, jedna kuřárna na 12.000 lidí asi zjevně nestačí. Osud.

Ale jinak až na drobné incidenty jednotlivých ožralých hovad z obou táborů na pražské frontě klid.

Hokej se hrál, prima to bylo.

Kometa vedla, Slavia srovnala. Pak dokonce otočila. Vyrovnal dvě minuty před koncem Radim Hruška. A definitivně zpečetil zápas v prodloužení Radek Dlouhý (paradoxně ex-slávista), čímž Kometa vyhrála 3:4pp.

Následovala ještě mohutná děkovačka. No, mohutná, taková vpodstatě tradiční a běžná, akorát zase místní z toho byli nějací rozpačití.

Moderátor, pověstný Olin, opakovaně vyzýval fanoušky Slavie, aby vyčkali na svých místech a umožnili prý bezpečný odchod (trojnásobné početní přesily) fanoušků hostí. Když aplaus poněkolikáté vyvolával hráče Komety znovu na led, vytratil se ten hlouček domácích jako pára nad hrncem.

"To je nářez, jak dlouho to ještě může trvat," ptali se do hloučku reportérů místní saniťáci.

"Normálka, taková vobyčénská až podprůměrná komeťácká děkovačka. Zpravidla to netrvá dýl, než samotnej zápas."

Však taky ne. Snad kolem desáté jsme už seděli zase v Nuslích u Majkla v putyce. Jenom to seno po Brňácích v Šaškárně zbylo ...

Jo, vy zas nevíte, jaký seno? Minule tam pouštěli na kostku (kterou mají taky zapnutou jenom v těch případech, kdy jim to fanouši hostí zaplatí, na většinu domácích zápasů ji mají zhasnutou) všelijaké hahaha vtipné "hlášky" na hosty z Brna, jako "seno a vidle" a podobně. Což o to, že to huláká vždycky kterejkoliv kotel na příznivce klubu z menšího města, to je normální a patří to k jiskření a štengrování v hledišti. Ale že by to přímo dirigoval moderátor Volda jakožto oficiální hostitelův hlas a procpávalo se to na obrazovky, to jsem taky ještě jinde neviděl.

A tak si skalní brněnští prostě přivezli seno (vidle nevím) a nechali jim pár otýpek u sedadel (viz vobrázek páně Markerose). Však když jsou ti burani, co si musí platit extra uklízečky ... :o))

Cesta zpátky zase docela dobrá.

Na Vysočině nám začal docházet benzín. Pročež jsem zastavil u OMV kdesi u toho Větrnýho Jeníkova. Eh? Pech. Benzín není. Teda je, ale neteče. Inventůra.

Fakt, zrovna na včíl si naplánovali roční uzávěrku. Dobře, kdy to taky dělat jindy, než o půl jedné ráno vprostřed pracovního týdne? S invazí hokejových fanoušků počítat moc nemohli, to je pravda. A další benzínka je ... tramtadadáá ... taky OMV. A shorauvedené platí pro všechny. Pro celej řetězec. Nu což, ne, že bysme na tu nádrž ještě neujeli pár desítek kiláků, ale tak se aspoň protáhnem a spočnem. Co už. Ještě jsme tam potkali Robina Krůtila z deníku ÚV SSM, což mi připomnělo, že mi ten lapka a poberta ještě visí omluvnej dopis jednou za nenechavý prsty. Příště. To není na zimní noc.

No a tak jsme nad ránem byli doma.

Fajn výprava.

Já to vidím tak, že zejtra budu makat do noci na fotkách, na příští hokej v pátek s Třincem se můžu krajcvajc. Nechám to v klidu Darkovi. Ať si taky užije.



Více foto ze zápasu zde ...

Vodkaz nafurt

Pondělí, 29.11.2010

Vodkaz nafurt

Neděle, 28.11.2010


Todle nic, to mi jenom redaktorka Věrka, Věrka ze Šumperka posílala co dárek starý fotoaparát Vilija, přičemž nechtěla věřit, že na balíčku je známka, byť jenom tištěná.
Přičemž jsem se ještě poučil, neb jsem žil v představě, že Vilije vyráběl také závod LOMO (Leningradskoje optiko-mechaničeskoje objediněnije), přičemž ve skutečnosti to vyráběl závod BelOMO, tedy Bělorusskoje optiko-mechaničeskoje objediněnije. Čili soudruzi z Minsku. Vida.


Jinak vpodstatě povinná výhra nad Kladnem:

Kometa vs. Kladno - 3:0.



Více foto ze zápasu zde ...

Vodkaz nafurt

Sobota, 27.11.2010

Vodkaz nafurt

Pátek, 26.11.2010

Čtvrtý v pořadí dvou týdnů - to je ten památný zápas, kdy Kometa nad Plzní dokázala po I. třetině vést 3:0, aby nakonec 4:5 rupla. Debaklisti.

Kometa vs. Plzeň - 4:5.




Více foto ze zápasu zde ...

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 25.11.2010

Vodkaz nafurt

Středa, 24.11.2010 ... Lupeně do Šaškárny ...

Nejen, že běží řada pěti v rychlém sledu po sobě jdoucích utkání Komety v Rondu, chystá se ještě šesté: HC Slavia Praha vs. Kometa Brno. Příští úterý. Ono se to sice hraje v Praze, ale podle odhadovaných počtů diváků to bude skutečně domácí zápas Brna. Marťan s Márem Jelcem o tom fantazírují už od léta. Jak bylo zveřejněno rozlosování základní části ELH, už věděli, že se na to pojedou podívat. Což pak jednoho trochu zarazí, že ještě tejden před akcí nemají lístky.

Copak já, já mám akreditaci na focení. Jim jsem tam teda naklikal nějaký jedny z posledních vstupenek do jednoho z komeťáckých sektorů. Maj to až kdesi pod střechou.

A dneska, že jim to vyzvednu cestou na oběd v trafice a večír vezmu do hospody.

"Potřeboval bych tady z chytrýho pristroja vyhrótit lupeně do Šaškárny." (Pro mimobrněnské - ze sázkového terminálu vytisknout rezervované vstupenky do někdejší Sazka arény. I paní trafikantka si to nechá raději přeložit.)

"Aha. Do OuTů arény. Vstupenky. A na jaké je to představení?"

"HC Slavia Praha vs. HC Kometa Brno. Ale komedaj, pani, to máte recht, komedaj to bude."


Vodkaz nafurt

Úterý, 23.11.2010


Nezvyklý průhled v místech, kde ještě nedávno stával barák.


Lakatošům odstřelili jednu krycí stranu brlohu.

Vodkaz nafurt

Pondělí, 22.11.2010 ... Tichá vzpomínka na Hardvéra-Softvéra ...

Kolegovi Havlajsovi se ráno nerozběhl počítač. Na čemž je něco divného pouze laikovi, odborníkovi nikoli. A obzvláště poté, co odborník odborně rozšroubuje krabici a zjistí, že Havlajsovi takto efektně vyhřezly kondenzátory na grafické kartě. Vot ťéchnika.

Kolega Havlajs měl ve sklepě připravený už notnou dobu nový počítač, čekali jsme jen na to, až si udělá pořádek na disku, abychom mu jej mohli přidělit. Pořádek prý už takřka měl (no, nemám lepší), pročež si pro jeden den vyhradil papírování a záhy obdržel sakumprásk novou mašinu. Než mrtvolu oživovat, čert ví, co tam všechno šluslo, tak jsme to radš uvařili z jedné vody načisto.

Chudá historie.

Nicméně ...

Kolega Havlajs je taky taková mlha. Vcelku rád proplétá odborné disputace technickou terminologií, ačkoli jeho znalost ustrnula někde na pomezí procesorů i486 a Windows 3.11. Na mne už to neplatí, takže udělá začasté takového kapříka, nakonec akorát řekne, že bude fajn, když to opravím. Občas mu to ujede, ale hlídá se, co jsem mu párkrát řek, že mu to nežeru.

Pročež jsem si ovšem při této příležitosti díky kombinaci okolností vzpomněl na jednoho nejmenovaného vedoucího od jednoho nejmenovaného zákazníka od nejmenované firmy "KamSeNaNásHrabete?". Budu-li nejmenovaného vedoucího přeci jenom jmenovat, použiji krycího názvu Hardvér-Softvér, neboť mu ostatně nikdo z nás jinak neřekl. On totiž tuze rád používal takovéto pojmy, aniž by věděl, co z toho co znamená. Takže kupříkladu s nejmenovanou provozní (zdravím tímto Vávu) bylo možno zaslechnout takovýto telefonický rozhovor:

"V., přineste mi, prosím, ten terminál."

"Terminál?"

"No, ten terminál, jak vám tam nechali KamSeNaNásHrabeťáci."

"Jakej terminál?"

"Ježišmarjá, V., ten terminál, co tam od nich máte v šupleti. Ten v té kroužkové vazbě."

"Aháá, vy myslíte manuál ..."

A podobně jim tam onehdá odkráčela jakási karta v čemsi. Jednoduchá závada, přijdu, vidim, vykostim, dám novou. Důležité je nechat si podepsat výkaz cesty a práce. Tedy jsem sbalil lejstro a mrtvolu (snad byla dokonce i očouzená, přičemž o počítačové komponentě je pořád ještě řeč) a šel za panem Hardvérem-Softvérem.

"Tak hele, pane H.S., tadle to byla. Pěkný, ne?"

"Ééé, Michale, takže to je vlastně softvérová závada."

"Jasně, pane H.S., hlavně mi tadydle podepište protokol. Jelikož jste náš významný zákazník, pro vás to aj softvérová závada může bejt."

Prostě otřepané: Kdo takto suterénně používá cizí termity, tomu se to jednou vrátí jako buzerant.


Vodkaz nafurt

Neděle, 21.11.2010

Áááá, je to tu zas:

Kometa vs. Pardubice - 3:2.


"Nedusejte tady notabene s bruslama, někde tu mám brejle ..." :o)



Více foto ze zápasu zde ...

Vodkaz nafurt

Sobota, 20.11.2010

Vodkaz nafurt

Pátek, 19.11.2010

Další v řadě "obdenek" v domácích zápasech:

Kometa vs. Vítkovice - 3:2.


Viktor Ujčík a Jaroslav Svoboda ve při. Rozhodčí: "Ale pánové, pánové ..." :o)


Ctirad Ovčačík (loni hráč Brna) hákuje Petra Hubáčka.


Co si jeden taky neudělá sám ...
Více foto ze zápasu zde ...

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 18.11.2010

Vodkaz nafurt

Středa, 17.11.2010

Začíná mocná šňůra domácích zápasů Komety, dnes na pořadu dne:

Kometa vs. Budějice - 4:3.


Kamil Brabenec - hráč Komety a někdejší hráč Budějovic - má nynější hráče Budějovic takňák na háku.


Deset minut má domácí Kometa takový tlak, že Sasu Hovi je na brněnské půlce hříště sám a skoro se tam až bojí.


Hokej je tvrdá hra. Kolizní sport. I s použitím helmy můžete přijít k úrazu krku nebo mozku. Nebo k paralýze. Před použitím helmy si pozorně přečtěte návod.
No neposrali byste se z toho?

Více foto ze zápasu zde ...

Vodkaz nafurt

Úterý, 16.11.2010


Cejl, Bronx. Cestou na Magorát (v pozadí). Kdysi jsem tu jezdíval prakticky obden - podle toho, jestli jsem chyt šalinu přes Cejl (po jistou dobu tenkrát ještě Gottwaldovu) nebo přes Českou a Joštovu (alias třída Obránců míru). Tenkrát do školy, případně do zaměstnání do slepejšškoly na Hlinky. V popředí dům, na který jsem ten každý obden koukal: s balkónem, na který nevedou dveře.
Ačkoliv ... možná zas pořád lepší než dveře, za kterejma chybí balkón ...

Vodkaz nafurt

Pondělí, 15.11.2010

Vodkaz nafurt

Neděle, 14.11.2010 ... Cesta může být cíl ...

Ráno mne buděj opět tůristi.

Svítí slunko, dalo by se říct, že je venku příjemno (ač ve spacáku je ještě nepoměrně příjemněji), lidi to pudí lozit na kopec. Vstávám s druhou příchozí rodinkou.

Ještě jednou lezu na rozhlednu, abych se přesvědčil, že ani přes polomy odtam není nic smysluplného vidět. Tatínek s haranty si hraje na schovku, což zjišťuju, až se o jednoho škíbáka pod schodištěm přerazím. Ale su empatickej a zmetka malýho fotrovi neprásknu, tento ho tam hledá jak blbec dobrejch deset minut, cheche.

A ostatně dobře, že mne vzbudila hned tahle rodinka, jakmile nahážu věci do batohu a vydám se dolů směrem ku Berounu, potkám ... eh, cosi. Školní výprava v neděli je asi pičovina, na skautskej oddíl je tam zas moc dospělejch. Ze všeho nejvíc to připomíná nějakou tlupu hepy praktikujících katolíků, jak říkával vždycky Bobeš. S takovou tlupou ječící chamradě za zády, to by bylo probuzení ještě o poznání méně milé.

Beroun je ospalá díra i v pracovní den v létě, natož o podzimním víkendu. Potkávám jednu babičku o holi, skupinu zevlujících Cikánů, skupinu zevlujících bezďáků (ano, opravdu je řeč o dvou různých uskupeních) a jednoho Vietnamce v krámku s potravinama. Jinak tam vpodstatě zdechl pes.

Na nádraží žádám ve stánku silnou kávu. Chlapík jásá: prý konečně někdo, kdo chce pořádný kafe. Že ho čerti můžou vzít, když jeho žena vždycky dělá ty svý slabý hruškovky. Historku, kterak mne z jeho ženy slabých hruškovek mohli vzít čerti také, si nechávám pro sebe. Chlap je nadšen ze spřízněné duše a dělá mi opravdu kafe cca 1:2 (kafe:voda). Až přindete do Berouna na nádraží, tak v tom stánku po levé straně.

A jinak?

Jinak nic. Jedu vlakem, sedím, čtu si. V druhým vlaku na chvíli usnu, pak si zase čtu. Koukám do kraje, když je co vidět. Nebo si čtu. Sem tam něco sním.

To je přesně to, o čem se říká, že cesta může být cíl. Já se na tohle fakt vždycky ohromně těším.

(Li by pak někomu nestačil tento stručný výtah oněch dvou dní, na samostatné stránce najde pak tragickou fotogalerii ...)


Vodkaz nafurt

Sobota, 13.11.2010 ... Hola hola, Beroun volá ...

Od božího rána si prozpěvuju ...

... aha, ona už je vlastně sobota, ale já ještě nešel spát, tak to myslím furt na pátek ...

... a vlastně si prozpěvuju už tak bratru od středy ...

Prostě si prozpěvuju. Berte jako fakt a nešťourejte. Prozpěvuju: "Hopsa hejsa do Berouna." Nerýmuje se to a na popěvek o Brandejsu je to nedomrdlý plagiát, nicméně situaci vystihuje zcela přesně.

Pro letošní ročník páně Groulova famózního pochodu Kladno - Beroun volím dopravu do výchozího bodu zase o něco odlišnější, než loni (poté, co mamrdi z ČD bez náhrady zrušili Panonii): jedu nočním EN Metropol do Kralup nad Vltavou. Zase lůžkem. Ti trampi jsou dneska nějaký zazobaný a rozhazovačný, se mi zdá. Přímý lůžkový vůz Brno - Kralupy. On je tedy taky jediný, těžko by šnelcuk Budapest - Bratislava - Brno - Praha - Berlín stavěl kdesi v Kralupech. To jenom jeden vagón odpojí v Práglu a pak přiháknou za jinej vlak.

O půlnoci jedu potupákem na nádr. Pochopitelně vestibul je tvrdá klika, otevřená je pouze noční pokladna s miničekárničkou, kde za rohem hejrupáci mlátí sbíječkou a při nočním minimálním provozu opravují podchod a kde taky svítí na tabuli 40 minut zpoždění už na příjezdu.

Reálně je to pak 50 minut.

Dalo by se říct, že o pramálo jde, neb v Praze na odstavné koleji máme stát dvě hodiny. Nic to ovšem nemění na věci, že mne tímto vtipným tahem vykurvené České Dráhy připravily o hodinu spánku. Nekupte to za tři kila. Čuráci. Noční konduktér se dušuje, že ranní kávička bude, aby se mi pak, potrat, omlouval v Kralupech, že zapomněl, že už nejsme na Slovensku. To platí jenom v lůžkáčích na slovenském území. Nepochopím. Kdyby místo omluvy navalil za způsobená příkoří to kafe, udělal by líp.

Zalamuju špónu ještě v córáku na Kladýnko, pak podřimuju na lavici přímo tam.

Postupně se začínají scházet známé tváře. Nejdřív pan Dejf, pak zbytci. Nakonec i pan Groula. Samice tentokrát všehovšudy jedna bídná (přeberte si, jak chcete), veskrze vypadáme jako gayklub na výletě. Ostatní mají postupnou konzumací ethanolu svět růžoví, mně prd. Krušné. A jde na mne spaní furt a v jednom kuse. Ještě krušnější.

Situace kulminuje v Malé Kyšici, kde je mi jasné, že ostatní budou o kus dál skotačit kolem můstku přes potok, vzpomínat na trhání pařezu dynamitem (dávno již) a utopení GPS přístroje panem Hu (předloni), načež o kilometr dál obsadí posed, kde budou notnou dobu konzumovat lihovinu. Na mostku ostatně taky. Odpoutávám se do pozice samostatné jednotky, sám si velím odchod na kávu do místní putyky. Dobře jsem udělal. Káva vynikající. Zbytek výpravy docházím asi po patnácti minutách na půl cestě mezi mostkem a posedem.

Slýchával jsem heroické zkazky o bohatýrských pitkách na této výpravě. Ano, občas bylo i zčásti k vidění. Ale slabý odlesk vyprávěnek.

Snad aby dodal sílu dávným historkám, dává tomu dneska Groula na prdel tak, že pod posedem upadá na zem, do deliria a takřka do mdlob, aby musel být zvedán, podpírán a několik dalších kilometrů vpodstatě eskortován. Pěkné.

S Honzínem a spol probíráme ve volných chvílích téma fotografie. Já mám s sebou jen kapesní práskačku Lumix, zato však taky kinofilmovou Leicu. S čímž, jak je mým dobrým zvykem, dělám ukrutného intelektuála, líčím, jaká poezie se skrývá v černobílé fotografii, jaký požitek je sedět uprostřed noci v koupelně ve výparech z fotochemikálií, zápolit s proměnlivou gradací fotopapírů a čekat, co z toho, kurva, vyleze. Ano, občas se stane, že třeba dojde film. Ale to je vykoupeno násobně kvalitnějšími a oduševnělejšími snímky. Takto zapáleně hovořím, aby mi přesně nad Chýňavou, u toho léta suchého stromu, co se na něj těším celou dobu, došel film. Klečím deset minut jak kokot v mokré trávě, měním kinofilm a dumám, zda nemám to duševno poslat do prdele.

Před Nižborem se částečně odpoutáváme mj. s panem Nimrou, abychom si poleželi v seníku (30 minut) a probrali část věcí napůl pracovních (z toho 3 minuty).

Groula mezitím vláčen a smýkán oudolím střízliví.

Aby vzápětí po příchodu do hospody v Nižboře hodil umakartové čelo a místo večeře vytuh.

Zlí kamarádi mu lihovou fixou kreslí na bosou hlavu zezadu druhý obličej, aby obsluha nepoznala, že je momentálně betonové pes.

Avšak krátký hodinový šlofík postavil na nohy i pana Groulu, ačkoli mu od dob žloutenky opilecký trénink značně pokulhává.

Pokračujeme podél Berounky a následně tradičním krpálem na Zdejcinu a ku rozhledně na kopci Děd.

Tam se po krátké šampáňové pauze opět loučí Kladenská, Pražská a severočeská sekce, zůstává pouze jižní Morava, tedy já.

Ještě jednou se vydrápu po schodišti nahoru na ochoz rozhledny a žhavím vysílačku. Jednak mám na třetím kanálu do Berouna sestupující zbytek trosek, jinak chytím pouze někde na osmičce pana Belmondo Unhošť, vpodstatě už starého známého. Jako radioamatérský výsledek chabé, ale zas je milé slyšet starý známý hlas. Třetí, co tam chytnu, je akorát tak rýma, jak jsem byl zpocený kopcem nahoru a na rozhledně ve větru prochladl. To ovšem zjistím až později. Pro tuto chvíli se jdu zahrabat do spacáku. Tedy poté, co vyhrnu trochu listí a použitých prezervativů z foyer rozhledny. Chápu, že se tam někdo drápe v opilecké pýše, chápu už méně, proč tam šaškuju já. Ale nepochopím, jak se někdo může do takového kopce sápat proto, aby tam šukal na betonu.


Vodkaz nafurt

Pátek, 12.11.2010 ... Egi, měkkejš, co houserů se tejká ...

Jak jsem předeslal, svatomartinská husa je docela dobrá tradice. Postupně dostávám během dopoledne echo od některých účastníků včerejší žranice, že jim hus leží v břuchu a ani nemají ukrutný hlad.

Já mám nicméně avízo od Šušňa, že má bejt dneska ještě repete.

Narozdíl od jiných - já na oběd jdu.

Ale nakonec měknu: než třetí porci pečené husy v průběhu 24 hodin, i já srabím a dávám si jenom houseří játýrka s réžó.

To jsou ovšem ty lepší tradice.

Ty horší jsou imbecilní plyšoví paroháči a vánoční stromky v obchodních centrech, když je dvanáct stupňů (venku) a dvanáctýho listopadu (aj vevnitř).


Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 11.11.2010 ... Egi má housera ...

Hm, taková svatomartinská husa, to je taky docela dobrá tradice, přijde mi.

Ani nějak nevím, jestli jsem to dřív obzvlášť registroval? Asi ne. Asi jsem to někde zaslechl, to zase jo, ale že by měla každá putyka tři dny v kuse v jídelním lístku housera, to jsem si opravdu nevšim. Ale třeba jsem se jenom blbě díval.

Takhle mám husu se zelím a double-type knedlíkem na oběd U Šušňa.

A večer zas.

To je Marťanova akce. Nýčko už nejezdí na bílým koňovi, při Marťanově postavě díky Bohu pro teho koňa, nýbrž na hóserovi. Marťan objednal, Marťan zarezervoval, Marťan zařídil. Husí hody pro šest osob. Husa celá pečená 1 ks jako hlavní jídlo, husí komponenty na ostatní chody.

Tedy si dáváme do nosa, kokosa, tralala, jak by v prastarém čtyřlístku řekl můj oblíbený záporák Bobík. Marťan, Harpagon Spojka, teta Piveta, Mára Jelec a já s Ťapinkou.

Upřímně - U Šušňa na meníčko byla ta husa lepší. Tohle byla ale zas společenštější akce (né husa, ta už to má za sebou).

Vcelku dobré přežrání jen tak na čtvrtek.



Vodkaz nafurt

Středa, 10.11.2010

Vodkaz nafurt

Úterý, 09.11.2010

Vodkaz nafurt

Pondělí, 08.11.2010

Vodkaz nafurt

Neděle, 07.11.2010 ... Vyjížďka na rudlu ...

Nadešel čas zužitkovat dárkové poukazy na projížďku na vozítku Segway, co jsem tak vtipně s tragickým pozadím dostal od své Maryši, ehm, Ťapinky ku svátku.

Původně jsem z toho byl trochu rozmrzelej v tejdnu, páč s čičmundem v půjčovně byla tak trochu domluva jak s blbým rozprávka. Chtěl jsem na sobotu. Dneska měla bejt kosa, hnusně, chcat. A lulda že né, na sobotu nende. Maj "ouřední" hodiny v pracovní dny, jindy po telefonické domluvě. No dyk se právě domlouvám. Ale von už se někdo jinej domluvil na nedělu. A? To je jeho věc, ne? Ať si mrzne a mokne. My se domlouváme na sobotu. A kašpárek zas že né, a furt né, přece nepude do práce i v sobotu a aj v nedělu. Esli chcem, tak v nedělu. To je jasný, už to máme zaplacený, tak co by mne nenasral, žáno? Kdybysme mu měli prachy teprv donýst, to by běžel, až by rolničkama cinkal. No jo, no. Ále co, nějak to dopadne, kejv jsem mu na neděli. Poslat ho do prdele, na to je dycky času dost.

Pročež v neděli ve čtyři odpoledne stojíme na Masarykové v půjčovně.

Nejdřív v chodbě školení "nasucho". Pak i "namokro".

Ono je to trochu jiný, než by si člověk tak docela představil. Polohu to snímá a kontroluje samo. Prostě si na to máte stoupnout jak na štokrdle a stát. Úžasnost vám vrní pod nohama a drobnejma impulsama srovnává rovnováhu. A když tomu dojde akumulátor - to hodím tlamu? Prej né, prej dostatečně dopředu varuje kontrolkama a vibracema. Chm. Čert mu věř. Řídítek se nedržíte nijak fest jako na motorce. Však jsem to při prvním nastoupení hned testnul - podle mýho jsem se jich ledva přichyt, málem mi to nafackovalo. Nechtě vychýlíte doleva, čímž se rudlík štandopéde začne točit taky doleva, tím vám to ty řídítka zatáhne doprava a vozejk reaguje podobně. Málem mi to nafackovalo. Podruhý už lepčí. Zatlačíte dopředu, jede to, trochu přitáhnete dozadu, brzdí to. Zajímavý, fakt.

Tak jsme se projeli přízemím pasáže a že můžeme na onu hodinku vyrazit.

Ještě jsme k tomu dostali ovladač. Jednak tím jde celá úžasnost vypnout, aby nám to někdo nešluk (beztak mi zapomněl říct o pětitisícovou zálohu na každej vehikl, tak jsme to měli jenom na vobčanku). A dále je tam aktivovanej začátečnickej režim, trochu línější manévrování a maximální rychlost kolem 15 km/h. Signalizováno želvičkou na displeji. Pan Cane by měl radost. Tak po čtvrthoďce, až si trochu zvyknem, ať želvičku zhasnem. Je to pak živější a metelí si to dvacítkou, ne-li vo chlup víc.

Čili vzhůru štatlem.

On zas takovej holomráz nebyl a slejvák se taky nekonal.

Ovšem jak byla neděle večer, zase bylo město poloprázdný. Což je bezva. Z hlediska dopravních předpisů jste na Segwayi chodec. Takže vesele po chodnících (většinou je v centru už fakt na každým rohu bezbariérovej nájezd) a pěší zóně. Na Svoboďák, kolem Jakuba, k Tomáškovi, Česká, zas Jakubský náměstí, kolem mléna, Malos, Gagarinka tak křížem krážem. Až na Petrov po kočičích hlavách a sešupem na Zelňák furt po dlažkách.

X-krát, jakmile jsme někde zastavili, ať už kvůlivá focení nebo jen tak na krátkou poradu, obvykle u nás byl někdo z kolemjdoucích: "Šmarjá, jak to funguje?" "Děcka, koukejte na to, to ste eště neviděly." "Dhé, pánko, to máte móre pučený vod města?" (nevím, kde ti Cigoši na ty nápady choděj)

Sakumprásk nejlepší byla fakt ta Kobližná. Tam nebyla prakticky ani čapa, široká a rovná silnic v pěší zóně, tam se to dalo střihat na plné knedlik. Tu jsme jeli dohromady schválně snad třikrát. To bylo labůžo, zvlášť s už vypnutou želvičkou.

Jo, líbilo se mi to. Pěknej dárek.

Akorát se po té hodině pak jaksi divně chodí. Tak toporně, křečovitě. S nejistou rovnováhou.



Vodkaz nafurt

Sobota, 06.11.2010



Vodkaz nafurt

Pátek, 05.11.2010 ... Spartá, Spartá ...

Hokej, zas ten hokej, naštěstí na nějakou dobu poslední, následuje repre pauza.

Sparta Praha tentokrát. 3:1 pro Kometu.

Konečně mne trefili pukem (tedy ne, že bych po tom toužil). Já zrovna koukal skrz fotoaparát kamsi jinam, než probíhala hra, tam byl nějakej hráč v takové té echt hokejové pozici, nehemžil se jak při tanci svatýho Víta, netvářil se jako pako. Že ho jenom vyblejsknete a máte ilustrační snímeček k rozhovorům, do soupisky, do ročenek, prostě paráda. A jenom slyším: "Egi, bacha," a puk mi ťuk pod pravým loktem o žebra a pokračoval si vesele do hlediště. Naštěstí lehce (lehce mi puk ťuk, nevím, jak si pokračoval do hlediště). Takže ho ani nemám na památku.

"Z týmu HC Sparta Praha potrestán menším trestem hráč Petr Ton za nastřelení fotografa," hlásí spíkr.

Kecám, samozřejmě. Von temu říkal "zdržování hry - vystřelení puku mimo hřiště". V těch dvou minutách si ovšem nevymejšlím, neb já jsem koukal do našeho obranného pásma, Ton to vypálil ze svého. Aspoň tak.

Radek Smoleňák, Jozef Balej a Brian Salcido. Vlevo nahoře v hledišti pak Slepejš Aleš a Tetky Králičky Poslední Manžel Jirka.
Pavel Mojžíš, jeden z mých oblíbenců. Občas spíše krasobruslař, také odstřelovač fotografů, ale když už se mu zadaří dát třeba takhle gól, pak jenom vrní a několik zápasů v řadě kmitá jak motorová myš.
Foto ze zápasu zde ...



Ranní cesta.


Dopolední cesta.


Podvečerní cesta.

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 04.11.2010 ... Robert ...

Konečně, konečně jsem na vlastní augle viděl brněnskou novinku - orloj. Jinak též péro, čurák, pomník primerose Romana "Hokejové haly" Onderky.

Což o to, mně se to jistým způsobem i líbí.

Teda ne, že to vypadá jak šulin ...

Ale kde jinde to zas mají? Kde mají orloj, ze kterýho ani při nejlepší vůli nejde bez nápovědy poznat, kolik je hodin? Služba tam rozdává letáčky, na chodníku je nabouchaná informační cedule. Tůristi stojí, koukají, snaží se, zblblí propagandou tam choděj zevlovat záměrně. Fotografují se u pyje, lámou si hlavy, nakonec se stejně podívají na věž sv. Jakuba. Nebo na hodinky na ruce. Včetně architekta, který tenhle vibrátor s přídavným hodinovým strojkem za 12 MKč projektoval.

Nicméně už jsme se definitivně vyrovnali Práglu. Taky si Brňáci už dávají sraz "pod vocasem". Ba co vyrovnali? Předběhli. Pražskej vocas neměří čas ani s návodem.



V Brně je kopie pyje ...


Sraz pod vocasem ...

Vodkaz nafurt

Středa, 03.11.2010

Vodkaz nafurt

Úterý, 02.11.2010

Vodkaz nafurt

Pondělí, 01.11.2010

Vodkaz nafurt

 

A pokaváď má někdo extra zájem a nemá toho eště plný zuby, může si zavzpomínat na "starší zlatý časy":

04 / 2013, 03 / 2013, 02 / 2013, 01 / 2013, 12 / 2012, 11 / 2012, 10 / 2012, 09 / 2012, 08 / 2012, 07 / 2012, 06 / 2012, 05 / 2012, 04 / 2012, 03 / 2012, 02 / 2012, 01 / 2012, 10 / 2011, 09 / 2011, 08 / 2011, 07 / 2011, 06 / 2011, 05 / 2011, 04 / 2011, 03 / 2011, 02 / 2011, 01 / 2011, 12 / 2010, 11 / 2010, 10 / 2010, 09 / 2010, 08 / 2010, 07 / 2010, 06 / 2010, 05 / 2010, 04 / 2010, 03 / 2010, 02 / 2010, 01 / 2010, 12 / 2009, 11 / 2009, 10 / 2009, 09 / 2009, 08 / 2009, 07 / 2009, 06 / 2009, 05 / 2009, 04 / 2009, 03 / 2009, 02 / 2009, 01 / 2009, 07-12 / 2008, 06 / 2008, 05 / 2008, 04 / 2008, 03 / 2008, 02 / 2008, 01 / 2008, 12 / 2007, 11 / 2007, 10 / 2007, 09 / 2007, 08 / 2007, 07 / 2007, 06 / 2007, 05 / 2007, 04 / 2007, 03 / 2007, 02 / 2007, 01 / 2007, 12 / 2006, 11 / 2006, 10 / 2006, 09 / 2006, 08 / 2006, 07 / 2006, 06 / 2006, 05 / 2006, 04 / 2006, 03 / 2006, 02 / 2006, 01 / 2006, 12 / 2005, 11 / 2005, 10 / 2005, 09 / 2005, 08 / 2005, 07 / 2005, 06 / 2005, 05 / 2005, 04 / 2005, 03 / 2005, 02 / 2005, 01 / 2005, 12 / 2004, 11 / 2004, 10 / 2004, 09 / 2004, 08 / 2004, 07 / 2004, 06 / 2004, 05 / 2004, 04 / 2004, 03 / 2004, 02 / 2004, 01 / 2004, 12 / 2003, 11 / 2003, 10 / 2003, 09 / 2003, 08 / 2003, 07 / 2003, 06 / 2003, 05 / 2003, 04 / 2003, 03 / 2003, 02 / 2003, 01 / 2003, 12 / 2002, 11 / 2002, 10 / 2002, 09 / 2002, 08 / 2002