Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?
Tímdlenc zpátky na titulní stranu.
EGIHO DENÍK
Duben 2009

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)



Aktualita:



Čtvrtek, 30.04.2009

Vodkaz nafurt

Středa, 29.04.2009

Vodkaz nafurt

Úterý, 28.04.2009 ... Vlkovka ...

Pokuřuju si tady vesele a spokojeně "vlkovky" alias "Bělomorky". Tedy cigarety "Bělomorkanal", které jsme fasovali k menáži na Ořechově - bojové jednotky i válečný reportér.


Co k tomu praví atlas?

Belomorkanal

Neviem či tento výrobok možno zaradiť do kategórie cigariet, ale rozhodne to je fajčivo, ktoré bolo možné dostať v krajinách bývalého Sovietskeho zväzu. Toto fajčivo úplne fantasticky preslávil Vlk z animovanej rozprávky "Vlk a zajac". Jedná sa o dutinku, ktorá je naplnená do jednej tretiny niečim ako tabak ale oveľa silnejším (žeby machorka?) avšak pozor - všetko bez filtru. Náplň je tmavej až smolovitej farby. Na vôňu si už nespomínam. A prečo tento nezvyčajný spôsob výplne? Niekto by sa mohol domnievať, že je to preto aby sa lepšie frajersky tvarovala (viď vyššie spomenutého vlka), ale hlavný dôvod je úplne prozaickejší: tak dlhý dutý priestor je preto, aby aj ľudia na Sibíri mohli fajčiť, bez toho aby si museli dávať dole palčiaky.

P.S.: Ak by niekto mal k dispozícií jeden balíček, nech mi pošle mail.

Nejedlá

(Andrej Burianek)

Belomorkanal

Typicka ruska vlkovka s delkou filtru, vlastne papirove trubicky dvakrate delsi samotneho tabaku. Chut odpovida startovacce odlezele dobrych pet let na slunnem suchem miste. Presto jde o tabak velice silny a pro cloveka navykleho na extra-lightsovy shit je temer smrtelny.
CELKOVY DOJEM
Pokud mate aktualni potrebu vysoke davky nikotinu do plic a hlavy zaroven, nebo si chcete zahrat na VLKA, je toto tou nejlepsi alternativou.

Jedlá

(Radek Ondracek)


Co k tomu praví Egi?

Vychutnej si pravou svěžest :o))


Vodkaz nafurt

Pondělí, 27.04.2009 ... Rádio - nová stanice i přijímač ...

Konečně zase po letech v Brně začalo vysílat "opečbuřtsongové" rádio. Česky - country.

Svého času tady jedno bylo, Rádio Valc. Docela fajn a měl jsem ho docela rád. Taky u "KamSeNaNásHrabete?" jsem seděl dvě patra pod nima, ba jsem si tam i několikrát nějaké CD půjčil - jo, tehdy se přenosové rychlosti na internetu pro běžné smrtelníky pohybovaly v řádu desítek kilobitů za sekundu, modem, píí-pí-pííýýýůůůíííí, pamatujete? Kdepak si něco najít a stáhnout, hehe.

Pak přestali vysílat v éteru. Jakási ta rada (nevím která, nevyznám se v nich) jim odebrala či neprodloužila licenci. To mohlo mít několik důvodů, lépe řečeno kombinace několika leváren.

Starej Válec, pokud vím, byl notorickej neplatič. Patřila mu vlastně celá budova, kde měl draze pronajímané kanceláře. Ale právě pro ty ceny jich měl půlku prázdnou, pročež ve finále neměl prachy.

Svýho času, tak v roce 1996 nebo 1997 po Novém roce tam proběhla úžasná historka ...

Do práce se šlo až nějakého třetího nebo čtvrtého ledna nebo co, druhého se tam zjevil jakejsi maník, pravděpodobně namrdanej ještě od Silvestra, ozbrojenej nožem a valaškou. Řečeno slovy policejní mluvčí "neuposlechl výzvy vrátného", prošel skleněnou výplní dveří, vyjel výtahem do rádia, tam dal snad přes hubu moderátorovi, valaškou umlčel jakýsi mixpult a beze stopy zmizel.

Druhej den tam místo doochodců byla na vrátnici bezpečnostní agentura a do rádia se jezdilo jenom na klíček, jinak výtah končil u nás. Zpočátku to hrozně žrali, že otvírat si všichni budou jenom na kartu a tak, ten přístupový systém tam byl celou dobu, jenom ho nikdy nikdo nepoužíval. Vratočuč měl tlačítko a tím vždycky otevřel. Karty měli všichni nafasovaný, ale za roky poztrácený. Výhoda byla, že se podobnýma systémama "KamSeNaNásHrabete?" zabývalo, pročež nebyl problém vyrobit si potřebný počet kopií. To byl první bojkot - stačilo ukázat "sekuriťákům", že lze dveře jednoduše otevřít propadlou bankovní kartou, CCSkou nebo kartičkou z knihovny. To je nahlodalo. Navíc je s tím lidi vytrvale posílali do prdele.

Později vykrystalizovalo do všeobecně přijatelného konsensu - v pracovní dny (pochopitelně známejm tvářím) bezpečák otevřel bzučákem, na kartu se mělo otvírat jenom o víkendu. A to ještě v případě, že neměl dotyčnej moc plný ruce. Akorát jeden z těch dozorců tam byl takovej hajzl, říkali jsme mu Kokot Šedívy, ten furt vysíral, blbý kecy měl, v sobotu čudlítkem neotevřel ani v případě, že člověk táhnul pod paží počítač a v druhé ruce kufr s nářadím. Jak ten nás sral ... Tak jsme zjistili, kdo má za známýho známýho známýho ředitele agentůry a Kokota Šedívyho jsme nechali přeložit kamsi do Šlapanic nebo které prdele za Brnem. Ať se s ním taky potěší někdo jinej.

Jo, ale s tím Valcem a placením ...

Platil, platil, platil ... platil míň, míň, míň ... vůbec, vůbec, vůbec.

Asi za dva roky, až už dlužil agentůře kolem půl milionu (v tehdejší měně), opět mezi vánočníma svátkama a Silvestrem přijel majitel agentury v jedenáct večer, přikázal strážnejm, ať si sbalí čokly a osobní věci, odvezl je a domácímu nechal otevřenou budovu a fertig.

Takže vprostřed svátků, dovolenejch a zimních prázdnin tam hlídali údržbáři a mocně sháněli ty původní geronty.

To je jenom taková ilustrační historka k platební morálce majitele rádia.

V půlce roku 2001 probíhalo přehodnocování a doplňování licencí. Ta slavná Rada (co furt nevím nebo si nepamatuju, která to má na starost) Valcovi licenci na frekvenci 103,4 MHz neprodloužila, ač by na ni měl mít snad předkupní právo. S odůvodněním, že Petrov prý "nabídl kvalitnější vysílací schéma". Šéf Petrova se nechal slyšet, že je "velmi potěšen, teď si jenom musí ujasnit, co vlastně budou vysílat." Což bylo asi to kvalitnější schéma. Z jaké strany teda byla ta prvotní levota, to čert ví.

Na každý pád od té doby Brno jako jediný mně známý větší region nemělo country stanici. Jenom veřejnoprávní výběrčí výpalného a tři prdele "pohodových rádií". A pobožnej Proglas, abych nezapomněl (u "KamSeNaNásHrabete" výchozí stanice ve všech služebních autech vedení, to furt přelaďovat, to byl taky vopruz). Já si i odvykl poslouchat rádio u práce - kecání na ČRo ruší a na klasiku na Vltavě není zas u práce klid.

Humus stav.

A teď - co vím z hlavy: benešovskej Preston je dávno v prdeli, takovou plzeňskou Karolínu rozmělnil jakejsi Blaník nebo kýho hnusa, prostě to kape jak muchy. Po internetu tak leda možná ještě Pražáky, ti se držej.

Naproti tomu právě teď do Brna expandovalo Rádio Čas. Hurá, hurá, třikrát hurá. Egíček má co poslouchat. Už ho mám naladěný na všech možných přijímačích.

Jo, ale co jsem tím vším chtěl vlastně říct?

Po tomto krátkém úvodu ...

Do pracovny jsem si postavil rádio vlastní. Ano, už zas. Podobný, trochu jiný. Přímo s malým zesilovačem. A s indikátorem vyladění. Jenže ten mi beztak nefungoval a jenom mne sral, chvíli jsem nad tím bádal, pak jsem se vzteknul, tak jsem ho zas odpojil. Možná, pokud k tomu udělám krabičku, použiju nějakou LEDku jako indikátor zapnutí/vypnutí. K čemu ostatně indikátory vyladění? To slyšim, ne?

Ale hlavně - kromě brouků a LEDek jsem snad tří kondenzátorů jsem prakticky všechno vykostil ze starých rozbitých přijímačů. Recyklace, vole, recyklace. Čili se tam skví pohromadě Siemens, Tesla a jakési indiferetní kondíky popsané azbukou. Je přece jasné, že 33H je vlastně 33 nanofaradů, že? Tímto vtipným tahem jsem ušetřil bratru 20 Kč a investigativním pátráním v těch troskách strávil tři večery. Ovšem jde o něco jinýho - mně to prostě přijde děsně stylové, hehe. Funguje to jako sviň.


Vodkaz nafurt

Neděle, 26.04.2009 ... Dírkoden a televize ...

Neboť dnešek byl "Světový den dírkokomorové fotografie", vzal jsem dírkoaparát a vyrazil na ještě jednu procházku, dle propozic záležitosti učinit nějaký snímek (nakonec to vyhrál kolotoč, který jsem měl už z úterka, ale ne tak, jak jsem chtěl, pročež jsem si ho zašel přefotit).

Při té příležitosti jsem potkal "moje Rusy" (ty echt Rusy účastné na Ořechově) na Špilberku.

A pak jsem zalez do fotokoupelny a tam si kutil prehistorické fotky a pak u počítače hightech fotky z Ořechova a tak vůbec.

Mimochodem - právě teď nastává těch čtrnáct dní v roce, co se dívám na televizi. To my, extraligoví fotografové, tak musíme být v obraze.


Tedy jinak řečeno zde ...

A nebo celá akce zde ...

Vodkaz nafurt

Sobota, 25.04.2009 ... Bitva o Ořechov ...

Ořechov ...

Co já, nebožák, k tomu mám pořád psát?

Jako válečný reportér už to mám vcelku vypilované k dokonalosti - páska "Pořadatel", nocleh v minimuzeu pod stolkem s kulometem, potravinové lístky zajištěny. Víc nepotřebuju.

Vlastní bitvy vždycky vyhrají Sověti.

Letos jsem strávil vcelku příjemný večer v ležení SS.

To by bylo asi tak momentálně všechno ...

Fotky už ti nedočkaví snad viděli ...



Celá galerie Ořechova 2009 zde ...

Vodkaz nafurt

Pátek, 24.04.2009 ... Přestřelky a třídní srazy ...

Historka počínající pondělkem ...

V pondělí sedíme v hospodě se Spolehlivým Marcelem. V hospodě u nás na ulici, v tom pajzlu jsme v hajzlu, neboť Harpagon Spojka po letech hamounění vyhlásil opět dodržování volných pondělků. Jenom o tom zapomněl zákazníky informovat - že ta cedule přibouchaná na boudě zvenčí už zase platí.

Spolehlivej Marcel líčí, jak mají zase třídní sraz s třídou ze základky. Ti se do toho obuli poslední roky ve velkým. A že tam chodí nějaké hard-core stabilní (třeba Aleš, co se známe už z porodnice, co nám dnes funguje jako jakýsi střelecký intruktor) plus pak ti, kteří mají aktuálně čas. A na které mají kontakt.

Kupříkladu tam nechodí Boris. Boris je můj spolužák i Marcelův spolužák, ačkoli já jsem třída A a Marcel třída B. Jenže Borise pro velký úspěch někdy mezi šestou a sedmou třídou katapultovali do Béčka, ať se s ním potěší taky někdo jinej. Jak bych to jenom ... moje máti tvrdila, že Boris roste pro šibenici. Šibenice zrušili. Pročež je Boris pouze ve výkonu trestu. V arestu. Čili na školní srazy nechodí. Žádná škoda.

Vlastně s Borisem vyšoupli ještě do třídy C od nás Mariana, nikoli proto, že by byl též gauner, nýbrž asi proto, že byl pobožnej a eště divnej. Boxoval, obstojně hrál šachy, na svačinu si nosil ovoce a kefír a fixkama si maloval zuby na barevno, což mu přišlo (v šesté třídě) ohromně vtipné. No, taky se občas nějakou vylomeninou vyznamenal. A koho jinýho taky poslat do oběhu, že? Já měl sice jako jedinej snížený známky z chování, jenže ve zbytku klasifikovaných okruhů jsem třídní průměr zvyšoval. Butrus byl taky syčák, avšak potácející se tehdy těsně nad hranicí reparátu, toho by nechtěli ani zadarmo. A pak možná ještě Putňoch, akorát ten byl blbej, avšak fyzicky schopnej, přičemž (přesně do doby podání přihlášek na střední školu) tvrdil, že půjde na vojáka. Tzn. prémie, takových se nezbavuje. Butrus časem pobral snad i rozum, Marian si taky už zuby fixkama nebarví, ti oba loni na třídním srazu byli. Putňoch ne, páč je mrtvej. Na vojáka nešel (vzdor nátlaku šesti lampiónů a výchovné poradkyně, jen si tak nechal zvednout průměr z 3-4 na 2-3). Vyučil se v Královopolské, pak prodával zeleninu, jezdil s trolejbusem a pak se uchlastal.

Jo, ale to jsem odbočil ...

Takže Spolehlivej Marcel povídal, že na některý vůbec nemaj kontakty. Třeba, jako jim přišli právě na poslední jeden nebo dva roky, takoví zoufalci, kterejma z jakési zrušené školy šíbovali tam a zpátky. Jakejsi Matlafous, Pecloud nebo třeba pomatenej Lážo Farkas, kterej někde nakradl digitálky a tvrdil, že mu je dali ufoni. On avšak ani tak nehlal, on ty ufony ale fakt všude viděl. Dneska je, pokud vím, v blázinci. Z tohohle kvarteta zbejvá akorát jakejsi Kadel Horác, toho ale známe, ten pracuje jako popík a chodí na golf.

Takhle v úterý mi pak volá jakejsi maník, zkusím po paměti tlumočit:

"Co je?"

"Dobrý den, tady je Luboš Pecloud od firmy Kopírky super hyper. Já převzal agendu po panu UžNevímJak a chtěl bych se s vámi sejít, na naši dřívější spolupráci navázat a krátce vám naši firmu představit."

"Mno, to nevidím moc růžově. Ona žádná moc spolupráce nebyla. Nicméně firmu si pamatuju velice dobře, vy jste měli tu prezentaci, jak tam bylo pak to pečený prase. Jenže my od vás momentálně nic nekoupíme, vaši kategorii strojů bychom sice potřebovali, ale se stávajícím stavebním řešením budovy - všude schody - to nevidím jako reálné. Jednu menší jsme koupili od našeho dodavatele Ládíčka Kopíráčka a až budeme něco potřebovat, ozveme se vám sami. Takhle bysme se jenom oba obírali o čas. Ale představit, představit ... jakže jste říkal, že se to jmenujete?"

"Luboš Pecloud. Že se známe ze základky, co?"

Což samozřejmě radikálně změnilo situaci, nechal jsem se pozvat na jakousi firemní prezentaci spojenou s rautem - a s Pecloudem. Dáme řeč.

Hehe. Tedy jsem mu zatepla nabonzoval jejich třídní sraz, zavolal Spolehlivýmu Marcelovi a dal mu na Peclouda číslo.

V pátek mi pak Pecloud volá uprostřed přestřelky ...

... jo, aha, já zapomněl ... to už su vlastně na Ořechově jakožto válečný reportér ...

Pátek je jako už tradičně vyhrazen pro kolonu historických vozidel (tentokrát v trochu menším stylu) po okolních vesnicích - tentokrát Dolní Kounice, Hrušovany u Brna a Holasice. Tam už jsme před několika rokama byli, ve všech, ona ta akce podle jakéhosi schématu cykluje, aby nikam nejezdili rok co rok, páč by to místní obyvatelstvo přestalo bavit. Nechodili by se na to koukat furt a nenacpávali by Wehrmacht a Waffen SS (a po skončení vždy pietního aktu u pomníčku nějakými zbytky i Rusy) koláčkama. Což by bylo chmurné. Pročež je to každej pes, ehm, každej rok jiná ves. A zase za pár let se tam vrátíme.

Tentokrát nedojel historický autobus. Ne, že by nechtěl. Ba i vyjel. Odkudsi. Což bylo asi tak všechno. Pročež byla nouze o místo, což jsem kupříkladu já vyřešil obratem tak, že jsem si nechal přidělit do auta parťáka - Vitalije, fotografa z ruského ministerstva obrany - a vyrazil po vlastní ose, někdy za kolonou, někdy před kolonou, abychom to měli všechno v merku, ale hlavně abychom nepřišli o nějaké žrádlo.

V Hrušovanech u Brna bylo připraveno takové menší ozvláštnění - tam si Němci rozbili tábor a Rusové je při příjezdu kolony smetli jak malinu. Něco postříleli, něco ubili pažbama, zbytek odvedli do zajetí - s rukama nad hlavou šourem k nádraží a pak zpátky k polní kuchyni na guláš. A aby Němci viděli, jaký to vždycky je, když se pustěj do pohoštění dřív, než Rusové dostanou rozchod, už jim tentokrát na oplátku tu vězeňskou stravu Rusáci vyjídali z kotle před nosem.

Jo, a v tuhle dobu mi při přestřelce v Hrušovanech volá ten Pecloud, že na třídní sraz nepřijde, neboť se mu posral a poblil pitomek. A furt nechápe, proč mu říkám, že já na žádnej třídní sraz nejdu, že to není můj třídní sraz (ačkoli ano, byli jsme spolu na školním vejletě, jenomže to byly namixovaný třídy), ať volá Spolehlivýmu Marcelovi.

No jestli to nemají jednodušší ti nudní, kteří celou základní školní docházku chodili do jedné třídy (myšleno skupinu, nikoli osmkrát do jednoho ročníku)?



Celá galerie Ořechova 2009 zde ...

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 23.04.2009 ... Resuscitace Poděsky ...

Poděsce v úterý zkolabovala zelená příšera. Tedy auto. Baterka. Chcípla. Ta baterka. Nikoli Poděska.

Demontoval jsem baterku, odvezl baterku, vzal nabíječku, nabil baterku. Dnes uzmul baterku, změřil baterku, namontoval baterku.

Jako první pokus - jestli chcípne zas, je možno dedukovat dále.

To by jeden neřekl, jak je taková Poděska spolehlivá a dochvilná, když něco potřebuje.



Autoportrét v zrcadle si umí udělat každej kokot. Co takhle v pípě?

Vodkaz nafurt

Středa, 22.04.2009 ... Pohoda Samson ...

Naordinoval jsem nám na středu kultůru. Avšak kultůru vyšší, než je běžný středeční průměr, tedy hospoda nebo golfík nebo hospoda a golfík se slepejšama.

Kultůry vyšší je nám třeba, pročež jsme s Ťapinkou vyrazili na koncert Jaroslava Samsona Lenka.

Zajímavé, na jeho koncertech mi přijde pořád stejná pohoda ...

... ačkoli na tom posledním jeho sólovém, na kterém jsem byl, byl jsem ještě se spolužákem Držkou Česílkem. Což moh bejt rok tak 1990. 1991 možná.

Nic se nezměnilo. A jelikož si nepamatuju tak docela přesně, jak takovej Samson před dvaceti rokama vypadal, řek bych, že vypadá taky furt stejně.

Prostě: U nás v ulici bydlel pan Svoboda, že se pořád smál, měl přezdívku Pohoda ...


Vodkaz nafurt

Úterý, 21.04.2009 ... Gumy ...

Objednal jsem si sadu letních pneumatik. Vím, trochu pozdě, ačkoli já je vlastně objednal včas, akorát můj model v mém rozměru měl (předem avizované) dva týdny zpoždění. Zkrátka mi je dneska měli přivézt do práce.

Poučen kýmsi moudrým, nechávám si všechno zboží rozvážené spedičními službami vozit do práce. Pak se nemusíme s dodávkářem nikde honit, na ouřadě su buď přímo já, případně Tlustej Vratočuč Gauner tam až na drobné výboje za potravou sedí prakticky celej den, nechám u něj prachy, on převezme a mně předá. Či v případě většího objemu, než je krabice od bot, nechá ležet před kukaní a alespoň ukáže otylou rukou.

Stejně tak dneska - měli dovézt, ráno zavolali, řidiče jsem zpravil ve smyslu "buď já nebo Gauner", ten ještě zaplesal, že "pána znám, s tím často spolupracuju", chudák.

Takto mi posléze volal Gauner na sekretariát, an jsem tam lemtal kafe.

Nadskočil jsem, s radostným výskotem proběhl z kuchyňky přes vlastní sekretariát a upaloval si převzít úžasné letní pneu.

Pravda, z jiného úhlu pohledu ... třeba té volené zástupičky lidu, jež si tam právě přebírala z přihrádky jakási lidosprávní lejstra a kterou jsem nikdy předtím neviděl ... ano, mohlo by to vypadat tak, že z kuchyně vyběhne šílenec, málem ji povalí (si taky nesmí přebírat počtu tak potichu), zařve jí do ksichtu "GUMÝÝÝ" a s nadšeným hýkáním (přičemž málem vyvalí futra) zase zmizí za rohem.

Mno, upřímně, když pak odcházela, zatímco já ještě stál u Gaunerovny před komínkem pneumatik, koukala na mne tak trochu úkosem a mám pocit, že i úkrok stranou učinila.


Urobil jsem si kratší procházku:


A zase jedno z povolání, které by mne ohromně bavilo.
Hned, jak mne přejdou počítače, budu se muset po něčem podobném poohlédnout:

Vodkaz nafurt

Pondělí, 20.04.2009 ... Co se v mládí naučíš ...

Potkal jsem ve staré známé trafice starého známého. Což by nebylo až tak nic divného. Ani fakt, že na opačné straně pultu. Jde-li o starou známou trafiku, logicky bývají i na druhé straně pultu staří známí, v tomto případě však spíše staré známé. A to staré jak délkou známosti, tak samy o sobě, tak i délkou služebního poměru k trafice. Tohle byl starý známý, avšak mladý, nezaměstnaný, ačkoli zaměstnaný. Tedy známý déle, než znám trafiku, mladší než já (a asi o polovinu než trafikantky) a ne zaměstnaný v trafice, nýbrž externista.

Sakra se do toho motám. Trafiky zaměstnávají externisty, že? Outsourcing, ne?

Houby s octem leda, někdy i bez.

Prostě maník z vojny, který má jako lokální marketingový guru zločinného tabákového koncernu na starost přilehlé trafiky. Že jim cpe úplatky, akční zboží, teď momentálně svítící stojánek na cigarety. Tedy prozatím nesvítící, právě se jej snažil přinutit k funkci.

Jakýsi zas takový fták, Papagáj, pamatuju ho jako svobodníka asi. Velitel družstva na přijímači, převzal třetí družstvo druhé čety po předchozím svobodníku Kalinovi, který se z nich nervově zhroutil. Což se, pravda, zase ani tolik nedivím, jelikož vím, co za mnou v třetí brázdě při nástupu stálo za výkvěty.

Zrovna se pídil po kleštích, neb potřeboval přizpůsobit jakýsi šlauch elektrický.

"Dámy, nemáte tady kombinačky?"

"No, ééé, takový špatný, ještě kdoví kde ..."

Mlčky jsem sáhnul k opasku a z příslušné sumky vylovil svoje McGyverovské kleště.

"Hezký. Co vy všechno nemáte?"

"Však jste nás to sami učili, ne? Voják se stará, voják má. Aneb mladý voják - hotový kouzelník."

Mi to přišlo jakési takové v ten moment příznačné ...


Vodkaz nafurt

Neděle, 19.04.2009

Vodkaz nafurt

Sobota, 18.04.2009 ... Egi manuálem ...

Škandál, škandál, Egi přistižen při manuální práci !!!

Věc se měla tak - Marťan nám loni vcelku aktivně pomáhal stěhovat. Strávil na tom mnoho dní, jen sem tam za párek a pivo. Což jej ctí.

Na revanš si připravil úkol - prý mu mám pomoct vykopat na jeho chatě pařez.

Popořádku: Marťan prý má chatu. Prý u Jedovnic. Už to hovoří za své. Mikroregion. Kurvárna. Ale dejme tomu. Prostě vypráví zkazky, že tam chatu má. Již o ní obšírně vypráví mnoho a mnoho let. Donedávna jsem Marťanovu chatu považoval za něco jako Yettiho - všichni o ní slyšeli, nikdo (nikdo důvěryhodný) ji neviděl. Jednou tam v těch končinách byla s ním Ťapinka pro pilu. Už ta přišla s báchorkou, že jest tam kdesi chata, z níž Marťan uloupil pilu.

Tak u této virtuální chaty se měli skvít virtuální pařezy.

Marťan je prý s bráchou vždy ve volných chvílích vykopává. Asi fajn zábava. Jeho bráchu jsem taky nikdy neviděl. Božena Němcová by zbledla závistí.

Avšak: Marťan tedy pojal myšlénku, že já mu jakýsi mimořádně obtížný pařez vykopu. Neb oni (on a brácha, případně on a jiní nedůvěryhodní divní lidé) kopou s veškerým úsilím jeden až dva pařezy za víkend, já bych možná mohl jeden za víkend, když se budu velmi snažit, kterak on při stěhování, vykopat sám.

Později, měsíc před aktem, přišel Marťan se zprávou, že jako asistent se zcela dobrovolně přihlásil pan Lotus. Střízliv nebyl.

A k dovršení všeho se na poslední chvíli prý přidala Poděska, která pojala velkolepé plány, jak celou pařezorubeckou výpravu zásobí potravinami z vlastní provenience. Plány jala po několika dvojitých whiskách.

V den "D" (po částečném vystřízlivění) Poděsku plány opustily. Odůvodnění: Marťan jí prý neřekl, že je to akce na dva dny. Oni mají s Lotusem dohromady jen jeden spacák.

Avšak ještě dopoledne vzdal i Lotus. Neboť prý mají v práci mimořádnou poradu. V pět odpoledne. Hehe. Na poště. V třídírně balíků. Jo jo. Pochopitelně. Ledva mu Marťan našel autobusový spoj, kterým by poradu i po pařezech hravě zvládnul, přeložili jim nečekaně poradu na třetí. Pracovat u státní pošty je inu řehole.

Pročež jsme vyrazili pouze ve třech - já, Marťan a Ťapinka. V rozšířeném kádru by bylo možno připočíst ještě psy.

Dlužno tedy podotknout, že ano - existuje v katastru obce Jedovnice chata, od níž má Marťan klíče, očividně se v ní vyzná a dokáže s ní jaksi disponovat. Čili to asi bude jeho chata. Pokud je mi známo, zdědil ji a (ač je veskrze obyvatelná) ve volných chvílích ji zkulturňuje.

Pařezy, hmm ...

Já čekal stoleté lípy, přitom ten prioritní, to byl takový srandovní pařízek. No, až tak srandovní zase nebyl, ale že by bylo kvůli tomu zapotřebí takových scén ... Prý ten jeden je nadlidský úkol. Hehe.

Ťapinku jsme poslali, ehm, hledat geocache, Marťana jsem si nechal k ruce a pustil jsem se hrdě do práce. Za dvě a půl hodiny byl první pařez venku. Pche.

Druhý jsem trochu podcenil, tipoval jsem hodinku až hodinku a půl, ve skutečnosti jsem se s ním sral už druhou hodinu, podhrabal, jal se podsekávat (první byl sranda listnáč, tohle byl smrk s mohutným kořenem směrem dolů). Ťapinka se vrátila a obejdovali tam oba.

Nakonec jsem nervově nevydržel a poslal je do, ehm, ještě hledat geocache s tím, že já po dobu jejich nepřítomnosti, aha, do Rudic jsem je poslal hledat geocache, tedy po dobu jejich dvouhodinové nepřítomnosti si s pařezem poradím. Ledva odešli, za sedm minut vzteklého jebání sekerou byl venku pařez taky.

Zbytek volného času jsem ležérně strávil před chatou čta si Rychlé Šípy.

Uznávám - večer a zčásti i v neděli mi dělalo menší problém zatnout pěsti. Ale plán splněn na 200%.


Egi manuálem a asistenční psi (předpokládám, že lze jako foto dne použít i případ, kdy jako dálkovou spoušť použiju Ťapinku):


Každý chvilku ... hrabe jinému jámu ...


Pařez, lochna, krumpáč, páčidlo ... babka dědka, pes páníčka ... (a dekující se Marťan).

Mírně obšírnější fotogalerie zde ...

Vodkaz nafurt

Pátek, 17.04.2009

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 16.04.2009

Vodkaz nafurt

Středa, 15.04.2009 ... Koncepční práce ...

Již nějakou dobu se hrabu v koncepci. Koncepce nám třeba. A do konce týdne v ní, jak to vypadá, pohroužen i budu.

To je zase práce pro práci ...

Podle jakéhosi zákona pocházejícího z brlohu bývalého Ministerstva Informatiky, jež svého času opravdu existovalo, než ho ministru Mlynářovi zrušili pod prdelí a on tam zůstal jako poslední točit se na židli, podle tohohle zákona má mít každý ouřad zhruba našeho typu vypracovanou Informační Koncepci. Ha ha. Moc vtipné.

Jestliže používáme třeba systém na evidenci zemědělských podnikatelů (obou dvou), musí být v koncepci napsáno, že používáme program na evidenci zemědělských podnikatelů. Tento zpracovává data evidence zemědělských podnikatelů. Jeho účelem je evidence zemědělských podnikatelů. Pokrývá agendu evidence zemědělských podnikatelů. Systém je v ostrém provozu. Žádné změny nejsou plánovány.

Teď trochu kecám, protože konkrétně tenhle systém tam být nemá, poněvadž je to sice systém, o který se v koncepci jedná, ale není mnou přímo spravovaný ani v lokálním měřítku. To byl jen ilustrační příklad (uvedl jsem ho tam omylem mezi deseti dalšíma, pak jsem tenhle a ještě jeden s ulehčením smazal).

Na takové pičoviny máme zrovna tak čas. Jo.

Osobně neznám nikoho, kdo by se na to donedávna nevysral.

Až pak se patrně v opilosti zaktivizoval jakýsi šulin, až ho vypátrám, hajzla, tak ho zabiju, začal se pídit a svoji koncepci z nudy s velkým humbukem sestavovat. S humbukem - rovná se začal obesílat jiné ouřady svými poznatky a hecovat do toho jejich tajemníka, který zpitomělý takovou stupiditou začal zase otravovat jiné tajemníky jiných ouřadů, ti se začali dotazovat dále, směrem nahoru i směrem dolů.

Výsledkem bylo krčení ramen vypočítavých techniků i Magorátu a ministerstva (dnes agenda spadá pod Ministerstvo Vnitra).

Jeden z nebožáků byl třeba PanáČek, informatik ouřadu U Rybníka, můj prodloužený drápek tamtéž. Toho s tím obtěžovali tak dlouho, až si ve spolupráci s jejich právníkem začali stav věcí ověřovat taky. Ministerstvo se nakonec pochlapilo a vydalo stanovisko, že za takové město má vypracovat koncepci výhradně Magorát. Magorát pravil, že si mají koncepci vypracovat i jednotlivé ouřady, neboť on jim pod prsty nevidí.

PanáČek váhal - vysrat se na to? Nevysrat? Zkoušel to i přípisem, že na to sere Egi (dva ouřady) plus další tři, kteří čekají, co Egi na to.

Jenže už to začínalo smrdět moc, už o tom hovořilo příliš mnoho lidí. Vysrat se na to dá ve vší tichosti, ale když do takového hovna rejpe dvacet třicet ouředníků, je to puch jak vod ropuch.

Naznal jsem, že nevysrat se na to. PanáČek nevysrat se na to dostal dokonce pokynem.

Poslal mi jakýsi vzorový takový elaborát s tím, že já ho přepracuju k obrazu našemu a pak dám ostatním k <Ctrl>+<C> a <Ctrl>+<V> takévyhotovení. Přepracovat v tomto případě znamená: napsat do toho aspoň něco. Změnit hlavičku, na titulní stranu dát znak. Důsledně vyházet všechny zmínky o periodických revizích a jakýchkoliv termínech. Ze zásady všechno spadá pouze pod informatika, od sepsání koncepce, přes její aktualizaci (případnou), opravy (dle potřeby), stanovení cílů (dle uvážení) a podobně. Pikantní byla formulace, kterak "kontrolu plnění koncepce z principu provádí jiný pracovník ...". Já se doseru. A kdo by to asi tak měl být? Řidič nebo vratočuč? Drahá Dráha z podatelny? Právnička Irma, která monitoru říká "televizór" a vlastnímu PC "motór"? Ať si vytáhnu kteréhokoliv veleducha z ouřadu, nikdo nepochopí víc než první odstavec (kontaktní údaje). Možná podepsat to do kolonky "schválení" může tajemník. Kategoricky vyškrtat všechny volené zástupce lidosprávy. Ti koneckonců o existenci takových dokumentů nemají mít ani tušení. Ještě by je to mohlo zajímat.

Moje Tasemnice naštěstí můj přístup plně schválila a dopilovala k dokonalosti. Vytisknout barevně (aspoň budu mít příležitost zapojit si novou barevnou laserovou tiskárnu), dát do kroužkové vazby. Strčit k ní do skříňky a fertig. A dál dělat mrtvý bróky. Kdyby se po tom (šance 0.001%) někdo nedejbože ptal, s údivem opáčíme: "Ale to jste neřekli, že vás to zajímá. My už to máme přece dávno vypracovaný." I v takovém případě je pouze zanedbatelná šance, že se do toho vůbec podívá. A i kdyby naše pojetí bylo špatné, na odhalení je šance v řádu biliardtin procenta. Pak ovšem stále můžeme tvrdit, že jsme se na to nevysrali, jenom některé dílčí partie ne zcela přesně pochopili.

Piča, to je ale zábava ...

Příště se zase budu věnovat raději antikoncepci.


Vodkaz nafurt

Úterý, 14.04.2009 ... Vykurvený sprejer ...

O půl jedné ráno, cestou s psama, všimnul jsem si jakéhosi klikyháku načmáraného na bílé stěně u vchodu. Ten tam ještě vpodvečer nebyl (klikyhák, vchod je tam čtyřicet let).

Stejnou rukou stejné matlaniny (určitě ne dýl jak nějaký den, možná stejný večer) na dalších.

Ani to možná, jak to vypadá, není sprejem, spíš jakousi jinou hajzlovinou. Jo, asi aby mi, zmrd, nemusel štěrchat plechovkou pod oknem.

Jak já bych rád jednoho takového vyhryze jednou dostal exemplárně do ruky ...


Vodkaz nafurt

Pondělí, 13.04.2009

Vodkaz nafurt

Neděle, 12.04.2009

Vodkaz nafurt

Velikonoce, 11.-13.04.2009 ... Cez kotáry dle Ťapinčiny GPS ...

Sobota, 11.04.2009

Konečně polevily všemožné hloupárny na všech stranách a vykejvali jsme se s Ťapinkou na první jarní nenároročný čundr.

Já udal směr (neprozřetelně nahlas), Ťapinka si podle toho vyhledala souřadnice tam příslušných geokrabiček. Já podle toho směr zkorigoval a mohli jsme jet.

V sobotu jsme chytli vlak někdy kolem jedenácté do Věžné. Odtam se vydali přes zříceniny Bukov a Mitrov do údolí Loučky (ano, pár kilometrů vedle už jsme se jedny Velikonoce u stejné říčky toulali). Tam jsme taky našli luxusní plácek na spaní - loučka u Loučky, ohniště, opodál několik hromad klacků - určeno po těžbě k zetlení, jako palivo naprosto skvostné.

Ještě tentýž večer jsme si odskočili do obce Strážek do hospody (a najít jednu cache), kde nám bylo ctí poznat život dnešní vesnické mládeže. Servírka se snažila přidělovat alkohol pouze těm, kteří vypadali, že je jim alespoň patnáct. Já proti nim mám ještě spisovný slovník. Vesele si navzájem (a zbytku hospody) líčili své sexuální zážitky, zahrnujíc v to i ostatní dvanáctileté vrstevníky. Zvláště pikantní pak bylo vyprávění jednoho z chlapců s hlasem ještě hrubě před počátkem mutace, kterak "kdybyste vychlastali to, co já včera, poblili byste matce koberec taky". Inu, křováci.

V noci Ťapinka trochu klepala kosu, ačkoli měla můj starý zimní spacák, pro který není -12 stupňů žádný vážný problém. Natož plus deset. Možná si měla třeba vzít tričko s dlouhým rukávem, pak by ji ten spacák nestudil. Já naproti tomu sežral hada, vzal si taky zimní spacák, po hodině jsem se vzbudil notně zapařený a zbytek noci spal v rozepnutém, jenom laxně přehozený.

Jo, tak mne napadá, když si vzpomenu na ráno - dá se nějak, aby to nebylo moc protizákonné, zakročit proti motorkářům v lese? Když ho čirou náhodou vezmu holí (nebo teleskopickým obuškem), tím bych mu přes polstrování kombinézy neměl moc ublížit a na hlavě má blembák, ne? A když mu hodím klíčky do potoka, mělo by se to obejít bez zranění. Taková jako zlatá střední cesta. Mají vůbec dnešní enduro-motocykly ještě klíčky (nezbytné) k zapalování? Ví třeba pan Groula?

Druhý den jsme pokročili křížem krážem přes údolí říčky Libochovky. Ťapinka se v rámci geocachingu i koupala. Ona tomu tedy říkala brodění, ale já považuju to, při čem si namočím genitálie, už za plnotučnou koupel. Ještě, že mne nechtěla do těchto aktivit zatahovat. Já čekal v klidu s batohem pod hlavou na břehu a hlídal, aby se psům přespříliš nezalíbila opodál ležící chcíplá ondatra.

Večer jsme se "ubytovali" kdesi kus za vsí Heřmanov. Když jsem tam k chatařům šel pro vodu na pití, nedokázali pochopit, jak TEĎ někdo může spát ve stanu. V tom mají pravdu, nemít psy, spali bychom bez stanu. Pche. Ťapince jsem půjčil svoje dlouhé triko a vida, bylo po stuzení spacákem.

V pondělí jsme už jenom (přes tři nebo čtyři "kešky") zamířili do Ořechova (toho u Křižanova). Cestou jsem si vzpomněl na Velikonoce a formálně Ťapinku několikrát přetáhl u cesty sebranou smrkovou větví.

V Ořechově byla vcelku prima hospoda. To je minulý čas. Možná lépe napsat - bývala. Tak patnáct let zpátky ještě určitě. Motorest na hlavní silnici, který má zavřeno ve svátek v 15:00, to už vyžaduje značně vykoumaný podnikatelský záměr. Pak si budou stěžovat, že jako OSVČ živoří a že živnostníkům nepřeje finanční krize. Čuráci.

Toť asi vše. Jestli jsme ušli všehovšudy 35 km? Nenáročné, oddychové. Co Ťapinka projezdila celou zimu na darmošlapu, šplhá po kopcích jako srnka.

Vlaková zastávka Brno-Lesná se začíná osvědčovat.


Vodkaz nafurt

Pátek, 10.04.2009 ... Hidden and dangerous ...

Strom před domem, přímo před balkónem, tady už byl. Kosák na keři před domem, vedle stromu před domem, ten tady už taky byl.

Kosák nelenil. Kosák si vybudoval hnízdo na větvi stomu před domem. Tedy pár metrů od balkónu. A jaksi se tam šmrdolí. Já bych tak řekl, že se chystá na vejce, jestli na nich už nesedí.

To bude zas radosti v chudé chaloupce. To bude zas řevu, pokud se jim podaří něco vysedět a to něco nevyskáče zas z hnízda a nerozplácá se o chodník (to už tu bylo taky ostatně).

Abych se naspal do zásoby.


A doplnil jsem těch pár fotek z dírkoaparátu Zenit ...


Vodkaz nafurt

Čtvtek, 09.04.2009

Vodkaz nafurt

Středa, 08.04.2009

Vodkaz nafurt

Úterý, 07.04.2009

(Kdybyste se ptali, co je to za hrůzu, sám nevím. Mne to docela vyděsilo. Asi je to umění.)

Vodkaz nafurt

Pondělí, 06.04.2009 ... Obrazový doprovod víkendu ...

Vezmu to velmi stručně - omezím se na obrazovou část, a sice použiju digitalizované obrazy sobotní, což není opomenutí nebo zaplácávání, takto jsem s tím dopředu počítal.

Jedna ukázka z dírkoaparátu Zenit:

Jestli se mi bude v dohledné době chtít, udělám ze zbytku galerii.


A slibovaný Butrus s psékem Ritou cca v letech 1985-1988, prostě někdy mezi tím:

Fakt, fotka kompozičně na hovno, technicky na hovno, ale to poselství ...

Jestli to poselství Butrus zjistí, tak mne zabije - možná (ne)jmenovitě někteří by mu to nemuseli hned ze startu naprášit, že?

Jo, a jestli mne zabije jednou nebo dvakrát - pro srovnání Butrus dnes ...

Vodkaz nafurt

Neděle, 05.04.2009 ... Časová smyčka ...

Harpagon Spojka prý nekompromisně zavedl systém "cash & carry" nebo tedy přinejmenším "cash & bier".

Zatím to vesele fungovalo tak, že největší zoufalci vesele pili v létě na dluh, který pak přes půjčky od lichvářských firem přes zimu spláceli. Ale asi se to Harpagonovi v nemocnici nějak rozleželo.

Pročež takový zoufalec MéďaBéďa prý už od čtvrtka nemá žízeň. Pozitivní efekt nového sytému.

Jsem zvědav, jak dlouho vydrží. Vlastně oba - systém i MéďaBéďa.

Marťan se holedbal, že jestli chceme porazit, klidně přijde na golf. Přišel, já mu natrh prdel a zase jsme šli. Já říkal, že má pro letošní sezónu s vítězstvíma vybráno.


Ještě včera k tomu vyvolávání ...

Chtěl jsem jenom zkusit cívku z tanku (pro blbé - vývojnice). Vlastně ani nevím, co jsem chtěl zkoušet. Očividně se hýbala, zapomenout navíjení filmu asi taky nejde. Zkrátka jsem, možná spíš tak mimoděk, vytáhl ze šuplete jeden starý negativ a zkusil cvičně kousek namotat do té cívky.

Jo, ze šuplete - to šuple obsahující především negativy a vlastnoručně vyvolávané diapozitivy je tady prakticky "odjakživa". No, takových 25 let určitě. To tady bylo, já se pak odstěhoval, patnáct let bydlel jinde ... vrátil jsem se a šuple je tu pořád (pravda, dodneška nechápu, kam mi zmizely čtyři cívky Super8 filmu z prváku z hor, ale to je jiná historka).

Čili z tohodle šuplete jsem na tu zkoušku vytáhl namátkou jeden starý film. Jak už jsem říkal - vyzkoušel jsem si, co jsem potřeboval ... a pak na to tak koukám ... co na tom vlastně je? Civím, civím, pak jsem si i lupu vzal ... Nějaký harant s malým bílým psem ... opravuju, koukám na negativ, harant s malým černým psem ...

Butrus !!

Spolužák Butrus a jeho bejvalá čubička Rita. Na tom snímku může bejt Butrusovi tak 12 let. Já si přesně pamatuju i to tričko, co tam má na sobě. Jak pohled do minulosti.

Já to prostě vzal, po vyvolání fotek z dírkoaparátu jsem založil tenhle negativ a udělal Butrusovi aspoň tři fotky 13x18: dvakrát on se psem a jednou hodně nekvalitně, ale přece jenom rozpoznatelný pes samotný. A že mu to dneska předám. Přes dvacet let stará fotka, čerstvě vyvolaná, hehe. Určitě ji už kdysi měl, ve fotokroužku jsem ho určitě nechal si to udělat. Ale kdoví, jestli vůbec nějakou takovou má ještě i dneska ...

Dneska Butrusovi volám. Nic. Nedostupný. Tak si říkám, že se za ním cestou na golfík stavím, zkusit zazvonit, třeba je doma a nechce, aby ho zákazníci (má živnost) otravovali o víkendu. Prd doma. Přímo u nás na ulici skotačí s haranťaty (vlastními) na hřišti.

Měl jsem pravdu. Čuměl. Jak bacil do lékárny. To bych řek, že sice dělal hrdinu, že takovýho vošklivýho spratka, jak je na snímku, nemůže ukázat ani svojí manželce, ale bylo vidět, že je celkem naměkko. A prý z tohoto období takřka žádnou fotku nemá, máti mu to při nějakém úklidu zlikvidovala. A ani neví, jestli má fotku toho čokla Rity - vzato nezúčastněně, třeba uznat, že to byl monstrózně pitomej pes, ale přeci jenom jeho pes.

Tak to se mi, hádám, povedlo.




A tohle je ta popisovaná poslední varianta dírkofoťáku - modifikovaný Zenit-B.

Vodkaz nafurt

Sobota, 04.04.2009 ... High-tech zrcadlová dírkokomora ...

Přerušil jsem dočasně práci na digitální dírkové komoře. Vy tedy možná ani nevíte, že jsem začal. Mám někde v minulém měsíci snímek rozebraného foťáku Olympus Camedia C-2100 UltraZoom (jenom jsem ho ještě nestačil dát na web a ani nevím, jestli to stihnu dneska). Ano, toho, nad kterým se mi otřepala na vodě mokrá čuba. Nebo jsem s ním někde ještě navíc křápl. Či zrovna v tu dobu sešel stářím. Nebo kombinace všech tří faktorů, vím já? Každopádně po tomto incidentu přestal fotit. Nó, vlastně skoro ...

Fotil. Na, tuším, 30-50 metrů, pokud jste vytáhli zoom na 50% a zapnuli režim makro. Pro práci krajně nevhodné. Oprava nerentabilní a s velkou pravděpodobností i nemožná.

Začal jsem rozebírat s tím, že z toho vykostím objektiv a nahradím dírkou. Zatím jsem z toho vykutal cca 50 šroubků, svině pořád drží pohromadě. Na tři šroufky se strženým šlicem si musím vyrobit špeciální šroubovák (což se mi právě pekelně nechce). Jak se naseru, křapnu s tím do křa s celým.

Nicméně jsem nelenil a přešel zatím na high-tech cameru obscuru analogovou. Na film, ze starého fotoaparátu. Původně jsem chtěl vykostit jednu už beztak polorozsypanou Viliju Avto, avšak zjistil jsem, že ta nemá čas B ani místo pro připojení drátěné spoušti. Tedy zakoupil jsem na Aukru jednu starou nostalgickou zrcadlovku Zenit-B bez objektivu (a pro případ nouze ještě jednu Smenu 8M, tu tady sice mám, možná dvě, ale nechtěl jsem je obětovat, tak jsem na rozborku pro sichr za pár korun - asi 40 - sehnal další, ačkoli na ni třeba ani nedojde). Zenit se zatím osvědčil.

Místo objektivu jsem osadil dírku - zadařilo se mi dokonce vyrobit cca 0.4 mm metodou špendlíkovou.

To je skutečně až přetechnizované. Kinofilm to žere, můžete udělat několik snímků po sobě, aniž byste mezi tím museli na hajzl měnit fotocitlivý materiál, dá se to dát na stativ a drátěnkou ovládat na dálku. Ba dokonce - jak je to zrcadlovka - občas je i něco málo vidět hledáčkem. Pravda, pouze za předpokladu, že se díváte ze stínu na bílou zeď na prudkém slunci, ohraničenou dvěma sousedními tmavými budovami. A zaryjete si očnici hledáčku až do bulvy. Pak vidíte světlejší stín. Matně. Uprostřed. Lepší je to nechat opět na náhodě.

Expozice 2-6 sekund.

Ne, nezanevřel jsem na krabici. Beru to jako další pokus. Na dírkobedničku papundeklovou (či více variant) ještě v létě samozřejmě dojde.

Ťapinka šla někam lovit krabičky (ne, opravdu ne kravičky), já se vypravil na hřbitov. Ne lovit, ale dát tam aspoň svíčku a vyházet stará kvítka a věnce, jaksi už nemám, na koho bych to hodil.

Při té příležitosti jsem cestou zpátky prošel křížem (opravdu jen křížem, nikoli křížem-krážem) město a vycvakal skoro celý kinofilm. No, kecám, sedm snímků mi zabrala napřed expoziční zkouška, pak kus osvícený novým zakládáním, pár jsem jich uvalil už na hřbitově jako hokuspokus, tak do města mi zbyla taková dvacítka. Možná ani ne. Počítat se mi to nechce.

A večer došla další epizoda - vyvolávání. Negativ, usušit, zavřít se do koupelny, pozitivy. Zvětšeniny. Normálně na zvětšováku a tak.

Zvětšovák, tank, leštičku (ještě nevím, nakolik funkční), maskovací rámeček a podobně jsem dostal od PraPetry po dědečkovi ještě spolu s nějakým dalším, doposud neutříděným příslušenstvím (žárovky, nějaká divná řezačka a další směsný herberk). A vaničky, ke kterým ještě ovšem nemám rozumné pinzety. To je dobrý základ. S tím už se dá něco podnikat. Expoziční hodiny jsem koupil taktéž na Aukru.

Dovybavil jsem se chemií a papíry.

A právě večer zmizel na několik hodin v koupelně. Jéžiš, to vám je tak bezva zábava. Sedíte, exponujete, přehazujete mokrou fotku z misky do misky. Úchvatné.

Někomu v sobotu bytem voní bábovka, někomu negativní vývojka Fomadon.

Výsledek na použitou technologii vynikající (v dohledné době nascannuji a pochlubím se, pochopitelně).



Todle jsem vždycky chtěl doma, už jako malej harant. No, zaplaťpánbůh, aspoň na starý kolena.
Kdybyste někdo, čirou náhodou, našli doma zbytečné pinzety, vaničky nebo třeba ostřicí lupu pod zvětšovák, dejte vědět.

Vodkaz nafurt

Pátek, 03.04.2009

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 02.04.2009

Vodkaz nafurt

Středa, 01.04.2009 ... Účet, licence a nakonec velká prohra ...

Založil jsem pro nás s Ťapinkou, jakožto pro správné manžele, rodinný bankovní účet.

Akorát nevím, jestli jsem neudělal klíčovou chybu, že jsem k němu Ťapince udělil dispoziční právo.


Kometa přece jen koupila extraligovou licenci.

Ode dneška mne můžete titulovat "fotograf extraligového hokeje". Oslovovat mne můžete: "Vaše blahorodí".

Ale ať to přemítám, jak to přemítám, extraliga je pěkná věc ... pro mne je však klíčové, ve které přestávce mám fotit nějaké doprovodné pokémonoviny a ve které si můžu jít zakouřit.


Jinak: Hurá, Harpagon Spojka konečně na druhý pokus otevřel.

Slepejš Marťan se holedbal, jak nám hned na úvod vypráší kožuchy. A ... takyže jo. 38:49:49.

Čímž má, doufám, pro letošní sezónu vybráno.

Letošní zimu obrostli choroši a lišejníky nejen v lokále zazimovaní zoufalci Šóší, Pivouk a MéďaBéďa, ale i lavičky u drah:

Vodkaz nafurt

 

A pokaváď má někdo extra zájem a nemá toho eště plný zuby, může si zavzpomínat na "starší zlatý časy":

04 / 2013, 03 / 2013, 02 / 2013, 01 / 2013, 12 / 2012, 11 / 2012, 10 / 2012, 09 / 2012, 08 / 2012, 07 / 2012, 06 / 2012, 05 / 2012, 04 / 2012, 03 / 2012, 02 / 2012, 01 / 2012, 10 / 2011, 09 / 2011, 08 / 2011, 07 / 2011, 06 / 2011, 05 / 2011, 04 / 2011, 03 / 2011, 02 / 2011, 01 / 2011, 12 / 2010, 11 / 2010, 10 / 2010, 09 / 2010, 08 / 2010, 07 / 2010, 06 / 2010, 05 / 2010, 04 / 2010, 03 / 2010, 02 / 2010, 01 / 2010, 12 / 2009, 11 / 2009, 10 / 2009, 09 / 2009, 08 / 2009, 07 / 2009, 06 / 2009, 05 / 2009, 04 / 2009, 03 / 2009, 02 / 2009, 01 / 2009, 07-12 / 2008, 06 / 2008, 05 / 2008, 04 / 2008, 03 / 2008, 02 / 2008, 01 / 2008, 12 / 2007, 11 / 2007, 10 / 2007, 09 / 2007, 08 / 2007, 07 / 2007, 06 / 2007, 05 / 2007, 04 / 2007, 03 / 2007, 02 / 2007, 01 / 2007, 12 / 2006, 11 / 2006, 10 / 2006, 09 / 2006, 08 / 2006, 07 / 2006, 06 / 2006, 05 / 2006, 04 / 2006, 03 / 2006, 02 / 2006, 01 / 2006, 12 / 2005, 11 / 2005, 10 / 2005, 09 / 2005, 08 / 2005, 07 / 2005, 06 / 2005, 05 / 2005, 04 / 2005, 03 / 2005, 02 / 2005, 01 / 2005, 12 / 2004, 11 / 2004, 10 / 2004, 09 / 2004, 08 / 2004, 07 / 2004, 06 / 2004, 05 / 2004, 04 / 2004, 03 / 2004, 02 / 2004, 01 / 2004, 12 / 2003, 11 / 2003, 10 / 2003, 09 / 2003, 08 / 2003, 07 / 2003, 06 / 2003, 05 / 2003, 04 / 2003, 03 / 2003, 02 / 2003, 01 / 2003, 12 / 2002, 11 / 2002, 10 / 2002, 09 / 2002, 08 / 2002