Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?
Tímdlenc zpátky na titulní stranu.
EGIHO DENÍK
Březen 2011

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)



Aktualita:



Čtvrtek, 31.03.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Princezna je v dobrých rukou ...

Já samozřejmě již notnou dobu provádím nařízenou inventarizaci, už jsem se o tom zmiňoval. Nenáročně, tak, aby mi to vyšlo, neb mám stanovený pevný časový rámec, jenž nelze přelézt ani podlézt. Je to práce pro práci a směřující pouze k mému vypruzení, ale je to rozkaz, pročež třeba jej splnit.

Jedna poněkud zarážející a mírně zneklidňující věc: už když po návratu z "dovolené" jsem si byl v kanclu (kde mezitím pučmidrát Fiškus mi stihl vyměnit klíče) pro židli, rádio, hrnek a propisku, pochopitelně jsem zjistil, že tam jaksi chybí jeden počítač. Můj. Docela klíčová mašinka. Dlouho, dlouho jsem dumal, kde asi tak může být.

Nevím, který den to přesně bylo, kdy jsem došel na inventarizaci kanclu, nějak touhle dobou ...

"... počítač, disk, řadič, dva počítače staré ... jeden počítač ukradeno ..."

"Jak ukradeno?" zacvaká evidentně Fiškusovi.

"Bylo tu, není tu. Když jsem odcházel na dovolenou, byl tady a fungoval. Za tvého působení zmizel. Jelikož mi nikdo nic nehlásil, předpokládám, že byl asi ukraden."

"Ne ... to, to ... to né. Ten je u Irmy." dobrou metódu jsem zvolil.

"Jak - u Irmy?"

"No u Irmy, ve skříni. Schovanej."

Jo takdle, u právničky Irmy, ve skříni, schovanej. To asi přede mnou, ne? Zajímavé, tuze zajímavé. A že když jsem koukal u Irmy a zapisoval si, co tam má ona, že mi i na přímý dotaz odpověděla, že žádnou další výpočetní techniku tam nemá. Chm chm.

Počítač sem, počítač tam. Že za ty roky tam mám i nějakou tu soukromou drobnost, to vem čert. Nejde o nic tajnýho. V mezičase onlajn podaný daňový přiznání, sem tam fragment milostné korespondence, detaily a pičoviny.

Horší je to třeba s jinými daty ...

On je počítač a počítač, že? Některé - většina - jsou počítače běžné. Ty vem čert. Tam nemají kaj jaké pičoviny co dělat. Pak jsou ovšem taky počítače podléhající zvláštnímu režimu, se kterými musí být zacházeno podle určitých pravidel. A to je třeba? Překvápko? Třeba ten můj, že? Který se stará o zálohy. Že? O zálohy čeho? O zálohy všeho. A ono všechno je co? Všechno je to, co podléhá speciálnímu zacházení podle zákona.

Zajímalo mne svýho času - a já to taky postupem doby zjistím - na základě čeho se tam rejpali v technice ti olini z oné firmy Olinofar nebo jak. Tam bych si na ně posvítil. Jak to pochází z líhně Pyjavice a Malé Šéfové z ODS a vazby směřují na zkrachovalá kasina, docela bych se obával svěřit tomu mírnyxtýrnyx výpočetní techniku státní správy. To se ale teprve uvidí.

Ovšem tohle je skutečná perla.

Co k tomu pučmidráta vedlo, to nevím.

Ale jen tak se sebrat a dát jakési právničce k dispozici fyzické nosiče se zálohami veškerých osobních údajů všech občanů města? A citlivých údajů? Matričních záznamů? Informací o sociálech a asociálech? O nájemnících obecních bytů a jejich spolunájemnících? (Jo, tohle bylo tenkrát přesně to, co tolik zajímalo inspektora z ÚOOÚ - kdo má k těmto datům mj. fyzický přístup).

To si docela troufá jak Fiškus, tak i Irma.

Chtě nechtě - to jsou věci, které nějaké takové právničce nepatří do ruky ani omylem.

Zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů

§ 13
(1) Správce a zpracovatel jsou povinni přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k neoprávněnému nebo nahodilému přístupu k osobním údajům, k jejich změně, zničení či ztrátě, neoprávněným přenosům, k jejich jinému neoprávněnému zpracování, jakož i k jinému zneužití osobních údajů. Tato povinnost platí i po ukončení zpracování osobních údajů.
(2) Správce nebo zpracovatel je povinen zpracovat a dokumentovat přijatá a provedená technicko-organizační opatření k zajištění ochrany osobních údajů v souladu se zákonem a jinými právními předpisy.
(3) V rámci opatření podle odstavce 1 správce nebo zpracovatel posuzuje rizika týkající se
      a) plnění pokynů pro zpracování osobních údajů osobami, které mají bezprostřední přístup k osobním údajům,
      b) zabránění neoprávněným osobám přistupovat k osobním údajům a k prostředkům pro jejich zpracování,
      c) zabránění neoprávněnému čtení, vytváření, kopírování, přenosu, úpravě či vymazání záznamů obsahujících osobní údaje a
      d) opatření, která umožní určit a ověřit, komu byly osobní údaje předány.
(4) V oblasti automatizovaného zpracování osobních údajů je správce nebo zpracovatel v rámci opatření podle odstavce 1 povinen také
      a) zajistit, aby systémy pro automatizovaná zpracování osobních údajů používaly pouze oprávněné osoby,
      b) zajistit, aby fyzické osoby oprávněné k používání systémů pro automatizovaná zpracování osobních údajů měly přístup pouze k osobním údajům odpovídajícím oprávnění těchto osob, a to na základě zvláštních uživatelských oprávnění zřízených výlučně pro tyto osoby,
      c) pořizovat elektronické záznamy, které umožní určit a ověřit, kdy, kým a z jakého důvodu byly osobní údaje zaznamenány nebo jinak zpracovány, a
      d) zabránit neoprávněnému přístupu k datovým nosičům.

No, jednoho by při trošce fantazie skoro až zajímalo, jak zabránit neoprávněnému přístupu k datovým nosičům, pokud Irma pracovnu občas používá pro své soukromé podnikatelské aktivity, či pokud si Irma v pracovně pořádá narozeninové glgačky (tentokrát tedy mimo pracovní dobu, dlužno podotknout) a veselice, za účasti osob různých záznamů ve stranických a podnikatelských dokumentech, jakož i trestních rejstřících.

Že právničce Irmě nedochází právní aspekty jejího jednání, to není nic překvapivého. Ostatně nepřekvapí to ani u pučmidráta s jeho kvalifikací "střední školy správců sítě" a praxí podavače v supermarketu.

Nicméně si poměrně troufají, za takovéto jednání jsou v zákoně statisícové až pětimilionové pálky.

A chraň je Pánbůh, aby tím někomu vznikla nějaká ta újma. Na to pak pamatuje už i Trestní zákoník:

§ 180 Neoprávněné nakládání s osobními údaji
(1) Kdo, byť i z nedbalosti, neoprávněně zveřejní, sdělí, zpřístupní, jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje, které byly o jiném shromážděné v souvislosti s výkonem veřejné moci, a způsobí tím vážnou újmu na právech nebo oprávněných zájmech osoby, jíž se osobní údaje týkají, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta nebo zákazem činnosti.

Pro Fiškuse dárek podle pasáže "zpřístupní", pro Irmu v pasáži "si přisvojí".

Ale to už jsme hluboko v hypotetických úvahách, že? Komu by mohla vzniknout újma, když s fyzickými nosiči nakládá bez jakéhokoliv dohledu Irma? Prověřený kádr, ceněný i Velkým Šéfem Šlapadlem především (či výhradně) pro svoji hypertrofovanou loajalitu, známou z jiných příběhů též v podání "Stoupa je nejlepší v plazení a je měkký pod nohy".

Pročež v klidu zvostávejte. Ke znepokojení není sebemenší důvod.

Princezna je v dobrých rukou. Princezna je v dobrých rukou krále Miroslava.

A jste-li jedním ze skoro půl milionu ovčanů Statutárního města Šalingrad?

Vaše osobní a citlivé údaje jsou v dobrých rukou. Vaše osobní a citlivé údaje jsou v dobrých rukou dobré právničky Irmy. Možná i ve více dobrých rukou, hehe. Čím víc dobrých ruk, tím líp, ne?


Poslední domácí zápas sezóny
Kometa - Kladno 5:4


Více foto ze zápasu zde ...

Vodkaz nafurt

Středa, 30.03.2011 ... Koumesovo vyvážení ...

Drží u nás nocleh Těžký Paranoik s kamarádem Míšou, mladým vynálezcem a koumesem.

Nicméně mladý vynálezce a koumes Míša brejlí na zvětšeniny z Zeisse, volně ložené po obýváku, a znalecky kýve:

"Hmm, má to dobrý vyvážení bílé."

Bože, ti parchantíci jsou ale fakt strašní volové.



Pracovní nasazení. Ale vpravo již vidíte fragment činnosti - inventarizace.
Ono to fakt vypadá jako vysněné povolání, sedět a nemít a nesmět co dělat. Po čtrnácti dnech to začne bejt vopruz.
O to sice Pyjavici a Irmě jde. By mne zajímalo, jestli otlaky na patách mohou být brány jako pracovní úraz.
Ale já fikaně prokládám četbu deseti řádky denně, pět před obědem, pět po-o. Kampak na nás vyžírky a křivky.

Vodkaz nafurt

Úterý, 29.03.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Zdržovačka ...

... aneb žádný spěch a velká sračka.

Pyjavice byla obviněna z trestného činu zpronevěry. Jenže proti tomu podává zase stížnost. Se jí to jakože nelíbí nebo co.

No jo, to je její právo, jako ostatně každého kriminálníka. Však ony ty mlýny zaberou, co na tom, jestli je bude ještě chvilku ukecávat. Kde by jinej zabral na přiznání a účinnou lítost, cuká se a šprajcuje. To už je taková nátura.

A přitom dneska je tak krásně, dneska by to šlo ...



Igráčci, vole ...

Vodkaz nafurt

Pondělí, 28.03.2011 ... Lidospráva - vopruz vobyčajný ...

Poměrně zajímavé je, že ženské se mi vždycky touží dostat pod spodní prádlo, vždycky chtějí vidět, co mám pod oblečením. A když jim to ukážu, koukají s votevřenou hubou ...

Když už na ouřadě Pyjavice neví, čím lidi nasrat, vymyslí si povinnou prohlídku u závodní lékařky. Úmyslně to ovšem vyjímám z cyklu "Cos shnilého v lidosprávě", neboť to tentokrát není ani šikana, zlodějina, spolčení s mafií či jiná zvrhlá a Pyjavicí oblibovaná kratochvíle, nýbrž vopruz prostý a neokecatelný.

Taková závodní lékařka, jak lze z různých zdrojů vyrozumět, je instituce, která potvrzuje, zda daný zaměstnanec je schopen vykonávat dané zaměstnání. A zaměstnavatel může (nevím, jestli dokonce nemusí) nařídit periodické prohlídky. Vím, že kolegové už tam lozili dříve, já tam ovšem poctivě nebyl nikdy. Vždycky se mi to nějak krylo se sérií kupříkladu sportovních prohlídek, pročež, pokud jsem byl řízen normálními lidmi, nebylo třeba mne honit extra k další doktorce, aby zkoumala, zda jsem schopen sedět u počítače, když jsem ve volném čase způsobilý skákat z létadla, že? A ještě za to utrácet ouřadové peníze.

To bylo za toho normálního vedení ...

Takže letos tam prostě musím.

U běžné praktické doktorky Zorky jsem si vyzvedl výpis z dokumentace. A zaplatil za to kilo a to mi připomíná, že paragon na to mám ještě pořád v peněžence. Přece to nebudu platit já, když to chce ouřad, ne?

No a tak jsem namakal k závodní lékařce (samozřejmě v téže budově jako ouřad, nicméně s propustkou).

Já ji znám, dokonce jsem asi třikrát byl v té ordinaci - dvakrát jí spravit telefon a jednou si půjčit náplast. Zdravíme se třeba na ulici. A tak.

Tedy paní mastičkářka chvíli kouká do papírů, opíše si něco z onoho výpisu. A zkoumá, co by na mně asi tak mohla zkoumat, neb když jsem si byl pro výpis, prozkoumala na mně doktorka Zorka, nadšená, že jí pacient ještě žije, všechny běžné tělesné funkce.

"Hmm, no, kolik měříte?"

"Sto devadesát dva až sto devadesát pět, podle toho, kdo mě měří. Nejčastěji se shodnou na sto devadesáti třech centimetrech."

"A kolik vážíte?"

"Bůh suď. Kolem sedmdesáti kilo. Možná pětasedmdesát. A taky jak kdy. Nebo úplně jinak."

"Řidičský průkaz máte?"

"Mám."

"Tak já nevím, vy napohled i podle papírů vypadáte zdravej. Víte co, já vám třeba změřím tlak."

Omotá mi ruku takovým tym nafukovacím sráčem, tím origoš, s balónkem a naslouchátkem v uších. Tlak mám jakejsi, na přímej dotaz prej přesně takovej, jak má bejt. Já si to vážně nepamatuju dýl jak tejden, kolik by to tak mělo správně dělat. Ale dycky říkaj, že moc dobrý, no.

"Asi si ještě vyhrňte tričko, já si vás teda ještě aspoň poslechnu."

S takovou zradou jsem moc nepočítal. Ale chce vyhrnout, tak vyhrnu.

"Vy máte pistoli?" ani to nevypadá jako údiv, ale pak nechápu, proč se ptá, když pažbu vidí, ne?

"Hm. Mám, no. Jako každej spořádanej občan. Vy jste chtěla, abych vyhrnoval."

"To jsme tady jako takhle chráněný, ano?"

"Při troše fantazie a vhodné konstelaci by se to aj tak dalo brát. Však jste se ptala jenom na řidičský průkaz. Já mám jako každej slušnej člověk ještě zbrojní průkaz, parašutistickej průkaz a novinářskej průkaz. Na všechny snad mimo toho posledního su prohlídnutej durchmarš."

Čímž končí moje epizoda prohlídky závodní lékařkou a jsem seznán schopným výkonu povolání správce sítě.



Konečně jsem se dostal aspoň k tomu, abych svého nového přírůstka vyfotografoval.
To je, prosím, von. Parádník, ne?

Vodkaz nafurt

Neděle, 27.03.2011

Vodkaz nafurt

Sobota, 26.03.2011 ... Allora starožitná ...

Nějak si průběžně dopisuju s Allorou. Ona má asi porád výčitky, že nám prodala zadušený barák.

Ba, a na to jsem dočista zapomněl jak na smrť, jsem jim v jejich kapitálistické hogofogo realitní kanceláři kdysi v tejdnu držel přednášku. Fakt, jakože fýdbek, pyčo. Makléřští poslouchaj, já jim povídám, jak jsem vnímal jejich spolupráci při realitním obchodu. Někteří si i poznámky činí. To jsem ještě nežral.

Obecně jde o takové to, že když mi pan Rucháček volá v pravý poledne a já obědvám, volá mi další poledne, já zase obědvám a su nevrlej, že když mi bude volat obden zase v poledne, lze důvodně předpokládat, že budu, svině nenažraná, zcela netradičně obědvat, pročež už budu pomalu nasranej. Alois Brudík. Rrrrrr. A že když se domluvíme, že tedy zavolá za půl hodiny, myslím tím za půl hodiny, což je v dnešní době zhruba okolo třiceti minut. Ne sto dvacet. Když říkám za půl hodiny, vím, proč to říkám, neboť tuším, že za hodinu už budu mít zcela jiné jednání, pročež budu nasranej jak pes. A jim jsem ledacos prominul, neboť jsou to přes veškerá protivenství pořád spíš kamarádi, ale třeba ta vařbuchta z prvního pokusu na tyhle své obdobné eskapády dojela. Tamtu první vyhlídnutou chajdu si může koupit sama a nechat se tam těma červama ze stropu třeba sežrat.

No bezva atrakce to byla. Když koupím ještě tři čtyři chudé chaloupky, můžu se rekvalifikovat na školitele realitních makléřů. A vydávat jim certifikáty ve dvou kopiích, z nichž jednu si zavěsí nad pracovní stůl ve vozdobným rámečku, druhou nad postel. Nevím proč. To je jejich problém ostatně.

Jo, ale vo tom jsem jakože zas nechtěl ... to jenom při dopisování po Skype Al-Roura nějak okrajově zmínila.

Já pro obveselení nadhodil historku, jak s mým novým starým fotoaparátem jsem kouzlil PraPetře na svatbě, jak jsem byl tázán na jeho retrovost.

Allora přišla s dechberoucí myšlénkou: "To chcu taky."

Hmm, no, jasně, no. Řeči se vedou, vývojka teče ... K čemu by jí takovej krám byl, že?

Jasně, mít takovou hezkou a podlachněníhodnou hračku. Otlapkávat, vystavit si někde jako dekoraci. Dejme tomu.

A taky fotografovat.

Cože?

Vopravdu. On to byl asi dvouhodinový noční psaný "rozhovor", ze kterého vyplynulo v kostce následující: Allora se nadchla. To je první předpoklad a nejsem si tak docela jist, jestli je to jako dobře nebo jako špatně. Chce starožitný foťák typu "měcháč". Bude s ním fotit, bude si vyvolávat fotky. Sic ne asi furt a dlouhodobě, ale prostě příležitostně. Zkusí si to. Dokáže to a dokáže si to. Bude si s fotoaparátem hrát a bude ho mít ráda. Tak to postupně vyplynulo. Sama se rozohnila, sama se nahecovala. A já jí to, pěkně prosím, vymlouval. Poměrně marně ovšem. Pěkně, pičo, pěkně.

Úskalí to má pouze několik.

Že nemá nejmenší ponětí o manuálním ovládání fotoaparátu? Ne, to není stylovej digiťák, jenž má pouze režim "auto", možná s drobnou korekcí pro fajnšmekry mezi mudly. Vcelku dokáže pochopit, že zoom tomu funguje tak, že si popojde padesát metrů dopředu nebo dozadu. Ale citlivost, clona a čas? Neví. Zeptá se. Koho? Mne v prvé řadě, později na nějakou podružnost třeba manžela Bobeše. Dobře, ale to se zatím naučil každej debil.

O tom, že fotografie se vyvolávají pomocí chemikálií, o tom už přinejmenším slyšela. Nikdy neviděla. Zeptá se. Nechá se naučit. Prioritně samozřejmě ode mne. Bobeš přinejhorším zaskočí. To ale taky ještě jde, mně se to hezky mluví, ale mám furt pocit, že podle papírku jakejs takejs výsledek z toho může vydolovat i šimpanz.

Mám takovej pocit, že jsem přesto, že já to schytám z první, Bobešovi poměrně solidně nasral do hnízda. Inu, však si to zaslouží, je to gauner.

Na opatrný dotaz ovšem Allora vece, že Bobeš už dumá, zda u rodičů nezbylo nějaké vybavení z fotokomory. Aha.

Ale hlavní problém, který spatřuju ve svém omezeném rozhledu já: u Allory jsem nikdy nezaregistroval žádnou formu návalů trpělivosti. Že si s něčím ráda hraje, to jo, to jsem si i povšimnul. A že se občas nadchne pro kdejakou pičovinu. Ale jak jsem to cítil - pičovina musí dávat okamžité výsledky. Nemusí být perfektní, nemusí být přesvědčivé. Ale musí být hmatatelné nebo viditelné v reálném čase. Tak jsem to vždycky u ní vnímal. Při vší úctě si ji nedokážu představit, jak fotí na obyčejný film. Den, dva, tři, týden. Aniž by měla ponětí, jak to dopadne. Jak potmě na hazlu navíjí negativ do vývojnice aka tanku, štěrchá s tím a čeká, objeví-li se na filmovém pásu vůbec něco. Kterak dřepí při červené bludičce někde nad vanou na štokrdleti poté, co hodinu míchala chemii, zírá do potemnělé misky s vývojkou a zkoumá, rýsuje-li se snímek (na druhou stranu, udělám-li tady střih, dokážu si představit, co by se dělo, rýsoval-li by se).

Leč Allora trvá na svém. Spřádá plány, žadoní o asistenci, já z těch písmen (pořád ještě "hovoříme" po textové části Skypu) cítím to pevné předsevzetí. Povídá mi své oblíbené historky o mamutech.

Už jsem říkal to svoje: "Kdo chce kam ..."?

Chceš to, máš to mít.

Ve dvě nad ránem docházíme v plánování k závěru: v dohledné době vynajdu někde na Aukru nebo v podobných kalných vodách obdobný přístroj. S měchem, to je podmínka. Začneme od píky. Vynecháme takový ty pokročilý levely, jako je zvětšovák a spol. To možná později. Spousta tychdle měchuřin je na formát 6x9 cm. Allora si zkusí jako první krok udělat kontaktní kopie. Nafotí film, vyvolá negativ a naseká si z toho tyhle miniatury. Ony taky vypadají tuze romanticky. Pod mým laskavým metodickým vedením. Já tím získám materiál na historky. A pak můžeme mudrovat dál. Jestli ji to nepřejde v téhle fázi, nebe budiž mně i Bobšovi milostivo.

Takže máme leitmotiv několika následných týdnů.

Bohužel to vnímám tak, že se zašprajcovala a fakt to s tím mamutem myslí sichr. Jsem žádostiv.

A ostatně: pořád je tu ta naděje, že ji to za dva měsíce přestane bavit a celý mi to hodí na hlavu, což by mělo taky cosi do sebe, che.



Tohle jsou třeba moje pokusy z obdobné technologie ze čtvrtka.

Vodkaz nafurt

Pátek, 25.03.2011

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 24.03.2011 ... Paní PraPetra ...

Tak se nám vdala PraPetra. Zíráte? Jestli tvrdíte, že ne, tak kecáte. Zíral i já, a to jsem si zvyk od ní a s ní na ledacos.

No jo, jenomže na takovou svatbu (a moderně i na registrovaný partnerství) musej bejt dva, že? A kde vzít a nekrást? Nebo klidně krást, ale kde, kurva, vzít?

Našel se. Ke každýmu zámku někde koluje klíč. To se tak v knihách praví. Velkoryse pomíjím ten šajsdrek, co jsem ho dva roky zpátky pílil ve sklepě. K tomu se klíč radš utopil někde v kanále, než by jím mělo v tom zámku bejt kroucený. Kdo dlouho vybírá, poradí se se svým lékárníkem. A je krtek v díře.

S PraPetrou se oženil její poslední divný objev, Miroslav. Ten, co místo "jahody" říká "zemní medvědi". Už tu o něm byla řeč.

Přitom se jednalo o relativně krátkou známost, a to ho ještě PraPetra před náma notnou dobu schovávala, abysme jí ho nepřeplašili. Mrcha. Postupně vyplynula na povrch informace, že v případě Zemního Medvěda jde o manželství čtvrté, plus mínus. Z hovoru v prosinci nějak vyplynulo, že je takový sběratel poměrně zoufalých existencí. Nabyl jsem dojem, že on se tím baví. Ožení se s nějakou kuriozitou, chvíli pobyde, následně se nechá exkomunikovat ze společné domácnosti a takřka zlynčovat, načež jde udělat radost další takové kuriozitě. Pocit to byl zčásti mylný, hovor s házením kufrů z balkónu šel kolem nějakých epizodních rolí. Co se manželek týče, dvě z jeho manželství skončila Miroslavovým spokojeným vdovectvím. Inu, schopného lékárníka, aby PraPetra pohledala.

Nicméně, a to je pravda, do každého dalšího manželství se Medvěd hrne s nadšením a vervou, to se dalo vypozorovat i tentokrát. Že je divnej, to jsem psal v jednom z úvodních odstavců v prosincovém pojednání.

Jo, a co já jako s tym?

Inu, já tam byl, jed, pil a hodoval, se praví v báchorkách, to ovšem samozřejmě do jisté míry taky, ale též jsem si to poctivě odpracoval. Napůl teda zatím.

Šlo o malý a ryze rodinný podnik bez větších estrád. Nejbližší příbuzenstvo, čímž myslím opravdu tak s bídou dvouciferný počet. A z toho ještě půlku činili Medvědovi potomci z dřívějších hokuspokusů (držím se spisovné mluvy, abych místo "potomek" nepoužil kupříkladu žertovného "pitomek", z čehož by mi logicky nechtěně vylezli "Medvědovi pitomci", což by v tomto případě nebyl účel a moh bysem bejt popotahován). Rodina, maminka, psék, děti, sporadicky jakejsi přítel jednoho ženského dítěte či co. A Ťapinka a já. Ťapinka jako svědkyně, odplata a pomsta za naši svatbu, já jako Ťapinčin doprovod a fotograf, abych nebyl zcela darmožroutem.

Že v době zpětného zápisu je to měsíc a půl a PraPetra furt nemá utříděné a zpracované fotky (vysypal jsem jí to z karty a zbytkem se kvůli vlastním problémům furt nemůžu prokousat), to je druhá věc a jsem vyvrhel.

Ale zpět do března ...

Já jsem si ještě nedávno koupil fotoaparát. Fakt koupil, jak jindy podobné milášššky dostávám z likvidovaných pozůstalostí apod. Nehorázné asi čtyři stovky mne stál. Zase jeden takovej s měchem, tentokrát na rozměr 6x4.5, z čehož se lépe činí pozitivní zvětšeniny později. Zeiss Ikon Nettar 510. Milá hračka.

V jeden moment, ještě před pěším odchodem ony dvě ulice k obřadnímu zámečku, jsem schoval svůj digitální kanón Canón, zašmátral v kapse a vylovil tohle. Vyklopil dvířka, vytáhl měch.

Míroslavův pitomek (v jednotném čísle lze žertovně užít) Mikuláš se zahleděl a povídá:

"To je dobrý. To je jako nějaký retro, jo?"

"Jasně, vole. To je retro. Retro originál. Retro 1934."

Mám pocit, že zvláště tyhlencty mladší ročníky jaksi nedokáží vstřebat myšlénku, že někdo vytáhne 70-80 let starý fotoaparát ... a jde s ním opravdu a navážno fotografovat. Hehe.

Ale jinak pohoda. Drobný incident, kdy bdělý vratočuč nehodlal do prostor obřadní síně vpustit pséka Úzkost, ač byla záležitost dopředu projednána s orgány kompetentními. Nakonec byl zaslouženě poslán do prdele, a to vratočuč, nikoli psék.

Šikování proběhlo hladce, co chcete taky řadit na deseti lidech, ne?

A pak hopem šupem, žádný velký sraní s budoucí mladou (hehe) paní, přišla jakási zastupičitelka či místostarostka, projevy a výlevy omezila na několik málo vět, PraPetra kejvla a zařvala na celý sál, že "Ano", až se křišťálový lustry rozhompaly, Zemní Medvěd Miroslav též hrdě přitakal, že tak teda "Ano". Bez vytáček a pokusů o útěk. Hrdina.

Následovala taková solidní žranice v putyce opět v pěším dosahu.

A na závěr córnutí šórem štatlem s návštěvou muzea strašidel (a prej to nebyla ani žádná akce ze Slevomatu). Přičemž nevěsta PraPetra to bude sic vehementně popírat, ale u vchodu byla pro jistotu opatřena cedulkou "Není součástí expozice".

Pěknej vejlet, ozaj.



Ačkoli to dost možná vypadá jako už úlek v muzeu strašidel, není tomu tak.
Jde o záběr přímo z obřadu, PraPetra klidně a vyrovnaně říká své životní "Ano".


Takhle si představím (viz v pozadí Ťapinka) roli svědkyně, která nečumí, kde co líce, ale spořádaně dohlíží,
kterak si PraPetra kroužkuje svůj zásadní úlovek. Tedy pro případ, kdyby chtěl tento zahnót kramle.


Inu, komorní akce si přesto uchovala některé tradiční prvky, jako kupříkladu křópání hlav
dortovým panďulákům. Sadistická tradice.

Vodkaz nafurt

Středa, 23.03.2011


Opět na České, nový brigádník se starou reklamou.

Vodkaz nafurt

Úterý, 22.03.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Chyba časoprostoru ...

Dostal jsem písemnou výtku, tedy upozornění na porušení pracovních povinností. Ne, to se neopakuju a nevracím do minulosti, to už zas.

Oč jde tentokrát?

Vzpomeňte, jak jsem psal k minulému čtvrtku, že jsem cestou na oběd potkal Pyjavici a docela mi to zkazilo chuť. Tak to je vono.

"Dne 17.03.2011 jste nezaznamenal přerušení pracovní doby do knihy docházky ani jste zde neuvedl důvod přerušení pracovní doby, ačkoliv jste podle Vašeho sdělení v době od 11:40 hod. do 12:10 hodin byl na obědě. Tím došlo z Vaší strany k porušení ... slovní vata, zákoník práce, chachá, Pracovní Neřád, blablabla ... a Příkazu Pyjavice 2/2011."

Jo, ona totiž zde brousila včera právnička Irma, dělala tuze útrpné grimasy, jak je jí to strašně proti srsti, jako právnička a kvalifikovaná anální alpinistka se umí skvěle přetvařovat, až by tomu jeden věřil, že Pyjavice se jí, coby vedoucí úseku Pyjavice (taky v tom máte bordel? osud.) táže, kdeže jsem byl v danou dobu, neb mne sháněla na jednání či co. Předpokládám, že sháněla na jednání, přesně si to nepamatuju, ale to je taková univerzální Pyjavičí lež. Vždycky chce jednat s tím, kdo tu není. Až tu je, jednat nechce.

To jsem z toho byl celý pondělí takovej demotivovanej, neboť už jsem zase věděl, co bude. Jeden jim s bídou odpoví na jeden jedovatý obsah žaludku, už ví, že na něj vyzvrací další. Někdy vás přepadne z toho trudnomyslnost a depréze. Sem tam závidím těm kolegyním, co z té pakárny na ouřadě musej šňupat Lexaurin. Pak jim to tak nepřijde.

Ale co? Vyhlásily mi boj, já ho místo očekávané kapitulace přijal. Z boje si nemůžete vybírat jenom to, co se vám líbí. Je jasné, že nepřítel, zvlášť pokud on tento boj rozpoutal veden svojí záští, zlodějskou povahou, zkurveným charakterem a oblibě v hajzlovském jednání, že vám bude strojit léčky a občas se mu povede i zdařilá ofenziva. Aby vás nasral a demoralizoval. Ale vzpomeňte na Ardeny ...

Z boje se neutíká. Shodou okolností jsem někdy v téhle době při analýze inventarizace hned po Křižácích přešel na životopis Karla Kryla, kde říká: "Pokud bys jednou ustoupil, musíš už couvat napořád."

Jak prdel na hrnec ...

Co jsem to jenom ...

Jo, takže abych se vrátil k tématu - poslední, co jsem slyšel za výklad, bylo stále ještě: "Zapisujte se, pokud někam jdete, kromě oběda." Někdo si servilně (nebo po špatných zkušenostech) zapisuje i ty obědy. Podrobně to asi řeší ten Příkaz Pyjavice 2/2011, tedy směrnice upravující pracovní dobu, její týdenní rozvržení a další upřesnění a náležitosti okolo.

Mňo ...

Zákoník práce:

§ 37 Informování o obsahu pracovního poměru
(1) Neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru; to platí i o změnách těchto údajů. Informace musí obsahovat
a) jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnance a název a sídlo zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení a adresu zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou,
b) bližší označení druhu a místa výkonu práce,
c) údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené,
d) údaj o výpovědních dobách,
e) údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení,
f) údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo platu, termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu,
g) údaj o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky zaměstnance, a označení účastníků těchto kolektivních smluv.

S Příkazem Pyjavice 2/2011 jsem byl seznámen právě onoho 17.03., dá se s trochou nadsázky říci, že i písemně. Dva a půl měsíce od vydání pamfletu. A hlavně: asi hodinu po mém návratu z onoho zločinného oběda.

Pominu pro teď porušení Zákoníku práce ze strany zaměstnavatele, o tom se nebudu handrkovat s dlouhodobým ethanolovým abúzem poškozenou Irmou, právničkou porušující právo v každém svém počinu, ani rychlokvašenou cikánoložkou Pyjavicí, o tom si budeme povídat jindy a jinde.

Ale fakt, že jsem kárán za to, že jsem porušil v 11:40 směrnici, se kterou jsem byl seznámen ve 13:00, to je hlína, jaká se může odehrát jen na Bažinách pod taktovkou ohromně chytrých lidí.


Vodkaz nafurt

Pondělí, 21.03.2011

Vodkaz nafurt

Neděle, 20.03.2011


Na chodbě domu vrzly dvéře, snad panička se tiše béře?
Dámy, jež nadávají na chlapy, kteří si dělají cestičky z oblečení od vchodových dveří (bunda) až k posteli (ponožky), nechť si laskavě povšimnou
množství a uspořádanosti dvé párů bot vlevo (pánské) a cca čtyř dvojic bot po zbytku místnosti (dámské).

Vodkaz nafurt

Sobota, 19.03.2011



Několik snímků z vyvolávání několika snímků z fotoaparátu Zorki 4.

Vodkaz nafurt

Pátek, 18.03.2011 ... U telefonu ...

Jak si to tak lódám šórem na hokej, míjím maníka, který z kapsy právě vylovil ječící mobil, přirazil si jej k hlavě a povídá: "... ano, dobrý večer, u telefonu."

Rozumím tomu zcela jasně - byl protistranou tázán, zda jest pan X.Y.

Ale ...

Nechápu to. Je to dnes ještě odůvodněné? Kdo jiný by to mohl být? Snad vyjma služebních sdílených mobilů nějakých dispečerů? Kolik takových je? A kolik lidí se stále ptá, s kým hovoří? Nebo jestli hovoří s panem Tímatím či paní Touatou? A kolik Těchatěch odpovídá: "Ano, u telefonu."

Dobrá, rozumím, exces se stane. Když nad tím tak přemýšlím, vzpomínám si, jak můj dávný kamarád pan Šamšulík neměl kam si poznamenat mé telefonní číslo. Napsal jsem mu jej propiskou na jeho vizitku, z druhé strany, s tím, že si to bude pamatovat, příležitostně opíše do notýsku. Pan Šamšulík si nemohl zapsat rovnou do mobilu, neboť tenkrát žádný neměl (a logicky jej neměl ani uvedený na vizitce). Jenže pan Šamšulík byl jelito, když s kýmsi smlouval pracovní obchod, zašmátral v kapse, pomysel si - "ejhle, vizitka". A dotyčnému ji dal.

Dotyčný později řkl sobě: "Hle, vizitka páně Šamšulíka. A mobilní číslo, zvlášť pro mne připsané rukou, ó, já význačný zákazník ...". A jal se telefonovati. A já pak jak vůl zírám na utržené sluchátko:

"Pan Dotyčný, dobrý den ..."

"Hm, Dotyčný? Neznám Dotyčný. Co byste rád?"

"Hé? No, tó, chmchm, já totiž sháním pana Šamšulíka."

"Prima. A proč, kurva, na mojem telefonu?"

Vysvětlilo se. Ale to byl opravdu ojedinělý případ. Dobře, pominu i ten, kdy si přednosta hospody nechal na vizitky natisknout mé číslo (dodnes nevím, byl-li přitom ožralý přednosta hospody či tiskař) a trvalo drahnou dobu, než se mu je povedlo stáhnout z oběhu, byv tlačen výhrůžkami, že v opačném případě začnu těm zájezdovým autobusům smyšlénky slibovat.

Ale vraťme se k onomu "u telefonu".

Podle mne jde o přežitek z dob, kdy telefon měl dosah a akční rádius omezený délkou šňůry. A byl zpravidla společný pro několikero osob. Osoby, bylo-li na telefon telefonováno, musely laskavě šoupat botky k aparátu. Pak, byl-li telefonující skutečně cíleným cílovým účastníkem hovoru, mohl odpovídat: "U telefonu." Neb byl u telefonu, on byl volán, on byl ten, kdo k přístroji přišel a nyní jej ovládal v jeho mateřském prostředí. Třeba na šifonéru. Tedy v mateřském prostředí přístroje. Na šifonéru dlel přístroj. Nikoli telefonista. Ačkoli ... No nic.

Dneska?

Dobře, chápu, může se stát, že není zcela jisté, kdy volající zná přímou totožnost volaného, ev. naopak. Ale jo, je to pravda. Může to tak být. Netřeba pánů Šamšulíků ani přednostů hospod. Stačí, aby měl volající třeba trochu nepořádek v kontaktech. Nepozná po hlasu. Nikdy se mnou nemluvil. Máme pro dva lidi jeden aparát. Při řízení dám na přijetí hovoru vyjekávající vehement nové manželce Ťapince, ta učiní první kontakt, já zastavím, převezmu zpět a onen se táže, zda už jsem skutečně ten, kterého toužil slyšet, či jde o další uzel v rodinném telefonním obvodu. To je jedno. Nebo se táže jak hňup z principu. Může též bejt.

Prostě oný volátor se ptá, zda já jsem onen, kterému volati chtěl.

A co já mám odpovědět?

Já k žádnému telefonu přece nepřišel. Nejsem já "u telefonu". Není hovor omezen lokací aparátu. Naopak, telefon chodí celou dobu se mnou, kam ťapkám já, tam se se mnou kenkle v mojí kapse.

A včíl poraďte. Co takovému člověku říct, aby to bylo přesné? Co třeba:

"Pan Egi?"

"Ano, telefon u mne."



Roman Erat upravuje švihácký vzhled (moderně: outfit, pyčo) Radka Dlouhého.
Nenechte se mýlit, není to při rozbruslení. To je uprostřed utkání.


Hokejisté Mladé Boleslavi se v Brně klaní i rolbě.
(Samozřejmě kecám: Michal Tvrdík si ještě o přestávce zkouší pohyb v upravené výstroji.)


Jeden z lapů Sasu Hoviho. Celkově dnes Kometa vs. Mladá Boleslav 3:2.
Více foto ze zápasu zde ...

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 17.03.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Stop papírování - golden edition ...

Cestou na oběd o půl dvanácté potkávám před ouřadem Pyjavici s Irmou. To by jeden nevěřil, jak mu to dokáže zkazit chuť. A to je nevidím naposledy ...


Kolem půl jedné jsem pak předvolán na sextretariát, kde jako první dostávám písemnou výtku za špatné plnění pracovních povinností.

Tam se hovoří o tom, že v době dovolené jsem se opakovaně připojil ze soukromého počítače do sítě ouřadu. Tento soukromý počítač je v tomto případě hodnocen jako HW a SW cizího původu. Pročež se do sítě ouřadu podle směrnice o používání počítačové sítě připojovat nesmí. Tak píše Pyjavice.

Někdy později jim na to spisuji odpověď. Směrnici o používání počítačové sítě poměrně znám, sám jsem ji psal. Ve smyslu:

1) Ano, správně. Jest zakázáno připojovat a vnášet do sítě ouřadu HW a SW cizího původu. Jest zakázáno v bodě 4, tedy "Práva a povinnosti uživatelů na útvarech". Ovšem před tím je ještě bod 3, který definuje "Práva a povinnosti správce IS (informačních systémů)." A tam nic o HW a SW cizího původu, pochopitelně, není. Pro blbé dále vysvětluju, že tyto dva body jsou buď/anebo, není jeden podmnožinou druhého (neb v takovém případě by kupř. správce nesměl do konfigurace počítačů dělat žádné zásahy, což i idiot - tedy až na Pyjavici - pochopí, že je pičovina). Buď jsem uživatel, pak do toho nesmím rejpat. Nebo správce, který ví, co si lajznout může a co ne, potřebuje občas použít počítač třeba svůj, zapůjčený, notebook nějakýho čičmundy od dodavatele, cokoliv. Na to je tam správce živen a k tomu je určen, aby tohle dokázal posoudit.

2) Ve formulaci "počítač je hodnocen" mi chybí klíčový větný člen a informace "kým-čím", neboť ve směrnici jasně stojí psáno a dáno, že kontrolou dodržování směrnice je pověřen správce IS s patřičnou aprobací, nikoli nějaká Pyjavice se švindlvzděláním o výchově Cikánů. Pročež nechápu, kde na tom dylina byla.


Z těch směrnic se tam jednou všici asi poserou. Teď zase zjistily, že už jedny směrnice popírají jiné směrnice, že mají staré verze směrnic, nové verze směrnic, nevyzná se v tom nikdo.

Znova opakuju: nejsem proti tomu, aby tyhle zbleby připitomělé kolovaly jenom v elektronické verzi. Ale nejde to tak, jak to mají pomatené Pyjavice s Irmou v palicích - že existuje sdílený adresář, kde je to všechno nasypáno dohromady, formát takovej nebo makovej, každá sextretářka, každá Irma si to můžou měnit a nikdo neví, co se tam děje za nekalosti (jako když směrnice, na kterou jsem údajně jakože v jejich chorých myslích narazil, má systémové datum až den po mojí stížnosti). Ano, může to být tak, že je sdílený adresář. Vyjmenované osoby tam mají právo vytvořit soubor. Nikdy ne modifikovat nebo smazat. Soubory jsou elektronicky podepsané, což zaručuje jejich původ (čas a osoba) a nezměněnost v čase. Verze se skládají za sebe, zůstávají předchozí varianty. A ti, jichž se konkrétní zvratek týká, jsou upozorněni na jeho existenci (mailem s vyžádaným potvrzením o přečtení). To by mohlo fungovat.

Leč to je nad jejich inteligenční kapacitu.

Proto vznikla podpisová a skoro petiční akce, kdy byl vypracován seznam směrnic a všichni musí podepsat, že se směrnicemi byli seznámeni.

A to já jsem nebyl.

Pyjavici může chytit vřed a mory.

V ten moment musí nová sextretářka paní Žlůvová mi ofotit všechny aktuální směrnice dle seznamu. Včetně jednacího řádu Zastupičitelstva, finančních operací na gultůrním domě a evakuačního a povodňového plánu. Zkrátka všechny směrnice, které potřebuju ke svojí práci.

Pyjavice tam lítá jak utrženej vagón a ještě kvoká na Irmu: "Jestli to pan kolega dneska nepodepíše, tak nemáš zítra dovolenou."

A protože já su za toho hodnýho, počkám si na asi dvě třetiny a jdu to Irmě podepsat s odůvodněním: "Jestli ti na tom visí dovolená, tak já už mám to, co potřebuju."

To loudí na Irmy tváři pokus o úsměv.

"Mně šlo hlavně o ten Vnitřní platový předpis a Příkaz Pyjavice o týdenním rozvržení pracovní doby. Takže jsem s tím byl seznámen dneska, 17.03.2011, pročež když s tím machrujete, proč jste mi zadržely prachy začátkem roku 2010, budete na to u soudu tázány."

A zas vypadá, nebožka, jak dyž ju vytáhnete z pětilitrovky vokurek.


Paradoxně jsem v tomto balíku získal další kopii "Organizačního řádu". Toho stejného, co včera. "Schváleno na zasedání Zrady 09.03.2011". V těch pár stech zhola zbytečnejch stránkách se to ztratí.

Smutné na tom jenom je, že se od toho včerejšího (co mám já a co mají všichni vedoucí odporů) liší.

Třeba sem tam v řádku, ale přece. Upravený dvě věty, který ovšem celýmu odstavci dávají zcela jinej smysl.

Mno, pěkně, pičo, pěkně. Už padělají i základní směrnici celýho ouřadu, od níž se odvíjí celé jeho fungování? No a? Však to stejně nikoho nezajímá, ne?

Asi jako by Parlament schválil nějakej vládní návrh zákona, pak se nějaká obdobná nudla šmudla lekla, jako "jéje, tady jsme to napsaly špatně" a prostě jim tam vyměnila stránku.

Ví vůbec Zrádní, co odhlasovali? Maj to v ruce? Jestli můj zdroj ze Zrady nekecá, tak vijou leda tak hrubé hovno. Tak výbušnej materiál se Zrádným do ruky nesmí dávat přece. Měli v programu, že o tom budou hlasovat, to jim musí stačit. Výtisk donesla Pyjavice, kdyby se třebas chtěli jako podívat, že by byla tak hodná a pučila jim to. Odhlasováno, šmitec. Úpravy do potřebné podoby se odehrají až potom. To už vo(s)lené zástupce ovčanů nemusí zajímat.

A sere to někoho? Na Bažinách? Buehehe, neblbněte, volové ...


Vodkaz nafurt

Středa, 16.03.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Stop papírování ...

Na zasedání Zrady minulý tejden byla přijata nová směrnice "Organizační řád". To je takovej zásadní řídící dokument celýho ouřadu.

Neboť ovšem já nemám přístup k tomu počítači, dostávám ho (Organizační řád, chraňpánbůh, aby počítač) od právničky Irmy na papíře. Vytištěnej. Proti podpisu.


Vodkaz nafurt

Úterý, 15.03.2011

(Šméčko. Už asi víte, jak se mi občas stane, že fotku dne někam zabordelím nebo ji prostě nestihnu.
Tohle mi tady z nedávna prosmrdělo a je mi líto to vyhodit.)

Vodkaz nafurt

Pondělí, 14.03.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Šprýmař ...

Abych trochu zpestřil život okolí, vymýšlím si už od nepaměti rozličné alternativní a mírně atypické pozdravy. Nedovedete si představit, jakou pozornost upoutáte, když přijdete na poradu vypočítavých techniků na Magorát a na plnou zasedačku od dveří zařvete: "Neztrácejte humor, i když máte tumor."

Nyní tedy namísto svého za poslední dobu mimořádně oblíbeného "Chvalte Pána a podávejte munici ..."

... používám hlasité a na širé okolí znějící ...

"Práci čest a defraudantům nádor !!"

Zajímavé, kolika lidem to přijde jako veselé. A ještě zajímavější, kolika ne. Éééé ... jestli dobře počítám, v té druhé skupině jsou asi tři.


Vodkaz nafurt

Neděle, 13.03.2011


Kometa - Kladno ... 3:0. Kometa zahajuje šňůru domácích vítězství (třech), aby později dostala právě od tohoto Kladna u nich sedmičku. Inu, tak.
Více foto ze zápasu zde ...

Vodkaz nafurt

Sobota, 12.03.2011

Vodkaz nafurt

Pátek, 11.03.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Tejden exilu za mnou ...

Někdy v tejdnu se vracím k pracovněprávnímu sporu o loni v březnu neprávem odebraný osobní příplatek.

Neboť se mj. má Zrada zabývat návrhem Pyjavice na angažmá advokátní kanceláře z okruhu kumpánů Radostného Ovana, komplice exVelkýho exŠéfa Kvakina, podávám jim ještě jednou pomocnou ruku a spisuju návrh na smír. Já su za toho hodnýho. Že jsem připraven iniciovat zastavení probíhajícího soudního řízení. Samozřejmě za předpokladu, že:

- mi budou zadržované prachy vyplaceny
- proplacení doposud vynaložených nákladů na právní pomoc
- písemné negace všech těch Pyjavice a Irmy smyšlených štvavých přípisů
- písemného uznání protiprávnosti jejich jednání.

Pyjavice si i přes tento návrh prosadí najmutí externí advokátní kanceláře s tím, že Irma nemůže jako spoluspisovatelka a spoluiniciátorka jejich jednání ouřad zastupovat, je podjatá (to je kulantně vyjádřeno), je moje přímá nadřízená (ano, už tak dva tejdny) a možná bude volána jako svědek. Svědek čeho? Ví Bůh. Furt stejná písnička. Já to vidím pořád tak, že je třeba se alespoň pokusit ty neobhajitelné ubožárny nějak okoulet a v neposlední řadě nasypat do volátka společnostem kolem mafie ODS.

Na můj návrh později Pyjavice písemně odpovídá, že nelze akceptovat, neboť "Vaše podmínky jsou pro mne nepřijatelné". Ne pro ouřad. Pro ni. Pro ni jsou nepřijatelné, ouřad to zaplatí. Protiprávní jednání se prý nestalo. Porušení smlouvy z jejich strany a porušení zákoníku práce v několika bodech, to jsou zanedbatelné detaily.


Taktéž, tuším, někdy v tomto tejdnu vychází tisková zpráva, že kvůli nesrovnalostem s dizertační prací rezignoval oblíbený německý ministr obrany.

Neoblíbenou (velmi taktní výraz) Pyjavici z bydla kvůli nesrovnalostem s diplomovou prací nikdo nedostane. Co taky ve štatlu, kde má obdobnej švindl i primeros.


Mám za sebou tejden analýzy inventarizace.

Jsem u druhého dílu Křižáků. Čte se to skvěle, jenom se musím občas vrátit na začátek souvětí (což může být i několik řádků), neboť v obratech typu: "... rytíř Matěj z Bohdance, jsa hrd na synovce ..." se chvílemi ztratím.

Konečně vím, kdo byl ten Vytautas Veliký (aka Vitold v polské verzi), po kterým je pojmenovanej kdejakej patník v Litvě. Tam stačí mít v dědině dvě ulice, můžete se vsadit, že jedna z nich bude "Vytauto iela".

Čas od času mi chybí takových třicet nebo padesát minut na časové ose, až se musím zajít zeptat do protější kanceláře Buchti a Budulínka, jestli jsem nechrápal nahlas.

Ono to zní jako velice prima džob, sedět sám někde zavřenej mimo dosah a nemít co dělat. A nesmět nic dělat. Ve skutečnosti je to poměrně únavné. Já mám týden za sebou a pět před sebou. Štěstí, že později budu muset napsat asi půl A4 denně. Příští tejden to ještě vydržím, ale pak budu taková vytržení z letargie potřebovat, onáč by mne mrdlo.


Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 10.03.2011

Vodkaz nafurt

Středa, 09.03.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Anna a Líza ...

Mám tedy určený úkol. V exilu s propiskou vypracovat "... inventarizaci výpočetní techniky, kopírek, telefonů a faxů. Do připravených formulářů." Do 15.04., bez možnosti odvolání. Tedy nejen, že nesmím termín překročit, ale ani podlézt. Od-do. Tečka.

Za první dva dny jsem provedl zevrubnou analýzu a došel k názoru, že tak zásadní úkol si vyžádá analýzu hloubkovou.

Připravené formuláře jsou hezké. Taková jakože tabulka. Zcela na piču provedením i výsledkem. Mám tajnej tip, kdo je připravoval, ale sichr to nevím. Prostě stejně širokej sloupeček na cenu (občas až pět číslic) stejně jako na x-slovnej anglickej název položky. To abych se pocvičil v ňahňání drobounkého písma.

Horší je zarážející fakt, že tam chybí třeba položka "lokace". Kde ten zasranej krám asi tak je. Nebo nadpis v záhlaví listu, o jakou místnost se jedná. Nic. Nula. Takže psát spojitě.

Jo, dá se domyslet, že by mohla existovat inventarizace třeba celýho města. V jednom fasciklu pohromadě a pátý přes devátý Magorát, v druhým takovej ouřad, makovej ouřad, polopolicajtárna i se všema revírama. Ale říkat inventarizace prostému soupisu všech položek ve všech budovách v rámci jednoho ouřadu do jedné hromady, to už vyžaduje značnou dávku drzosti. Inu, aspoň je jasně zřetelné, jakou má tato práce váhu.

Když zhruba odhanu počet položek a přepočítám na plat ochuzený o osobní příplatek, jenž je mi od ledna, jak jsem psal, protiprávně zadržován, docházím k částce kolem 100,- Kč za řádek. 25 za slovo. Bejt sloupkař nebo fejetonista, su se svou výřečností docela ve vatě. Jenom bych musel umět psát sloupky a fejetony, no.

Takhle může daňový poplatník jenom hořce zaplakat.

Poxté připomínám - já to nevymyslel. Je to příkaz Pyjavice z ODS, které nestačila šestnáctitisícová defraudace a třicetitisícová způsobená škoda za prověrku zabezpečení počítačové sítě.

Úkol je úkol.

Hloubkové analýze dám tak čtrnáct dní. A i potom budu muset s iniciativou šetřit, abych nakonec nestrádal.

Začnu analyzovat od Sienkiewicze. Ty Křižáky už se chystám přečíst dobrejch patnáct let. Možná sedmnáct. A podrobnej životopis Karla Kryla, půjčenej od Marčélla Heideláka. A jednu tetu Agathu. To pro úvodní fázi, to je na vrchu hromádky.



Zásadní inventarizační pomůcky. Během čtrnácti dnů budu muset obohatit o propisku, poznámkovej blok a připravené formuláře.

Vodkaz nafurt

Úterý, 08.03.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Audience ...

Nová doba.

Už nechodí zaměstnanec hacker-vyvrhel na audience za Velkým Šéfem, nýbrž Velkej Šéf za hackerem-vyvrhelem.

Jak už jsem naznačil: Velkýmu Šéfovi Šlapadlovi spadly šupiny z očí a zjistil, že s ním hrají levou ti, které považoval za nejbližší spojence. A možná naopak - ten, o kom dostával celou dobu filtrované informace jako o hajzlovi všech hajzlů, že by nemusel bejt až taková pakunda, jak o něm některé vykládají.

Zajímavé, už mne nemá za zbytečně paranoidního, když se mi nelíbí ušaté zdi (jen papundeklem odděleno od Pyjavice) v jeho pracovně, a spořádaně za mnou dusá do mého exilu.

Padneme si vřele kolem krku a máme se rádi až do smrti.

Kecám. Jak jinak ...

Ale jo. Z déle než hodinového rozhovoru rozumím tolik, že jemu jako Velkýmu Šéfovi se pranic nepozdává, když se jeho ouřad snaží podřízení z ODS omrdat o desetitisícové falešné kšefty pro kamarádíčky.

Když teď furt laju na ODS, je to především proto, že jsem se zrovna s touhle zločineckou partou právě střetl. S mafií sahající až bůhví kam. Nezapomeňme, že Šlapadlo je ze stáje "ve dne lhal, v noci krad, sociální demokrat". Avšak od doby, co jim u nás expirovala ta stará garnitura, je se socanama v rámci Bažin, paradoxně, nejlepší domluva, se mi zdá, byť jich znám blíže jenom vzorek, nevím, do jaké míry reprezentativní. Ale jo, bejvalej Malej Šéf Dolejzal taky nebyl k zahození. A ještě jsem měl možnost mluvit častěji s jedním nebo dvouma z té jejich nejnižší špičky (špička nejmenší buňky). Nebyl bych si myslel, že tohle někdy řeknu. Ale proti ODS ... Ačkoli zase z ODS je třeba taky Malej Šéf JuldaFulda. S tím asi budu mít pracovní střety a bitvy o jeho versus moje vize, ale třeba by se s ním mělo dát vyjít. Co tak pozoruju, má pěnu u huby, ledva mne vidí, ale pořád z toho mám dojem, že je to jenom šarmem mé osobnosti. Jsou i tací, co tvrdí, že máme hodně podobného, čímž taktně naráží na mé, ehm, občasné upřímné a ne diplomatické chování, jaké známe od řeznických psů a jiných milých tvorů. Od tohoto pohledu se ovšem dokáže JuldaFulda oprostit, jde-li o práci. Dojem. S těmahle dvouma by se mohlo dát vyjít.

Ale zpět k audienci ...

Šlapadlo se bude starat o svoji linii a mně nebude házet klacky pod nohy. Vpodstatě už mi to trestní oznámení asi nemá za zlé, neboť ke zlodějině prokazatelně došlo. Zbytek nechme policii.

Ono tam toho padlo ještě hodně a hodně a prošpikováno mojí tradiční bezelstnou rétorikou (aneb "Nemožete bét furt takové přizdisráč"), z čehož je furt nesvůj. Upřímně - moc se ani nedivím. Je to holt mladej kluk. Ale zase nemůžu popisovat všechno, poniváč by se to dalo považovat za rozhovor důvěrný. Se taky ptal hned ve futrech, jestli si ho nenahrávám. Cheche. Ne, nenahrával.

Jo, škaredý je, že třeba stojí o Irmu. Ne kvůli nějakým jejím zvláštním schopnostem, žádný nemá, ale podle Terryho Pratchetta: "Lepší starý známý nepřítel, než neznámý nový přítel." Irma to po vzoru hlodavců v mořeplavbě už po dobu mojí nepřítomnosti pochopila, hopká kolem něj, oprašuje mu smítka z klop a chodí si s ním šeptem počítat chybějící tonery. Zpívá píseň. Podle toho, kde to vypadá, že by se nějakou dobu mohl rozdávat chleba. Známe. Dobrá, má k tomu Velkej Šéf svůj důvod, já mu hračky brát nebudu. Mne zajímá "matka bradavice". Tu musíte vždycky vyříznout jako první. Ostatní nádorky buď přestanou svědit a vstřebají se, nebo už je vyškrábnete o poznání lépe.

Dobrá, řekněme, že Géza Šlapka získal dostatek kladných bodů, abych se rozhodl mu věřit. To je klíčové resumé našeho pokecu.

A to je to, o čem jsem říkal - nesuďte podle úvodních kapitol. Osoby mohou v průběhu děje změnit stranu.

A tuhle linii jsem poctivě držel a držím i na konci dubna - a aj hájím před kolegama, kteří třeba někteří nelibě nesou právě tu Irmu. Ale když si ji bude držet na řeťazu, aby neškodila lidem, ať si ji má.


Vodkaz nafurt

Pondělí, 07.03.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Hacker ...

Jdu si vyposlechnout, co jsem podle mínění zlodějů a defraudantů ukrutného asi tak provedl.

Pochopitelně už na mne na sextretariátu číhá Irma a vláčí mne spolu s Fiškusem k Pyjavici do pracovny.

Zde jsem stručně seznámen s nástinem situace: zhatil jsem plánovanou velkou zabezpečovací akci, kterou prováděla slovutná firma, cosi jako Orofar či kýho šlaka, degradoval jsem Fiškuse a vůbec jsem se zachoval proti všeckým pravidlům ohledně používání počítačové sítě, jak jsou popsány ve směrnici. Což samozřejmě není pravda, však jsem směrnici psal já, ale Pyjavice se svým rychlovzděláním s obskurní diplomkou o výchově Cikánů se tak domnívá. Vyvracet jí to nebudu.

Do zápisu z tého "porady" jim všem vespolek prozradím heslo správce na Novell, že to nýčko bude spravovat pučmidrát, a jsem vykázán do exilu.

Fiškus dělá takový ublížený ksichty, kníká: "Co ti k tomu mám říct?" a asi si myslí, že neznám jeho aktivní roli v tomto příběhu.

Exil ...

Mám dočasně stanoveno pracoviště v malé zasedačce na Stavebním Odporu, k velké radosti Stavebního Odporu. To je rozpačitý pocit, jak se říká. Oni tam rádi vidí mne, avšak neradi, když jim zabírám zasedačku pracně vybojovanou a jedinou použitelnou větší místnost. Během dvou dnů jsem tam ale jako doma, s podstrojováním kafíčky a pišingry.

V rámci mé pracovní náplně je mi stanoven úkol: během měsíce a půl provést inventarizaci výpočetní techniky, kopírek, telefonů a faxů. Do připravených formulářů. Samosebou, že tužkou.

Do očí mi to nikdo neřekne, ale po všem ouřadě je rozhlášen přísný zákaz mne pouštět k počítačům (což při inventarizaci ovšem musí každý porušit, byť jen maloučko, abych se podíval, co je to za krám). V praxi to znamená, že kdybych potřeboval, mám tam jakýkoliv počítač zcela jistě k dispozici. Nicméně se jim na to můžu co, Halík? Nicméně se jim na to můžu vysrat.

O trestním oznámení zatím ani slovo.

Tedy jsem zařazením správce počítačové sítě, momentálně avšak bez přístupu ke správě počítačové sítě. Bez přístupu k počítačové síti jako takové, vlastně i k počítačům ... jakož i k čemukoliv jinému, složitějšímu než fofrkonev nebo výtah. A to ty bedny nepřišly na to, že výtah je taky řízen mikroprocesorem, čemuž jsem upřímně rád, jinak bych jako tuze zlý hacker asi chodil pěšky, hehe.

Vzato kolem a kolem ... počítače, tiskárny, kopírky a telefony? To může bejt takovejch 200-300 kusů (nakonec se dostávám k číslu asi 290). Za měsíc a půl?

On to není tak špatnej úkol, zdá se. Bude potřeba jej prně důsledně analyzovat. A rozvrhnout. To abych pak nestrádal. Takový dva tejdny to určitě zabere.

Zcela nejhorší na tom je, že malá zasedačka je bejvalá Hejkalovna, přičemž při akci kulový blesk čili velké stěhování tam uvalili termostat od topení. Topí, ale málo. Je to tak na flanelovou košili.

Beru si ze své (dočasně tedy Fiškusovy) pracovny židli, propisku, hrnky na kafe a rádio.

Směle do toho.


Jistě, že jsem se obratem podíval na slovutnou firmu Orofar či kýho šlaka.

Mňo ...

O firmě se neví nic. Tedy jsou tací, co o ní ví. Znalec by je dokázal jistě i vyjmenovat. Jak se to dělalo v dětských soutěžích - stačil by na to asi jeden nádech a prsty na rukách. Žádné webové stránky, žádný kontakt rozumný, žádné reference. Pro koho udělali co dobrého? Jaké mají zkušenosti ze statutárního města?

Firma sídlí v jakési prdeli za Brnem. Nějaká díra po granátu kdesi u Rosic. Adresa: cosi jako "Ke družstvu", "Na návsi" či "U požární nádrže". Takňák.

Zajímavé je jen to, že majitel (celý jeden) má kromě této ještě druhé sro, z 50% vlastněné holdingem napojeným na zkrachovalá kasína. Jinak stále nula bodov.

Klíčové na tom asi bude, že jde o kamarádíčky Malé Šéfové Mařenkové. By řek laik. Modrá straka modré strace ... znáte to, ne?

Udělali mocné zabezpečení, které jsem jim jakože zmařil. K deseti tisícům. Udělali druhé mocné zabezpečení, za to si vyúčtovali dvacet litrů. To bylo to, jak jim tam poté neznámý útočník nechal na ploše podepsaný vzkaz.

O tom celém existuje odborná zpráva, která je ovšem tajná. Patrně neboť je to snůška pytlovin (ověřeno z fragmentů později) a asi dobrá tak na vycpání špic promoklé obuvi.

ODS? Mafie? Ale kdeže ...


Díky tomu všemu paradoxně nastává citelný posun vnímání problému ze strany Malýho Šéfa JuldyFuldy a především Velkýho Šéfa Šlapadla, u kterýho je to ještě podepřeno návštěvou tajnejch a kratší, leč dle vyprávění poměrně přesvědčivou přednáškou na téma "maření vyšetřování".

JuldaFulda, kterýmu pliju na jeho předraženej AutoCunt (ale zase spořádaně čekám, až odtajní svoji vizi, kterou prý má), když za ním v době mojí dovolené přijdou se škemráním o podporu s návrhem, že by bylo vhodné a úsporné zrušit jedno funkční místo informatika a toho vyhodit pro nadbytečnost, hluboce se zamyslí, načež usoudí, že: "Ale jistě. Dejte na program jednání Zrady. Však nač už tady živit pořád nějakýho Fiškuse?"

Od té doby o tomto bodu programu nikdo neslyšel.

A markýzi Gézovi Šlapkovi se kromě návštěv pánů v koženejch kabátech zajídá třeba fakt, že mu Mařenková s Pyjavicí podstrkují faktury na služby, jež předem neodsouhlasil. Orofaru dvacet prutů? Za co? To spadly z jahody asi, ne? A žene je aus. S fuckturou dokážou obsírat po ouřadě dobrejch čtrnáct dní, než to (nevím jak moc v souladu s finanční politikou) podepíše Malá Šéfová Mařenková. Aby jí kamarádíčci z Orofaru nestrádali.

Vida, stačí je nechat chvíli bez dozoru a takový věci.

Ale o tom fakt zas až příště.


Vodkaz nafurt

Neděle, 06.03.2011

Vodkaz nafurt

Sobota, 05.03.2011 ... Lidové tradice líbí se mi nejvíce ...

No, trochu kecám, ale jinak by se mi to prd rýmovalo.

Od božího rána (co jsem tak kolem poledne vstával) vyhrává z různejch směrů po dědině nějaká kutálka. Jak tak v časném odpoledni sedím na zápraží a popíjím čaj, který přišel na pořad dne hned po kávě, aj to v dáli mezi domama vidím. Trúba se sem tam zaleskne, nějakej strejc vleče buben, kolem se motá hlouček divnejch postaviček, jejich prapodivné vzezření přičítám svému vetchému zraku a značné vzdálenosti.

Za čas se mrcasí i kolem našeho. Fakt jakýsi maskovaný. Kdyby tam byla banka, aj to pochopím.

"Pojďte s náma po obci."

"Eh? Po obci? Co tam?"

"Masopust."

"Masopust. U toho se musí chodit? A obnáší to přesně co?"

Některé poznávám od vidění, u jiných musím počkat, až si sundají škrabošky. Byť ten rozdíl není tak převelikej. Ta čtyřčlenná kapela (to počítám i s dirigentem) mózuje po dědině, dělá randál pod oknama a celá tlupa vybírá výpalné ve formě chlastu nebo i cash za to, aby šli dělat brajgl někam jinam. Tak chápu význam masopustu já.

Ale v rámci dobrých sousedských vztahů se dám zlákat na další kafe do putyky, ba jim i do kasičky na škopek přidám.

Dozvídám se, že sbor dobrovolnejch hašišů jest zásadní institucí ve vsi. Jediné, co se po okolí děje, jest fotbal nižšího přeboru, ale "to só blbci z Pačlavic". Tady je Lhota. A místní jsou patrioti jak řemen. Tak blbci z Pačlavic majó fotbal, tady majó enem ty hašiše. Ti organizují takovýdle ty masopusty, občas nějakej mejdan, sběr šrotu, snad dožínky nebo co. Už jsem to stih i zapomenout, hňup.

Ale možná by bylo prej fajn, mít sem tam nějakejch pár fotek. A třeba nějaký stránky. Nic uspěchanýho, malej redakční systém, kdybych jim dvakrát za rok něco vyfotil a tak za dva měsíce to na ten web třeba poslal ...

Uvidím. Proč ne? Nějakou takovou legraci, to by mi žíly třeba neurvalo.

"A kdybys něco potřeboval, šak si řekni."

"Se ví. Řeknu. Tak v květnu spravujeme komíny."

Hehe.


Dochází mi varování z několika různejch stran, že je snad za piškuntálie s pučmidrátem na mne podáno trestní oznámení. A když říkám z různejch stran, myslím to doslovně - od lidí, kteří jsou z prapodivnejch konců Brna a s naším ouřadem nemaj pranic společného. Nebo jo, ale přes čtyři lidi. Tenhle má manželku, jejíž kamarádka dělá na jiným ouřadě, ale přes manžela se zná s ...

Jo, Brno se baví. Řekl bych, že historkami a šeptandou o mafii na Bažinách už je město docela prolezlý.

Tak trestní oznámení, jo? Koukám do trestního zákoníku, tam jsou asi čtyři paragrafy počítačový, ať to študuju, jak to študuju, nějak žádnej nedokážu přivohnout na svoje jednání. "Neoprávněný přístup k počítačovému systému" je blbost už z nadpisu, "Poškození záznamu v počítačovém systému" by se hodilo tak na pučmidráta, to s těma heslama a dopravovanejma zprávama je totální debilovina.

No, uvidíme, co naši veleduši vymysleli.

Ba se mi to i docela hodí. Takovýmu torpédu by se dal krásně obrátit směr a poslat jim to zpátky pod čáru ponoru.

On existuje takovej velemilej §345 - Křivé obvinění. Pokud by mne chtěly jenom posrat (a nejsou to zas jenom Pyjavice opilecké tlachy), to by jim mohl slušet kupříkladu odstavec 2, tedy: "Kdo jiného lživě obviní z trestného činu v úmyslu přivodit jeho trestní stíhání, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta."

A nebo je takovej bonusovej, hardcore, pro fajnšmekry. Odstavec 3, písmeno d). Nejlepší bodový ohodnocení pro hráče nejvyšších levelů: "Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li takový čin v úmyslu zakrýt nebo zlehčit svůj vlastní trestný čin." To mi přijde velmi líbivé.

Nuž asi se musíme nechat překvapit, až s tím vyrukujou.



Ne, opravdu jde o masky, ve skutečnosti tam fakt lidi až takhle nevypadaj.


Čerpací stanice, Ivanovice na Hané, rok 2011.

Vodkaz nafurt

Pátek, 04.03.2011 ... Hašiši ...

Už druhej den si válím kulky v Pičoslavi na chudé chaloupce. S duchem. Co mi blinká žárovkou.

V prvé řadě demontuju to divný podomácku nabastlený kontrolkový světýlko z vypínače. A je po blikání.

Kampak na nás duši.


Ale nesedím furt jenom na řiti.

Taky jsem se vypravil po okolních lesích na poměrně obšírnější špacír.

A do hospody.

Sednu si do rohu a čtu si knihu, jakkoli se to místním může zdát připodivné. Kavárenského povaleče těžko odnaučit. Nějací dva maníci se tam snažej přišroubovat pod strop projektor, že si budou promítat televizi na zeď. Jak by nestačil ten krám obyč. A natáhnout šňůru k reproduktorkům. Ach jo, no. Ale co, je to jejich hospoda. Furt si eště opakuju: "Neser se do toho, jsou to jejich hračky, je to jejich zábava."

To mi vydrží přesně do okamžiku, kdy bořík už má zprovozněnej projektor, ale obraz se mu obrazí šikmo, jak to svídí seshora. Dá rozum. A tak tam nad tím koumá a nípe do toho ...

Tohle prostě nevydržím ... "Ježišmarjá, dyť na to koukáš v tom menu. Trapezoid. Lichoběžník, dokonce česky to tam máš. Zpátky, šipkou nahoru, enter. No, lichoběžník, vidíš? Stáhni to k mínusu ..."

Vida.

Druhej se celou dobu snaží připájet konektory na prodlužku k těm bednám. Připájí. Vyleze na stůl. Zapojí. Nehraje. Odpájí. Připájí. Vyleze na stůl. Zapojí. Nehraje. Dvě hodiny.

Už to motá, že to udělá jindy nebo to snad dá komusi k výrobě.

"Prosím tě, puč to sem. Můžu se ti na to podívat?"

Prej můžu. Dá rozum, že u koaxiálního kabelu nemůžete odizolovat středovej vodič na stejnou délku jako stínění, se vám to pak šlusne. Vezmu štípačky, ucviknu to celý, nožejkem vořežu, pošlem si ještě jednoho strejdu domů pro kalafunu, připájím. Za dvacet minut to má hotový sakumprásk.

A tak jsem se skamarádil s místníma dobrovolnejma hašišama.


Večer zapaluju svíčky a povídám si s duchem. Vlídně k němu hovořím, že dyž je mrtvej, má bejt nekde dočista jinde. Že esli jako potřebuje nějak helfnout, tak se vynasnažím. Ale zas ho nevyháním, pokavád se mu tam líbí, ať si tam pro mne za mne je, dyk je to barák jak stodola. Podmínkou je, že mi nebude děsit čokla a nebude tam tropit virvál, když spím. Ťapinku naučím chodit z hajzlu rovně a s jeho elektrickejma alotriama si poradím, vo tym žádná.

Později po návratu to líčím v psané podobě po Skypu Alloře, realitní makléřce, která má pořád ještě strach, abych jí a panu Rucháčkovi nehodil v rámci reklamace celej zadušenej haus na palicu.

"Jo, takže sedíš o půlnoci v pokoju a mluvíš do rohu. A jinak? Jinak se cejtíš v pořádku?"

"No né, počkej, s duchem nemusíš mluvit přímo nahlas. Von tě slyší, i když k němu myslíš."

"Aha, takže sedíš a mlčíš do rohu. To zní o hodně chytřej."

Materialisti zasraní. Ducha na ně.


Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 03.03.2011 ... Blinkající duch ...

Ponechal jsem pučmidráta Fiškuse jeho osudu, ať si v ouřadové síti skotačí. Co s ním furt?

Nakoupil jsem jakési super levné matrace, abych porád neležel na karimatce, nějaký takový ty ohyzdný (leč účelný a levný) papírový svítidla jako provizorku (su zvědavej, na kolik let), vyzvedl jsem od Marťana jedny kamna (to abych fakt v létě spravil ony komíny) a odvalil se na chajdu do Píčoslavi.

Za duchem.

Sedím večer a čtu si. Tam je takový ticho, až to ruší. To jsem dlouho nezažil. I v lese je oproti tomu kravál, když tam spí člověk sám. Pták tam občas spadne z větve, kňour dusne, sovy řvou jak krávy. V téhle dědině nic. Absolutní ticho. Nějaký případný ševel utlumí zavřené okno. O třičtvrtě na jednu ráno projede auto po silnici. První a poslední. Aj jsem si musel ke čtení pustit potichoučku rádio, abych se mohl soustředit. Přesně to, co za jiných okolností nesnáším.

Věřit na ducha samozřejmě nemusíte. To je váš problém.

Já sedím v tom křesle a zírám do knihy. O půl druhé ráno periferním viděním zaregistruju, že mi v kuchyni zhaslo světlo. No a? Tak prdla asi žárovka, ne? Teď se tím přece nebudu zabejvat.

Ale nedá mi to. Budu se tím zabejvat. Světlo má svítit, nebo mít aspoň možnost svítit. Když mi takhle uprostřed noci zhášej samy světla, nedělá mi to dobře.

Vydrápu se na židli, sundám stínidlo. Kdepak strašáci, fakt normálně očouzená žárovka s prdlým vláknem. To se stane, ne?

Slezu, dojdu k vypínači. Doteď byl v poloze zapnuto. Vypnu ho.

Vyšroubuju starou žárovku a našroubuju novou, takovou tu úspornou mrdku.

A ona mi v ruce začne blinkat. Ve vypnutým stavu.

Pak mudrujte.


Vodkaz nafurt

Středa, 02.03.2011

Vodkaz nafurt

Úterý, 01.03.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Zabezpečení po Fiškusovsku (přelom února a března 2011) ...

Pojmu to tradičně: páté přes deváté.

Nejprve od konce: Zmařil jsem jakousi úžasnou prověrku zabezpečení počítačové sítě ouřadu či co, jak se dozvídám po návratu z nucené dovolené.

Stručná rekapitulace na druhou část úvodu: Předal jsem kriminálce podklady z počítačové sítě ouřadu a byl jsem poslán na nucenou dovolenou.

Jeden by z toho až nebyl moudrý, co? Tak systémověji a popořadě ...

Dovolená je už jasná věc, předpokládám. Oficiální záminka: dočerpat starou. Rozkazem. Kvůli neschopnosti a sabotáži Pyjavice jsem strávil v práci romanticky celé Vánoce, pročež za odměnu mám nařízenou dovolenou v únoru. To je fér. Přičemž nepamatuju jiný případ, kdy by byla někdy dovolená u nás někomu takto nařizována. Že čekám levárnu, to je nasnadě. Jenom si dokážu představit široké spektrum druhů podtrhů, tady se musím nechat překvapit.

Ještě se mají dít nějaké úpravy ve spíčové službě, s dodavateli se jasně domlouvám, že kdyby něco, budu se nudit doma, budu na příjmu. I když nic potřebovat nebudou, každopádně budu rád, když mne budou mailem tak cvičně průběžně informovat.

V úterý prvního týdne je v mailu vzkaz pro všechny uživatele od pučmidráta Fiškuse: ve 14:00 ukončení práce na síti, údržba. Normálka. Všechny kompromitující záznamy v LOG souborech ještě stále jsou.

Horší je, když se zkouším podívat do mailu večer kolem sedmé.

Neplatné uživatelské jméno nebo heslo. Překlep? Znovu. Neplatné uživatelské jméno nebo heslo. Aha. Něco zkurvil v konfiguraci? Tomu sice už nevěřím, ale že se zkusím podívat. Neplatné uživatelské jméno nebo heslo. A když se přihlásím do VPN, abych byl jakože uvnitř sítě a podívat se dovnitř? Neplatné uživatelské jméno nebo heslo. Tak to bysme měli. Jednoduchá dedukce velí: Fiškus se pustil do podrazu a do maskování stop.

Zalovím v paměti, jestli si nepamatuju něčí přihlašovací jméno a heslo do VPN, někoho z odloučeného pracoviště některého. Samozřejmě pamatuju, však jsem jim to nastavoval. Nikomu nikdy nestojí za to si to měnit, nikdy jim ho nikdo nezneužil. Což platí i pro tento případ: ochrana sítě proti neautorizovaným zásahům zlodějů není snad zneužití.

Inu, přihlásím se do sítě a koukám. Jeden můj počítač mrtvý, druhý mrtvý. Nějaké zálohy dat pučmidráta asi neserou. Mailserver je zcela mimo moji kontrolu, přeheslovaný a zašpérovaný vcelku důsledně. Nutno přiznat, že to by asi zvládla i cvičená opice. Co zbejvá? Router (a ten je momentálně klíčový) a fileserver.

Hezky se snažil, blbeček, hezky. Jenomže jsou to moje servery. Já je instaloval, já je spravoval. U routeru mi Fiškus i čuměl přes rameno, dokud aspoň zčásti chápal, co dělám. Jakmile množství informací (tedy někdy po té etapě Next->Next->Next->Finish a konfiguraci základní) přerostlo kritickou mez jeho chápání, pak se sebral a šel do prdele. Je hezké, že zruší program VNC pro dálkovou správu, přes který jsem v době volna na dálku kontroloval či pomáhal inkoustům, což vydává za ohromný zabezpečovací mechanismus. Že tam běží ještě terminálové služby, těžko mu vysvětlovat, chudákovi. A že se není schopen dopočítat správcovských účtů na žádném ze serverů, ačkoli tam na to má přímo tlačítka? Ále, prostě Fiškus. Zásadní odbornostní předpoklad: díra původu Kobylinec a anální sonda Pyjavici.

Na novellovském fileserveru jsem si vzal zpátky svoje správcovské účty, jeho jsem vyhodil ze stejné bezpečnostní úrovně. Ale dal jsem mu všude plná práva včetně Access Control. Kdyby potřeboval někde něco přidělit. Nic víc by potřebovat neměl, když tomu beztak nerozumí. Aspoň nic nezkurví. A kdyby, ať se zeptá.

Na routeru začal fikaně:

[22/Feb/2011 17:32:59] admin - UPDATE UsersData SET Rights=0 WHERE UUID=e30eccab-atakdáleatakdále
[22/Feb/2011 17:34:49] admin - UPDATE LocalUsers SET Password=xxxxxx WHERE UUID=e30eccab-atakdáleatakdále

User e30eccab-atakdáleatakdále je asi tak kdo? Kdo hádá, že Egi, hádá správně.

To byl první jakože konfigurační počin v zabezpečení sítě, jak bude později lhát. Tedy lhát bude v tom, že tohle je nutné zabezpečení (odebrání veškerých práv parťákovi a přeheslování jeho účtu). První počin to samozřejmě nebyl. Výměna zámku na kanclu a přibouchání další petlice na serverovnu, to je taky zabezpečení. Nic na věci nemění, že serverovna má dveře s devítibodovým zámkem na motýlkový klíč, dozákem navíc, oplechované a s pohybovým čidlem hned vedle. V málokterém skladu zbraní jsem viděl takové.

Tedy řešení? Já si svoje práva dal zpátky. Je to, kurva, můj stroj. Pučmidrát končí u částečného povědomí o IP adresách. Nechal jsem mu pro jistotu plná konfigurační práva k routeru. Co kdyby. Třeba ta spíčová služba a tak. Aby neřek. Třeba mu někdo poradí. Nicméně jsem mu vymezil mantinely v konfiguraci celého stroje. Ať si mi to klidně zase přehesluje, pitomeček, já si to vezmu zpátky, kdyby bylo potřeba. Každopádně nemůže mazat nebo kamuflovat žádnou historii, na to jsem si dal obzvláštní pozor. A pro sichr udělal ještě zálohu. Kdoví, co v tom ještě lze dohledat.

Ve středu Fiškus lítá po baráku jak chromej krahujec, doprovázenej nějakejma neznámejma lulinama, a všem přeheslovávají počítače ve vnitřní síti, aniž by to mělo sebemenší důvod.

Sice nemám nejmenší ponětí jak, ale dokážou tím pokurvit elektronické podepisování všeho všem. Šikovní kluci.

Irma vykřikuje po baráku, že jsem odnesl nějakou flashku se zálohama všech certifikátů. Pochopitelně pičovina jak od Irmy. Ano, mám na flashce zálohy tří ženskejch ze vzdálených lokalit, neboť v danou dobu jim nebylo kam jinam zálohu dát. Jo, to by byla práce pro Fiškusa - leží mu tam externí disky (a leží mu tam ještě v dubnu), na kterých je potřeba vybudovat externím lokalitám nový systém zálohování. Místo aby se sral do serverů, o kterejch ví hovno. No jo, no. Vysvětlujte to defraudantům, že?

Že není schopen záloh najít, to už je jeho běžná nedostatečnost. Vysvětloval jsem mu to asi jenom dvakrát. Ještě si o tom píšeme po ICQ. Nebudu mu to psát po ICQ. Když je debil, nepamatuje si to a nepřijde na to ani logickou dedukcí, ať mi normálně položí dotaz do služebního mailu. Budu-li do něj mít přístup, rád mu po obědě vypracuju odpověď. Moje vzkazy papouškuje komusi do telefonu, předpokládám, že Pyjavici. Mail neposílá. Seru na něj, co si pojebal, ať si taky opraví.

Když ho ovšem vidím ještě do konce týdne, jak se pořád snaží proniknout do hlubin stroje, aniž by k tomu měl sebemenší důvod, seberu mu i zbylou část správy routeru. Nedělal to, nerozumí tomu, není jasné, proč by do toho měl hrabat bez dozoru. Nevážil si funkčních strojů s plnými právy.

Je jasné, že když tam má jakési hulibrky v roli expertů, že to není trvalé řešení, neboť narozdíl ode mne mají fyzický přístup ke všem těmto zařízením. A to je pořád ještě cenná deviza.

Opravdu, už v půlce druhého týdne se jim podaří převzít si správu zpět, za což si pak lulani poraděnkové neváhají říct o pěticifernou sumu a vydávat to za ohromný výkon, ač normálnímu člověku s přístupem k tomu železu to nemůže zabrat víc jak nějaké dvě tři hodiny na Windowsovském systému.

Po týdnu a půl jejich vehementního zabezpečování se tedy opět přihlásím do systému a na ploše nechám Fiškusovi podepsaný vzkaz, že ze sebe teda udělal debilka, ať je tak laskav a opraví do pondělka, co pokurvil, že nemám náladu si s ním poměřovat šulinky a jdu pokračovat v nechtělné rekreaci.

Což Hujer pučmidrát ihned běží požalovat Pyjavici a poraděnkům. V jeho podání - neznámý útočník opět infiltroval síť a nechal mi na ploše vzkaz.

Kdyby člověka nad ním nebrala lítost, bylo by to i k zasmání.

Pročež se následně seberu a ve čtvrtek jedu do Pičoslavi.


Vodkaz nafurt

 

A pokaváď má někdo extra zájem a nemá toho eště plný zuby, může si zavzpomínat na "starší zlatý časy":

04 / 2013, 03 / 2013, 02 / 2013, 01 / 2013, 12 / 2012, 11 / 2012, 10 / 2012, 09 / 2012, 08 / 2012, 07 / 2012, 06 / 2012, 05 / 2012, 04 / 2012, 03 / 2012, 02 / 2012, 01 / 2012, 10 / 2011, 09 / 2011, 08 / 2011, 07 / 2011, 06 / 2011, 05 / 2011, 04 / 2011, 03 / 2011, 02 / 2011, 01 / 2011, 12 / 2010, 11 / 2010, 10 / 2010, 09 / 2010, 08 / 2010, 07 / 2010, 06 / 2010, 05 / 2010, 04 / 2010, 03 / 2010, 02 / 2010, 01 / 2010, 12 / 2009, 11 / 2009, 10 / 2009, 09 / 2009, 08 / 2009, 07 / 2009, 06 / 2009, 05 / 2009, 04 / 2009, 03 / 2009, 02 / 2009, 01 / 2009, 07-12 / 2008, 06 / 2008, 05 / 2008, 04 / 2008, 03 / 2008, 02 / 2008, 01 / 2008, 12 / 2007, 11 / 2007, 10 / 2007, 09 / 2007, 08 / 2007, 07 / 2007, 06 / 2007, 05 / 2007, 04 / 2007, 03 / 2007, 02 / 2007, 01 / 2007, 12 / 2006, 11 / 2006, 10 / 2006, 09 / 2006, 08 / 2006, 07 / 2006, 06 / 2006, 05 / 2006, 04 / 2006, 03 / 2006, 02 / 2006, 01 / 2006, 12 / 2005, 11 / 2005, 10 / 2005, 09 / 2005, 08 / 2005, 07 / 2005, 06 / 2005, 05 / 2005, 04 / 2005, 03 / 2005, 02 / 2005, 01 / 2005, 12 / 2004, 11 / 2004, 10 / 2004, 09 / 2004, 08 / 2004, 07 / 2004, 06 / 2004, 05 / 2004, 04 / 2004, 03 / 2004, 02 / 2004, 01 / 2004, 12 / 2003, 11 / 2003, 10 / 2003, 09 / 2003, 08 / 2003, 07 / 2003, 06 / 2003, 05 / 2003, 04 / 2003, 03 / 2003, 02 / 2003, 01 / 2003, 12 / 2002, 11 / 2002, 10 / 2002, 09 / 2002, 08 / 2002