Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?
Tímdlenc zpátky na titulní stranu.
EGIHO DENÍK
Červen 2007

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)



Aktualita:



Čtvrtek, 28.06.2007 ... Good Bye Milaska ...

Konalo se dnes na ouřadě cosi jako "Poslední večeře Páně", avšak s tím rozdílem, že to nebyla večeře, ale snídaně, a nikoli Páně, nýbrž sextretářky Milasky. Neb Milaska míří střemhlav do důchodu, byla to jakoby snídaně s přípitkem na rozloučenou.

V devět hodin. A Milaska trvala na tom, že moje účast je nutná a neměl bysem zaspat. Podařilo se mi to stihnout na 8:58. Jsem zkrátka úžasný.

Zajímavé, jak se (podotýkám - v neúřední den) dokáže taková snídaně ležérně protáhnout i přes oběd a pak do pozdních odpoledních hodin. Vlastně jsem byl nakonec rád, když jsem na pátou stihl nedalekou putyku.

Ovšem to je asi tím, že s Milaskou se špatně loučí - jako s jedincem, se kterým se potkáváte denně a až na občasné výkyvy v oblasti IT se s ní velmi dobře spolupracovávalo. Dobře, tak já se až tak srdceryvně loučit nebudu, ode mne má počítač a počítám, že ji uvidím možná i víc, než by milo bylo. Ale jednoduše - Milaska byla zkrátka v dobrém slova smyslu inventář.


Nevím už, kdo a v jakém smyslu na tom mejdanu vzpomněl, jestli někdo zná film "Good Bye Lenin!"?

Povídám, že jo, že já, že zrovna shodou okolností ho mám na DVD v kanclu.

"Počkej, to nesmíš tady před Velkým Šéfem Kvakinem říkat, že máš v kanclu nelegální kopie filmů."

Moment, jaký kurva nelegální kopie? Dyť to bylo distribuovaný jako součást oficiálních předvolebních materiálů ODS, ba dokonce to mám přímo osobně donešené z volebního štábu ODS od jednoho z dnešních ODS zastupitelů.

Já chápu, že ODS je zločinecká tlupa podloudníků a aj s Kvakinem, ale že by to šířili jako nelegální kopie? To se mi ani na ODS nezdá.

Při té příležitosti jsem mimochodem DVD vyhrabal a poprvé se podíval na kousek těch jejich přiložených propagandistických klipů (nebo je to naopak a film je přiložen k propagandistickým klipům?).

A to jsem se pobavil možná ještě víc ... třeba jak tam Míra Tupolánků přesvědčivě kňourá, že on by chtěl ten stát, aby byl jako jeho kancelář - malý, skromný, milý, přívětivý. Je to dva tejdny, co schválili vznik novýho ouřadu na podporu Cikánů?

Nebo jak tam ta jeho stará Šavla se zubí do kamery a trvdí, že ona podporuje nejenom tady Míru, ale i celou pravici.

To je ta stejná stará Šavla, co se hned při podzimních komunálních volbách pokoušela tu pravici rozložit jako z trucu poté, co jí podporovaný Míra s gulama naštěkal do boudy té jejich stranické Talmanovic hulibrčce.

Mám pocit, že to budu muset zkouknout celý, tam se najdou asi perly.

Vodkaz nafurt

Středa, 27.06.2007 ... Cizí neštěstí a sháňka po brigádnících ...

Existuje jistý pán přezdívaný Altair. Pravda, ono jich dost možná existuje i víc, ale já mám na mysli jednoho konkrétního. Jeho existenci jsem vzal na vědomí (resp. byla mi objasněna) relativně nedávno, nějaký ten rok? Dva? Tři?

Občas pan Altair študuje tady, já občas se porozhlídnu v jeho chlívku, ačkoli moc tomu poslední dobou nedává.

Mezitím jsem zjistil, že se tenhle člověk zase zná s jinejma člověkama, se kterejma se znám já.

Česko je jedna velká dědina a já bych s tím seznamovacím obžerstvím měl něco dělat.

Prohodili jsme pár slov po ICQ a snad jeden nebo dva telefonáty kvůlivá jakési odborné věci.

Toliko k mrzké existenci páně Altaira. Víc vědět nepotřebujete, mimochodem o moc víc nevím ani já, přinejmenším o nic klíčového pro tento moment.

Snad jen to, že - jak jsem pochopil - koexistuje s ženštinou zovoucí se Mysh.

Tak.

V zásadě nic zajímavého až tak převratně, že by o tom jeden psal poému, že?


Nastal čas začít se poohlížet po dostupných informacích o řece Berounce, pokud tedy stále figuruje v našich úvahách jako horký favorit na letní výpravu.

I zadal jsem včera večer do vyhledávače obrázků "Berounka", bych se pokochal fotogaleriemi dramatických vodáckých výprav, tonoucích vodáků a hrdinných zásahů západočeské BayWatch.

Jak jsem pochopil, jsou na veškeré Berounce asi tři trochu zajímavější jezy, jejichž snímků jsem našel přehršel (nebo přehršli? teď nevím, co jsem to vlastně našel).

Avšak hned na první stránce mi Google vrátil hned dvakrát povědomý odkaz.

www.bestijka.cz - povědomý odkaz

Zkusmo jsem (stejně jako většinu ostatních obrázků s lodičkama) otevřel, povídám si: "Hele, no jo, dyť to je ta Altairova Mysh."

Jenže Mysh tam zmínila Berounku jen okrajově, nestálo za to se tím vůbec hlouběji zabývat, pročež jsem Myshí stránku zase zavřel a koukal po jiných (stránkách, nikoli Myshích).

Pořád bych v tom neviděl žádné hluboké a tajuplné souvislosti. Cesty Googlí jsou zkrátka nevyzpytatelné a zdaleka ne vždy je odpověď na jednoslovný dotaz ta kýžená.


Ráno jsem přišel do práce skoro včas. Chyběly mi jen tři minuty, co jsem stál kdesi na křižovatce, kde se nemohl vytočit bagr. A tak jsem už mohl mít letos čtvrtý včasný příchod. Ale nic se nemá přehánět, dobře tak.

Provedu zběžnou kontrolu, jen tak mimochodem spustím ICQ a začnu na druhém počítači u vedlejšího stolu cosi dělat.

Při jakémsi nakouknutí do mailu vidím na ICQ pana Altaira.

Tak mu jen tak líčím historku, kterak jsem hledal Berounku a našel veskrze irelevantní Mysh.

Altair se zamyslel (nemám tady doslovný záznam, ale cosi ve smyslu):

"To je divný, co TA mohla mít společnýho s Berounkou?"

"Já nevím, nic moc jsem tam nenašel, jenom jakousi krátkou nepodstatnou zmínku. Že tam snad kdysi byla. Hned u toho, jak píše, že jste byli spolu na Vltavě ..."

Byli na Vltavě ...

Inu, disk se formátuje, Windows XP se instalují, podíváme se, jak se vedlo Myshi s Altairem na Vltavě ...

Dlužno podotknout, že tak hluboko jim v historii a ve svědomí mne nikdy nenapadlo se pídit. Až dnes, když už na to tak pěkně přišla řeč. A dlouho už jsem se tak - taky díky znalostem reálií - nepobavil. Ano, na mnohé z těch našich pacientů stále ještě nedosahují, nicméně tohle musela být též originální záležitost.

Děkuji tímto Myshi za přeci jenom užitečný odkaz a smysluplné vyplnění prostoje při instalaci PC pro Asociální Odpor.


Na večer jsem slíbil Kachněti vrátit stan. Ten stan, jenž měli půjčený Cane se Strakapoudem v Rakousku.

Při té příležitosti jsem navrhl Marťanovi, že, nebude-li předlouho vysedávat na golfu v putyce, vezmu ho autem domů - neb on přebývá na Vinohradech a Kachně hnízdí v Líšni. Marťan vřele souhlasil, averze k MěHroDu u něj přebije i lásku k pivu.

Jen musel chvíli počkat před domem, neb já musel nahoru pro ten stan a donést cosi domovníkovi Božínkovi, Ťapinka šla na záchod, zkrátka asi pět nebo deset minut Marťan dlel na zídce venku, aby se nemusel zbůhdarma štrachat kdesi po baráku.

Po prakticky celou dobu poslouchal, jak jakýsi pašák z vedlejšího vchodu na balkóně telefonuje a zoufale se pokouší sehnat někoho - řidiče a závozníka, kteří by mu v tuto chvíli (kol půl deváté večer) zajeli s dodávkou do Ostravy pro jakési figuríny. Jen na otočku. Že každému dá 1500 KáČé na ruku. Jenže kde vzít řidiče a závozníka?

Marťan hned začal navrhovat, že se mu přihlásíme. Ostatně pro něj dobrá motivace, uděláme si vejlet, já to odřídím, on naloží ty kýžené panďuláky (nebo nafukovačky?), dovezeme chlapovi, on získanou částkou umoří valnou část dluhu, jež si stihl vůči mně vyrobit. Abych z něj nedělal kdovíjakého sociála - dostal se do drobné a zanedbatelné finanční tísně a potřeboval půjčit na pár dní dva litry.

Ba dokonce neváhal ještě i jednou vylézt z auta a jít si poslechnout, jestli chlap eště pořád telefonuje, že by se mu nabíd. Tedy že by nás mu nabíd.

Jenomže chlap, svině, už dotelefonoval.

Buď řidiče a závozníka sehnal, nebo se na to po zralé úvaze vysral.

Skoro mi to až přišlo líto. Mohl z toho koukat dobrej fór.

Vodkaz nafurt

Úterý, 26.06.2007 ... Gatě ...

Jo, s těma kalhotama ...

Nic není perfektní a nic nejde napoprve, to jsem si už zvykl.

Sháním (a už notnou dobu) klasické plátěné kapsáče, černé, polohovatelné (tedy s odepínacími díly nohavic).

A ... a hovno leda.

Nejsou.

Buď nejsou odepínací, nebo nejsou černé, nebo jsou z nadpoloviční většiny z umělých vláken, případně mají blbě umístěný švindlkapsy. Zkrátka vždycky něco.

A tak jsem si v pátek koupil u Vietkonga jedny aspoň khaki odepínací, relativně snad snesitelné, nejdražší, jaké tam pan Pingpong měl.

A v pondělí druhé, černé, avšak neodepínací, ovšem ukrutně výtečné a vynikající, v armyshopu. Tyhle:

První otestovány o víkendu, druhé dneska. Obojí velkolepé. Su z nich z obojich nefalšovaně nadšenej.

Já vlastně dost dobře nechápu, jak jsem třeba svého času mohl nosit prakticky výhradně džíny nebo maximálně džínové kraťasy. Nějak mi asi nestálo za to koupit si pořádné pláťáky, věnovat tomu ten čas a námahu. Byl jsem to ale kokot.

Čili s rozšířením šatníku jsem spokojen. Jenom si asi teď budu muset nasadit tam nějakého mola, poněvadž veškeré oblečení - vzhledem právě k výběru typů a použitých materiálů - má u mne nějakou obzvláště velkou trvanlivost a nic se ne a ne rozpadnout. Hmm, a nebo vyhodím třeba nějaké ručníky, však se nemusíme tolik mýt, ne?

Včera mne Ťapinka ostříhala, dnes jsem se nechal oholit.

Vlastně se to dá brát jako jakási celková pololetní údržba.


(P.S.: Jo, a mimochodem, máte tam další část z raftů, pokud by to někoho zajímalo ...)

Vodkaz nafurt

Pondělí, 25.06.2007 ... Inu, prostě pondělí ...

Jak říkám - pondělí se všemi negativy i pozi..., ehm, no zkrátka se všemi negativy.

V mém interním hodnocení suverénně vede uživatelka ouřednice Taška, která dokáže natolik šmrdlat s byrokratickými pomůckami po stole, až jí spadne kancelářská svorka.

Že na tom není nic hrozného?

Tedy přesněji - až jí spadne kancelářská svorka za stůl. Za stůl u stěny. Tak geniálně, že se při padání trefí na svrchní část na stěnu nedbale přimontované telefonní zásuvky, třímilimetrovou škvírou propadne dovnitř a přesně se zachytí mezi dva kontakty, které zkratuje.

Nemít na starosti mimo jiné telefonní ústřednu, asi bych se smál, až bych se za břicho popadal.

Vodkaz nafurt
Neděle, 24.06.2007 ... Nedělní experimentální oběd ...

Velkolepě nám během týdne ve špajzu zplesnivěly brambory z Interšpáru. To bude asi taky pěkně kulišáckej vobchod.

Navzdory proklamacím feministek jsem byl vyhodnocen jako privilegovaný tvor a obdržel jsem brambory sice pozůstatkové z nákupu ještě o jeden předtím, nicméně alespoň nějaké.

Dle slov Vávy a Ťapinky ovšem na nedělní oběd pečené vepřové s popcornem je sice zvláštní, ale prý poživatelné.


Odjela Váva. Když už nic, nelze jí aspoň upřít cit pro délku té které jednotlivé návštěvy.

Jakkoli za to může její permanentní neposednost a stresovitost.


Golf za 35 po čase zas.

Vodkaz nafurt
Sobota, 23.06.2007 ... Ťapinčina dvojí exhibice ...

Vzhůru na výstavu psů ...Velmi rychle byl negován můj výrok, že na nejbližší výstavu psů půjdu nejdřív za deset let.

Ťapinka rozhodla, že třeba nám výstavy další - a to i z aktivní úrovně.

K tomu všemu ještě za tím účelem přijela z Práglu Váva. Ano, už zas. Ne, že bych někomu něco zlýho přál, ale jako jediné plus se ukázal fakt, že PraPetra ochořela a nemohla přijet taky.

Výstava psů (a zvířectva vůbec - včetně koček, koní, až po všelijaké myši a podobnou havěť) měla několikero účelů a z party voblud (tzn. Ťapinčiných spolužaček) několikero způsobů využití.

Tak třeba Wérra si zakoupila čokla loveckého. Do včíl jsem úspěšně stihnul zapomenout, jak se taková potvora zove (rasa i konkrétní kus), ale jako takovej musí mít mimo jiné myslivecké zkoušky. Aby moh mít myslivecké zkoušky, musí bejt vedenej myslivcem, pročež jako první si mysliveckou odbornost musela zařídit Wérra. Vcelku rád bych ji jednou viděl v zelené kamizole a s brokovnicí (prý se tak opravdu občas obléká, aniž by šlo o karneval). To už bych se asi fakt posral.

Po takovýchto epizodách je ještě třeba právě na takovéto výstavě ukázat psa komisi a dostat bumážku na to, že je čokl v richtiku. Na čem to záleží, to už opravdu nevím. Nicméně nebyl vytříděn rovnou na nucený výsek, tedy to prý lze považovat za úspěch.

Wérry hund ...
Wérry hund ...
Wérry hund ...
Wérry hund ...
... a přítel. Přítel je ten vlevo. Ten se jmenuje Vlastík, to jsem dokázal nezapomenout.
Exhibice před porotou.

To byla tedy Wérra, která předváděla pséka čistokrevnýho a šlechtěnýho na té echt originál oficiální výstavě - InterCanis.

Druhá - a nás blíže se týkající - část z doprovodného programu byla výstav(k)a VetCanis, tedy přehlídka psů veterinárních lékařů.

Zde jsme měli šanci vyniknout.

Své želízko v ohni měla i další Ťapinčí laskavým čtenářům důvěrně známá kamarádka Šavla, ehm, pardon, MVDr. Pavla Dobrovolná, narozena v Novém Městě na Moravě, t.č. pobytem a ordinací ve Žďáru nad Sázavou, tato se svým Smetákem, vlastně úředně uznaným českým teriérem Alanem (akorát nevím, jestli von néni nějakej ten von).

Nebudu zastírat, že - jelikož zde vystavovaných psů bylo dohromady osm - jenom naše famílije s Anďákem a Mášuší dokázala hravě obšancovat čtvrtinu výstavy.

Šavlí Smeták ve své kategorii hravě zvítězil. Na čistotu rasy se nikterak nehledělo, opravdu připomíná ze všeho nejvíc českého teriéra, jak se Šavla dušovala, že vůbec netuší, co by o něm tak měla říct a že von je úplný jelito, nakonec předvedla dojemný opěvný proslov a sám Smeták dokázal na povel i kutálet sudy. Šavla je stará škrabka. Nicméně Alan si to pozlacený štamprdle zaslouží, páč je to beruška.

Šavly Smeták, tedy MVDr. Pavly Dobrovolné český Teriér Alan ...
Šavly Smeták, tedy MVDr. Pavly Dobrovolné český Teriér Alan ...
Šavly Smeták, tedy MVDr. Pavly Dobrovolné český Teriér Alan ...
MVDr. Pavla Dobrovolná prezentuje svého českého teriéra Alana (to je ten chlupatý smeták, z něhož čučí růžový jazejček). To, co jí čučí mezi nohama, je místní zvukař.
Smetáčí detail.
To není další exponát z jiné soutěže, to je šťastná držitelka poháru pro vítěze.

Ale zpět k nám ...

Jak Šavla tam měla Úžasného Milana coby morální potvoru a asistenta, my delegovali do funkce držky Vávu, jen ať si nocleh odpracuje, kvočním způsobem nahrne pod sebe naše propriety a drží. Já se mohl věnovat zevlování kolem, fotografování a podávání různých vodítek s různými psy, podle toho, který byl kdy potřeba.

Ťapinka plamenně hovořila o původu a průběhu chovu našich undergaterů (ač v prezenční listině napsaných mrzce coby "kříženců"), přičemž Mášuli dokázala jaksi i přesvědčit, aby šla chvíli u nohy, na povel si sedla, lehla a nakonec kupodivu i opět vstala.

Horší to bylo s Andítkem, neboť na pódiu byli předtím prezentováni hlodavci, morčata, fretky, ba i sysel se mih. Pročež Anďo místo spořádané promenády s paničkou luxoval čumákem koberec a nakonec raději nebyl ani puštěn z vodítka, aby nezmizel někde mně v náručí nebo obecně kdesi v dáli.

Sedm paniček, osm psů - VetCanis 2007.
Sedm paniček, osm psů - VetCanis 2007.

Ve vyhodnocení nakonec obsadila Máša druhé a Andy krásné čtvrté místo, v rámci objektivity je nutno dodat, že Máša ve své kategorii druhé místo ze tří účastníků a Andy čtvrté ze čtyř v jeho. No ale co už s ním, když jako nejlepší svůj výkon dokáže hopkat po zadních, pokud mu z této činnosti kyne piškot, maximálně pak chápe pokyny typu "Sedni, lehni nebo dělej jak myslíš". Ostatní, studentky, měly přece jenom psy trochu jinak nacvičený na tanečky a různé dovednosti. Nu což, my staré psy kvůli tomu nové kousky učit nebudem. Nebo že by?

Každej psí účastník byl dekorován přinejmenším kokardou s medajlí (i Anďo na čtvrtém místě) a každej obdržel dvě tašky konzerv, dobrůtek a psích šampónů plus pytel granulí. Taky dobrý.

A prezentace našich pséků ...
A prezentace našich pséků ...
A prezentace našich pséků ...
Ťapinka exhibuje s Mášou ...
... která zcela přesně chápe vítanou příležitost ležet bez hnutí a dělat výstavního psa.
Ne tak už Andy, toho nejvíc zajímají pachy předchůdců na pódiu.
A prezentace našich pséků ...
A prezentace našich pséků ...
Nejohromnější Anďova dovednost. Sice úžasná, však na hodnocení zhýčkanou porotou prý chabá. Pche.
Nakonec medajli dajli, dekorovaná celá skupinka.


To však nemělo za den být všechno.

Odtud jsem musel se chopit Ťapinčina Skrčka, ji vyhodit v kulturním domě Rubín, odvézt zbytek cirkusu domů, ponechat tam pséky, vyložit vyhraný materiál, nahradit Skrčka Všiváčkem, znovu nalodit Vávu, cestou přibrat máti, posléze se sejít s Marťanem a Strakapoudem ...

... a jít se kochat ladnými pohyby břišních tanečnic na další Orientální Večer.

Díky dobrým vztahům s personálem kulturního domu jsem namísto šaškování v rozpáleném sále (ačkoli vstupenku jsem pochopitelně měl), kde nestíhala klimatizace, zabral volnou kabinu osvětlovačů a koukal na představení pěkně seshora - čímž jsem po minulých zkušenostech získal i mnohem lepší pozici pro fotografování.

Ťapinka už se za tu dobu vyšplhala kamsi do kategorie středně pokročilých.

Což skýtalo tu výhodu, že už se v rámci složitější choreografie všelijak přesouvaly po parketu, namísto začátečnického statického kroucení břuchem na místě. Díky tomu se dostala několikrát i do první brázdy, ač po zhruba polovinu jejich partu byla utopena za jakýmasi dvěma připrclýma nevzhlednýma echt velrybkama.

To je obecná nevýhoda vyšších vzrůstů (a já to znám extra dobře) - jak jde o liz, šoupnou nás dozadu, aby bylo vidět i kdejakého zakrslého obejdu, avšak jakmile kráčí o průser, to se hned jeden octne hrdě v prvních řadách. Pche.

Ale jak říkám - tentokrát se naštěstí i s velrybama prostřídaly a Ťapinka se dostala na výsluní ... a před objektiv.

Břušní tanec ...
Břušní tanec ...
Břušní tanec ...
Vodkaz nafurt
Čtvrtek až pátek, 21.-22.06.2007 ... Slejvák, vylejvák a ulejvák ...

Na ouřadě přijde na prázdniny taká oná menší obměna - nejenom, že končí a do důchodu odchází sextretářka Milaska, ještě se vzprčily a lukrativnější džob si našly dvě lejdýz ze stavebního. Též ke 30.06. balej kramle. A s těma dvěmě posledně zmiňovanejma byla na čtvrtek naplánovaná rozlučka, plus ke všemu jedna z nich měla narozeniny a stejně tak jejich spolukolegyň Ťápina (neplést s Ťapinou), která sice nikam neodchází, avšak coby další dobrej důvod pro oslavu zafungovala spolehlivě.

Prej zahradní pařba, "gardenparty", zkrátka oupn-ér mejdan.

Tedy ve čtvrtek, první den, kdy příroda vyslyšela stesky kardiaků na dlouhotrvající vedra a zapršelo. Notně. S bleskama, kroupama, solidníma větrama.

Velice dobrý načasování.

Chvílema jsme při největších průtržích museli vzít zavděk přilehlým domem.

Ale jinak vcelku vydařená akce.

Až na to, že mzdová oučetní Hejkal se jako vždy vcelku rapidně sťala, vedla svoje proslovy a v opilecké pýše se (pochopitelně mylně) domnívala, že ostatní se smějí S NÍ. Což ji mrzce pudilo k dalším hovorům. Ale ona už je taková, my ji stejně máme rádi. V takových chvílích stačí, aby se u ní střídalo po pár lidech vždy v ten který konkrétní moment ochotných ji aspoň naoko poslouchat, ona je spokojená, mumlá si svoje a ostatní mají klid.

A v pátek ... dělo se vůbec něco v pátek?

Nepředpokládám.

Snad jenom jsem si zakoupil kalhoty. A i to rozvedu až později.

Vodkaz nafurt
Středa, 20.06.2007 ... V tomhle nedělám ...

V kanclu mám opět k nevydržení. A klimatizaci ne a ne a nedostanu. Přičemž - narozdíl od některých už zaklimatizovaných místností - mně tam začne prát slunko úderem poledne. To nejlepší. Rozpálí se to tak, že to vydrží do dalšího dne. V noci to vydatně přiživuje moje soustava několika nonstop běžících počítačů. Taky pěkně hřejou. Pravda, v zimě se ten efekt tak příznivě zas neprojeví, ale v létě, to jsou mazlíčci.

Původně jsem hodlal zahnout kramle už po obědě. Já v tem hicu sedět nebudu.

Nakonec zvítězila jakási pracovní zodpovědnost. Vzal jsem si firemní auto, že se pojedu projet. Že to snad bude lepší než v té výhni.

No, nebylo.

Vozit počítače autem po Brně je v dané situaci úplně stejně na piču jak sedět v roztopeným kutlochu.

Tak takhle teda né.

Odevzdal jsem klíčky od služebního draka, pravil šéfové, že se odebírám někam do stinné, nejlépe klimatizované hospody, used jsem na Zelenou Sršeň a zmizel v oblaku modravého dýmu.

No jo, ale kam?

Někam bych si jenom tak tiše sednul a třeba si čet. Zas se mi ovšem nechtělo do úplně cizí putyky. Na golfu? Tam by mi někdo furt chtěl něco povídat, známe svoje lidi. U Gazely némlich totéž. Z toho nebude nic.

Ha - lokál Dra Loužičky na přehradě. To je ono. Ten tam bude mít svých starostí dost. Občas mu tam chodí po večerech vypomáhat naše sextretářka Milaska, jenomže ta má dovolenou a dlí kdesi u Tišnova na chatičce. To bude ono. Jedem k Doktorovi Loužičkovi.

Jenže zase chyba lávky. Milaska to na chajdě zapíchla předčasně a už byla vylepená i s Doktorem v krčmě. Mi dneska štěstí nepřeje či co.

Ze čtení nebylo nakonec nic, ale celou dobu jsem tam s nima aspoň v stínu ořešáku proklábosil.

Doktor se promenádoval jenom v pumpkách, tu odběhl natočit pivo či vydat nějaké jídlo, přičemž vystavoval na odiv svoji vědátorsky rachitickou šedivě chlupatou hruď.

Jednou tak mimoděk sáhl na košili, promnul látku mezi prsty, načež ji znechuceně zase odložil zpět na opěradlo židle.

"Z toho nebude pro teď nic."

"Nebudeš za manekýna?" podivila se formálně Milaska.

"Bych se upek. Až později. Až třeba přijdou nějaký ženský. Nebo aspoň hygienik."

Vodkaz nafurt

Úterý, 19.06.2007 ... Tričko se žirafkama ...

Je tu opět hic.

Což je příležitost sáhnout po vánočním dárku od Ťapinky - jí vlastnoručně ilustrovaném tričku se žirafkama a jakejmasi dvouma hieroglyfickejma pišišvorama.

To tričko jsem si právě na takovýhle počasí syslil.

Jestli v něm vypadám moc jako bukvice, to se ještě musím rozhodnout.

Tričko se žirafami a pišišvormi ...

Vodkaz nafurt

Pondělí, 18.06.2007 ... O ďýýýtě a tak ...

Tak jsem zase jednou myslel ...

Ba jsem měl i plán ...

Jedno víc na hovno než druhý.

Mám fotky z raftů. Skoro celej minulej tejden se jima probírám, abych je mohl dát ostatním účastníkům ke stažení. Následně mám připravený užší výběr (cca 200 snímků, hehe) na web.

A ne a ne se s tím domrdat.

Ba jsem si to vzal i do práce, že by měl bejt takhle při pondělku čas na "monitoring systémů", tedy bych mohl pokročit, galerii vytvořit, popravdě fotografie okomentovat, na web prdnout.

Avšak leda prd, velebnosti. Po obědě jsem sice nic závažného na práci neměl, ale do kanclu mi pere slunko, na monitor nevidím a je tu hic jak u vopic. Na jakoukoliv činnost nevhodné.

Ale zas jsem si přečetl půl knížky Harry Harrisona, to se počítá taky.

Zkusím to pak doma.

Jenže to mi zase udělal čáru přes rozpočet Harpagon Spojka. Ten si zase připustil ku svému počítači (nevlastního) Synka Veleducha Otíka, jenž mu jako symbol díků v PC ustájil obvyklou sbírečku troských Šemíků. Hmm, díky moderní medicíně dneska taky přežije kde co, kurva ...

Domů jsem se dostal v jednu ráno, ještě jsem potkal Ťapinku, jež se takhle vprostřed noci probudila, zjistila, že ještě nejsem doma, čímž pádem pséci nebyli ještě venku, tedy se s nimi s nepříliš vysokým nadšením vypravila. Aby do rána nerupli, kdybych se nevrátil vůbec. Ach jo.

Takže den nula, fotky nula ...


Vlastně moment, nee, viděl jsem za den hned dvě úžasné věci. Srovnatelné tak možná s hvězdou z Betléma, polární září nebo zjevením škuneru bludného Holanďana ...

Viděl jsem Howadoora s ďýýýtě (ďýýýtě je nesklonné). Ta genetika je fakt zapeklitá věc. Ač v tomto případě s pozitivním dopadem efektu, neb ďýýýtě na několik prvních pohledů a při desetiminutové interakci vůbec nevypadalo, že by mělo bejt po tatínkovi. Zaplaťpánbůh.

A viděl jsem polopolicajta, an prudí řidiče vozidel zaparkovaných podél ulice u tramvajových kolejí. Sice jenom tak lehce, žádné domlouvání hajzlům obuchem a ani na mrzký odtah se nedostalo, ale jako první vlašťofka by to mohlo být vnímáno pozitivně, pokud vlašťofka ovšem nebude zároveň poslední.

Vodkaz nafurt

Neděle, 17.06.2007 ... Dnes bohužel nic ...

Znáte to ... spisuju si své veselé či z jiného úhlu pohledu trapné historky, kdykoli se mi zachce.

No a za tenhle víkend se mi chtělo už včera ...

Vodkaz nafurt

Sobota, 16.06.2007 ... Rýmování v křižovatce ...

Máme na Lesné křižovatku.

Tedy na Lesné máme křižovatek spoustu, kupříkladu onu neblaze proslulou a za 33 milionů místní ODS a Magorátem dokurvenou na Halasově náměstí, co se tak líbí Romanovi z Mnichova (ta křižovatka, nikoli ODS nebo Magorát, o jeho vztahu k náměstí nemám též bližší informace).

Ale tu teď nemám na mysli, o té nebude řeč.

Ona je tam ještě jedna, vlastně o jednu dál. Další taková Lesňácká špecialita - nejkulatější křižovatka snad ze všech v Brně, avšak není to kruhový objezd (narozdíl třeba od hranatého Slovanského náměstí, které je sice jeden velký obdélník, leč kruhový objezd to je).

Prostě tato:

Taky velkolepá věc. V každém místě dva až tři pruhy, hlavní je ve své podstatě ta severojižní (dá-li se to tak nazvat), v tomto smyslu na všech střetových místech značeno.

Krása.

Znám i lidi, kteří si dokázali udělat kolem středu i několik mazáckých koleček, než pochopili, kudy z toho bludného kruhu, jiní neuměli projet požadovaným směrem a pak se pracně kdesi otáčeli, každopádně každý, kdo to vidí poprve, bývá z toho přinejmenším mírně zmaten.

Alespoň do dneška jsem se domníval, že každý, kdo to vidí poprve ...

"Ta křižovatka je fakt věc," pravila mi dneska cestou z města Ťapinka, "já eště do dneška si nepamatuju, jak tam ty přednosti jsou. A to tama jezdím přinejmenším na každej nákup večeře a při spoustě dalších cest. Někdy i několikrát denně. A furt nic, že by mi to jako přešlo do krve nebo tak něco. Takže koukám upřeně po značkách a jak piča si recituju 'Tady přednost mám' a 'Tady přednost dám'. Tos eště nežral, co?"

(Takřka doslovný přepis, včetně té pasáže ... ehm, no, však víte ... to je právě ta nejautentičtější část.)

Popravdě - to jsem fakt nežral.

Že je křižovatka zajímavá, to jsem věděl. Že dokáže takhle potrápit i vpodstatě starousedlíky, to jsem netušil.

Ovšem Ťapinčina pomocná mnemotechnická rýmovačka je hit dne.

Vodkaz nafurt

Pátek, 15.06.2007 ... Pivní velemozci - právníci teoretici ...

Známej od známýho, nebo přesněji známej od kamaráda, či dokonce i kamarád od kamaráda ... no prostě jeden takovej chlap ... ten chlap má hospodu. Potřeboval v hospodě udělat pár ryze pracovních snímků. Ode mne potřeboval udělat pár ryze pracovních snímků. Exteriér, interiér a tak. Na web, jenom náhled, aby bylo vidět, jak to v putyce vypadá.

U jednoho stolu kdesi hluboko v útrobách lokálu seděli dva obstarožní pivní mozci.

Tito ke mně drželi proslov, že se jim vůbec nelíbí, když fotografuji hospodu, pokud tam oni sedí.

Neboť prý "nemám povolení".

A jestli svoji fotku někde uvidí, jestliže jsem to správně pochopil, bude následovat některý ze scénářů (či případně všechny):

- budou mne bít
- poškodí mi (rozšlápnutím) fotoaparát
- ještě snad budou požadovat jakési blíže nespecifikované peníze
- případně mi budou činit i jiná příkoří.

Evidentně hluboké právnické vzdělání navozené celoživotním studiem nápojových lístků, letáků z Lidlu, četbou hodnotné odborné literatůry typu Blesk a sledováním vzdělávacích pořadů v televizním kanálu.

V tomto smyslu se vyjadřuje jsem jim projevil uznání.

Aby nedošlo k mýlce, že by nepochopili ironii a vyložili si mé uznání vskutku jako kladné, pro jistotu jsem je ještě jednou a explicitně poslal do prdele.

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 14.06.2007 ... Školení za čtyřicet bodů ...

Drtivou většinu dne jsem strávil na školení ohledně systému pro výplatu asociálních dávek, a to v hotelu International. Tedy tam se konal onen seminář, nikoli by se tam vyplácely dávky. Ačkoli ... je to taky taková pastouška ...

Nicméně - školení bylo vcelku přínosné, to už to MPSV s na systém navázanejma firmama mívaj často zmáknutý, konkrétně až na toho jelimana od helpdesku, co nám už třičtvrtě roku ukazuje ty stejný slajdy s těma stejnejma panďulákama a helpdesk furt nikde. Kokot. (Snad od HP nebo odkud.) Jeho nejoblíbenější věta je: "Tato funkce v této verzi není," což by mělo evokovat snad stav, jako by snad existovala alespoň nějaká verze. Pochopitelně mylný dojem. Typickej zmrdík, co jinýho?

Tradičně v tem "Internacyjonálu" hnusný kafe, překvapivě dobrá střídmá snídaně (tři druhy chlebíčků a asi jen pět druhů koláčků), oběd dobrej, ale kurevsky malej. To teda třeba v tom Hradci loni v září měli lepčí catering.

Na druhou stranu - je pravda, že nám těžko upečou prase, jako kdysi na jakýmsi tom prezentačním komerčním semináři od Xeroxu. To by vypadalo, předpokládám, blbě, pašík na rožni a všude kolem šipky do těch prostor s hrdým oznámením "Seminář Hmotné Nouze". Ne. To by neklaplo. Zvlášť by se to líbilo novinářům.

Ale na druhou stranu, tydle pidiporce taky Internacyjonálové posrali, to maj ti ministerstvoboys pocit, že se jim s prázdným nebo poloprázdným žaludkem kvůli jejich asociálům a hmotně nuzným někdo strhne? Zvlášť informatici? A na čertíka Bertíka taky eště věříme?

Dobrá, shrnuto - seminář:

- informační hodnota 70%
- nutriční hodnota 50%
- na spaní (bohužel), sex (se zdepřítomnými bohudík) a jiné bonusy nedošlo - 0%

Bilance mrzká, ale viděl jsem už horší.


Díky semenáři o HN SS jsem zapomněl, že jsem kolegyni Zdechničce slíbil asistovat při jakési výplatě ze systému ... tramtadadá ... HN SS.

Tedy já bych nezapomněl, ale ona se mne ptala, jestli budu na pracovišti. Ptala se tedy včera, jestli budu zítra, to tedy jako dneska. Včera jsem jí klidně řekl, že zítra budu.

Věděl jsem jenom, že ve čtvrtek mám školení.

Avšak poněvadž mi tam pořád lítá ten pondělek s dovolenou / nedovolenou, netušil jsem, že čtvrtek je totožnej už se zítřkem od včerejška.

Pravda, mohla to tušit třeba Zdechnička, neboť od nich mi pozvánku na inseminář posílali.

Ale to už je moc komplikovaný, tak jsem se holt projel trochu MěHroDem, no.

Nebudeme z toho dělat kovbojku.

Vodkaz nafurt

Středa, 13.06.2007 ... Karta a Poděs ...

Jak jsem předpokládal - server v práci je už (aspoň prozatím) v pořádku.

Třeba dneska přes noc v něm nic nechcíplo.

Za dnešní noc chcípla jenom jedna grafická karta v jednom počítači.

Bohužel v tom mém.

Kurva.

Mimochodem - záruka jí končila 18.04.2007.

Kurva zkurvená.


Zase jednou na golfu do zavíračky ...

(Mimochodem sport jsme si střihli jenom s Marťanem, a jak je slepej, tak tam tráví čtyřnásobek času, co já, pročež už poněkolikáté v řadě vyhrál, tentokrát 42:46. Co já poslední dobou dělám?)

To je tak, když si člověk po vlastním pojmenuje všechny lidi kolem sebe či přinejmenším jejich valnou část, oni se mu pak bez předchozí konzultace promíchají a pak ten člověk je už důsledně neodděluje, nýbrž bez hlubšího přemýšlení sesype stabilní skupinky do jednoho pytle a na světlo ze svých interních přezdívek vytáhne jenom fragmenty, jež naskládá do věty bez ladu a skladu.

Takto jsem chtěl navrhnout, že nám na sezení stačí jen menší stůl pro šest osob, neb přítomni jsme již já, Ťapinka, Marťan a Cane a přijít už mají jenom Lotus a Poděska.

A tímto způsobem tedy vzniknuli Poděs a Lotuska.

Vodkaz nafurt

Čtvrtek až neděle, 07.-10.06.2007 ... Rafty - Traun, Enns und Steyer ...

Jó, ty rafty ...

Teď je úterý večer a ještě pořád se z toho léčím.

Tedy pozitivní je, že tentokrát nikomu nemrdlo. Možná snad akorát málem mně z některejch kandidátů.

Jedna v hajzlu ruka a v řiti záda (Strakapoud), jedno v prdeli koleno (Marťan).

Moje rýmička ...

No jo, kombinace vedro, klimatizovanej autobus, vedro, chladná alpská noc, zase vedro, (ne až tak dobrovolné) koupání ve Steyeru ... to by porazilo i jiný kabrňáky. I navzdory použitýmu neoprenu (na to koupání, ne třeba na noc). Nejsu jedinej, kterej chrchlal a smrkal.

Dneska už je to dobrý, už mám aspoň trochu zpátky čich a chuť.

Též jsem v Rakousku viděl poprvé převrácenej raft ... bohužel odspodu. Náš. Ale ta voda byla ukrutně průzračná a na nad hlavou se vzdouvající sedačky byl pěkný výhled. Ovšem druhý atribut vody byl - kurva ledová.

A tak.

Hele, já vím, že už toho slibuju víc, ale do obšírnějšího popisu a fotek se dám fakt záhy, aj s těma ostatníma. Tento tejden už mne nic moc asi nerozhází.

Zatím jenom aspoň náhled:

Scenérie Totesgebirge kdesi pod Bad Ischlem.
Jakkoli nepravděpodobně to zní, i pod těmato jedincema je loď.
A nebo tak.
Scenérie Totesgebirge na Traunu kdesi pod Bad Ischlem.
Jakkoli nepravděpodobně to zní, i pod těmato jedincema je loď.
A nebo tak.
Steyer - vodopád.
Takový jez "laláček".
A takovýmto svérázným způsobem splouvání se dá získat famózní nachlazení.
Steyer - vodopád.
Takový jez "laláček".
A takovýmto svérázným způsobem splouvání se dá získat famózní nachlazení.
Vodkaz nafurt

Čtvrtek až úterý, 07.-12.06.2007 ... Pracovní události ...

... po dobu mojí dovolené, bezprostředně mojí dovolené předcházející a následující a též se s mojí dovolenou prolínající.


Povšiml jsem si ve čtvrtek zajímavé věci.

Běžný ouředník chodí do práce nejpozději na osmou. To se tak nějak mezi nima nosí. Část nespavých tam straší už od sedmi.

Velkej Šéf Kvakin pak chodí na devátou. Je Velkej Šéf.

Já ještě tři kroky za ním ...


Taktéž ve čtvrtek se loučím s kolegyněmi na sextretariátu, neb se odebírám od pátku do pondělka na dovolenou. Od pátku do pondělka včetně.

Prý co kdyby něco?

Vysvětluju, že kdyby něco, tak nic. Já budu kdesi v Alpách.

Ale co kdyby přeci jenom něco?

Tak ať si teda poraděj. Kdyby byl jó moc průser, ať zkusej zavolat nějakýho Žufiho nebo nějakýho takovýho čičmundu, kterej náš ouřad zná a dokáže je snad aspoň někam odkázat.

Sextretářka Číča žadoní nějaký kontakt.

Na hovno je jí kontakt, dím. Beztak si žádný telefon, jehož číslo bych jim byl ochoten prozradit, neberu.

Mám za to, že požaduje kontakt přeci jenom na mne, netuším, že mělo jít o kontakt na Žufiho.

Ještě se stavuju v garáži, kde parkuju na tuto dobu Všiváčka (u nás na ulici se spravuje chodník a je po celé délce ulice problém s parkováním), demontuju jedno ucházející kolo a dávám ho na opravu a na převážení za roh do pneuservisu.

Balím a spokojeně odjíždím na rafty.


Zbytek zjišťuji až v noci z neděle na pondělí.

Ještě před čtvrtou ráno na nádraží při čekání na noční bus vtipkuju, že v tuhle dobu bych se pomalu mohl vypravit do práce, v šest otvírá budovu Tlustej Vratočuč Gauner, moh bych přijít, způsobit všem menší šok a pak jít teprve spokojeně spát. Myšleno, samozřejmě, jako vtip.

O půl páté jsem doma.

Zapnu si telefony.

Soukromý na mne vychrlí informaci o cca dvanácti zmeškaných hovorech z pátku plus několikero dalších katastrofických KTZ (někdy mylně nazývaných SMS).

Nejde informační systém, jsou nedostupné jakési dokumenty, strašnej průser.

Hmm ...

Palba ustává kolem páteční jedenácté dopolední, buď si problém vyřešili, nebo rezignovali a pokusy stejně jako práci zapíchli. Padesát na padesát. Nápovědu publika teď nedostanu, burcovat přítele (Číču) na telefonu v pět ráno, to mi taky nepřipadá jako kdovíjak skvělý nápad.

Volím kompromis. Píšu obšírnou KTZ Číči ze služebního telefonu, že - výslovně uvedeno - tento si nechávám zapnutý a jdu si přinejmenším na chvíli zdřímnout. Pokud páteční problém přetrvává, ať mi na toto číslo zavolají. Jestliže ne, jestliže jej vyřešili, nechávám se poroučet a pokračuji v dovolené.

S tímto si dávám tento služební telefon vedle hlavy na noční stolek, soukromému vypínám zvonění a upadám do slastného spánku.


Budím se - pořád ještě v to pondělí - v krásné časné odpoledne, půl druhé nebo tak nějak.

Služební telefon mlčí.

Zamžourám na soukromý - patnáct nepřijatých hovorů. Aha?

Uvařím si kávu, pokusím se trochu zkulturnit. Vypiju kávu, zapálím si cigaretu (stále setrvávám v prudce redukovaném režimu - a jde mi to k duhu), abych se uklidnil.

Nejagilnější je opět styčná důstojnice Číča, pročež volám jí.

Prý třikrát sláva, halelůja a hosana, smilování Boží (tedy já) se ozvalo.

Závada stále přetrvává. Pokud to byl v pátek strašnej průser, teď už je to katastrofa.

Zvídám, proč že mi nezavolali to ráno?

Zkoušeli mi prý volat. Ano, ale na soukromý telefon. To je jedinej, kterej mají uloženej. Což je ovšem jejich problém, já jim jasně v noční KTZ sděloval, že ten bude nedostupný. Ale prý zvonil. Nikoli, pouze se tak tvářil, měl vypnuté zvonění. Znovu - zcela jasně jsem jim psal, že mají volat na služební. Ale na ten že neznají číslo. Kurva, dyť jsem jim z něj tu zprávu psal, ještě s doslovným "tento telefon" ...

No nic, to je zbytečný ...

Dopiju zbyteček toho kafe, ležérně se stavím v pneuservisu pro kolo, vyměním, dojedu do práce (i tak rychlejší než MěHroDem).

A dozvídám se:

... nefunguje informační systém (to už jsem slyšel).

... Mára, jeden z bejvalejch civilkářů, se nemohl dostavit a na dálku nevěděl poradit, což se ani nedivím.

... všechny ostatní kontakty a hesla pro případ mé nepřítomnosti má Tasemnice. Tasemnice je na dovolené v Řecku. Hehe, smutné.

... na Žufiho nenašly číslo. Což se docela divím. Jelikož minimálně ve volebních materiálech, kde figuroval jako jeden z mejch techniků bejt musí. Nebo přinejmenším v jeho osobních materiálech, sice byl jako civilkář, ale pod laskavou supervizí Hejkala, takto mzdové účetní. Inu, jako by se stalo. Patrně nedostatek pátrací invence.

... byl se do serverovny podívat Milda Vorm z Majetkového Odporu (jeden z těch mejch jednovokejch), na nic nepřišel.

... byl povolán odborník od dodavatele systému. Přišel, brejlil. Nesouvisle mektal. Nakonec se nechal slyšet, že takovou závadu ještě neviděl.

Kurva. Dyť je to jednoduchý jak facka ... i když pominu jasně (mně) na první pohled patrné symptomy, přece jenom i pro mírně poučeného laika ...

Když je na ploše pracovního počítače s Windows ikonka zástupce pro spuštění informačního systému, přičemž Windows tvrdí, že daný soubor neexistuje ... jelikož je na serverovém disku, který není připojen ... stejně jako všechny ostatní svazky z daného serveru ... který v síti prostě není viditelný ...

Pochopím eště i Mildu, kterej je schopnej se podívat, jestli vizuálně není někde vykoplej drát. Jelikož zbytek (jakýsi server) je pro něj magie, neví, kterej má bejt zapnutej nebo ne, radš na to nešahá. Rozumné.

Ovšem povolaný odborník, který nepozná, že SERVER PROSTĚ NEFUNGUJE, ať už z jakéhokoliv důvodu, který může předat k řešení nějakému odborníkovi na servery, takový odborník je prostě na hovno odborník. Server v piči pozná i počítačový pologramot. Přijdu, šáhnu na stroj, jestli vrní, zjistím, že nevrní, nesvítí kontrolky, z větráčku nejde lufrt. Mašína něrabótajet. Dráty vedou odněkud někam, na pokus o zapnutí stroj nereaguje. Tak bych to udělal já. Ne už však odborník. Piča. Inu, inžinýr.

Já to tedy takto udělal, diagnostikoval závadu jako vadný zdroj, vyměnil. Dvacet minut. No jo, no.

Zajímavé, že největšího nerva a malej kyblik měli ti, od kterejch by to jeden nejmíň čekal. Ani ne ti skutečně nejvíc na počítačích závislí, ani tentokrát takový ty typy, co o své práci víc a dýl barvitě hovoří, než ji skutečně konají. Prostě taková ta šedá zóna.

A sem tam ...

Ále, co já se budu rozčilovat? Že tam chlap celej pátek pobíhá a dělá peklo, že nemá stavební povolení v zákonné lhůtě? A? Co má jako bejt? Taková je politika ouřadu - jeden vypočítavý technik, jeden pět let provizorní server, jenž nahrazuje bývalý provizorní server. Mně to žíly neurve. Pokud to někdo nezvládl v zákonné lhůtě třiceti až devadesáti dnů kvůli dvěma dnům mé dovolené a shodou okolností závadě na technice odpovídající přiděleným finančním prostředkům, mně to spaní nezkazí. Řádil tam jak potrefenej a vyhrožoval stížnostma a soudama?

Já ba ani nechápu, proč mají ostatní touhu mi takovéto informace sdělovat. Mně to ale tááák strašně nezajímá ...


Dobrá, tak v úterý ráno opět telefon ...

Opět Číča ...

Opět prý ta samá závada ...

No dobrá, tak jsem se otočil na kramfleku ... vlastně jsem se neotáčel, jen jsem byl teprv na cestě do garáže pro Zeleného Sršně, anžto jsem měl v plánu stavit se na Magorátě po ránu mezi půl devátou a devátou. A tak jsem se stavil rovnou na ouřad.

Pro laika to mohlo vypadat opravdu jako "ta samá závada". Stejné symptomy, ale závada úplně jiná.

Dobře, tak dle všeho zdroj při svém vzplanutí vzal s sebou do horoucích pekel část jednoho paměťového modulu, server to uprostřed noci nevydejchal, špatné odpovědi od paměti vyhodnotil jako opakované abnormální porušení pracovní kázně a ukončil svoji činnost ...

Diagnostika, rozborka, vyhození inkriminovaného trámečku, sborka ...

Zatím to jede.

Mimochodem mám předběžně přislíbeno kolem čtvrt milionu na opravdový server. Což jsem tedy žádostiv.

Vodkaz nafurt

Středa, 06.06.2007 ... Je dusno ...

Asi nejhůř snášej to rychlý léto chlapi v těsně předdůchodovým věku. Vlastně svým způsobem klimakterici.

Onehdá byl na poště výstup s jakýmsi takovým ...

Nějaká důchodka si šla pro prachy, přičemž tento jí funěl za krk a pokoušel se jí tvořit frontu v podstatě na zádech. Baba se ohradila, ať si jde po svým, že tam je diskrétní zóna, nemá jí co čučet do peněz. Ostatně je tam novej vyvolávací systém.

Chlap začal vykřikovat jakýsi svoje pravdy, přičemž po očku pošilhával po publiku, jestli všichni cení, jakej von je king. Necenili. Babka byla docela od huby a vypadalo to na plichtu, nějak jsem ani já neměl touhu se do toho montovat.

Ale dědek - fakt vypadal těsně před důchodem, tak na dvaašedesát, ale taky to mohlo bejt pivních osmačtyřicet - se nechal ve svém projevu slyšet, že se ani nediví, když někdo dá sem tam důchodcům někde za rohem pár facek. Dokonce, mám ten pocit, jsem zaslechl v tomto smyslu cosi o něm a o ní.

Což už bylo trapné i jeho staré a poslala ho ven, ať tam neprudí vevnitř. Bohužel shodou okolností v momentě, kdy odcházela i ta původní důchodka.

Tak jsem se šel pro sichr jenom podívat, jestli to s tím fackováním nemyslel zas až tak vážně, že kdyby došlo k nějaké strkanici, že bych se pro formu taky zúčastnil. Ke strkanici, bohužel, nedošlo. Možná taky proto, že jsem stál dědkovi v diskrétní zóně. Ještě si vyměnili pár invektiv a babča šla směrem k autobusu, zatímco divnej chlap tam chvílu poskakoval eště po chodníku a mudroval si nějaký ty svý moudra.

Nakonec jsem to pustil z hlavy, to bylo v době ohňostrojů, měl jsem jiný starosti.

Dneska další takovej ...

Ostatně už od rána jsem měl pocit, že všichni kolem soutěžej, kdo si vykoleduje jako první přes držku. A tohle byl fakt horkej kandidát.

Parkoviště. Plný. Už notnou dobu hledám místo, načež nějaká ženská odjíždí, tak jsem jí ještě spořádaně udělal místo, ba dokonce couvnul.

Přičemž v tom momentě se přihrne chlap se stříbrnou Feldou z druhé strany a vesele si tam rovnou zajede.

Což se mi pranic nelíbilo.

A jak už jsem byl tak napruženej, šel jsem se ho zeptat, jestli to myslí vážně?

Přesně ten stejnej typ. Šedesátník, odpudivej ksicht, pětašedesát kilo, dle svýho mínění velikej king, berlu na zadním sedadle a vobrázek s kriplkárou za zrcátkem, přičemž si je víceméně jistej, že si na něj nikdo netroufne.

A stejně tak tupá řeč - on přece nemůže tušit, že zrovna já tam chci parkovat. Podle čeho by to měl poznat?

Navrhuju, že podle znamení o změně směru jízdy.

Neviděl.

Tak možná podle toho, že jsem na něj troubil, abych ho na svou přítomnost upozornil?

Neslyšel.

Načež začne chlácholivě hýkat, že se příště polepší, přičemž vypne motor a začne se štelovat k vystupování.

Tak jsem mu v tom trochu pomoh, aby mi to moh říct do očí. Snad jsem ho ani o rám dveří moc nevobouchal.

Dědek, kurva jedna, měl čuch jako svině a přesně věděl, kdy má sklapnout. Ostatně jedna ruka za krkem a druhá napřažená pěst je docela výmluvná nápověda i pro jiné herce.

Přece se s ním ale nebudu prát, s kriplem k tomu všemu. Uznávám, vytočil mne pěkně a stačilo, aby eště béknul, asi bych ho fakt rozmáz vo tu jeho plechovku. Jenže to von, ludra všivá, už né. Nakonec jsem ho nechal bejt, maximálně jsem do něj na rozloučenou trošku strčil.

Ale já fakt jednou chytnu amok a kvůli nějakýmu takovýmuhle hajzlovi skončím před přestupkovou komisí.

Vodkaz nafurt

Úterý, 05.06.2007 ... Pozitiva, negativa, pes ...

Zajímavé, jak člověk zapomíná na negativa ...

Třeba když jste jezdili na tábory, vybavujete si to? Někoho nebetyčně prudily rozcvičky, jinej se bál při nočních hlídkách, někdo měl traumata z dlouhejch pochodů a eště někdo další potil krev zas při jiné aktivitě. A koncem září už to člověkovi připadlo jako velmi zdařilá akce, po Vánocích začal hledat ešus a spacák a v červencu tam lezl jak ta vovca zas.

To samý v mnoha a mnoha jinejch obměnách. Tradičně: Škola, vojna ...

Někteří s láskou vzpomínají i na pobyt v nemocnici při operaci slepýho střeva. Snad jenom vlastní pohřeb nebo kremaci s časovým odstupem jsem neslyšel nikoho pět ódy.

Tak jsem byl zase v hospodě s partou od "KamSeNaNásHrabete?".

Fakt to po těch letech vypadá jako řetěz humorných historek a selanka.

Je třeba zalovit hlouběji v paměti - až několik tisíc kilometrů za týden, osmdesát hodin přesčas jako standard, sto sedmdesát se taky dalo urazit. Z pěti pracovních dní všech pět na výjezdech, každou noc jiný hotel, nejlépe na jiném konci republiky. Šedesát tři hodin v kuse.

Mno, vzato takhle do důsledna, on ten ouřad má přece jenom cosi do sebe.

Ale co kvituju kladně - přišel se podívat do putyky bejvalej šéf Mlhoš. A to je jeden z nejlepších šéfů a z výběru spolupracovníků a kolegů, jaký jsem kdy měl.

Mimochodem, Mlhošovi synové, který pamatuju jako malý piškoty, choděj na gympl a tak za dva roky to vypadá na maturitu. Přičemž Mlhoše na jeho starý kolena tito synátoři vohli na psa. Hmm, že vždycky takovej "psomil" k tomu přijde jak slepej k houslím, jeden čokla vyžení, druhej se nechá nahecovat takto dvacet let před důchodem. Nicméně obvykle si takovýho nepříliš kynologicky založenýho páníčka takovej pes vychová podle svýho.

A když si vzpomenu, jak moje bejvalá čubička Zuzanka slušela Mlhošovi na nohavici ... Ale jo, budou se mít rádi ...

Vodkaz nafurt

Pondělí, 04.06.2007 ... O práci a zavazadlech ...

Přišel mi po ICQ vtip. Volně parafrázováno (a přeloženo ze slovenštiny) asi takto:

Potkají se cestou do práce dva chlapi. Jeden, ten mladší, vláčí kupu papírů, pracovních materiálů, poznámek, diář, notebook přes rameno, voči vyvalený půl metru před sebou.

Druhej, starší - jednu ruku v kapse, v druhé ruce jenom pytlík se svačinou, v jiné kapse noviny ...

Ten mladší obdivně kouká a povídá:

"To po takových letech a s vašimi zkušenostmi musíte mít asi všechno v hlavě, že?"

"... v piči ..."


Což mi mimo jiné vysvětluje, proč že jsem za roky strávené na ouřadě přešel postupně z větší tašky přes rameno na menší tašku přes rameno, posléze na batůžek.

V poslední době pak nejčastěji - pokud už mám vůbec nějaké zavazadlo - na ledvinku.

Přičemž tak obden si vystačím i bez ledvinky, jen s věcima po kapsách.

Vodkaz nafurt

Pátek, 01.06.2007 ... Pojistky, místenky a Poděsčiny chlebíčky ...

Já tedy, jak už poněkolikáté zdůrazňuji, nejsem organizátor brzké výpravy na rafty. Nejsem a nejsem. Je to výprava cestovky maskované pod krycím názvem "Vodácké a turistické centrum", se všemi klady a zápory. Ku kladům bych přičetl právě mj. tu organizaci.

Ale pravda, neboť jsem to celý zpaktoval a mám o mnoha věcech alespoň jakés takés mínění, vzal jsem si (byla mi dána) na starost alespoň dílčí péči o naši skupinku a především brněnský kontingent, a to před odjezdem a po návratu. Nikoli v mezidobí. Ale přeci jenom - máme jet na rafty do Alp, tak bych se rád viděl na raftu v Alpách. Abych to nesvěřil někomu jinýmu a nečučel pak jak blbec s bicyklem v Čierne pri Čope. Tož tak.


Čtvrtek, Česká pojišťovna:

"Dobrý den, potřeboval bych pro šest lidí základní cestovní pojištění pro Evropu, konkrétně Rakousko, rekreační sport, rafting do třetího stupně obtížnosti, za nezvýšeného průtoku vody, s náležitým vybavením a pod dohledem odborného instruktora. Ve vašich papírech sloupec 1, ta nižší sazba krát 2, což dělá 40,- Kč na člověka a den. Od osmého do desátého června, a to včetně. Jak jsem říkal - šest osob, tuhle je máte sepsaný i s rodnejma číslama."

"Téééda, vy to ale máte naučený."

"Se ví, jsem se to učil tady vod vás, jmenovitě tady od té zrz..., ehm, rusovlasé kolegyně."

"Co k tomu ještě můžu říct?"

"Nemáte nic říkat, pište, kalkulujte, kasírujte."

To se ví, že mi potvora aspoň formálně, pro ten svůj pocit, vnutila navíc eště úrazový připojištění, že kdyby se tam někdo fakt zrakvil, dostanou pozůstalí nějakej bakšiš na chlast na žal. Ale co už, jestli 120 nebo 135 vočí, to už nás nezabije. A z cestovky mi došla jakási dodatečná sleva za včasnou rezervaci (156 na člobrda), tak to radš utratím za pojištění a vybavení, než se s nima handrkovat a složitě jim to po šestáku vracet.

"Tak příjemnou plavbu, a ať se vám nic nestane."

"Se nám nic nestane."

"No, dyť to říkám. Ať se vám nic nestane. To vám jako přeju."

"A já vám to oznamuju. Že se nám nic nestane."

"Jak to můžete vědět?"

"Páč máme pojištění."

"A to myslíte, že funguje jako odpuzovač trablů?"

"No to se ví, copak jste někdy viděla, že by měl někdo pojištění a něco se mu stalo? Případně by dostal za to ňáký prachy? Ne, ne, milá zlatá, pojištění znamená jedině to, že si zaplatíte pevný zdraví a dobrou mysl. Maucta."

To byla ta lepší epizoda ...


Pátek, ČD Centrum Brno:

"Dobrý den, potřeboval bych pro šest lidí jízdenky, na čtvrtek 07. června, vlakem EC 278 z Brna do Prahy, a sice dvakrát ZTP/P s průvodcem, jedenkrát ZTP a jedenkrát 'In-Karta Zákazník', k tomu místenky do vozu číslo 374 či přinejhorším 375, kupé. A platba kartou."

"Moment, moment, pomaleji, postupně. Napřed mi dejte tu kartu. A teď: Brno - Praha jste říkal?"

"Ano, Brno - Praha, ale né Holešovice, jede to na Hlavní nádraží, řeč je - a celou dobu bude - pořád o tom EC 278 Jaroslav Hašek."

"Dobře, Brno hlavní - Praha hlavní. Kdy?"

"Čtvrtek sedmýho."

"A teď ty slevy."

"Dvakrát ZTP/P s průvodcem. To jsou dohromady čtyři lidi. Máte? Tak, teď jedenkrát pouhé ZTP. Jest? A naposledy jednou 'In-Karta Zákazník'. Výborně."

Ono to zní jednoduše, ale při zručnosti oné odulé ovarové hlavy to zatím k deseti minutám zabralo.

"A jak jste říkal ty místenky?"

"Všech šest, vůz 374, 375, nebo - že jste to vy - řekněme i 376. Zkrátka jedno celý kupéčko, poblíž jídelňáku."

Baba začíná hrát hru "Systéme, systéme, dej místenku." Vůz 374 zoufale klade odpor.

"Heleďte, tam v té 374ce máte jakejsi služební oddíl, jeden oddíl pro jakýsi celníky a kdoví jaký skopičiny, zkuste radš ten vedlejší, jak vám to přes vokýnko tak pozoruju."

"Pane, to nejsou žádný skopičiny ..."

"Tak to nejsou skopičiny, ale zkuste ten vedlejší, třeba se nebude tak houževnatě bránit."

Brání se.

"Jedině sedadla 81-86."

"To je kupé?"

"No ..."

"No - ne. To je dobytčák. A já nechcu dobytčák. Já chcu kupé. Je nás šest, povlečem batohy a další harampádí, když chcu kupé, tak mi nevnucujte dobytčák."

"Pane, to si vyprošuju, vůz typu dobytčák já neznám?"

"Jak neznáte? Celou dobu na něj koukáte a chcete nás tam posadit. Tam to máte napsaný - řada Bee - půlka vozu kupéčka, druhá půlka velkoprostorovej dobytčák. A to už nemluvím vůbec o vozech řady Bpee a jinejch prasárnách. Chcu kupé, tak chcu kupé."

Baba kleje a sakruje - zpoloviny nenápadně na moji adresu, povolává si dvě další od dalších dvou vokýnek, lidi kolem začínaj bejt nevrlí. Což o to, to já bysem taky byl, kdyby si před mejma vočama hrála klustá vepřovice dvacet minut s šesti lístkama. A to není furt eště všechno. Nakonec místenky jakýmsi trikem dokáže z počítače vyloudit. Dle požadavku.

"Tááák - 941 korun."

"Jááák - 941 korun? Já snad blbě slyším?"

"Prosím?"

"Taktně řečeno - jestli jste se nespletla?"

"Tady to máte: třikrát ZTP a spol po 73, průvodci jsou samozřejmě zdarma, ti tam vůbec nejsou uvedení, pak jednou In-Zákazník za 206 a šest místenek dohromady za 516. Sečteno všechno - 941 korun přesně."

"To si děláte snad prdel s těma místenkama, ne?"

"Nedělám si žádnou prdel. Už několik měsíců stojí místenka 86 korun, to jste nevěděl?"

"Ne, to jsem teda, kurva, nevěděl. Cosi takovýho jsem četl, ale o šnelcuku. Rozhodně ne za ÉCéčko, kde je příplatek jako svině už tak, ne pro držitele všivé InKarty, ne pro držitele zmrzačenky."

"To jste asi dlouho nejel vlakem, co?"

"Jezdím vlakem celkem průběžně, pravda, naposledy jsem místenku na EC/IC kupoval asi v listopadu, ke Kilometrické Bance, rozhodně to nestálo vosumdesát pětek."

"Takže chcete říct, že ty místenky nechcete?"

"Za vosum pětek jednu? To, kurva, ani omylem. Nepřijde vám něco divnýho na tom, že bysme si s bandou slepců koupili jízdenky dohromady za 400 a něco a pak místenky za 500?"

"Táák, tak to můžeme hezky celý stornovat a začít znova," baba se začíná dovolávat soucitu publika.

"To můžeme."

"Když pán nezná cenu místenky," ječí hezky halasně maškara v naději, že se na mne někdo vrhne.

"Pán nezná cenu místenky a pán není povinen ji znát, jakkoli toho třeba teď lituje a omlouvá se vám za to. Nicméně pokud je to ten stejnej případ jak s těma mezinárodníma rychlíkama, je to problém prolhanosti Českých Drah, který chtěj vyrejžovat na občasných cestujících a podvodně jim tvrdí, že je třeba platit vnitrostátní místenku podle mezinárodního tarifu. Na hamižnost vaší zločinné firmy jste dojela. Za takovou svinskou cenu byste mohla aspoň béknout a upozornit na takový fakt. Též pán nemůže za to, že váš kokotský systém neumí z paragonu stornovat pouze jednu konkrétní položku. To není problém pána, ale vašich zmrdských programátorů. Takže se aspoň pocvičíte a nejlíp uděláte, když přestanete píčovat a začnete, kurva, něco dělat."

Kupodivu baba přestala píčovat a začla, kurva, něco dělat.

To ani nemluvím o tom, že i v případě, že bych si bejval byl místenky vzal, že by mne, fena, tak jak tak natáhla, protože minimálně na jmenovitě moji InKartu by měla místenka stát starejch dobrejch 30,-. Nicméně jsem ji poslal do prdele a dobře tak.

Za druhej pokus v jízdenkách jsem zaplatil 425,- Kč a odešel.

Do vestibulu.

Pak jsem se ještě jednou podíval ... a vona mi, kunda, dala vobyčejný ZTP nebo zákaznický jízdný. Hovno že ÉCéčko. Ještě jsem to i s Marťanem zkonzultoval po telefonu ...

... i vrátil jsem se zpátky do ČD Centra a když jsem se tak koukal po těch lidech vokolo, vzal jsem si i další lísteček z vyvolávacího systému. Někteří vypadali, že mají fakt na spěch víc než já. Jestli já mám kvůli takové vyžrané pizdě zpoždění třicet nebo pětatřicet (ve finále pětačtyřicet) minut, to už néni až takovej rozdíl. A nebudu blokovat lidi, kterejm jede vlak. A samozřejmě, že mne zlomyslný systém navedl zase zpátky k té samé.

"Opravdu jste přesvědčena, že jste mi prodala lístky na vlak EC? Já jenom že tady čtu 'Jednoduchá zákaznická' ..."

"Ach, ach, to samozřejmě není na ÉCéčko."

"Aha. A o čem se celou dobu bavíme? O spoji EC 278 'Jaroslav Hašek', že ano?"

"To jste mne zmátl těma místenkama."

"Tak to leda hrubé hovno. Ty jízdenky jste měla předtím vytištěný taky jako první a za stejně zpitomělou cenu, tak to zase bacha."

"Aha, asi máte pravdu. Bude stačit, když vám k tomu prodám na zvláštní jízdence příplatky?"

Jo, stačilo mi to. Čtyři příplatky, průvodci neplatěj. Baba zjihla, že jsem to zas nechtěl celý stornovat a nakonec jsme se i zasmáli.

Do piči, ale obecně todle ČD Centrum podminovat, to by byla věc. Jenom takovej docela maličkatej ani ne úplně teroristickej útok, jenom takový jedno bum na procvičení, jéžiš, jak já bych sám zašel šktrnout sirkou u doutnáku ...


Zajímavé, jak se kruhy uzavírají.

V roce 1983 (jediný rok) jsem chodil na základní školu do jedné třídy s Bobešem.

Na přelomu 80. a 90. let jsem chodil na gympl (ač o ročník jinak) se slečnou Poděskou.

Začátkem devadesátých let pracoval jsem ve škole pro slepejše, mimo jiné s tehdejším kolegou učitelem a současným kumpánem Pepém.

Kolem roku 1996 nebo 1997 jsem se seznámil s Gazelou, servírkou a Bobšovou spolužačkou zase z jiné školy.

Ani mne tuze nepřekvapilo, když jsem v roce 1999 před odjezdem na Ukrajinu načapal v hospodě u Gazely Poděsku, přičemž vyplynulo, že tyto dvě jsou staré známé.

Následně pak kolem roku 2003 jsem se seznámil s Marťanem, neboť Marťan je Pepého žák z osmdesátých let, nějak se jednou vzájemně přivláčeli do hospody.

Relativně nejpozději (dva roky zpátky?) jsem přišel k Marťanovu kamarádovi Lotusovi. Odkud se znají ti dva, to vlastně netuším. Tipoval bych na putyku.

A má mne nějak dramaticky překvapit, že Lotus se zná léta letoucí s Poděskou? A že když se domluvím s Gazelou, že od ní z domu budu zase fotografovat ohňostroj, že z toho máme ještě i s Poděskou a s Lotusem u Gazely společný dýchánek?

Ne, ne. Takové drobnosti mne už přestaly iritovat dost dávno.

Snad jenom ...

... příště je třeba zadat výrobu obložených chlebíčků někomu jinému než Poděsce, přinejmenším někomu, kdo chápe, že salám, pokud je jej celá štangle, že je potřeba před nakrájením oloupat. Když už teda takového jedince netrkne ten nápis na salámu.

Ale zas jsme to měli jako celovečerní hru - rozborka chlebíčku, oloupej si svých pět koleček, slož do původní podoby a vydrhni si ruce. Chlebejk budiž odměnou.

Vodkaz nafurt

 

A pokaváď má někdo extra zájem a nemá toho eště plný zuby, může si zavzpomínat na "starší zlatý časy":

04 / 2013, 03 / 2013, 02 / 2013, 01 / 2013, 12 / 2012, 11 / 2012, 10 / 2012, 09 / 2012, 08 / 2012, 07 / 2012, 06 / 2012, 05 / 2012, 04 / 2012, 03 / 2012, 02 / 2012, 01 / 2012, 10 / 2011, 09 / 2011, 08 / 2011, 07 / 2011, 06 / 2011, 05 / 2011, 04 / 2011, 03 / 2011, 02 / 2011, 01 / 2011, 12 / 2010, 11 / 2010, 10 / 2010, 09 / 2010, 08 / 2010, 07 / 2010, 06 / 2010, 05 / 2010, 04 / 2010, 03 / 2010, 02 / 2010, 01 / 2010, 12 / 2009, 11 / 2009, 10 / 2009, 09 / 2009, 08 / 2009, 07 / 2009, 06 / 2009, 05 / 2009, 04 / 2009, 03 / 2009, 02 / 2009, 01 / 2009, 07-12 / 2008, 06 / 2008, 05 / 2008, 04 / 2008, 03 / 2008, 02 / 2008, 01 / 2008, 12 / 2007, 11 / 2007, 10 / 2007, 09 / 2007, 08 / 2007, 07 / 2007, 06 / 2007, 05 / 2007, 04 / 2007, 03 / 2007, 02 / 2007, 01 / 2007, 12 / 2006, 11 / 2006, 10 / 2006, 09 / 2006, 08 / 2006, 07 / 2006, 06 / 2006, 05 / 2006, 04 / 2006, 03 / 2006, 02 / 2006, 01 / 2006, 12 / 2005, 11 / 2005, 10 / 2005, 09 / 2005, 08 / 2005, 07 / 2005, 06 / 2005, 05 / 2005, 04 / 2005, 03 / 2005, 02 / 2005, 01 / 2005, 12 / 2004, 11 / 2004, 10 / 2004, 09 / 2004, 08 / 2004, 07 / 2004, 06 / 2004, 05 / 2004, 04 / 2004, 03 / 2004, 02 / 2004, 01 / 2004, 12 / 2003, 11 / 2003, 10 / 2003, 09 / 2003, 08 / 2003, 07 / 2003, 06 / 2003, 05 / 2003, 04 / 2003, 03 / 2003, 02 / 2003, 01 / 2003, 12 / 2002, 11 / 2002, 10 / 2002, 09 / 2002, 08 / 2002