Tímdlenc zpátky na titulní stranu.

EGIHO DENÍK Červen 2008

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)

Úterý, 01.07.2008 ... Po schodoch ...

Co chvíli se někdo věci neznalý diví, že na Lesné se jezdí půlkou auta po chodníku.

To je toho.

Byl jsem takhle na Vinohradech, kde jsem kroužil na Zeleném Sršni mezi paneláky, přičemž fakt, že vozovka přešla bez jakéhokoliv varování či dopravní značky plynule v chodník, jsem si uvědomil až v půlce schodiště.

Velkolepé. Zaplaťpánbůh soudruhům z NDR za terénní variantu motocyklu.

Úterý, 24.06.2008 ... (ne)Školení ...

Naplánovat školení v jakési putyce kdesi v piči za Výstecem zrovna v tu hodinu, kdy je jednó za deset let gruppenstávka všech možnéch zločineckéch tlup, šalináře nevyjímaje, to už taky vyžaduje jisté organizační talent.

Na druhó stranu - nechápu informatiky ze státních óřadů, keří si v práci nečtó na internetu noviny. Nebo eště hůř - čtó, ale vědomi si stávky, sténě vyrazijó sociálkó ...

Neděle, 22.06.2008 ... Hic a krysa Vasilisa ...

V nedělním hicu jsem zas a znova ocenil výhodu jednostopého motorového vozidla. V autě by mi asi bylo krušno, alespoň co jsem viděl poloupečené řidiče.

Fakt fajn - v tričku a kraťasech, větříček ...

... přesně do chvíle, než pak musíte zastavit u semaforu. To jsou pak tepelné šoky do palice.

Ani vedro mi však nezabránilo jít si zaběhat. Dlouho jsem nebyl, beztak si potom musím umejt i hlavu ...

Vezmu to přes les, sice dvakrát delší trasa, než ta moje kondiční, taky s kopcama, lépe řečeno prakticky furt do kopca, ale zase bude v lese chladněji ...

Hrdobec. Nebo debil, chcete-li.

Jsem málem chcípl.

Fakt začínám uvažovat, že takovejdle šport by se měl zakázat zákonem.

Někdy v tejdnu místo vyčesávání neřádstva z kožucha popadla Ťapinka čubičku Mášu a objela ji stříhacím strojkem s nastavenou délkou 1 cm. Nechala jí jenom ten prápor na vocasu.

Vypadá jak potkan. Mášule, ne Ťapinka.

Vyfotit to z profilu nejde, protože čubka hloupá si, když má počkat, vždycky sedne, když na ni zavolám, tak šupajdí za mnou. Ale pro ilustraci:

Eště mi zas příště někdo vykládejte, že je ten čokl tlustej. Kréťani.

Od tohoto týdne jí říkám Vasilisa.

Čtvrtek, 19.06.2008 ... Ateliér na ouřadě ...

Při focení hokejistů minulej tejden na tu autogramiádu, která byla nakonec o týden odložená, z momentální sestavy chyběli tři: brankář Lukáš Hronek, kterej se stále léčí po zranění, není a v dohledné době nebude k dispozici. Pak Míra Barus (Olé), kapitán, útočník a miláček publika. Přinejmenším můj oblíbenec, bo je to staré pes a jak je nevoholenej, tak vypadá jak vágus. Čímž je mi krajně sympatickej. Taky je po operaci a chodí jenom na dopolední cvičení. A Jirka David, obránce. Ten nechuraví, ten jenom vede ligu v soutěži o titul "Furt f prdeli".

Jsem měl zase cestovní den - na Magorát služebně, na druhej Magorát konečně odhlásit Všiváčka, mezitím dvakrát na ouřad a zase do města.

Při jedné cestě (tuším mezi obědem a ještě zas čímsi) jsem se otočil v hokejové hale a přifotil si aspoň teho Barusa. Jenže obránce David už byl zase kdesi v hajzlu.

Hoši, to snad nemyslíte vážně? Potřetí sem kvůli jednomu focení nepojedu, esli chcete mít toho Jirku Dejvida taky na kartičkách a na soupisce, pošlete mi ho laskavě do práce. Dejte mu na cestu ten stejnej dres, ve kterým se fotili všichni. Bílou stěnu tam máme taky.

A fakt jo, ještě odpoledne mi volal:

"Dobrý den, prosím vás, kde vy máte ten ateliér?"

He he. Vtip dne. Budu muset říct Tasemnici, že ta zeď u hajzlu je vode dneška ateliér.

Středa, 18.06.2008 ... Blondýna z Londýna ...

Pravil mi Tlustej Vratočuč Gauner, že svýho času, když jsem odjížděl svým Oslíkem od ouřadu, se mu zdálo, že mi nesvítí jedno brzdový světlo. Hmm, hmm ...

V danou chvíli jsem měl jiné starosti a přešel to bez povšimnutí, ale vzpomněl jsem si později, při odpoledních popojížďkách, až jsem měl trochu času.

Mno jo, jenomže já ani nevím, který na tom sloupečku to je? Jasně, blinkr a couvačku poznám, ale červený jsou tam minimálně dvě. Ne-li tři. A z nich ještě který že to nesvítí?

Jak je jindy Palackého třída frekventovaná, nebo mi to tak aspoň vždycky přišlo, naráz kolem nebyla ani čapa. Až po chvíli se odkudsi přiloudala jedna slečna jakási.

Blondýna.

Ovšem tonoucí se stébla chytá ...

"... simvás, mohla byste mi stoupnout na brzdu?"

"Jéje, já nemám řidičák." (tradičně: odpověď hezká, ale na jinou otázku.)

"Hmm, řidičák ... jenže já po vás nechci, abyste řídila, ale abyste mi sešlápla jeden pedál, abych se mohl podívat, který světlo mi nesvítí."

"Jenomže to já asi neumím."

"Neumíte. Aha. Neumíte šlápnout na jeden předem ukázanej pedál v nenastartovaným, otevřeným, zabržděným a proti pohybu zabezpečeným autě, jo? Nechte to bejt, jako bych nic neřekl."

Zkrátka úkaz. Ta byla určitě přírodní. Prostě piča.

Nakonec mi šlápla na pedál Ťapinka. Ani jsem jí pedál nemusel ukazovat. Inu, bruneta.

Úterý, 17.06.2008 ... Jsem produktivní ...

V prázdném obchodě jsem opět dokázal způsobit frontu až ven.

To maj v Bohémce tak, když si tam naučej chodit kdejaký mentální lajdáčky, každej hezky pro krabičku CéDéček, to je pak složitý, když si ráno přijdu pro zboží za 200.000.

A to šlo, prosím, o jednu nevelkou krabici dílů a zbytek v celejch sestavách a celcích. Takový vtipy, jako že chci 200 konektorů s krytkama v šesti různejch barvách a každou barvu v jiným počtu, to už jsem si vůbec odvyk.

Nicméně poté, co jim kromě výdeje přijela už třetí dodávka se zbožím a slečna dvanáctá ve frontě za mnou (fakt jsem k výdeji přišel, když tam nikdo nebyl) už od vtipů, že bych tam měl mít zvláštní "happy hour" otvírací hodinu, začala sklouzávat k telefonátům typu: "PÁN tady má TROCHU VÍC zboží" (čili: "Já bych ti tu cartridge do tiskárny vyzvedla, ale píčus tady už čtvrt hodiny vysírá"), přece jen jsme přešli k verzi, že ne že si vezmu aspoň část, ale ať mi to prostě po obědě celý přivezou a nanosej do budovy.

Vyreklamoval jsem alespoň obratem Taščin včera chcíplý zdroj.

Vypadá to jako neúspěšná mise?

Neřekl bych - hlavním účelem celé návštěvy bylo se do půl deváté vyspat, tedy bez výčitek svědomí.

Pondělí, 16.06.2008 ... Umřel zdroj a na reklamaci dán ...

Kolegyni Tašce z Finančního Odporu chcípnul počítač. Měl to pěkný, umřel hezky tiše, ve spánku. V pátek normálně fungoval a v pondělí už nešel zapnout.

Samozřejmě - první (a hned správná) myšlenka: zdroj. Samozřejmě, vadný zdroj. Je to relativně nová mašina, to půjde obratem na reklamaci. Ale co včíl? Financové se tváří velmi napjatě, neboť Taščin počítač slouží jako styčný důstojník pro komunikaci s tiskárnou pro celou tlupu a pro styk s bankou. To oni by ho asi potřebovali vcelku rychle.

Copak o to, zdroje tu jsou, jak říkal soudruh Špidla blahé paměti.

Jenomže ...

Tašky počítač obsahuje disk s rozhraním a především s napájením Serial ATA. Já mám zdrojů po ruce nových několik, ale všechny pouze se starým klasickým konektorem na PATA disky. Chm.

Redukce. Redukce je běžná věc, čtyři pitomý drátky, na jednom koncu konektor takovej, na druhým ten makovej. Jenom poslední redukci jsem spotřeboval někdy nedávno.

Vědom si toho, objednal jsem jich sice hrst, šest, osm, tak nějak, zkrátka klepnul jsem do objednávky jakýsi jednociferný číslo, který mi bůhvíproč přišlo v tu chvíli sympatický. Jenže jsem zároveň s tím objednával dalších deset počítačů (to budu mít na celej rok), kupu dalších komponent, ze kterých vykutám nový počítač pro sebe, bratru dvanáct monitorů a kdovíjakej herberk ještě. Pročež objednávka je stále ještě jaksi ve stádiu zpracování. A i kdyby - přišlo by mi jako blbost jet pro redukci, píčovinu za třicet korun, kamsi do Husovic k Bohémce, přes celý Brno.

Tak jinak.

Tady na kopcu je taky takovej kvelb. Tam redukci mají, přímo i skladem, ověřeno na internetu.

Ale jak se tam dostat? To je místo tak blbý na parkování, že jet tam vlastním autem, kroužil bych tam jak družice. Nehledě k tomu, že se mi cestou do práce podařilo na parkovišťu najít místečko ve stínu, což mi celej Finanční Odpor aj s Taškou můžou drbat záda, abych se ho vzdával kvůli jakési redukci.

Jít tam pěšky, to by byla docela pěkná procházka za jiných okolností ... kdybych si v nových kanadách o víkendu nezrasil nohy jako svině. Až se budu příště camrat, že mám konfekční nohu a že mi nový kanady nedělávaj problémy, připomeňte mi, že kecám. Ne, pěšky taky ne.

Jet šalinou a kupovat jízdenky úhrnem za 20,- Kč na cestu pro drátek za 30, to kurva ani omylem ...

Referentské vozidlo ještě od víkendu parkuje v areálu Píčovatelské Služby několik bloků od ouřadu. Čili zase chůze. Neprůchodné.

Zbejvá služební řidič ...

"Hele, Mirajz, moh bys, prosím, se mnou sjet nahoru na kopec jakože pro materiál?"

"Pro materiál? Vleze se to to auta?"

"Se ví, neboj. Ochcávka je prostorná dost ..."

Hodně hloupě pak zíral na ten 10 cm dlouhej čtyřbarevnej drátek, hehe. Materiál.

Paradoxně ihned po návratu jsem měl v mailu "výzvu k odběru zboží", tedy avízo, že si v těch Husovicích můžu vyzvednout komplet celou objednanou dodávku včetně těch šesti redukcí. No jo, no ...

Úterý a čtvrtek, 10. a 12.06.2008 ... Nemám co na sebe ...

Při pohledu do skříně a do botníku jsem naznal, že "nemám co na sebe".

Vzpomněl jsem si na svoji spolupráci s Hadrnictvím, s.r.o. ....

... od srdce jsem se té myšlence zasmál a následně vyrazil do armyshopu, kde jsem zakoupil:

- v úterý stejnokroj polní letní vz. 85 s kamuflážním potiskem vz. 85 (komplet - blůza a kalhoty)
- ve čtvrtek kanady vz. 2000

(Nepočítám středeční polohovatelné kraťasy kamuflážního vzoru "metro" od Pingponga.)

Aby si nové kanady zvykly na moje nohy a moje nohy zvykly na nové kanady, chodím doma ve čtvrtek a v pátek večer v kanadách místo pantoflí.

Alespoň se nemusím přezouvat, když jdu s psama.

Úterý, 10.06.2008 ... Škartičky ...

Honza Mikel - ukázka portrétního snímku ...

Další z vynikajících nápadů týdne mi uchystala hokejová Kometa.

Prý autogramiáda. Má být. Příští týden. Čili by bylo záhodno, aby jednotliví hráči měli pro fanoušky třeba kartičky s fotografiemi, na které se jim budou podepisovat. A to i hráči z čerstvých posil, tedy cca polovina současného týmu. A jelikož polovina té zbylé poloviny přišla loni v sezóně a před play-off, portréty na kartičky taky nemají.

Vlastně nejlepší by bylo asi vyfotografovat prostě všechny.

Ano, naplánovat fotografování portrétů hokejového mužstva těsně poté, co se tito vrátí ze soustředění u moře a ještě ke všemu po tréninku, to už vyžaduje taky strategického ducha zkušených sportovních manažerů.

Červené líce pod hnědým opálením ... vítejte u Apačů z Ronda.

Ke všemu mám pocit, že dva z těch nových (neznám jménem) nejsou tak dočista 100% árijského typu, jakkoli jsem se snažil všechny vytáhnout aspoň trochu do přijatelného odstínu, u dvou to zkrátka nešlo. A mám tucha, že ani nepůjde. Jakkoli je PhotoShop mocná zbraň, hehe.

Odretušovat čerstvé krvavé šrámy. Těm, kteří mají počet zubů < 32 naporučit už při fotografování vážný výraz a pevně semknuté rty. To jest kromě jednoho všem. Šášovi Lhotskému trochu připlácnout uši k hlavě. Těm, které ještě tak zcela neopustila puberta, částečně zamaskovat jebá..., ehm, drobné kožní vady. A s několikrát přeraženým a díky tomu do S tvarovaným nosem Pavla Zubíčka jsem už nenadělal prostě vůbec nic.

No fakt práce pro vraha.

Nekecám - jeden snímek na 15 minut.

Paradoxně mám takový pocit, že snad nejlépe z toho vyšel obránce Honza Mikel, při 3D pohledu docela sympaťák, který ovšem kvůli své pověstné fotogeničnosti na všech ostatních fotkách vypadá jako ufon. Tady už jenom jako Large z Addams Family. Takže ano, vcelku sympaťák.

Když nepočítám čtvrtek, kdy jsem musel odevzdat jeden hotový počítač jednomu platícímu zákazníkovi, mrdal jsem se s fotkama zbytek týdne.

Autogramiáda byla následně o týden odložena.

Pondělí, 09.06.2008 ... Resty, kurva ...

Co jsem nepoznamenal k uplynulému týdnu, byl fakt, že celá epizoda s povodní se udála v jenom klíčově nepříhodném okamžiku ...

Kolegyně matrikářka Laťka odjela na dovolenou. Měl jsem týden plus následující pondělí na to, abych jí z několika důvodů přeinstaloval počítač. S nepříliš velkým spěchem, vědom si, že času je habakuk, jsem se do toho hrdě pustil ve středu po obědě - přenesl k sobě do pracovny, zazálohoval pro jistotu veškerá lokální data, disk přeformátoval a místo archaických Windows 98 nainstaloval Windows XP. Spustil instalaci Service Packu 2 a šel si pro svačinu ...

A ano, to byl přesně ten moment, kdy tak zásadně sprchlo.

Do pondělního poledne už jsem se k tomu nedostal.

Pročež to, nač jsem měl původně půl týdne, jsem musel na vážno udělat za půl dne. Jinak by matrika pro několik desítek tisíc občanů nefungovala. Ani starým, ani novým stylem.

Skluz jsem nabral i v mnoha dalších oblastech a jako sněhová či jaká koule se přibalovaly další a další atrakce.

Jenom o mých Hadrnících, melouchu mém mileném, jsem prakticky neslyšel (ne, že bych si stěžoval). V podstatě se omezili na to, že mi vždy zavolali (pokusili se zavolat), kdykoli jsem odešel třeba na záchod nebo na oběd a jejich služební telefon nechal někde pohozený. Při pokusu o zpětný telefonát jsem obvykle zjistil, že: "Jste to nebral, tak jsme to zkusily vypnout a zapnout a už to funguje." Z těch prodavaček i jednou něco bude. Příjemný výdělek.

Čtvrtek a pátek, 05.-06.06.2008 ... Umyto ...

Jak už jsem předeslal - ve středu otevřu dveře od skladu výpočetní techniky, tiskárny mi nadšeně plovou v ústrety ...

Ne, kecám ...

Těch (na volby) uskladněných tiskáren je tam 25 a ve vodě byla jen spodní pětičlenná řada, ta horní dvacítka je spolehlivě připikolovala ke dnu. Plavaly jenom monitory. Nový. LCD. Nasyslený pro ty, kteří by si je zasloužili. Ale tací se nenašli. Pročež byly monitory uskladněny až do výplachu ...

Kupodivu - většina důležitých věcí přežila. Ba vlastně prakticky všechny. Díky prahu u dveří se dovnitř v patřičné době nedostalo víc, jak nějakých 5 cm vody. Co bylo ve skříních, toho se voda netkla. Uskladněné tiskárny a monitory v krabicích mají zase papundeklové nebo polystyrenové vyvložkování, že samotné zařízení bylo nad vodou a nějak útrobami voda vyvzlínat nestihla.

Možná zateklo do několika volně ložených monitorů klasických (CRT), ať už primárně (jeden nebo dva byly s nějakými nízkými podstavci) nebo sekundárně (když jsem přes ně tahal ty důležitější krabice, z nichž chcala voda). A do spodních pater pyramidy počítačů dočasně nebo trvale stažených z oběhu.

Jenomže ...

Zkrátka jsem se nasral a vyházel to všechno. Dva počítače, který jó za něco stojí, ty byly v horní části hromady, zbytek vem čert a o ty CRTčka monitory už beztak zájem nikdo moc mít nebude. Furt jsem to tam syslil, že jako "kdyby bylo potřeba". Nebude. Rozhodl jsem.

V návalu náhlé euforie jsem vymlátil všechno, co mi naivně přišlo pod ruku a nestihlo se ukrýt někde v temných záhybech suterénu. Značně jsem zredukoval i počty volně loženého HW v kanceláři, jenomže tam jsem zase redislokoval několik dalších suchých zařízení ze sklepa, pročež místo na procházení zůstalo konstantní - jedna ulička od dveří ke stolu s popelníkem a hrnkem na kafe.

V tom ale budu pokračovat, třeste se, skladové zásoby.

Pravda, za poslední roky by mne nenapadlo, že budu v práci makat v (čemsi jako) montérkách.

Co bylo samostatně evidováno jako jakýsi funkční celek, to jsem i sepsal pro pojišťovnu. Sám jejich agent nakázal. Posuzující firma mi k tomu ochotně na protokol doplnila předepsanou formulaci ve smyslu "vniknutí vody, zoxidované kontakty, korozí poškozené mechanické součásti". Bodejť by nedopsali, když museli donést kýbl a vytřít si podlahu, neboť z útrob některých aparátů stále ještě i po dvou přepravách crčela voda. Ano, chápu, za mašinu, která stála v roce 1997 nějakých 45.000, dostanu teď s bídou pětikilo nebo tisícovku. Nic nepomůže (neevidovaný) repas v roce 2001. Ale zase to umoří část nenahraditelných škod, kdy ve sklepě bylo uskladněno vánoční osvětlení ulic, na které se odhadce (ale neptejte se mne proč) tvářil jaksi skepticky. Zase jinak řečeno - třeba to bude ten pravý čas, kdy vánoční osvětlení nechat skutečně opravit, propojit veškeré kontakty a vyměnit dlouhodobě i čerstvě mrtvé segmenty, aby pro příští rok nesvítily na kandelábrech takové modernistické experimenty, jako půl stromečku, nezávislá větev a ocas bez komety.

Nejhorší na tom všem bylo, že výplach se razantně podepsal na strojovně výtahu, dík čemuž jsem veškeré transporty musel absolvovat po schodech.

Nejlepší naopak je fakt, že jsem se konečně zbavil kolegyně Fišty a jejích vánočních balicích papírů, jež ještě z historických dob měla u mne za skříní v zelinářské přepravce. Letěly ... přepravka, papíry ... a i Fišta, když přišla protestovat.

Středa, 04.06.2008 ... Jen se leje ...

Konečně trochu polevila vlna veder a zapršelo.

Ale jak.

Cestou pro odpolední svačinu jsem zjistil dvě zásadní věci:

1) Výťah opet nechodí
a
2) Hasiči čerpají ze sklepa našeho ouřadu vodu.

Přišlo mi to jako vcelku veselá historka, až jsem se smál ...

... přesně do okamžiku, kdy mi došlo, že v tom sklepě mám sklad výpočetní techniky.