Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?
Tímdlenc zpátky na titulní stranu.
EGIHO DENÍK
Březen 2008

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)



Aktualita:



Neděle, 30.03.2008 ... Zlatý voči ...

Ťapinka došla s tím, že když je jaro a už i Harpagon odšpéroval putyku, že musí radikálně jarně změnit svoji vizáž.

A vytasila se s barevnými kontaktními čočkami.

Neb pro jaro je třeba mít barvu očí ne modrou, nýbrž prý "oříškovou". Hehe. Voříšková. To bude něco jak s tím voranžovým vobejvákem, to taky byla "lososová". Mueheheheee.

Takže Ťapinka má oči oříškové.

Já tomu zatím pracovně říkám "zlatý voči" ...

Vodkaz nafurt

Sobota, 29.03.2008 ... Broukovnice ...

Trochu neplánovaně jsem se v pátek kolem poledního domluvil s přítelem Lufferrym ...

... či spíš mi bylo oznámeno, že sportu je mi zapotřebí, pročež jsem byl přesvědčen na účast v onakém nenáročném, rekreačním a amatérském závodě. Nenáročném, rekreačním a amatérském závodě v obranné střelbě z opakovací brokovnice.

Pravda, ani si nejsem schopen vybavit, jestli jsem kdy z brokové pumpy střílel. Z dvojky ano, z kozlice samozřejmě ano, jednou jsem měl půjčenou jakousi samonabíjecí. Pumpičku jsem v ruce měl, ale jestli jsem si z ní vystřelil, to na sto procent fakt nedokážu říct.

Nicméně i v nenáročném, rekreačním a amatérském závodě musí být někdo, kdo bude dělat toho posledního, ne?

Důležité je udržet se v kategorii "střelec" a nenechat se degradovat do kategorie "terč".

Potíž tkvěla v tom, že akce se měla uskutečnit kdesi v jakési prdeli blíže Hodonínu, a sice v 9 ráno.

Připočtu-li cestu a nezbytné ranní úkony, vstával jsem v 7 hodin, ba dokonce ještě i o pár minut dříve.

Třeba do práce jsem takhle letos ještě nevstal.

Stihl jsem do sebe nalít kávu, poshánět sportovně-expediční oděv (maskáče vz. 95 a kanady vz. 90), vyvenčit psy, sbalit fotoaparát, záchovnou zásobu Tatranek a sluchátka a vyrazit z domu ...

... aby mi na parkovišti mohl Luffery zatelefonovat, že je mu šoufl jak psovi, že celou noc nespal, teď hodinu na mne shání telefonní číslo (podrobnosti zatím, zaplaťpánbůh, neznám) a ať se nezlobím, že opravdu nikam nemůžem.

Kurva fix.

Tak já si tu broukovnici nevyzkouším asi ...

Útrpně jsem se opět odstrojil a odložil si výstroj a výzbroj, zkusil jsem si i lehnout do postele. Díky rannímu supercloumáku se mi však nechtělo už zabrat špónu, tedy jsem se přemístil do obejváku a četl.

Na druhou stranu - přál bych vám vidět ten výraz, kdy Ťapinka vyhopkala v devět hodin z ložnice pěkně nahatá směrem ku sprše, těšila se, jak bude doma sama vlčit, přičemž se podívala na gauč s výrazem, že tady je něco špatně (pominu-li fakt, že vlastník bytu v něm těžko může být špatně). Pamatujete si Toma a Jerryho, jak Tomovi vždycky spadla čelist až na zem a rozroloval se mu jazyk přes půl místnosti? Tak to by mohlo být zhruba ono.

Vodkaz nafurt

Pátek, 28.03.2008 ... Nedaj pokoj ...

... až tam vlezou.

Jsem se naivně domlouval, že fakt už jako s tím hokejem pro tuto sezónu pápá, ale to neznáte Hadimršku, ehm, Kometu ...

Jelikož šlo o nejúspěšnější sezónu za poslední desetiletí, jakkoli nad semifinále play-off druhé první ligy mohou zlí jazykové ohrnout pysk, naplánovalo vedení klubu důstojnější rozlučku a poděkování fanouškům, než byla pouhá improvizace v mrazivé noci z minulé soboty na neděli.

Utkání A-týmu proti mužstvu FanClubu. Tedy proti těm, kteří jsou obvykle v hledišti nejchytřejší a přesně každý z nich v každém momentě ví, co by měl ten který hokejista dělat. Čili nechť dostanou příležitost se osvědčit.

Mám takový pocit, že obrat "zábavný program" jsem někde na plakátech, v upoutávce nebo v propozicích četl. Že to bude ale taková prdel, to jsem zas až netušil.

Mančafty byly sestaveny tak, že Kometa měla prakticky stejnou soupisku jako jindy, proti nim nastoupilo družstvo oněch klubáků. Jenom měli prohozené brankáře a realizační týmy, pročež za klubáky chytalo hvězdné duo Jarina a Malage, přičemž trenéři Kýhos a Lukeš křepčili trochu netradičně též na lavičce FanClubu (tzn. hostí), což nebývá až tak zvykem. U Kýhose, pravda, pouze od doby, kdy přestoupil ke Kometě z Chomutova, do té doby má s touto střídačkou samozřejmě své zkušenosti.

Rozhodčí zapomněli přizvat, pročež se této čestné funkce musel chopit pan Železný, normálně vedoucí mužstva Komety, a dva přebývající hráči.

Stejně tam byli vesměs jenom coby donašeči puku na vhazování, ostatek utkání nepokrytě řídil moderátor z hlasatelského stanoviště - a to třeba i včetně vylučování (výhradně z řad A-týmu).

Utkání probíhalo zhruba tak, že jeden nebo dva hráči Komety bleskurychle vyvezou puk do obranného pásma FanClubu, kde jej po osobním souboji u mantinelu (Komeťák šťouchá do klubka těl holí v jedné ruce drženou dvěma prsty) ztratí a kotouče se tak zmocní soupeř. Ten předvede rychlý brejk, seč mu síly stačí. Klubák urputně postupuje s pukem stále kupředu přesně do chvíle, než mu hráč Komety, ležérně celou dobu bruslící půl metru za ním, poklepe na rameno. Leknutím klubák pustí hůl, puk, málem do kalhot a nakonec se sesune k zemi.

Nicméně i takto se dokázal FanClub dostat do vedení 5:3, posléze srovnáno na 5:5, aby mohlo rozhodnutím hlasatele být utkání anulováno a o výsledku rozhodnout výhradně samostatné nájezdy.

Následoval mejdan, autogramiáda a vůbec všechno, co k takové podařené akci patří.

Odhad návštěvy - přes 2000 (slyšel jsem i 2500) lidí. U jiných - i některých extraligových - klubů by to byl vrchol sezóny, a ne že jen taková sranda pro fanoušky.

Ostatně viz oficiální článek ...


Samostatný nájezd klubačky Kikiny ... a vůbec odkaz na fotogalerii ...


Jinak Harpagon Spojka už rozsvítil zelené světlo, vyhnal brouky z koutů a otevřel pro letní sezónu putyku. Třikrát hurá.

Pravda, prozatím je venku tepleji než vevnitř, to by jeden neřekl, jak taková papundeklová bouda dokáže nasát kosu. Čili se při odchodu ven říká: "Běž do tepla."

Ale neklamně to ukazuje, že jaro je tady.

Všecko se nalejvá ...

Pro pátek především Marťan a Poděska.

Vodkaz nafurt

Ještě úterý, 25.03.2008 ... Poštovní lupič - imbecil ...

Nějaká svině mi odemčela poštovní schránku. Proč to někdo dělá? Co z toho má? K čemu to poslouží?

Rozumějte, nejde mi o to, že se do schránky může podívat či z ní něco "hodnotného" (např. leták z Lidlu) ukrást. To moh i do té doby.

Ta schránka byla totiž vylomená, a to co já pamatuju.

Nějak odolněji zavřít nešla. Držela na jednom drátku na boku a na permanentně uzamčeném zámečku, od kterého jsem beztak neměl klíč. Ačkoli klíč by se snad dal opatřit, jako malí parchanti jsme to schválně zkoušeli a každý klíč pasoval do každé cca páté nebo šesté schránky. Ale nějak mi to nikdy nepřišlo jako tak důležitý problém, abych se jím nějak zabýval.

Obyčejnou poštou mi nic důležitého nechodí.

A ty nedůležité věci byly ze schránky vybírány tak, že se vylomená dvířka zcela vysadila, vybrabčil se obsah a zase se to tam za ten zámeček narafičilo zpátky.

Tak proč to nějaká kunda má touhu odemykat? Dyť tam pak ty dvířka nedržej ...

Nezbylo, než vyslat Ťapinku koupit dle zevrubného popisu nový zámeček, pomocí hasáku a kladiva poohýbat plechy od schránky a kladivem tam dvířka namlátit zase nafest a funkční zámek namontovat.

Čili máme uzamykatelnou schránku. Po snad už dvanácti letech, co tu bydlím. Dvířka ovšem nepadaj.

Vodkaz nafurt

Úterý, 25.03.2008 ... 11. přikázání: Mne nenasereš ...

To je tak, když si blondýna vyšuk..., ehm, pořídí jakési pseudoSUV kdovíjaké obskurní provenience a snaží se vám mezi Lesnou a Konečníkem předvést, jaké je to žihadlo a jaký kros s tím v tomto "terénu" zvládne.

Na úseku s 50 km/h rychlostí má nejvíc napilno vás 70 předjet přes plnou čáru, aniž by dala na přechodu přednost chodcům, aby pak mohla počkat na semaforu. Na 70 mizí v dáli snad stovkou, potkáte ji až u dalšího semaforu, kde vám právě naskočí zelená a plavně ji minete, zatímco ona stále hledá první rychlostní stupeň.

Zas velký spěch, oprasí mne, oprasí řidiče ve vedlejším pruhu a - tramtadadá - ony ty semafory u stadionu mají prostě svoji železnou logiku. Když vyjíždíte z Gen. Píky dolů, tedy odbočujete, prostě u stadecu z principu zelenou nechytnete. Za osmnáct let to mám nějak vyzkoušený.

Mně prostě ani blondýna první pracovní ráno už víc zkazit nemůže.

Vypadá jako piča, jezdí jako piča ... asi to bude piča.


A nenasere mne ani ten právník-študios u fuckulty ...

Možná to původně mínil jako nějaké politické sebevyjádření - mít sice k dispozici několik metrů široký chodník, označený jako stezka pro chodce, ovšem útrpně šlapat o kus vedle po vozovce, a to ještě po nesprávné straně - zády k přijíždějícím vozidlům. Nenapadá mne jiný důvod, proč by tak jinak činil. Možná ještě jeden - že byl debil. Ostatně, těch je v daných končinách vyšší koncentrace. Asi nějaká ta erotogenní zóna.

Alespoň reagoval na zvukové podněty a uskakoval na první zatroubení do hloubi trávníku hbitě a svěže.

A nečílil se ani moc, zjevně uznal svoji chybu a zpytoval svědomí. Pravděpodobně už zákon o provozu na pozemních komunikacích probírali.

Tou pěstičkou hrozil jenom docela trochu.


Jinak, ač celou dobu v pracovním procesu na ouřadě, mám dva docela úspěšné servisní zásahy v Hadrnictví, s.r.o.:

1)

"Píše mi to tu, že se nepodařilo vytvořit zálohu databáze, protože mám pravděpodobně málo místa na disku. Nevíte, čím to může být?"

"Pravděpodobně máte málo místa na disku."

Když jsem se do sytosti vychechtal svému vtipu, požádal jsem o spuštění dálkové správy a staré zálohy databází jí pomazal.

2)

"V sobotu mi přestala fungovat myš a pak celej počítač."

"Aha. Nějaké podrobnosti nemáte? Jak se to projevovalo a tak?"

"No, ta myš jako zmrzla na místě, tak jsem si povytáhla ten počítač zpod pultu, abych dosáhla dozadu a zkusila jsem zahejbat tím drátkem od té myši. A počítač celej zhasnul a už ani neškytl a neškytá ani teď."

"Aha. A zkoušela jste kontrolovat ostatní kábly? Teď?"

"Zkoušela jsem to i ze zásuvky vypnout."

"Ale zkuste se ještě jednou podívat pod ten pult. Neměla byste vidět žádný konec žádného drátu."

"Tam jsem se dívala v sobotu."

"Zkuste se tam přece jenom podívat."

"Jé, jeden tady je vypadenej, takovej ten tlustej, co vede do rozdvojky od zásuvky ..."

"Výborně. Abych to zkrátil - není zač a mějte se krásně."

Vodkaz nafurt

Pondělí, 24.03.2008 ... Historie jedné vázy ...

Velikonoce. No, hmm ...

Většinou jsme bejvali na Velikonoce na prvním jarním čundru, ale většinou taky ty Velikonoce nebejvaly v půlce března za poslední roky. Navíc se venku jaksi ohnusilo a i ostatní aspekty se proti nám spikly.

Pročež jsem ráno kolem poledne vstal hezky doma z vyhřáté postele, zalovil v útrobách skříně, vytáhl vojenský opasek a zrubal Ťapinku jak koňa. Ony ty tradice maj cosi do sebe.


Po většinu zbylého času z prodlouženého víkendu instaluju nový počítač.

Ten původní pocházel z roku snad 2001. Několikrát posílen všelikými paměťovými trámečky apod. Ještě nebyl nejhorší, ale začínal být hlučný. A přece jenom byl výkonnostně trochu za zenitem. A i Windows 2000 instalované v roce 2003 (byť už třikrát nebo čtyřikrát klonované vždy na nový disk) už byly trochu dýchavičné, tedy trochu víc, než čerstvě po nasazení.

Vyšel jsem z toho, co jsem si za poslední dobu odzkoušel na svých milých "zákaznících", nakoupil ještě v pátek hromadu harampádí a přes víkend z toho vykutal celý ukrutný počítač.

Ještě není stoprocentně hotovo, není zadeklovaný, nejsou nainstalovány všechny programy. To by taky jeden neřekl, co za pět let nasyslí všelijakých důležitých utilitek, nastavení, fíčur a vyfikundací.

Ovšem už spisuju teď na něm, tramtadá.


Ještě takhle v pondělí po ránu (rozuměj cca 13:00) jsem cosi dopisoval k té fotogalerii z horečky mrazivé sobotní noci, konzultoval to po ICQ s redaktorkou Hromi, v druhém okně na to jaksi došla řeč i s Allorou.

Neboť jsem měl na stole jídlo, dokončil jsem nezbytné, rozloučil se a obešel si gauč, abych zasedl ke svátečnímu šnyclu od Ťapinky (to asi za ten vejprask).

Zrovna jsem meditoval nad tím, že je tedy hokejová sezóna za námi a to šílenství teď v play-off zvlášť, pročež se budu moct věnovat dalším rozličným skopičinám. Kometa je Kometa, ale jaro na krku si žádá, odhaduji, více volného času. Pokoj od Komety aspoň do srpna.

Přičemž mi padl zrak na vázičku.

Máme doma vázičku. Já nevím, kde se vzala. Snad po bábičce. Zkrátka si nepamatuju, kde jsem k ní přišel, pročež se dá říci, že je zde odnepaměti. Minimálně v tomto bytě je celou dobu, přitáhnutá asi při stěhování z Brožíkové, tam se mi vybavuje matně taky, předchozí osudy neznámé.

Občas při nějaké příležitosti, aby mne nasrala, do ní Ťapinka nacpe nějaké to bejlí a roští. Jako třeba teď.

Tak jsem se kouknul na vázičku ...

... a po patnácti letech zjistil, že to není jenom taková nanicovatá žlutá vázička, ale že je na ní i jakýsi emblém a nápis.

Konkrétně:

ZKL BRNO*
10x mistrem ČSSR v ledním hokeji

*) pro neznalé - dřívější název Komety, nejdřív ZKL (snad to byl závod patřící pod Zbrojovku?), poté Zetor, dnes Kometa.

Hokejová vázička ...
Hokejová vázička ...

Čili se jedná zcela nepochybně o vázu z roku 1965. Pravděpodobně reklamní a propagační předmět tehdejší fabriky nějaké té ZKL, n.p. Dneska by se tomu řeklo "marketing".

Vida, čeho se jeden dočká.


A tak jenom snad ještě video od jednoho příznivce pro ostatní příznivce:

Vodkaz nafurt

Sobota až neděle, 22.-23.03.2008 ... Nagano hadr ...

Tak jsem tady napsal ještě obsáhlé pojednání o sobotním posledním hokejovém utkání a o "sportovním" přístupu vedení klubu Mladé Boleslavi, ale nějak jsem si to přeplácnul něčím jiným. Hmm.

Znova to teda psát nebudu.

Ostatně - to si můžete přečíst i v novinách ...

A že se potom na diskusním fóru vylíhla myšlenka uprostřed noci udělat hráčům vítačku, to si můžete vyštudovat i tady z fotogalerie.

Roudýsové ...
Hokejoví rowdies maskovaní kvůli výtržnostem?
Nikoli. Prozaičtější - 3 stupně pod nulou a přes hodinu čekání.

Vodkaz nafurt

Sobota, 22.03.2008 ... Demižon a bydlení ...

Ráno, opravdu ráno, už v nějakých jedenáct hodin, mne Ťapinka budí s tím, že se na mne dobývá nějaká ženská a touží se mnou hovořit. Tak nechť uvedu alespoň do částečně provozuschopného stavu, ona jí zatím půjde dolů otevřít a dovede ji nahoru.

Kam by Ťapinka chodila? Nu což, ať si píča jakási, která člověka burcuje v sobotu v takovouhle nekřesťanskou hodinu, počká. V klidu jsem si vzal domácí kalhoty a tričko, trochu se přičísnul, abych nevystrašil případné kolemjdoucí sousedy, a šel se podívat dolů rovnou sám, co je to zas za zkurvenej nápad.

Baba. Z ulice od máti. Se mi představila. Že prej bych si moh pamatovat jejího syna.

Jo, podle jména pamatuju. Zařadit úplně přesně nedokážu, ale mám ten pocit, že z těch pouličních poloblbých dětí to byl ten, kterýmu se říkalo Demižon.

Jo, ale co baba vlastně chce ...

Prej jak je máti? A že kdyby se s ní jakože "něco stalo", jestli bych synovi Demižonovi nechtěl prodat její byt? Že by se jako, kokot, rád zase přestěhoval zpátky na Lesnou.

A co je mi, kurva, po tom?

To je neuvěřitelný, co si ti lidi dovolej.

Já osobně jsem z toho byl tak vyvalenej, že jsem babu ani neskopal s těch pár schůdků před domem a ani jí nevynadal do zduřelých pičí a starých kurev, jak by si docela logicky zasloužila.

Poučení pro příště - dát na Ťapinku a nechat si takové milé návštěvy přivést až před dveře. "Miláčku, s paní jsme domluveni, můžeš mi prosím přinést pistoli? Ano, tu větší, jak je na ní napsáno 9 mm."

Takhle jsem jen konsternovaně odtušil, že z toho nebude rozhodně nic a ať je tak laskava a vypadne, než mi to dojde v plném rozsahu.

Prý zcela chápe, jenom kdybych změnil názor, tak ať ji vedu v patrnosti. Ale samozřejmě, v patrnosti ji vedu už teď a v příhodnou chvíli ... jí něco velmi škaredého provedu.

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 20.03.2008 ... Soukromé školičky pro blbé dětičky ...

Kolegyň medituje, že si nemůže dovolit být vyhodnocena jako nejslabší a dostat padáka, neboť i z tohoho mrzkého příjmu ze státní správy přidržuje synátora na soukromé střední škole.

Na můj podotek, že kdyby syn nebyl blbý jako pucštok, etabloval by se i na škole státní, se kolegyně tváří agresivně a vede vůči mně štvavé řeči.

Místo, aby ocenila můj takt, kterak jsem pomlčel o skutečnosti, že i pro ni je státní správa poslední štací, kde jsou ochotni (ač nepříliš) jí vůbec něco platit (též nepříliš).


Kometa velkolepě rozsekala Mladou Boleslav 6:1 - z čehož plyne, že stav semifinálové série jest 3:3 a v sobotu v MB to bude Alamo. Za tři utkání v Brně dokázala Bolehlav dát jediný gól. Což ovšem nijak nevyžehlí ten debakl, jenž tam utržila Kometa například teď v úterý.

Konečně jsem ovšem viděl, jak probíhá taková posunutá třetina ...

Ve druhé třetině někdy v průběhu 18. minuty po několikátém sporném výroku rozhodčího zasypalo publikum za pokřiku: "Peníze, peníze!" ledovou plochu odpadky, načež byla třetina předčasně ukončena.

Po úklidu a přestávce druhá třetina pokračovala ten zbývající čas i včetně původních stran.

Teprve poté zazněla znovu siréna, na tabuli se objevila římská III, prohodili se brankáři a pokračovalo se třetí třetinou.

Jestli tedy ještě žádné mužstvo doma neprohrálo, tak by s tím Bolehlav měla v sobotu štandopéde začít.

Vodkaz nafurt

Pondělí, 17.03.2008 ... Utrpení ...

Stále jezdím MěHroDem. A dost možná i zítra budu.

Předsevzetí:

UŽ NIKDY NEBUDU ŘÍKAT AUTÍČKU, ŽE MOC CHLASTÁ, MÁLO TÁHNE NEBO BLBĚ TOPÍ ... !!!

Vodkaz nafurt

Poslední střípky z týdne, k 15.03.2008 ... Chléb a Taliban ...

Už od středy máme domácí pekárnu, což jsem prý zapomněl výslovně zmínit.

No - zapomněl.

Co taky, když už půl tejdne žeru jenom chleba?


A ten včerejšek?

Stav semifinálové série s Mladou Boleslaví - 2:2.

Konkrétně dvě domácí utkání 4:0 a 3:0 ve prospěch Komety, brankář Kamil Jarina 122 minut bez inkasovaného gólu.

Co je horší - jakýsi rituál nebo co, zkrátka všichni brněnští hráči se po dobu play-off přestali holit (původně jsem se domníval, že pouze nemají čas). Pročež brněnská střídačka vypadá trochu jako rada talibanských mudžahedínů.

Jestli jsem měl problém zvlášť ty nové posily rozpoznat předtím, teď jsem v prdeli už úplně. Na dresu vpředu číslo nemají a svorně vypadají tak, že dole trčí vousatá držka, nahoře modrý blembák.

Poznám ještě z těch novejch tak Pavla Zubíčka, ten - zvlášť bez přilby - vypadá trochu jako Groula. Někdy si ho schválně vyhlídnu bez kokosáku v detailu. Zubíčka, ne Groulu.

Vodkaz nafurt

Ještě pátek, 14.03.2008 ... Dneska nejdu ...

"Tos mi taky nemoh říct, že se dneska hraje hokej? Já jsem zase nemohla zaparkovat," laje mi Ťapinka po návratu z hula-hula.

"A neříkal jsem ti výslovně, že dneska na hokej nejdu?"

Jenže z toho to ona nepochopila či co.

Aha. Rozumím, že mohu říkat, že na hokej nejdu, ať se hraje nebo ne. A to narozdíl od varianty, kdy tvrdím, že na něj jdu. Takovéto krytí milenky by mi asi neprošlo, neb už jsem Ťapinku načapal i u online přenosu.

Ovšem mám důležitější věci na starosti, než si dělat s Ťapinkou každý den půlhodinový briefing a vysvětlovat jí, kam všude nepůjdu (kosmodrom Bajkonur, autorské čtení Jaroslava Haška), aniž by to mělo s reálným děním okolo jakoukoliv souvislost.

Srovnej - Hlava XXII a pasáž:

Vzhledem k okolnostem, které se
vymykají mé pravomoci, nekoná se
tuto neděli slavnostní přehlídka.
Plukovník Scheisskopf

"Můžeš mi říct, co je na tyhle neděli tak zvláštního?" vykřikoval Hladový Joe na Náčelníka Bílého Polozuba. "Proč nebudeme mít přehlídku tuhle neděli, když ji nemáme žádnou neděli? Hm?"

Vodkaz nafurt

Pátek, 14.03.2008 ... Všechno na své místo ...

Odvezl jsem Všiváčka na opravu do AutoĎASu.

V blázinci je karanténa, tam přes víkend nemusím, mám jedinou cestu přes celou sobotu a neděli a to si buď půjčím Ťapinčina Skrčka, nebo to přinejhorším odjedu - ač nerad - šalinou.

Tak ať se laskavě postavěj čelem k těm blinkrům. Nerad bych solil dálkovejma světlama okolní řidiče při každým odbočování. Též můžou spravit to cukání při nízkých otáčkách, pak asi pět kosmetických vad. A ostatně ho můžou začít pilovat na technickou kontrolu na příští měsíc, ačkoli mám ten pocit, že díky hejbavé nápravě, zrzavejm plechům a úniku oleje z převodovky to beztak za jeden víkend nestihnou.

Nicméně celej víkend na to budou mít, ať udělaj, co je v jejich silách.


Hokej jsem dneska vyškrtnul.

Focení jsem opět přenechal kolegovi Darkovi a jelikož jsem měl dalších věcí za krkem dost, rozhodl jsem se tam vůbec nelézt.

Jak se později ukázalo, Kometa velkolepě porazila Mladou Boleslav 4:0 a srovnala stav na zápasy v semifinálové sérii play-off na 1:2 ve prospěch Boleslavi.

Jsem zvědav na tu sobotu.


Cestou z AutoĎASu jsem musel autobusem. A to jsem byl domluven se strejdou Jurkou, že se stavím za ním na kafe. Do Bohunic.

Si po deseti letech umím vybrat datum.

"Dobrej den, já bych potřeboval nějakou tu jízdenku nebo co," pravím k řidiči autobusu.

"Jak nějakou? Do prdele, tak snad víte jakou, ne?"

Aha, hned bych chtěl být v kůži třeba tůristy.

"Nevím, do prdele, kdybych věděl, tak to snad specifikuju, kurva, ne?"

Nakonec mi dal hodinovou za dvacku.

Já to fakt nevím, půl roku jsem tím pořádně nejel, i léta předtím jsem měl šalinkartu a o jízdenky jsem se nějak nezajímal.

Slavnostně takto vydobytou jízdenku třímám skoro celou cestu v ruce. Až poslední zastávku před konečnou u malýho Tesca ji volně vhodím do klokaní kapsy na wehrmachťácké větrovce, neboť hodlám přestupovat na tramvaj.

Přesně v tu chvíli přistoupí revizor a můžu zase hledat.

All inclusive, aj s revizorem jsem to měl.

Cestou od strejdy Jurky z Bohunic zpátky na Lesnou (to už jsem se zastavil v ještě otevřené trafice a jízdenku si zakoupil předem) nastoupím do šaliny a jízdenku si označím. Sednu si. Co budu dělat celou cestu? Koukat z vokýnka? Tam vepředu u kloubu je držák a v něm k volnému odběru časopis "Šalina", vida, nabídnu si, podívám se, co píšou ...

"Egi - zdar chlape, jak se máš?"

A hele, spolužák Uďa. Takže si pro zbytek cesty budu povídat se spolužákem Uďou, ačkoli mám časopis "Šalina", do kterého se nepodívám, neboť v návazném trolejbusu to mám dvě zastávky na stojáka a v posledním autobuse je tma jak v prdeli.

Po vystoupení z autobusu chci přejít silnici, avšak vidím, jak z hlavní směrem do útrob Lesné odbočuje osobní automobil, tak spořádaně stáhnu nakročenou nohu zpět na chodník a auto pouštím - načež z původně blíže neurčeného vozidla se vyklube vozidlo blíže určené, a sice Skrček s Ťapinkou, jež mne dovezou až k domu.

A to jsme ještě s Uďou v šalině míjeli náš společnej bejvalej gympl.

"Celní, příští zastávka - Krematorium."

To jsem poslouchal čtyři roky každej pracovní den.

Kurva, to je nostalgie. Já snad tím MěHroDem začnu zase aspoň rekreačně jezdit.


Všechno má mít své místo. Jo, to nás taky učili na vojně, kde jsme měli dokonce rozpis, co patří do které kapsy - od granátů až po obvaz a známku z wolframové oceli, která, narozdíl od nás, prý přežije i nukleární výbuch.

Pro civilní použití jsem si schéma musel sice modifikovat, ale i tak mám s menšími obměnami konstantní rozmístění drobných předmětů denní potřeby - několik kapes, několik brašniček na opasku. V každou chvíli přesně vím, kde mám doklady, tužku, baterku, nůž, kombinačky, cigarety a zapalovač, telefony, peněženku, několikery klíče ...

Jdu o půlnoci venčit psy.

Hodím na sebe bundu a jenom plácnutím přes kapsy zkontroluju, co všechno obsahují, co bych měl doplnit, případně co momentálně nepotřebuji ...

Třeba na venční psů klíče od auta ...

Kurva !!

Co dělaj v kapse klíče vod auta? Dyť to je přece v autoservisu? Mi hrabe?

A fakt, po vizuální kontrole mají klíče nalepený lísteček s SPZ ...

Vidím to přesně před sebou - vykecáváme se s mým oblíbeným panem servisákem, on už má zapsány závady a polepené a popsané klíče, já mám dopitou "kávu" z kafomatu, pomalu se loučíme s tím, že v neděli má zase službu a že si splknem.

"Kde tady máte koš? Kam mám hodit ten kelímek?"

"To je dobrý, to nechte tady na pultu, já to pak vyhodím."

Pokrčím rameny, poděkuju, odložím kelímek, ze zvyku se plácnu oběma rukama přes boky, abych zkontroloval pozici zavěšených brašniček a propriet na opasku, přejedu si přes kapsy u kalhot přes peněženku a telefony, jednou rukou v kapse u bundy nahrábnu cigártašku, druhou si shrábnu přece MOJE klíče z pultíku ...

Takže jsem velice zvědav, co všechno na tom zamčeném vozidle zaparkovaném před bránou naopravují ...

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 13.03.2008 ... Posraní blázni ...

Byl jsem na dnešek domluvenej s doktorkou, že se za ní stavím probrat zdravotní stav máti, stejně za ní půjdu na návštěvu, bo ta furt dlí v tom šaškecu. Ta máti. Ačkoli ta doktorka taky.

Ostatně - byl jsem tam naposledy o víkendu.

V pondělí za ní byl strejda Jurka - její brácha, v úterý a ve středu kamarádky. To jsem si zorganizoval tak, že mi vždycky dají vědět, abych se tam nehnal, jedna návštěva za den je, domnívám se, dostačující. Zaplaťpánbůh, že má máti takové skvělé příbuzné a přátele.

Tedy - já tam byl naposledy v neděli a teď až ve čtvrtek.

Od čtvrtka vyhlásili na oddělení karanténu a zákaz návštěv, neb jim tam někdo zavlekl střevní infekci. V blázinci.

To by se jeden taky posral.

Aha, třináctýho ...

Vodkaz nafurt

Středa, 12.03.2008 ... Při blinkání svítím do dálky ...

Odpoledne jsem se dovolil šéfové (mým šarmantním oznamovacím způsobem) a udělal si dočasnou přestávku v práci. Doslovně znělo: "... si potřebuju tak na dvě až tři hodinky odskočit."

A tak jsem si na dvě až tři hodinky odskočil ... do Olomouce.

Na pobočku Hadrnictví, s.r.o.

Mne ty melouchy jednou zabijí.

Pro rejpaly - ouřad nepřišel zkrátka, neb jsem kokot, po návratu jsem se tam zasekal na jakési krávovině a do hospody za slepejšama přišel s bídou před osmou.

Nicméně cestou do Olomouce jsem zjistil zajímavou věc - nejenom, že mi po čase auto začíná zase kloktat a škytat v nízkých otáčkách, to vím už měsíc a na dálnici nízké otáčky ostatně neprovozuji, ale při zapnutí blinkru mi zároveň rozsvítí i dálková světla, to ku radosti okolních řidičů.

Ovšem jen v zahřátém stavu. V jakémkoliv - ať stojí chvíli na slunku nebo dlouho jede, všecko fuk. Ale ráno, když je celé vozidlo studené, to kupříkladu ne. Maximálně až na poslední křižovatce před ouřadem.

Evidentně znovu ta páčka od blinkru, tu mi měnili snad loni. Asi se budu muset stavit na rozhovor v AutoĎASu.

Vodkaz nafurt

Víkend, 08.-09.03.2008 ... Vejce budou ...

Nejdůležitější součástí týdenního nákupu, když v ledničce je už akorát zima, jsou pochopitelně ... barvy na vajíčka.

Neboť prý budou Velikonoce.

Ťapinka tvrdí, že musím mít nějakou frustraci z dětství, když se snažím tyto svátky tolik bojkotovat.

Nemám. Frustraci. Zkrátka nespatřuju nic pozitivního v barvení a věšení vajec kupříkladu na lustr (oblíbená Ťapinčina snaha mne vytočit). Velikonoce beru i s jejich duchovním rozměrem maximálně jako vhodnou příležitost k prvnímu jarnímu čundru, a to ještě v případě, že bude slušné počasí.

Stačí, když si všimnu Vánoc.

Na ostatní svátky a pseudosvátky seru úplně.

Ťapinka však setrvává na svých pozicích, barvit se prý bude: "Vejce jsou důležitý - dávají životu rámec. Aby sis uvědomil, že už je jaro."

Dobrá, sice rámec svého života spatřuju ledaskde jinde, než v modrých vejcích, ale až tak?

Vida, kam vede nevědomost. Já doteď jaro poznával tak, že jsem se podíval z vokna ...

Vodkaz nafurt

Pátek, 07.03.2008 ... Dar přítele Wichterleho ...

Ťapinka oprášila své letité brýle a začala je sporadicky používat, neb přišla ku zjištění, že, chce-li například při řízení přečíst dodatkovou tabulku u dopravní značky, musí notně přibrzdit a ještě notněji zamžourat.

Znám takovéto stavy.

Svého času, když jsem jezdil coby servisák s nejmenovaným kolegou Lávičkou, on řídil a já mu četl právě směrové tabule, dodatkové tabulky a podobné méně podstatné věci.

Až nás jednoho krásného dne za jeden výjezd málem dvakrát zabil, neboť se mu v rychlém sledu podařilo přehlédnout sakumprásk celé značky "Pozor, prudká zatáčka vlevo" a o kus dál kombinaci "Pozor, jiné nebezpečí" spolu s "Pozor, dvojitá prudká zatáčka, první vpravo", donutily ho okolnosti navštívit optika a používat brýle alespoň na to řízení.

Tak přesně v tom stavu a rozpoložení se nyní nacházela Ťapinka.

Nicméně naznala, že brýle jí prý nesluší. Beztak jí to na ženě-in zas nakukaly. A nevidí až do krajů zorného pole. Že může v případě potřeby pootočit hlavu, k takovému převratnému nápadu ji nepřivedl ani pokročilý věk, ani vysoká škola.

Takto v pátek nakráčela domů s vynálezem profesora Wichterleho a jeho neopomenutelného pomocníka - stavebnice Merkur. (Zde je namístě poznamenat, že ve čtvrtek mne cosi svědělo v oku a měl jsem problém si do něj po dvaceti letech kápnout kapátkem, natožpak se v něm drápat a honit jakousi luštěninu.)

Od té doby po celý následující víkend kouká na svět a zahrnuje mne nadšenými poznatky, jako:

"Tady je napsáno 'Zákaz vstupu se psy'."
"Tady zastavuje autobus číslo 66."
"Tahle ulice se jmenuje Loosova."

Nechci jí kazit radost, tak nadšeně přikyvuji a komentáře omezuji na: "Jéé", "Óóó" a "Fíííha".

Bodejť. Mám jí snad vysvětlovat, že:

- bych to i bez těch písmen pochopil z toho obrázku přeškrtnutého čokla?
- znám většinu alespoň těch blízkých linek MěHroDu?
- a vím i jak se jmenuje sousední ulice?

Nehledě k faktu, že to s brejlema přečtu naprosto nemlich stejně. Možná i o pár kroků dřív. Akorát, když je to v té krajní oblasti toho zorného pole ... tak si tu hlavu pootočím.

Vodkaz nafurt

 

A pokaváď má někdo extra zájem a nemá toho eště plný zuby, může si zavzpomínat na "starší zlatý časy":

04 / 2013, 03 / 2013, 02 / 2013, 01 / 2013, 12 / 2012, 11 / 2012, 10 / 2012, 09 / 2012, 08 / 2012, 07 / 2012, 06 / 2012, 05 / 2012, 04 / 2012, 03 / 2012, 02 / 2012, 01 / 2012, 10 / 2011, 09 / 2011, 08 / 2011, 07 / 2011, 06 / 2011, 05 / 2011, 04 / 2011, 03 / 2011, 02 / 2011, 01 / 2011, 12 / 2010, 11 / 2010, 10 / 2010, 09 / 2010, 08 / 2010, 07 / 2010, 06 / 2010, 05 / 2010, 04 / 2010, 03 / 2010, 02 / 2010, 01 / 2010, 12 / 2009, 11 / 2009, 10 / 2009, 09 / 2009, 08 / 2009, 07 / 2009, 06 / 2009, 05 / 2009, 04 / 2009, 03 / 2009, 02 / 2009, 01 / 2009, 07-12 / 2008, 06 / 2008, 05 / 2008, 04 / 2008, 03 / 2008, 02 / 2008, 01 / 2008, 12 / 2007, 11 / 2007, 10 / 2007, 09 / 2007, 08 / 2007, 07 / 2007, 06 / 2007, 05 / 2007, 04 / 2007, 03 / 2007, 02 / 2007, 01 / 2007, 12 / 2006, 11 / 2006, 10 / 2006, 09 / 2006, 08 / 2006, 07 / 2006, 06 / 2006, 05 / 2006, 04 / 2006, 03 / 2006, 02 / 2006, 01 / 2006, 12 / 2005, 11 / 2005, 10 / 2005, 09 / 2005, 08 / 2005, 07 / 2005, 06 / 2005, 05 / 2005, 04 / 2005, 03 / 2005, 02 / 2005, 01 / 2005, 12 / 2004, 11 / 2004, 10 / 2004, 09 / 2004, 08 / 2004, 07 / 2004, 06 / 2004, 05 / 2004, 04 / 2004, 03 / 2004, 02 / 2004, 01 / 2004, 12 / 2003, 11 / 2003, 10 / 2003, 09 / 2003, 08 / 2003, 07 / 2003, 06 / 2003, 05 / 2003, 04 / 2003, 03 / 2003, 02 / 2003, 01 / 2003, 12 / 2002, 11 / 2002, 10 / 2002, 09 / 2002, 08 / 2002