Tímdlenc zpátky na titulní stranu.

EGIHO DENÍK Srpen 2011

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)

Středa, 31.08.2011

Úterý, 30.08.2011

Pondělí, 29.08.2011

Neděle, 28.08.2011

European Trophy, Kometa vs. Jokerit Helsinki, 0:3

(Další foto ze zápasu zde ...)

Sobota, 27.08.2011

Pátek, 26.08.2011

Čtvrtek, 25.08.2011

Středa, 24.08.2011

Todle nám líce v Pičoslavi kolem kvítek. Nějaká turbo-můra prej. Vypadá to jak malej fták.

Tradiční Marťanova selektivní slepota - když třeba ženské v bazénu spadne šprnda, to vidí aj na padesát metrů.
Stejně tak reaguje na foťák - doteď u sbírání švestek ležel.
"Já už žádný švestky nevidím." ... "Tak o to usilovněj musíš šmátrat."
Nakonec nasbírá do toho většího květináče tak s bídou 7-8 cm a ještě je ochoten hrdě prohlašovat:
"Mám skoro plnej kýbl." Lemra.

Úterý, 23.08.2011

Pondělí, 22.08.2011

Neděle, 21.08.2011 ... Běž domů, Ivane ...

Ráno po kávičce akorát balíme a valíme.

Dovytěžujeme prázdná místa v páně Markerosově dodávce nebohými Znojmany, aby se z té prdele (do té jejich prdele) nemuseli táhnout vlakem.

Dovršuju si čtvrtou návštěvu v Humpolci a se slzou v oku se tam loučím, že se určitě tak dva týdny neuvidíme. No, mám to za tejden k půldruhému tisíci kilometrů.

Kolovalo po internetu a sáhodlouze se diskutovalo, jestli to je nebo není fake.
Není to fejk. Fakt reálná reklama na Kooperativu.
Ještě někde u Koberovic měli druhý takový s nápisem:
"Je lepší mít po cestě na tváři úsměv, než airbag."

Sobota, 20.08.2011 ... Pusť mu krev ...

Letošní fotbalový turnaj jest pochmurná epizoda ...

Já ku zklamání větší části publika nemám kanady, avšak sportovně založení soupeři (i spoluhráči) se mi přesto vyhýbají, neexceluji žádnými výstřelky převzatými například z judo a podobných spřízněných sportů. Máme jednoznačně co do mapových podkladů nejširší kádr - od Ústí přes HavlBrod a Brno až kousek pod Moskvu, nicméně chybí nám osobnosti Darkova typu a hmotnosti, jimž, když se udělí hybnost, zastaví se s třemi soupeři v náručí až u kiosku s pivem. Chybí nám Danek z Klášterce, excelentní střelec ... vlastních gólů. Je to takové nemastné a neslané. Ba dokonce se najde jeden Broďan, který mi i přihraje míč, blbec, z čehož je nechtěný závar před naší brankou (v kontrastu s chtěnými závary). Naopak se mi podaří podvakráte trefit balón hrudníkem tak, že se odrazí přes 2/3 hřiště a do doby, než popadnu dech, je z toho naše opravdická šance.

Ještě mi, volové, chtěli dát červený nebo bílý rozlišovací dres. Takový sportovní jako buziobleček. No su dylina? "Mně snad, kurva, poznáte, ne? Když se ke mně nebude přibližovat vůbec nikdo, uděláte nejlíp," vkráčel jsem v modrém tričku na hřiště a ujal se své pozice čumeráka a příležitostného pozičního obránce. Fungovalo to.

Ze zářných momentů bych mohl jmenovat snad pouze svoji gólovou asistenci, kdy jsem na zemi přišlápl brankáře, jenž se nedokázal dostatečně rychle obeplazit kolem mých nohou. Podotýkám, že šlo o našeho brankáře.

A právě náš brankář Riči, jenž se sice krátce střídá se Zajícem, který však brzy rezignuje a s dovětkem "Seru na vás" odchází konzumovat chemické substance alkoholového typu, Riči působí zajímavý paradox - je sice vyhlášen, nepletu-li se, nejlepším brankářem turnaje, avšak náš tým se spořádaně vrací na poslední místo, kam neochvějně patří. Minulé dva ročníky (až semifinálová účast) byly nechutný výstřelek. Stejně je to takové unylé. Propříště vyvodit důsledky. Hlavně ty kanady.

Jdu si vyšlápnout na kopec Lovoš, abych něco viděl a neválel se tam jak El Kokotéro, abych si mohl chvíli pohrát s PMR vysílačkou a abych si mohl zatelefonovat (ačkoli to by šlo i ve čtvrtině stoupání ve vsi, na to jsem se nemusel drápat až navrch).

Pěkný kopec, to ano. Tři kilomety, 400 metrů výškových. Kurva jedna strmá.

Nahoře hospoda. To je ta lepší část hry.

Avšak stran vysílaček poměrně bída. V éteru chytám maximálně tak tlupu zpíčených paraglidistů.

I tak jsem ale zase za jednoho z exotů. Z iks desítek sportovních (!!) redaktorů drápat se na jakýsi kopec to napadlo s bídou desítku, možná ani to ne. Výjimkou byl pan Roj, který podnikl výstupy rovnou dva. Při prvním ztratil brejle, při druhém si šel empiricky ověřit druhé pravidlo opthalmologie: "Brejle bez brejlí se blbě hledaj."

Udílené ceny se naší redakci letos spořádaně vyhnuly, výjimku tvoří škrabka pan Čé jakožto "šéfredaktor roku". Jeho zápal pro šéfredaktorování je až takový, že místo srazu čučí na hokej kdesi v Innsbrucku či v jaké piči. Neuvěřitelné.

No a mejdan opětovný večerní, jak jinak?

Mým úkolem je, kdyby se hemžil, chňapnout.

Lovosice z Lovoše.

Západ za Milešovkou.

Pátek, 19.08.2011 ... Nedostatky v prznění ...

A jest to tuná - každozaposledněroční týmbyldyngový (či možná dokonce intertým-týmbyldyngový) vejlet, tzn. sraz sportovních redakcí éŠporťáků. To je ta lepší zpráva.

Horší je, že je nás aktuálně v redakci snad patnáct, z čehož se s bídou nás dokáže domluvit šest jakožto reprezentační (a v případě psavkyně Lucie i reprezentativní) vzorek. Je neuvěřitelné, co všechno si lidi dokážou vymyslet za výmluvy. Ještě s bídou chápu Darka, jemuž posunutí srazového termínu se dostalo do kolize s neméně tradičním geokačerským megaývntem, pyčo (tím se i vysvětluje, kam se na tento víkend odložila Ťapinka). Ostatní jsou lemry líné. Tak.

Což nám ovšem dává zase na druhou stranu netušené možnosti. Fotografická "čtyřka" Markeros kupříkladu disponuje relativně velkým vozidlem. Pročež jsme asi jediná redakce, která přijede jako kompaktní celek "vlastní" dodávkou s klubovým znakem (mrzký marketing) přes zadní okno. Che. Cestou si mohu zaperlit s návštěvou humpolecké (neplést s humpoláckou) putyky u koupaliště ku něčemu ku snědku či nápojů do volátek. Vyzkoušená krčma, tento týden potřetí. "Omluvte je, oni jsou trochu divní," pravím serevírce po přepečlivé třetí změně objednávky u některých pacientů. "S váma, zdá se, jiní nejezdí," vece tato. Naše vodácká skupinka v ní musela asi svého času zanechat hluboký dojem.

Relativně nerušeně se spolehlivým dálkovým řidičem Markerosem dojíždíme (po chabých dvou dotazech na benzínových pumpách, jest pod úroveň dálkových řidičů vozit s sebou mapu) na místo srazu - tohotoročně až kdesi značně v piči u Lovosic (což je taky důvod, proč se na to kompletně vysrali kupříkladu mnou docela očekávaní Třinečáci a Šumperáci, ale čert je vzal). Prý Opárno a Malé Žernoseky. Kdesi v lesi mezi kozy. No potěš ventil.

Obdržujeme klíče od chajdy. Pro šest osob. Vykalkulované.

Hned poté se zvrháváme do kiosku.

Za chvíli přichází Mishan s prosbou a s nadějí, s prosbou, jestli by někdo nezajel do Lovosic na nádraží pro redakci Znojma. Jemu že by to značně ulehčilo nabitý hormonogram. A s nadějí, že mezi posledními přijezdivšími bude ještě někdo střízlivý. Ouva. Aktuální skladba u daného stolu se dělí zhruba na:

1) neřidiče
2) řidiče mrzké
3) řidiče úkolu schopné, avšak bez auta
4) řidiče úkolu schopné, ba i s autem

Smutný fakt je doplňující dělení (vynechám-li ze zbytečných úvah skupinu č. 1) na již poživší a střízlivé. Hlouček členů skupiny 4 jest minimálně u druhého rychlého půllitru, dvojky se pak dělí na "špatné a podnapilé" a "střízlivé, ale stejně špatné". Do skupiny číslo 3 spadám asi pouze já.

Po tomto krátkém vyčíslení se přede mnou utvoří hromádka různých klíčů od různých vozidel. Z porady ostatních nakonec krystalizují dvě z nejpoužitelnějších - dodávka a jakýsi žabožrout s pičou na haubně. Mám-li do toho i já co prohovořit, pak škrtám dodávku. Dostávám Mégana (jestli mne paměť neklame) a k němu rychloinstruktáž: "Odemčít, zamčít, nastartovat, vypnout, světla. Zbytek pochopíš. Doklady za sluneční clonou. Dobře dojeď."

Hm.

Na "fšecky francouzský" to jede poměrně hodně snesitelně (a s délkou trasy mám i jistou naději, že to dojede do cíle, přinejhorším to dojdu). Pročež se kochám cestou a tak si ležérně přemejšlím ...

Co kdyby mne třeba zastavily fakt švestky? Jasně, doklady jsou za clonou. Kouknu, fakt tam jsou. Ale kdo mi to to auto vlastně dal? Jasný. Asi Martin. Mám ten pocit. Ono to tak bude. Už jsem ho jednou viděl. Asi hodinu. Jak se jmenuje dál? Jak to mám, kurva, vědět? Odkud je? No, odněkud ze severu. Chomutov to není. Klášterec taky ne. Asi teda Kadaň. Jo, to bude vono. Možná teda. Řeklo by se, že v případě problémů můžu zavolat. Třeba někomu. "Hele, sežeň mi toho asi Martina, jak má toho čokla takovýho." Ale on v tom údolí není signál. A já s sebou stejně nemám telefon. No nic, švestky naštěstí nikde.

Po dotazu u domorodců a jednom mazáckém kolečku za jakýmsi zpíčeným mostem najdu i to nádraží.

Ještě lepší. Znojemáci taky nikde.

Telefon na Znojemáky nemám, telefon na Mishana na to speciální číslo, co v údolí signál má, ten taky nemám, telefon jako takový taky nemám. Piča, to jsem se zas k něčemu uvolil.

Zevlím tam dvacet minut pro sichr. Nic? Však jsou to sportovci. Dojdou. Nebo se projedu ještě jednou, pch. A jak si to tak hezky řídím směrem zpátky ku Opárnu, vprostřed Lovosic vidím známé ksichty. Okurkáči. Vystoupili z jiného prostředku na jiném nádraží. No vida. De to.

Večer chvíli posloucháme Ádovy pověstné proslovy, ve kterých dokáže oscilovat od správné metody psaní onlajn hokejových zápisů až po pozvracený pokoj a vyvalené dveře kdesi na ubytovně, od rané historie firmy až po hluboké utopie, ve kterých se míhá placení za práci. Hehe.

Na závěr své řeči nám Áda klade na srdce zhruba následující: neboť se množí ruské varianty různých firemních webů, kvůli KHL je třeba s ruskojazyčnými zprávami koketovat, dokonce součástí firmy je Šáša z Tuly, který zaštiťuje ruské překlady, bylo by od nás pěkné, kdybychom dlouhé srazové večery místo chlastu a obcování s redaktorkami ze spřátelených redakcí zasvětili kupříkladu studiu azbuky. Můj dotaz, zda v případě, kdy jsem si azbuku iniciativně nastudoval před necelými třiceti lety a stále nad ní na body vedu, přičemž klidně tradičně zůstanu v pozici pohotovostního řidiče (odpoledne odzkoušeno k velké spokojenosti Znojma), zda bych si čas nemohl přece jenom ukrátit spíše tím pleněním redaktorek, tento můj dotaz je k mé velké lítosti vytříděn do kategorie "Nežádoucí, stanovisko zamítavé." Škoda.

A pak už vše přechází do tradičních kolejí, tzn. konzumace alkoholu, jakož i jiných pochutin, hraní společenských her (málo popsatelných ve slušné společnosti), být to mezi lidmi, dalo by se bez velké nadsázky říct: ostuda. Oni éŠporťáci věděj, proč konat srazy uprostřed hlubokých hvozdů. Jenom v tom prznění redaktorek jsou stále nějaké hluboké mezery.

Porada sportovních redaktorů, samé oduševnělé výrazy.

Lucie aka Hromi dělá vlašťofku, testuje míru svojí podnapilosti, přičemž hovoří o opakovaných defloracích či čem,
jako by to teda zrovna u ní se zbytkem osazenstva mělo co společného.

Pioněrskij láger v Artěke, brat Boris bil v baraban.

Čtvrtek, 18.08.2011

Středa, 17.08.2011

Hele, spolužáci, jestli si to tady někdo přečtete ... když tak koukám na to zdymadlo, dokáže si někdo z vás vzpomenout, kterej vůl zblblej sovětskou propagandou při zkoušení z Puškina jmenoval jeho stěžejní poemu "Bachčisarajská hydroelektrárna"?

Bachčisarajská hydroelektrárna.

Bachčisarajská hydroelektrárna v noci.

Úterý, 16.08.2011

Cestou na vejlet do VelMezu marně přemejšlím, jak ti pračuráci fakt na té D1 kvůli třistametrovýmu zúžení dokážou vyprovokovat pětikilometrovou kolonu ...

Pondělí, 15.08.2011

Neděle, 14.08.2011

European Trophy, Kometa vs. HV71 Jönköping, 2:3
(teď už doopravdy, u správného dne)

(Ostatek foto ze zápasu zde ...)

Sobota, 13.08.2011

European Trophy, Kometa vs. Linköping, 5:4 sn
(teď už doopravdy, u správného dne)

Žhavé chvilky u brněnského ledního hokeje.

(Ostatek foto ze zápasu zde ...)

Pátek, 12.08.2011

Tradiční pohled na pracanty: Bajů "pracuje", Marťan "pomáhá".

Čtvrtek, 11.08.2011 ... Pat a Mat a křovinořez ...

Úkoly jsou poměrně jasné:

1) posekat zase zadní část zahrady, aby se tam dalo aspoň projít
2) díky tomu získat možnost posbírat první část spadlých švestek pro lihové experimenty
3) přijde se mi hašiš Zdeněk podívat na komíny, jestli vzplane chajda jasným plamenem hned nebo až za nějaký čas
a 4) hlavně ten štrůdl.

První potíž je samozřejmě se štrůdlem - váleček. Jo, vím, mluvili jsme o tom asi i nějak. Ale máme? Máme prd. Pivních lahví je sdostatek, ale to berme jenom jako nouzovku. Jednodušší je pod průhlednou záminkou domluvy na komíny vyrazit váleček ze Zdeňka. Splněno.

Zatímco Bajů ještě v poledne spí, jdeme s Marťanem takto brzo po ránu sekat.

Znovu připomínám: původní domluva byla, že Marťan bude udržovat trávu na zadní zahradě, za což si zkapalní větší část ovocných výtěžků. Realita je tradiční: sekám jak motorová myš, kdežto na Marťana je dílem horko, dílem nevidí, dílem je obézní, přinejhorším ho bolí noha nebo nemůže chodit po hrbolech. On poseče šest metrů čtverečních, já šedesát. Pečlivě se střídáme.

Po jedné odpolední se k zevlujícímu Marťanovi přidává zevlující Bajů. Marťan poprvé připouští, že ho někdo dokázal trumfnout, že Bajů je ještě línější tvor, než on sám. Druhá strana mince však je, že po ní se nic taky nechce. On má sekat a vyrábět chlast.

Co se senoseče týče, jde to hodně ztuha, nechali jsme to přerůst a vzrostlé stvoly dávají struně pořádně zabrat. S takovou spotřebujeme celou špulku a stejně to nepokosíme. To by chtělo kotouč.

Což o to, kotouč mám, ale nějak nemůžeme přijít na princip sundání strunové hlavy z křovinořezu. Selhaly-li všechny pokusy, je načase přečíst návod. V návodu je opakovaně a barvitě popsána u obou žacích nástrojů montáž. Ani u jednoho demontáž. To už podnikáme hodně zoufalé pokusy. Není to čím chytit, protáčí se, jestli to nějak zatuhlo nebo přilnulo nebo co? My do toho, kokoti, lejem aj mejdlovou vodu.

V pozdnějším odpoledni se přiloudá Zdenál mrknout se na ty komíny. Zadem, přes zahradu. Však nás viděl, jak tam zdánlivě lemplujeme. Bere křovinořez, zkušeným okem odhalí patřičný otvor (tramtadá - aretační), vrazí do něj imbusový klíč a hlava jde povolit pouhou rukou. Nenáročně. Kurva práce. Tak se pozná rutinér.

Komíny fajn. Tohle dostavět, spravit hlavu, omítnout, zazdít nový dvířka. Jinak by s tím hašiši nemuseli mít problém. Nic zásadního jim není. Ale bacha - raději se zbavit stoleté slámy na půdě. Co je horší - té je tam do výše dospělého muže (mé postavy) místy. Že sice izolace pěkná, ale poměrně hořlavá. Já si kurva říkal, proč má každej strup na půdě několik vleček slámy, když nemá jediný slámožravý či slámolehavý zvíře. Toho byla hromada i na bejvalé chalupě na Trnavě. Proč to tam ty piče maj? Izolace. To by mne prostě nenapadlo, přitom se to tak nabízí. Dobrá, tak to bude fuška, ale slámu zařídíme. Je to pravda - dřív tam v klídečku takhle topili desítky let, při mým štěstí zatopím dvakrát a hořím. Známe. Murphy.

Dosekáme zahradu, začnem se sběrem švestek.

Ležérně po páté jde Bajů plácat onen štrůdl, abychom aspoň před večerem Zdenkovi pozvraceli ten váleček. Ne, že by ho tuze potřeboval, ale odjíždí na dovolenou. Ani tam ho potřebovat nebude, ale co pak my tady s válečkem? Nebo hůř - on se pozvrací s dovolené, nám to jeden týden nevyjde, co on tady bez válečku?

Jo, štrůdl vyšel. A tuze. To bude potřeba občas zopakovat.

Středa, 10.08.2011 ... Finta se štrůdlem ...

Tak ještě jednou: znovu jedeme na chudou chaloupku do Lhoty už ve středu. A tentokrát je to fakt kvůli tomu víkendovému hokeji, jak jsem se u zpětného dopisování u datumů fotek v minulým tejdnu sek.

A s nezbytným Marťanem si s sebou béřeme Barunku, dílem proto, že už sebe navzájem máme plné zuby, čili abychom vnesli dalšího elementa, druhak pod průhlednou záminkou - štrůdl. Trouba je k dispozici (teď odbočuju od Marťana k vybavení chalupy), jablek plná zahrada. Ale copak někdo z nás umí upéct štrůdl? Bajů koketuje s cukrářskými znalostmi a takový štrůdl by pro ni měl být zcela rutinní záležitostí. Kdežto pro nás s naším přístupem ke stravování pravou manou nebeskou. Čili suma sumárum - my budeme mít oživení společnosti, dekorativní prvek a ještě k tomu dostaneme ke kafi štrůdl. Nekupte to. Prostě hezká fligna, ne?

S ostatním proviantem tedy nakupujeme i listové těsto, jabka jsou na místě, ostatní suroviny si bere Bessie s sebou z domu. Jak já mám, kurva, vědět, že do štrůdlu patří i vejce? Jedno vejce? A že ona má přesně jedno vejce v batohu, s nímž poměrně necitelně zacházím cestou, neboť přítomnost vejcete netuším?

To vám tak stačí jedna cesta a rázem je zřejmo, že bude zase veselo v chudé chaloupce.

Bajů si kontroluje své jediné vejce.

Úterý, 09.08.2011

Neřekli byste, jak je dneska obtížné v osm večer (a věřím tomu, že i mnohem dřív) sehnat běžnou audiokazetu ...

Pondělí, 08.08.2011

S každou zvlášť jde velmi dobře hovořit, toulat se, vymejšlet skopičiny a relaxovat.
Ale jak je pustíte dohromady, je to k nevydržení ...
Chápu v tomhle konkrétním momentě: já bych si tu švestku urvanou zpoza plotu taky nejdřív rozloupl,
než abych se zakous a pak udiveně koukal na původního obyvatele.
Ale ony tohle dělají furt.

Hlemejžď přícestní.

Neděle, 07.08.2011 ... Fišta a záměna drog ...

"Úáááéé, íííhuhůůů, mhum-mhum, bůůáádhéééé ... já dhébáb žíslo dhá badí dogdorgů ...," takto mi kvílí do telefonu paní Fišta.

Po několikerém vyžádaném opakování začínám chápat: nemá číslo na Ťapinku. Je kdesi v lesi, snad na dovolené, snad na víkend, zkrátka kdesi v rici, v mobilu vizitku nemá, internet nemá, diář nemá, číslo na paní doktorku taky nemá. Fajn.

A teď: co já do piči s tym takhle uprostřed noci? Nenasralo by vás, kdyby vás kvůli takové kokotině někdo budil čtvrt hodiny před polednem v neděli, když jste se do tří do rána mrdali s počítačem a s vizí dnešního opakování? Oč, kurva, ide?

"... zém zežrala Fandoví brášky na hercnů ..." objasňuje Fiš.

Přeloženo do češtiny: Fištovi majó pséka Fandu, Fanda má nějakej problém se srdíčkem, lámou na to do něj patáky, přičemž Fišta se přehmátla a místo svých ranních antidepresiv sežrala Fanóšovi piluli. Polkni prášek. A co že se jí z toho strašného přihodí? Na jakou dobu se odteď počítá její životnost?

Bezva. Ona nemá číslo na Ťapinku, já nemám celou Ťapinku, neb líce s kačerama taky kdesi v lesi, avšak patrně v jiném, než Fišle zdrogovaná přípravky na kardiovaskulární poruchy undergaterů. Osobně se domnívám, že jí z toho bude leda hrubé hovno, nicméně pro klid v duši (a aby mezitím nevyžrala platíčko Lexaurinů) slibuji, že prověřím a dám vědět. Ťapinku takto mobilně telefonicky odlovím na kačerském tahu, přednesu problém, zvím výsledek, tlumočím zpět ...

"Hele, Fiši, vole, hoď se do klidu, Ťapina mi potvrdila, že prd se ti stane. Uvědom si, je to na desetikilovýho pejska ..." při vší úctě, Fišta není žádná obézní stará hilzna, leč s trochou nadsázky poměrně a relativně štíhlá stará hilzna, nicméně i tak váží mnohonásobek svého psíka podkolenního. "Nejhůř drobný výkyv tlaku nebo zanedbatelný nezvyklý pocit v břuchu."

Takto a všelijak různě Fišli chlácholím. Spílat jí, že kvůli takové pičovině se nevolá v takový nekřesťanský hodiny, to můžu až v tejdnu.

"Jenom mne tak okrajově napadá ... hmm ... Fiš, víš sichr, žes jenom zblajzla jeho, žes to rovnou neprohodila? Kde skončil tvůj ranní Lexoš? Zandi se pro sichr podívat na Fanóša, eši néni nejak nezvykle happy ..."

Taky sem patří courání po Brně a né že hokej z příštího tejdne:

Hejrupáčci.

Sobota, 06.08.2011 ... Tisková oprava a slizouni ...

Promiňte, omluvte blbého.

Samozřejmě jsem jako vždy za kokoťáka. Kdybych v originálech fotek neměl dycky datum v EXIFu, že? Kdybych to u těch zápasů neměl na webu Komety napsaný, co? Jsem byl vykolejenej tou středou s Marťanem do Píčoslavi, nějak jsem si to spojil. A přitom ten hokejovej víkend byl až ten příští. Proč jsme tam jeli tentokrát ve středu? Asi proto, protože se nám chtělo. Nezaměstnaní jsou strašná pakáž.

V sobotu jsme byli ... teď jsem málem napsal "vyli", ač by ... ále, držme se tématu, vyli ... piča, už zas, co mi ty prsty dělaj? Byli jsme s Ťapinkou na houbách jenom prakticky tady "za barákem", mezi Soběšicema a Útěchovem, žádná houbařská GP, ale do polívky by bylo, dokonce jsme našli klouzkovou plantáž. Ťapinka má uloženy souřadnice GPS. Normální lidi si to pamatujou. Kousek tudle "vod Midlocha", kilák tak zhruba, víc neřeknu, se ví.

Pátek, 05.08.2011

Čtvrtek, 04.08.2011 ... Tajemství domácí fauny a účtenek ...

U někoho se říká, že mu s barákem hejbou myši. U jinýho, že mu s kvartýrem hejbou brouci, alternativně pak švábi a rusi (nebo někdy třeba i Rusi, vím já?). Opravte mne, jestli se pletu, ale pěkná německá fráze, kterou jsem pro tento případ kdesi pochytil, byla: "Ist in der Zimmer ein Käfersammlung?"

Fajn. Já mám v baráku žaby. Přičtu-li na jaře z dílny deportovaného slepejše (čímž myslím takovou tu žoužel, ne Marťana, ačkoli ten by si mnohem více vynést a vyhodit do záhonku zasloužil), už mi chybí jen hadi, štíři a pionýři.

Jo, ale ty žaby ... Jeden den jednu v koupelně, druhej den druhou v předsíni (byť by to i možná mohla bejt ta stejná - dveřma vyhodíte, druhejma se vám vrátí). A hezky maskovaný na dlažbě i na podobném linoleu (dle moudrých jako kupř. Ťapinky prý ropucha zelená, ropuchu bych poznal - žabu, ne Ťapinku, ale přišla mi taková jakože míň zelená, tím víc strakatá - žaba, ne Ťapinka). Mrchy. No dobrý, když ji člověk odhalí a vystrnadí, budiž. Ona tam škodu nenadělá. Kudy se tam dostala, to Bůh suď. Ale horší by bylo na ni šlápnout. Taková sviňa žaba vám dokáže se rozložit na půl metru dobrýho. To známe.

Vždycky mne fascinuje, jak v některé plné hospodě má obsluha všechny účtenky nasyslený někde u baru/výčepu, přičemž vždycky poměrně přesně rozliší, která je čí (a to i v okamžiku, kdy tam někomu něco našvindl připisuje, se vsadím).

Zajímalo by mne, jak mají ty lidi označené ...

Chápu to v případě známých. Několikrát jsem měl příležitost nahlédnout takříkajíc "pod pokličku" (pod barpult), takže vím, že u mne se ve známých hospodách zpravidla omezují na lakonické "Egi", i když reálně jde třeba o osmnáct lidí. My všichni jsme Gogo.

Ale jak je to u cizejch? Někdy podle předem dle schématu očíslovanejch stolů. To je ještě jasný. Ale když u většího stolu sedí víc nespojitých jedinců či skupinek? "Ten blbec v kostkované košili"? "Plešatej prudič"? "Klustá baba u dvojky"?

Nýčko aspoň vím, jak si označují "Egi & His Company" souhrnně v Píčoslavi. Zkrátka a jednoduše: "Hrad".

Středa, 03.08.2011 ... Fotografický samorychlokurs ...

Trochu proti všem zvykům spořádaných vékendových chalupářů jedeme s Marťanem jakožto dva nezaměstnaní do Pičoslavi pěkně ve středu. Se ví, když o víkendu je hokej, ne? O víkendu musíme lemplovat pro změnu v Brně, to dá rozum. (EDIT: samozřejmě to tak vůbec nebylo, při zpětném dohánění skluzu jsem si popletl týdny)

Cestou zrovna u Ivanovic na Hané zapadá slunko. Zašlajfuju vedle dálnice na souběžné místní komunikaci a mám co dělat, abych z krabice vybalil nový kapesní Canón, narval do něj kartu a batérky, přičemž se ještě naučil, jak se alespoň základně ovládá.

Jasný, když máte X digiťáků, s X+prvním se základ naučíte za pár desítek vteřin až minut. Ale zkoušeli jste někdy reálně pozorovat, jak rychle ta potvora skutečně zapadá?

Úterý, 02.08.2011

Pondělí, 01.08.2011 ... Mnoho foťáků, Egiho smrt ...

Dlouho jsem nepsal o trampotách s foťákama, co?

Tak podtrženo a sečteno - dneska možná lámu rekord, protože jsou i okamžiky, kdy jich mám u sebe pět. Ano, ušetřete si otázky, sám si místy připadám jak mišugé. Ale fakt to postupně ustaluju na čtyřech, třech, dvou a večer jednom. Aby to zase mohlo vyskočit v dalších dnech výše. Já už su takovej.

Na takové to kapesní foceníčko musím mít aktuálně 750ku Olympus (byť to nosím v žebradle, nejsu klokan). Jak jsem to dotáhl z vody (dotáhl, nikoli vytáhl) a trochu osušil. Dofotit film ve Viliji, již mi poslala redaktorka Věrka, Věrka ze Šumperka. Má trošku od sobotní průtrže zamlženej hledáček (Vilija, nikoli redaktorka Věrka, Věrka ze Šumperka), tak to aspoň vyvětrá.

Dopoledne vyzvednu tuze moc peněz z baňky a jdu do kšeftu, kde mám rezervované nové tělo zrcadlové. Tím myslím foťák, ne mne samotnýho ve špíglu, stranově převrácenýho. Ve kšeftu pracuje pan Toník aka Belíno coby prodavač, druhak pak pan Speedy jakožto podavač. Ti dva už jsou tam taky desetiletej inventář.

Tony je tuze laskav, neboť přesně dle mých instrukcí a proseb z balení vykřečkoval nabíječku a akumulátor, nabil a posléze celé balení chránil vlastním tělem před dalšími koupěchtivými zákazníky. Canon EOS 7D (body only) je momentálně úzkoprofilovka, jakkoli to zní divně.

Při té příležitosti si tedy ještě kupuju náhradu za utopeného Lumixa, kapesní práskačku. Ale když říkám "práskačka", musí to zase splňovat jisté limity. Solidní makro jakž takž a hlavně manuální režimy. Všechny. Clona, čas, plnej manuál. Naopak oželím všechny ty "kreativní" pičoviny a většinu "chytrých automatik". Viděl jsem takovej, taky od Kanónu. Varianty jsou dvě, verze snad 120 nebo 130 nebo jak. Omluvte mne, su shnilej jít se podívat do žebradla, co je to vlastně za sráča. Ten starší tam maj jeden, ve vitrínce, takže za víc jak tisícovku míň. A ten novější je na spejšl akumulátory, narozdíl od tužkovek. Pro tenhle účel se spokojím s tím starším (byť posléze zjistím, že to má užší úhel objektivu na nejkratší ohnisko, 35 mm, ale co? poseru se? Smena má čtyřicítku, Praktica v základu pevnou padesátku, o měchu nebo dírkobedničce se nebavím). Na denní focení akorát. Byť musím zaběhnout dolů ke Speedymu a odměřit, jestli se mi to do průměrné kapsy vejde.

K tomu všemu ještě teda nějaký ty akumulátory, dva Eneloopy mi plavou spolu s Lumíkem do Černého moře. Tak platíčko vezmu. A paměťovou kartu do Canóna, samozřejmě zase jiná. A do druhého radš taky, byť ta je skoro zadarmo jako bonus. A tak že aspoň ještě promo tričko, abych nebečel. No, nepěkná částka na účtu, tuze nehezká. Ale co už s tím?

Speedy mi snáší proviant a přitom spolu klábosíme, co jsme se pár let neviděli.

"Vole, Spídy, chápu, že ty to ze svých nížin tak nedoceníš, ale připadá ti, že na mne je tričko velikosti L to pravé?"

"No, dyž von to tam Belíno tak namarkoval. My to máme podle kódů."

"Pičo, Spídy, chceš mně říct, že když vám tady nechám skoro čtyřicet litrů, že mi k tomu dáte tričko, do kterýho se ani nevlezu? Jenom proto, že ten druhej Tonda je Lojza? Si robíš kozy, přiznej se, že si robíš kozy?"

Odcházím s tričkem alespoň XL, takový jakože větší XL. Jsou to sice berušky, ale furt aby je jeden hlídal.

Vysypu to celý doma, nacvaknu na zrcadlovku objektiv, vyzkouším, funguje, můžu vyrazit směle do terénu. Přitom nechám doma i dva z těch, které jsem tahal dopoledne, že "co kdyby". Zas ovšem další je potřeba vzít s sebou. Jakej že další?

Dr. Loužička má hospodu. Známá věc. V hospodě mu někdo zapomněl foťák. Taky takovou kapesní ludru jakousi. Už notně ojetou. Ale třeba ho měl rád, že jo? Tak jsem udělal po domluvě s Drem Loužičkem pokus - na paměťové kartě se vyskytovala ponejvíce jakási kočénka. Občas s chlapem. Asi to bylo toho chlapa, dedukoval bych, páč byl častěji na straně, kde není objektiv (řekl bych hledáčku, ale žádnej to nemá). Nicméně kočenka byla vyvedenější a držitele foťáku (dokud ho držel) jistě znala. Pročež jsem rozeslal její fotku po FejcBůku, že esli ji někdo dokáže identifikovat, ať ji na mne navede. Spousta známých to nasdílela, nikdo ji neodhalil. Tak co už? Stanovil jsem tam na včerejšek deadline, zas to nebudu mít doma furt.

Ještě mne napadla varianta: dalo by se na to jít přes distributora. Ten by měl vědět, kterýmu obchodníkovi dodal tohle sériový číslo. A u obchodníka by mohl bejt záznam, kdo to koupil. Jestli to byla počítačová firma, mohlo by to buď přímo, nebo přes jeden dva stupně vést k uživateli. Nebo v nějakým obecným kvelbu, tam by mohli mít (či dokázat zjistit) v případě platby kartou. A nebo taky ne, to už by byl osud. Jenže to už je náročné a kvůli takovému šajsdreku to asi smysl nemá. Nebo jestli to koupil za hotové v nějakým stánku. Když někdo zapomene foťák v hospodě a dva měsíce se o něj nepřihlásí, já si kvůli tomu nezavařím prsty víc, než je nezbytně nutno. Až najdu zrcadlo za desítku, tak tohle můžu zkoušet. Dr Loužička má aspoň hračku (byť pro něj je to úžasný výkřik techniky).

Čili: vzal jsem si novou zrcadlovku, Viliju tak pro strejčka Příhodu, starý křáp pro Dra Loužičku, vzal jsem si Barunku jakožto kalibrační kočenku. Už jsem zmiňoval - k nezaplacení (taky ji neplatím). Stačí říct: "Bajů, zůstaň" a ona drží a drží. Jak ovéčka. No a prostě na kafé, když jde beztak o hospodu, dá rozum. Akorát jsme se tam nějak sekli, takže jsme museli zpátky parníkem. To se tak někdo má, když má ve městě v rámci potupáku i loď. Čili jsem taky viděl parník Vídeň - krásně vyvedený, dokonce narozdíl od Vídně skutečné tam má hned dvakrát ty velký vídeňský šaukle. Dohnat a předehnat.

No a nakonec samozřejmě hlavní a zlatý hřebík večera, kvůli kterýmu jsem tohle celý podnikal: hokej.

Já vím. Ano, je srpen. Je prvního srpna. Ano, taky jsem svýho času považoval lední hokej za vpodstatě zimní sport, byť jsem byl ochoten uznat přípravu v září. Inu, jiná doba.

A oč že to šlo? První přátelák, konkrétně Kometa vs. SKA St. Petěrburg. Nové posily včetně nových trenérů na straně Brna, za Petrohrad by měl hrát třeba Průcha, ale především mnoha Čechy neprávem nesnášený "zlobr" Jevgenij Arťuchin, jehož hlavní životní počin byl patrně ten, že čistě sejmul na MS Karla Rachůnka, přičemž Rachna Kachna si rozbil hlavu o vlastní špatně upevněnou přilbu (a to píšu se vší úctou k Rachůnkovi v době, kdy tento nedávno zemřel při leteckém neštěstí). Arťuchina ale při jejich minulém přáteláku snad v Hradci nějak nelibě diváci nesli, v Brně ho každopádně neukázali. Průchu si taky nekde ulili. Škoda. Takže tak možná Dmitrij Kalinin nebo hlavně Maksim Afinogenov.

Když jsme u těch leteckých neštěstí, dnešní hokej začíná minutou ticha za nedávno zesnulého Jaroslava Jiříka, který se v 71 letech zrakvil taktéž v éroplánu. Jako pilot. Smrť je sviňa, ale v jednasedmdesáti létat s létadlem, to mi přijde jako docela plnohodnotný život (nepočítám-li jeho hokejovou kariéru) a stylový odchod.

No a pak dá Kometa Petěrburgu klepec 3:1 a můžeme zase domů. Pěkné.

Cestou na parochodu. Foceno výkřikem techniky, sovětské techniky, osmdesátá léta.

Zaparkovaný parník Vídeň s tuplovaným kolotočem.

Poměrně zajímavý moment utkání - uvnitř branky Petrohradu jsou společně puk, Vorobyev, Sokolov a Jakub Svoboda.
Branka drží i s pukem a své místo opustí pod tím náporem až bratru o necelou půlvteřinu později.
Gól neplatí údajně kvůli posunuté brance. To se mi to machruje s kadencí osm snímků za sekundu.
(Zbytek ze zápasu k dohledání samozřejmě zde ...)