Tímdlenc zpátky na titulní stranu.

EGIHO DENÍK Březen 2012

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)

Sobota, 31.03.2012

Tak počtvrtý za jedinej tejden porazit Plzeň už prej asi fakt nešlo :o)

Čtvrtý zápas semifinále play-off: Kometa vs. Plzeň ... 2:3.
Stav série ... 3:1.

(Více foto ze zápasu zde ...)

Pátek, 30.03.2012

Třetí zápas semifinále play-off: Kometa vs. Plzeň ... 1:0.
Stav série ... 3:0.

(Více foto ze zápasu zde ...)

Čtvrtek, 29.03.2012 ... Noc před pokladnou ...

Živě z Bagdádu, ehm, tedy z Křídlovické:

V Brně dávno neplatí při exponovaných hokejových utkáních "lístků dost", "první den prodeje", "raději dopoledne", ba dokonce ani "musím si přivstat".

Už od dob play-off první ligy byl oživen starý zvyk z dávných časů - celonoční trpělivé fronty, kde se bivakuje, střídají se parťáci nebo rodiny, drží se místa v pořadnících, pokud si někdo potřebuje odskočit, stoličky, spacáky, šály, termosky, rukavice (díky bohu za dnešních 10 stupňů), jen aby každý byl nad ránem co nejlblíže k pokladnám.

Hecnu se a uprostřed noci (01:30-02:00) to jedu vyfotit.

Ráno je to na fórech a fejcbůkách nosné téma číslo jedna. Dostalo se na prvních pár desítek.

Kupříkladu Harpagona Spojky synek veleduch Otík se vypravil až ve tři, na místě byl ve čtyři, měl pořadové číslo 69 a byl hluboko pod čarou.

Nezávidím.

Akorát nevím, jestli tenhle zápisek patří ke čtvrtku nebo ještě ke středě, protože časově je to samozřejmě čtvrtek, nicméně dle mé logiky (ještě jsem nešel spát) by to měla být pořád středa. Ale je to téma čtvrtka. Tak je to holt čtvrtek. Tak.

(O něco obšírnější report zde ...)

A ještě jedna momentka z cesty domů (sociální téma).

Středa, 28.03.2012 ... Příkoří formou vývoje dítěte ...

Ťapinka naznala, že jakmile vyprodukuje Aliena, bude třeba tohoto transportovat. Vláčet a smýkat ho ulicí, městem, vsí, cestou, necestou. To je prý tuze nutné. Psa necháte v době nepřítomnosti hnípat na křesle a při venčení běhá kolem vás. Šklebáka musíte tahat s sebou a neběhá a rohy neobčůrává.

Za tím účelem jest třeba zakoupit kočárek. Můj návrh zapůjčit od nějaké sousedky-doochodkyně nákupní RVHP tašku na kolečkách byl zamítnut. Nevím proč.

To zas Ťapinka zkonzultovala po svých slepitchárnách a okotěných kamarádkách a příklady si brala a tak vůbec, až přišla s kočárkem, konkrétním modelem. Polohovatelný každý nejtek, manuál tlustý na tři prsty, outdoorová kolečka, barevné kamuflážní provedení "jungle" a "Šavla má taky takovej, chachá, eště starší model". Hm.

Ťapinka vysledovala povoz na Alíka, zařídila, objednala, dnes bylo třeba vyzvednout. Ona platí, já nosím. To je fér. (To se naštěstí nepotvrdila moje chmurná vize, že já zaplatím přeukrutný peníz tak jako tak, velkoryse si budu moct vybrat barvu. Zde třeba vyzvednout lidové tradice z Plzeňska, které prý velí, že harantí povoz financují prarodičové. Díky Ťapoušům za sponzoring dopravní stáje a více takovýchto chvályhodných zvyků do budoucna.)

To je tak vždycky, když se napřed kyne a pak myslí. Si nemohla zařídit kočár dřív než břuch? Teď má břuch, v něm Aliena, skrz Aliena v břuchu neunese ani pytel granulí (volím jako příklad, to není místo Sunaru), kočárek má v obchodě a já abysem se dřel. Kurvadrát.

Celé todle Lego sestává z tří ohromných krabic - jedna asi opravdu těžká, dvě lehčí, všechny tři ovšem neforemné tak, že i s mejma pavoučíma rukama mám s nima nemalej problém (s těma krabicema, ne s těma rukama).

Je pravdou, že Ťapinka po několika letech výcviku, když já táhnu těžké břemeno, pochopila význam povelu: "Běž a otvírej", což je zkrácenina od "Běž a otvírej a drž tak dlouho, abych s tou pičovinou mohl projít". Jak postupně bobtnajícímu potomkovi předává intelekt, sem tam dojde k zakolísání hladiny ... pročež mi pustí dveře s automatickým zavíračem do zad. Klikou. Výrazivo nepřepisuju.

Vrchol operace nastává, když se zbylými dvěma krabicemi nevytočím další dveře a přirazím si krabicí dva prsty nehtama o futra. Naplocho. A silou.

Tak k takovýmhle příkořím vedou rozmnožovací pudy samic. A to eště šklíbák není fyzicky oddělenej a fungující jako samostatná entita. No potěš.

Ale je to tu !! Je to tady ...!!!

Úterý, 27.03.2012 ... Ariel a vůbec prima den ...

Já zas vynechal ze včerejší garážové operace jeden na první pohled nepříliš podstatný detail, který se ovšem dneska ukázal jako velmi zajímavý střípek do mozaiky dní.

Mimo jiné jsem tam měl takovou menší bednu časopisů. Zas nějaké Čtyřlístky, Sedmičky Pionýrů ze šedesátých až sedmdesátých let ještě po bráchovi, z osmdesátých moje, k tomu ještě hrstičku Ohníčků a hlouběji jsem to nijak nezkoumal. To jsem tam kamarádovi nechtěl nechávat, ne, že by mi to sebral, ale aby měl zas o kousek místa víc. S tímhle se počítá v déledobějším plánu - odvézt na chudou chaloupku, stejně jako vyvázaná Ábíčka a hlavní část Čtyřlístkové sbírky z domu. Jedna z částí tamější plánované knihovny.

Proč já takový herberk časopisový schovávám? Vím já? Ne, nepotřebuji v komentářích Ťapinčino vyjádření k této pasáži.

Jenomže ...

Čtyřlístky, to je klasika, na to si šáhnout nedám prostě z principu. Ábíčka? Komiksy hlavně. A tady tohle (plus bedna ještě jiných směsných socialistických časopisů tady v předsíni)?

Kdysi tam byly třeba sci-fi povídky sovětských autorů. A to zajímavé. Nedávno jsem lovil jednu v Zápisníku nebo AZ Magazínu nebo v čem. Až jsem ji našel.

Tady ty Sedmičky a Ohníčky a Čtyřlístky jsem měl kdysi na bývalé naší chalupě, jako malej jsem si tam tím listoval a tyhle scifárničky tuze žral. A dneska ty povídky najít nikde nemůžu.

Třeba jedna jako reprezentativní vzorek ... vím, že se mi tuze líbila (mi mohlo bejt mezi 10-14), vím, že tam figuroval android jménem Ariel. Pamatuju si zhruba i děj, zápletku i rozuzlení. Jenže je mi to piču platné. Jak se to jmenovalo? Kdo to vůbec napsal? Nějakej Rus, jsem si myslel, asi v té Sedmičce to bylo snad ... Někdy zase jistě do Pičoslavi vyrazím i sám a můžu listovat nastřídačku s ČS Fotografií z let sedmdesátých. Zrovna tych Sedmiček Pionýrů je tam štos jako ta svině.

Včera se mi s tím už srát nechtělo, dneska jsem to teprv vykládal z auta. A jak jsem v té bedně ty časopisy rovnal do dvou komínků a aspoň trochu oprašoval (pak to budu asi muset vzít reverzním tahem vysavače na dvoře) ... jo, piču že Sedmička. Ohníček. Na jednom z horních časopisů, jak jsem to jenom tak laxně nahmátl, povědomá ilustrace. A mám ji.

Delší dobu mi zabralo, kdy ten lulinskej časopis byl vůbec vytištěnej? Propagandistickej úvodník "KUK - Pionýrské kukátko" začíná znakem Lidových milicí a textem: "Před třiceti pěti lety náš lid porazil zpátečnické síly a 25. únor se stal významným dnem ČSSR ...", takže 1983? Todle dávali harantom ve třetí třídě asi. Až při skenování jsem našel echt tiráž a fakt: Toto číslo dáno do tisku 29. prosince 1982, vyšlo 25. února 1983. ©Mladá fronta. Hle.

Zas abych jim jenom tak nekřivdil, bez pár pasáží o Lidových milicích je tam Koperník, vesmír, vtipy, povídka, pohádka, článek o zraku koní, Detektiv Štika a Barbánek.

No jo, no.

A ta povídka? "Poslední zkouška" se to jmenuje. Napsal to Bulhar. To bych mohl Rusáka hledat do bezvědomí. Svetoslav Slavčev. Toho Gůgl zná. O existenci povídky ví, dokonce snad i o knize, ve které byla zařazená v osmdesátých letech. A víc zas prd. Nemít Ohníček, nemám povídku o androidovi Arielovi. Já Ohníček mám, povídku mám taky. Já su tak ščastné ... Asi to není až taková pecka, jak jsem to žral jako piškot. Ale pořád bych řekl, že jako krátká scifi dobrý. Dost dobrý. Nebo je to jenom můj nostalgický pohled? Posuďte si sami.

Snad na mne nikdo nevlítne kvůlivá autorským právům za naskenování. Jedinej, kdo si může nasrat, tak jsou svazáci z Mladé fronty. Ti kradou moje fotky taky. Jsme si kvit. Liž mi prdel, dobrou noc.

Svetoslav Slavčev - Poslední zkouška (PDF, 3 MB)

Měl jsem psí hlídku, venčil jsem pséky, potkal jsem starého bracha Šurdu (památného mj. afektovaným oddílákovým Pinďovým přirovnáním při extra mimořádných alotriích: "Ty už máš nápady jako ten Šurda!!!").

Zrovna včera jsem mu psal, že s focením vláčků, o nějž projevil zájem, jsem se na něj nevysral, mám stále v merku, ale momentálně není časoprostor.

Zmínil, že se opakovaně dívá na moje dírkofotografie a pořád přemejšlí, jak celý ten proces probíhá. Jasný, internetový popisy a plánky jsou jedna věc, "live" účast druhá. Prej by to tůze rád někdy viděl.

Nuž, vyvenčím pséky, vyložím ty časopisy z toho auta ...

To byla zase krajně užitečná činnost osvětová. Chtěl jsem pokročit v úklidu a vono hustou piču leda tak. Sebral jsem dírkoplechovku, úplně prapůvodní dírkokrabici, abychom měli "nabito" aspoň na dva pokusy. Beztak jsem si potřeboval skočit do trafiky u konečné autobusů pro tabák, tak jsme tam udělali dva demonstrační snímečky s tradičním zevlováním nad divnou krabicí mezi lidma.

Starou vývojku jakousi jsem ve flašce měl, ustalovač taky, ještě červený světlo ...

Zajímavý, kde má jeden ve fotokoupelně dostatek místa i s židlí, dva se vcházej na stojáka s bídou. Ale nakonec se porovnaj.

Pročež jsem provedl objasnění principu, demonstraci použití, posléze u "vybitých" krabic i ukázku konstrukce na ohmatání, ukázku vyvolání, dokonce z nějakého dřívějšího negativu jsme cvičně dali i kontaktní pozitiv.

Plodné odpoledne.

A Kometa v Plzni vyhrála aj druhej semifinálovej zápas v sérii, pročež 2:0 na zápasy vede. Dva zápasy z ledu soupeře. Až mi tych Tydýtů bylo aj líto, páč dobrý dvě třetiny furt útočili a útočili a v oslabeních chodili do brejků a do brány se tlačili - a vždycky ztroskotali na brněnské obraně, když už bylo nejhůř, tak na fantasticky čapajícím Jiřím Trvajovi.

Piča, to je ale pěknej den ...

Ukázkový snímek z hranaté piksly.

Ukázkový snímek z válcové piksly.

Pondělí, 26.03.2012 ... Motocyklová stáj ...

Dneska jsem se zbavil jednoho takového "večného břemene" (neplést s břemenem věcným) - garáže.

Tedy ne, že bych ji vzteky prodal, někomu daroval (aby měl pan Pomatenec Dernet zase na koho posílat udání), hrdlem prolil či jinak definitivně zužitkoval, což by ani v návalu nějaké euforie nešlo, neboť polovinu garážového stání vlastní z mně dodnes ne zcela pochopitelných důvodů moje nová manželka Ťapinka. Že stavební družstvo koncentruje ve svém aparátu chovné dementnice, to z mého úhlu pohledu nelze na žádný pád považovat za relevantní důvod a ospravedlnění. Nicméně Ťapinka je na svoji nemovitost patřičně hrdá a zdůrazňuje ji jakožto svůj přínos do společné domácnosti při každé významnější příležitosti, ačkoli jí byla přiřčena pouze omezeným intelektem družstevních ouřadnic. Jsem však nemírně přející, z kteréhožto důvodu jsem taktéž garáž nevyhodil do povětří (což by se ostatně činilo odpálení jednoho stání uprostřed budovy poměrně ztěžka, stejně tak podminováním celého objektu bych způsobil hluboký zármutek ostatním garážníkům-družstevníkům).

K čemu garáž? Svého času jsme tam aspoň pro ten pocit strčili některé vozidlo. Spíš na sílu, abychom měli ten pocit, že je využívaná. Asi dvakrát půjčený přívěsný vozeyk. Realita je taková, že mám v rohu dva komínky pneumatik a u zdi postaveného Simsóna.

Po jistou dobu uvažoval bejvalý soused Božínek, že by si garáž pronajal pro dcérenku, aby si v ní mohla uchovávat svoji Felicii, což je prostě kára, nejlepší fára jsou Felicie, dělaj se i dýzly, když potkáš fízly, maj Felicie. Jenže dumal drahnou dobu, se sousedem Vyhlídkem nad tím furt bádali a přemítali snad i v řádu let, až naznali, že by se kočenka na těch stoupacích rampách nevytočila. Kurva, cože? Sice ženská, ale s krátkou Feldou? Já tam jezdím s kombíkem a s dlouhým a vysokým vlekem. Jednou jsem tam štrejchnul jako mladej a nešikovnej blatník Žigulíka, to jo, ale to jsem měl ještě snad mokrý razítko na řidičáku. Ále co už ...

Potřebuju tam tak dvakrát za rok, lépe řečeno dvakrát dvakrát za rok (na jaře a na podzim, pokaždý dvakrát, byť třeba v rámci jednoho dne). Při výměně kol. Aj jsem uvažoval, jestli by nebylo klidnější a levnější pneumatiky si uskladnit na Hrádě. Kdybych tam měl separátně kvůli každýmu přezutí jet, aj tak mne při 300-400 za jednu cestu to pořád vyjde ani ne na polovinu. Na Zeleným Sršňovi teď nějak (z nemalé části kvůli zlodějské vyžírce z Kobylince a jejím móresům) nejezdím. Uvažoval jsem, ukáže léto, co se Sršáněm.

Došel jsem k poměrně zajímavému zjištění ryzí náhodou. Potkal jsem známého, ten zrovna skučel, že mu končí pronájem garáže. Nakonec se ukázalo, že tamtéž, jenom o pět pater níž. Za což platil dvanáct tisíc za rok. Do piči, takhle? Reálně to stojí čtyři. Mne to stojí čtyři bez asi šedesáti korun. Jeho pronajímatele to stojí taky čtyři. To je dobrej vejvar, 200% navrch. Hezký. A on kde má teď parkovat svoji motorku? He?

Jenže já nejsu piča, já nechcu řešit žádný práva, povinnosti, smlouvy, kokotiny, nechcu z toho žádnou krupicu, jen ať vod toho mám pokoj.

Jednoduše jsem tam dneska s kámošem zajel, přehodil si zrovna kola na Oslíkovi, dal mu klíče a vstupní kartičku. Vpodstatě dokud si bude platit složenky, ať si tam tu mašinu (vlastně dvě, jednu "plnotučnou" a jednu Babetu) má. Co je mi do toho, ne? Když nebude platit, zbiju ho a klíče mu seberu. Jelikož to jsou dvě jednostopá vozidla a ne žádná létadlová loď, může můj herberk zůstat pod plachetkou hnáty křivé v rohu oploceného miniparkovišťátka. Tak.

Když tam budu potřebovat, to není nikdy blesk z čistého nebe, vstupku si vyzvednu, pak mu ji cestou dom zase hodím. Maník bydlí tady pár vchodů ode mne.

Jedině bych se rozkýval opravit dvoukolý vehikl od soudruhů z NDR. To bych si musel vydupat kartu přístupovou druhou. To už vidím, jak s těma dylinama z družstva by byla domluva. Ale zase - své už předvedly, můžou jenom mile překvapit.

"To se na to nemusím koukat, tak jak tak vyhrajou naši," konstatovala moje brněnsko-plzeňská manželka Ťapinka, čímž deklarovala svůj vztah k semifinálové sérii české hokejové exktraligy Plzeň-Brno. Každej holt máme těch "našich" jinej počet.

Já se koukal.

Ze začátku naši jaksi zaspali a od našich si nechali dát dva góly, pak dřeli, dřeli, dřeli, až to těm našim natřeli, čímž naši vyhráli. Abych byl úplně upřímnej, tak takoví ti víc naši, ti, co jsou naši tak ze 3/4, pokud máme každej od přídělu možnost z rodinného portfolia upíchnout dvě čtvrtiny.

Jenom těch Svobodů, kdyby se tam nemotalo tolik ...

Avšak pokud Tomáš Svoboda Adamovi Svobodovi několikrát připravil perné chvilky a Jaroslav Svoboda a Jakub Svoboda Adama Svobodu v rozhodujících chvílích překonali, je všechno v nejlepším pořádku.

Jak tady onehdá zaujala ona "sociální témata", tedy snímky pánů vágusů a boveráků,
tady je shodou okolností ještě jeden hodující pan bezdéčko s dobře dvoudenní zásobou Chateau du Tetrapak.

A ještě zátiší s motocyklem a garáží.

Neděle, 25.03.2012

Sobota, 24.03.2012

Pátek, 23.03.2012

Čtvrtek, 22.03.2012

Středa, 21.03.2012 ... Barevná šedesátá a kafe ...

Přišel čas. Nač? Na šedesátá léta. A Plzeň. A vůbec takovej mix a nálada. Pročež jsem si na cestu na minulej víkend k Ťapoušům do Plzně (a pak taky do Prahy, Brna a Lhoty) vzal s sebou foťák od Ťapoušů zez Plzně, starou Exa 500 od Ihagee Dresden, a do ní deset let prošlej barevnej (!!) film Kodacolor. Deset let prošlej? Ale dite do prdele, copak to normálnímu filmu nějak zásadně ublíží? Che. Asi tejden plus ty dva hraniční víkendy jsem aparát občas brával s sebou, ač nebylo moc času na experimenty, sem tam něco jen tak cvaknul. Od oka.

Co s barevným filmem? Udělat z něj černobílej.

Jak? Caffenolem.

Stejný postup - coby vývojka 3 polévkové lžíce prací sody, 8 kávových lžiček instantního Nescafé, půl lahvičky, tzn. asi 15 tablet Celaskonu, půl litru vody. Jenom oproti minulému negativu, kdy jsem to o dva stupně citlivosti pushoval nahoru, tak zkrátit dobu na nějaký normál, nějak mezi patnácti a dvaceti minutama.

Poved se mi tak každej druhej snímek možná, a to spíš ke konci filmu, ale spíš šlo o nezaostření nebo roztřesení, zvlášť při nižších světelných podmínkách a taky díky počátečnímu nezvyku na to levoruké ovládání Exy.

Avšak? Avšak funguje to jako svině. Zrnitý, divoký. Přesně tak to má bejt.

Úterý, 20.03.2012 ... Budíček a pozdrav ...

Od božího rána telefony. Fotky. Rádi bychom, můžeme použít? Na druhou stranu - to jsou ti slušnější. Poučení pro příště: po takto vypjatém zápase si nenastavovat aktivaci telefonu na 10:30, jelikož pak vás v 10:36 budí (zmeškané hovory předtím nepočítám).

Kdyby aspoň z každýho ten pohled vypadl ...

Vlastně trochu kecám, u některých atypických si to přímo vymíním, ačkoli to je ryzí barter a ne jejich ochota a empatie.

Stejně tak není pravdou, že by mi na "nadpočetné" fotky z hokeje (tedy když nefotím report a prdnu to jenom do příslušné sekce sem na web) sjížděly samé líné a lakotné socky. Mám tam dvě (fakt dvě, ne dvě stě) průběžné korespondentky, dámy (vím já? paní? slečny?) D. a M., ty nezapomenou a zásobují mne jen tak pro radost průběžně. Aj v létě. Ostatní, nepočítám-li opravdu výměnné obchody (ty mně čumkartu, já tobě fotky na tvoji fan-stránku), se dají spočítat za sezónu na prstech. Dost možná aj jedné ruky. Na 7200 diváků a k tisícovce přístupů na každou galerii je to docela bída, ne? A to není proto, že by nikdo neměl zájem, jo, vykrádat na svoje profily na Fejcbůcích a dělat si z toho aj videa, to by jim šlo. Pakáž.

Nicméně díky za aspoň ty dvě dopisovatelky a každého solitéra navíc. Aspoň někdo ocení.

Právě třeba dneska mi došel jeden takový extra potěšitelný pohled, včera poslaný (tedy ještě před zápasem), že díky za bonus fotky z Komety. Pohled z Havířova. Podepsán pan Jiří Trvaj - senior. Pro neznalé: Jiří Trvaj (předpokládám junior) je brankář, který tak fantastickým výkonem vychytal postup. Pochází ... z Havířova.

Cesty Páně jsou eště neprobádaný. Každopádně díky.

(Když jsem se teda zamotal do tohoto, tak samozřejmě zas jednou po čase jednorázový dík i všem ostatním ze všech ostatních sekcí, deníčkářom, vojenskohistorikom, kolegom, kdejakejm dalším elementom - když s někým mluvím a vzpomenu si, zmíním se, když na to přijde řeč. I když nepřijde, vězte, že prohlídnu každej, přečtu každej, založím každej. Ale jak jsem psal: zas není v mých silách děkovat každýmu extra, mimo jiné už i proto, že třeba značnou část těch lidí nedokážu přiřadit k reálným osobám nebo v nemalé části opravdu vůbec neznám.)

Tohle je, prosím, takzvaná svině zasraná.
Až vám někomu řeknu, že jste svině zasraná, tak tím myslím zhruba tohle.

Pondělí, 19.03.2012 ... Jsme tam ...

A je to. Brm brm brm, brm brm brm ...

Šestý zápas čtvrtfinálové série play-off. Kometa vede 3:2 v sadě, která se hraje na čtyři vítězné zápasy. Sparta v tiskových prohlášeních velmi vlažně uvažuje, že přece nemůže s Kometou prohrát třikrát v řadě. Může. Že se jim to nestalo celou sezónu? Už jo.

Neskutečný zápas, neskutečná atmosféra. Když sedm vteřin před koncem za stavu 4:1 i brankář Jiří Trvaj, který se obvykle v emocích nijak neutápí a bere to chladně profesionálně, vpodstatě rezignuje na chytání a jásá a jásá ... zaplaťpánbůh, že Rondo je poctivá komunistická stavba, jinak už by to bylo dole.

Mám nerva a těžký prst na spoušti, domů si přinesu 790 fotek, jsem tam sám, Dark je ke vší smůle na pracovní cestě ve Švédsku, řežu a řežu a mažu a mažu až do čtyř do rána.

Sparťané se před play-off otlapkávali s Prezidenstkým pohárem, o němž platí pověra, že kdo z hráčů se jej dotkne, nedosáhne na trofej ligy. Holedbali se, že na ně to neplatí. Inu, mají dovolenou - a to kalendářně vzato ještě pořád v zimě.

Kometa je po čtyřiceti letech v semifinále.

Jeden sebestředný screenshot od pohotového Tatíka Ťapíka z online přenosu:

Fotovsuvka především pro pana Daemona, avšak i pro jiné zvědavce ...

Cvičně jsem v časném odpoledni zkusil včerejší nálev caffenolové vývojky na fotopapír z dírkobedničky. Jen tak jsem si s plechovkou vyběhl před barák.

Funguje to.

Takže nejen, že se dá plechovkou od kávy fotografovat, ale dá se to i vyvolat směsí instatního kafe, prací sody a Celaskonu. To pro ty, kteří žehrají, že je potřeba k tomu složitá chemie. Jo, ustalovač nevochčijete, ten thiosíran se okecává asi dost blbě. Ale jinak nepotřebujete prakticky nic dalšího.

Ta vývojka v tomhle ředění (původně na negativ - 3 polévkové lžíce sody, 8 kávových lžiček kafe, 15 tablet vitamínu C na půl litru vody) pracuje poměrně pomalu, tak dvě písničky a krátká reportáž na Radiožurnálu (tzn. 6-8 minut) na snímek. Blbě se to v té sračce hledá, ale zase vás nehoní čas i při mírné přeexpozici, můžete pinzetkou šmátrat a šmátrat ...

I když uznávám, že kupovaná vývojka je v součtu nakonec asi levnější, méně pracná na přípravu, méně smrdící a vůbec všemožně pohodlnější.

Jestli je někdo ještě pořád líný to vyzkoušet, ať si vymyslí jinou výmluvu.

No a zpět k tomu hokeji:

Šestý zápas čtvrtfinále play-off: Kometa vs. Sparta ... 4:1.
Stav série ... 4:2.

(Více foto ze zápasu zde ...)

Neděle, 18.03.2012 ... Popíliť, rozbúrať ...

Vyhnu se raději příliš detailním popisům noční produkce některých zúčastněných členů. Ačkoli mi fekální historky nejsou zpravidla příliš žinantní, Marťanovy exhibice jsou i na takto extrémně obskurní web až příliš. On se vám jistě rád pochlubí sám.

Naproti tomu díky dvacetihodinovému střízlivění se do provozuschopného stavu pomalu prokousává pan Major. Pepíno pílí stromy, já dopilovávám zahradu, Major s Dědou nakládají a nosí, Marťan srovná hraničku dříví a umírá tiše v koutu dvorního traktu.

Co je nejzávažnější závada - dlouhodobě sabotující pojistný ventil od bojleru to má po zimě asi díky mrazům i uvnitř budovy definitivně za sebou. Chtěl jsem ho vyměnit už dříve, buď nebyl čas, nebo mi kladly odpor všelijaké slibotechny instalatérské a podobně. Včera mi v hospodě napráskali jednoho ze sousedů, že ten rozumí záležitostem vodo-instalo, zkusil jsem se ho cvičně zeptat, jestli by se na to někdy nepodíval. Nechtěl jsem otravovat v neděli, havárie to není. Ale zase pokud namaká obratem, já se s ním hádat nebudu, ne?

Strejda nacvičil, odřezal vadný ventil, demontoval celé okolí a nakázal mi nakoupit patřičné komponenty za účelem uvedení do funkčního stavu.

Hospoda, pokud nejste Major nebo Marťan, může být tuze užitečná instituce, to je stará moudrost.

Pan soused úderně demontující vadný pojistný ventil.

Sobota, 17.03.2012 ... Jeden leje, druhý hasí ...

Pepíno ráno startuje Husqvarnu a ujímá se svého dobrovolného úkolu. Zastřihuje, pílí, ořezává.

Ostatní se probírají dle svého předchozího stavu.

Mně kupříkladu ráno stačí kafe a cigáro. Děda a Marťan po kuželce - ranní ptáče bez lahváče vůbec nikam nedoskáče.

Major prý potřebuje otrávit hlísty. Co čert nechtěl - objevil tutti-frutti "Marťanovku", záhadami opředená zahradní směs, padesát voltů, půl litru. Pročež už v boží poledne je zas vylitej jak váza. Mimo režim.

Marťan s Dědkem se potácí na hranici reality v přílivových vlnách - chvílemi jsou schopni i drobných činností. Marťan se ujme během asi čtyř hodin naštípání dřeva na cca patnáct minut, což vydává za výkon hodný uznání, zvláště, když dokázal vymrštit smrkové poleno do vzduchu a nechat se se svojí otupělou pozorností trefit tímto do palice. Děda, nutno uznat, nechá vyprchat část ethanolu a s Pepínem posléze odnáší ořezané větve. Marťan tedy odnáší také - ovšem pouze Majora do postele.

V tomto časovém úseku jsem vymlátil všechny suše vypadající byliny a pohrabal půl předního zahradního traktu, odtaháme v plachtě na zadní horní zahradu a zapálíme. Je vlhko, ale hezky se šíří oheň po vrchních částech uschlé trávy a elegantně se mi rozlézá několik metrů ... směrem k sousedově hranici palivového dříví. Ajta, ten by asi nebyl rád. Ještě že tam mám kamarády mezi hasiči, přemýšlím. Nakonec se nám požár (4x2 metry) podaří dostat pod kontrolu s právě přichvátavším Pepínem svépomocí, drama je u konce.

Nicméně pro další část spalování rostlinného odpadu za účelem kontroly požářiště (ačkoli co mohlo vyhořet, to už je v popel obráceno, už asi nemá moc co chytit) stavíme kontrolní hlídku ve složení Děda (bývalý automobilový traťový komisař s bedlivým zrakem) a Marťan, jenž sice případný plíživý plamen nevidí, ale může držet lopatu a hrábě. Vpodstatě protipožární družstvo, i když bych reálně nechtěl být svědkem toho, jak by bylo potřeba jejich zásahu. Nicméně to do detailu vystihuje podstatu mého oblíbeného rčení: stát tam jak hydrant.

Po práci legraci.

V hospodě máme domluvenou i projeci hokeje na plátno.

Navzdory svému těšení o atrakci přichází Major, kterej je tuhej, jak žádnej druhej. Nepomůže ani 3x buzení před odchodem (možná jsme mu dávali špatné povely, "Majore, nechceš jít na ten hokej?" je pro něj jistě méně účinné, než "Major - vztyk, příprava na odchod"). V přestávkách chodím přikládat a hlásím mu do deliria aspoň průběžné stavy skóre.

Kometa dává Spartě na Spartě na frak znovu 1:3 a má jeden "mečbol" k dobru ve čtvrtfinálové sérii, již vede na zápasy 3:2.

Štafetu v hloubkové intoxikaci přebírá Marťan.

Úderná pracovní četa.

Pepíno, můj zahradník ...
... aha, kurva, zas mi tam vypadlo slovo ...
Pepíno, můj kamarád - zahradník.

Pátek, 16.03.2012 ... Jak motyka, wunderbar ...

Usoudil jsem, že jest potřeba zkontrolovat Pičoslavské latifundie a sčítnout kompletní rozsah škod po zimě. Takovej jenom nápad mi přišel navíc - vzít s sebou Marťana, jednou, když nebude třeba nic zásadního dělat, tak aby mne nesralo, že nic nedělá. Třeba jenom na pátek a sobotu, stavit se do hospody a tak.

Egi míní ...

Vlastně by ani nevadilo vzít s sebou i Majora, pro nejž se pojmy jako "Hrád" a "Lhota" staly synonymem dovolenkového ráje.

Marťana už ovšem upomínal Pepíno, kterýžto je zahradníkem, že by byl nejvyšší čas prořezat jabloně. On se úkolu zhostí rád a s nadšením, neboť tato práce jest pro něj relaxací. Ale tím pádem nutno přibalit s sebou i Pepína, motorovou pilu a na dovytížení vozidla Dědu (elegantně dovytíženo do míry, že se tomu napřed nechce jet, posléze se tomu nechce nejet). Zkoumací krátká inspekce přeměněna v pracovní četu.

V pátek zatopit s hupky dupky do putyky, posedět, pobesedovat navzájem i s přáteli Lhoťany, domluvit si sledování zítřejšího hokejového zápasu.

Odešel jsem dřív, v deset, přiložit do kamen, pustit pséky na zahradu, ostatní že si dají "ještě jedno".

Rozumějte: mně by fakt nevadilo, že přijdou o půl jedné ráno nalití jak motyky. S tím se v tomto kvartetu veskrze počítá. Ani to, že si dají na dobrou noc ještě jednoho lahváča.

Ale co mne sere - že tam u toho jednoho piva pak vobsírají hodinu a půl (rekordman Major to do sebe lámal dokonce dvě hodiny), blekotají ty svoje pravdy a člověk se jich nemůže zbavit a v klidu si u kamen číst. Už jim to nechutná, ale musí tím mdlým duchem nad tou mdlou hmotou zvítězit. Piča, jak někdo může technicky do sebe rvát půl litru tekutiny dvě hodiny? Vždyť to už by se mu mělo snad i odpařit?

Jednou ích šeckých pozabíjám.

Žít Lhota ...

Čtvrtek, 15.03.2012

Asi jen velmi odolný jedinec by si nevšiml, že se hraje play-off hokejových lig, v Brně, kde se Kometa do vyřazovacích bojů nejvyšší soutěže vydrápala po pětadvaceti letech, by to nezaregistroval pouze totální ignorant a mimochodník. Což mi jaksi bokem hlavní dějové linie připomíná, že jsem poměrně dlouho neviděl tetu Alloru.

Ostatně jsem neviděl a neslyšel docela dost lidí, přičemž všeckým tak nějak říkám: "Sleduj sportovní přílohy novin, zavolej, až Kometa vyhraje titul nebo z play-off vypadne."

Totéž co už v pralese (pro laiky - 1. liga): buď se na hokeji je, nebo se na hokej chystá, o hokeji mluví, případně na hokej myslí.

Omlouvám se všem takto odloženým, ale jest to drámo. Co v předkole Brno řachlo Kladno bez ztráty kytičky na zápasy 3:0, teď dělá nemálo těžkou hlavu Spartě, suverénnímu vítězi základní části ligy, kdy jeden zápas v Praze Kometa vyhrála, druhý je přehrávala, ale nedokázala dotáhnout a padla na nájezdy. Doma včera tedy naši debaklisti jaksi vypustili a dostali bůra, ani nemrkli, ale dneska zase vycvičili Spartu a dřív jak po šestém zápase se tahle série končit nebude.

Ať si kucí užívaj, my se tím taky bavíme. Dokonce jsme jako redakce dostali od Komety i tričko, heč. Dokonce jakože každý svoje, ne všichni jedno dohromady. První asi za šest let.

Čtvrtý zápas čtvrtfinále play-off: Kometa vs. Sparta ... 3:1.
Stav série ... 2:2.

(Další foto ze zápasu zde ...)

Středa, 14.03.2012

Třetí zápas čtvrtfinále play-off: Kometa vs. Sparta ... 2:5.
Stav série ... 1:2.

(Další foto ze zápasu zde ...)

Úterý, 13.03.2012

Pondělí, 12.03.2012

Neděle, 11.03.2012

Sobota, 10.03.2012

Pátek, 09.03.2012

Čtvrtek, 08.03.2012 ... Vývojka á-la Babica ...

"Dobrý den," hovořím k paní lékárnici, "já bych potřeboval vitamín C. Celaskon. Nejsilnější, jakej máte. Jo - a ne šumivej."

"Tak to by byl nejvhodnější tady ten v tobolkách, větší dávka, co se pomalu uvolňuje do organismu ..."

"Jáj, moment, to jsme si nerozuměli. Tendle taky né. Já to v žádným případě nehodlám žrát, já to potřebuju do vývojky ..."

Je to dva měsíce s bídou, co mi pan Altair věnoval fotoaparát Zenit 11, jakožto, cituji: "veteš". Nehorázné vyjádření, avšak horázný přístroj, jenž stojí za zhltnutí peprných slov na adresu pomlouvače. Ještě přidal středně obšírnou historku, kterak se mu nikdy nepodařilo z tohoto "analogového" fotoaparátu dostat snímek, ze kterého by bylo poznat, co na něm skutečně je (přičemž takovou fotografii od toho požadoval, ačkoli spousta fotografů produkuje zcela záměrně přehršel fotek, ze kterých to poznat není, abstrakce a tak; případně jsou tací, kteří produkují snímky, z nichž sice není poznat, co na nich je, v rozporu s jejich záměrem, ale ex-post to za záměr vydávají, aby nebyli za trubky).

Ono se to úplně vyloučit nedá, jakkoli jsem tomu ani za mák nevěřil (už jsem s tím pár snímků udělal). Ale existují i vadné foťáky - zrovna jsem měl v ruce takový jeden, který má hnutý hranol nebo co, posouvá fotku tak o 30% ke kraji a shodně o 20-30% vzdálenosti špatně ostří. Nicméně jsem trval na podezření, že toto nebude ten případ.

A měl jsem schovaný ještě jeden pokus, pročež jsem přikročil k extrémnímu testu.

Od víkendu jsem tahal Zenit od páně Altaira jakožto jeden z fotoaparátů s sebou (jeden ze čtyř až pěti, tento týden jsem se docela pronesl).

Narval jsem do něj čtenářům už dobře známý nejlevnější čínský kinofilm Lucky SHD o jmenovité citlivosti 100 ISO/ASA, exponoval jsem ho však jako 400.

A na vyvolání jsem použil vývojku zvanou "Caffenol".

Co že to jest?

Směs instantní kávy, sody na praní a vitamínu C.

Nevěříte?

Věřte.

Já už o tom svého času cosi slyšel nebo četl, popřípadě obojí. Měl jsem to ale jen za experiment a čuňárnu. Nicméně pro takto zátěžový test a hokuspokus jsem se k tomu konečně rozhoupal to vyzkoušet.

Ona to fakt není prdel. Káva obsahuje přírodní hydrochinon, což je vyvolávací činidlo. Stejně tak kyselina askorbová, tedy vitamín C. A pár lžiček sody jakožto alkálie, uhličitan sodný.

Samozřejmě mám všechny látky v krystalické nebo chemicky čisté podobě. Jenomže to by nebylo vono. To umí každej debil, že?

Pročež jsem si pročetl pár zkušeností a receptur a prostě to zkusil. Natvrdo. Koupil ten Celaskon ve 250 mg tabletách, už předem koupil sodu na praní, instantní kafe doma bylo, aniž by ho někdo pil (březí Ťapinka nepije teď žádný kafe a mne by z toho čerti zebrali). Byli i takoví, kteří popisovali právě třeba šumivej celaskon, případně to tam rvali aj s aspirínem. Já zas šumáky nechtěl, díky dvojnásobnému push procesu (převyvolání díky slabší expozici, 100 jako 400) jsem věděl, že budu muset použít delší vyvolávací dobu a překlápět to ne moc agilně, tak jsem se radš posichroval, aby mi tam nevznikaly nějaké bublinky. Nebo kdosi měl jenom zažívací sodu (hydrogenuhličitan), takže ji restoval při 270°C na šporáku, aby z ní udělal ten uhličitan. Nářez.

Smíchal jsem: tak tři polévkové lžíce té prací sody (dekahydrátu, tedy aby to odpovídalo cca 25g uhličitanu), patnáct tabletek (á 250mg čistého vitamínu) Celaskonu a ukrutné množství toho Nescafé (asi 8 vrchovatých čajových lžiček, to jsem si to i odvážil nějak na plusmínus 20g). To celé v půl litru vody (z vodovodu, odražená, pokojová teplota). A nechal jsem tomu půlhodinku na rozpuštění.

Piča, to je ale sračka. Uá, brr, humus jako svině.

Pro jistotu jsem si vzal jiný tank, než používám na filmy běžně. A ten hnus do toho nalil, bez filtrování, bez čehokoliv. Takovej blivajz smrdutej.

Nechal jsem to tam 45 minut (jsem si řek tak něco přes čtvrt hodiny, krát 1.6 a ještě jednou krát 1.6 a pak bajvočko konstantou zaokrouhlit). Minutu jsem s tím štěrchal a pak s tím zatřepal co pět minut, když jsem si vzpomněl.

Vylil jsem to, ble, hustohustě to propláchl vodou, až mi přišlo, že z toho teče zase čistá, ustálil. Blbý je, že ustalovač není čím pořádně z domácnosti nahradit. Nějakej ten thiosíran neokecáte.

Vypral jsem klasickým postupem, vytáhl z cívky ...

... a zůstal jsem na to čumět s hubou dokořán.

Podívejte se sami.

Tedy mám experimentálně ověřeno, že z fotoaparátu Zenit i při nejhorších možných podmínkách vychází takové obrázky, na nichž je poznat, co mají zobrazovat. A nehledejte v tom žádný kvíz. Vidíte psa, znamená to, že tam je pes. Vidíte bábu s novinama, má tam sedět bába a číst si noviny (ta, co tu byla včera, je z jiného foťáku). U pana Altaira byla závada způsobena rukama, chyba uživatele, pročež jej raději necháme při digitálních aparátech, ještě jednou mu poděkujeme a velkoryse promineme dehonestující názvy jako "veteš" a podobně.

(Poznámka pro redakci: nevyšly mi třeba ty včerejší hospodské - tam už bylo ukrutně málo světla na dvojnásobně pushovaný film, přičemž ten Zenit má, ano, to je drobný problém, nejdelší čas 1/30, to fakt nebylo ke koukání. To včerejší z té Prakticy na film opravdu citlivosti 400 je lepší, nutno uznat.)

No a caffenol mne ale svinsky a hovadně překvapil. Jestli si budu chtít někdy zasrat fotomisky, zkusím namíchat podobný dryják na pozitivy, jestli to s nima hne. A ten negativ je chycený trochu do sépiova nebo lépe řečeno kávova, ono to svinstvo naleze do emulze. (tady jsem ty obrázky jemně zatónoval v počítači, aby to nebylo tak řvavě černobílé).

Další příjemné zjištění: už vím, k čemu je dobrá instantní káva. Můžu to sypat do vývojnice.

Co se ceny týče, není to vývojka z nejlevnějších - díky ceně Nescafé Classic (já to piča furt nepochopím, jak někdo může platit takový prachy za druháka?) a v neposlední řadě Celaskonu, kterýho jsem tam narval půl krabičky, jež stála 45 Kč. Ale zase ... on tam ten vitamín C vpodstatě být nemusí. Jako vyvolávací látka by měl stačit ten hydrochinon (kdosi to taky už ověřoval - funguje i pouhé kafe a soda). Hydrochinon by měl být i v čaji. Jemča nebo podobná sračka? Lidl? Penny Market? Nebo si uvařit super silnýho turka, takovýho jako Marila Příbram, nemletý za 4 Kč pytlik. Od Žida. To už teda ale překapat přes nějakej hadr, ne-li filtr do kávovaru. Pít se to nedá, vyvolávat by to mohlo. Ta soda na praní je sranda, třicet vočí za kilovku nebo jak. Pak se můžete i cenově dostat do velice zajímavých končin, hehe.

Ale opravdu je to po delší době něco, na co zírám. Vás to nefascinuje, ty, kteří tomu aspoň trošičku rozumí? Nacvakáte film, narvete do vývojnice kafe, sodu a Celaskon ... a máte vyvoláno. To je přece brutální, ne?

Jestli se mi podaří zlomit i ty pozitivní papíry ke spolupráci, můžu plechovkou od kafe fotit a kafem vyvolávat.

Ale teď mi řekněte - když si loupnete jeden Celaskon, kafe a trochu sody zažívací na žáhu ... co vám to udělá v břuchu? Vobrázek na žaludeční stěnu?

Jedna dnešní z téže série.

Středa, 07.03.2012 ... Delikt vůči pomatenci Dernetovi ...

Tak se tak minulej tejden ve čtvrtek bleskově zamýšlím, proč mi takhle po ránu (jedenáct? půl dvanácté?) volá ajnc, cvaj, kriminalpolicaj?

Vysvětlení je poměrně zajímavé, žádné "Cos shnilého v lidosprávě". Prý jestli znám pana P. z Milenky.

"Hmm, počkejte ... takovej relativně mlaději vypadající, ale šedivej? Druhý patro?"

"Pokud vím, tak ano."

"Vím. Znám. Co s ním?"

Je mi to jasný. Dernet. Oč kráčí a proč mi kvůli Dernetovi volá kriminálka?

Na vysvětlenou: to je takovej chlap, co z něj nemáte dobrej pocit. Když říkám nemáte dobrej pocit, myslím to doslova a dopísmene. Nepříjemnej zlej pohled. Přitom relativně mladší, dle mého úsudku, tak o pět až deset let víc než mně (teď už to teda není žádná hitparáda, ale před sedmnácti rokama, když jsem se tam nastěhoval já?). Prostě se vám zdá, že z něho vychází ryzí zlo, něco jako z Pyjavice. Kdo s ní viděl televizní záběr, pochopí. U tohohle máte to tušení, že kdyby ještě kvílel za bouřky, je jak ten pomatenec Dernet z Chaty v Jezerní kotlině. Jsem si říkal, odkud hledal Foglar inspiraci, a von asi bydlel v našem baráku nebo co.

Já se snažím na to nedávat apriori, protože už se mi několikrát stalo, že jsem se spletl. Že člověk třeba působil odrazujícím dojmem, ale když mu brnknete na správnou strunu, vyklube se z něj sice třeba sociopat, ale dokážete s ním najít společnou řeč. S tímhle ovšem ne. Třeba proto, že nemluví. Neodpovídá na pozdrav. Pročež jsem ho přestal po několika pokusech zdravit. Nemám potřebu přát dobrý den někomu, kdo ho nepřeje mně.

Přitom mi nic konkrétního zlýho neudělal. Až teda doteď ...

Pan Dernet se totiž dodneška nesmířil s výměnou balkónů, pročež neustále vypisuje na všechny možné instituce. Jasný, vím, něco jsem zaslechl. Stavební úřady, Magorát, teď už aj Policie.

Prostě si vzal do hlavy, že jsme nedostatečně řádně, ba někteří až neřádně, pečovali o své balkóny (nevím v jakém rozsahu, ale pravděpodobně všichni, tzn. hrubým odhadem ke 250 majitelům jednotlivých bytů), pročež žaluje a dává podnět k prošetření, neboť se mu zdá, že jsme touto nedostatečnou péčí uvedli své balkóny do havarijního stavu, díky čemuž musel být vyměněn i jeho balkón, čímž mu vznikla škoda 60.000, které on musí teď platit.

Nedosti však na tom. Dernet bedlivě pozoruje okolí, činí si poznámky a dokumentaci a jednotlivým domnělým pachatelům balkónového spiknutí tam sází pro PČR ještě různé "bonusy".

Kupříkladu u mne mu přijdou podezřelé moje machinace s převodem bytu s panem H., neboť to není samosebou, abych komusi jen tak lážoplážo daroval byt, no né? V tom musí bejt šmelina a daňovej únik. A taky lidi tam bydlej, přičemž pan Dernet má podezření, že nelegálně.

Pěkně, pičo, pěkně ...

Tak se s panem tajným domlouvám, že se dostavím k výslechu. Tento tejden. Ještě se ozvu, tak v úterý, protože v ten čtvrtek nejsem schopen slíbit konkrétní den, nevím, jak se bude vyvíjet předkolo play-off hokejové extraligy. Na vysvětlenou se pokouším zamumlat něco o činnosti, policajt rovnou říká, že je mu to zcela jedno, když v úterý a dál zavolám, že nějakej termín najdem a basta.

Když to ještě zatepla ve čtvrtek u kávy u Gazely této líčím, jenom kroutí hlavou: "Ale řekni mně, kde ti lidi na to berou čas a energii? Nebo když tolik energie mají, proč si takovej člověk nehoní šulina? Nebo si nekoupí psa? Nebo oboje? To by ho zaměstnalo a neotravovalo ostatní ...". Na to ovšem nedokážu uspokojivě odpovědět.

V úterý volám šerlokovi a domlouvám se na dnešní časnější odpoledne. Jenom ještě upozorňuju, neboť jde o vyšetřovačku na Příční, tam to znám, ať se tradičně moc necuká, že mu budu pískat v detektóru, co ho tam maj. Kvůli Dernetovi nebudu měnit své zvyky. Pan policajt opáčuje, že se nebojí vlka nic. A to můžou bejt rádi, že tam nemaj rentgen jak u oudu. Ti dycky zíraj jak bagr na tvrdou hlínu, když jim odmítám tím prohnat fotoaparáty (a kdybych mu jich tam dneska z těch klasických vyložil všechny čtyři, digitál nepočítám, asi by mne zařadil na roveň Dernetovi). Možná si akorát mohli vzpomenout dva tejdny zpátky, když jsem tam byl asi třikrát. Ale to je buřt, se projedu. Beztak mám cestu do štatlu.

Tajnej mne zdraví na recepci:

"Pan Eger ..."

"Jo, to jsem já."

"Já vím, já vás znám ... tak se tento týden nehraje, co? Já vás vždycky vídám na Kometě mezi střídačkama, jak tam fotíte ...".

(Já vás znám ... hmm, to jsem slyšel naposledy včera, že? Dva ze dvou naprosto cizích lidí, dobrý skóre.)

Aha. Klasika. Pak se můžu divit, že mne zdraví jakýsi pejskařky na Lesné, "Tak Kometa válí, co?", aniž bych měl sebemenší tušení, co je to za baby. Mne holt zná od vidění cca 7200 lidí, já nemám šanci si je až na pár výjimek zapamatovat. Později při loučení mi dodává i sektor a řadu, kde má permanentku.

Když probíráme "případ", je z toho okrajově poznat, že taky není extra happy, že musí takovouhle pičovinou se zabejvat. Ale zase z profesionálního hlediska to vyšetřit musí. Řečeno mojí terminologií: on nemůže brát člověka jako prudiče, i když je mu vnitřně jasný, že to prudič a chronický potížista prostě je. Má stížnost, musí se jí zabejvat. Tak se do mne pusťte, pane inšpektóre ...

Vysvětluju mu, jak se to má dle mejch vědomostí s balkónama (nehledě k tomu, že už tam byl Hugo z Vejbora se znaleckým a statickým posudkem a podobně).

Celé kouzlo je v tom, že dle projektové dokumentace měly balkóny plánovanou životnost dvacet let. Po čtyřiceti už to holt měly definitivně za sebou. Zvlášť jejich uchycení. Kontvolní otázka: co udělá ocelová spona zapuštěná v betonovém panelu a čtyvicet let nechaná napospas povětvnostním vlivům? Zrezne vole. Ale hlavně? Kovoduje, vy tupci. Uhnije to a po piči. Kdysi jsem říkal, že kvůli takovejm Dernetům a Trpaslicím a podobnejm pacientům se asi čeká, až jeden balkón řachne se třema doochodcama nýdr. Jenže to si statik nevzal na triko a vypracoval posudek, kde byla třetina označena jako havarijní, zbylé dvě třetiny jako kriticky havarijní. Jestli zrovna páně Dernetův byl v pořádku, jak tvrdí on (což pochybuju), je to holt pešek.

Rozhodně jsem to nezavinil já špatnou údržbou (notabene když Dernet bydlí v úplně jiném sloupci). Udržoval jsem balkón svědomitě, v čistotě (i jak mi ho fašista Miua jednou poblil), neměl jsem ho zaskládaný žádným bordelem a nemohla nikam pronikat vlhost víc, než přirozeně. Víc těžko můžete pro životnost balkónu udělat.

A k těm mým převodním machinacím ...

Jelikož se Dernet situuje do role poškozeného, může mít možnost nahlížet do spisu. A podle mého názoru je mu po tom lautr hovno. I kdybych chtěl darovat haciendu zdepřítomnému poručíkovi, což však jistě k jeho lítosti dávám jenom jako ilustrační příklad a reálně nemám nic podobného v plánu, můžu tak učinit a nikomu do toho nic není. Tím méně Dernetovi. Ačkoli on se zaklíná tím, že není samosebou jen tak někomu dát byt za dva miliony. Že to mohlo být spojeno s nějakou nepřiznanou finanční transakcí. Což je nutno prošetřit.

S lautr hovno se zase ovšem pan chlupatý nemůže spokojit jen tak, něco od prošetření učinit musí. Pročež filtruju, co do protokolu uvést a co říkám mimo záznam. Ono na tom nic tajného není a klidně to i veřejně napráskám tady (ostatně jsem tak už opakovaně činil), ale netřeba to prudičovi explicitně rvát až pod nos. Ať se užírá, ksindl.

Pan H. je totiž můj bratr. Vlastní. Slídila to mohlo zmást jiným příjmením, neboť má brácha 50% rodičů odlišných. Což nemění nic na jeho "vlastnosti". Byt jsem mu "daroval" v návaznosti na pozůstalostní řízení po máti. Ono to nebylo přímo předmětem dědictví, ale takto jsme se domluvili, vyřizoval jsem to já za nás oba, než si půlit tento byt, já sežral tento celej a dorovnali jsme se v kačákách. A jako druhej elaborát mi ten samej notor vypracoval darovací smlouvu na Milenku. Jednoduchý jak facka. Daňové povinnosti jsme splnili do puntíku ... neboť žádné nebyly. Mezi příbuznými v řadě přímé a pobočné se žádná daň nevyžaduje. Endešlůs.

Zaprotokolovat prosím akorát tak to kolem toho "lautr hovno".

Nakonec teda doplníme krátkou pasáž o mých postojích k balkónům a zdůraznění bezúplatnosti daru, aby bylo vyšetřování učiněno zadost.

"Na pana H., kdybychom s ním potřebovali mluvit, já tady až s podivem nemám žádný kontakt, on je čistej jako lilie, ani žádný přestupek ..." (hele ho, policajta)

"Ani mít nebudete. Třicet let pobývá mimo republiku, na čemž nehodlá nic měnit."

Pan clifton bádáním v papírech zjišťuje, že paradoxně u mne Dernetovi vypadla ta stížnost na nelegální pronajímání a ubytovávání podezřelých osob, to žaluje jen na ty ostatní.

Takže netřeba se toho jakkoli dotýkat v písemné formě. Jen pro úplnost mu zase mezi řečí dodávám, že kdyby náhodou pomatenec Dernet chtěl tato svá podezření doplnit, rozhodně se nebudu rozepisovat o nic víc, než v tomto případě. Bydlí tam náš rodinný kamarád, byť by i pan Ilicz spadal do kategorie "podezřelá existence", na základě řádné smlouvy, jež se vztahuje na všechny jeho kočky (dvounohé), krátkodobé návštěvy, jakož i na kočku (čtyřnohou), na niž má v souladu se smlouvou ústní svolení. Byť i zanedbatelný bratrův profit z tohoto pronájmu je řádně zdaněn v Republice Rakousko. Čili jinak řečeno: všechny osoby spojené s předmětným bytem tam pobývají zcela oprávněně, jakož i ostatní náležitosti jsou do detailu splněny. Měl-li by někdo jiný pocit, ať přijde s konkrétním poznatkem (a předtím si prostuduje pojednání o křivých obviněních). Tečka. Do výpovědi v písemné formě bych se omezil opět do takových dvou slov.

Pan tajnej vytiskne zápis.

"Hele, ale mně tam chybí ta formulace 'lautr hovno'. Je to moje výpověď, ne? Tohle je můj stěžejní poznatek, to bych byl rád, kdyby bylo zaprotokolováno."

"Není problém. A kam byste to chtěl dopsat?"

Ukazuju: "... tadydle bych navázal ... sem ... a je-li vám to žinantní, můžete to dát do uvozovek."

Tak pečlivě přepisujeme, až mu tam na jednom řádku zbyde dvakrát "dle mého názoru". Aspoň je vidět, že je to názor, za kterým si pevně stojím, hehe.

Loučíme se se slovy: "Takže ve středu a ve čtvrtek na čtvrtfinále ..."

Tak to má bejt. Já si vždycky rád popovídám s inteligentníma lidma, jak říkal už klasik ...

Zajímavý, jak narozdíl od třeba pomatence Derneta, z toho policajta dobrej pocit jakožto z osoby mám. A to už je několikátej v řadě za sebou (nesmíte počítat low-end, třeba hluchavky). Když se propracujete až po vyšetřovatele a jste tam za ty "hodný", případně sice za podezřelý, ale od prudičů a podobnejch pacientů, tak se s nima dá velice dobře domluvit a vyjít. Plus, řekl bych, jsem na ty mně přidělený měl štěstí, jak na uniformovaný, tak na tajný.

No jo, redakční porady, play-off ... náročná věc ...

Úterý, 06.03.2012 ... Já vás znám, pane lajtnant ...

Si tady z toho děláte inzertní rubriku a vetešnictví, pak to, kurva, takdle dopadá ...

Psal mi chlapík, že si matně vybavuje, že na mém deníčku četl poptávku po nějakých extra vykopávkách. Jasný, Paranoik. Že se mu jedna taková prastará mechanika válí doma, že by ji i daroval. To bylo už někdy v prosinci, pak to nějak zapadlo, nevím už, kdo se odmlčel. Zkusil jsem se cvičně připomenout (s marnou nadějí), jestli ten šajsdrek ještě nehodil do hajzlu? Hm, nehodil. Tak to abych se stavil a vyzvedl asi ...

Prý Statistika. Jasně, vím. Stavím se pro to, beztak tam mám cestu ...

Tak si domlouváme předání ještě po telefonu, na závěr konverzačně dodávám: "Jo, a pozdravujte paní inžinýrku Lososový Květ a teho fousatýho óbrajťáka, jsem s nima kdysi měl co do činění tak okrajově ..."

"Já vím. Já vás znám. Vaše připomínky k programu na vyhodnocení voleb, samozřejmě. Já to pak musel opravovat."

Kurvadrát ...

Pondělí, 05.03.2012

Neděle, 04.03.2012 ... Pachatel se vrací na zkratku ...

Takže pro velký úspěch podruhé. Nebo vlastně v rámci asi dvou týdnů potřetí. Tentokrát pro změnu berů Barů a via Dolní Loučky hokaidó.

Vono se to těžko vysvětluje - mně tam furt chybí takovejch dvakrát třista metrů se projít.

Poprvé jsem tam byl s panem Valdaufem, když ještě vedl pionýrskej voddíl (to snad měl ještě letopočet osmičku na třetí pozici). To bylo snad poprvé, kdy jsme tam takovou zkratku vymysleli. Jak jdete dole směrem od Chytálek takovým svinským kopcom hore, na Úsuší, pokračujete po zelené. Jenomže ne furt. My máme s Ťapinkou dokonce takovou půldenkovou běžkovou trasičku (už tu určitě byla řeč): necháte se vyvézt z Tišnova autobusem nahoru do Debilína. Střihnete to na Úsuší a na tu zelenou se napojíte. Jenomže to my pak vždycky pokračujeme po ní až nad Nelepeč a pak táhlým několikakilometrovým pozvolným sjezdem zpátky do Tišnova. Tak to né.

My tenkrát s Valdaufem a piškotama, eši se nepletu, vynašli zkratku. V jednom místě dělá ta zelená takovej ostrej vingl doprava. Jakože na kopec Pasník. Tak tam né. Tam to právě švihnete skrz les na cestu o úroveň níž, po ní ale pak pokračujete úbočím dál. A pak se dostanete do prudké zatáčky, kde ta cesta odbočuje kamsi do prdele. Dole hluboko pod váma je druhej loučkovskej viadukt, vlastně celou dobu jdete nad tunelem (jo, to byly nápady, kdy jsme s panem Šurdou šli ten tunel durch ... a potkali tam dva míjející se vlaky). Tak tam máte na výběr - buď pokračovat po té svážnici a doufat, že vede fakt k tomu viaduktu. To dodneška nevím. Jakási cesta z lesa k němu vede. Nakolik je pravděpodobné, že je to zrovna tahle, která se lomí přesně na opačnou stranu, to si netroufám odhadnout. A nebo, jako my vždycky, to střihnout po suťovým poli geráde dolů. A to jsou ty dvě etapy té zkratky, kterejma jsem si nebyl jistej.

Pak jsem za ty roky tutéž vyhlídkovou trasu ještě absolvoval x-krát s různejma lidma - na čundru, s Chlastíkem a Držkou asi, na fotovycházce, s haranťatama. Ale naposledy ... hmm ... přesně v momentě, kdy jsem měl jako novej foťák Olympus Camedia C-750 UltraZoom. Takže když se dívám do archivu, tak 25.01.2004. S Poděskou. Ta kopec nahoru na Úsuší a suťové pole dolů dodneška líčí jako jedno z největších příkoří, jež ode mne zažila. Chvílemi mám pocit, že se občas díky tomu budí ze sna zpocená.

Takže to už je poměrně delší doba, nicht wahr?

No a pak ta cesta od druhýho viaduktu podél výztuží tratě do Překlášteří a Tišnova. To jsme nešli ani s Poděskou. To už ani nepamatuju, kdy tam jsem byl naposledy.

Dva tejdny zpátky jsme tam nedošli s Bajů, zahákli to za těma Chytálkama, ta byla zmrzlá jak drozd, stočili jsme to zpět do Louček. Včera jsme s Ťapinkou a Plastíkem měli na průzkum druhej břeh a jenom vyhlídku nad tunelem, nakonec nás finálka zavedla na opačnou stranu a ani na to Předklášteří zase nedošlo. Takže?

Vydrápal jsem se s Bajů nejdřív na včera kačerama ukázanou vyhlídku přímo nad nádražím. Zase cvičná fotka a tak. Jo, zapomněl jsem se doma podívat na jednu věc - jak je to tam s těma vlakama. Včera jsme přišli. Já si odfotil čtyřma foťákama. Ťapinka našla kešku. Pak jsme se tam chvílu ještě mrcasili ... a vlak projel chvílu potom. Jede ve stejným intervalu i v neděli? To jsem si měl vyhledat. Chvílu sedíme, já jsem si i zakouřil ... nic. Beztak není až tak krásně jako včera, sere pes na vlak.

Naměřil jsem azimut zhruba na chatovou osadu, takovým prudkým úbočím a neznatelnou pěšinkou dolů ... a ušli jsme s bídou sto metrů ... a vlak.

Kurva, takovej sprint do takovýho kopce jsem dlouho nezažil. Připočtěte si za běhu lovení v batohu a nastavování clony. Dobře, chtělo to jinej objektiv (kterej jsem tam měl po dobu zevlování nasazenej a pak ho zase demontoval). Ale mám to aspoň na padesátku. Uvidím. Při nejbližší cestě do tamtěch končin to zkonfrontuju s jízdním neřádem a zkusím ještě jednou.

Takže jdeme dolů skrz různé šutry a roští, přičemž Bajů líčím vzpomínky z Malborku, kterak se zbytek osazenstva (jmenovitě Bobeš a Kachně) vzbouřili a zakázali mi používat klíčové fráze: "Vezmem to zkratkou", "Támhle už bude cesta" a hlavně "Mám nápad". Ostatně zatím jsme pouze u té druhé.

Já věděl, že ten přeukrutnej stoupák od říčky na Úsuší Bajů udělá dobře. Na křižovatce se zelenou značkou ji posílám do závětří lesa vydechnout a sám si jdu po rozmoklém oraništi vyfotit strom (až do vsi mi pár desítek metrů chybí, ale to ničemu nevadí, neboť tam je prý keška a tam se půjde zase někdy, checht, jinak je tam asi lautr hovno).

"Teď už to půjde jenom tak trochu nahóru-dólu," dušuju se. "Zvlnění, ale žádnej kopec jako takovej. Kousek stoupání, kousek klesání."

"Jo jo, já tě znám."

Pročež slavnostně slibuju, že dneska už na žádnej kopec nepoleze. Jakože zcela kopec. Drobné výkyvy terénu nepočítat. Taktně si ponechávám pro sebe onu myšlénku, že po několika kilometrech toho "nahóru-dólu" a potom po mocném "jenom dólu" se octneme přesně u té říčky, kde jsme začali. Že jsme si vlastně udělali takovou čtyřkilometrovou vyhlídkovou "zkratku" (6,5 oproti 2,5 spodem). Nemusím rozpitvávat všechno do detailu, ne?

Tam, jak zahejbá ta zelená hrubo doprava, je tam strom se svatým vobrázkem, dokonce je na tom napsáno "Strom hráněn státem" a po šetrném oříznutí z něj zbývá celá jedna větev, tam je výchozí bod té zásadní zkratky. Zkuste to někdy, nebudete litovat. Stoupnete si tak, abyste měli cestu do kopce za zády, ukážete rukou někam na půl druhou hodinu a vyrazíte přímo skrz les. Žádná nástraha, prostě les furt dolů. A po 200 nebo 300 metrech byste měli vypadnout u druhýho svatýho vobrázku, "U Svatého Huberta" (přišla na mne puberta). To je ta svážnice, po které jsme šli včera od sniper-cache.

Není na tom co pokazit.

V zatáčce, kde pod sebou vidím trať (to je viadukt, to eště furt není údolí), znova máchám rukou a pronáším magické "zkratka". Po několika obligátních "To si děláš prdel, ne?" šplháme dolů.

Dokonce cestou nacházíme čerstvě odhrnuté listí a Vlastíkovy včerejší stopy (nahoře je velkej šutr, jako pozůstatek skály, Ťapinka to brala pod ní, já s ní, aby jí tam nebylo smutno, jenom Chlastík do šplhal až nahoru, aby mohl k vyhlídce zase dolů).

Pročež jsme neomylně u viaduktu a u tunelu. Tunel jménem Čas. Tenhle mám taky rád, ačkoli nevím, co mne k tomu pudí (a ne, ta "romantická" cesta se Šurdou a rychlíkem a náklaďákem to rozhodně není).

Zas si tam urobím pár fotopokusů, slezem až k řece a diskutujem, co teď. Na vlak hodina a půl času. Hospoda včera tristní. Leda zkusit tu druhou. Ale nádraží je tam na kopcu zas jak bejk. No, tak zlý to není, ale slabší povahy (slovy ženský) se tam zadejchávaj. Testováno za dva tejdny na dvou. A já slíbil, že už do žádnýho kopce nepůjde. To je dobrá záminka, jak se zase projít 5.5 km do Tišnova namísto 2.5 zpátky do Louček. Vezmem to zkratkou.

Dva strejdové stojí mezi staveníma, jeden bafá z čibuka a valí voči: "Vodkaď jste přišli?"

Máchám rukou neurčitě k lesu, za viadukt.

"Aha, já si říkal ... vždyť tam nevede lávka."

Na vysvětlenou: už včera, když ještě platila varianta, že bychom do Tišnova jít mohli, nás varovala paní z krajní chalupy tady té skupiny samot, Mezihoří, ať jdeme přímo po značce furt po levým břehu, neboť ono se dá i po silnici a těsně pod viaduktem po lávce. Jenže to je právě ta, co tam není. Teda do detailu úplně technicky vzato - ona tam je. Ale vytažená na břeh, aby ji nevzala voda.

Hm, malý věci. Všechno víme, všechno známe, všude jsme byli dvakrát, od všeho máme klíče.

Škoda, že už je zase tma, ty výztuže toho traťovýho úbočí si musím zajít vyfotit ještě jednou někdy. Ale to až zas třeba na podzim, až listí nebude už zas. Přes cestu leží ledový kry, taky ve tmě. Do piči s tym.

Jo, prostě pohoda, za hoďku deset jsme na nádraží a nic nás nemůže rozházet.

Jenom mi, prosím vás, někdo řekněte ...

Chápu, že se občas podívám na nápis a přečtu ho špatně. Třeba, modelový příklad, místo "nádraží" přečtete "nádrží". Nebo naopak, je někde "prodej nádrží" a vy se divíte, co znamená takovej "prodej nádraží". Tohle jsem si teď vymyslel, ale znáte to, ne?

Ale můžete mi někdo vysvětlit, na co jsem asi tak myslel, když při letmém pohledu na obchůdek před tišnovským nádražím nápis v originále "Potraviny U Pivoňků" já zcela neomylně přečtu jako "Potraviny U tří byrokratů"?

Na zabijáckém kopci na Úsuší, muehehé.

"Strom hráněn státem"

Tunel jménem Čas.

Sobota, 03.03.2012 ... Geokibic-pátrač ...

Jednou jsou všici shnilí jako ty svině, jindy jen tak plácnu "Dolní Loučky" a všici se možó posrat. Já si tam chcu projít pár míst, kde jsem nebyl už roky a roky a vyzkoušet si něco s foťákama. Tak tenhle víkend by na to moh bejt skoro ideální. Skoro, říkám. Kdyby eště něco kvetlo, nemělo by to chybu.

Ťapinka s Vlastíkem prej mají nějaké ukrutné geopičoviny tam kdesi v lesi. Že by se mi to mělo líbit. Pod pojmem "to by se líbilo i tobě" vždycky čuchám čuchám, že jim budu dělat vořecha. No, tentokrát to nebyl až takovej výkon. Žádný krabičkový žně, žádný lítání od čerta k ďáblu, ba dokonce ještě předchozí briefing.

Ale zase na oplátku oni nejen se neženou (taky Ťapince s bubnem přestává bejt do skoku, tedy i do toho, do jaké míry jí dříve bylo), ale tolerují i moje fotografické zastávky a eskapády. Že s sebou při podobných příležitostech mám fotoaparát či ještě lépe dva, to je zhola normální. Při výjimečných příležitostech i tři. Dneska, když na vyhlídce lovím postupně z báglu už čtvrtý, začínám se sám zamýšlet, jestli bych neměl mít nějaké výčitky. Nicméně docházím k poznatku, že neměl. Ba dokonce díky Ťapinčinu "požehnanému" (rozuměj naprcanému) stavu se i moje obšírněji pojaté fototesty setkávají s poměrně vlídným přijetím.

Ba dokonce díky jejich kačení (to je sloveso, pokud byste nevěděli) objevuju právě třeba úžasnou vyhlídku na jeden z tamějších viaduktů. Smutnější je, že vlak projede přesně v momentě, kdy jsem sbalil fidlátka a jsme za křovím padesát metrů od výhledu. Sviňa.

Pak přes ukrutný kopec se zříceninou.

A zlatý hřeb dne, jakási "Sniper cache". To je to, co se mi má líbit. U toho druhého viaduktu, bližšího k Tišnovu, to znám. Tam je to takovej fajn "ozlomkrk". Suťový pole jak kráva na strmým úbočí. Ti dva tajtrdlíci to prej kdysi lezli s kolama přes rameno (shora tam nicméně vede docela slušná cesta, ač dvakrát delší). A přesně tamtudy se škrábem nahoru do půlky kopce, na skálu jako bejk, odkud je zase super výhled na půl Dolních Louček. A z toho stanoviště je třeba zkoumat právě vesnici podle předem stanovených úkolů. Dalekohledem. Podle topografické mapy, jakéhosi fotorastru a podobně. Tam se jim i účastním. Geokibic-pátrač.

Finální souřadnice nás ovšem ženou od Louček směrem od Tišnova pryč, na Újezd a Řikonín, kilák a půl kamsi mezi rybníčkama.

Já si chci ještě projít tu trasu z Louček do Předklášteří a Tišnova, mimo jiné, ale teď už vedeme vážnou debatu. Pséci se začínaj zase "tvářit". Na mne je už tma. Ťapinka sotva vleče břuch a i Vlastík, zcela v rozporu se vším řádem, kdy by kvůli ukrytopičovině šel světa kraj, pobrblává, že takhle navečer je už svinská kosa. Je tam sice zánovní hustoukrutnokeška, kterou bych měl vidět prej, ale pokud to závisí fakt jenom na mně, nechám si to ujít. Beztak bychom to blbě stíhali, domazali bysme tam akorát tak na vlak. Vypadá to, že je jim to i vhod.

Pročež máme hodinu času, jdeme se zahřát do hospody. Ukazuju na jednu ze dvou na návsi, že tam jsem byl už několikrát a většinou jsme tam byli spokojení. Ťapinka a Chlastík tam sice měli nějakej drobnej incident s jídlem, kdy jim prasečí ocásky vydávali za žebra, ale nijak vehementně neprotestují. Tady se ukazuje, jak se věci můžou změnit - v hospodě zima, kafe slabý, ceny v rozporu s nápojovým lístkem a od jídla už pro jistotu absolutně nic. Tak už víme, kam teda příště nechodit.

Pátek, 02.03.2012

Čtvrtek, 01.03.2012 ... Budíčky dle mého gusta ...

Miluju ranní telefonáty: "Dobrý den, Služba Kriminální Policie a Vyšetřování ...".

Vyčkejte si na příští tejden, bude asi historka, hehe.

Druhý zápas předkola play-off: Kometa vs. Kladno ... 5:3.

Velmi svérázný způsob vstřelení gólu (rukou) v podání Tomáše Svobody.
Takovémuto nasazení laik řekne: "Vyhrajem, i kdybysme se měli na hlavu postavit."
Odborníci to charakterizují jako "žrát led".

(Ostatní foto ze zápasu zde ...)