Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?
Tímdlenc zpátky na titulní stranu.
EGIHO DENÍK
Březen 2006

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)



Aktualita:



Čtvrtek, 30.03.2006 ... Ženami k dobré náladě ...

Ráno. Dopravní špička.

Vcelku důležitá obousměrná tříproudá komunikace. Vlevo stání příčné na chodníku, vpravo stání příčné na chodníku.

Z pravé strany ze stání příčného na chodníku vycouvává blondýna. Rozhlíží se úzkostlivě vlevo a vpravo, aby neohrozila projíždějící vozidla.

Z levé strany ze stání příčného na chodníku vycouvává bruneta. Rozhlíží se úzkostlivě vlevo a vpravo, aby neohrozila projíždějící vozidla.

Srazí se uprostřed vozovky, každá přes jeden a půl pruhu.

Řidiči projíždějících vozidel včas zastavili, aby umožnili blondýně a brunetě vycouvat.

Teď stále stojí a smějí se - konkrétně já a asi patnáct dalších. Kupodivu nikdo v dohledu se nerozčiluje, všichni se drží volantu a mlátí hlavou o přístrojovou desku.

Hned má jeden pro zbytek dne lepší náladu.

Vodkaz nafurt

Středa, 29.03.2006 ... Povodeň nikde ...

Zas taková jedna pěkná panika ...

Začátkem zimy vždycky velký překvápko, že napadne sníh, na jaře druhej údiv, že roztaje. To se tak stává. Kdo si postaví barák s vyhlídkou na řeku, měl by bejt obeznámenej s tím, že v řece a někdy i kolem řeky obvykle teče voda. Někdy víc, někdy míň. Takovej je život.

Už na základní škole se mi zdálo jako dost nevěrohodná informace, že když se ti Slovani ulágrovali v nížinách u řek, že to byli kdovíjací koumesi.

Já si bydlím na kopcu na Lesné a nějakou povodeň mám vcelku na háku. Pravda, každej líc má i svůj rub, když jsem v útlém mládí ten krpál párkrát šlapal na kole směrem nahoru, než to opakovat častěji, přišel jsem na chuť motorovým vozidlům, byť by mělo jít o jednostopej samohyb. V patnácti letech jsem přešel od úvah k činům a od té doby na kopec nežehrám. I pokáď by extra dlouhodobě zapršelo, mám furt dost času vobčíhnout v té Bibli, jak von to ten Noe bastlil tu bárku. Ostatně na Ararat jsem se vždycky chtěl podívat.

Jo, ale to jaro ...

To zas "televizní kanál" šíří "doslova šoky", neboť Prahajzli už maj kdesi dvě větší kaluže a jsou z toho celí na větvi. Byl již pro Prahu a pár dalších nepodstatných míst vyhlášen druhý povodňový stupeň !! Vopravdu druhý !!! Přičemž půlka Moravy a jižní a východní Čechy dávno plavou na trojce. Pche. To snad nemá smysl ani dál rozmazávat.

No co, šel jsem se mrknout, jak je na tom Svratka v Jundrově, měl jsem to prakticky při cestě, ač mi bylo jasný, že pod Pryglem to asi žádný drama nebude. A nebylo.

Jasně, od Bílovic, v Obřanech a pak postupně až po Komárov, Brněnský Ivanovice a dál na jih až po Rakousko by to snad bylo zajímavější, ale zas když mám bejt v šest v hospodě na kraji Žabin? Furt je to eště pořád větší jarní tání, dokáď neplavou stromy, domy a jiní elementi ... pokáď nepočítám pár mokrejch silnic, sklepů a pak toho piškota, co skočil do kanálu a tam se utopil. To je smutný, ale na celonárodní pohromu a katastrofu dost málo.

U řeky v Jundrově skotačilo něco veslistů, něco pádlistů, pár kačen a dvě labutě (nikdo z jmenovaných nekejchal).

Tak jsem šel do té krčmy.

Řeka s veslistama ...
... zbloudilý pádlista ...
... a labutě bez chřipky. Nuda.
Řeka s veslistama ...
... zbloudilý pádlista ...
... a labutě bez chřipky. Nuda.
Vodkaz nafurt

Úterý, 28.03.2006 ... Trable chudých velkopodnikatelů ...

Ťapince přišel pacient. Ridgeback. To je takovej hraniční typ mezi velkým psem a malým koněm. TA Ridgeback. Česky by to bylo ridžbečka. Ridžbečka hysterička uviděla injekci a svůdně se zavlnila - při svém vzrůstu přes půl ordinace. Přičemž vyškubla Ťapince z počítače síťovej kabel, čímž ji uvedla do stavu offline.

Cesta přes Brno tam, pět minut zázračení s krimpovacíma kleštěma, cesta přes Brno zpátky.

Bohužel za své skvělé servisní služby z Ťapinky vyrazím tak akorát dech. Chudá velkopodnikatelka nemá prachy a eště při společné domácnosti tvrdí cosi o nárocích.

"Bacit ji psem," jak říká nejmenovaná Allora. Třeba ridgebackem. Případně ridžbečkou.


Cesta přes Brno zpátky za dalším takovým - Harpagonem Spojkou.

Odblešit a odčervit počítač a též požrat vaječné topinky.

Za což jsem si vykoledoval další nárůst kladného kreditu na účtu v golfíkové hospodě (za to zázračení s počítačem, nikoli požírání topinek). Jak to tak počítám, bude Spojka ke konci sezóny zase spíš doplácet. A pak bude bečet, že mít takovejch hostů víc, jeho dovolená se bude odehrávat maximálně na Máchově jezeře.

Jo, vida, letos byl ve Venezuele. Patřičně s tím machruje tak intenzívně, že se mi o tem aj jednou zdálo. Že mne nahecoval na dovolenou ve Venezuele. Jenže v tom snu začínala Venezuela kdesi za viaduktem u Hlavního nádraží, tam byla v tom podjezdu jakože celnice, jak bejvala uprostřed města v Berlíně. Mne tam pustili aj bez dokladů, páč jsem měl na té celnici známýho. Jak netradiční. Že se tam zajdu mrknout a uvidím. Jenže celá Venezuela až po Křenovou se mi ňák nezamlouvala, pročež jsem se nasral, pozdravil se se známým na celnici a šel zas do prdele, přičemž Spojkovi jsem vzkázal, že než taková Venezuela, to pojedu radš zas na Ukrajinu.

To jsem ale trochu odbočil ...

Spojkovi jsem oživil zdechlinu, sežral topinky, nechal si připsat prachy a jel zas do prdele.


Doma mi Ťapinka aspoň jako odměnu za mé servisní služby uklohnila večeři - vaječné topinky.

To je tak dycky, když se stavuju u Spojky.

Rekord byly tři špenáty za den, když v to počítám i oběd.

Vodkaz nafurt

Pondělí, 27.03.2006 ... Historka na poslední chvíli ...

Jsem zaspal. Se mi večer blbě usínalo, eště tak někdy udělám Ťapině fazolovou polívku.

A v práci furt někdo otravoval a vyžadoval práci, pokud jsem měl chvíli na oddych, počal prudit Fabul..., ehm, tedy Fabiak s krátkým, následně zase kolegové, pak zase Fab a tak furt dokola.

Vpodvečer sraz se spolužačkou Évičkou - kafe, pokec, normálka ... a kde je něco zajímavýho?


Dojel jsem až úplně večer autem před dům, našel si místečko dočista v rohu parkoviště. Cizí auto, co tam stálo napříč, mělo otevřený okýnko. Ale co, to si někdo vyběh jenom někam ke zvonkům. Dál jsem se věnoval vyšší dívčí parkovací, musel jsem tam opatrňoučko zacouvat asi napětkrát. Majitel otevřenýho vozidla nikde. Měl jsem ještě jeden úkol - přeřídit si na novej čas hodiny na palubovce a na rádiu, aby mne to zas nemátlo jak dneska celej den. Tu palubovku jsem zvlád hravě, tam je to na jeden čudlik, u toho rádia jsem si musel metodou pokus-omyl zjistit, jak se to vlastně dělá, udělat to, uložit to a následně podobným postupem uvést do původního stavu všechny volby, který jsem rozšteloval těma pokusama-omylama. Pěknej cyklus. No i s tím couváním jsem se tam s tím mrdal dobrejch deset minut.

Protistojící auto furt dokořán. A jak jsem se vysoukal ze Všiváčka, koukám, že na ulici ani čapa.

Hmm, kdybych tak věděl, čí to může bejt? Od nás ze vchodu poznám samozřejmě naše dva vehikly, od jedněch matláků z prvního patra bílou feldu, od Souseda Vyhlídky bílou Schade Hundertzwanzig a od Dědka Zamykače taky stodvacítku, jenomže zelenou. Eště jeden se tady kodrcá s popsanou dodávkou, za prase si nevzpomenu, co to tam má za pamflety, ale poznám to na první pohled. Chlap z vedlejšího vchodu má dva jezevčíky a Žigula, a pak eště jeden komediant z vchodu z druhé strany jezdí v létě na takovým tom srandovním skůtříku.

Bejvaly časy (když jsem bydlel u máti), že měla auto zhruba každá druhá partaj, to jsem poznal ze vchodu všechny, se to taky tehdá dávalo patřičně na odiv, navíc se málokdo stěhoval a když už nějakou plečku měl, vydržela mu taky deset let beze změny. To si jeden něco zapamatuje. Eště si pamatuju, jak jednou cestou do školy zřel jsem, kterak odtahovka nakládá Žigula Broubisovic rodinky, zalarmoval jsem Broubisova brůdra a ten v županu a trepkách metelil ze sedmýho patra uchlácholit odtahovkáře.

Dneska hovno leda. Hyundai Accent, jak jsem si přečet, hmm. To může bejt klíďo někoho od nás ze vchodu, já vo tem nemám ánung. Nebo plus mínus jeden dva vchody. Klidně. Či kohosi, kdo z nějaké příčiny dlí ve škole nebo v Domě Pionýrů a Mládeže (v newspeaku Bezbariérové Centrum Volného Času) třeba na nějakým kroužku jako třeba vedoucí nebo lektor, z téhož kroužku coby rodič vyzvedává šklebáka, může to bejt někdo u někoho na návštěvě ...

A co je mi vlastně, kurva, do toho? Tak si nezavřel vokýnko, naprší mu do toho, naprší a uschne, maximálně mu to někdo vykrade nebo ukradne. Moje záležitost to není, ne? Ale zase - co kdyby se to stalo mně? Dobře, řekněmež, že se u nás snad málo krade. Viděl jsem tady jednou kliftony sepisovat cosi kolem jednoho auta s rozbitým vokýnkem, o ničem jiným nevím. Ale zase dobrota místních pobertů je docela jistě limitovaná, příležitost dělá zloděje a votevřený vokýnko je docela solidní pozvánka. Hmm. Furt vím kulový.

Každopádně vodmítám na to šahat. Esli mu z teho už nějaká sviň neco šlohla, tak s tím nechcu mít nic společnýho, nepochybuju, že za záclonou celou dobu šmírovala Bába Rozvědka a ta by neváhala to na mne šplíchnout, že jsem se kolem toho motal. Nebo votisky prstů a tak vůbec.

Pokud už bysem se do toho měl srát, tak jedině k tomu někoho nahecovat. Jenže to mi zase furt přinde takový, hmm, no, ne úplně jako dobrá zábava. Vcelku takový jakože bonzování. Mám v živé paměti, jak bejvávalo přinejmenším ve vyhlášce 100 blahé paměti takový ustanovení, že řidič nebo provozovatel musí vozidlo zasichrovat proti zcizení nebo zneužití, eSeNBáci se plížili po sídlišťu nocí, zkoušeli kliky a pak prudili majitele, kteří z roztržitosti zapomněli zamknout třeba zadní dvéře nebo kufr. V dnešním zákoně je, tuším, cosi podobnýho, popravdě přiznám, že nemám dočista v merku všechny paragrafy, který se tak úplně netejkaj provozu. Jenže na to poukazovat, to je právě to bonzování, žalobníček žaloval, péro mu uhnilo.

Avšak při pohledu z druhé strany - tedy od majitele: pokud můžu mluvit za sebe, radš bych třeba i případnou pokutu (pokud se na to skutečně eště dneska hraje) zaplatil, ač bych třeba i držkoval, ale furt je to lepčí, než by mi někdo vočóroval celou kraksnu.

Hele, necháme to chvílu vyhnít.

Vybral jsem poštu ze schránky, jak jsem měl plný pracky, sebral jsem to sakumprásk i s letákama, doma jsem si odložil, vytřídil korespondenci z hromady "spamu", zapnul počítač, uložil nákup do špajzu, vrátil se k počítaču a našel si stránku brněnskejch polopolicajtů.

Vopsal jsem si číslo přímo na příslušnej revír a ouřadovnu (přece nebudu, pokud vůbec něco budu, burcovat tísňovou linku), ležérně se vydal zpět ven. Tam furt nikdo.

Zapálil jsem si cígo, nakrk se a vytočil (teda nakrk jsem se já, vytočil jsem to číslo). Příslušnému drábovi jsem zvěstoval událost, souřadnice a bližší specifikaci (votevrenej Hyundai Accord, ulice, parkoviště). Nic dalšího nechtěl. Co by taky, že? Prej se na to přijedou kouknout. Dobře tak, nemusej furt jenom pokutovat, ať taky vykážou pozitivní činnost. Tak jsem to taky celou dobu myslel - v živé paměti mám s nima i historku ze kdysi, jak jsem zachraňoval parchanta z výtahu. No budiž, občanské povinnosti bylo učiněno zadost (sakra, furt to zní jak ňákej donašeč). Zevloval jsem tam eště pět minut, než jsem dokouřil, pak jsem se sebral a šel do prdele.

První moje cesta v bytě vedla shodou okolností na balkón sebrat prádlo, jestli je aspoň částečně suchý, než začne zas lejt. Ťapinka někde krouží břuchem a učí se tančit hula-hula, praní a takový drobnosti zbejvaj na mne. A vida, voni už tam fízlové kolem toho kroužej jak supi. Tak se pochlapili, i s tím cigárem to mohlo bejt tak nanejvejš sedm minut. Oukej, vodteď je to jejich starost.

K mému překvapení za další půl hodiny zvonek, vodspoda:

"Dobrý den, tady je městská policie, můžete nám otevřít, my bychom se potřebovali dostat do vchodu."

"De to?" zkouším to bzučákem.

"Nende. Je zamčíno."

Aha, to se zas šoural dom nějakej hyperaktivní zmrd.

Nuže dobrá, co jsem si navařil ... Vydal jsem se maníkovi dólu odemčít. Tam za vchodovejma dveřma skotačí takovej ani né moc nadšenej, ale jinak vcelku sympatickej (a že to nebejvá zvykem) polop..., ehm, tedy strážník. Jak i z dalšího vyznělo - čtverylku nad tím trsat nehodlal, ale zkrátka ho tam poslali k problému, tak si jej umanul vyřešit. Odborně se tomu říká profesionální přístup.

"Dobrý den, nevíte, bydlí tady nějakej pan XY?" (já už to méno mezitím beztak zas zapomněl) "Na zvoncích není, ale nám hlásili tuhle adresu."

"A vím já? Já tady za deset let znám asi pět lidí, poďte se podívat na schránky," (tam jsme chlapa taky našli).

"Nezlobte se, ale on si nechal před domem otevřený auto ..."

"V pohodě, říkat mu to nemusíte, aby mi nepřišel dát do držky, ale jinak jsem vás volal já."

"Opravdu? Tak to ste hodnej. " (Aha, tak von to vůbec nevěděl, já se do toho telefonu sice představoval, ale tomu mýmu úvodnímu zamrčení obvykle nikdo nerozumí. Pak ale nechápu, proč zvonil na mne do pátýho patra. To ty zkurvysyni z baráku, furt to bude zamykat, zmrdi zasraní, ale pak se budou zapírat a fízlovi votevřít nepudou, hajzli.)

"Jo, sem si říkal, že by to takňák mohlo bejt ve vaší kompetenci a že je furt lepčí zamáznout byť i ňákou drobnou pokutu, než si nechat šluknout celý auto, ne?"

"To samozřejmě, to je lepší zavolat, ale proč by měl platit pokutu? Za to se nic neplatí. Vod toho sme tady."

"Ale přece jenom mu to inzerovat nemusíte, říkejte tomu třeba skromnost."

"Jak si přejete. Mezi náma - má v tom autě pěknej bordel, už jsme mysleli, že už je to jako vykradený a chtěli volat PéČéeRku, jenže ti maj moc práce, zrovna tady vo dva baráky vedle maj vloupačku."

Aha, vloupačku, jestli já jsem to s těma málo výkonnejma místníma zlodějama nenadhodnotil.

Tak vida, chlap pokutu nezaplatí, policajti ho našli, postup mi vodkejvali, venku chčije jak zjednaný a do auta mu nenaprší.

Stejně mám furt vypěstovanej z dob bolševíků takovej divnej pocit, že pokáď néni fakt průser, není ani dobrej nápad se s fízlama nijak paktovat, ačkoli na druhou stranu tuším, že třeba v tomto případě na tom nebylo nic zlýho.

Co by na to řek laskavej čtenář? Zavolal by takovýho policajta? Makovýho policajta? Lampárnu? Nebo se na to patří vysrat, když to néni moja věc?

Vodkaz nafurt

Neděle, 26.03.2006 ... Zpotkanění psa ...

Do prdele s takovejma nápadama. Ťapinka se po včerejšku po návštěvě u Mische a Žábi zhlédla v uklizeném bytě (ač já jí vysvětloval rozdíl mezi uklizeným a ještě nezabydleným bytem), pročež polovinu dne tajtrdlíkovala po bytě a střídavě něco močila, něco sušila, na něco něco sypala a z něčeho něco vysávala. Jak u debilů.

Její vrcholné číslo spočívalo v tom, že mne vyšťouchla s psékama na špacír a jala se píglovat koupelnu.

Kupodivu jsem ani moc neprotestoval.

Pravda, bylo v luftě vlhko, ale zase relativně teplo a bezvětrno, pročež se tvořily krásné úkazy. Zvlášť v údolí se vždycky nad zbytky ledu a sněhu vznášel obláček mlhy. Jenom trochu. Stačilo přejít o pár metrů dál nad listí a mlha pryč. Parádní.

Jo, kanady a čundrovní džíny se ukázaly jako prozíravý tah - kombinace vody, bláta, sněhu a břecky.

Pročež Ťapince vydržela vyšůrovaná koupelna přesně deset minut - mezi doleštěním vany a naším příchodem, neboť vynalézaví psejci byli zasraní od bahna až za ušima. To oni jsou už takoví.

A obzvláštní vynalézavost projevila Máša, jež dokázala i v tom marastu sehnat čtyři patrně jediné od podzimu zapomenuté kudlibabky (jak se to menuje správně, taková ta lebeda - kulička s pidiháčkama?), jež si dokázala vcuchat do vocasu tak umně, že už nešly ven. To jiní pejsci nedovedou.

Tedy na řadu přišly nůžky a Mášuši byl Ťapinkou veterinářkou odborně veterinárně ufiknut ten chlupový prápor, co jí normálně visí z chvostu (Mášuši, nikoli Ťapině), zbyl jí jenom holej zahnutej zrzavej vocas.

Z toho titulu teď pro několik nejbližších měsíců bude vypadat jako otylej angorskej potkan. To stále mluvím o Mášuši ...


A mimochodem - "zaletnil" jsem i zimní boty. Su ukrutně zvědavej na překvápko od počasí ...

 

Vodkaz nafurt

Sobota, 25.03.2006 ... Najdi oběť, vyžer jí špajz ...

Ťapina mne opět chtěla po ránu (cca kolem poledního, prostě PO ránu) probudit, pro dnešek avšak zvolila špatnou strategii - a sice z polohy vleže - čímž se přihodilo, že jsme vobá následně vstávali v romantických 14:31. Uch, aspoň jednou za čas.

Úspěšně jsme se proflákali až k podvečeru, kdy jsem probral telefonní seznam a pozval jsem nás na návštěvu k Mischovi a Žábi, neboť jsme je dlouho neviděli (a dlouho u nich nepojedli).

Též u nich není skoro nic nového.

Snad jenom nový byt a pár podružných maličkostí v něm.

Pravda, to je zajímavé - přebývají teď kousek od nás a mají byt prakticky shodný s naším. Jenom jim tam chybí ty úžasný barvičky na stěnách a všude mají takovej nezabydlenej pořádek. Ale to oni jsou už takoví. Barvičky nikde, bordel nikde. Oni se to snad nenaučej.

Jinak stále koukaj na Navalaný návštěva nenávštěva (díky čemuž jsem i já několik okamžiků druhé řady této psychoskupiny viděl opět i já) a Žábi vytrvale odmítá Mischovi přidělit finance z rozpočtu na upgrade počítače. Jestli jsem to správně pochopil, jde o její rozpočet, čímž pádem se jí tak moc nedivím. Já bysem mu nedal taky nic.

Jo, ale kafe maj furt dobrý a toho ukrutně chutnýho salámu asi nevyčerpatelnou zásobu. Jelikož je to pár minut pěšky, eště míň šalinou a úplně nejmíň autem, budem u nich asi častěji.

Vodkaz nafurt

Pátek, 24.03.2006 ... Na sraz do čajovny ...

... ne, opravdu jsem tím nechtěl říct "nasrat do čajovny". I když ...

Dal jsem se po čase zlákat do čajovny. Prej takovej neformální sraz kdysi mocné party kolem XChatu.

Nevím, čajovny nějak extra nevyhledávám, že bych z toho byl nějak vodvázanej, to se říct nedá. Zvlášť u těch "plnotučnejch" - smrad z noh, nepohodlný sezení na zemi - oni ti evropani věděli, proč si vynalízt stůl a židle - prostě nic, z čeho by průměrnej heterosexuální běloch musel bejt extra urvanej. Ansámbl (personál i hosté) se tam vždycky tváří tak jaksi "alternativně", zkrátka cíleně bych tam asi nešel.

Ačkoli znám i asi dvě čajovny, kde se sedí u stolečků, mimo jiné tam maj i kafe (to si zas já nebudu dávat v čajovně, když už lezu do čajovny, spokojím se obvykle s čajem) a hlavně se v těch normálnějších i kouří - byť třeba jenom v půlce. Tahle nebyla z tadytěch.

Jednoduše - pokud bych akci organizoval já, asi bych stanovil jiný souřadnice. Ale zas to není taková vada na kráse, abych kvůli tomu sraz oželel, jednou za čas se to dá i vydržet. To jsem jen chtěl objasnit svůj vztah k čajovnám a jinejm úchylnostem obecně.

Ještě snad jedna poznámka - připadá to jenom mně, nebo jsou v tech "hardcore" čajovnách nejaký natvrdlí?

Nejsu žádnej znalec a fajnšmekr, mimochodem - teď tady lemtám vovocnej Pickwick z pytliku (a voslazenej, já prase), sáčkovaný čaje považuju za umný skloubení čínskejch vynálezů (papír plus čaj), není s tím takový mrdání a vůbec, mně to chutná. Poznám čaj zelenej (je zelenej), poznám čaj černej (ten je zase černej), poznám čaj ovocnej (to je většina těch vostatních a taky na krabičce je to nezřídka napsaný). Obecně mi chutnaj Pickwicky, z odrůd či kýho šlaka pak Earl Grey, ze zelenejch mám tůze rád Old England. Tím moje znalosti a tím i vybíravost končí.

Pro ilustraci - přijdu třeba do prodejny jízdenek na nádraží:

"Co byste si přál?"

"Jízdenku. Nějakou obyčejnou. Třeba do Rapotic."

I babice v pokladně nelení a vytiskne a prodá mi obyčejnou jízdenku do Rapotic.

Nebo v kavárně:

"Račte si přát?"

"Kafe. Obyčejný. Turka."

A za chvíli už u stolu podupává pikolík s kávou obyčejnou tureckou.

V čajovně?

"Bysem si dal čaj. Já tomu nějak moc nerozumím, nějakej vobyčejnej, třeba zelenej."

Kurva, co je na tom k nepochopení? Ano, já vím, že tam mám nabídku zvící klustýho sešitu, já se do toho už i koukal a byl jsem z toho hovno moudrej. Když se podívám eště jednou, pendrek mi to pomůže. Polovinu těch řádků neumím ani přečíst, aniž bych si zlomil jazyk, popis mi draka řekne, do čajovýho labužníka mám daleko. Jak to mám eště říct? Nehodlám si hrát na chytrolína a dělat ze sebe debila, dost na tom, že nejsu křupan a nechcu po nich třeba Kofolu, no ne?

Ale to kdepak v čajovně. Dvakrát jsem tu maškaru zkoušel zviklat, bez výsledku. Furt: "jen se podívejte do nabídky, do nabídky", jak mrdnutá. Naštěstí tam pak prokmit jakejsi jinej čičmunda, tomu jsem svůj problém zopakoval, odkvačil a přines mi konvičku - s vobyčejným zeleným čajem. No bezva.

Jo, a ten sraz? Hmm, asi až nic tak moc novýho. Kdo byl dycky divnej, ten je divnej furt a nepomůže mu ani svěcená, kdo divnej nebyl ... aha, takovej tam žádnej nebyl. Tak nic.

Všici se maj dobře a to je dobře.

Zaujal mne Wrauu, kterej si podal přihlášku na Univerzitu Obrany, protože zrovna toho bych v interakci s armádou zaškatulkoval jako typ "popík" čili "popičista". Ale kdo chce kam ... a třeba už časem zmoudřel (nebo nejpozději při polním výcviku a kopání okopu pro ležícího střelce pod imitací dělostřelecké palby bude zmoudřen - ať chce, nebo ne).

A druhej - Tomajsz, kterej se nechal slyšet, že mám jakejsi (snad nezanedbatelnej?) podíl na tom, co z něho nýčko je. Hmm. A to je dobře nebo špatně? Chápu, že jakožto bejvalej piškot z mýho bejvalýho oddílu musí mít docela dost živých a barvitých vzpomínek, jenom jsem nepochopil, zda to vydával jako klad či zápor, pozitivum nebo trauma. Jsem se radš moc nepídil. Kdo se moc ptá, moc se dozví, a to nebejvá vždycky jenom ku prospěchu. Když zpětně hodnotím svoji epizodu oddílového vedoucího, vychází mi to spíš na to trauma. Ačkoli zas Tomajsz bejvával takovej správně nadšenej, relativně disciplínovanej a nebylo na něj potřeba používat příliš drastických výchovných metod.

Bůh suď.

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 23.03.2006 ... Nechci slevu zadarmo ...

Málo kdo má něco zásadního proti slevám. Samozřejmě, nesmí jít o takovou tu slevu vypečenou, jak se mi snažil svýho času Olympus vnutit přesně můj vybraný foťák C-2100 UZ se slevou přes ty svoje podloudnické dýlery - prej jen za 29.990, a že takové Vánoce jsme údajně ještě neměli, hlásal letáček. Kurvy jakýsi. Rozhod jsem se takový Vánoce ani nemít a šel si ho koupit do Bohemky za 21 kKč bez letáčku. Ale to jim prostě člověk nesmí jenom sežrat, musí bejt trochu vobezřetnej a né ouplně blbej.

Nemám nic kategoricky proti tomu koupit někde něco levněji než jinde. Ať už je to sleva, výprodej, akce. Běžně se po takových záležitostech nepídím, avšak při větším výdaji (obvykle za jeden dražší kus) stojí za to se porozhlídnout, byť třeba jenom po internetu.

Rozhodně nepojedu autem padesát kilometrů, protože tam mají o dvacet korun levnější prací prášek a už nic jinýho. Ba ani nehodlám strávit půl hodiny pěší tůry na cestě za o padesát haléřů levnějšími rohlíky. Možná tak rohlíkovou hostinu, kdybych pořádal. Extrémní slevománie je pro důchodce, nezaměstnané a pro ty, kteří obecně nemají peníze, mají přebytek času nebo je to zkrátka baví. Každý svého štěstí strůjcem, pro reálná čísla - ušetřenou částku - je totiž nutno ponížit o konkrétní náklady spojené se získáním slevy, o čas potřebný k jejímu dosažení a o obtížně vyčíslitelné opotřebení vlastních nervů - zkrátka sleva se musí vyplatit se vším všudy. A taky bacha, aby jeden nekoupil ňákej šajsdrek.

Na druhou stranu - jak už jsem uvedl - snad každého přiměřená úspora potěší.

Třeba boty. Potřebuju koupit boty? Proč ne třeba loňskej model - výprodej skladových zásob nebo kýho čerta? Ne, já momentálně nepotřebuju koupit boty a ani jsem dneska žádné nekoupil, ale čistě hypoteticky - na nějakou módu si nepotrpím, černé botasky jsou černé botasky, vcelku je mi fuk, jestli jsou letošní, loňské nebo teprv z budoucnosti. Černé botasky jsou černé botasky, na těch není moc co pokazit, pokud mi padnou, budou pohodlné a budou se zdát festovní úměrně k ceně, budiž jim ctí hýčkat moje nohy. A pokud budou o tři kila levnější jen proto, že jde o jakýsi výprodej? Tím líp, ne? Tři kila, to jsou tak dvě knihy od McBaina v paperbacku, troje cigára a časopis. Odhadem.

Takto by to v optimálním případě mohlo vypadat.

Stojím na zastávce šaliny, v protější budově přes silnici - Dnes velký výprodej obuvi Zlín. Sleva. Tak praví cedule na dveřích (to ty nový brejle) a shodný poutač u silnice (o akci tam, tuším, nebylo nic). Sem tam ledaskdo potřebuje boty, pročež tam lidé chodí tyto kupovat. Buď to věděli dopředu, nebo si všimli cestou a potřebu nových bot si právě uvědomili.

Někteří přichází pěšky, někteří busky či tramvajky. A někteří i autem. Bohužel, u budovy je to špatné s parkováním, to je možno v ulici za rohem, nebo je plnohodnotné parkoviště dobrejch sto metrů daleko. Přeci kvůli slevě nepůjdou takovej kus pěšky, to asi uvažují jako já, nebo ten strejda s tím Wartburgem nebude nechávat miláška kdesi v boční ulici, ještě by mu ho někdo ukrad, už to vidím v živejch barvách - i s manželkou ponechanou ve vozidle. Auto není trezor. To by mu ta sleva vyšla pěkně draho. Nebo ne?

Ale to je jedno, každopádně boto-slevo-chtiví zákazníci parkují na chodníku. Patrně zastavili a zmizeli v útrobách budovy. To nevím, u toho jsem nebyl.

Já vidím jen tu druhou část - zaparkovaná auta na chodníku a postavičky, kterak se rojí z budovy opět ven a rovnou do náručí polopolicajtek, jež nad takovou úrodou (cca 8 vozidel) teď, ke konci měsíce, jen zaplesaly. Bude na prémie.

Za dobu, co jsem čekal na tu šalinu, viděl jsem takovýto tři. Vím, su svině jízlivá, ale né, že by to nebylo k popukání.

To se vždy vynoří člobrd vítězoslavně s ohromným úsměvem a s krabicí levné obuvi v ruce, odevzdá pětikilo a už bez úsměvu usedne za volant a odjede. Geniálně vymyšleno.

To se vyplatí.

Vodkaz nafurt

Středa, 22.03.2006 ... Nový trik na sebezapření ...

Cestou na oběd mi volal kapelník Dejvi od Kaskadérů:

"Ahoj, neruším? Aha, slyším šalinu, takže tak jako tak - asi nesedíš u počítače a tím pádem mi těžko poradíš ..."

Dlouho už říkám, že Dejvi je tuze bystrej hoch. Nicméně jsem mu dal odhad, kdy zhruba hodlám doobědvat, zavolal znovu později a jeho bebí jsme vyřešili aspoň k částečné spokojenosti.

Ale ...

Už dřív jsem kdesi četl, že se snad prodávala jakási nahrávka - CD nebo ještě kazeta - se zvukama letiště, nádraží, restaurace. Třeba i mše a nemocničního hlášení. Že si to mohl člověk pustit, než zvedl telefon, čímž zmátl různé šéfy, manželky, manželky těch šéfů a jiné slídivé elementy. Nebo jestli to bylo přímo implementovaný do telefonu? To asi ne, mám pocit, že šlo skutečně o nahrávku přehratelnou na běžně dostupným zařízení. Každopádně to bylo v USA nebo podobné naivní prdeli, kde taky kdekdo hópne na každej špek, přečet jsem si článek, pomyslel si, že to by beztak nefungovalo, zapomněl.

A? A vono očividně jo. Když se tomu eště trochu pomůže ...

Vezmu empétrojkovej úesbé záznamník-diktafon a ulovím pár zvuků. Nádraží by mi v pracovní době nikdo nesežral. Ale měl by stačit právě takovej záznam z vozidla MěHroDu, jeden z auta s ruchem ulice okolo, pikolík u oběda a zubařská vrtačka. Pevnou linku přesměrovat na mobil, jak je mým dobrým zvykem. Houpu se v kanclu v křesle, čtu si dedektývku. Mobil zazvoní, kliknu myší na patřičný čudlítko ...

"Prosím ... zdravím, šéfová ... ne, nejsu na ouřadě, su v autě u Lužánek ... co? Sakra, teď mne málem sestřelila sanitka (z reproduktorů počítače na stole se ozývá siréna), víte, že se z auta nesmí telefonovat, jasně, ozvu se, až se vrátím."

Jo, to by aspoň na nějakou dobu mohlo klapnout.


Bačovu dceru Brďu svého času obluzoval Šalinář, tedy šalinář nevalné pověsti. Přinejmenším Bača mu nemoh přijít na jméno. Proto mu taky jako první říkal Šalinář.

Šalinář na Brdinu (tedy potažmo Bačovu) půjčku zakoupil vozidlo, vozidlo zlikvidoval a tiše vyšuměl (byl vyšuměn) do ztracena. Šalinář byl tupan, ale zbyla po něm škoda takto pouze hmotná.

Brďa si obratem narazila nového nabíječe a už je dva měsíce březí.

Tak nevím, co je lepší.

Bača svůj úděl nastávajícího dědečka nese hrdinně a dokonce se naštěkanou Brďu snaží vydávat za vzor - k mojí smůle za vzor pro Ťapinu. Bača totiž pojal plán, že coby děd uzme Brdi piškota v kočárku a na půl (každého) dne se vylepí v pivecu u plnotučnýho. Tedy hledá někoho do party, aby v tom nebyl sám.

Dle svých slov: "... je jaro, tak bublá jako burčák." Jinak řečeno valí zmaty a snaží se k pořízení vodlitka zblbnout eště někoho, aby nebyl za debila sám. Možná tím jedním dechem dodává, že při hlídání kočárku na zahrádce v pívováru bude vrkat do místních babiček, jak je jeho dobrým zvykem.

Mocně mu přizvukuje Pepé, který sám je s tou produktivitou taky dost na štíru - dva potomci na tři manželky a jednu milenku - ale dvanáctkou v pivecu by taky nepohrdnul.

U nás nepochodí. Ťapinka má ordinaci, tak má na pár let vybráno. Žádný lemplování se šklebákem v putyce.

Ostatně - kdo umí, umí, kdo neumí, tlačí kočárek ...


Objevila se nová "Gůgl bomba" - budete-li pohledávat Gůglem slovo "prasopes", vypadne vám na prvním místě z "nepochopitelného důvodu" Zdeněk Škromach.

To je toho, prej bomba ...

No a co? Já su druhej ... a bez bomb.

Výsledky hledání prasopsů - Škromach a Egi na vedoucích příčkách.
Výsledky hledání prasopsů - Škromach a Egi na vedoucích příčkách.

Vodkaz nafurt

Úterý, 21.03.2006 ... No to je dost ...

... že aspoň na první jarní den nesněží, není náledí čili šlinda a v Práglu dokonce ani "ledovka".

Jestli se bejlí a žvížátka na zimu zimujou tedy zazimovávaj, jak pak nazvat to, co jsem proved s bundou? Zaletnil?

Oukej, zaletnil jsem zimní bundu. A rukavice, kulicha a šálu.

A jak zas začne chumelit, tak se převelice naseru.

Vodkaz nafurt

Pondělí, 20.03.2006 ... Chvála dochvilnosti a praní peněz ...

Je vždycky dobře, když člověk nestíhá všecko na poslední chvíli (pokud vůbec), nenervuje se, dokáže být někde chvíli předem.

Tak třeba já - většinou našponovanej program (program našponovanej, né já), nadupanej až na hranici možností. Věčně schvácenej jak trotl.

Na devátou jsem chtěl bejt v počítačovým velkovobchodě skrz jakejsi servis (furt eště ty shořelý počítače z minulýho tejdna). Vstal jsem něco po osmé, posnídal kafe a cigáro a vyrazil s dostatečným předstihem - abych před "Bohémkou" parkoval v 8:58.

Dostatečnej předstih, hmm. Vzhledem k tomu, že je pondělí a v pondělí votevíraj v deset, tak se o notně dostatečným předstihu dá rozhodně hovořit. Kurva.

Mi to v prvé chvíli nedošlo, u rampy dodávka, z ní skladníci tahaj krabice, i obchodník se mihne, servisman. A všici se na mne po ránu mile usmívají. Až pak mi to spojilo - oni se neusmívali NA MNE, oni se smáli MNĚ, co tam já chuj hodinu před otevřením dělám? Uznávám, že měli pravdu, kdybych se eště kokot ve čtvrtek nebo v pátek na tu otvírací dobu na dveřích nedíval.

No nic, asi při dostatečným přemlouvání by se mi podařilo je přinutit ke spolupráci, ale to si zase šetřím na horší časy. Už takdle mi vycházej vstříc dle svejch sil jenom na můj ksicht, kdykoli to jenom trochu jde.

Sebekriticky jsem se na celé nádvoří nelichotivě potituloval, popřál jim příjemné pracovní vyžití a naznal, že se stavím později. Zevlovat tam hodinu by i mně přišlo jako mrhání. Nebudu je rušit od pilného nošení břemen, abych si taky ještě něco nevykoledoval, nechť si to jakožto satisfakci pro mne užijí bez mé asistence, práce polidštila i daleko méně vychlámané opice, tak ať si z toho polidšťování kousek taky uloupnou.

Sjel jsem na ouřad dát si další kafe a zkontrolovat chod sítí, LAN a dalších provazových hračiček v mé kompetenci. Uspokojen ne příliš kritickým stavem jsem zaměnil svého Všiváčka za služebního Draka a vydal se přes půl štatlu zpátky a následně na oběd.

Vzato kolem a kolem by to nemuselo bejt tak špatné, nemít tolik jiné práce - vstal jsem po osmé, projel se přes vobchod, dal si kafe, ještě jednou do vobchodu a na voběd, za normálních okolností vcelku příjemné pracovní dopoledne a část odpoledne. Jenomže já tu zásobu jiné práce měl.

Takže svojí snahou o dochvilnost jsem se dostal akorát zas do stresu, skluzu, nerva a infarktovejch stavů.

A eště jsem šláp na parkovišti do kaluže a do bláta, zasral si boty, služebního Draka a naťapkal si i v kanceláři.

Kurva drát.


Doplněno:

Jajaj, moment, pozitivum - našel jsem zas na jiným a méně (ačkoli trochu taky) zabahněným parkovišťu (to jak jsem jel na ten ouřad) sto padesát korun. Jsem si říkal, co to tam leží za zelenej a růžovej papírek, ze všeho nejdřív mne napadlo, že někdo potratil řidičák a techničák, já naleznu, potratovi odevzdám a budu zase za hrdinu.

Kdepak řidičák a techničák. Kilo a půlkilo. Akorát přejetý autem - se zřetelnou stopou dezénu - v té nedávno roztáté břečce.

Tak nevím, mám špinavý prachy, asi je budu muset vyprat. Přece to nevyhodím? Ač částka taky nijak závratná, ale potěší. Už jenom proto, že jsem si je našel, hehe.

Vodkaz nafurt

Neděle, 19.03.2006 ... Tradiční neděle ...

Zhola nic.

Vodkaz nafurt

Sobota, 18.03.2006 ... Laa lalálá ...

Na sobotu jsme měli už čtvrt roku naplánované koupání v termálech v Laa an der Thaya. A to přesně na tuto konkrétní sobotu, den před svátkem Josefa, coby dárek pro Pepého.

Jediný, kdo na poslední chvíli odřekl účast, byl Pepé, neboť ho dle jeho slov chytla "dočista srdeční slabost". Tak to říká vždycky, když ho drží kocovina. Nu což.

Tedy jsme se vypravili v omezené sestavě - pouze já, Ťapinka, Marťan, Tetka Králička a Její Poslední Manžel Jirka. Na druhou stranu však z jiného směru od Maloměsta přichvátali posílit sestavu Allora s Bobšem a s Tygrem.

Allora si hned zpočátku vymínila, že nechce figurovat na žádné fotografii. Až v tento moment mi přišlo líto, že jsem nevzal fotoaparát. A to ještě ani ne tak skrz samotnou Alloru, co s nějakou Allorou, ale zvlášť kvůli Bobšovi. Já to nemůžu moc komentovat, neb se tento zase našňupne a další možné akce bude zase nějakou dobu sabotovat, ale v těch novejch vod-Allory-plavkách byl prostě, jak to jenom kulantně říct ... mueheheééééé ... já to fakt radš přeskočím, jo?

Tetka Králička a Její Poslední Manžel Jirka, v Laa poprvé, byli nadšeni.

A nějak extra nespokojenej nebyl ani Bobeš, ač se dle vyprávění snažil svoji účast všemožně sabotovat. To von se asi viděl v těch plavkách v zrcadle, hihihihi. Ale nakonec se dal jaksi obloudit, konstatoval, že bazén s vodou 33-36° C je tak akorát a že jsou tam i vošklivější lidi v ohyzdnějších plavkách.

Marťan mne dokázal mírně přitopit, protože na vodní souboje s hrochy nemám grif.

A cestou zpátky v hospodě Allora obrátila stůl.

Vcelku vydařený výlet.

Vodkaz nafurt

Pátek, 17.03.2006 ... Já nic, já příbuznej ...

Pátek je prý malá sobota, práci jsem přemnoho nedal, nebyl materiál a lidi.

Měl jsem v plánu odpoledne se stavit kouknout na bebí počítači od jednoho bejvalého nadřízeného, a sice kpt. Papagáje z blahých dob mé armádní epizody. Leč pán kapitán se velice omlouval, že zapomněl na jednu akci narozeninovou s jeho bejvalými kolegy, tedy ošetřování PC necháme na pondělí, on musí jít na mejdan "s těma vostatníma gumama", aby netrhal partu. Což je pochopitelné a ospravedlnitelné.

Máti si mnou nechala zhotovit kopii a zvětšeninu fotek rodinných, jež jsem z fotolabu po několikerých peripetiích i obdržel, avšak nebyla v pátek odpoledne doma, což mi nikterak až tak nevadilo, vloupal jsem se jí do bytku, pohodil foto na stůl a tiše vymizel.

Jelikož jsem se takto vtipně vyhnul dvěma možným činnostem, zbyla mi ukrutná spousta času. A tak jsem zavítal k sousedovi Vyhlídkovi, neb ten už notnou dobu mi připisoval mailem, kterak touží po mé návštěvě, servisu a konzultaci. V zásadě takovýhle zásahy u uživatelů se mi i líbí - sice nedokáže přesně specifikovat dopředu, co by vlastně chtěl, ovšem za mé osobní účasti se dobereme přesného zadání, načež dotyčný sám nazná, že to vlastně nepotřebuje. Kupříkladu - dopisují si se známým kdesi v prdeli mailem. Sem mail, tam mail. Cca obden. Soused Vyhlídka se v darovaných starších počítačových časopisech zhlédl v internetové telefonii, chatu a messengerech. Avšak jakmile začal přede mnou takto hovořit, došlo mu, že by oba museli být připojeni v jeden čas, což je v jejich případě sporadické, proto se na to patří vysrat. A tak prakticky se všema požadavkama. Nechal jsem chlapa hodinku a čtvrt vykecat, na počítač jsem prakticky nešáh, soused Vyhlídka byl nesmírně spokojenej a hluboce mi děkoval. No, není zač.

A opět jsem byl na rodinné návštěvě u sestřenice Jardy. Tentokrát i s Ťapinkou.

Sestřenice Jarda nezklamala a předvedla, že jest skutečně z naší famílije, neboť hrdě přišla o dvě hodiny později, protože prý kdesi a cosi. Po tu dobu nás ponechala v laskavé péči dcer (tedy cosijakoneteří) M&M, což bylo pouze ku prospěchu věci, neboť jsme ji jednak mohli nerušeně pomlouvat, druhak dcery M&M začít pomalu vočkovat na vodáckou výpravu, neboť háčků je stále zoufalý nedostatek a rekreační kanoistika je pro mladou dámu přeci naprosto nejvhodnější sport, hehe.

Sestřenice Jarda se nakonec objevila, přinejmenším aby mohla uvařit lahodnou a opulentní večeři. A vyjevit se z našich nápadů. Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí.

Večeři (objemově připomínající týdenní krmnou dávku pro menší cirkus) jsme jim hravě sežrali.

Za což jim Ťapinka opíchala psy.

Já nic. Já su ten příbuznej.

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 16.03.2006 ... Na lov ...

Kočka páně RoboCopa se nenašla ni nebyla nalezena. Prozatím. Leč všeho jenom dočasu.

Robo prý v noci sic nasísal z okna (kurva, píše se "nasísat" fakt s měkkým?), zda kočku někde nezří, avšak vydržel s bídou do dvou, poté z nasísání padl vyčerpáním.

Ráno byla před domem spousta kočičích stop, avšak kočka už dávno v prachu, či přesněji ve sněhu.

Dle analýzy nemá asi valný smysl proháněti kočku někde po Šimicách ve dne, stačí počkat na noc a - ledva se přiblíží - lapit. Dřív, než začne na ulici nějaký pohyb a provoz, jenž by ji znovu zapudil na dalších čtyřiadvacet hodin.

Plán akce: Budeme tři, abychom se mohli střídat v hlídkách. Míň by opět usnulo, víc by neudejchala RoboCopí bytná. Proto tři. Buď jeden sísat z okna a dva spát, nebo metodou hlídkující - bdící - spící. Rozhodneme operativně.

Se to řekne, blbá kočka, jenže si vezměte, o záchranu jakých hodnot jde:

Pročež beru spacák, triedr, jímž jsem se aktivně vybavil (pokud bude v noci co platný - návrh, že seženu puškohled i s příslušenstvím mi byl zavržen), vysílačky (čert ví, k čemu se mohou hodit), fotoaparát pro dokumentaci a pár dalších součástí expedičního vybavení.

A jdu na lov.

Na lov na kočku.

Pěkně na kočku.

Vzhůru dolů do Židenic.


V průběhu dne se tázala Branďulka, zda Roba napadlo dát kočce před barák nějaký žrádlo. Popravdě jsem přiznal, že netuším, ale dle mého soudu asi nikoliv. Ale že je to dobrý nápad, že jej možná zakomponujeme do plánu. Branďulka konstatovala, že na takovej nápad musí bejt ženská.

To by stálo za uvážení a přinejmenším pokývání hlavou. Avšak ...

Následně se večer identicky tázala Ťapina, zda Roba napadlo dát kočce před barák nějaký žrádlo. Popravdě jsem přiznal, že stále netuším, ač se na totéž ptala už Branďulka, ale dle mého soudu asi nikoliv. Ale že je to dobrý nápad, že jej možná zakomponujeme do plánu. Ťapinka shodně s Branďulkou konstatovala, že na takovej nápad musí bejt ženská.

Tak nevím. Na první pohled to vypadá vcelku rozumně, ale ...

Aby si ty slépky zas moc nemyslely.

Máme dát kočce před barák nějaký to žrádlo, nebo na to jít hezky po chlapsku a nechat ji vyhladovět?


Ranní doplnění - události posledních několika hodin ...

22:15

Loučím se, beru expediční lovecké vybavení, odcházím z domu.

Na parkovišti - kočka. Černá. Dobře, tak to není přesně ona, ale neměl bych ji RoboCopovi vzít? Třeba by ji měl taky rád. A pokud bychom chytli tamtu původní, měl by prostě kočky dvě. No a?

Pak si říkám, jestli to není ta černá kočka, co si ji už několik let vykrmujem na golfu. To by zase smutnil pohostinský Harpagon Spojka. Nemůžu přece dělat radost někomu na úkor někoho jinýho.

Nechávám černou kočku černou kočkou a jedu.

22:30

Parkuji u RoboCopího obydlí.

Před vchodem - kočka. Mourovatá. To by ale už fakt mohla bejt vona. Na volání a číčování však nereaguje.

Přichází mi otevřít pan RoboCop, na kočku ho upozorňuji, zkouší na ni volat a číčovat, kočka stále nereaguje. Seznáváme, že to bude zkrátka jiná kočka, ta je ráda, že jsme si to vyjasnili a mizí přes plot do tmy.

22:35

Přichází i poslední aktér - Kirk, RoboCopův kámoš.

Domlouváme intervaly hlídek.

22:40

RoboCop mi ukazuje z okna kočičí stopy ve sněhu a žádá potvrzení, zda je vidím.

"Vidím. Stopy vidím. Kočku vidím. Kočka. Mourovatá. Tohle už by mohla bejt vona, ne?"

"Uhni, pusť mě k tomu voknu, jéžiš, to je vona, Lucko, čičí, Luckóóóóó ...," RoboCopův hlas se ztrácí v dusotu po schodech.

22:45

Klika cvakla, dvéře letí, pan RoboCop s lapenou RoboKočkou Luckou vchází do dveří.

Game over - konec hry. To jsme si zase zalovili.

RoboKočka lapená ...
RoboKočka lapená ...
RoboKočka lapená ...
To, co pan RoboCop drží na rameni, to je RoboKoččí ocas. Zbytek RoboKočky pak visí vzadu za svetr.
To je ona, uprchlice. Kupodivu se doma tvářila docela spokojeně.
Ukrutně "hepy" pan RoboCop a ukrutně "hepy" RoboKočka Lucka.

22:45 - 00:15

Guláš, pivo, limo, půl krabičky cigaret. Následný odjezd.

00:30

Doma.


P.S.: To žrádlo před barák Robo včera dal. Tak nevím, jak moc na takovej nápad musí bejt člověk ženská ...

Vodkaz nafurt

Středa, 15.03.2006 ... Ohnivá jízda ...

Vzhledem k pondělní závadě na vozidle Všiváčkovi jsem musel opět z práce MěHroDem. Do práce ne, to jsem měl služební auto ze včerejšího odpoledne, to už by bylo moc štěstí pro dopravní podnik najednou. Stačily v pondělí obě cesty a včerejší ráno. A dnes tedy odpoledne - do hospody na slepejšpárty.

V šalině - v zadním voze - divnej puch, taková jako spálenina. Nejdřív trochu. Potom víc.

Na první zastávce přišel dozadu řidič v reflexní vestě, začenichal, pokrčil rameny a zase odešel. Usedl za vol..., ehm, za tyč a jelo se dál. Do kopce. Na další zastávce už byl smrad docela silnější a pomalu viditelnej. Taky tam stálo dispečerský auto s majáčkem. A za naší šalinou šňůra dalších, evidentně nešlo o novou záležitost, to tam asi řidič chodil kontrolně nasávat nozdrami ob jednu stanici už od konečné.

Tentokrát došel znovu, i s dispečerem, otevřeli jakousi pojistkovou skříň, z níž se vyvalil oblak dýmu.

Chvíli se rozpačitě škrábali na kou..., ehm, za uchem, načež řidič vydal pokyn:

"Lidi, asi si budete muset fakt vystoupit, vopravdu hoříme."

Kurva, já mám na tu veřejnou dopravu poslední dobou ňákej blbej vliv. A přitom já bych tak chtěl jezdit ekologicky hezky stádně. Nuž není mi asi přáno. Copak o to, že mi jedna cesta trvá víc jak dvojnásobek (když do toho ještě nepočítám chůzi k zastávce a čekání), ale to tuhle zamrzne, onde vyhoří, skoro při každém pokusu něco. A tolik času a zaujetí pro věc zase nemám.


Za Ťapinkou v ordinaci byla kolegyň Fišta se svým psem Fandou kardiakem. Narkóza, čištění zubů.

Fanda přežil, mírně hysterická Fišta taky. I chválou neskrblila, přičemž však neopomněla dodat, že se Ťapince diví. Bližší podrobnosti neuvedla. Asi zase nějaká jízlivost.

Naproti tomu exkolegovi RoboCopovi kočka Lucka, nad níž se schylovalo ke kastraci, zbaběle opustila pozici a zahájila svévolný ústup. Zjednodušeně řečeno hópla z vokna a zahla kramle.

Na jednu stranu se jí ani nedivím, mně hrozit kastrace, zdrhám taky.

Leč exkolega RoboCop je z teho špatnej, to se zase nedivím jemu. Oblepuje široké i daleké okolí podomácku vyrobenými zatykači a snaží se kočku vypátrat a polapit. Pro případ potřeby jsem mu na zítřek, pokud se kočka nevrátí dobrovolně, slíbil výpomoc při pátrací akci.


Pokud byste v Židenicích a okolí našli tuto RoboKočku
slyšící (snad) na jméno Lucka, dejte vědět.
Pokud máte čas zítra večer honit kočku po Židenicích a okolí, dejte vědět taky.


Totožně, ač nezávisle na sobě, nechali se slyšet Marťan s Pepém, že aby dali Ťapince vydělat, snad si znovu poříděj psa. Teda každej svýho. To už jsou psi dva a pro Ťapinku veterinářku kýžený výdělek.

Je to od nich neskonale milé.

Jenom upozorňuju - iniciativě se sic meze nekladou, ale máte-li starost o Ťapinčino (a potažmo moje) finanční blaho, můžete jí donést prachy rovnou. Pes je sice vítané zpestření, ale není pro tento účel nezbytný a striktně vyžadovaný.

Vodkaz nafurt

Úterý, 14.03.2006 ... Nic nemám ...

Nemám zážitek.

Nemám buňky na to si nějakej vymejšlet.

Nemám náladu.

Dočista "šeblák".

Seru na to - omlouvám se *)

Jdu spát.

*) Nehodící se škrtněte

Vodkaz nafurt

Pondělí, 13.03.2006 ... Co lehne popelem, neshnije ...

Proč všichni nadávají vždycky na pátek třináctýho? Dobře, tak to sice bejvá třináctýho, situaci ale zlehčuje právě ten pátek. Pondělí třináctýho, to je čistý extrakt negativ ...

Nejel jsem do práce autem. Čímž neříkám, že jsem se o to nepokoušel. Možná to může mít souvislost s moc dlouho trvající zimou, s těma divnejma hýkavejma zvukama od alternátoru, jimaž je doprovázeno dobíjení (?), docela reálnej základ může tkvět i v tom včerejšku, kdy ... hmm, co vlastně? Vozidlo mi cestou z VelMezu přechytrale tvrdilo, že mám otevřený dveře. Svítila lucernička v kokpitu, při vypnutí motoru mi vřeštěl pípák od světel (a to můžu bejt rád, že Všivejš je starej střep a nemá eště vopruzáčtější projevy). Jestli někam zateklo, dostala se tam ta slaná sračka a něco šlusla? A vím já? Dle mýho vědomí a svědomí jsem všechna elektrožravá zařízení a udělátory vyřadil z provozu. Každopádně ráno leda tak ... jsem jel MěHroDem.

Právě včas, abych kolem deváté zjistil ...

Svého času při instalaci nové verze jednoho klíčového programu se vloudila chybička - chybička při zpracování výstupní pošty, jež je stěžejním pilířem buzerace občanstva ze strany ouřadu. Avšak chybička se dala tolerovat, neboť spočívala pouze v rozdílném třídění v sestavě odchozí pošty v bodech A a B. Chybičku bylo lze eliminovat prostým (ač otravným) přeskládáním štosu (nemalého) obálek buď v bodě A podle cílové sestavy pro bod B, případně až v bodě B dle výchozí sestavy z bodu A.

Ve čtvrtek odpoledne jsem implementoval došlou opravu chybičky.

Takto jsem dnes ráno kolem deváté zjistil, že oprava sic sjednotila tiskové výstupy v bodech A a B v hlavních rysech, avšak data v pohlavních rysech nechala bez povšimnutí, čili třídící metoda zvaná odborníky "jak to ten šajsdrek zrovna napadlo".

Jednoduše takovej bordel v lejstrech tam nikdo nepamatuje, což se projevovalo na různých pracovištích klením, rozlepováním v pátek neodešlých obálek, novým vkládáním do nových obálek a ... no, hlavně, že aspoň někdo měl jakýs takýs ponětí, kde všecky ty pamflety skončily.

I povolal jsem programátora od dodavatele klíčového programu, nechť ale kurva sofort provede opravu opravy chybičky ze svého času nové verze, a to v takovém časovém horizontu, než se mi ouřadové poperou mezi sebou, napadne je vrhnout se na mne, případně vytáhnou s cepy a řemdihy programátora defenestrovat ze sídla firmy.

Oprava opravy chybičky ze svého času nové verze se programátorovi dle jeho slov po několika hodinkách snažení i povedla. Na objektivní pohled takříkajíc "z druhé strany barikády" už nedošlo, neboť ve chvíli, kdy se zdála krize zažehnaná - vypnuli proud. V několika blocích, ne-li několika čtvrtích. Hoši z EONANU (bo jak se to dneska menuje) maj zkrátka smysl pro humor.

Nu nic, s programátorem jsem se pro dnešek rozžezhal, zašel relativně v klidu vypnout servery, abych je ušetřil před pádem při vyžvejknutí záložního zdroje, vypnout můžou, pustit musí ...

A pustili.

Mám považovat za úspěch, že se vyvalil dým JEN ze dvou počítačů? Jeden zahořel z mocného příkonu radostí nesmírnou a nadšením už ani nedutnul, ten druhej ještě formálně roztočil větráček, aby mohl vypouštět impozantní proud kouře, než někoho stiženého abnormálním a nevídaným záchvatem intelektu napadlo to jednoduše vyrvat ze zdi.

Oba shořené mlčenlivé šroty jsem si velkoryse odtáhl k sobě do kutlochu, sic čpí spáleninou, ale to se v mém "pracovišti vyhrazeném pro kuřáky" už až tak nepozná, pár jedovatých zplodin sem, pár jedovatých zplodin tam.

Zbytek pracovního dne jsem se bavil vytelefonováváním s elektrárnou a pojišťovnou, neboť jsem pevně rozhodnut, bude-li to alespoň trochu možné, někomu to konečně přišít k úhradě. Tohle nebyl žádnej potutelnej noční pšouk, tohle byla jasná napěťová prda při obnovení dodávky proudu - před svědkama. V krajním případě jsem ochoten povolat i znalce či jinou podobně zločinnou entitu.

Pak ještě v noci doma práce do práce a ráno místo zaslouženého přispání budu masturbovat se startovacíma kabelama na parkovišťu a snažit se dosmejkat Všiváčka do servisu.

Ťapinka mi tvrdí, že jest nesmírně zmožena, neb jí sice v psotě a slotě nepřišel dnes do ordinace ni jeden pacient, zato však v hula-hula byla nucena kroužit trupem. Áha.

Může mi tedy eště někdo tvrdit, že pondělí třináctýho není horší pátku?

Vodkaz nafurt

Víkend, 11.-12.03.2006 ... Déjà vu ...

V sobotu dlí Ťapinka na jakémsi odborném semináři. Což jest vítaná příležitost pro mne se odreagovat, flákat, lelkovat a pořádně vyluxovat.

Večer jde Ťapinka se zúčastněnejma vobludama Šavlou a Lenkou zapít nabyté vědomosti, k čemuž jsem přizván, abych nebyl úplně hlady a abych mohl za Ťapinku zaplatit, neboť velkopodnikatelsky už zas nemá prachy. Milé.

Večer začíná sněžit. Což by eště zas až tak nevadilo, pokud by jeden moh sedět buď doma za pecí, nebo vyrazit třeba na běžky. Ovšem to jeden v tomto případě nemůže, neb mu není přáno. Tedy sněží jenom ku vzteku. Takovej letošní nekonečnej náser.

Zkrátka - je hnusně. Když už to vypadá, že se to zlepší, je záhy eště hnusněji.

A když je nejhnusněji, jedeme koupit něco Ťapince do ordinace.

Nejinak v neděli.

Tentokrát sono čiže ultrazvuk. Takovej ten udělátor, jak se tím vodhalujou budoucí mláďata, děti, jakož i jiní paraziti.

Tohle je půlka března, v tomhle mám kamsi cestovat ...
Tohle je půlka března, v tomhle mám kamsi cestovat ...
Tohle je půlka března, v tomhle mám kamsi cestovat ...

Ráno, když jsem v deset hodin nemilosrdně vytažen z pelechu, furt eště sněží. Což by tak nevadilo, kdyby se takový sono kupovalo někde v rámci Brna - takovej Blekfild by byl přiměřenej, Kénik možná eště taky, Majlont nebo Oltec by se se skřípěním zubů daly skousnout. Ale to kdepak. To si Ťapinka vyhlídne aparát hezky ve Velkým Meziříčí čili Velmezu, neboli v Medříči, jak říkaj tamější.

Shrňme to - neděla, sněhová kalamita a já mám jet kamsi na Vysočinu pro jakejsi udělátor, ze kterýho mám lautr hovno. Ach jo. Ale zkrátka je na to potřeba auto s pořádným kufrem a chlap jako zdroj řidičské dovednosti, síly a rozumu, ať si feministky klidně ječej.

Proč mi to připomíná cestu pro váhu do Stoda u Plzně, sedm set kilometrů v nejhorší letošní mlze?

A s tímhle se budu taky vopakovat - díky silničářům. Skutečně kmitali jak motorový myši, seč jim konstrukční rychlosti sypačů a pluhů dovolily. Cestou tam byla eště dálnica sem tam s hromadou břečky, pak přestalo sněžit a nazpátek už se jelo vcelku snesitelně. Aspoň tohle.

Aj tak jsem toho měl akorát tak dost.

Odpoledne jsem se šel chvílu (necelý tři hodinky) natáhnout a trápily mne divoký sny. Že jsem se chtěl zas jednou za tejden snad podívat na nějakej film nebo si cosi poslechnout, už ani nevím, ale jak mne Ťapina furt rušila a votravovala a klavírovala do mne, až jsem se vztek, zahnal ji s řevem do kuchyně a naliskal jí jak psovi. Ba víc, než psovi, neboť naše psy i při největších alotriích jde usměrnit úplně v nejhorším letmým a jemným přetáhnutím vodítkem. Kdežto Ťapinka v tom snu dostala pěkný kapky, jak to bejvá dycky na těch bilbórdech vo tem domácím násilí. Až mne to samotnýho probudilo a pak se mi nějakou dobu nedařilo znova usnout (což jsem avšak hrdinně překonal).

Nicméně Ťapinka má vcelku štěstí, že ji v tu chvíli nenapadlo jít mne probudit.

Na každý pád jsem jí o snu obšírně a barvitě poreferoval, což by jí na nějakou dobu mělo stačit jako memento, ať se mne nějakej ten tejden nepokouší zbytečně nasrat.

Vodkaz nafurt

Pátek, 10.03.2006 ... Keř pro máti ...

Máti měla včera narozeniny, to jsme jí popřáli jen takňák na půl huby po telefonu s tím, že se na jakous takous řádnou oslavu stavíme dneska.

Ťapinka dostala za úkol zajistit "nějaký kvítko". Pod čímž jsem si představoval (tradičně mylně) dva tři karafiáty s nějakou tou lebedou vokolo a mašličkou, no ne?

Kdepak. Ťapinka je jednak esteticky nesmírně založená, druhak je jedna ruka s květinářkou, po níž zdědila velkopodnikatelské prostory pro ordinaci. Spolu byly přepisovat plynoměr a elektroměr a dle ženské slepičí logiky to z nich dělá ohromné přítelkyně. Pročež Ťapinka dovlekla pugét zvící solidního keře.

Samozřejmě jsem se zarazil a podivil se, co to zase je? Já myslel normální kvítko, né celou pokosenou plantáž.

"Cóóó? Vlastní matce bys nedopřál květinu, nelido?"

Ale dopřál, se ví, že dopřál, však taky z toho bejlí byla patřičně nadšená.

Tu poznámku o tom, kolikže to kurva zas stálo, to jsem rozhodně nechtěl zkrátit rozpočet na máti, to jsem vztahoval spíš k faktu, jak ze mne Ťapinka ještě v noci ze čtvrtka vyrazila poslední pětikilo, prej na nákup, na večeři. Jo, haha, na večeři. A pak dotáhne takovejdle keř.


Taky důvod proč jsme přesunuli posezení u máti na dnešek byl ten, že se nám konečně podařilo prodat ten gauč, co jsem na něm spával v LunchCrowně.

Přes internetovou aukci.

Takže aukce mohou sloužit nejenom jako zdroj McBainových detektivek, starých foťáků pro radost a horkovzdušných sterilizátorů do ordinace, ale fakt se přes to dá taky něco udat.

Z toho byla máti neméně "hepy", neboť jí tam ten krám clonil v předsíni u stěny už dobře od konce listopadu.

Přijel si chlapík s pickupem a s manželkou, pohovku si prohlídli, vady neseznali (no eště aby, žádný nebyly), pomohli zabalit (ještě jednou dík Alloře a Bobšovi za prezervativovou stěhovací fólii) a odtáhnout do auta. Vylíčil jsem jim, jak je gaučík snad ještě v záruce a ukrutně málo používanej, že jsem na něm spal vlastně dvě noci každej druhej víkend. Oni prej ho taky budou mít akorát na občasný sednutí a na spaní pro návštěvy. Aha, tak teď nevím, měl jsem jim říct, že jsem gauči přezdíval Záhořáček? No, každej máme nějaký návštěvy, u kterejch jsme rádi, když vypadnou, hehe.

Když tak nad tím přemítám - prodali jsme za tři litry, koupili za pět. Jestli jsem na tom spal ten rok, jestli poctivě všech pětadvacet každejch-druhejch-víkendů krát dvě noci, vychází mi jeden nocleh na čtyřicet korun. To ujde, ne?

Ale aby to zas nevypadalo, že všecko přepočítávám jenom na prachy.

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 09.03.2006 ... Už mě to ale fakt nebaví ...

Od rána do večera postupně sníh, déšť se sněhem, déšť bez sněhu do sněhu, mráz, klouzačka. V tomto pořadí. Já se na to ...

Kdy jsem si to poznamenával to pronikavé zlepšení počasí a málem se smál zachumlanejm černochům? Předevčírem?

Kurva.

V autě mám sic dobrou tematickou sbírku MP3 obzvláště vhodnou pro klouzání po náledí, namátkou cituji:

Pak ještě cosi o:

Hovno to pomáhá, to už necituju, to je strohý konstatování.

P.S.: Připomeňte mi někdo dnešek, až budu chtít v létě lkát nad vedrem.

Vodkaz nafurt

Středa, 08.03.2006 ... Mrzká práce ...

Po delším čase udělal jsem v hokně hloubkovou revizi nákladů na telefóny. Poslední dobou to bylo támhle přidat jednu GSM bránu a snížit o tisícovku, jinde změnit tarif a ušetřit měsíčně dalších patnáct set. Ale furt jako by to nebylo ono.

Trochu to pošťouchli čičmundi od jakési ajpítelefónovej firmy, kteří už mně tam lezli aj voknama. Jsem jim, blbec, slíbil, že počkám na výsledek jakýhosi jednání o dotacích a v březnu si na ně udělám čas a závazně budu s nima problematiku probírat a řešit. A voni si to snad poznamenali do diáře nebo kýho čerta. Divní.

Takový plácání a vodhady, to néni vono.

Nechal jsem si vytáhnout účty za všechny operátory za dva nebo tři měsíce a zrobil mocnou tabulku (snad mi ku cti slouží, že né v Excelu).

A nestačil jsem valit voči.

Samo, "volání do vlastní sítě už od káčé jedna za minutu", hahá. A taky ňákej paušál a výhodný balíčky a všudypřítomný DéPéHá. Tfuj. Jsem se až vosypal.

Zkusili jste si někdy spočítat, kolik vás - ať v práci nebo na soukromým telefónu - reálně stojí jedna minuta volání?

Vemte měsíční fakturu, vodpočtite možná tak ty jebnutý KTZ (někdy mylně nazejvaný SMS), vydělte prostým počtem minut. Volný, nevolný, místní, dálkový, pevný, mobilní, všecko fuk. Vono je to v déledobějším horizontu furt na jedno brdo. Sem tam krátkej zahraniční hovor, tuhle a támhle se mihne bezplatná linka, ale pokuď zrovna do toho nejni dovolená nebo Vánoce, vypadá to takňák podobně.

Výsledek?

Že Telekomunisti pudou z baráku, to mi bylo jasný už takňák předem. Že ale pomažou takovým fofrem a spánembohem i s drátama, to jsem ani netušil. Možná jednu linku jako záložní, pro CO a mimo katastrofy běžně využívanou pro fax, tu tam necháme. Zbytek povalí přes optiku přes ajpí a endešlůs. Korunovej rozdíl při sto hodinách hovorů se už docela pozná.

A dokaď jsem byl tak hezky v ráži, pučil jsem si auto, hezky vosobně nacvičil i na ErrorTelata a udělal jim průvan aj tam. Pět korun za minutu je docela dost. Že to bude vyžadovat úpravu tarifu, to jsem v tomhle věděl a sledoval. Jejich mocný optimalizační program mi navrhuje finální cifru 3,90. Tak, soudruzi, vymyslete řešení pod tři pade a eště ňákou chvílu to s váma vydržíme.


Mimochodem - včera odpoledne s psékama jsem byl na poště. Poslat jakousi zbytečnost Ťapoušům do Plzně.

Tito si ráno přečetli veselou historku.

V deset na ně zvoní poštovský panáček s vobálkou.

Konsternovanej su furt, ba čím dál konsternovanější.

Škoda, že je to se vší pravděpodobností takovej ten projev agónie ze strany České Pošty, kdy umírajícímu se těsně před smrtí pronikavě zlepší zdravotní stav. Přijít to o pár let dřív, možná se moloch dal eště zachránit ...

Vodkaz nafurt

Úterý, 07.03.2006 ... Relativní zima ...

My si tady furt všici stěžujeme, jaká že je svinská zima, pche. Očividně jak komu.

Odpoledne, když svítilo sluníčko a po venku se dalo chodit na kratší vzdálenosti jenom ve fórovým svetru (ti zimomřivější v rozepnuté bundě), potkal jsem dva černochy.

Evidentně ne nějaký dlouhodobě zde žijící či zkrátka aklimatizovaný.

Já svetr s vyhrnutejma rukávama, černoši péřový bundy nafest zapnutý, kulichy do mínus třiceti a hrubou vlněnou šálu dvakrát omotanou přes hubu a nos. A lyžařský rukavice. Že jde fakt o černochy se dalo poznat jenom z toho proužku mezi šálou končící pod vočima a čepicí těsně nad vočima.

Pamatujete si tu scénku z filmu "Kokosy na sněhu", jak poprvé viděli ten sníh? Tak takhle to přesně vypadalo.

Všechno je relativní.

Chyběl tomu akorát takovej pan Groula nebo jinej otužilej magor jdoucí proti nim v kraťasech. To by vypadalo skvostně.


Byl jsem též po delší době u mentálně postižených na poště.

Jelikož jsem měl psí hlídku, vzal jsem čokly zároveň na procházku. Cestou se mi čuba Máša snažila naznačit, že už jdeme fakt moc daleko, vylezla z rokle na louku a tak divně po mně pošilhávala, že by si tam lehla a počkala, že beztak půjdem s Anďákem zpátky vokolo, tak co by se honila až k poště? Pche, stačilo pár dobře mířených nadávek a mazala, až za ňou ten zrzavej vocas vlál.

Druhá předcházející záležitost byla s obálkou, kterou jsem koupil u velkopapírníka Dandejsa Jandejsa u máti na ulici - sviň hamižná mi prodal tu stejnou bublákovou vobálku, jež maj na poště po sedmi korunách, asi za dvacku. Inu, podporujte svého lokálního obchodníka. Ale z něčeho ten nájem za tu bejvalou kočárkárnu zaplatit musí.

To jsou ale jen doplňující epizodky, abych přišel na vlastní poštu už správně předem nasranej ...

"Dobrý den."

"Dobrej. Tohle bych potřeboval poslat."

"Obyčejně?"

"Jo."

"Osumnáct korun."

"Sakra, se těch drobnejch nemůžu dopočítat, je to vosumnáct?"

"Ano."

"Vše?"

"Ano. V pořádku. Nashledanou."

"Nashle."

Doteď su z toho nějakej takovej konsternovanej. Na poště a žádnej incident? Takhle hladce? To su ukrutně zvědavej, kam, kdy a jestli vůbec to dojde.

Vodkaz nafurt

Pondělí, 06.03.2006 ... Poprvé ...

Už to tu určitě vopakuju poněkolikátý, ale nemůžu si pomoct. Vopravdu, všechno je jednou poprvé. I třeba na starý kolena.

Já jsem třeba dneska viděl poprvý zamrzlý dvéře od Felicie. Což by byla vrcholně veselá historka, kdyby nešlo o ausgerechnet moji Felicii, tedy Všiváčka.

Copak o to, Favority a Formany, z nichž sestával vozový park u bejvalé firmy "Kamsenanáshrabete", ty to měly celkem v oblibě jako ranní žertík. Ač já osobně jsem ani tehdá neměl tu čest. Ale podle špinavých kalhot a zmuchlaných sak jsme vcelku spolehlivě poznávali, kdo zas lezl do auta kufrem. Nevím, proč k tomu byly Favority a Formany náchylnější, konstrukce, použité plasty, obojí dohromady, čert ví. Má to stejnou kastli až po dvéře, tak to taky stejně zamrzalo.

Ale Felda?

Já vím, jasně, v pátek jsem se eště musel kdesi otočit a přijel jsem zpátky k domu na parkoviště s mile vyhřátým vozidlem přesně ve chvíli, kdy začínalo sněžit. Úvodní sněžení se rozpustilo, zateklo za lem dveří k těsnění a přes víkend spolehlivě zamrzlo.

Stejně mi to připadá, jako že se ze mne už ta kára dělá prdel. Ve dvacetistupňovejch mrazech ani nebékne na znamení protestu. Loni mi chcípla baterka kdy? V květnu? V červnu? Zamrznou dveře v březnu. Přesně při voteplení. Šlak by mne vzal.

Eště vo to to bylo lepčí, že jsem přišel, vodemknul a zabral za kliku, čímž jsem dostal dveře do takové té nedefinovatelné polohy - vodevřít to nešlo, páč to bylo přimražený, zamčít už to taky nešlo, jelikož to bylo vo dva nebo tři milimetry povodevřený a našpónovaný.

Tak jsem tam kolem toho notnou dobu onanoval.

A nejtrapnější na celé situaci bylo, že mi pomáhala ze šlamastiky Ťapinka, jež z útrob svého Skrčka - Favorita (!) ležérně vylovila rozmrazovač, ať si ho naleju do té škvíry a počkám, že vono to povolí.

Jasně, hovoří z ní praxe. Ale jak se lochčila, že se až musela vopřít vo kapotu, aby sebou nešlahla, musím přiznat, že pro dnešek byla v právu.

Ostatně - tvrdím taky furt, že devět hodin je na příchod do práce eště furt moc brzo.

Vodkaz nafurt

Neděle, 05.03.2006 ... Autoportrét ...

Psal pan Čermák v Reflexu, že autoportrét jest svébytný umělecký žánr (teď nevím, jestli na to přišel sám, nebo to někde vyčet).

Žánr se prý velmi rozmáhá s nástupem digitálních fotoaparátů (pche, i starý dobrý Flexarety měly samospoušť, jenže to chtělo grif). Taky je to prý dle jiných projev narcismu. A tedy narcisté dostali do ruky mocnou zbraň (čímž se myslí ten fotoaparát digitální). Zvlášť tuto pasáž popisoval nesmírně procítěně a fundovaně, očividně o tom mnohé ví.

A schválně, kolik čtenářů se už samo někdy vyfotilo? A co takhle udělat akci, třeba se všichni vyfotit zrovna v neděli v poledne a fotku Čermákovi poslat, že z nich si udělá nějakou koláž či kýho čerta.

Nu což, když ho to potěší ...


To je jakože ten narcistní autoportrét ...Předmět: Autoportret
Datum: Sun, 05 Mar 2006 12:58:53 +0100
Od: Eger Michal (Domaci) <michal.eger@centrum.cz>
Komu: cermak@extra.cz

Vážený pane Čermáku,

posílám Vámi požadovaný autoportrét z nedělního poledne. Jak s ním naložíte, je čistě na Vás.

Jen malou poznámku - není až tak pravda, že autoportrét musí být nutně projevem sebestřednosti a narcismu. Pominu-li fotografie snímané samospouští (už od doby Flexaretu a Prakticy) kupříkladu v horách, kde by se mi těžko hledal někdo, kdo by mne vyfotil dejme tomu u vrcholového kamene a rozcestníku na kopci, mohou mít i tyto digitálem pořizované autoportréty "z ruky" daleko prozaičtější důvod.

Na výpravách, čundrech a expedicích používám tento druh snímku místo zrcátka. Tahat s sebou v krosně byť i kapesní zrcátko je čirá blbost (a popravdě mne to nikdy ani nenapadlo), nejen, že je náchylné samo k rozbití, ale při lepším postavení hvězd vám ještě následně v batohu něco důležitého rozřízne.

Jenže se svojí - řekněme "bezúdržbovou" - vizáží se občas setkávám s momentem, kdy mne zří náhodně rodičem kolemvlečené dítě, toto se při pohledu na mne lekne a dá se do usedavého pláče.

Proto nastupuje technika. Minimálně kapesní digitální kompakt s sebou tahám na každou výpravu, pročež lze po ránu "autoportrétem z ruky" velmi jednoduše zkontrolovat, do jaké míry mám zas po noci v divočině zmuchlanej ksicht, či kolik jehličí, listí a lesních žouželí jsem kde nasbíral, případně zjednat nápravu. Zvláště, má-li další cesta procházet obydleným územím, abych nevzbudil nežádoucí pozdvižení. Sám jistě znáte náš pověrčivý a tmářský venkov :o))

Pravda, už v tom dosahuji takřka mistrovství - v lomu, v lese, v polích, ve sněhu, v mlze, v dešti, v Itálii i v jiné slotě. Většinou snímky končí v archivu jako jakýsi svého druhu odpad, ale zase je mi líto je vymazat, patří k dokumentaci.

Mějte se

Michal "Egi" Eger, Brno


To je asi tak nejzajímavější z neděle.

Snad kromě toho, že jsem kvůli jakýmusi Čermákovi a jeho praštěnejm nápadům vstával v nekřesťanskejch 11:35 ...

Vodkaz nafurt

Sobota, 04.03.2006 ... Korekce plánů ...

Zajímavé, ač kniha svého času vyšla v češtině, nikde o ní není ani zmínka. Vemte zavděk anglickou ...Sobota je čas stvořený k činorodosti a produktivitě.

Měl bych kupříkladu:

Místo toho většinu dne ležím na gauči a čtu.

Čtu knihu.

Dobrá kniha.

A rozhodně mne čtení uspokojuje mnohem víc, než shorauvedené nechutnosti.

Vodkaz nafurt

Pátek, 03.03.2006 ... Domácí práce po Ťapím ...

Přijdu relativně brzo odpoledne domů, Ťapinka už (pochopitelně) se vyvaluje na gauči a zírá. A dle pohledu už několik hodin nehnutě vymejšlí, jak mne nasrat.

Chci si zapálit. V popelníku papírky od bonbónů, povalený dusítko. Jak kdybych jí celej život nevysvětloval, že je to popelník, nikoli bordelník.

"Šmarjá panno, ach jo, co to zase je?"

"Hmm - tohle? To jak jsem utírala stůl."

"Nějak moc razantně, ne? Až se dusítka kácí a papírky obloukem skáčou do popelníku. Na to, s jakýms na to šla rozmachem je ten stůl podezřele zasranej."

"Protože jsem spěchala."

"Spěchala. Stůl ve finále teda neutřela, ale já mám v popelníku herberk. Velkoryse pomíjím, žes těch bonbónů vyžrala celou krabičku, je ti přáno, ale máš na pohození papírku celej stůl, nemluvě o dvou odpadkovejch košách v kuchyni. To mi ho musíš rvát ausgerechnet do popelníku?"

"Ty naděláš kvůli jednomu papírku."

"Nadělám. Jelikož se obsáhle pokoušíš ze mne dělat vola. Stůl jsi utírala s takovým nápřahem, až mám vzduchovým vírem nanesenej svinčík v popelníku, ale stůl není utřenej, protožes spěchala. Kams asi tak spěchala?"

"Peru."

"Pereš? Já slyším, že pere pračka. Mimochodem jsem všechno v úterý vypral, až na jedno povlečení, který se tam už nevlezlo. Co teda pereš?"

"To povlečení. Tvoje povlečení."

"Moje?"

"Jo, moje už je vypraný."

"Počkej, chceš tím říct, že jsi z páru povlečení dle tvé jakési zvrácené logiky vyprala jenom jedno, teď pereš velkoryse to druhý, ale přesně víš, že to je to moje? To ho jako nakonec pereš kvůli mně, ne?"

"Ba."

"Běž za roh a liskni si."

"Ty máš zas náladu."

"No to, kurva, mám. To se ví, že mám náladu. Jakou bych asi tak měl mít náladu, když vedeš takový zmaty? Přijdu domů a povalený dusítko ..."

Není nad intelektuální hovor ...

Vodkaz nafurt

Čtvrtek, 02.03.2006 ... Dyť jde jen o hru, Ťapinka hledá To ...

Ráno zastavit se na Magorát za Milanem Databázovým Drtičem pro data a za Branďulkou pro psí dečku. Možná to zní divně, ale je to tak, fakt jsem z Magorátu odcházel s CD s datama a s elektrickou vyhřívanou dečkou, kterou bude Ťapinka používat jakožto podložku při operacích psů. Kde na takovýto kombinace chodím, to se neptejte mne.

Práce ouřad, práce ten druhej srandovní ouřad na Vystrkově, pak melouchy. Napřed Fanda velkopičerista u nich na vsi a ... a na ty ostatní se vlastně už dneska nedostalo.

Fanda měl zas problém. A že ten dokáže vyprodukovat složitosti.

Fanda si koupil hru. Zas. Hra mu nehrála, neboť, jak tvrdila, měla málo paměti. Mně osobně 256 megabajtů zas tak málo nepřijde, ale povídejte to programátorům dnešních her. Fanda chtěl hrát hru. Teď - hned, jak je jeho dobrým zvykem.

I zakoupil jsem Fandovi další paměťovej trámeček, dalších 512 mega, stejnejch parametrů, aby se spolu nekousaly. Čímž získal mocných 768 MB.

Počítač se sedmistamašedesátivosmima megama si vesele chrochtal a fungoval báječně - až na tu jedinou hru. S původní menší pamětí hra chodila - a padala, tak jako předtím. S tou pětsetdvanáctkou chodila taky, líp. Ale padala furt. S vobouma nepadala, ale taky nefungovala. Hmm.

Testy. Nic.

Tak jinak - Fanda tam má dva operační systémy, herní část a pracovní část. V herní to padá, zkusíme udělat výjimku a nainstalovat tuhle jednu hru do oblasti pracovní. Hra funguje (pochopitelně jen s tím jedním novým paměťovým trámečkem), nepadá. Jenom se zobrazuje tak nějak trhaně. To bude možná tím, že tam Fanda nemá správný drajvry od grafické karty, nýbrž ty nativní od Majkro$oftu.

Správný ovladače se daj stáhnout z internetu, leč ne u Fandy na vsi s připojením přes mobil. Abych tahal jeden ovladač devět hodin (a pak zjistil, že tím to nebylo), na to už su starej a málo nadšenej.

"No nic, panáčku, to vidím eště na jednu návštěvu s takovouhle. Otázka pouze zní - kdy?"

"Egi, asi takhle - v klidu. Zejtra na to stejně nebudu mít čas, od soboty do pondělka tady nejsu, tak se zbytečně nehoň. Dyť de jenom vo blbou hru."

Já ho zabiju.

Krásná slova, to jo, ale proč s tím nemoh přijít dřív než vo třičtvrtě na devět večer?


Ťapinka mi vytknula, že jsme dříve měli společné záliby, konkrétně společný vkus v literatuře a filmech.

Ano, připouštím, zhruba do té doby, než Ťapinka začala číst prakticky výhradně horory a sledovat prakticky výhradně horory. Časy, o nichž hovořila, jsou pak ty, kdy čítávala i sci-fi a sledovávala i sci-fi.

Co se mne týče a co si pamatuju, čtu spoustu věcí, především pak detektivní a špionážní romány, sci-fi a válečnou literaturu. A sem tam třeba ve vlaku na oddych nějakou tu kovbojku nebo jakousi vtipnou beletrii.

Z filmů také nemám vyhraněný jeden pouhý žánr, ač připouštím, že nejraději mám filmy detektivní a špionážní, vědeckofantastické a válečné. A pokud se chci odreagovat, s chutí sáhnu po westernu nebo komedii.

Zkrátka jak v oblasti filmové, tak ve sféře literární se snažím rozlišovat pouze dobré a špatné a oddělovat zrno od plev. Takto se mi úspěšně daří separovat do pomyslné žumpy kupříkladu horory.

Ťapinka hltá horory. Především pak Kinga.

Musím uznat, za posledních několik let jsem:

Jinak co se hororů s Ťapinkou týče, stačí mi ten jeden dlouhodobý s ní doma.

"To není pravda, třeba prvního Kinga jsem četla tady. To." (pro neznalé - "To" je název té knihy - hororu)

"No a? Co záleží na tom, kdes to četla?"

"Né kde, ale tady. Tys to To tady měl."

"Když sis to To dotáhla, tak jsem to To tady měl, to dá rozum."

"Právě nedotáhla, měls to To tady už dřív, sám vod sebe."

"To (myšleno to, nikoli To) je blbost, to bych o tom Tom musel něco vědět."

"Vopravdu, tady v té poličce to bylo."

"Tady nikdy žádný To nebylo."

"Taks to třeba měl jenom vod někoho pučený, to To."

"A proč bych to To měl, híml, pučený? Proč bych si to To pučoval?"

"Aby sis to To přečet. Paks mu to To vrátil, tomu někomu."

"Já to To v životě nečet."

"Taks to To tomu někomu vrátil a nečet sis to. To To."

"Ale kurvadrát, co se mi to snažíš nakukat? Proč bych si to vod někoho pučoval? Knihy si pučuju, abych je čet, né abych je nečet. Nic takovýho jsem si vod nikoho nepučoval a nic jsem tím pádem taky nikomu nevracel."

A tak furt dokola. Nakonec Ťapinka naznala, že když jsem to To nikomu nevracel, musí tu to To někde eště bejt. A jala se prohledávat knihovničku.

"Fakt, tady to To bylo. Tlustá kniha. Černo-bílej hřbet. Ty mi nevěříš."

"Nevěřim. Tlustejch knih s černo-bílým hřbetem je tady několik, žádná to není to To."

"Tak co to mohlo bejt?"

Vím já? Popisu odpovídá jeden Asimov, ale ten je dle Ťapinky na hřbetě moc černej a málo bílej. Tamto To bylo jako víc bílý a míň černý.

Další knihy tlustý černo-bílý namátkou jsou:

Mimochodem jsem dva nebo tři tejdny přeskládával celou knihovničku a snad všechny knihy jsem měl postupně v ruce, některý i opakovaně. Ba dokonce i opakovaně opakovaně, jak se mi to tam, svině, furt nechtělo nijak rozumně vejít. Ovšem vysvětluje to Ťapince, když hledá To. Dobré čtvrt hodiny brejlila do poliček a mumlala si:

"To To tady bylo. Já to vím. Bylo To tu."

A když jí říkám, že z toho (potažmo z Toho) blbne, tak mi nevěří.

Čistě mezi náma - podle mne maj to To Ťapouši v Plzni, mám pocit, že jsem to To zahlíd tam v knihovničce. Ačkoli Ťapinka tvrdošíjně tvrdí, že kdepak, páč Ťapouši by to To nečetli, tak proč by to To doma měli mít? A vím já? Asi ze stejnýho důvodu, proč bych to To měl mít podle Ťapinky doma já - abych to To nečet.

Ale možná je to nakažlivý a blbnu taky ...

Vodkaz nafurt

Středa, 01.03.2006 ... Únor fuč. Aspoň že tak ...

Já vím, že to tady mám označený jako 01.03. a přitom v trvalým odkazu jako 29.02.

No, hmm, von je ten odkaz trvalej tak do zejtřka, až se mi bude chtít hrát se založením novýho měsíce. Pak bude taky trvalej, než budu zas celým deníčkem šoupat, hehe.

A jak tak koukám, vono to s těma trvalejma linkama zatím nefunguje beztak, tak co máte z toho.

Únor je beztak divnej měsíc, pokaždý krátkej a eště pokaždý jinak, a to obzvláště tento stál za vyližprdel. Kosa furt jak v ruským filmu, práce na několika frontách, už mne to nějak nebaví.

Ačkoli teď, vlastně už ve slavným březnu, řek bych, že zatím nepozoruju žádnou extra změnu.

Když nad tím tak dumám, následuje jaro, volby, léto, dovolený, podzim, další volby. Do té doby by se mohla Ťapinka velkopodnikatelka uchytit na trhu a začít vydělávat čučením do psích držek a do kočičích prdelí ty ukrutný velký peníze. Pak bych se moh znezaměstnanit (pokud by to záviselo čistě na mně) a vyhlásit na příští zimu ten zimní spánek. Beztak neprahnu celej život po ničem jiným. Obudím se takdle příštího prvního března, kouknu z vokna, bude tam tak vodporně jak dneska, zas zalezu a zbuďte mne na prvního mája. Jó, to by se mi zamlouvalo.

Ale konec snění.

Hnusně furt stejně, novýho nic, akorát Kometa v kopru.

Kometa dostala několikrát za sebou nakládačku vod synku z Haviřova, pročež, neboť to bylo už to pověstný plej-of, pro tuto sezónu s pinkáním do puku končí.

Na všem třeba hledat pozitiva - odpadají tímto dilemata o večerních programech a můžu se bez nějakých stresů a výčitek vesele toulat výhradně po putykách.

Vodkaz nafurt

 

A pokaváď má někdo extra zájem a nemá toho eště plný zuby, může si zavzpomínat na "starší zlatý časy":

04 / 2013, 03 / 2013, 02 / 2013, 01 / 2013, 12 / 2012, 11 / 2012, 10 / 2012, 09 / 2012, 08 / 2012, 07 / 2012, 06 / 2012, 05 / 2012, 04 / 2012, 03 / 2012, 02 / 2012, 01 / 2012, 10 / 2011, 09 / 2011, 08 / 2011, 07 / 2011, 06 / 2011, 05 / 2011, 04 / 2011, 03 / 2011, 02 / 2011, 01 / 2011, 12 / 2010, 11 / 2010, 10 / 2010, 09 / 2010, 08 / 2010, 07 / 2010, 06 / 2010, 05 / 2010, 04 / 2010, 03 / 2010, 02 / 2010, 01 / 2010, 12 / 2009, 11 / 2009, 10 / 2009, 09 / 2009, 08 / 2009, 07 / 2009, 06 / 2009, 05 / 2009, 04 / 2009, 03 / 2009, 02 / 2009, 01 / 2009, 07-12 / 2008, 06 / 2008, 05 / 2008, 04 / 2008, 03 / 2008, 02 / 2008, 01 / 2008, 12 / 2007, 11 / 2007, 10 / 2007, 09 / 2007, 08 / 2007, 07 / 2007, 06 / 2007, 05 / 2007, 04 / 2007, 03 / 2007, 02 / 2007, 01 / 2007, 12 / 2006, 11 / 2006, 10 / 2006, 09 / 2006, 08 / 2006, 07 / 2006, 06 / 2006, 05 / 2006, 04 / 2006, 03 / 2006, 02 / 2006, 01 / 2006, 12 / 2005, 11 / 2005, 10 / 2005, 09 / 2005, 08 / 2005, 07 / 2005, 06 / 2005, 05 / 2005, 04 / 2005, 03 / 2005, 02 / 2005, 01 / 2005, 12 / 2004, 11 / 2004, 10 / 2004, 09 / 2004, 08 / 2004, 07 / 2004, 06 / 2004, 05 / 2004, 04 / 2004, 03 / 2004, 02 / 2004, 01 / 2004, 12 / 2003, 11 / 2003, 10 / 2003, 09 / 2003, 08 / 2003, 07 / 2003, 06 / 2003, 05 / 2003, 04 / 2003, 03 / 2003, 02 / 2003, 01 / 2003, 12 / 2002, 11 / 2002, 10 / 2002, 09 / 2002, 08 / 2002