Tímdlenc zpátky na titulní stranu.

EGIHO DENÍK Leden 2010

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)

Neděle, 31.01.2010

Vybrali jsme sklenskejm zbytek špajzu a sněžnou Vysočinou se pozvraceli do Brna.

Gól Romana Erata na 2:0, celkové osmé domácí vítězství Komety v řadě, 4:2 nad Vítkovicemi.

Dnes ovšem bez Krakena, jehož někdo vykostil a kožku pověsil na kamna.
Více foto zde ...

Sobota, 30.01.2010 ... Nažďár, mladej, nažďár ...

Zajeli jsme na půl víkendu za Šavlou a Úžasným Milanem ku Žďáru do Skleného.

Pravda, původně to měla bejt větší a i delší výprava. To se měla zúčastnit ještě Druhá Šavla a její Ivošák, který má ovšem pochroumanou a na dvě části přelomenou nohu. Chodit nemůže, běžkovat nemůže, může sedět u kamen a hlídat psí kvarteto - naše dva šakecy a místní dvojku Alí a Belí. Je třeba vzíti tedy Ivošáka autem. Což by principiálně problém nebyl. Kde ovšem vzít a nekrást?

Já měl fotit hokej - v pátek i v neděli. Dark měl honičku v práci kvůli jakémusi projektu. Kocór se do toho nehrne a je spokojen s pozicí "trojky". On zase s nadšením oddře všechny juniory a marketingové akce. Já to klukům vpodstatě dlužil, za to, jak jsem v říjnu byl imrvére v prdeli a v listopadu zasekanej v hokně. Nechtěl jsem dělat kožíšky. Kocórovi řekneme, až bude opravdu problém. Nějak si zorganizovat víkend na lyže za rohem od Brna, to bych si měl zobnout já.

Tak by kupříkladu trio mohlo vyrazit v pátek autem napřed, já bych odfotil, dal nejzákladnější a do mrtě ořezanou galerii na web, přijel vláčkem kolejáčkem a oni by mne jenom vyzvedli na nádraží ve Žďáru "Ensáz". Jo, jenomže poslední vlak "Nažďár" jede v sedm večer. Kdepak noční 23:20, kterým jsme kdysi opozdilci tím směrem jezdili na výpravy. Ani hovno. Sedmá a dost. Je tohle možný? Ani autobus. Nic. Už svýho času mne to zarazilo v Novým Městě, ale říkal jsem si, že na hlavní trati do HavloBrodu to bude lepší. Kdepak. Vlak, bus, nic. Sedm večer, pět ráno. Auta stojí, vlaky taky nejedou. Udělat to naopak taky nelze, Ivošák se nevydrápe z perónu do vagónu. Tak dobře. Co dvě auta, ať jsme rozhazovační? Něvazmožno. Ťapinka má svoje v servisu na soubor drobných oprav a počátkem týdne návštěvu STK, Ivošákovým nepojede v takovým marastu, když na ten vehikl není zvyklá. Ivošák má tu zlámanou čapu. Ivošákova Šavla nevím, možná nemá řidičák. Chm.

Ti dva nakonec vysrabili úplně, že ještě zlé rýmičky je sklátily (jak já se s tím natrápil poslední tři tejdny, ani se jim nedivím). A Šavla s Úžasným Milanem si taky něco našli, pročež jsme návštěvu ořezali od sobotního do nedělního poledne. To by mohlo taky stačit.

Dojeli, vyžrali jim první třetinu špajzky, vzali lyže. Pséky po dvojicích rozstrkali do dvou místností. A vyrazili (my, ne rozstrkaní pséci).

Jenom takový menší okroužek přes les, pár kilometrů. Mnohem lepší než onehdá v Debilíně. Já taky asi poprvé v životě viděl ty technicky upravené stopy. Rolbou projetá široká cesta, na jejích krajích dvě stopy jak podle pravítka. A hladké jak dětská prdelka. Od zmrzlého dítěte. Jo, tím bych se nějakou dobu dokázal vozit. Aspoň se Ťapinka porád neválela a nedělala podél stopy lavóry. Skrz čórtův les to pak bylo o něco horší, ale pořád ještě v kategorii "takřka perfektní". Vypadli jsme kousek nad Skleným jakoby od Třech Studní a jeli zas do chalupy. Ťapinka si neprozřetelně sundala lyže už na cestě za domem. pročež zapadla do závěje po prdel. Štěstí, že má tak velkou prdel. Bylo tam i mnohem hloub.

Opět jsme trochu počistili špajzku. A jelikož ženský, jako když se ostatně veterinářky potkají kdykoli, se zase bavily o tom, kde co rozřezaly, popravily, vykostily, co jim chcíplo, nebo jak ze dvou sešily jednoho, po třetí pitvě na tumor zašlého psíka jsem se sebral, vzal auto a jel za kamarádem Viktorem na Rokytno do hospody. Taky dobrá cesta - jako ostatně už od Žďáru na Sklené: pouze upluhováno, sem tam jenom půl vozovky, v nejexponovanějších místech zčásti posypáno. Hrst štěrku na sto metrů. V tomhle dvacet kiláků tam a dvacet zpátky, obojí za tmy, to se pozná, jak je kdo s autem srostlej.

Ale jinak obecně vcelku dobrá sobota.

Pátek, 29.01.2010

Rozhodčí: "A ven."
Roman Erat: "To už si děláš prdel, že jo?"
(Nedělal, dlužno podotknout.)

Jiří Dopita a jeho fotbalová vložka.
HC Kometa Brno - HC Mountfield České Budějovice 4:0. Více foto zde ...

Čtvrtek, 28.01.2010

Středa, 27.01.2010

Úterý, 26.01.2010 ... Kde je moje historka?

Safra, já tady měl takovou hezkou historku, jak jsem nechal auto v servisu na prověření a musel do práce potupákem ...

A historka je dočista pryč ...

No toto? Přece to, jak mi dali v servisu jízdenku, to je servis autorizovanej, takže takovej rozdavačnej. Daj vám jízdenku na potupák a pak si ji zašolíchají do ceny.

A jak jsem došel na zastávku, vlez do šaliny patřičnýho povědomýho čísla. Ještě jsem si říkal, jestli nejni škoda takové jízdenky hodinové na ty dvě zastávky. Ale na zastávce automat nebyl, drobný na zakoupení u řidiče jsem beztak neměl, štípl jsem tu hodinovou ... a už jsem jel kamsi do prdele. Trojkou z Komína do Pisoárek.

Tak jak jsem teda vylezl na další zastávce, ještě jsem uvažoval, jestli to nemám dojít pěšky. Ale pohled na závěje a hromady sněhu místy k pasu mne od toho hbitě odradily. Tedy jsem počkal na jedničku směrem zpátky, přičemž jsem moh jedině bejt rád, že tu hodinovou jízdenku mám. A jak přišel ten revizor, že kontrola jízdenek. A jak jsem se ho chtěl zeptat, jakáže to kontrola jízdenek, když podle schématu linek a jízdního řádu jsem přece dávno v kanceláři, piju kávu a čtu si ranní poštu? Jenže jsem si nebyl jistej, jestli to tam někde (na šalině nebo na jízdním neřádu) nebylo napsaný, tak jsem ho radš nedráždil. Ačkoli upozornit při vystupování lidi na refýži jsem nezapomněl.

A jak jsem teda napotřetí do práce dojel.

Úžasnej způsob dopravy ... 1 km, 25 minut, 22 Kč. Ještě jsem nedávno koketoval s myšlénkou, že co kdybych si zase koupil šalinkartu a občas se tím svezl. Kdepak, to je jen pro bohaté a se spoustou času.

Samozřejmě při cestě na oběd nefungoval jízdenkomat a musel jsem až do trafiky dva bloky daleko.

Pane Bože, to je ale pičovskej systém. A primeros Roman "Hokejová Hala" Onderka se plácá do jater a tvrdí občanům, jaké všechny optimalizace MěHroD prodělal.

No a takovou hezkou historku jsem tu měl a naráz je pryč. Jsem si ji snad přepsal nebo co ...

Pondělí, 25.01.2010

Takový až pomalu monotematický, poslední dobou ...

Neděle, 24.01.2010

Sobota, 23.01.2010

Pátek, 22.01.2010

Radek Procházka a jeho druhý gól za zápas.

Sasu Hovi, heja heja hej.
Kometa - Kladno 3:1. Více foto zde ...

Čtvrtek, 21.01.2010

Středa, 20.01.2010 ... Cane a čaj ...

Zrovna onehdá jsem měl takovej "rozhovor" po ICQ s Canem ohledně nachlazení a zlých chorob:

Já: "... si dávám čaj."

Cane: "Jakej?"

Já: "Zelenej s kouskama jahod."

Cane: "Aha. A co v něm je?"

Já: "Zelenej čaj a kousky jahod."

Cane: "Aha. Aha. Takže v tom jsou jako kousky jahod?"

Cane je prostě Cane. Arciinženýr. Zkrátka jsem mu radši koupil jeden balíček zeleného čaje s kousky jahod. Možná to po čase i pochopí.

Hezkej límec a dečka pro haranta, paňmámo.

Úterý, 19.01.2010

Pondělí, 18.01.2010 ... Pyjavice se činí ...

Pyjavice elektronicky podepsala první dokument.

Nesmírná produktivita - jedno lejstro za dva a půl měsíce. Gratulujeme a tleskáme.

Kalamita na vzestupu.

Neděle, 17.01.2010

Uvítání tribun pro již zmiňovaného navrátilce Petra Hubáčka.

Brankář Benziny Hübl ukončuje Brabencovu úspěšnou šňůru nájezdů a trestných střílení z poslední doby.
I tak ovšem Kometa Brno poráží doma Benzinu Litvínov 3:2. Více foto zde ...

Sobota, 16.01.2010

Pátek, 15.01.2010

Čtvrtek, 14.01.2010 ... Listožrout ...

Čtu knihu. Woodehouse jednoho. Z antikvariátu.

Se usadím "U Šušňa" ke kafi a v klidu "po práci legraci" se chvílu probírám literatůrou.

Dočtu po konec strany 64 a nějak divně mi to navazuje. Aha, následuje strana 49. Znovu. To už jsem četl. Listuju, listuju ... až dojdu zas po stranu 64, za kterou zcela logicky následuje strana 81.

Chápu, antikvariát, vpodstatě bazar. Občas partiovka. Nejaké lulan ve vydavatelství (1991) byl vožralé, zatáhl za špatné bazmek a zařadil tam dvakrát jeden štoček.

Ťapinka míní, že to je ještě ten lepší případ - když si toho aspoň všimnu. Existují i veledíla, u kterých bych takovou drobnost vůbec nezaznamenal.

Kupodivu to není až tak zásadní problém, ušlý děj se dá z následujících kapitol vydedukovat, ačkoli o Woodehouseovy obraty je tak čtenář ochuzen. Ale kniha se dá číst a čtenář neztroskotá nevratně.

Vděční občané děkují místní radnici za dojemnou péči v zimním období.

Středa, 13.01.2010

Úterý. 12.01.2010 ... Pekanda a Hubas ...

Ťapinka se u mne ujišťuje, zda správně poznala ulici na staré fotografii k jedné geopíčovině, jejíž princip spočívá právě v oné identifikaci ulice a baráku.

(Snímek z roku 1878 šluknut autorovi krabičky z GeoCaching.com)

Shodou okolností tam mám odpoledne cestu, tedy si fotím to stejné po nějakých zhruba 132 letech.

Proč tam mám cestu? Inu do Ronda, neboť do Komety přestoupil z Vítkovic všemi vyvolávaný Brňák Petr Hubáček. Tomu je potřeba udělat fofrem portrétku a úvodní rozhovor.

Fanoušci většinou vidí v hráčích jakési nedostupné hvězdy, přičemž se pak po osobním setkání diví stylem: "Tý vole, von je docela normální." Co by nebyli, ne? Většina jsou docela příjemní a pohotoví maníci (což se nevylučuje s tím, že na ledě dokážou shodit rukavice a tepat soupeře pěstí po rypáku). Někteří jsou takoví trochu vážnější (Dopita, Erat, Trvaj), jiní drtivou většinu doby vychechtaní, dobře naladění a nad věcí (Hovi, Dlouhý, Vondráček, Koma).

Ale jestli z někoho ta často opěvovaná pozitivní energie fakt sálá, tak je to Hubáček. Vopravdu - dlouho jsem neviděl takhle příjemnýho a pohodou sršícího chlapa. Fakt.

Pondělí, 11.01.2010 ... Fiškus - týdenní zhodnocení ...

Fiškus pracuje.

Tak postupně zjišťuju, že neumí ani ty dvě věci, jež deklaroval, že by snad mohl zvládnout - a sice složit počítač nebo opravit na úrovni celých komponent, za druhé alespoň nakrimpovat konektor na síťový kabel.

Vezme funkční počítač. Rozebere, přeskládá do jiné bedny. Zapojí ... a nejede. Vyškubnu mu z toho dráty, podívám se, vidím na drátu "Power switch", na desce konektor "Power switch", zapojím je takto souhlasně a funguje to.

A na konektoru jsem mu našel dvě chyby ze tří možných (tu třetí nezkurvil, páč pořadí drátků měl na papíře).

To je materiál.

Ale když mu něco třikrát vysvětlíte, tak pracuje docela s nadšením, to se mu musí nechat.

A už za mnou aspoň nechodí jak pes, kupříkladu dokáže jít sám na oběd.

Neděle, 10.01.2010 ... Vyliž kinematograf ...

A jelikož jsme se včera vyžívali sportovně, v neděli nastal čas na kultůru.

Ťapinka zavelela: "Avatar 3D".

Dobrá, tentokrát si odpustili reklamy.

Ale nezklamali. Zkurvenci zvyjebení zasraní a popičení, Vyliž Kinematograf, nebo jak se ta zkurvybanda jmenuje. Čuráci zamrdaní. Dovedete pochopit, že když stojí lístek už přes dvě stovky, že tam ti ludráci v zimě nemají ani šatnu? Kolem vykurvení kukuřicožrouti, smradu jak v hradu, sedíte tam jak lulani a držíte si bundu na klíně. To jsem dlouho nežral. Ano, šatna tam prý je, ale teď už zavřená, protože tohle představení končí pozdě. Já se tam naseru pokaždý víc a víc. Jestli tam dám jednou náhodně vybranýmu vyhryzovi přes rypák, bude se mu to moct nelíbit, ale určitě se nebude smět divit.

K filmu ... Když si odmyslím příkoří způsobené zmrdským biografem ...

Avatar, no, avatar ... Zápletka hodná nepříliš nápadité brakové kovbojky. Říznuté sci-fi. Tak to už avizovalo x lidí dopředu.

Ale zpracování úžasné. Nevím, jak komu, ale mně se to líbilo. Fakt. Přitom to byl ještě první film ve 3D, který jsem shlédl. Taky to není k zahození.

Jo, tohle byl kousek asi hodně povedenej.

Sobota, 09.01.2010 ... Nenáročné sportovní vyžití ...

Neboť včera napadl sníh (a započala kalamita), vydali jsme se s Ťapinkou na běžky.

Nic moc velkýho. Jen jsme dojeli autem do Tišnova, nechali se vyvézt autobusem do Debilína a po té klasické hřebenovce přes Úsuší a Nelepeč. Pěkně za hovno to, s vodpuštěním, stálo. Sníh jakejsi docela hnusnej, půlku cesty jsme si razili stopu, snad až ten sjezd od Nelepče dolů do Tišnova stál za něco. Zedření jsme byli jak koně.

Jediná věc, která mi hlouběji utkvěla v paměti, byl jeden zajímavý pád - ve žlabu těsně před krajem Tišnova, kde se ani brzdit nedá, jak je to ouzký, se mi rozjely špičky od sebe, postavily se do pravého úhlu doleva a doprava, lyže utvořily prakticky přímku a já epesně zahučel na tlamu, jak už mnoho a mnoho let ne. Přesně. Jak z instruktážního filmu "Diletantem snadno a rychle". Opravdická nádhera.

Pátek, 08.01.2010

Čtvrtek, 07.01.2010

Středa, 06.01.2010 ... Vyžírka ...

Je začátek ledna a na nic nejsou peníze, dokud například rozhazovační občané nezačnou platit daň ze psů. Příjmy nula. Což znamená omezit veškeré možné zbytné výdaje.

Pyjavice požaduje pro sebe sólo tiskárnu. Nic naplat, že mají pro sextretariát jednu tiskárnu vcelku rychlou a jednu velmi rychlou digitální kopírku. Ona chce a chce a chce. Do konce tejdne to musí bejt. Přitom se s prací evidentně nepředře - od listopadu neposlala jediný dokument jiné instituci do datových schránek. Co by asi tak potřebovala tisknout? Leda soukromé pičoviny pro svoji chamraď a kšefty a stranické slinty pro jejich vesnickou buňku ODS.

Pro jistotu, abych věděl, co mne ještě čeká, až si Džamila dosadí na místa dalších ingóstů ještě dalších pár sousedů, ptám se Fiškuse: "Hele, to ste v tem Kobylincu všichni takový vyžírky?"

Jenom krčí ramenama. Mlčení asi znamená souhlas.

Úterý, 05.01.2010 ... Egi vekslákem ...

Pamětliv slov Pyjavice přicházím ležérně cvičně o půl deváté, setkávám se s ní přímo v kanclu, kam zašla zkontrolovat, jestli má Fiškus už zakoupenou novou židli. Její kůň musí mít pohodlí. Židli má. Pyjavice na můj příchod ani nemrkla.

Vždycky jsem se smál Ťapince, že se musí po jídle sprchovat (včera se díky mé fotolaboratoři v koupelně nesprchovala, avšak taky si nepamatuju, že by byla večeřela). Pokecal jsem si včera jedny džíny hořčicí, neb jsem ve futrbódě obdržel párek v děravém rohlíku. Dnes jsem si na další, čisté a své nejsvětlejší džíny u oběda švihnul špenát.

Večer jsem po delším čase zašel na střelnici. Já psal chlapcům na fórum už v listopadu - já bysem střílel, až bysem brečel. Úžasné terče bych si dokázal aj na bílej papír vyprojektovat. Jenže díky práci mi nebylo přáno. Až dneska jsem se konečně dostal - abych mohl nasypat krabičku nábojů pánubohu do oken. Chm.

Potíž nastala posléze u kafomatu: vergl žere jenom přesné částky. A drobnejch se často nedostává. Já se k udělátoru hnal první, mně ještě u pultíku rozměnili. Pročež se dostalo na velmi zajímavé transakce: nejprve jsem koupil dvacetikorunu za 17,- Kč, následně postupným měněním se mi dostala do ruky další desetikoruna, kterou jsem mírně nevýhodně, avšak velkoryse, prodal JoeHlavovi za Kč 9,-.

Pondělí, 04.01.2010 ... A zas ...

To by jeden nevěřil, jak se člověku po třech tejdnech zoufale nechce do rachoty. No jo, no. Ale je to přese všechno přeci jenom sice blbej, ale relativně jistej způsob, jak přijít k penězům. Se kterejma se pak daj provádět různý zajímavý věci.

Nastoupil mi už dříve představený Fiškus.

Dle Pyjavice, jak pravila na ranní poradě, má mi býti rovnocenným partnerem. Počet let do tohoto kýženého stavu nespecifikovala.

Znovu na nás Džamila apelovala - všichni dle směrnice musej chodit před osmou do práce. A všechno je třeba dělat v pracovní době. Ano, i údržbu serverů a systémů.

Logicky by člověk soudil, že když jsme dva vzájemně se překrejvající, tím spíš to může bejt logicky tak, že Fiškus si může chodit na svoji sedmou, jak to jemu prý vyhovuje (inu, kohout zakokrhá, vesničan jde na pole). A já si můžu chodit později a zůstávat dýl, přičemž ty svoje práce dělat tak, aby to neomezovalo uživatele. Pyjavice tomu rozumí líp.

Fiškuse jsem nejprve rámcově seznámil se zásadními vztahy na ouřadě: "Džamilu tady mají všichni rádi jak osinu v prdeli." Takto lapidárně a účelně. S tím, že pokud zaslechne i zcela mimochodem cokoli kdekoli mimo první patro správní budovy (sextretariát, Džamila, Kvakin, Irma), rozhodně se to neventiluje ve jmenovaných prostorách. Se zlou by se mohl potázat v rámci kolektivu, v krajním případě dostat i do držky. Vypadal, že to v míře přiměřené chápe.

Pamětliv nakázání Pyjavice o ranních příchodech ruším Ťapince sprchování, přebudovávám koupelnu na fotokomoru a do jedné do rána si hraju s fotkama z Leicy - byť mi na filmu ještě pět šest snímků zbejvalo. Ale už jsem se nemoh dočkat.

Neděle, 03.01.2010

Sobota, 02.01.2010

Pátek, 01.01.2010

Novoroční geošpacír s Ťapinkou, Vlastíkem a Darkem.