Tímdlenc zpátky na titulní stranu.

EGIHO DENÍK Únor 2011

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)

Pondělí, 28.02.2011

Neděle, 27.02.2011 ... Kdo k tomu má co říct, pude z kola ven ...

Kónečně se kejveme na poměrně komorní (2 auta) výpravu do Györu. Holt zima pomalu končí, my ještě nebyli v teple.

Prakticky nenáročná a takřka nekonfliktní výprava ...

Po vzoru Trabantí přednášky jsem jakožto řidič vedoucího vozidla nazýván "alfa-samcem výpravy" (a to nejen sám sebou), případně "ztraceným alfa-samcem výpravy", pokud se jako alfa samec zamyslím s nohou na plynu a zmizím zbytku konvoje (Iliczovi) v dáli.

Hm. Nebo říkal "zatracenej ..."?

O jediné dramatičtější zpestření se postará Tetka Králička.

Marťan jede s Iliczem, neboť jeho šmajdavec (kriplkarta za vokýnko) na českém území nahrazuje dálniční známku. Tetku Králičku jsem jako bonus vyhrál já. S Bačovou a s Myší. Bezva. A Králička žvaní a žvaní a žvaní. Její zpičený řev: "Chcete kokinko?" budí v potu ze sna účastníky expedice Steyr ještě dneska. Jo, tenkrát jsem se zařekl, že s Králičkou ve vozidle už nikdy ... a jako starej vůl jsem na to zapomněl. S postupem roků vám pozornost otupí ...

Tetka Králička mluví. Dám víc nahlas rádio. Mluví furt. Zeptám se, jestli jim nebude stačit kdákat celej zbytek dne v termálech. Kvoká furt. Dám nahlas rádio. Ječí už poměrně nahlas.

Informuju vysílačkou Ilicze, že vyměním Králičku za deset Marťanů.

Tetka Králička mi zařve do ucha: "A zpívat si můžu?", div to nevemu vo svodidla.

Na česko-slovenských hranicích jí prostě oznamuji, že buď dále jede s Iliczem, nebo zůstává zde na parkovišti. Pokud bude Ilicz tak velkorysý a ujme se jí, pochopitelně.

Tetka Králička to bere jako žert.

Do doby, než jí vyložím zavazadlo na asfalt a zamknu dveře.

Tak.

Zlý alfa-samec si umí zjednat pořádek. Tím se vyznačuje.

Lokace: Mosonmagyaróvár, kdyby to někoho zajímalo.

Sobota, 26.02.2011

Pátek, 25.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Kmotři v talárech (únor 2011) ...

Ještě v době před onou nucenou a vynucenou dovolenou, kdy pak události nabraly další spád, došlo k jednomu excelentnímu upřesnění a vymezení pozic. Vlastně tam jsou epizody dvě (nepamatuju si přesně, kdy se odehrála ta druhá).

Strejček Nimra, takto můj rodinný přítel a právník (v tomto pořadí důležitosti funkcí) požaloval u Městského Oudu na protiprávní nevyplacení mého osobního příplatku, zatím tedy ten první incident z minulého roku. Podraz ušitý Pyjavicí a ouřadovou právničkou Irmou.

V první půlce února se konalo první stání, odročeno na duben, neboť soud si nevyžádal všechny podklady či co.

Avšak - kdo by čekal, že tedy Irma předstoupí před soud a svoje zavrženíhodné jednání objasní, ten by se šeredně splet. To by bylo moc logické, jednoduché a v rámci možností úsporné, ačkoli ta je drahá i zadarmo.

Irma se cuká a svíjí jak zmija, dyž ju bacíš klackem, že je podjatá. Znal bych i trefnější výrazy. Ale že nemůže svoji šikanu hájit, neboť je moje zmrdoucí, ehm, tedy jakože přímá nadřízená, jakožto která může být volána svědčit. O čem by tahle mohla asi tak svědčit, to už je ve hvězdách.

A s tou nadřízenou ...

V době prvního stání snad žádná nadřízená nebyla. Ničí. Ona byla tedy pojata jakožto vedoucí Úseku Pyjavice a takto vystupovala a jednala, ovšem nějaký šťoural (a já to nebyl) začal poukazovat na to, že vedoucí ouřadník musí vzejít z výběrového řízení. Irma vzešla leda tak z dalšího ethanolového dýchánku s Pyjavicí, pokud vůbec.

I bylo vypsáno výběrové řízení. A v rámci možností bylo tutláno. Zveřejněno ano, někde na webu ouřadu, v x-tém submenu. Když řidiče sháníme výběrovým řízením publikovaným plošně po širokém okolí, na webu Magorátu, kdovíkde všade, ale v tomto případě ticho po pěšině. Hezky zašito v koutě.

A sešly se přihlášky účastníků ... já vlastně nevím, kolik jich asi tak bylo, nicméně pokud jsem zaslechl, nebyl bych si tak jist, že je na místě používat množné číslo. Na každý pád mělo výběrové řízení svého vítěze ... tramtadadá ... zcela neočekávaně zvítězila Irma. Překvapivé, nicht wahr?

Takže nyní (někdy v dubnu) moje nadřízená je. Možná už tak dva měsíce. Rozhodně ne loni, kdy byla pouhá zástupkyně Pyjavice. Svědčit nemá naprosto o čem, neboť se hádáme o platnost smlouvy a dodržování (z Irminy a Pyjavičiny strany) zákoníku práce. Tam není žádný prostor pro subjektivní prezentace, jakkoli se to pak někteří pokouší tchoří a ženijní metodou (vypustit mlhu a do ní smrad) převést do zcela jiných rovin.

Takže co s tím?

V podání ouřadu na Bažinách je třeba najmout advokátní kancelář.

Pak vám dá asi dvě minuty práce s Gůglem, abyste zjistili, že je to, kurva, náhodička, stejná advokátní kancelář, která poskytovala letité služby ouřadu Centrál za dob působení Radostného Ovana, dnes už směroplatně odsouzeného korupčníka, komplice našeho odsouzeného korupčníka Kvakina. Za dob Radostného Ovana a Pyjavice, která v onu dobu škodila tamtéž, abych byl úplně přesný. Mafie? Dlouhé pracky ODS? Kdež. Standardní postup, né?

Jak je možné, že město, prošpikované právníky, proti svému zaměstnanci najímá za těžké peníze advokáty z mafie takto kalných vod? Byť má tento zaměstnanec v ruce stanovisko Magorátu, který sice nemůže lokálnímu ouřadu nařídit se jím řídit, ale dává zaměstnanci vpodstatě zapravdu?

Odpověď je vpodstatě jednoduchá - nuda v Brně.

Kometa velkolepě vypráskala před poloprázdným (resp. třičtvrtěprázdným) stadionem Mladou Bolehlav 5:1
a potvrdila tak svoji pozici lídra skupiny o záchranu. Více foto ze zápasu zde ...

Čtvrtek, 24.02.2011 ... Dovolenkové kratochvíle ...

"Vy jdete na kontrolu?" zadumaně si mne prohlíží zdravotní švestr a podle výrazu usilovného přemýšlení jí už chybí jen ten komiksový kouř nad hlavou, jak jí to šrotí.

"No, na kontrolu ..."

"Byl jste tady nedávno, ne?"

"Vcelku jo. Dva roky? Tři?"

"Eh? A co potřebujete?"

"Kouknout se do prdele. Jenom nevím, jestli tímhle estetickým zážitkem mám voblažit vás, teda přímo vás asi naštěstí vůbec ne, ale paní doktorku, nebo jestli mne s tím pošle do prdele, tedy způsobit srdcoples nějakému jinému nešťastníkovi, čili odborníkovi."

No, nevím, jestli je to ta nejzajímavější věc z mojí nucené dovolené, ale když deník ... zkrátka jsem si někde uhnal chronickýho vlka nebo náběh na hemeroidy.

Já ostatně té MUDryni vždycky přindu akorát s nějakým takovým špekem.

Hloubá, kouká, prozíravě se ptá, jestli jsem si už odložil zbraň, pak i šmátrá. Nechápu, jak tohle může někdo dělat dobrovolně. Ale záleží na vkusu každého soudruha.

Odcházím s recepisem na lidokainový koktejl, abych si mazal řiť. Fakt bezva. A prej se mám ukázat častěji. No, to bych taky právě nerad.

Stavuju se v baňce, neboť mi potřebujou vyměnit platební karty.

Situace se má tak, že možná kdysi kdesi došlo ke kompromitaci větší skupiny karet, pročež měněj plošně. Ať už je to z popudu přímo baňky, nebo, a to spíš, platebního karetního centra. Nu, dobrá, jsou to kokoťáci, ale v tomhle bodě bych ještě nic závažného nenamítal.

Avšak karty mají nové PINy.

"Dá se tradičně změnit, předpokládám."

"Dá. U obou. U téhle zdarma a u té druhé za padesát korun."

"Moment, jak za padesát korun?"

"To je zpoplatněná operace."

"Při troše fantazie zčásti i chápu, že je zpoplatněná, když si to klient chce měnit mírnyx-dýrnyx. Ale já si to chci jen uvést do původního stavu, co jste zkurvili."

"My za to nemůžeme."

"Mne nezajímá, jestli za to můžete vy nebo váš smluvní partner. Měl jsem kartu. Platnou. A placenou. V poplatcích. Vy máte problém a musíte mi kartu vyměnit, přičemž já chci jenom to, co jsem měl předtím. Vaše problémy chápu, ale proč bych za to měl platit?"

"My tím chráníme vaše peníze."

To máte, jak když se bavíte s blbým.

Do piči, to myslej vážně, že oni chrání moje peníze, a já za to mám platit? Za jejich chybu? Jejich problém? Jim někdo něco hacknul nebo šluknul, né mně. Chceš ochranu? Zaplať.

Tomu se odborně říká výpalné. Raketýring.

Nejsu jejich klientem záměrně, nýbrž saprofytickým požíráním menších mrtvol (mluvím furt o bankách). Abych z nich neudělal nezaměstnané.

Neboť přišly na pár dní zase mrazy, začal mi nedávno opravovaný Oslík zasejc sabotovat. Nejdřív zdechal, za tepla byl hodnej, teď zas už řve. Ne do té míry, jako předtím, ale přece jenom. Pořád vyšší otáčky a kontrolka závady motoru. Jako by v tom jednou v mrazu po nastartování něco přeskočilo.

Jímám se učinit rozborku a sborku.

Když to dokážou v AutoĎASu, dokážu to taky.

Prohlídnu si šémátka a dám se do demontáže škrticí klapky, jejího krokovýho motorku, snímače polohy klapky a všeho kolem vstřiku. Do šroubečku.

Rozebírám, čistím. Třeba k tomu krokovýmu motorku dle úrovně zasranosti asi ani nepronikli.

Výsledek je vynikající. Už to ani nenastartuje. Kurvadrát.

Postupně pronikám hloub a hloub do útrob motoru, při asi pátém opakování (až do pátku) už bych to uměl skoro zpaměti. Ještě nabiju v mezičase přes noc baterku. Aspoň nějaké plus.

V pátek mi přestaly jít i hodinky. Ty na ruce. To je ale na piču den, to by jeden blil.

Potupně na laně do AutoĎASu a přiznat, že jsem se v tom rejpal. Pochvala Ťapince před nastoupenými čtenáři - tak dobrou jízdu na laně jsem snad ještě neabsolvoval (jo, vypadá to, že je to tu každý rok, ale ve skutečnosti je to tak jednou za dvě léta, tipuju).

Nebylo tomu nic. Rozebrali, složili. Žádnej výsledek. Rozebrali, složili. Jelo bez nejmenší závady a zmizely všechny problémy.

No dobrá, ale totéž já dělal pětkrát.

Tak kdybych na to zapomněl, připomeňte mi: při závadě škrticí klapky je to potřeba rozebrat a složit sedmkrát.

Středa, 23.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Ajn, cvaj, kriminalpolicaj (půlka ledna až půlka února 2011) ...

"Služba kriminální policie a vyšetřování ...," ne, nezvyknu si na tuhle magickou formulku, aniž bych sebou fakt neškub. A je jedno, jestli volá (opakovaně před pár měsícama ve dvou zcela nezávislejch případech) policajt kvůli něčemu naprosto nečekanému, jako blesk z čirýho nebe, nebo jestli vím, co bude následovat, jestli takovej telefon čekám. Můžu mít křišťálově čisté svědomí, stejně sebou dycky šklóbnu.

Gut, co to teda znamená? Trestní oznámení prošlo prvním sítem na státním zastupitelství, tam naznali, že to má alespoň hlavu a patu. Předali k došetření uniformované policii, místnímu oddělení. Druhý filtr. Jejich závěr - krádežné počiny Pyjavice v pořádku nejsou a stojí za to se jimi zabývat. Teď už je to opravdu v běhu.

Pan kriminalista potřebuje upřesnit pár věcí, jež jsou třeba v protokolech předchozích ne zcela dobře formulovány. Víte, jak to je - vy si s předchozím policajtem povídáte, on to spisuje, když oba víte, o čem jste pět minut hovořili, aby z toho vyplynuly dva řádky, dává vám to oběma smysl. Když to dostane do ruky někdo, kdo to má jen z toho papíru, čumí na to jak vejr. No a potřebuje dodat pár dalších dílků do mozaiky.

Laskavý čtenář asi pochopí, že ač nic asi nepomrdám historkou celkovou, přece jenom jsou pasáže, který zveřejnit nemůžu. V zájmu vyšetřování. Nebudu prostě z větší části reprodukovat to, o čem jsme si s panem tajným vyprávěli. Něco možná až po souzení, posouzení a především, jak doufám, odsouzení Pyjavice. Při tom určitě vyplave na povrch ledacos, co už pak nebude podléhat žádnému tajení. Ale něco ani tehdy. Nutno se s tím smířit, omlouvám se. Vykecám toho mnoho, nicméně nejsu slepičí prdelka až do té míry, abych nevěděl, kdy zobák držet. Fche.

Abyste neřekli až tak úplně - občas z toho vyplyne drobný žduch, kdy na jeden můj návrh pan kriminálka reaguje jako:

"No jo, pane, to si to představujete trochu ... ééé ... hmm ..."

"Zblblej tyma dedektývkama, co?"

"No? Jo. Právě. Proboha, na to se nesmíte tolik dívat, já už jsem se sice smířil, že před okolím su občas tak jaksi za pitomca ..."

A to jsem po něm nechtěl ani raketomet v hodinkách. Ale co, však on si poradil. Trochu oklikou, ale podle mé rady.

Mimochodem mu dodávám tip na seznam stránek a eshopů, kde s největší pravděpodobností Pyjavice nakoupila krycí tonery. I můžu říct, který z těch firem se mi zdají nejpravděpodobnější. Samozřejmě si to musí vyžádat oficiální cestou. Ale když už bude žádat, ať se zkusí podívat i na výpis z telefonní ústředny ...

To už vám přijde neuvěřitelný, že když Pyjavice se snaží krejt jednu svoji levárnu, že je natolik lakotná, že si ani nezavolá z mobilu, byť na něj pobírá z ouřadu příspěvek. Ne, ona si vyvolává ze stolního telefonu. To už je patologická hamižnost a kleptomanická nenažranost. Jak jsem se na výpis z proxy podíval víceméně náhodou a náhlým osvícením, na den, kdy jsem předával Fuldovi a Gézovi úvodní pozdrav inšpektóra, jsem se podíval do ústředny už zcela záměrně. A vono helejme. Já to číslo nevolal takovejch šest let, možná sedm, ne-li dýl. Ale podle toho posledního čtyřčíslí ... je mi to povědomý? Okatá Marcélka? Richtik. Tam dělávala. Od těch jsme nakupovali kdysi v historii tonery a inkousty (myslím náplně, ne úředníky). Pak jsme od nich přešli k MHUM Humpolec kvůli vysokýmu počtu reklamací, MHUM měli nižší ceny, větší sklad, dovoz až do baráku a značku Ček Šmejd. Ale to číslo prostě poznám na první pohled.

Takto to teda do toho "mojeho" tajnýho rvu. A například mu ještě dokládám, jaký tonery přesně hledáme. Jestli od MHUM Humpolec, musí bejt v modrých krabicích, s nápisem MHUM Humpolec, na kazetách je přímo štítek a na něm napsaný MHUM. Jak vytáhne jiný, lže. Ještě mu to i na fotkách dodám.

Z policajta mám zas tolik dobrej pocit, do jaké míry z policajta dobrej pocit mít lze. Jestli můžu odhadnout, je to pro něj zčásti výzva. Nejde o vraždu nebo něco nebezpečnýho či zapeklitýho. Prostě výzva. Čelenč, pyčo. Na tom si může tak vytříbit myšlení a připsat si bod k dobru, aniž by mu hrozilo, že bude ukrutnej průser, když se to nepovede. Bóže, šestnáct tisíc. Trestnej čin pěknej, trojnásobek minimální míry, avšak v době dnešních milionových a stamilionových defraudací a úplatků jsou to drobný. Jak už jsem ale říkal asi dřív - já za tím furt vidím ty babičky, jak nám choděj po pár stovkách platit výpalný za svoje starý pudlíky. Na šestnáct tisíc je to docela dost babiček a pudlíků. Solidní fronta. Když si to promítnete takto, že to jedna Pyjavice pak ukradne ...

Ale ze všeho nejvíc se mi u toho tajnýho tak zdá, že nemá rád, když z něho někdo dělá debila. To bude alfa a omega.

Vím, kteří kolegové se v mezidobí snaží informace o dění narvat do opozičních zastupičitelů. Vím kteří, vím do kterejch. Vím, samozřejmě nepovím. Laskavý čtenář si laskavě nasere.

Jenomže to je zase tak. Opozice. To oni by pořád interpelovali, požadovali informace, vysvětlení. Chtěli by všechno řešit jinak. Transparentně nejlépe. Kverulují v jednom kuse. Přesně do doby, než zazní klíčový alarm. Slovo "kriminálka". Funguje spolehlivě, jako "parašutismus" na pojišťováka. To pak jsou všici velcí kamoši napříč politickým spektrem, jak se vždycky krásně říká. Jakoby jedna velká koalice. Kampak na nás s ŤipŤOP007, když jde do tuhýho. Takže tudy cesta asi nepovede.

Já ve chvílích klidu zpracovávám drobný rozbor palby výtek ze strany Pyjavice a Irmy a posílám to na elektronickou podatelnu ouřadu, coby oficiální odmítnutí jejich smyšlének, dále pak přímo všem našim třem Šéfům, v neposlední řadě hlavnímu tasemníkovi Magorátu Lókoťákovi. Kolezi nakukali. On sice není Pyjavice nadřízený, ale on má prsty v jejím jmenování a bude muset mít prsty v jejím budoucím sesazení. Tak ať ví. "Kdo zlu neodporuje," tvrdím vzletně někde v závěru mailu, "sám je zlem vinen." Odpovídá mi na jeho výslovný pokyn jedna z jeho ovéček, že je to jako smutný hluboce lidský příběh, ale z pozice Magorátu mi nemohou pomoct, byť mi v mých vývodech (stran smlouvy a zákoníku práce) dávají zapravdu. Já zpracuju, jak mi to zapaluje postupně, ještě dodatek a i jejich odpověď přetlumočím zase všem těm našim nastrčencům, zase mi odpovídá paní od pana Lókoťáka, až jí prostě zavolám, že nepotřebuju rozhřešení, že je to opravdu jen a pouze pro jeho informaci. Prý je diskutováno až u primerose Hokejové Haly.

Posílat to v kopii Pyjavici se nenamáhám. To obstará zcela spolehlivě Malá Šéfová Mařenková, jak se zase nechtě dozvídám, když kontroluju logy z mailserveru. Dostane mail, předá Pyjavici. Tak si asi představuje tu kontrolu nad činností státní správy. Inu, ODS. Vrána vráně ... znáte to.

Mám pocit, že Malej Šéf JuldaFulda mi docela drží palce, byť se do toho nemíchá a vyčkává, jestli se nakonec bude smát se všema nebo jako ten třetí v pozadí. A Velkej Šéf Šlapadlo v tu dobu ještě drží při Pyjavici a jde nad jeho chápání, že by ona mohla bejt ta vyžírka, která se mu snaží pod prdelí vyhryzat ouřad. Ona mu totiž řekla, že nic neukradla. A ukázala mu jakési harampádí, o němž tvrdí, že jsou to ty tonery. Vždyť je tam přece celou dobu má? Ba dokonce Markýz Géza Šlapka se nechává slyšet, že není přijatelné, abych já vyhrál. Jak kdyby mělo jít o nějaký závod nebo co. Toto spojenectví a klapky na očích už ovšem nemusí (a taky nebude) mít tak dlouhého trvání.

Pro svoji velkou iniciativu jsem poslán na nucenou dovolenou na dva týdny. Což je právo zaměstnavatele. Zajímavé, nedokážu si vzpomenout, že by u nás bylo kdy toto právo u koho jiného uplatněno. Zase čuchám čuchám levárnu.

Úterý, 22.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Oppice pro ODS (15.-16.02.2011) ...

Máme nakupovat Micro$oft Oppice pro Stavební Ouřad (ač už se to dle nové směrnice menuje docela jináč), neb jejich program to natvrdo vyžaduje. Nevokecáme.

Malej Šéf JuldaFulda zatím furt trvá na tom, že nutno opět nakoupit od firmy AutoCunt, neb oni mají ukrutně výhodnou smlouvu od M$ pro celej Šalingrad. Nakukali mu. Nalhali mu, jak to jen oni dovedou. Nedá si vysvětlit.

Ukrutná výhoda od AutoCuntu tkví zhruba v tomto: Odněkud z Irska (předpokládám) přijde kontejner krabicových balení Oppice. Každý prodejce dostane bednu stejnejch malejch krabic. Pošlu AutoCuntám poptávku, kde specifikuju, že potřebuju nejlevnější verzi, oni mi nabídnou o plus mínus tisícovku dražší. Znovu jim napíšu, že dobře, tak takhle né, já chci tuhle konkrétní variantu, o které vím, že je nejlevnější. Oni se chytnou za nos.

Překalkulují, započítají všechny slevy a úžasně výhodnou smlouvu pro celej Šalingrad.

Takže ve finále je to jenom o tři kila na krabici (každé ze šesti) dražší, než v koncovým prodeji od třeba Bohémky.

A to se vyplatí.

Fiškus přichází s tím, že i Malá Šéfová Mařenková by potřebovala Oppice.

"Na co, kurva?"

"Na noutbuk."

"Odkud se bere?"

"Já nevím, asi po Kvakinovi."

Blbost, Kvakin služební noutbuk neměl. Nosil si svůj (a asi dobře věděl proč). Nakonec to dle všeho vypadá, že převzala noutbuk ze sextretariátu. Ale furt mi není jasný, k čemu by potřebovala ty Oppice? Ona Oppice, ostatní jiný svinstva, nedomluvěj se spolu.

"Ona by nepotřebovala pro ouřad něco předávat, ona že by si na tom dělala jenom soukromý věci nějaký."

"Eh? Cože? Odkud jste vy dva spadli? To mi chceš nakukat, že ona si chce na služebním noutbuku dělat soukromý věci? Prosím, ve volným čase ať si ho využije, ale my jí k tomu za šest a půl litru máme koupit Ofisy? Z ouřadovejch peněz? To si děláš prdel, že jo. Fakt neděláš? No, hele, je to tvůj boj, ale na tvým místě bych se na to eště jednou kurevsky dobře přeptal."

To je masakr.

Druhý den však Fiškus přichází s uklidňujícím vysvětlením: Jasně, že to je blbý, kdybysme jí na služební noutbuk koupili drahý Oppice, jenom proto, aby si mohla dělat melouchy. Ale prej že ona by mínila, že kdyby se jí ten notebook jako převedl do vlastnictví, tak že už by to šlo, ne?

Ty pičo. To jsem ještě nežral.

Takže nejenom, že my bysme jí koupili M$ Office (notabene od AutoCuntu), ale my bysme jí jako ještě k těm Oppicím jakože darovali ten noutbuk.

Tak to je myšlénka ovšem.

Nevím, nakolik je to do detailu z reality nebo nakolik jde o zkreslení Fiškusovou (ale zase IMHO nikterak přemnoze výkonnou) fantazií. Chápu i to, že v ODSáckém mozku se velmi, velmi špatně ustanovují dráhy typu "Potřebuju noutbuk a Oppice -> Jdu pro noutbuk a Oppice -> Koupím si noutbuk a Oppice". Tam ty synapse se ne a ne z tych neurónů poskládat do takovýhodle schématu uvažování.

Ale tohle? Tohle je asi prozatímní rekord pro tento kalendářní rok. A ostatní účastníci se budou muset hodně snažit tohle trumfnout.

Pondělí, 21.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Odbočka do přítomnosti (14.04.2011) ...

Předevčírem a včera proběhly masmédii - tiskem, rozhlasem i televizí - zprávy o obvinění a trestním stíhání naší Pyjavice. Je to zajímavé, ale velmi obdobné, jak tady někteří zmiňovali v komentářích, hehe.

Samozřejmě to zase bylo na mne. Ale jak už jsem se dušoval: na mou duši na psí uši, já to mediálním mrdkám neprásk.

Nicméně dobře tak. Aspoň to věci snad popožene.

Ale zase ...

Než stihne býti Pyjavice demontována, jako každá správná zdechající kobyla kope. Hodně zuřivě.

Včera mi skrz Irmu poslala odpověď na moji odpověď na její výtku, kde trvá na tom, že Pyjavice s našvindlovaným fofrvzděláním a padělanou diplomkou o výchově Cikánů rozumí počítačové síti lépe, než správce sítě. A ačkoli je ve směrnici o počítačové síti jako dohlížející jasně stanoven správce sítě, trvá na svých zcestných vývodech, že nejerudovanější k posuzování všehomíra je ona. Přičemž k odpovědi na odpověď na výtku přilepuje ještě zase další výtku. K tomu se dohrabu někdy hodně hodně za čas.

Dnes má pro mne další výtku. Nevím, jestli jsem něco špatně propočítal nebo je to zase debilovina, jako vždycky předtím. Já se na ten její zlodějskej ciferník neměl nějak náladu koukat dýl a zdržovat to nějakým čtením.

Leč měla pro mne připravené ještě jedno lejstro ... ano, jak šlo předpokládat ... výpověď.

Jak si ty její dílčí zvratky přebírám a posléze jí odpovídám, že píše kokotiny, tímhle jsem se, logicky, odmítl byť jen zabývat.

Matně jsem zaznamenal takové to "soustavné" nebo "opakované" porušování povinností, již jste byl upozorněn, atd. atd. Pod tím seznam dřívějších výpotků: pičovina, pičovina, pičovina sepsaná neoprávněnou vedoucí, další pičovina, ještě pičovina. Vlastně možná kecám, ta od Irmy, o níž jsem tady zrovna minule hovořil, byla na čestném prvním místě.

No jo, ať si hraje.

Jsou takoví, kteří porážku přijmou s grácií. Jenže ti zpravidla třeba nedefraudují, že? No a pak jsou pakundy, co budou flusat svoje hnusy až do svého hořkého konce.

Však co? Mám spoustu času a nemám si s kým dopisovat. Hlavně, když si ji vezme konečně čert. Nebo aspoň justice.

Když jsme u té justice, byl jsem nahlédnout do spisu pracovněprávního sporu - info pro Joea (jestli budeš mít vteřinku, můžeš to se srdečnými pozdravy repostnout na fórum, já se k tomu nedostanu):

Na Městském soudu na Polní zbraně bez jakýchkoliv problémů ukládají. Minutku nebo dvě je (aspoň v pozdních odpoledních hodinách) potřeba počkat na pana justičáka, který to má na starosti, neseděl přímo za pultíkem. Tedy neběhat na poslední chvílu.

Pustí tě do separátní cimérky k trezoru, odejde, kouká skrz kameru, nechá tě vybít. Až máš pištol nenabitou, zajištěnou a odloženou, přijde to s tebou sepsat - včetně počtu nábojů a výrobního čísla pistole.

Nemaj tam ten dvojklíčovej systém, zas ale sepíše to výrobní číslo a čas od-do. Nesmí být držitel moc paranoidní holt. Odevzdáno, vráceno, díky, páček shledáček.

Při tom vracení postup opačný - otevře trezor, odejde, nechá tě nabít. Až se přestaneš na monitoru hemžit, přijde si pro autogram o vrácení.

Příjemní.

Díky Bohu za ty dary.

Neděle, 20.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Telefonní vložka (týden cca 17.-21.01.2011) ...

Velmi pěkná, byť s defraudacemi a šikanou ne až tak související, epizoda ...

Jelikož už měsíc a půl nemám přístup ke svému pracovnímu počítači a mailu (jó, k tomu se asi taky vrátím a veselý to pro některý nebude, neboť si neuvědomují veškeré důsledky), můžu jenom volně parafrázovat. Ale pokusím se vzpomenout si co nejpřesněji ...

Pyjavici dochází mail od TeleComu (vlastně dneska O2 Telefóniky nebo kýho šlaka zas):

Informujeme vás, že v průběhu měsíce ledna bude zrušen a demontován nepoužívaný telefonní automat na lokalitě: Ouřad Bažiny.

Pyjavice se obrací na mne s písemným dotazem:

Žádám o sdělení, kde je tento přístroj umístěn, kdo jej v minulosti využíval či případně ještě využívá. Poté se dohodneme, zda bude rušen. Pyj.

Mno, eh ... myslí to vážně? Nemyslí to vážně? Fakt, že ona se nemá příliš co dohadovat, zda telefonní automat bude zrušen či nikolivěk (notabene se mnou), tím ji zatěžovat nehodlám. Třeba si ho opravdu nikdy nevšimla. Kupříkladu proto, poněvadž je nepoužívaný? Dobrá, nehledejme vždycky jenom hloupost ve všech třech pasážích, stačí ve dvou, to umístění třeba skutečně netuší. Tak píšu:

Zmiňovaný přístroj je umístěn na levém sloupu průčelí budovy. Využíván v minulosti byl a v současnosti možná ještě je náhodnými kolemjdoucími. Egi.

Třeba jí to takhle docvakne, že jde o veřejný automat, a dá pokoj. Jó jó, chachá ...

Žádám o vyčíslení nákladů na toto zařízení v průměru za měsíc. Pyj.

To fakt vždycky dvě tři minuty koukáte, jestli si dělá prdel?

Nikdy mne v žádném hnutí mysli nenapadlo zajímat se o náklady operátorských společností na jejich telefonní budky.
Z pohledu ouřadu náklady činí samozřejmě 0,- Kč v průměru za měsíc.
Nicméně jsem společnost O2 kontaktoval a hrubý odhad nákladů zjistil. Dle jejich sdělení jsou náklady na jeden veřejný automat v naší oblasti zhruba 500,- Kč měsíčně s výtěžností v řádu korun až desítek korun.
Ještě jednou bych se vrátil k původní zprávě - jde o cizí zařízení patřící cizí akciové společnosti, s ouřadem má společné skutečně maximálně čtyři šrouby, na kterých drží ve zdi. Jestli v devadesátých letech existovala nějaká smlouva pro umístění na budově, to netuším. Mně se nikdy do ruky nedostala a s telefonní budkou nemám nic společného. Egi.

To už by musel aj retardovanej snad pochopit. No, musel, nemusel. Mezitím se o telefonní budce pořádají obrovská jednání celého vedení. A další den, další mail.

Žádám okamžité přinesení veškerých dokumentů a případné smlouvy k tomuto zařízeni. Pyj.

To už mi nedalo a odpověděl jsem jenom lakonicky:

Považujte za vyřízené, neboť pracoviště správců sítě nedisponuje žádnými takovýmito dokumenty. Egi.

Čímž bych to já uzavřel (no, já bych to uzavřel upřímně už dávno). Ne tak avšak Pyjavice:

Toto považuji za nesplněný úkol a předávám k řešení Vaší přímé nadřízené. Pyj.

Vynikající. Nesplnil jsem úkol, neboť jsem nedodal dokumenty, které neexistují. A jsem předán k řešení přímé nadřízené, která taky neexistuje (tedy Pyjavice vydává za naši přímou nadřízenou stále právničku Irmu, která je ovšem ve funkci vedoucího úředníka v rozporu se zákonem). A mně to nedá, abych prostě neodpověděl:

To už je ovšem ryze Váš problém. Já Vám dodal veškeré dokumenty, které jste požadovala a ony zároveň existují. Egi.

Jenže to jsem zase v návalu zlosti nedomyslel, že věci typu matematická logika (požadované AND existující) jdou kolem Pyjavice s jejím vzděláním a intelektem velkým obloukem.

Doposud jsem žádné dokumenty neobdržela ... řešte s Vaší přímou nadřízenou ... Pyj.

Nebejt člověk vystavenej působení takové monstrózní tuposti z první vlny, asi by se tomu i zasmál.

Do případu se vkládá Malá Šéfová Mařenková, jež se prostřednictvím právničky Irmy (tedy právničky ouřadu a neprávoplatné vedoucí našeho úseku) táže stylem (tady už se možná od přesné citace odchýlím trošku víc):

1) Máme zákonnou povinnost provozovat daný typ zařízení?
2) Jaké by byly náklady, kdybychom chtěli zařízení provozovat z vlastních zdrojů?
3) Do jaké míry je zařízení občany využíváno?

No jo, tak kvůli druhému a třetímu bodu musím ještě jednou zavolat kočence od TeleKomunistů. "Prosím vás, nesmějte se, my s takovým materiálem musíme taky pracovat ..." a zpovídám ji stran financí a intenzity používání. Abych mohl odpovědět, že:

1) Otázka asi není přímo na mne, spíše na právníka ouřadu. Dle mých znalostí takovou zákonnou povinnost nemáme.
2) Telefonica O2 by požadovala přefakturaci nákladů ve výši cca 500,- Kč/měs.
3) Zařízení je využíváno ... jedním občanem ... zhruba každého čtvrt roku.

Opravdu takhle mi kočenka od TeleČum poslala screenshot z databáze - jeden impuls za 15 korun v červnu, jeden v září, jeden v prosinci.

A to jsem ani radši nepsal, že ani není jisté, jestli ten jeden občan, který si každého čtvrt roku přijde zatelefonovat, jestli je to vůbec občan Bažin. Třeba si k nám chodí telefonovat dočista cizí občan.

"Prosím tě, v pondělí do devět-nula-nula aby mělo to vedení všechny ty podklady ohledně toho telefonního automatu," káže mi v pátek do telefonu právnička Irma, jako bych o tomto konkrétním zadání měl slyšet asi už poněkolikáté.

Leč se mi v mezidobí žádné dokumenty nevylíhly. Asi špatná sadba nebo co.

Pročež konstatuju jenom lakonicky: "Nemám, kurva, nemám ..."

Švihnu s telefonem a jdu se někam schovat, kde jsou normální lidi a mluví o něčem jiném, než o veřejných telefonních budkách.

Ale opravdu poctivě celé vedení takovou pičovinu dokáže probírat týden a srát tím kdovíkolik lidí.

Ano, pochopím do jisté míry - nic zásadnějšího třeba momentálně nemají a snaží se vyjít ovčanům vstříc, nepřipravit je o budník, byl-li by nějak v permanenci a potřebný. Jenže to by museli bičem vyhnat neschopnou Pyjavici, delegovat ten úkol na jednoho z nich, ten by to případně vyřídil během pěti minut nebo dvou krátkých telefonátů se mnou.

Ne. Prostě tohle nejde. Je třeba pětihlavé porady a mailové přestřelky.

V mezidobí nějaký přišel nějaký technik, automat odmontoval, kábl uštípl u země a bylo vystaráno.

Sobota, 19.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Seznámíme a zakamuflujeme (14. a 17.01.2011) ...

Pan policajt mi při úvodním výslechu předal úvodní lejstro pro ó nejvyššího, pro Velkýho Šéfa Šlapadlo, odbornou terminologií zvané něco ve smyslu "Poučení poškozeného". Jenže já, hlava děravá, hloupě a zcela nezáměrně zapomenu papír v žebradle. Alespoň do prvního výslechu Fiškuse. To mi hned osvěží paměť. Že to vypadá jako promyšlená strategie, tím se ani v nejmenším nedejte zmást, hehe.

V pátek 14.01., den po pučmidrátově výslechu, se tedy objednávám na audienci za markýzem Gézou Šlapkou a Malým Šéfem JuldemFuldem, ať je tam mám oba. Velkoryse vynechávám Malou Šéfovou Mařenkovou, neboť nechci zatěžovat zbytečně mnoho lidí. Rozhodně to není kvůlivá tomu, že si u ní nejsem jist, jestli vůbec rozumí česky, zatím kdykoli jsem s ní hovořil, měl jsem neurčitý pocit, že k ní promlouvám mandarínskou čínštinou.

Proč zase taková konspirace? Až doposud (a i po drahnou dobu poté) to nahlíženo z podřízených pozic vypadá, že je má Pyjavice velmi dobře ochočené. To se může velice lehce stát, když jsou jejím přičiněním odříznuti od informací z okolí. A ono to svádí, nechat se ukolébat báchorkami a filtrovanými informacemi o tom, jak je všude všechno špatně, přičemž jediné Pyjavice s Irmou celý ten cirkus udržují v chodu a snaží se vše napravit. Ačkoli vnímám jisté náznaky, že ne vždycky je zobání z její ruky až tak úplně oddané, zas by kecali, kdyby tvrdili, že tomu tak nebylo a v Pyjavici viděli škodnou v plném rozsahu.

Tedy si beru pány Šlapadlo a Fuldu stranou a snažím se je odstrkat od Šlapadlovny, kde mi přijde hloupé s nimi důvěrně rozprávět pouze papundeklem oddělený od Pyjavice.

"Mohli bysme si sednout možná tady do Fuldovny, tam je pohodlněji," dím.

"Fuldovny? Co je to zas za výraz?" ošívá se Malej Šéf.

"Co máte proti mojí pracovně?" táže se Velkej Šéf.

"Ále, jenom se mi nezdaj tady ty ušatý zdi."

Sice jsou rozpačití, ale jdou.

Držím v ruce přehnutý papír, nechám je pro jistotu sednout, načež vlídně hovořím:

"Pánové, já tady mám pro vás totiž takovej pozdrav ..."

... romanopisec by řekl, že mne sledují se směsicí napětí, obav a zvědavosti ...

"... od inspektora Policie České republiky, kde se táže, zda se jako Ouřad a obecní zřízení přidáváme ke stíhání Pyjavice pro podezření z trestného činu zpronevěry."

Rozložím elaborát a teatrálním gestem položím mezi ně. Jeden předvádí pantomimickou etudu na téma "kapr na suchu", druhej vypadá, že se co nevidět rozbrečí. Nejsem si jistej, ale mám na chvíli pocit, že už pro tuto ukázku to stálo za to. Nicméně tyranizování volených zástupců lidu není to hlavní, proč věc podnikám.

Vysvětluju jim celý problém. Je to věc, na kterou evidentně nebyli připraveni. Ovšem od toho jsou vybráni jako ti nejlepší z nejlepších, tak ať si stanovisko zaujmou a postup zvolí. Ještě jednou zdůrazňuju, že teď nejde o takové ptákoviny jako šikana zaměstnanců nebo rozkrádačky malého rozsahu, tady je to trestný čin. A budou-li okounět, volič se bude tázat, proč nechávají vykrádat ouřadové zdroje a z jakého důvodu má on, ovčan, přispívat na ODS?

Pyjavice se během patnácti minut pod různými záminkami snaží opakovaně proniknout do pracovny a vmísit se do skupiny, potřetí je prostě vcelku nepříliš vybíravě vyhozena.

Posléze nechávám velitelské duo jejich trudnému rozjímání a v čase, nepletu-li se, 11:40 nebo 11:41 opouštím JuldoFuldovnu. Říct, že jsem si byl tuze jistej v kramflekách, měl zcela pevné ruky a nehompal se mi žaludek, to bych asi kecal.

Později odpoledne mám pak ještě obšírnější a místy poměrně důvěrný hovor s Velkým Šéfem Šlapadlem, kde mu jednak předávám veškeré žádané podklady a druhak se dozvídám jeho způsob vidění mnoha situací, což není nikdy k zahození. Nicméně ve mně pořád přetrvává pocit, že mi nepadne tak hned kolem krku a neudělí mi odznak pátrače I. stupně, spojený se slavnostní fotografií před nastoupeným óřadem.

Den má ovšem ještě druhou dějovou linii.

Pyjavice už od rána shání podklady o nákupech tonerů do laserových tiskáren za září a říjen loňského roku. Ani nevím, jestli ji Fiškus vezl do práce. Rozhodně ho nechci osočovat z toho, že by jí ventiloval obsah včerejších hovorů na PČR. To kdepák. Čirou náhodou si vzpomněla právě dneska.

Zbytek vím kuse hned, v plném rozsahu ale skládám mozaiku až v pondělí.

Stále ještě ladím nový proxy server. Tak v pondělí koukám, jestli mi fungují statistiky, kde mi kdo z ingóstů po internetu mózoval. Já to nesleduju už dávno nijak do detailu, teď je linka dostatečně rychlá, nemám moc důvodů je omezovat. Sem tam něco zakážu (ale poslední dobou ani to ne, když Kvakin s Pyjavicí zbourali svýma nakázanýma výjimkama celou bezpečnostní politiku, postrádá to smysl), občas někomu vynadám separátně. Jinak to jenom namátkově sjedu očima, jestli tam neobjevím nějaký hrubý a do těch sjíždějících očí bijící exces.

Kouknu na sebe, tím poznám hrubým odhadem, jestli záznamy odpovídají realitě. Mrknu na veřejný internetový kumbál, jestli si mi tam ovčani nekorespondují s panem Usama s fusama, neočumují dětské porno nebo nějakou podobně zajímavou kratochvíli neprovozují. A podívám se do statistik tak dvou tří náhodně vybraných ouřadníků. To je dycky problém. Koho lustrovat? Kde zevloval tenhle? Co pohledával onenhle? Jaký starosti může teď tak mít Pyjavice?

Opravdu se mi tam stočila myšlenka neřízeně. Ale ouha. Ono to zajímavé bejt začalo hned po kliknutí.

Takže když tuhle pondělní kontrolu zkombinuju s pátečníma známejma skutečnostma, obrázek by mohl vypadat zhruba následovně ...

Pyjavice slídí po tonerech už od rána. To víme. To byl taky ten důvod, proč se tolik snažila infiltrovat naši schůzku s obouma Šéfama.

Ta pravá darda ovšem nastává až v cca 12:05, jestli mne paměť nešálí (připomínám - necelou půlhodinku poté, co jsem vymajznul já).

Mocný průtok dat mezi počítačem Pyjavice a zbytkem světa, s jedním společným jmenovatelem: tonery, tonery, tonery (uvádím třikrát pro vzletné vyjádření, nicméně opravdu jde jen o jedno nosné téma). Kde koupit tonery? Barevné tonery. Tonery do tiskárny CP1515.

Ve 13:00 Pyjavice vystřelí jak štupl ze šampíčka a dcera ji odváží v dál.

Před třetí se vrací s ohromnejma zavazadlama.

No vida.

Fotím v sobotu 19.02. zase marketingovou akci Komety zvanou "Dortiáda". Ehm ehm.
V jednom z mailů Verunka Berunka produkuje krásný překlep "Doritáda", z čehož si upravuji mnohem příhodnější pracovní název. "Dořiťáda".
Od té doby tomu neřeknu jinak. Jen je třeba dát pozor, abych se neuklepl v oficiálních textech.

Pátek, 18.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Zubař a policajt, samí příjemní lidi (03.-04.01.2011) ...

Trápím se onou dobou se zubama zas. Já nevím, jak to dělaj takový Ťapinky, že maj zuby tolik v cajku. Já mám sice zubů plnou hubu, ale zuby plný amalgámů a kdovíjakejch udělátorů. Prošpikovaný durchundurch a všelijak zflikovaný. Byť fakt všechny.

Před Vánocema mi zubatec nějak nahonem provizorně ošéfoval jednoho zuba. Ten se mi nějak rozsypal až kdesi div ne u krku. Zkrátka takovej vykotlanej půlzub. Chvilku rejpal všelijakejma (tor)turistickejma nástrojema do nervů, ty že čímsi otrávil (kdežto já z toho plesal nadšením), zapatlal provizorním kytem. Kyt se obrušoval a obrušoval, dřelo mi to hubu, k Silvestru už mne to sralo docela solidně a ještě zas začalo otravovat, že jsem nemohl pořádně žrát. Já teda žral, páč s mojí modelingovou postavou vhodnou do reklamy na Mauthausen si nemůžu dovolit nějaký hladovky. Ale žádnej med. Ne teda, že bych bejval byl nežral žádnej med, ačkoli pravda, to už tuplem né, ale ani vepřový už nebyl žádnej med, což jest na pováženou. Onou dobou jsem se tedy vypravil znovu na vizitu k zubovrtovi.

Když pořád hovořím o oné době, chápu, že už v tom může mít laskavý čtenář maglajs. Kvůli bojům s mafií na ouřadě doháním skluz, tohle píšu 13.04.2011, zápisek je to zpožděnej, jak by vycházel na 18.02., ale reálně se bavíme o pondělku a úterku 03.-04.01.2011. To jenom aby bylo jasno. Ačkoli dle denních snímků, jež jsou z reálných dní dle nadpisů, vidíte zrovna u minulého záznamu, že jsem se s tím jedním zubem sral až do půli února.

Čili v pondělí. Idu k zubýši.

S tím, že dám vědět své nadřízené, pokud možno. To jsem ostatně dělal vždycky.

Já už to tady nastiňoval. Naše skupina jinam nezařaditelných odpadů jest Úsek Pyjavice. Nicméně Pyjavice nemá přec čas na řízení úseku Pyjavice. Kniha jízd služebního vozidla by mohla vyprávět, kterak mnohou dobu tráví mimo ouřad na stěžejních jednáních. No, že v cílových lokalitách nesídlí žádná jednáníhodná instituce, to je vedlejší. Že tam obývá Radostný Ovan, komplic dnes (v době psaní) již pravomocně odsouzeného Kvakina, Pyjavičin guru, to je jistě jen shoda okolností. Třeba navštěvuje spřátelenou mafiánskou kancelář a těch pět bloků si vždycky dojde. Nebudu hodnotit, zkrátka je furt v prdeli. Na svý lidi nemá kdy. Pročež je řízení Úseku Pyjavice svěřeno Právničce Irmě. Ona by sice měla vzejít z výběrového řízení, ale kdo by se sral s nějakejma zákonama, ne? Pyjavice - víc než zákon. Takže moje přímá nadřízená by dle jejich zcestného mínění měla být Irma. Avšak není-li Irma, zastupuje ji Pyjavice. Přehledné?

Je naprosto vyloučeno, aby (notabene v ÚD) nebyl na pracovišti přítomen vedoucí odboru nebo jeho zástupce. Neexistuje, aby šli třeba spolu na oběd. Přísně zakázáno. Střídat. Jeden musí vždycky stepovat na značce.

Mírný údiv mne jímá, když chabou hodinku nemůžu najít ani Irmu, ani Pyjavici. Papají.

Klasika byla vždy a odjakživa: říct vedoucímu, nebo nechat aspoň vzkaz na sextretariátu, aby bylo vědno, kde se zaměstnanec skrývá. A poslední mně známá metodika pro operace s knihou docházky: "Když jdete jinam než na oběd, zapište se."

Pročež se zapisuju do knihy docházky, informuji paní Nešťastnou, že jdu k zubaři, a jdu k zubaři. 13:30. Podotýkám - jest to v rámci soubudoví, chodí se tam v pantoflích. 14:00 jsem zpátky s pročištěnými kanálky, znova zacementovanou čuňou, s předvoláním na další píchání do nervů a i po cigaretě na uklidněnou.

Prý kolem toho zase bylo jakési veliké haló. Jak jsem mohl jít ku zubaři a nenahlásit? Jak? Jednoduše. Nebylo komu. Učinil jsem zadost informováním dozorčího a zápisem do knihy. Tak si myslím já.

Druhý den, v úterý, po mně ráno na poradě Irma štěká, že: "Na ten včerejšek budu chtít vidět propustku."

Propustka - to znám. To používali u máti v podniku. Vždycky si to musela nechat potvrdit, když se mnou třeba jako s malým parchantem šla k doktorovi. Není na takové propustce nic divného. Každá piča bolševická na tom vždycky bazírovala. Tenkrát, samozřejmě.

Já se vždycky řídil oním: "Zaměstnanec je povinen návštěvu u lékaře věrohodně doložit," či jak je to kdesi napsáno. Za věrohodné doložení například Tasemnice (ta jediná a pravá) vždy považovala větu: "Jdu k doktorovi." Při mojí frekvenci návštěv lékařů, kdy mne vždy vítají udiveným pokřikem, jestli ještě žiju, přičemž občas se mi stane, že mezi dvěma mými ošetřeními je doktor i penzionován, jaksi nikdy nebyl důvod mi nevěřit. Když se potřebuju zdejchnout, umím to říct. Což nic nemění na faktu, že kupříkladu s čerstvými stehy v obličeji jsem se vždy přišel pochlubit a dovolávat se soucitu ... a nějakého pamlsku, jimiž byla pracovna Tasemnice (té jediné a pravé) vždy zásobena. Zkrátka říct: hle, trpím. A vyžrat jí tam pišingry.

Kdyby Irma chtěla, otevřel bych si na ni hubu. Eventuálně mohla zvednou telefon a vnitřním okruhem se zubatýho dotázat, že? Jenže to by nebylo ono. Ona soudí dle sebe, kterak všichni švindlují. A na Egiho obzvláště jest potřeba získat materiály.

Inu, krčím rameny a jdu jim udělat reklamu k panu vrtákovi. Když někdo chodí s propustkama v rámci budovy, nebývá to zpravidla přímo on, kdo je u toho za piču, že?

Tak nějak cestou z oběda donesu Irmě propusku, obratem je mi předán list, kde mi Irma dramaticky líčí, kterak mne předchozího dne, 03.01., ve 13:50 (asi hned, jak se po takřka hodině pozvracela ze žrádla) hledala Pyjavice, která se na Irmu jakožto moji přímou nadřízenou obrátila, aby tato zajistila moji účast na jednání v kanceláři Pyjavice. Irma tedy provedla pátrání a zjistila, že jsem odešel ku lékaři, aniž bych o tomto svém zločinu ji či přímo Pyjavici informoval. (Zajímavé, o deset minut později už o žádném jednání nepadlo ani slovo.) Rovněž jsem téhož dne po příchodu od lékaře zpět na pracoviště nepřítomnost nedoložil dokladem o návštěvě lékaře. O doložení jsem byl požádán až dne 04.01. na poradě úseku Pyjavice (s Irmou, bez Pyjavice).

Čímž jsem se zase dopustil porušení ... atd atd ... blablablabla.

Klíčová pasáž: s účinností od 05.01.2011 vám proto odejímám osobní ohodnocení.

Podepsána právnička Irma, neprávoplatně ustanovená do funkce vedoucí úseku Pyjavice. Simsalabim - odejímám. To už známe, ne?

Opět poučeny z předchozího (předpředchozího) incidentu mi posílají platový výměr poštou domů (poté, co jsem ji s ním osobně poslal do prdele), čímž se domnívají, že vstupuje v platnost. Teď k dubnu mi dluží už docela slušnou sumu.

A vysvětlujte jim, že ...

- máte nárok na návštěvu lékaře, když vás bolí zub a ostrá hrana vám tam drápe zevnitř žgraň, ať tam ty dvě jsou nebo nejsou, ať se jim meldujete nebo ne.

- že Irma vedoucí prostě není a není a není, nemá v nejmenším co podepisovat, tím méně co simsalabim odejímat, i kdyby to nakrásně šlo (jakože furt nejde a nejde a nejde).

- a hlavně: že to celé stále, ačkoli jsem se napsal do knihy (páč bylo řečeno, že když jdeme jinam, než na oběd, aby prostě věděly, kde jsem), že to celé byla vlastně polední pauza, na kterou mám taktéž zákonný nárok (ne-li dokonce povinnost?) !!!

Masakr.

Na to si ovšem bude třeba posvítit později.

Zvlášť onoho úterního odpoledne nemám čas ani náladu se s Irmou handrkovat.

Neboť záhy odcházím na Policii České republiky, k úvodnímu podání vysvětlení stran defraudačního jednání Pyjavice, to jest prakticky zopakování obsahu trestního oznámení do protokolu.

Neboť se s panem polišem domlouváme po telefonu operativně téhož dne dopoledne, jsem trochu zaskočen. Vzpomínám si, jak jsem byl na pendrekárně naposledy, když se mi zaběhla nemocná máti. To tam měli takový ty hloupý dedektóry. Pan policajt mne upokojuje, že na našem k Bažinám místně příslušném oddělení rám nemají a přinejmenším oznamovatele trestných činů nefilcují. Těžko předpokládat, že by chtěl někdo střílet šerloka, který pracuje v jeho zájmu, že? Dobrá tedy.

Jak říkal už dobrý voják Švejk: "Já si vždycky rád povídám s inteligentníma lidma ...".

A to opravdu není žádná ironie, ač jde o hovor s chlupatým. Někdy jsou policajti opravdu strašní idioti a vtipy o nich pranic nenadsazujou. Nebo možná spíš bejvali. Když nad tím tak přemítám, ani nevím, kdy jsem naposledy takovýho debila potkal. Zodpovědně můžu prohlásit (a to zabíhám hodně daleko od minulosti až do současnosti), že ukrutnou dobu jsem měl vždycky štěstí na velmi rozumný exempláře (a to třeba včetně hluchavek při těch asi třech silničních kontrolách, za posledních přemnoho let). Dobrá, velkoryse pomíjím fakt, že jsem si máti vypátral dřív sám, než celej jejich aparát. Ale domluva aj s tím tenkrát byla na úrovni. A tahle služba, kterou dělal ten dnešní, to je vlastně jenom takovej jako prvotní filtr, kterej má ověřit, jestli podatel není nějaká úplná dylina, jestli se tím Policie má vůbec zabejvat. Možná nejsou žádní výkvěti, ale já měl včíl štígro na ty vopravdu dobrý.

Vůbec pro tuhle konkrétní šilcárnu mám ještě takovou slabost. Tam kdysi dělala nstržm. Poděska, aj jsem jim tam s čímsi pomáhal, když s tyma jejich kybernetikama nebyla tenkrát řeč a poldinky bez drobné úpravy systému (zabezpečeného, aby nikdo nemohl v něm nic změnit, hahaha, považte, MSDOS) nemohly pracovat.

Panu uniformovanýmu policistovi jsem teda převedl část trestního oznámení zpět z technické do lidské řeči, ze zbytku si udělal výtah a po mně ještě poslal Velkýmu Šéfovi Šlapadlovi lejstro. Který jsem mu ovšem nedal. Aspoň ne tedy jakože hned. Všechno má svůj čas.

A ještě, jak už jsem psal u "origoš" poznámky ze 04.01. se stavuju za tetičkou za rohem od bengárny, aby nepíčovala (tetička, nikoli bengárna), že nezvedený synovec jí ani kafe nepřijde vychlastat.

Čtvrtek, 17.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Udělej, my ti to vyčteme (13.-28.12.2010) ...

Relativně úspěšně jsme v týdnu od 13.12.2010 zavedli novou spisovou službu a systém pro Stavební Óřad. Kolezi se s tím už takřka sžili a dohánějí resty, pročež jest záhodno jim veškeré systémstvo pozvypínat pod rukama a začít překopávat internetové servery. Ano, ty, o kterých se hovoří už od dubna, koncem srpna počínaje navrhuju řešení a loudím rozhodnutí.

Následujícího týdne, po 20.12. tedy vypínáme celý ouřad a instalujeme a reinstalujeme.

Tedy: instaluji a reinstaluji.

Fiškus sedí a kouká mi přes rameno. Těžko po něm chtít změnu doménového jména na Windows 2003 serveru. I já to dělám podle manuálu, nicméně já aspoň vím, co konkrétně dělám. Instalaci routeru Fiškus též pečlivě sleduje, setup, next, next, next ... konfigurace IP různých rozhraní, nějaké ty uživatele. U DNS už pomrkává a definitivně mu kapacita hlásí "full" někde u směrovacích tabulek. Což o to, určitě o tom už slyšel. Třeba na MX záznamy horlivě přikyvuje, že ... že nic, prostě kýve. Následně se sebere a jde do prdele.

Zas abych mu nekřivdil - jeho čas přichází při obíhání jednotlivých počítačů, zkoušení a nastavování konkrétních drobných úprav. Ostatně jsem byl na to tázán i relativně nedávno na policajtárně, kdo teda servery instaloval a kdo ví, co se v nich zhruba odehrává. K tomu se dostanem.

Obdobným způsobem proběhne pak i mailserver. Zhruba za den maká internet a intranet, mail další den, třetí den převeliké pilování a dolaďování základu. Ačkoli tradičně v těchto případech pílím a pílím ještě půl ledna a sahám na to do února. Jedna věc zlobí furt, dostal to k řešení Fiškus při palácovém převratu kvůli krytí předchozí kriminality Pyjavice, dva měsíce, žádná změna. Ale to nic, to předbíhám už v druhým odstavci po sobě.

Čili ještě před svátkama to jakž takž jede. Přinejmenším tak, aby ingóstům nic zásadního nebránilo v rachotě.

28.12. mi Irma předává dopejsek od Pyjavice.

Ta se rozněžnuje kromě jiného blekotání, nemám fakt sílu, abych rozepisoval znova všechny útoky dopodrobna, nad tím, kterak "dochází z mojí strany k nedodržování termínů úkolů, a to ukončení smlouvy s firmou SlonNet, a ve stanoveném termínu nezajištění příslušného software pro Óřad Bažiny".

To jsou velmi zajímavé okolnosti. Tak předně: já za prvé nemám co ukončovat jakou smlouvu. Z jakého titulu bych měl ukončovat nějaké smlouvy? To může snad tak Pyjavice nebo Velkej Šéf, rozhodně ne já. Druhá drobnost - žádná smlouva se ukončovat neměla. Byla na dobu určitou, do 31.12., prakticky bez možnosti výpovědi. Jediný stanovený termín - dodat návrh do 31.08. - jsem dodržel. Patřičný zakoupený software už tejden vesele maká. Jako pikanterii jsem při pozdějším spisování podvratných lejster zjistil, že sextretářka paní Nešťastná píše moje tlachy do zápisů z porad do bodů diskuse: "Pan Egi stále požaduje ... upozorňuje na nutnost ...".

Shrnuto a podtrženo - je mi vyčítáno nezajištění něčeho, co už (na poslední chvíli, ale v limitu) funguje, a to i přes všemožný odpor Pyjavice hraničící se sabotáží, jak jsem se vzletně vyjádřil v jednom teple lidském vyjádření pro Óbrtasemníka celýho Štatlu. Probíralo se údajně až u Primerose Hokejové Haly.

Jo, to by mohlo bejt ono, sabotáž, jakkoli se někteří adresáti mých vyjádření pozastavovali nad expresívností některých výrazů (a to jsem si tam odpustil piče a kurvy). Jako sabotáž může být označena stejně tak záměrná podvratná činnost, jakož i záměrná nečinnost, pokud směřuje k paralyzování chodu. A je jedno, jestli chodu vojenské jednotky nebo třeba instituce. A co je asi tohle? Nebejt mýho jedovatýho vyrejvání, kdy to nakonec z donucení dostal za krk Malej Šéf JuldaFulda a dovolil dát věci do pohybu, měli bysme po Novým roce leda tak po piči. Za války se za sabotáž střílí z pistole do týla. Jednomu by bylo skoro až líto, že tady žádnou, aspoň docela maličkatou, válku nemáme. Jak říkal už mjr. Haluška: "Človek je človek a jako s takým treba s ním narábať. Tiež je možné ho odbachnúť, žial, iba keď je vojna."

Ale zpět k přípisu od Pyjavice ...

Velmi zajímavá je nit, která se prolíná celou A4 - vzhledem k přijetí druhého správce sítě a jeho plnému zapracování se mi prý snížil objem vykonávané práce. Tím myslí pučmidráta.

Ten o svém plném zapracování přesvědčuje dnes a denně, když se snaží ošetřit na routeru přístup pro vnitřní IP adresu z cizí sítě na WAN (která tam nikdy přijít prostě nemůže), když si neporadí s hypermoderním programem K602 od 602. ZO Svazarmu s jednou databází a třema formulářema (hele, Fiškus, toho Kukina, aby ti s tím poradil, už nevolej, stačilo F10 - Formulář - Výběr - Enter - šipka - Enter), když je mu síť ponechána na pospas a po dvou měsících usilovného snažení je div ne v troskách (síť, ne Fiškus). To samozřejmě trochu kecám, na všechno sáhnout ještě nedokázal.

Takže snížení objemu mojí práce spočívá jen za poslední měsíc v zavedení dvou nových systémů, avšak stále s vlečením toho starého mrtvého koně, převzetím serveru, za jehož externí správu jsme měsíčně platili 4500 vočí, plus s taháním pučmidráta jak kačera na provázku. Bum-bum-bumbumbum.

K čemuž mi Pyjavice připisuje, že mi dík tomu s účinností od Novýho roku snižuje o tři litry osobko. No nekupte to.

Poučena z předchozích nezdarů (a již běžícího soudního sporu, ostatně tohle bude asi reakce právě na něj) mi Irma přistrkává ještě nový platový výměr.

Posílám ji do hajzlu s obojím. Že mne to už ubíjí, ať to pošlou strejčkovi Nimrovi, takto mému právnímu zástupci, adresu na něj mají.

Paní Nešťastná jest přivolána opět jako svědek, že jsem odmítl oba slinty převzít. A v pozdějších dnech se nelení, nýbrž červení, posílají mi obé poštou do vlastních rukou.

To prostě i idiot pochopí, že úprava smlouvy (platový výměr) nevstupuje v platnost tím, že jej někomu doručíte. Ať osobně, nebo poštou, dokud to neodsouhlasí, můžete tím, jak neustále opakuju, maximálně tak sušit boty.

Tak jsme si zavzpomínali a teď zpět k 17.02.2011 ...

Dal mi echo dlouholetý čtenář pan Dalibor, známý Trabant fun, ehm, tedy fan, že se ve Vajthausu koná ukrutná cestovatelská přednáška (kam se hrabe pan Kolobába) o expedici Trabantem napříč Afrikou. Že dybysem chtěl přijít (a zaplatit asi padesát peněz) a zaposlouchat se do drsných motoristických historek o drsných cestovatelích mezi drsnými šelmami, pískem a negry, že by to ode mne bylo tuze milé. Podezírám jej, že převážně šlo o tu dílčí část s oním placením.

Avšak jsem už dva dny neabsolvoval žádnou kultůrní událost, proto jsem nalanařil ještě pány Canea a Ilicze a slečnu Danku, abych nebyl za vořecha sám.

Jo, dobrý. Dost dobrý. Spousta barevnejch vobrázků.

Chtěl jsem původně napsat krátkou ukázkovou pasáž, kterou si pamatuju takřka doslovně, ale to bych prozradil pointu z cíle cesty, tak vám radš nenapíšu nic. Tak.

Ale jestli se k tomu dostanete (program je na Fejsbuku), zandite si na to. Můžu to vřele doporučit. A že mne za poslední dobu hned tak něco nerozesměje ...

V mezidobí přišlo takový mrňavý nic a pravilo to: "Ahoj Egi, já su Dalibor." A tak jsem poznal dalšího ze svých laskavých čtenářů, pokud se někdo na úvod mylně domníval, že jsme staří známí. Hovno leda. Pana Dejfa (o něco větší mrňavý nic) a jeho bafnutí kdesi u putyky na Vltavě sice něco hned tak netrumfne, ale občas su zvědavej, jací delikventi tady zevlujou.

A vážně, Dalibore, díkec.

Dva upirátěné ilustrační obrázky á-la kinorip. Původně jsem chtěl i s těma temenama v sále, ale to se mi nějak nevedlo. Buď plátno, nebo temena. Tak jsem se na temena vysral.

A ano, i dnešní foto dne je pouhá reprodukce, ačkoli se mne týká o poznání bytostněji, než poznámka z přednášky o Africe.

Středa, 16.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Falešná panika (15.12.2010) ...

K nově přestavěnému sextretariátu samozřejmě patří i nový nábytek. Jelikož v dnešní době jde především o úspory, musí být pro úsporná opatření nastaveno správné pracovní prostředí. Pokavaď sedí člověk na tvrdé židli a kouká na pět let starou sedačku (koupenou Kvakinovi místo serveru), to ho pořád rozptyluje a od šetření odvádí.

To máme za dva měsíce bratru čtvrt mega utracených ve prospěch úspor.

Zajímavý momentík nastává patnáctého prosince, kdy tam Pyjavice lítá jak Žid v prázdným magacínu a honí financky, že jest ponejvíce nutno nový nábytek obratem správně zainventarizovat, neboť v souvislosti s ním je na ni podáno trestní oznámení. Jež má spočívat v tom, že si část stopila domů do Kobylince.

Aha?

Takže ...

Takže buď jsou na ni podány trestní oznámení dvě.

A nebo ...

Nebo se prostě domákla, ŽE je na ni trestní oznámení podáno, ale echo už neobsahovalo informaci ZA CO, přičemž ona teď pouze kamufluje poslední čórku, na kterou si nahonem vzpomněla.

To otevírá povícero otázek.

Tak předně je to dva dny před tím, než mi ze státního zastupitelství napsali, že záležitost předávají Policii České republiky k vyšetření. Že by zároveň informovali Pyjavici? Něco ve smyslu: "Vážená, je na Vás podáno trestní oznámení, pročež, máte-li něco protizákonného na svědomí, pokuste se co nejrychleji zahladit stopy."? V našem státě nevylučuju naprosto cokoliv, ale tohle mi opravdu nepřijde jako první a nejlogičtější počin.

Nebo prostě z prokuratury někdo práská. Což by podpíralo neověřenou informaci z jednoho mého zdroje, že už na ni měli několikrát spadeno v souvislosti s machinacemi Radostného Ovana, Kvakinova komplice, Pyjavičina bývalého nadřízeného a dle zlých jazyků i obšťastňovače. Prý se jim vždycky jaksi nepovedlo pořídit či zajistit klíčový a zásadní důkaz. To by dávalo jistý smysl. Byť by to byl i čičmunda, který má přístup jen k částečným a neúplným údajům - obdobně, jako v tomto případě.

Třetí možnost jest kombinační - Brno je prostě jedna velká drbárna. Když má můj zdroj takové částečné informace ze státního zastupitelství, fragmenty se přes nějakého prostředníka dostanou i ku Pyjavici sluchu. A ona dle první varianty maskuje levárnu nejčerstvěji uloženou v paměti.

Jsou to všechno sice jenom spekulace, ale možná by stálo za to, udělat razii u dodavatele nábytku. Jenom tak, cvičně, pro čurynu. Samozřejmě to nebyl žádný výrobce, ale nějaký malý překupník. Což takhle mu zkontrolovat účetní knihy a porovnat s účetními dokumenty jeho dodavatelů? Finančně to bude v pořádku, to dá rozum. Koupím objem nábytku O+P, O dodám ouřadu, P dodám Pyjavici do Kobylince, přičemž ouřad zatáhne celou sumu. Ceny smluvní.

Nicméně pozitivní na tom je fakt, že Pyjavice má malej kyblik a špatný spaní na Vánoce. Aspoň si okoštuje vlastní meducínu.

Úterý, 15.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Teplý bonz (07.12.2010) ...

Jak už jsem avizoval a pro větší dramatičnost děje ještě takhle prohodil (ač nevím proč, když to doháním stejně ve větším balíku), podal jsem na Pyjavici trestní oznámení pro zpronevěru.

Když to shrnu:

Byla pro ouřad koupena barevná laserová tiskárna. Rok v ní vydržely startovací cartridge, a to ještě zdaleka nebyly prázdné. Sem tam stránka. Tiskárna byla u nás s odůvodněním, "aby si kdejaká piča netiskla kdejaký pičoviny", pokud mohu přesně citovat úmluvu s Tasemnicí (tou jedinou a pravou). S tímto citátem je později zajímavé, jak mají problém policajti ho při výslechu zapsat doslovně do protokolu a pro lepší vyznění úředního dokumentu jim ho musím vždy květnatě parafrázovat.

Pyjavice si na počátku září naporučila přenést tiskárnu k ní a zprovoznit tamtéž. Bez konkretizace potřeby. Prostě: "Já potřebuju." Stylem: "Chcu a chcu a chcu." Tečka. Příkaz.

Přenesl a zprovoznil pučmidrát Fiškus, 09.09.2010. Lehce zjistitelné z Pyjavičina počítače od instalace driverů. Já byl na cestě na Magorát, když mi pučmidrát volal, jestli nevím, kde je instalační CD. Což jsem takhle na ulici neměl potuchy. Ovšem záhy jsem si vzpomněl, že poslední tiskárnu instaloval on na svůj nový PC, takže pokud není v krabici s ostatníma ovladačovýma CD, pak bude s největší pravděpodobností někde u něj na stole. Jakž jsem ho informoval KTZ (někdy mylně nazývanou SMS). Tu jsem pak dohledal v telefonu, neboť k Pyjavici bych nepronikl.

No a začal hukot. Tonery, tonery, tonery. Objednávky, nákupy za hotové. Furt modrá, modrá, modrá, žlutá v závěsu, sem tam fialová nebo černá. Fiškus kmital jak motorová myš - někdy i doslovně, ba dostal auto i s Mirajzem, aby okamžitě a střelhbitě dovezl barevné patrony. Zajímavé, za téhle vyžírky z Kobylince by nikdo jiný auto s řidičem nedostal, kdyby se byl posral.

A ještě si Fiškusa furt volala, že potřebuje pomoct něco vytisknout. Hodiny a hodiny, dny a dny. Jednou jsem se tam za ním stavoval, tuším, že si zapomněl v kanclu klíče, viděl jsem, jak tam hroutí ODSácké ksichty na fotosoupisce. Fiškus sám to na otázku, jestli to trochu nepřehánijou, komentoval jako: "Baba se zbláznila," přičemž v tuto dobu nebyl důvod mu nevěřit.

Zlomový moment nastal asi v momentě, kdy jsem došel do skladu a viděl ty dva fochy krabic s prázdnejma cartridgema.

Ono těžko to u sdílených - tzn. většiny - tiskáren nějak podrobněji evidovat, příjem vs. výdej, když na tom tiskne x lidí, přičemž x je celé číslo 2-7. Kdo by mi podepsal převzetí? Nikdo to nemůže hlídat (a ne, nechci se teď pouštět do nějaké polemiky o SW řešení, ač v případě, že by nám byla podstrčena nějaká obdobná zlodějka z ODS, musel bych se tím zabývat; a pak bych se třeba i zeptal). Prostě si vždycky poznamenám, odkud to je, pročež při svozovém cyklu k renovaci kolem jednoho až dvou měsíců vím, že se mi prakticky až na výjimky nemůžou potkat dvě prázdné piksle z jedné tiskárny. Samozřejmě, pokud nejde o tisk voličských seznamů třeba. Nebo je jasné, že když mzdová cifršpiónka Habibi hroutí takový ty lednový sjetiny, sedm či deset stran na zaměstnance, že se mi taky její krabice sejdou. Proto si tam aspoň píšu datum. Což nebylo důležité v tomto případě, ale takhle jsem na Odporu Odpadkovejch Košů a Psích Hovínek odhalil třeba inkoustovku neblahé paměti, kde ta sračka kamsi protékala a vysychala.

No a teď - hovno co tisknout a dva řádky tonerů drahejch jako svině v piči (možná by se dalo lépe napsat to jako "... dva řádky tonerů, drahejch jako svině, v piči.", aby zas někdo nehledal svini v piči, ačkoli, když nad tím tak přemýšlím, je nemálo lidí, co se těší, až svině v piči bude).

To mne docela zamrazilo. Netušil jsem, že to vzali až takhle rozmáchle.

Zavolal jsem k dodavatelské firmě MHUM do Humpolce, neboť stejně měli zase cosi přivézt a tím pádem si i prázdné odvézt, že mají kočénky v kanclu poučit řidiče, že při odevzdávání chci bejt. Já. Osobně. Přijede jedině po domluvě konkrétně se mnou. A budu požadovat protokol o převzetí. Jak to nikdy nechcu - co mám, to dám - tak tentokrát sepsat do poslední krabice, co odevzdávám.

Jak jsem řekl, tak se i stalo.

Když jsem to tak spočítal, vyšlo mi, že stihla za nějakej bídnej měsíc vymrdat náplně za 16.000.

To už se i Odpor Cifršpiónský pídil, jestli si s těma tonerama neděláme prdel. A na fuckturu chtěly podpis Velkýho Šéfa JůHeláka Sr. Já se ho taky zašel zeptat, jestli mu nevadí, když mu tam Pyjavice vykrádá ouřad. To už néni prdel a kytka z důchodců pro Irmu, tohle už je, kurva, trestnej čin. Sice oproti těm v novinách malej a hlavní reportáže v TV Hovn@ nehodnej, ale trestnej. Zpronevěra se tomu říká. "Kdo si přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty." Jenomže, jak jinak, Velkej Šéf JůHelák Sr. sedí, pokuřuje, hlavou kývá ... a výsledek jedna velká nula. Mno.

Čekal jsem. Čekal jsem dva měsíce. Kdyby vyžírka z Kobylince to třeba zaplatila. Víte jak to je - každej se může dostat do situace, že něco potřebuje promptně udělat, přičemž má na to materiál k dispozici od zaměstnavatele nebo někoho. Není nikdy asi větší problém říct: "Hele, já jsem to zrovna potřeboval, tak jsem to použil," přičemž metoda náhrady se vždycky najde. Sice bych si v tomto konkrétním případě mohl poznamenat zase jakési pochybení stran jiných předpisů (kdyby to třeba bylo přefakturováno Kobylinecké ODS, bylo by to na štíru se zákonem o právu autorském a platbama výpalného pro OSA), ale ... ale nestalo se, zaplaťpánbůh, nic. Lakotné Pyjavici to ani nepřišlo na mysl.

Byť jsem vcelku nepokrytě při denních debatách s kolegy na téma "kdy už s takovou krysou zlodějskou někdo zatočí" hovořil v tom smyslu, že jestli ji nové vedení promptně nevyhodí, že na ni trestní oznámení podám. Asi tam nemá příliš kamarádů, kteří by ji varovali.

No a jelikož se nedělo nic, sepsal jsem si v mezičase trestní oznámení, zkonzultoval, že se v závěrech nepletu, s kamarádem policajtem a právním odborníkem si ho nechal vytunit (doplnit slovní vatu jako "podezřelá se dopustila", zaobalit do toho využívání Fiškuse jako otroka z pozice vedoucího, zvlášť zavrženíhodné jednání a podobně; přičemž právní odborník v příkrém rozporu se svým právnickým přesvědčením z letitého přátelství naznal, že mi takovou kamarádskou drobnost nebude účtovat, neboli: "... místo faktury si zajdu ukázat vztyčený prostředníček před zrcadlo sám", a že mu postačí, pokud mi to pomůže a pokud bude mít později historky ke čtení, což tímto plním).

A sepsal jsem mail na státní zastupitelství, připojil dokument, elektronicky podepsal ...

Dlouho, hodně dlouho jsem váhal. Jaksi jsem nikdy trestní oznámení nepodával. Byť jsem coby vypočítavý technik vlastně také zaměstnancem aparátu, takováto hlubší kolaborace mi příliš nesedí. Ale účel světí prostředky, to už jsem říkal. Tak jsem váhal, váhal ... až jsem tím ukazováčkem klepnul, podíval se, jestli mi běží zálohování, zamknul systém, zhasnul monitor a šel na kafé. Tak jednoduchý to je.

Můžete si to morálně odsuzovat, jak chcete. Ponechávám stranou i fakt, že neoznámení trestného činu je samo trestným činem. Žalování se mi taky příčí, ale pořád v tom vidím něco jiného, než udávání sousedů za malichernosti Gestapu nebo StB. Začala si? Začala. Kradla? Kradla. Tak dobře jí tak. Já si svoje už zobl a nemám náladu na to, aby mi v sousedních kancelářích kolegyně jely na Lexaurin, přičemž teď aktuálně už se z toho jedna nejmenovaná opravdu zhroutila a skončila pod lékařským dohledem.

Dostal jsem svýho času takovou zavádějící otázku - co bych asi tak dělal, kdyby mi to takhle vyčórovala Tasemnice (bejvalá, ta jediná a pravá)? No, to je těžko říct. Běžného ingósta bych si zdupal v reálu aj v tomhle hypotetickém případě. S nadřízenejma je to horší, protože ti můžou říct ono "já chcu" bez udání důvodu. Ale to Tasemnice neříkala. Když něco chtěla, vždycky řekla proč. A já prostě vím, stoprocentně a nezvratně, že by takto nekradla. To se nedá popsat nebo zdůvodnit. To je takové to vnitřní přesvědčení (které když vás na druhou stranu u někoho zklame, tím výživnější darda to potom pro vás je). Takže takový hloubání je na hovno. Kradla Pyjavice. Jo, já mám svědomí takový flexibilní. Neposeru se kvůli šlohnuté propisce. Ba asi, i kdyby noví Velkej a Malí Šéfové Pyjavici chytli za prdel a vyhodili ji na mráz, asi bych i na tohle zapomněl. Bylo, není. Hlavně, že je vyžírka pryč. Nebo řešit interně a písemně, aby měla cestu veselejší. Fakt nevím. Ptát se na hovadiny, které nenastaly, je pitomost.

Prostě když chce někdo šikanovat ostatní, musí sám bejt nejdřív studánkově čistej. Nebo se aspoň nesmí nechat čapnout. A když je rozežranej tak, že neví, kdy dost, dobře mu tak.

Já se zařek, že v takovýmto ovzduší tam nebudu. Zdrhnout předem jsem nestihl. Takže buď se situace zlepší, nebo si půjdu po svým. Ztratit tím nemám co, jenom získat (nepočítám fakt, že zaměstnavatelé nejsou vždycky nadšení z uchazečů, kteří na nadřízené podávají trestní oznámení, nicméně předpokládám, že jsou momenty, kdy daná věc jde vysvětlit).

Klíčových trumfů v této legraci je několik.

Pyjavice měla tiskárnu pod svojí výhradní kontrolou. Nesdílenou, bez možnosti přístupu kohokoli jiného, kdo by zároveň mohl do počítače (čili nepočítám uklízečku). Fyzicky se k němu nikdo nedostane. Chrání si to a zamyká. Všechny objednávky podepisovala a Fiškusa pro fofrnákupy za keš přímo posílala. Do té tiskárny nikdy předtím nebyly náplně kupovány, nejde říct, že by to byly nějaké už předem vyplácané. Prostě šlukla tiskárnu, nakoupila tonery, vypotřebovala.

Hrubým výpočtem podle údajů výrobce ohledně výtěžnosti by to mělo při běžném pokrytí podle ISO normy (takový to většinou text, sem tam barevnej obrázek nebo tabulka) dát bratru 4200 stran. To je štůsek tak po kolena. Na ouřadě žádný takový fascikl materiálů není, z ouřadu 4200 stran příloh neodešlo. Od čeho máme spisovou službu, no ni?

A nehraje ani roli, že to bylo jmenovitě pro ODS. Nebylo to pro ouřad, to je to hlavní. Nedostal jsem se k tomu, abych stopil vzorek, paranoidně hlídáno Pyjavicí nebo Fiškusem včetně zkažených výtisků, já tam koukal i do bedničky na sběr jak bufeťák. Ale to není klíčové. Prostě tisky nejsou a tonery taky ne. Ať si poraděj policajti. Tak.

Co se týče opravdu dnešního dne, tedy 15.02.2011, když opustím vzpomínky, byli jsme s Ťapinkou a s Iliczem na koncertu Samsona.

Já si nemůžu pomoct, ale to je holt už žijící klasik.

Furt stejná pohoda na koncertech, ať to byl rok 1989 ve Žďáru na oblastním kole Porty, nebo jestli je to dneska.

Pondělí, 14.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Irma ve funkci nefunkci (08.12.2010) ...

Přiskotačila právnička Irma s lejstry - náplň práce a popis pracovní funkce. To je zase jedna taková stěžejní zábava plynoucí z nízké odborné způsobilosti a intelektuální nedostatečnosti Pyjavice - do zblbnutí přepisování pasáží v Organizačním řádu, úpravy pracovních náplní. K velké radosti mzdové účetní Habibi. Dej blbci funkci a von ti vymyslí lejstro. Samozřejmě, jsou to dokumenty, které existovat musí (alespoň v našem byrokratickém systému), nicméně pamatuju doby, kdy platily po mnoho let, aniž by se jimi někdo zabýval. Pokud bylo potřeba udělat něco navíc, zařadilo se to do kolonky "případné ostatní práce" a stačilo domluvit ústně. Paradoxně všechno fungovalo. Nyní máme všechno přesně specifikováno, ouřad je takřka v troskách. Divné, že?

V mém a Fiškusově případě jde prý jen o změnu názvu funkce. Prý už ne "Informatik", ale "Správce sítě". Vlastně ne, to byla asi minulá varianta, takže ne "Správce sítě", ale "Správce počítačové sítě úřadu". Či jaká podobná zásadní úprava.

Důvěřuj, prověřuj.

Ne, že bych svoji pracovní náplň nějak do detailu znal, jak blahé paměti kolegyně Číča, která vždycky v emočním tlaku běhala po chodbách, mávala lejstry a vykřikovala: "To nemám v pracovní náplni, to nemám v pracovní náplni." Vlastně přesně vzato jsem to poprvé celé četl asi po osmi letech. Ale když tak zalovím v patřičných vrstvách patřičného šuplete ... ejhle, změna názvu - a vono je to vo bratru čtyři odstavce delší. Pročež si beru k nastudování.

Irma se nechává slyšet na vedení, že "jeden potížista nepodepsal".

No - ne.

Odpoledne se koná porada úseku Pyjavice, kde vznáším dílčí připomínky.

Například tam máme vpašovaný řádek, že se na vyžádání účastníme zasedání Zastupičitelstva. To jak s tou kopírkou nedávno. Na dotaz, zda, když je to mimo naši pracovní dobu, dostaneme zaplacený přesčas a jak dlouho dopředu musí být požadavek vznesen, Irma pouze mektá.

Odbočím ... Pyjavici se podařilo vyštvat už i řidiče Mirajze. Prvně se ohradil také proti minulé verzi (řekněme měsíc) pracovní náplně, kdy musí každý den přistavit z garáže obě vozidla, byť by je nikdo nepotřeboval a nikdo nepožadoval žádnou jízdu (ať s řidičem či referentským autem). A odpoledne tam hnít až bůhví do kdy a obě auta znovu zaparkovat. Mirajz pravil, že to je šikana a ať se třeba poserou, on to dělat nebude. Když někdo chce auto, řekne si.

Pak po nějakém obzvláště pikantním výstupu s Pyjavicí se nechal slyšet (cituji): "Tak vy mně nedáte pokoj? Vy po mně furt pudete jak slepica po flusu, jo? Dávám výpověď." A otočil se a šel přetavit svá slova v písemný dokument. Nyní je ve výpovědní lhůtě, opadly mu chmury z čela a směje se Pyjavici a Irmě do očí.

No a nyní máme v pracovní náplni ustanovení, kdy v době celodenní nepřítomnosti řidiče jej máme zastupovat.

"A to jako jak? Podle jeho pracovní náplně, kvůli které dal výpověď? Že budem jak blbci tahat auta zcela zbytečně z garáží a zas je tam parkovat?"

"Né, to tak není myšlený."

"Ale je to tam tak napsaný. A dál ... co se rozumí celodenní nepřítomností? Opravdu pouze nepřítomnost? Nebo třeba taky neobsazenost funkce? Když jste vyštvaly Mirajza, půl roku řidič nebude a my vás budem jak kokoti vozit kdovíkde?"

Prej ne. Jenom v ojedinělých případech. Fiškus podepsal aktivně hned ráno a následné dva měsíce ukazují, jak vypadá takový ojedinělý případ, kdy s klíčkama od služebních aut málem i spí. Nasrat jim s takovejma přípisama. Zas a znova: nikdy to nikdo v pracovní náplni neměl. A fungovalo to. Takovej Kvakin si prostě vzal služební auto a jel si sám. Nebo svým. Pan JůHelák stejně tak. Tasemnice rovněž. Nebo v případě potřeby jeli potupákem. Či zase naopak - když někdo opravdu potřeboval odvézt, zkrátka poprosil. A bez ohledu na to, jestli Mirajz nebyl, nebo třeba i byl a měl něco jiného. Stačilo jenom třeba aby Kvakin musel na půlhodinku někam, kde se tuze blbě parkuje. Tak jsem ho svezl, když mi nic nehořelo, no co. Počkal jsem za rohem a přivez ho zpátky. Když nemohl ten, zaskočil někdo jinej. Dneska dostaneme papír a budem dělat čuráky povinně, aniž by někoho zajímalo, že máme nějaký svůj úkol, který hoří? Přičemž třeba vychlastaná Pyjavice asi ani neví, jak vypadá šalina zevnitř. Nasrat.

Dále - že máme zodpovídat za hlídání expiračních lhůt elektronických podpisů vedení a Pyjavice. Která si minule nechala certifikát prosmrdět. Jo, to zrovna.

A finální tečka: v době celodenní nepřítomnosti Fišty, nástěnkářky, referentky pro styk a henty intérnety, ji mám prý zastupovat, mj. vést úřední desku, zajišťovat vyvěšování a svěšování materiálů v elektronické a i fyzické podobě. Takže popořadě. Kdykoli byla Fišta marod či na dovolené, dirigoval tady tu informační dálnici sextretariát. Čili odborné referentky. Bylo-li třeba něco vyvěsit na úřední desku (ona je to zákonná povinnost, ne dobrá vůle nebo dokonce dekorace), vzaly papíry a nacvakaly to magnetkama na tabuli venku. Přičemž poslaly mailem elektronickou variantu, připsaly, v které sekci to má být zveřejněno a hlavně termín odkdy dokdy. Já to uploadnul na web a všichni spokojení. Poslední dobou už to vykrystalizovalo tak, že díky oslabení posádky sextretariátu jsme často dělali i tu magnetkovou nástěnkařinu. No a co? Nemoc si nevybírá, na dovolenou má nárok každej.

Tak, ovšem to teda tydýt.

Můžu si hrát s internetama, můžu dělat nástěnkářa. Pro mne za mne si to tam můžou i napsat. Ale nemůžu tu úřední desku VÉST. Proč? A co to znamená? Vést úřední desku značí: materiály určené ke zveřejnění zapisovat a rozhodovat o jejich zveřejnění, o lhůtách. Což předpokládá znalost problematiky. A tu já prostě nemám, byť by se všici posrali. To je práce úředníka. Já su v současné chvíli jedinej, kdo jako úředník není zařazenej. Protože o tom nic nevím. Tyhle zákony a vyhlášky a řády a neřády prostě neznám, neumím a študovat nehodlám. Jestli to má bejt zveřejněný čtrnáct dní, patnáct, dvacet, třicet? Od dnešního dne, od následujícího, od následujícího pracovního? Svěsit v termínu nebo další den? A za to celé budu zodpovídat a odseru si to, když to udělám blbě, ne? Johoho, s tím běžte do hajzlu.

Stanovení pracovní náplně je jednostranný akt zaměstnavatele, ale musí přihlížet k možnostem a kvalifikaci zaměstnance (to není můj vývod, takhle praví Zákoník práce). Těžko přijít s lejstrem za zedníkem a chtít po něm, aby příštím měsícem počínaje prováděl výpočty z kvantové fyziky, že?

Pročež stručný výtah z těchto připomínek zapisuje sextretářka paní Nešťastná do zápisu z porady a Irmě volnou formou sděluji, ať si takovouto pracovní náplní vycpe špice bot. Ta stále střečkuje, že pičovinu musím podepsat, k čemuž já nevidím pražádný důvod. Proto jsou nuceny Laťka a Habibi podepsat, že byly svědkem toho, kterak já nepodepsal. Můj návrh, že by měl někdo svědecky podepsat, kterak Laťka s Habibi podepsaly, že já nepodepsal, není přijat. Komedaj jako sviň.

Ještě v rámci porady je nám s Fiškusem myta hlava, že jsme doposud neudělali jakousi ptákovinu (profil zadavatele), jež je vydána v zákoně, neexistuje prováděcí vyhláška, Pyjavice s Irmou požadují zcela nepravdivé a nedůvodné provedení čehosi a Irma tradičně blekotá a jako právnička není schopna podat právní výklad. Přičemž profil zadavatele je už dva měsíce nachystán a jenom požadujeme konkretizaci jejich mokrých snů.

A v dalším bodě never-ending story: nový internetový server. Doposud jsme neudělali. Áno. Neudělali. Doposud Pyjavice bojkotovala a způsob provedení byl stanoven Malým Šéfem JuldemFuldem až v tomto týdnu, přičemž realizace je nachystána tak, aby nás sice časově nasrala a zkazila nám díky neschopnosti Pyjavice Vánoce, ale aby se stihla v termínu.

Prostě jde o to mne nasrat.

(Obojí je nám pak dáno písemně, abych měl dobrý argument pro mobbing a bossing v další korespondenci s nadřízenými a kontrolními orgány.)

"Paní Nešťastná, uveďte prosím do zápisu, že nebude-li tento úkol splněn, bude to hodnoceno jako hrubé porušení pracovních povinností."

"Poslóché, vobrázku," zajímá mne, "nestanovuje náhodou míru závažnosti porušení povinností třeba tak Zákoník práce?"

"Ty by sis to měl taky jednou přečíst."

"Já už si to četl, díky vám, protože se kvůli tomu s váma soudím. Paní Nešťastná, buďte té dobroty, napište tam, že takto to definovala DOKTORKA Irma."

"Paní Nešťastná, napište tam jenom 'Porušení' ..." Irma už má zase ty svoje neurotické mrkací tiky, hehe.

Na závěr porady nám Irma zvěstuje, že kterýsi čtvrtek od 14:00 má se konat tradiční vánoční mejdlo. To je taková ta akce, jak já jako sociopat se jí dlouhou dobu vyhejbal, poslední roky se tam občas zastavil (a obzvláště se účastnil afterparty s vybranými kolegy v některé z přilehlých putyk), teď to zase úspěšně ignoruju.

"A to je povinný?" ozejvá se řidič ve výpovědi Mirajz.

"Jak jako povinný?" nechápe smysl otázky Irma.

"No, že je to po pracovní době. Tak mne zajímá, jestli je to pozvání nebo příkaz?"

Hezky, hezky. Já to samozřejmě bojkotuju stoprocentně, na ty zlodějské a křivácké ksichty se dívat nehodlám víc, než mi nezbytně nařizuje zákon a pracovní smlouva.

Irma vypadá, že je z takového směru porady zralá na mokrej ručník, případně (a to spíš) na svých pár promile. Pořád se ještě nehovoří o tom, že sice je nám tvrzeno, že je vedoucí úseku, nicméně na vedoucí židli musí být posazena výběrovým řízením. Což se, zcela samozřejmě, nestalo.

A to ještě neví, že jsem včera podal na Pyjavici trestní oznámení, hehehe.

Neděle, 13.02.2011 ... Obytno jest ...

Teplota v chalupě se po dvou dnech intenzivního vytápění šplhá až ku 17°C. Pozitivní.

S mírným údivem zjišťuji po deseti letech soužití a více jak dvou rocích manželství, že Ťapinka má jisté rezervy v plnění manželčiných povinností - kupříkladu neumí bez škrabky vokróžlat erteple. A tohle jsem si vzal. No, to jsem zase sežral hada ...

Na což se však dokáže i po letech rozvzpomenout, je čištění nádobí tradiční technologií - voda, Jar, houbička, utěrka. Marťan asistuje. Třetí jeho výpomocný počin při zabydlování usedlosti za tři dny. To jest 5 minut na den. Až budete potřebovat pomoc při zobytňování domu/bytu, pozvěte si Marťana, to se vyplatí.

Naproti tomu já se domácích "mokrých prací" ze zásady neúčastním, pročež dobu mytí nádobí trávím v dílně a obhlížím "táákovýho zboží".

Vypustit vnitřní okruh vody (a po konzultaci s instalatérem i bojler), nasypat pytlik soli do umejvadel a do hajzlu, vypnout jističe ... a to bysme měli první testovací víkend za sebou.

Jo, to pude.

Sobota, 12.02.2011 ... Tam ti je takovýho zboží ...

"Duch mi v noci otočil chodbu," konstatuje po ránu tajuplně Ťapinka a vysvětluje, jak k tomu došlo.

"Né, počkej, zas na ducha nesváděj všechno. Je to možná docela hodnej duch. Že se v noci, lemra, ploužíš z hajzlu, na rovné dlouhé chodbě zahneš do pravýho vinglu a zapíchneš se čumákem do deky pověšené ve futrech, to je tvoje mátožnost. Natolik tě už znám. V tom duch nejede a ty ho křivě sočíš."

Už od včerejška především prohledáváme barák. Že tam s velkou pravděpodobností po inšpekci páně Rucháčka nejsou žádné zbraně, to je věc jedna.

Ale vzpomínáme na mamku Harpagona Spojky, jež je převelkou milovnicí vietnamských obchodů, stánků a secondhandů (donedávna takřečených frců) zvláště. Ta v době, kdy byla znovuotevřena Meta na rohu Lidické a Kotlářské, dnes tedy pingpongovský obchoďák, pravila památnou větu:

"Tam ti je táákovýho zboží ..."

To se záhy stává hlavním mottem víkendu. Připadáme si jako kombinace zlatokopů, archeologů a hrabošů. Je to hrozně zajímavé, když kamkoli sáhnete, vytáhnete něco zcela úžasného. Stojací lampu snad jakousi nemocniční, dost možná předválečnou. Kukačky bez závaží. Bůhví, ne-li i bez kukačky. Mimochodem - hodiny v kuchyni mají naspodu napsáno "Rentgen", "Kardiologie" nebo cosi takovýho podobnýho. V dílně obdivuju staré rádio, jaké jsme měli kdysi doma, nemám ponětí, kam přišlo. A mně se po něm stýská. Tak už vlastně nestýská. Už ho mám zas. Jestli to vono dokonce třeba néni zrovna vono. A tak. Prostě kamkoli sáhnete, vytáhnete nějakou úžasnost.

Pravda, nechal jsem odvézt pračky z průjezdu. Na tom jsem převelice trval. Těch asi osmi televizorů na půdě v různém stavu rozkladu (televizorů, nikoli půdy) jsem si nějak nepovšiml. V krabicích vypadaly zcela nenápadně. Kurvadrát. Předbývalý majitel byl asi taky radiokutil. A zároveň cyklista. To ty dva bicykly (teď jsem se nějak zamyslel a musel jsem si zkusit napsat, zda vypadá lépe bicykl či bycikl). A dětské kolo v kůlně.

Užitečné snášíme do míst pro využití, neužitečné necháváme na místě a já se jen ježím, jak to budu vozit do sběrných středisek.

Ale jak povídám - vždycky se někdo odebere někam a vrátí se s čímsi v ruce a s halasným:

"Tam ti je táákovýho zboží ..."

Stavujem se k nejbližším trojim sousedům. Dáváme pár sousedských slov a vysvětlujeme, že ty tajemné postavy s loupežnickými světly jsme byli včera my.

"My jsme si říkali včera večer - hele, na hradě se svítí ..."

"Jo, a my jsme se jenom modlili, abyste na nás nezavolali chlupatý."

Ťapinka vyráží na obhlídku terénu do Morkovic-Slížan, kupuje tam u pana Vietconga olej, já ji vyzvedávám autem. Mně přijde z Morkovic nejzajímavější provozovna "Prodej pružin". Někdy si tam budu muset jít pro pružinu do propisky.

A oživujeme na zahradě gril. Já makám, Marťan radí. Ba přímo asistuje - až jsou ugrilované buřty, nastaví talíř.

V chalópce naladíme Rádio Haná. Regionální jakože. Tematika, pičo, tematika. Masakr. Prokládaný blbéma a staréma vtipama, ale tym kvalitním hanáckým hantecem, jakože "Pepin z Hané":

Fanyn jel onehdá s náklaďákem z Maďarska a měl nejakó zpátečko do Ústí nad Labem. Vite, to je hlópy město. Tam je to samé viadukt a s tym návěsem to tam néni vůbec lehky pořízeni. Fanyn bel po dlóhé cestě onavené a, kdež po tej štrece vletěl do města, no přehlidl prvni značko a na prvnim viadokto se zarazel návěsem pod ten most. Až ho to vehodilo ze sedadla a rozbil si tó svó ochápanó čoňó čelni sklo. No co vám bodo vekládat. Roščilené bel a hodroval v tem autě jak staré morák. Co čert nechtěl, v minotě tam bele policajti a ož mu jeden bóchá na kabinu. Fanyn otevřél a policajt mu povidá: "Tak co, pane řidičo, zasekl ste se, co?" Fanyn, jak bel roščilené, na něho pohlidl a povidá: "Néé, vezu viadukt a došla ně nafta asi ..."

Brňáci si z teho nekecnó na řiť, tuplem já - já jak dybych slyšel tatíka s dědkem. Ale Cajzlom doporučuju proklikat.

Mně se to fakt celý tak nějak sakumprásk líbí, ať si zlí jazykové třeba plkaj, že jsem si to vsugeroval. Já jsem si to totiž vsugeroval.

Podvečerem bych došel na tiskovou opravu.

Já se nemoh dopočítat těch (dvou) večerů. Ještě jsem to konzultoval s Ťapinkou, kdy jsme to byli v hospodě. Ona taky mínila, že hned ten první večer, že jsme tam neseděli v té kose. Já večery s Marťanem počítám podle toho, co on kde chlastal. Prej jsme ten druhej večer seděli v seknici a Ťapinka s Marťanem glgali červa. A vono hovno.

Fakt jsme zapojovali lustr v té větší kose, pak glgali červa. A do hospody jsme šli až v sobotu. Asi je to vopravdu logický.

Aj přece nám tam opakovali to:

"... my tomu totiž říkáme 'Na hradě'."

"Jasně, na hradě, takže tam teda straší ..."

"Straší? Né. To né. Kdepááák ..."

Ale hýml, dyť tady zas čučej do červa na sobotních fotkách. Nebo jsme jenom neuklidili flašku? Že se temu říká Na hrádě, to nám tvrdí každej na potkání. Ale kdo se nám teda dušoval, že kdepák be tam strašálo? Já su asi hlópé. Jeden večer jsme prostě seděli v chalupě a jeden byli v hospodě. Mám v tem guláš.

Pátek, 11.02.2011 ... Na Pičoslav, Kubisto, na Pičoslav ...

Slepéš Marťan alias Kubista přišel s nápadem - pozve se nám na chalupu. Neboť má jeho virtuální brácha strčit rodičům parchantéros na hlídání na celej víkend, u čehož Marťan bejt vopravdu prej nemusí.

Už jsem asi předeslal: chudá chaloupka v Píčoslavi oplývá velkou zahradou. Vlastně dvouma. A dvorkem. O dvorek nende. Zahrady. Marťan vypomůže. My potřebujeme zahrady zhusta jenom k tomu, aby se nám měli kde venčit psi. Pes se špatně venčí, když ho tráva lechtá na řiti, neřku-li ve vočích či na špičkách uší. Marťan, manuálně zručný manuál, dvakrát třikrát do roka pokosí. Za což si pak zkapalní převážnou většinu výpěstků (mimo to, co mu diverzně napřímo sežerem snad). Taková je vidina. Realitu ukáže čas.

Pročež svoje horování pro inspekci vydává za obhlídku terénu. Chytrá vtěrka. Ale jestli tam pojedeme tento víkend, jak vymyslel on, nebo příští, jak jsme původně plánovali my, to je vlastně buřt. Balíme a valíme. Marťana před chamradí třeba spasit.

Prý se hlavně nesmírně akčně zapojí do zprovoznění stavení a uvedení alespoň do provizorního chodu.

Taky už jsem v zevrubném popisu uvedl - do léta, do opravy komínů a osazení normálních heterosexuálních kamen, je tam pouhé elektrické topení. Ba dokonce na jakýsi ten čertovský "úsporný" režim, kdy to sice za nižší poplatek, ale topí na střídačku, pokaždé jinak, mimo jakési špičky. Takže topí třeba tři hodiny, pak hodinu ne, dvě hodiny ano, hodinu zas ne, celou noc třeba v tahu jo a druhej den ... dočista jinak.

Blbý je, když se po příjezdu trefíte do té "hluché" hodiny, ba po historicky prvním příjezdu, zápolíte s pojistkovou skříní, se zásuvkama, s radiátorama, ono to stejně netopí a netopí.

Rezignujeme, necháváme boudu o 4°C a jdeme radši do hospody. Hlavně pamatujme: neříkat před místníma "Pičoslav".

Tam jo, tam je to fajn. Levno jako svině, útulno, jelikož hospodář právě zatápí, tak po chvíli i teplo. A kafe tam dělaj výtečný, ani není třeba zvlášť zdůrazňovat "silnýho turka, extra hyper-super".

"Děkujeme, přijďte zas," dí pan putykář, co za nemírnou konzumaci za půl večera vybere od každého po šedesáti korunách a trvá na tom, že půl účtu nikde neztratil.

"A to my zas přindem, nebojte."

"Vodkaď jste?"

"No, teď už vocaď."

"Eh?"

"Jsme tady koupili chajdu."

"Kterou? Jedničku?" to říká ne jak číslo popisné, ale jako v kempu.

"Jo."

"Ahá, tak na hradě ... víte, my tam tomu říkáme 'Na hradě'."

No jo, no. Tak se mrazem nebo teplotou velmi blízkou šouráme zpátky na hrád. Čórtův hrád. Mezitím si topení dalo říct a uvnitř je už docela snesitelných sedm stupňů Celestýna. Pěkně, pičo, pěkně.

Vytahuju montážní lampu a při zlodějském osvětlení zapojujeme aspoň jeden lustr. Montážní lampu drží Marťan, celých pět minut. Jest-li laskavý čtenář stižen velmi nadměrným záchvatem fantazie a viděl-li Hvězdné války poměrně dávno dávno již, lze si Marťana představit jako pokročile korpulentního rytíře Jedi s takovou tou jejich zářivkou. Ťapinka se se svojí pověstnou elektrofobií operace neúčastní, neboť jsem si tradičně nevypnul centrální jistič přinejmenším na úrovni okresu. Nemusí být prý u toho, jak vyskočí elektrón a dle jejího soudu mne přinejmenším kósne do prdele. Což by mu šlo sice poměrně špatně, neboť v prdeli mám jednu ruku, jako správný elektrotechnik, nicméně vysvětlujte to ženské, co? Naštěstí mi instalace svítidla trvá chabých pět minut, pročež Ťapina néni v exilu až tak dlouho. Budiž světlo. Fiat lux.

Marťan si takto tedy připisuje nejzásadnější asistenční pracovní výkon víkendu.

Vybalujeme přivezené hrnky. Nacházíme další hrnky. Ze zcela nepředpokládaných míst lovím jednu lampičku, pod poličkou oživuji druhou lampičku. Sedíme a klábosíme.

A Mášena vrčí do rohu ...

Vrčí, vrčí ... ona umí vrčet několika způsobama. Tenhle konkrétní používá jindy výhradně v momentě, kdy při večerní procházce vidí ve tmě v mlze neznámou postavu.

Co vidí tady?

Ducha, beztak.

Nikdy jindy a mimo ta mlžná zjevení takhle nevrčela. Není tady myší díra, jenom holá zeď. A Máša cení tesáky a krčí čumák. Pěkně, pičo, pěkně.

Tak máme čórtův hrád, na spaní deset Celsiů a ... a ducha. Za chabej milion to de, ne?

(Pozn. 05.04.2011 - chtěl jsem dneska stáhnout deficit o celý víkend a ještě přidat jeden bonus ze série defraudantů z řad ODS, ale byl jsem zase kvůli vyžírce z Kobylince pět hodin u výslechu na policajtárně, takže člověk míní, chlupatý mění.)

Čtvrtek, 10.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Krmte holuby (počátek prosince 2010) ...

Vrátila se nám znovu na pořad dne akce server ...

Já už nevím komu z vedení, ale komusi jsem na náznak typu:

"To pošleme akorát v lednu mailem ..."

odvětil s upřímností sobě vlastní ve smyslu:

"V lednu? Mailem? Hehe, dobrej vtip. V lednu mailem, odtud, hehééé."

"Proč se smějete?"

"V lednu? V lednu si odtud nepošlete vůbec nic. Nula bodov. Netanjahu, rozumíte?"

"Jak to myslíte?"

"Jak to říkám. Na Silvestra končíme. Zavíráme. Poslední zhasíná. Server udělá blik a je po něm. Smlouva končí, náhradní řešení není. Na vašem místě bych strouhal tužky a sypal holubům ..."

Zabte mne, ale fakt si pamatuju ten výlev, ale ne adresáta. Na každý pád Pyjavice začala dumat, že by asi bylo nejvhodnější prodloužit smlouvu se Slon-Netem. Za jejich nových podmínek. Prima. Třicet tisíc se zdálo moc. Sedmdesát až osmdesát se taky zdálo moc. Pročež dáme sto čtyřicet za rok? To se vyplatí. Tak prej ešli by nebyla sleva? Ať eště nějakou vydyndám. Dyndal jsem. Vydyndal jsem 85000 Kč/rok tuším, při závazku na tři roky ovšem. Nebo takňák. Takže každej rok ke sto klackům (ano, i třeba u toho Keria se platí ročně servis, ale dvacítka chabá snad).

Další šmodrchanec už si nepamatuju v plném rozsahu, ale na to konto byla svolána mocná porada. Velká pětka versus já a Fiškus. Zde bylo rozhodnuto, že problematika bude odebrána Pyjavici a dostane ji za krk Malej Šéf JuldaFulda, neboť z těch pěti počítačům nejvíc rozumí. Řekněme jakožto lépe poučený uživatel, to mu nelze upřít.

JuldaFulda bádal a přizval si na pomoc na bádání nad návrhy poraděnky z firmy AutoCunt. Ty mám obzvláště rád, ti se nás snažili tolikrát omrdat ... No, prý si je tam nebudeme zatahovat napořád. Jednorázově. Chachá ...

Ale teď nebyl čas na žabomyší rozepře. JuldaFulda vážil a oťukával reference. Třeba ouřad Aljaška. O těch se dá hovořit, že jsou nám rozsahem i obsahem podobní.

A tak kejvnul. Kejvnul někdy v prvním prosincovým tejdnu na řešení typu Kerio. Přičemž koupíme od AutoCuntu.

Na co nekejvnul, byla podpora ještě od jedné takové partičky, co občas nám likvidovala vyřazenou techniku, ale kupříkladu kompletně spravuje několik jiných ouřadů. Mimo jiné zrovna na Aljašce outsourcuje 50% provozu.

Zádrhel zněl: od 13.12. přecházíme na novej systém spisové služby a stavební agendy zároveň. A to si ingósti zobnou. Tohle vokecat nejde. Takže serveru se můžeme věnovat počínaje pondělkem 20.12. Sakumprásk celej ouřad bude mít za ten tejden skluz jako svině. My jim to shodíme na dva tři dny pod rukama. Budou mít Vánoce v piči všichni. Co kdyby nám Aljašští outsourcové pomohli s instalací, když jsou na tohle specialisté a dělají to rutinně?

Ne. Ani voko.

Zdůvodnění: na Aljašce mají jedinýho ajťáka plus jednoho čičmundu od firmy. To jsou dva. My jsme (prý) taky dva. Já a Fiškus. Musíme si poradit.

Což o to, poradím si. Fiškus bude sedět vedle mne a kejvat hlavou jak kejvací pes (jakž se taky stalo). Problém je, že co by matadoři udělali za odpoledne, nám zabere den až dva minimálně, tři možná.

Samozřejmě měl Julda taky zkreslené informace. Ano, na Aljašce mají jednoho a jednoho. A když potřebují nějakou speciální práci? He? Kdo jim tam instaloval starej Novellovskej server? Obligátní Magorátní hláška: "Zavolejte si na Bažiny Egimu, ten tomu rozumí."

Prostě si máme nasrat a udělat to sami. Co na to padesátka uživatelů, jak na tom budou s prací oni a jak jim to udělá pakec, to Fulda neřeší. K čemuž má dva důvody:

1) On bude mít dovolenou.

2) On dovolenou mít bude.

Ne, to není jak v Červeném trpajzlíkovi: "Je to výborný nápad, pane. Má jen dvě drobné chybičky. Na palubě nemáme žádná laserová děla. A laserová děla na palubě nemáme. Sice se jedná o to samé, ale jde o tak významný fakt, že mi stálo za to zmínit ho hned dvakrát …". Malej Šéf JuldaFulda má prostě na háku nás, ať se tam třeba posereme, protože on bude mít dovolenou. A bude v danou dobu asi jedinej, kterej ji bude mít.

Nicméně přes všechna negativa Fuldou počínaje a nucenou spoluprací s AutoCuntem konče, byl to jistý posun vpřed. Jenom něco málo přes čtvrt roku bojkotu a odporu ze strany Pyjavice a tři tejdny (včetně svátků) před termínem a velkejma problémama. Gratulujeme a tleskáme. A jak hezky jsme si to mohli vypilovat třeba v listopadu a na nový agendový systémy bejt připravení už na novým serveru, že?

Jó, Palackého nebo tady vlastně Kuřimská či možná už dokonce Banskobystrická ...
Tady jsem si nechával (nehleďte na historku prosincovou, deník hovoří o 10.02.2011) opravit kancelářskou židli, vlastně mně tady za prdelí.
Abych ušetřil ouřadu prachy a nemusel hned kupovat novou.
Zajímavé, kdo by řekl, že za deset let se ztratí zrovna ten jeden paragon, že?
Až se mi podaří zbavit ouřad Pyjavice, musím si sehnat kopii. Sedm nebo osm stovek jim zkrátka nenechám.

Středa, 09.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Stěhování národů (listopad 2010) ...

"... jelikož je Báze magistrátní zařízení, nepanují zde zásady zavedené v moudrých soukromých podnicích, kde po odchodu generálního ředitele přijmou nového poslíčka do podatelny, protože všichni v celém podniku se posunou o jedno místo kariérního řádu. Ve státní instituci, když se uvolní vedoucí místo, přijde někdo úplně cizí, pokud možno z jiného oboru, a ten si přivede partu svých kamarádů, aby mu pomohli zavést nezbytné reformy, a do těch reforem patří i propouštění nadbytečných lidí, což zpravidla jsou ti schopnější, kteří dokážou rozpoznat, že nový šéf je kretén."

Ne, nejde o postřeh, jak jste zvyklí, z ouřadu na Bažinách, jedná se o popis praxe nám na hony vzdálený, praktikovaný v lunárním habitatu Arkádie. Citát - Ondřej Neff, Hvězda mého života.

Vedení v tuto dobu ještě nehodnotím a nemám na ně hotový názor. Počkejte zepár kapitol. Nicméně s Pyjavicí to zhruba tak bylo. Ta se může realizovat teď ...

Jakmile je někde etablováno právě to nové vedení, přijdou změny. Ti nejprogresivnější zavedou nový způsob přidělování sešívaček a evidenci odběru kancelářských svorek. S tím by u nás pohořeli, neboť by Kobylinci vyschly zdroje možného přísunu nelegálně nabytého majetku. Tam se hodí vše. A co se nehodí, dá se zpeněžit. A prachy se co, Kefalín?

Aby bylo dodrženo dekórum, byla degradována sextretářka Číča, osobní asistentka brum-brum Kvakina. Skončila její půlroční epizoda asistentky bez portfeje (neboli bez asistovaného) a byla odeslána o patro (funkcí i místně) níže, zpět na školství, odkud svého času vyšla. Anální šplh jí nebyl pranic platný. Lze pozorovat za poslední dobu veletoč v přístupu ke kolegům.

Druhá dílčí úprava sestávala v oddělení funkce vedoucí Úseku Pyjavice od osoby Pyjavice. Bylo vytvořeno nové tabulkové místo právníka a vedoucí úseku Pyjavice a byla nám představena, eh eh, kdo by to byl čekal, Irma, coby naše nová vedoucí. Pyjavice na řízení svého úseku nemá čas. Zajímavé, paní Tasemnice blahé paměti si na svoje lidi našla čas vždycky. Beztak až na výjimky ne sice stěžejní, ale přesto značnou část času pobírá šéf ouřadu "prdelné", kdy sedí a čeká, jestli nevypukne třeba povodeň. Být tam musí, nic zásadního na práci nemá. I noviny si přečte. Ne tak Pyjavice - ta je věčně v povětří. Jednání a tak. Mňo, když jednání, tak jednání. S tím přijdeme ale až jindy.

Jo, že sice vzniklo nové tabulkové vedoucí místo a bylo promptně obsazeno Irmou, to je věc jedna. Že se na to nekonalo výběrové řízení, toho si nějaký zákeřný šťoura všiml až za nějaký čas.

Na Bažiny tedy hlavní, co dopadlo, byla v této době jenom reorganizace prostoru.

Za prvé - přestavět celý sextretariát. Doby otevřených dveří, kdy mimo uzavřená jednání, bylo na vedení vidět, ty jsou dávno pryč. Polstrované dveře. A teď i malé šéfy zasadit až za jedny spojovací dveře navíc. Prvotní filtr. Nehodní oportunisté dodnes tvrdí, že částka na faktuře a na objednávce se poněkud lišila, o mrzkých pár set procent. Nemohu posloužit. Účetně je to v pořádku, což se dá udělat několika legálními způsoby. Objednávku a fakturu, kolik to stát mělo a kolik to přesně stálo, jsem neviděl. O tuto výhodnou zakázku se momentálně (březen 2011) zajímá jakési protikorupční oddělení krajského úřadu.

A druhá věc pro plebs ...

Proč bychom zabírali tolik místa? Z kmenových odborů sedí jeden v sousední části soubudoví? A u nás má třeba vedoucí Stavebního ouřadu Havlajs místnost jen pro sebe? A matrikářka Laťka taky? A též takovou velkou? A proč? Sestěhovat do jednoho, patro vedle pronajmout.

Se ví, obzvláště v této době hospodářského boomu se poptávky na pronájem kancelářských prostor jen hrnou. Obzvláště v naší lokalitě. Zlatý voči.

Slušelo by se podotknout, že naše budova původně neměla bejt rathaus. Měla stát snad ještě dvě další křídla, lze-li soudit z projektu, ouřad měl bejt zcela jinde. Tohle měla být ubytovna a, pokud vím, sociální holobyty či kýho čerta. Každopádně je to stavěno nadmíru odolnou technologií, která těší každého řemeslníka, jenž má do zdi či podlahy cokoli zabudovat. Nicméně k dostavbě nikdy nedošlo, teď vyklízíme ještě část těchto nouzových pozic.

Nikdo pochopitelně nepřišel a neřekl: "Vymyslel jsem to já, je to z toho a toho důvodu." Pyjavicí a Irmou bylo prezentováno jako: "Nové vedení si přeje ...".

Jsou zavření za polstrovanejma dveřma, tam si žuchlají svoje pseudopravdy, padají z nich takovéhle pičoviny.

Nastalo mocné hejbání škatulema (tím hovořím obrazně, ne o konkrétních kolegyních). Něco jako moje tzv. "paradoxní fáze úklidu", kdy vytahám ze skříněk i to, co v nich bylo, vznikne ještě mnohem větší bordel, já něco málo maloučko vyhodím, avšak přeskládám inventář zcela jiným způsobem a na více vrstev, čímž mi vznikne kýžený prostor. Vejde-li se n foťáků, vejde se i n+1.

Pročež máme teď třeba redakci na matrice. Nebo matriku v redakci. Račte si vybrat, podle toho, od kterého stolu se koukáte. Přijdete-li si pro určení otcovství nebo podobně choulostivou věc, máte jistou šanci, že se trefíte třeba do redakční porady. No a? Koho to sere?

Zajímavý bod byla myšlenka, kdy měla vzniknout ještě jedna malá zasedačka. No, ona jedna byla, právě na Majetkovém odporu, tom odstrčeném vedle. Ta hlavní velká ratejna není vždycky to nejlepší. Pročež bylo vymyšleno, že se přestěhuje i Irma (a mám takový pocit, že pro vedení to byl jeden ze základních pilířů, že se jí ze svých prostor zbaví). Její kumbál bude předělán na tu menší pracovní zasedací místnost.

Šprajcovat se začal Stavební ouřad. Ano, kolega Havlajs měl relativně větší místnost jako svoji pracovnu, ale tu poskytoval svým ovečkám taky jako jednací prostor. Ono se jim tak při výkonu práce přihodí, že jim na jednání o územním rozhodnutí přijde patnáct lidí. Desítka je při větší stavbě normál. Ale mají smůlu. Budou přesazeni k nám na patro. Pro představu - v patrech jsou vždy dvě pracovny větší a dvě menší. Doposud to bylo převážně tak, že ta menší byla pro jednoho, větší pro dva. Nyní i stavebníci budou tak, že Buchťa s Budulínkem budou oba v menší. Oč je Buchťa tlustší (a to zhubnul za ty roky), o to je Budulínek nicotnější. Jejich problém.

Do bejvalé Havlajsovny budou usazeni kupříkladu hned tři ingósti z Majetkového a bytového odporu. Že jim tam choděj třeba dvě tři skupinky žadatelů o byt najednou? A? Poraďte si. Za uvolněné prostory nabídnuté k pronájmu nám všici utrhaj ruce až u prdele.

S námi se nemělo hejbat vůbec. Já s Fiškusem byli přešíbováni už před třičtvrtě rokem. Tedy šíboval to já, aby Fiškus přišel už do nového. Jasně, svého času jsme taky seděli se Žufim blahé paměti nebo s Jardou Retardou nepříliš blahé paměti ve dvou v té menší cimře. Těžko kvůli ojebovi civilkářovi poptávat větší prostor. Bylo nám dobře, to zas jo. Ale tímto stěhováním jsme taky získali důstojnější prostory, které jsme osadili spoustou regálů na technický herberk. Máme třeba montážní stůl. Nevídáno. A k oknu se nemusí skákat přes hromadu PC nadél. Znova tahat to drátenictví?

Jenže stavaři začali bečet jako první. S odporem se jaksi nepočítalo. Pročež pro klid akce přišel požadavek - přestěhujeme se já s Fiškusem. Na patře, ale do té menší cimérky. Irma nám přišla zvěstovat.

Zpočátku jsem to na ni zkoušel ještě prostou logikou a geometrií:

"Prosím tě, tahle místnost končí tady tím rohem, vidíš to? Když vezmu všechno to, co je tady dál, bude Fiškus sedět v regálu. A nebo to celý posunem a já na druhé straně vypadnu z okna?"

Houby platný.

Tak jsem se nasral ...

"A tak to ne. Napište to. Dokud to nedostanu písemně, tak se z téhle kanceláře nehnu. A abysme si ušetřili jedno dopisovací kolečko, napište tam rovnou, že to nemusí odpovídat zákonu a nemusí to odpovídat nařízení vlády."

Irma dostala zase svoje ošívání a mrkací tiky a odkvačila. On ten zákon a nařízení vlády nechce zas tak moc. Normy ČSN jsou daleko velkorysejší, jenže ty v tomto případě pouze doporučují. Nelze je brát jako dogma. Nicméně i tyhle dva elaboráty stanovují mimo jiné: 2 m² nezastavěné podlahové plochy na osobu a všechny průchody alespoň metr na šířku. A my bychom hrubým propočtem neměli prostě ani to. Tak. A basta.

Pak se dva dny odehrávaly takové humorné scénky:

"Nedá se nic dělat, jinak to nejde vymyslet."

"Napište to."

...

"Já jsem za vás bojovala," (hahaha) "ale přestěhovat se musíte."

"Napište to."

...

"To musíš jít za tím, kdo ti to nařídil." Už se značnou dávkou hysterie.

"Tos byla ty. Napište to."

...

Vpodstatě jsem to používal jako mantru, divže jsem to nepapouškoval i u oběda. Irma si v zákulisí stěžuje, že jsem jak ten Havlajs s těma normama.

"V pondělí o tom musíme udělat poradu, o půl osmé."

"To neodpovídá směrnici, o půl osmé není pracovní doba."

"Tak sem chodit nemusíš." Na dně s nervama.

"Taky nepřijdu." Kecám o řádek vejš, až teď si hrábla na dno.

...

Jenže já se nakonec hecnul a přišel. Přece jenom, nechat je bez dozoru, to by zase upekli nějakou levárnu. A vida, najednou to šlo.

Samozřejmě, a to jsem zapomněl zmínit, Irma měla mít pro sebe jednu z těch větších kanceláří, v prvním patře s finančkou. Na ty šly mrákoty. Jenže já bojkotoval uvolnění jedné stejné. A stavební požadovali prostor na jednání. Státní správa. Že by s nima byla posazená Irma aspoň do malého kutlochu? Vyloučeno. Neříkali sice výslovně, že by jim mrdlo. Ale jednací místnost je dobrý argument.

Čili o půl osmé ráno v pondělí jsme se dozvěděli finální slovo: my s Fiškusem o dvě patra níž, za holkama z finančky. Ty si znatelně oddechly. Je to sice vopruz, tahat ty naše megatuny šroubků a drátků, ale lepčí, než takovým drátem do voka. Místnost je to velká stejně, pokrčil jsem rameny a akceptoval. Ve třetím patře alespoň z malé místnosti zůstane podružná zasedačka. Ten šutr z hercny stavebníků musel bejt slyšet až v sousedním obvodu.

A Irma? Prosmrděla jim na vedení. Osud. Vymysleli si pakárnu, Kraken jim tam zůstal jako Černej Petr.

V mezidobí se ještě přišlo na některé dílčí a zanedbatelné problémky, jako:

"Už na majetkovým mají telefony?"

"No ... nemají."

"A kdy budou mít?"

"No ... nebudou."

"Jak - nebudou?"

"Nevedou tam dráty."

"Dráty zavést."

"Dráty nezavést. Dráty se nevejdou do husích krků. Na tom skončili už telefoňáci při výměně ústředny. Tam už neprotáhneš ani niť. Provrtat celej barák buď horizontálně nebo vertikálně, nejlépe obojí naráz."

A tak mají pro tři lidi jeden telefon, či přesněji telefony (přístroje) samozřejmě tři, ale s jednou linkou. No, však co by furt telefonovali. A občan si taky počká.

Za pár desítek či stovek tisíc se vybuduje nový archiv v mokrém sklepě (tedy se učiní pokus o jeho odvhlčení). A když to tam majetkářům zplesniví, tak co. Se skartuje, ne? Tím líp.

Řidič Mirajz, dnes už taky blahé paměti, co seděl v takovém kumbálu vedle Majetkovýho, ten byl (nebo dnes jeho nástupce) taky odsunut do sklepa. Že má na starost mj. řádnou agendu BOZP, to jsou malý věci. To může dělat i v páchnoucím a čas od času zatopeném podzemí. Může být rád, dokonce se uvažovalo, že by jako řidič vůbec žádné místo nepotřeboval. Postával by někde pod schodama, případně by si sedl do auta ...

Po našem stěhování se přišla ještě podívat Irma a vítězoslavně s ulehčením odtušila:

"Tak, tímhle bysme snad mohli ukončit debaty o normách Evropské unie, ne?"

"Jaké unie? Co to jedeš? Já celou dobu mluvím o zákonu České republiky a o nařízení české vlády ..."

Jó, právnička.

Vedlejší prostory zejí prázdnotou ještě v dubnu 2011. Kde sakra jsou ty návaly zájemců? Bukvice si registrují partnerství v redakci, žadatelé o výpis z rejstříku trestů koukají do papírů investičákovi, sociálové a asociálové si podávají dveře s ředitelkama školek, vedle je prázdno. Pesimisté prorokují, že po několika neúspěšných pokusech o pronájem jakožto kanceláří to bude pronajato někomu z kamarádíčků na bydlení, neb to bylo původně zkolaudováno jako dvě bytové jednotky. Ale tomu my přece na Bažinách nevěříme, že ne?

Úterý, 08.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Volby a jiné levárny (říjen až listopad 2010) ...

V říjnu proběhly komunist..., ehm, komunální volby. Diplomaticky řečeno - dopadly tak, jak dopadly. Jestli víc nebo míň na piču, na tom už nesejde. V našem případě "velká koalice" (čert ví, co je na ní velkého, dobrého však rozhodně nic).

V průběhu druhé půlky října se stále poptávám, co s přestavbou internetového serveru. Rozhodnutí žádné z Pyjavice nevypadlo, ta měla jiné starosti s defraudací ouřadového majetku pro svoji soukromou kampaň v Kobylinci, navzdory čemuž tam vyhořela jak papírovej čert. As tam znají svoje pappenheimské.

Horší je, že vyhlédnutá školení jsme takto vtipně prosrali, další jsou v nedohlednu, přesněji řečeno v prosinci, kdy by se potom hodně špatně stíhalo, navíc by to kolidovalo s nasazením dvou nových zásadních systémů ouředních.

Prý vymyslet jiné řešení.

Hledám sám, dávám hlavy dohromady se spřízněnými vypočítavými techniky, co mi z toho vyplyne rozumného, jest Kerio. Kerio mailový server a Kerio router a firewall. Když Linux netanjahu, využijeme Wokenní platformu. Jeden server, jenž to utáhne, máme, jako firewall tam dáme nějakou stanici na XPčkách. Je to dostatečně robustní, garantovaný systém, s rozumnou podporou. Na některejch ouřadech odzkoušeno v praxi.

Potíž je, že když se zdálo moc 30 tisíc (nebo 60, bo "co pan Fiškus"), tohle už stojí 70-85 podle varianty.

Prý je to moc drahé. Kdo by to byl řekl?

A tak zase nemáme nic, můžu na všech poradách mrčet, jak chcu.

Dožívajícího Velkého Šéfa JůHeláka Sr. táže se Finanční Odpor, zda je normální spotřeba barevných tonerů v takovém množství? Já se jej ptám, zda mu přijde rozumné, aby mu nejvyšší ouřadnice páchala pod rukama trestnou činnost? Výsledek? Nula bodov.

Počátkem listopadu koná se deflorační zasedání nově zvoleného Zastupičitelstva s volbou novejch velkejch a malejch šéfů.

Novinkou je, že si tam navykli tahat kopírku. Na hlasování je prý potřeba chystat materiály nebo co. Kopírkám stálé převážení dělá tuze dobře. A samozřejmě, zprovozníme kopírku, Irmě se tam ve dvě odpoledne sekne papír.

I s Fiškusem cestou domů stavujeme se v zasedací místnosti Zastupičitelstva. Vytáhneme papír. Kopírka funguje normálně.

Pyjavice skučí, že: "Domluvte se, jak chcete, ale jeden z vás tady po celou dobu zasedání bude přítomen." Doprovázeno takovým tím hysterickým dupáním nožkou. Hrozná komedie.

"Mno, kdybyste bývaly byly řekly dřív, napsaly požadavek na přesčas a ten zaplatily, nebyl by s tím problém. Teď mám něco domluveného, je po pracovní době, neodpovídá to směrnici a výjimky plodí výjimky."

Pyjavice ještě chvíli háže moudry, jako: "Když kopírka selže, budeme to řešit finančně."

Možná chce koupit novou nebo co. To je jediné schůdné finanční řešení, jež mne napadá.

Pokrčím rameny a jdu do prdele. A Fiškus jakbysmet. Smutný příběh, kdy se Pyjavice chytila do vlastní pasti.

Z Malého na Velkého Šéfa byl povýšen pan Šlapadlo za pomerančovou brigádu a coby Malí Šéfové mu byli delegováni pan JuldaFulda a paní Mařenková za modré ptáky. To jsem tedy žádostiv ...

Jo jo, nenechte se zmýlit historickým zápiskem, fotka je z 08.02.
Pro brůdra občas také zvědavého na lokace - dnes Milady Horákové, za něj třída Říjnové revoluce.
Tady po levé straně bejval Chemoprojekt, kde zařezávala teta Alena ...

... a tohle je tamtéž, ku Dědské nemocnici blíže, vpravo ulicema Francouzská a Příční začíná Bronx a na rohu Příční a Bratislavské
je bejvalej Dopravní inspektorát, dnes Služba Kriminální Policie a Vyšetřování :o))

Pondělí, 07.02.2011

Hurááá, na Milénce se po patnácti letech podařilo prosadit nové balkóny. Škoda, že někteří z nás neměli tu trpělivost a raději se odstěhovali.
Nicméně to se to tam bude Iliczovi v bráchovým bytě bydlet. Jenom mu kvůli stavbě málem odtáhli auto. To jen aby si tak nemyslel.

Neděle, 06.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Epizoda Schimanski (září 2010) ...

Další, kdo byl ušikanovanej až k výpovědi, byl Božský Šimi, vedoucí Asociálního Odporu.

Nic není nekonečné a ani Šimi, kterej byl zapikolovanej na ouřadě snad sedmnáct let, nemůže apriori počítat s jistotou až nadosmrti, to dá rozum. Odsloužený roky jsou určitě klad, zvlášť po takové době ingóst funguje jako jakási humanoidní paměť instituce. Zvlášť v případě, kdy zná svoje sociály, asociály a mišugé zpaměti, má je přesně zmapovaný. Druhý stěžejní úkol této funkce je dohled nad místní slepičárnou. Na každém jiném kmenovém odporu je aspoň nějakej chlap, Šimanski tam má výhradně babinec. Já s nima měl před mnoha lety sáhodlouhý boje. Po čase, zvláště se zavedením nového systému, mám ten pocit, kdy po počátečních protestech lejdýz pochopily, že takto se to tam opravdu bude provozovat, ať už s nima nebo bez nich, nějakým způsobem našláply, jedou jak motorový myši a já o nich prakticky nevím. Chodím tam zpravidla jenom na zevl při mózování po baráku a vycházíme spolu, troufám si říct, velmi dobře (jako ostatně se všema jinejma, ostatně i společný nepřítel sjednocuje, mimo jiné). Přesto z pozice vedoucího to chce pevné nervy, držet ženskej kolektiv pohromadě.

Dobře, třeba nebyl Schimanski vzor stachanovce a úderníka, agilní škrabky a hyperaktivce. Spíš salámista. Udělal nezbytné, občas potřeboval trochu popohnat, co jsem tak vypozoroval. Ale hlubší pracovní problém nikdy neměl, co vím.

Pak dostane dvě výtky za dva dny a je tlačen do výpovědi tak, že skončí na Lexaurinu?

Je mu vyčteno, že předložil vadný materiál do zRady nebo Zastupičitelstva. Přitom materiál má podepsaný a schválený Pyjavicí, že takto se zněním souhlasí. Pěkně, pičo, pěkně.

A dobrej fór se povede Irmě, když si smaže celou tu složku dokumentů se všema těmato perverzníma protiosobníma pamfletama (včetně těch proti mně) a ještě to po mně chce obnovit. To by se jeden z ní taky posral. A hezky tam má na Šimiho připravené další výtky na několik dní dopředu. Jako - zejtra se stane to a to a my ho za to pokáráme. Pak nechlastej a nekuř.

Schimanski to nakonec vzdává, rezignuje a výpověď podává.

Ještě někdy zhruba v té době se touží pozvracet jedna Kačenka z mateřské.

Nějakou dobu se nic neděje, po jistém čase je jí napsáno, že se nedostavila na kobereček k Pyjavici, pročež je její žádost o návrat do práce zařazena do škatulky "nasrat".

Údajně jí byl totiž poslán dopis (na adresu, kde ovšem nebydlí), nechť se k projednání dostaví.

Zajímavé, že ten druhý (nasrat) je ve spisové službě řádně zaznamenán. Ten první (výzva k dostavení se) přes podatelnu prostě neprošel.

Dobrej výmrd, nicht wahr?

Sobota, 05.02.2011

Pátek, 04.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Modrá straka (září 2010) ...

Přes prázdniny nápor války s mloky trochu polevil.

Aj jinak je okurkovka, pročež si hraju s Linuxem a koumám, jak se postavit od příštího roku k mailserveru.

Ono to doposaváď na Linuxu jelo. Potíž je v tom, že já Linux neznám. Tedy dokážu ho rozdejchat, běžný věci na něm provozovat. Aj ho někdy používám třeba jako live distribuce, když potřebuju něco udělat na cizím počítači, abych jim tam nenadělal paseku. Jinak jsem ještě neměl možnost (touhu nebo příležitost) do něj nějak hluboce pronikat. Složitější operace činím naučeným způsobem á-la cvičená vopice. Doposud stačilo.

Přesně dle pokynů v nejzasší možný termín - 31.08. - posílám Pyjavici rozbor: Postavíme nový server na Linuxu, zhruba stejně, jak je teď. Možná s jistýma obměnama drobnýma. Ale mělo by to šlapat a hrubo postačovat.

Má to jeden háček: potřebuju se doučit Linux. Dopodrobna, v balíku školení. Tam není prostor na experimenty. A nejsolidnější šňůra školení, kterou jsem našel, stojí třicet tisíc.

Vidím, jak se linuxáři teď popadají za břuch - chachá, sami jsme se naučili.

Jasně. Ale uvědomte si laskavě - když říkám, že není prostor na hokuspokusy, jak bych to měl asi tak udělat? Nasimulovat si celej ouřad? S mailserverem? S routováním do intranetu Magorátu? Zaručit bezpečnost? Za to ruku do vohňa nedám.

Jo, několik systémů jsem se naučil taky metodou pokus-omyl. Buď jsem měl za prdelí někoho chytrýho, nebo to bylo v situaci, že když se něco podělalo, tak se to v klídečku vopravilo. Tohle není ten případ. I když třeba experimentujete v rámci nějaké menší firmy. Někdo vám server hackne nebo se vloupá dovnitř a ukradne vám nějakou kupřikladu databázi zákazníků. Nejste-li idioti, máte zálohy. Uděláte znovu, lépe a radostněji. Prostě se dohádáte se šéfem, nakonec to ale přeinstalujete a jede se dál.

Jasan, tady by se taky hovno stalo, kdyby ingóstům nešel emajl dva dny. Ale stačilo by, aby se to trefilo do momentu, kdy se bude rozhodovat o nějaké výbušné záležisosti - nějaká stavba, proti níž je odpor veřejnosti, vykácení nějakých stromů (vysvětlujte ekologistovi, že držej už jenom náhodou a sou sežraný červama), nějaká větší kauza kohosi, kdo s náma vede nějakej spor. A nám nejede elektronická podatelna? Kterou provozovat nám ukládá zákon? Cha. Tetičce napíšete za tejden a o nic nejde. Firmě když nende mail, pošlete to faxem. My tady máme procesní chybu a pakáreň jako sviň. A když nám někdo šlohne databázi z registru obyvatel? Jo, ono to má praktickou využitelnost někde u bodu mrazu, ale ÚOOÚ nám udělá peklo na zemi.

To je to, proč konkrétně u tohoto stroje si nelajznu bez pořádných vědomostí na akci ve vlastní režii na systému, kterej neznám do takové míry, abych si v tom věřil.

Takže třicet litrů. Samozřejmě i s využitím v jiných oblastech. Pudově. Buď to pude, nebo to nepude. Žádný smysluplný školení jsem za deset let neměl.

Je na to svolána extra malá porada.

Výsledek?

"A co pan Fiškus?"

Kurva, co je mi po Fiškusovi? Tomu chybí elementární znalosti. Tomu nepomůže ani svěcená. Ale to přece nende, abych měl já něco, co ne pan Fiškus. Hm.

Tak to už by bylo šedesát tisíc, což by se Pyjavici zdálo moc drahý. Zváží.

No, ať zvažuje. Má na to ještě čtyři měsíce.

V jiných oblastech má Pyjavice rozhodování hbitější a vize jasnější.

"Máme tady barevnou tiskárnu?"

"Máme."

"Tak ji donesete sem a tady zprovozníte. Já ji potřebuju."

A je to. Co chcete taky nadřízené namítat, že? Že když potřebuje něco vytisknout, že si má říct? Že u nás je proto, aby si, cituji, "kdejaká piča netiskla kdejaký pičoviny", jak jsme se domluvili s Tasemnicí (jedinou a pravou)? To by nesměla být vyžírka z ODS Kobylince.

09.09.2010 pučmidrát Fiškus instaluje, zatímco já skotačím na sejšn odborné poradní skupiny Magorátu. Ještě se ptá, kde je instalační CD, já mu přes KTZ (někdy mylně nazývanou SMS) odpovídám, že ho musí mít na stole, neboť poslední si tuhle tiskárnu instaloval on na nový počítač.

A začlo se dít, přesně dle předpokladu ...

Slušelo by se podotknout, že v tiskárně byly celou dobu zaváděcí tonery, ty, který jsou k nové tiskárně přibalený. Ani ty se pod naším bdělým okem nepodařilo za rok vyplácat.

Začalo se nakupovat.

Fiškus objednává, Fiškus jezdí s Mirajzem na nákupy za hotový (zajímavý, jindy služební auto s řidičem nedostanete, kdyby barák hořel), když to na objednávku není dost štandopéde. A Fiškusa si Pyjavice stále volá, že potřebuje něco vytisknout.

Modrá barva fičí ve velkým, žlutá se drží v závěsu. Hádejte, jaký barvy tradičně má a pro tuto kampaň obzvlášť měla ODS?

Ještě vtipkuju, že ODS u nich v Kobylinci, za kterou tam trůní na kandidátce Pyjavice, bude mít asi tuze pěkný letáčky. Prej: "Ani mi nemluv, baba se zbláznila." Nevyvrací. Jednou mu tam nesu zapomenutý klíče nebo co, však to vidím sám - jakási fotosoupiska ODS podle všeho. Žel se mi nepovedlo šluknout vzorek.

A když jsem šel pro cosi do skladu, mohli mne vomejvat.

Pěkná baterie prázdnejch kazet, ale tuze pěkná.

Sepsal jsem si seznam a tak z legrace si to spočítal. Zastavil jsem se někde za sumou 16.000. Za chabej měsíc. Pěkně, pičo, pěkně.

Tak jsem začal tím, že jsem zavolal firmě od renovací, že když si maj přijet pro prázdný patróny, tak chci bejt u toho. A požaduju protokol, s detailním rozpisem, mně do ruky, na věčné časy a nikdy jinak.

Když mám něco pod kontrolou, nikdo si to zatím nedovolil. Ba jsem osočoval Odpor Trávníků a Psích Hovínek svýho času z toho, že mi od inkoustovky snad inkoust chlastaj - než jsem zjistil, že je vadná tiskárna a inkoust tam kamsi protejká a vysychá.

Je to třeba nemorální, ale drobné zneužití pro soukromý účel nikdo (zatím) nesleduje. Pravda, v některých firmách udělali audit a došli k číslům, že mají na tiskových materiálech ztratnost až 80%. Nicméně takové auditování a zvláště dlouhodobé je činnost náročná finančně i prací. Já furt věřím, že se pohybujeme ve snesitelných mezích. Když dám skupině o pěti lidech (ouřadníkách) toner na 3000 stran a dva měsíce o nich neslyším, přijde mi to tak zhruba snesitelné. Nikdy by se v nějakém tom měsíčním až dvouměsíčním intervalu, kdy vracím prázdné kazety, neměly potkat dvě z jedné tiskárny. Pak se začnu zajímat. Výjimky samozřejmě jsou - roční mzdový podklady, volební seznamy, to všechno se dá pochopit.

Když si tam někdo vytiskne něco pro sebe, nevysleduju to. A neposeru se, dokud drží míru. Taky když já potřebuju jízdní řád na čundr, nebudu si dělat násilí. Berme to tak, že si vytisknu deset stran jízdního neřádu a pak se můžu soustředit na práci, než bych si lámal hlavu, kdy kde a jak si ho budu muset opisovat. Ba že Irmy dcérka za ouřadový peníze snad vystudovala - vzpomínám, jak jsem čekal s rozpisem volebních okrsků, až se Irmě dotiskne pět set stran. Ale to jsme pořád v řádu korun až desetikorun, v případě Irmy stokorun. Stokrát nic sice umořilo osla, ale jsou to zanedbatelné hodnoty. Furt doufám, že jelikož chrlí inštituce megatuny lejster ouředních, že tohle bude nějaký nicotný procento.

A včíl?

Kurva, šestnáct klacků. A snad ani jeden barevně potištěnej papír na ouřadě.

Platíte na Bažinách daň ze psa? ODS Kobylince vám děkuje za příspěvek na volební kampaň.

To by se jeden posral.

Zajímavý, ono je to u nich takový obecný schéma uvažování. Jeden můj zdroj zevnitř ODS mi už před časem psal, že jestli přijdu akorát s tím, že si tam Pyjavice něco tiskla pro soukromou potřebu, že to bude hodně blbá a chabá historka. Něco zpronevěřit nebo ukrást z veřejných zdrojů, to se v ODS vůbec patrně nepočítá za jakkoliv závadový jednání.

Doteď jsem si myslel, že pojem "modrý straky" používají jenom zapšklí kryptobolševici, kteří si berou kupříkladu privatizační přehmaty (byť by šlo o zlomek celku) jako etalon. No, hodně jsem za poslední půlrok musel přehodnocovat ...

Ale o tom zas až jindy.

Čtvrtek, 03.02.2011

Středa, 02.02.2011 ... Cos shnilého v lidosprávě - Zákopy (duben až červen 2010) ...

Po prvotní intenzívní přestřelce přešla situace v zákopovou válku.

Po Kvakinově abdikaci (zaslaný moták z věznice) byl Velkým Šéfem dovolen pro zbytek volebního období pan JůHelák Sr. (máme ještě také JůHeláka Jr.), který už kdysi jakožto Velkej Šéf působil. Dokonce ve spádové oblasti Bažiny vyhrál i následující volby vykřížkováním z podčárové pozice na čelo pelotonu, ba se i nějakou dobu diskutovalo, jestli by tedy neměl i velkošéfovat, když po něm ovčani natoliko baží. Kvakin tehdá uhodil pěstí do stolu, že na ovčany se může vysrat. Byl na prvním místě kandidátky, tak bude Velkým Šéfem on. Konce známe z denního tisku. Férovka k volům, ehm, k voličům v podání ODS.

JůHelák Sr. tvrdošíjně avšak odmítá řešit problém Pyjavice, byť jsou mu její delikty předkládány z mnoha stran. Ať už ty menší, nebo posléze i větší.

On je to vpodstatě, jak jsem měl a dodneška mám ten dojem, férovej chlap, ale móňala. Neublíží. Ale taky nepomůže. Do konfrontace se mu nechce. Sedí, pokuřuje, hlavou kýve. Což je ale bohužel všechno. Dokud mu svěřený ouřad neinfikuje krysa, pracuje se pod ním velice dobře. Na všechno se dá domluvit, nic není problém. Jak ale by to vyžadovalo osobní vystoupení proti někomu, to je potom bledý. Tohle mám panu JůHelákovi Sr. dodneška za zlý.

Pyjavice nelení, neboť touží, aby se jí zelenilo.

Co tak lze vysledovat, když jí člověk pod prsty nevidí, hrabe si zatím v menším. Sem tam připsat nějakou tu soukromou záležitost na fakturu.

Nákup dárků pro Irmu z fondu na práci se seniorama. Však piču je nám po nějakejch duchnách, ne?

Jasně, bylo by možno obšírně polemizovat o tom, jestli je úkolem ouřadu organizovat nějaký zvláštní akce pro geronty, chodit gratulovat jubilantům, zabejvat se takovejma fíkovinama. Momentální situace je taková, že povolaní rozhodli, že ano. Proto pro tuto chvíli třeba brát jako dogma. Dědóšci a bábičky só z toho hepy, když jim přinde s pugétem potřást plótvó Velkej Šéf. To je ten důvod, proč na to existuje spejšl fond ...

... na to se ovšem můžeme vysrat, páč orchideje pro Irmu jsou smysluplnější, áno?

Kdyby to bylo, kurva, aspoň z nějaké položky na reprezentaci, jo i takovou zhůvěřilostí disponujeme. Ale kdyby v orchidejích utopily reprefond, zač by si pak kupovaly chlast na ukrácení otravné pracovní doby?

Škoda přeškoda, že mne odjakživa z titulu mé funkce a pracovního zařazení nezajímají ty tanečky okolo chodu ouřadu.

Před parlamentníma volbama byla taková krásná příležitost ...

Jelikož ingósti měli sedět šaškovat celej pátek a sobotu okolo voleb, byla zkrácena pracovní doba ve čtvrtek. Do 12:00. Já jsem si tam ještě něco píloval k volbám, odcházel jsem o půl třetí. Před ouřadem jsem potkal Pyjavici s Irmou, vobě namrdaný jak čolci. Jenže z mýho úzkýho úhlu pohledu po pracovní době. Neměl jsem ánung, že odpoledne je ještě zasedání zastupičitelstva. Pročež pro ně to byla stále pracovní doba. Byť asi stihly vystřízlivět aspoň do té míry, aby mohly přinejmenším bídně artikulovat, poslat jim tam polopolicajty a zkusit zorganizovat nějakého kumpána z řad mediálních mrdek, mohlo bejt rázem vymalováno. Inu, není každej den posvícení.

S tím chlastem je to taky tak - klasika: kdo ohlídá hlídače? Někde se spolu zavřou, tam se namotaj mimo dohled ostatních. A sama na sebe Pyjavice bezpečáka nezavolá, že?

Když se to začalo proslýchat moc, dostaly po šlapkách odněkud shora a nejhorší opilecké výstupy polevily. Taky blbý.

Takže mezisoučet:

S chlastem je to špatný. To by musela bejt moc velká klika.

Drobné přikrádačky a jiné delikty jsou pořád na hranici etiky, maximálně na úrovni přestupku. Pracovněprávní pochybení by měla řešit Irma, která je ovšem strojí, pročež se těžko bude stavět sama proti sobě. A kvůli stovkovým nebo maximálně tisícovým přikrádačkám si nikdo nevyvalí bok. Na to jsou všichni zpohodlnělí.

Co se sextretariátu týče, byla odsunuta sextretářka Bubřina, to bylo očividné hmátnutí vedle. Sextretářka, která nezvládá pravopis, jest pro ouřední použití zcela na hovno. Zlí jazykové tvrdí, že šlo mimo jiné o jakési sexuální eskapády. Nemám podloženo, nehodnotím. Do konce své pracovní smlouvy na dobu určitou jest využita jako roznašečka plakátů z kultůráku. Na tom je dost málo co zkazit. I tak ovšem nad ní vedoucí lomí rukama - kupříkladu když spadne ve vitríně plakát na již prošlou akci, tato chodí týden okolo, po upozornění pokrčí rameny ... a pověsí ho zpátky.

Namísto ní je přijmuta paní Nešťastná. Z vedlejší vesnice od Pyjavice. Dlouho je třeba sledovat obezřetně a čekat, co se z toho vyvrbí.

Zatím je stále počítána do velké trojky především Číča, ač občas je možno zaslechnout zaskřípání pár zrnek písku v soukolí. Navenek se omezuje na drobné škodění. Stále se jako mantra omílá kniha docházky, což je ve vadné mysli Pyjavice základní a stěžejní kámen fungování celé instituce. Zajímavé historky pak nastávají, když přijdu do práce (opravdu nějakou tu minutu před osmou), potkám se na schodech od sextretariátu s kolegyní, ta je zapsána v knize a pod ní je záhadná vodorovná čára. Přičemž paní Nešťastná sedí mimo dosah knihy za svým stolem, avšak koutkem oka zahlídnu záda Číči mizící v kuchyňce. Na víc však nemá.

Jelikož ztroskotal monstrózní projekt informačního systému Magorátu a všech podřízených óřadů, dumají všechny strany, kudy z toho ven.

Z popudu některých remcalů je ustanovena neformální pracovní skupina vypočítavých techniků menších óřadů, aby se domluvila, co by se nám tak mohlo hodit. A zkusila na to vyrazit prachy z Magorátu nejlépe, v horším případě to ulobbovala u svých místních führerů. To je jedna z kratochvílí.

Magorát se ošívá, že "petlik je prázdné, v petliku nic néni" (jak říkával ekonomický náměstek u máti v práci, když zdůvodňoval, proč "sódruhům nemožeme dat prémie"). A pod taktovkou Odporu Městské Informatiky zakládá druhou, již jakože oficiální, pracovní skupinu, do které se snaží natlačit vypočítavé techniky, u nichž (jak je znám já, tak mylně) se domnívá, že by je mohl opít rohlíkem a zblbnout na svoje vize. Jenže na poradě, kde jsme s touto vizí seznámeni, se diverzně do oné poraděnkoparty nechá dopsat ještě pár dalších členů původního odbojového hard core.

Pak občas nastávají schizofrenní zasedání, kdy se po jistou část dopoledne handrkujeme pod taktovkou Odporu Informatiky, aby Magoráti věděli, načež se přemístíme do stinné kavárny v pasáži na druhou část jednání, aby Magoráti nevěděli.

Kupodivu po půlroce snažení (a občasných nervových tiků vedoucích skupiny převážně ze mne) vede tato strategie k cíli. Byl vytržen největší trn z paty, řešení (byť zatím pořád neúplné) zacáloval Magorát, přičemž se stále domnívá, že to celé byl jeho nápad.

Pyjavice velmi nelibě nese fakt, že narozdíl od první party, kde je účasten ten, kdo prostě přijde, jsem členem druhé - organizované - skupiny za náš ouřad pouze já, na kteréžto zjištění spouští svoji tradiční lamentační mantru: "A co pan Fiškus?"

Pan Fiškus hovno. Že tam koukal jak vemeno a příliš nechápal, o čem se kolem něj mluví, jak je jeho tradičním zvykem, to jí vysvětlovat netřeba. Prostě to tak je. Basta.

A ještě se tímto obdobím prolíná jedna nit příběhu ...

Od dávných pradávných a dřevních dob nám poskytovala svoje služby firma Slon-Net. Starali se nám o mailserver, router, proxyserver a firewall. Zní to moc učeně, ale je to celé jeden takový velechytře nakonfigurovaný počítač, jenž dlí nad internetovým přístupem z ouřadu ven a zvenčí dovnitř, nad vešekerou elektronickou poštou a jinejma pičovinama. Takový to, co prakticky nikdo neví, k čemu to je, ale moc dobře pozná, když to není. Jelikož se bavíme o počátcích někdy na přelomu tisíciletí, kdy jsem v tom nebyl natolik honěnej, abych si to trouf urobit celý sám a prakticky bez pořizovacích nákladů (byly i doby, kdy celý tento zásadní server běžel na stroji účetně vyřazeném a odepsaném), bylo svěřeno Slon-Netům. Oni se o to starali, garantovali chod, dohled a bezpečnost. A pak to jelo setrvačností až do nynějších dob - experimentovat s tím, když jsem měl za poskoka pouze civilkáře na dobu omezenou, to nemělo cveka, když jsem pak zbyl sám, tak jsem na to zas neměl extra prostor. Zkrátka Slon-Net přebíral za drobný bakšiš aspoň část práce a zodpovědnosti.

Když říkám "za drobný bakšiš", znamenalo to ve finále asi 1500 Kč měsíčně, placeno po čtvrtletích, tedy 4500 vočí za čtvrt roku. Což nebyla taková darda, abychom si takový outsourcing nemohli dovolit. Není to málo, ale taky to nebyla cena nijak přemrštěná.

Jenže oni jaksi usnuli na vavřínech a cenu poslední roky nezvedali. Ani třeba o inflaci. Že by přišli každej druhej rok a řekli si o stovku navíc. Na což prý málem dojeli. Firma se octla ve finančních trablech, skoupila je jiná větší firma, ta počala někdy v dubnu obcházet zákazníky, stav jim vysvětlovat a zkoušet se domluvit na navýšení ceny. Ale jaký ...

Konkrétně v našem případě by to za stávajícího stavu dělalo 12000 za měsíc. Ne, nepřebejvá mi tam nula.

Čili jsme se zasmáli a vysvětlili jim ve vší stručnosti náš náhled na danou problematiku.

Neboť jsme lidi, domluvili jsme se ...

Těžko takovou věc řešit bez rozběhu ze dne na den. To dá rozum. Pak měly bejt ty volby, kdy není čas na experimenty. Potom zase prázdniny. A další volby. A furt něco. Tedy přijatý kompromis zněl: od dubna do konce roku uděláme řešení dočasné. Smlouvu na dobu určitou. Dáme jim měsíčně to, co předtím čtvrtletně. Tedy 4500 za měsíc. Hnusné, ale momentálně jediné možné. My s Fiškusem (tedy já, abych byl přesný) předložíme do 31.08. Pyjavici návrh dlouhodobého řešení.

Celé by se to dalo považovat za běžnou pracovní epizodu. Ale sehraje to v dalších kapitolách ještě svoji nemalou roli.

Úterý, 01.02.2011 ... Noumálka, Luďo ...

Jelikož mi vozidlo Oslík dlí v servízu, hrnu do haklu potupákem. To je po hodně dlouhým čase.

Jak jsem mohl jezdit do školy na Koněvku třeba na sedmou? Šalinou? Pravda, v takovém třeťáku nebo čtvrťáku už jsem té sedmé moc nedal, specializoval jsem se na předměty, které mne zajímaly. Ehm, jestli si dobře pamatuju, ve čtvrtém ročníku z toho vykrystalizovalo pouze programování a algoritmizace.

To jsem měl na buzení zpravidla rodiče (přinejmenším na telefonu), jež měli takový vnitřní mechanism. Tatík vždycky hlásal: "Já když jdu do práce, su na zastávce já a čističi kolejí." Zato kolem sedmé nebo osmé večer zpravidla pravil: "Je noc," a šel spát.

Tak dneska jsem si to připomněl a mohlo by to na nějakou dobu zase stačit.

I negativní zážitek jest však zážitek. Člověku to ukáže, že hůř může být vždycky.

Debaklisti to jaksi nevystihli proti sekačkám z Budějc, prohráli 2:5. Jelikož šňůra proher trvá už až na ojedinělé excesy dva měsíce a dno tabulky se povážlivě blíží, vztekli se už i fanouši.

Jak při rozhovorech sem tam nějaký hokejka utrousil, že mimo jiné očekávání domácího publika a atmosféra žádající vítězství jim svazuje ruce, že jsou pak přemotivovaní a dělají chyby způsobené tím, jak moc chtějí, vyvěsil kotel transparenty jako: "Fanatičnost vás dostává pod tlak?", "Vaše výmluvy dostávají pod tlak nás." a "Dnes vám dáme klid na vaši práci". A bylo ticho.

A stejně to hovno pomohlo.

Inu, holt to jsou ti naši. My je stejně máme rádi. Motáky.

AutoĎAS má prý pro mne připraveného opraveného Oslíka. Samozřejmě se v průběhu dne v několika obměnách opakovala jejich oblíbená hra na "Zavoláme a dáme vědět", volně přeloženo jako "Až budete moc nervózní, zkuste si zavolat sám."

Musím si ještě vyzvednou prachy, u nich se furt nedá platit karetkou, popojedu busem a zaběhnu si do Vaňkovkýýý. Jakmile odčerpám obolus z tankomatu a vyjdu ven, stojí následný patřičný autobus Vaňkovka-AutoĎAS už za zastávkou, na semaforu, v prostředním pruhu. Kývnu na řidiče a on mi otevře dveře. No vida, pak že to nejde. Občas se vyskytne i normální šofc.

Oslík je mi pozvracen jakožto opravený s vyčištěnou škrticí klapkou. Už to nehlásí chybu motoru a neřve ve vysokých otáčkách. Baže. Za studena mi to jen cestou od dílny k bráně čtyřikrát zdechne.

Více foto ze zápasu zde ...