Tímdlenc zpátky na titulní stranu.

EGIHO DENÍK Březen 2007

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)

Víkend, 30.03.-01.04.2007 ... Jaro se vším všudy ...

Jasně, byl jsem v pátek v práci, ba ani jsem moc nezaspal, s bídou do devíti.

Byli jsme o víkendu nakoupit, samozřejmě, mimo jiné jsme cestou koupili Ťapince na Skrčka u benzínky nový stěrače (115,- Kč), abychom pak našli ty samý v Tescu za půl kila. Inu, tak je to, když někdo rychleji koná, než myslí.

Ťapince upad podpatek od nových botiček, ze kterých měla po nákupu v tejdnu ohromnou radost. Baba ve vobchodě zkoušela trochu píčovat cosi v tom smyslu, že na "patníky" se záruka běžně nevztahuje (to by mne zajímalo blíže vysvětlit), avšak vcelku hbitě uznala, že zas upadlej po třech dnech, to je trochu divoký. Načež poslala Ťapinku, ať si to dá sofort-onlajn-fofrem-hned opravit v přízemí v krámku na opravu škrpálů, a paragon proplatila, ani nebékla. Tedy má Ťapinka nové podpatky oba dva, vypadají eště bytelnější. Ťapinka je hepy.

Uklízel jsem v počítači, Ťapinka za mnou skotačila s prachovým vometákem a tvrdila, že klikání myšou néni žádnej úklid, že TOTO je úklid, naštěstí (na JEJÍ štěstí) vyhlásila ústup i s vometákem dřív, než jsem se stih nasrat a vstát ...

Ale hlavně ...

Je jaro. Je sluníčko, je teplo, je hned veseleji ...

A především JE VOTEVŘENEJ GOLF !!

Harpagon Spojka na pátek vyhlásil konec lelkování, se slunečným víkendem hamižně vycejtil příslib mrzkého mamonu, vymet pavouky z koutů, oprášil místní ztroskotance zazimované tam od října, ty popadané posadil zpátky na barové stoličky a narazil sudy s pivem a Kofolou.

Toť se ví, že jsme tam hned v pátek nacvičili se slepejšama Marťanem, Tetkou Králičkou, Jejím Posledním Manželem Jirkou a s Dejvidem.

A v sobotu zas, tentokrát s Mischem a Žábi.

Jaro je tady, na půl roku máme zase o jednu sportovní dichcíplinu postaráno.

Pro ty, kteří by nepochopili, ano, Ťapinka vyrazila ve své nové šukni z armyshopu v kamuflážním provedení woodland. Zde na žádost čtenářů ještě jedna její exhibiční fotka:

A sluší jí to a né, že né ...

Čtvrtek, 29.03.2007 ... Reflex, dieta a Ujfaluši ...

Pravda, po dvou dnech vyzdravování a lenošení mne dneska mírně udivilo, že už je čtvrtek. Zjistil jsem to vlastně až při pohledu na ve čtvrtek vycházející Reflex v trafice (v trafice byl ten Reflex, co mi na něm ulpěl pohled, vychází pochopitelně v tiskárně).

"Už nesereš?" zeptal se mne po návratu z oběda Tlustej Vratočuč Gauner.

"Co jsem zas proved?"

"Nics neproved, já jenom esli ta tvá sračka už tě pustila?"

"Merito věci tkvělo spíš v blití, ale pokud po mně chcete práci, odpověď zní - ne, jsem stále churav."

"Ále porád, furt vidíš všecko černě. Mně jenom zajímalo, co sis dal k jídlu?"

"Aha, co taky jinýho, že? Dneska eště dietu."

"Dietu? Proboha, nestraš, jakou?"

"Gulášovou polívku a zabíjačkovej prejt se zelím a bramborama. Ale jenom standardní porci a to jsem eště trochu zelí nechal."

"Hmm, právě jsem přišel na to, že bych asi měl taky přejít na dietu ..." mumlal posmutněle Gauner a znechuceně hleděl na svoji právě požíranou syrovou papriku mdlého vzezření.

I já jsem vytěžil informaci z onoho nejdůležitějšího škandálu týdne, kdy čeští reprezentační kopálisti, místo aby poté, co jim Helmuti natrhli prdel, seděli tiše na zadku (ha, protimluv) a šoupali nohama, pozvali si na pokoj kurvičky a píchali jak za nároďák (což v tomhle případě mohla bejt docela bída).

Je mi vcelku jedno, koho po nocích pígluje ten či onen čutálista, jestli tím porušil životosprávu nebo ne, jak to s jeho pozicí idolu zahejbe v očích dětských obdivovatelů, nebo jestli zaplatí astronomickou pokutu - v přepočtu na průměrnou mzdu asi 50,- Kč.

Zjistil jsem něco jiného ...

Dočetl jsem se, jak se jmenuje jeden z hlavních aktérů, o jehož mrzké existenci jsem ve svém ignorantství doposud neměl ponětí.

Jo, to je to slovo, co mi pořád chybělo.

Nezměrný přínos pro kynologii.

Odteď budu na pséky venku volat krom obligátního univerzálního "Lumpíci", "Makeši" nebo "Šmejdi" mnohem vzletněji: "Ujfaluši".

Když tak koukám na Anďáčika pod židlí, není mi jasné, jak jsem na tak krásné pojmenování doposud nepřišel - dyk to je typickej Ujfaluch.

Úterý až středa, 27.-28.03.2007 ... Aby bylo jasno ...

V ono pondělí jsem byl ještě navečer na chvíli v putyce U Šušňa s Dejvim, kapelníkem od Kaskadérů, nejlepší to country kapely v Brně.

Načež jsem přišel domů, zaujal pozici klečícího střelce a zeblil se jak Amina (proč se vlastně říká "blejt jak Amina"?).

Buď jsem v sobotu chytil od Marťana jeho oblíbenou střevní chřipku, nebo prostě stárnu a můj žaludek odmítá některé kombinace už akceptovat. Namátkou bych vyjmenoval uzený s křenovou omáčkou a sedmi 2 cm knedlíkama, čtyři koblejžky a dvě nealko piva. Vím já?

Ještě v úterý mi bylo nějak levo, doplácal jsem se do práce, udělal nejnutnější a naordinoval si pro zbytek dne dovolenou na zotavenou, stejně tak na středu.

Teď je středeční poledne, právě jsem vstal. Pracky se mi už neklepou, ale i tak uvažuju, jestli je nejlepší nápad jít večer do hospody. No, uvidíme.

Pondělí, 26.03.2007 ... Trefa za sto bodů ...

Žádal mne po telefonu kolega Havlajs, že on má v kanceláři dvě dámy, jestli bych mu nepřišel pomoct?

Tedy dámy tam má na jednání, potřebují společnými silami vytisknout jakýsi dokument, jenž však klade odpor.

Inu, zašel jsem. Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem ... ačkoli nijak jednoduchý boj to nebyl. Pochopitelně - opět Wordovský dokument (.doc), přenesený do jiného kancelářského balíku, v něm několik tabulek přes dvě stránky každá, obrázky a jakýsi z mého pohledu nezajímavý psaní o městě a kraji.

Kolikrát já už jsem o tom mluvil?

I tentokrát jsem - na přímý dotaz - poctivě vysvětlil, že takovýto zmrdský dokument může vyprodukovat jenom retardovaný kokot, pročež takové zpičenosti chodí především od těch debilů z Magorátu a z Kraje.

Dámy nesměle a nepříliš přesvědčivě chápavě přikyvovaly.

Jedna byla z Magorátu, druhá z Kraje.

Neděle, 25.03.2007 ... Co taky furt s nadpisama ...

Slíbil jsem onýmu Deponymu, že ho k narozeninám zvu na kafe a Kofolu.

Tak dlouho jsme hledali shodně volné odpoledne, až jsme to dopytlíkovali na neděli - na dnešek.

Což o to, vcelku příjemné odpolední posezení.

Jenom kdyby ty narozeniny neměl už 19. ledna ...

Jinak kauza běh ...

Abych se pochlubil.

Přešel jsem na avizovaný obdenní rytmus.

Dneska jsem to stejné měl za 14:46, a to mi nebylo úplně dobře a měl jsem pocit, jak si klušu spíš zvolna a oddychově.

Hmm, tedy to mám zlepšení o klidně tři minuty od pondělka (nebylo přesně měřeno), tutově o 2,5 minuty od úterka. Co pokus, to nějakých 40 sekund k dobru.

Když to tedy půjde takhle ještě měsíc a víc, dospěju asi k časovému paradoxu, kdy se budu nejprv potkávat ve dveřích, později pak se občas budu doma vyskytovat jistou dobu dvojmo, neboť se vrátím dřív, než vyběhnu.

Sobota, 24.03.2007 ... Dobré ráno, tady policijééé ...

Abych to zrekapituloval od půlnoci ...

Hrál jsem si urputně s fotkama z Komety. Asi do půl druhé.

Pak jsem si ještě cosi četl.

Nakonec jsem vzal hodinky ze stolu, že si je dám na ruku a půjdu spát. Zjistil jsem, že se mi zastavily, zhebnula patrně baterka po třech letech. Tuze prima. Tak mám hodinky, který nejdou. V úterý jsem sice zprovoznil hodinky běhací, ale těm jde jenom ta digitální část, ty by mne akorát sraly.

Tak jsem převrátil ještě několik šuplat, až jsem vybufetil jakýsi starý, který jsem kdysi kdesi dostal, shodou okolností jsem do nich nalezl i patřičnou baterii. Tramtadadá, mám aspoň dočasný hodinky.

Do postele jsem se dostal asi o půl čtvrté ráno. No a co? Je sobota, přispím si dopoledne do poledne. Lépe do jedné, při troše štěstí (když se Ťapinka zapomene) i do dvou.

Jo, hovno ...

O půl desáté zvonění jako kráva. Tak todle si, kurva, už nikdo nedovolil pěknejch pár let.

Okořeněno tím, že nám v baráku nefunguje domovní telefon.

Tak koukám z balkónu - dóle stojí polopolicajt a čumí navrch. Druhej asi zvoní na zvonek. Prej jestli bych moh odjet s autem, protože jakási baba s takovým malým zeleným křápem potřebuje vyjet z parkoviště.

Asi tak - večer jsem přijel z hokeje, všude plno, kromě stání na ulici máme tam takový malý parkovišťátko udělaný z bejvalýho hřiště. Tam bylo místo vevnitř (dost složitý kličkování) a druhý ve vjezdu - pořádný, široký, tak na dvě a půl auta. Ono není pořádně poznat pro neznalé, kde je vlastně vjezd, chybí tam kus zábradlí. Tedy ne, že by jej vandal ulomil nebo Cikán dal do sběru, prostě za těch čtyřicet let urezlo, upadlo. Běžně se tam parkuje tak, že si každej stoupne, kam potřebuje, tak, aby zbylo jedno širší místo na průjezd. A tak i já - notabene do míst, kde dřív to zábradlí bylo, ještě je tam vidět zbytek sloupku.

Tak jsem večer zaparkoval. Hezky v té první brázdě, za mnou jel ještě kdosi, na toho zbylo to místo uvnitř toho obdélníkovýho parkovišťátka. Já tam byl první, on ať si to volantem vykroutí. Krásně tam projel s rezervou, když jsem to pak hodnotil zvenčí, musela by se tam procpat i dodávka s vlekem nebo trochu štíhlejší náklaďák. Ukázkové.

Jenže ráno přijela nějaká piča a zablokovala to poslední místo. A co teď?

Baba se zelenou žabou potřebovala ven, zavolala polopolicajty, ti přijeli, prolustrovali dvě vozidla, který mohly uhnout. Samozřejmě to, co tam přibylo, bylo psaný na kohosi z Bohunic, kdo ví, jestli tady byl kdosi na návštěvě nebo v tom zpičeným "Bezbariérovým centru volnýho času" nebo jak se ten bejvalej Dům Pionýrů teď menuje. To už je takovej folklór. To si nemůže, kunda, zaparkovat na parkovišti u školy a těch pár kroků dojít, to ne. Kvůli tomu jsou tady věčný třenice.

A pochopitelně - kde bude polopolicajt lovit takovou dylinu, že? Jednodušší je zazvonit na mne a vytáhnout mě z postele.

Kurva, já už byl u takovejch výstupů snad osmkrát. Vždycky někdo kladl těm fízlům na srdce, ať podají podnět na Magorát, ať ta dopravní tlupa nechá prostě to jedno místo žlutě vyšrafovat a bylo by vymalováno. Triviální záležitost - povolat čároboys, dát jim pikslu barvy. Práce na půl hodiny.

Výsledek? Nula.

Co už s kokotama? Proč na Brno-Severu nikdy nic nejde? Mám to snad napsat tomu starostovi (z)Venclíkovi, když si o to tak koledoval, nebo co?

Zas mi okřály hnidy, zas jsem zapomněl na všechna příkoří, bylo třeba nakoupit, nechtěl jsem se táhnout kamsi do prdele do Glogloglóbusu. I zajeli jsme do Tesca (furt eště maskovanýho Kradefurtu) pod Lesnou.

Kurva, to je fakt tak buzerantskej vobchod ...

Několikrát jsem v různých Tescích (jak se to, do piči, skloňuje?) kupoval boty, tu jsem potřeboval tenisky, tady se mi kdesi rozpadly sandály, vždycky jsem tam našel něco aspoň přiměřeného. Tady v tomhle kvelbu? Nikdy nic. Už od pohledu hnus všech hnusů. Jediný Tesco, kde nemaj ani ty Tesco "sportovní" ponožky. Dále jsem nikdy neviděl supermarket, kde by neměli brambory nebo cibuli. Až na tohle Kradefurtí "Tesco" (minule). A nemaj ani jakejkoliv normální jogurt, skončil jsem u jakési "light" 0% tuku ojebávky. Fuj.

Hlavně, že tam jakási megapiča loví zákazníky a vnucuje jim "akci" na jakousi tu Akticosi sračku - Lactobacillus Casei Imunitas prej. Když jich koupíte dvě plata, dostanete dvě ampulky s Lactobacillusem zdarma nebo kýho šlaka.

Měla co dělat, aby přede mnou zacouvala za regál.

Aby mne nasrali ještě u placení, neměli moje cigára - červený Red & White. Koupil jsem si z trucu s bembloudem. Tak.

A mám dobře na čtvrt roku vystaráno, než se trochu otupí má pozornost a ve slabé chvilce tam jak ta vovca zase vlezu.

Pod záminkou večeře vylákal mne pan S. Marťan k nim do brlohu za účelem opravy počítače. Nechoděj mu maily, údajně.

Hmm, kolikrát já jsem tady už psal, že žádnej poštovní klient (v tomto případě Utlouk Exprase) néni nafukovací, že nekonečně velkej balík pošty zkrátka nevydejchá? Že dva gigabyty jsou dávno za hranicí únosnosti, zvlášť pro produkt z dílny M$.

Marťan nevěděl, možná jsem to psal dřív, než on začal číst v práci můj deníček.

Tak po čase zase jednou - kokoti, mažte si ten herberk, nebo vám to lehne a budete zas bečet. Nikdo nemá důvod syslit si v jedné složce víc, jak nějakejch 100-200 MB zpráv. Rozházet do podsložek, vyhubit zbytek.

A nebo ne. Jen si to tam nechávejte. Příště bych si dal kuřecí řízečky nebo kung-pao s kari rejží.

Mimochodem, ta večeře byla fakt dobrá.

Pátek, 23.03.2007 ... Game over ...

Dobře, když jsem včera hlásil v práci, že si budu hrát s jakejmasi fotkama, čímž pádem přijdu asi později, původně jsem tím nemyslel jedenáctou. Pozdě ovšem pana Bycha honiti. Nu což, beztak to nikoho nezajímalo.

V náhlém návalu zodpovědnosti setrval jsem v zaměstnání díky tomu aspoň do tří, ne-li do půl čtvrté. Díky tomu jsem tam v součtu dlel prakticky stejně, jako ostatní státní ouředníci. Zkrátka neouřední den a pátek k tomu. Navíc - kam bych asi tak chodil?

Hokej začínal až v šest, pravda, kvůli místu bylo vhodné přijít před pátou. Což se zadařilo.

Marťan s Lotusem se nezúčastnili, neboť Marťan už několikátý den okupuje doma WC a je to s ním horší jak včera, byl jsem pouze s panem Strakapoudem, později individuálně dorazil Horác.

Zajímavé, Ťapinka už se mne po příchodu domů ani neptá: "Jak utkání dopadlo?", nýbrž: "Kolik to zase projeli?"

Ale jo, pravdu má, ale to néni žádná fanynka.

Kometa prohrála s KLH Chomutov ve čtvrtém utkání play-off 2:4, ovšem dala tři góly. Jeden vlastní. Zlí jazykové, kteří to viděli zpoza chomutovské branky avšak tvrdí, že dala opravdu pouze dva, neboť jeden do sítě Chomutova byl taky z hokejky jejich obránce.

Kvůli jistým drobným šarvátkám vyloučil rozhodčí tři minuty před koncem jednoho Chomutovského, po dalším excesu je zhruba dvě minuty před koncem poslal do tří, Brno odvolalo z králíkarny brankáře Petríka a pralo to do nich v poměru sil 6 na 3. Jak se pak vyloučení vraceli z trestné lavice, bylo to 6 na 4, pak 6 na 5, nakonec dostala Kometa poslední gól do prázdné boudy a tímto pro ně (stav série na čtyři vítězná utkání 4:0 pro Chomutov) sezóna končí.

Z pasivních sportů mne pro letošek čeká až někdy koncem května MS v hokeji, jinak se budu věnovat pouze aktivním. Za tejden Harpagon otevírá na golfu.

Gól do branky Chomutova, snížení na 2:3.

Čtvrtek, 22.03.2007 ... Tuhý play-off ...

Ráno o třičtvrtě na devět telefon. Volá mi sextretářka Číča, že Velkýmu Šéfovi Kvakinovi nejde vůbec zapnout počítač. Taková oblíbená naše občasná ranní hra. To navíc Velkej Šéf Kvakin si taky nemůže zavolat sám, bo je ředitel zeměkoule - dle svého mrzkého mínění. Výhradně svého. No nic, tak já mu zase přes sextretářku tlumočím, ať tak čtvrt hodinky vyčká.

Strčím telefon do kapsy, v klidu dokouřím, dopiju kafe, vezmu klíče od auta a jedu se teda do té práce podívat.

Počkal i půl hodinky. Hodnej Velkej Šéf.

Stisknu na počítači zapínací čudlítko. Nefunguje. Kvakin nekecal. Vytáhnu napájecí kabel, zastrčím zpátky, stisknu zapínací čudlítko - funguje. Nechám se pochválit, odcházím do své pracovny uvařit si další kávu.

Tím považuju pro dnešek větší závady za vyřešené.

Věnuju se vesměs drobnostem, neboť o půl třetí opět béřu kramle.

Tak zněl plán.

Plán je třeba splnit a překročit. Zdrh jsem ve dvě.

Krom tradiční čtvrteční psí hlídky se vše podřizovalo hokeji.

Uprostřed zimy se dá nějakej ten zápas oželet (i několik měsíců), teď už jde pomalu do tuhýho a blíží se závěr sezóny.

Naložil jsem tedy na Lesné Péťu Horáce, u Ronda jsme přibrali Marťana, Lotuse a Zdenála a šli jsme dělat ty pověstné chuligány a rovdýze.

Ve čtvrtfinále play-off (na čtyři vítězné zápasy) to Kometa dvakrát prosrala v Chomutově, dneska s Chomutovem slavně prohrála i doma. Naše stará dobrá Kometa.

Ale je ještě docela dost lidí, kteří věří, že zejtřkem počínaje během tejdne čtyřikrát vyhrají. No, kéž by jim jejich věštby vyšly.

(Tak docela přesně jsem nepochopil počínání chomutovského útočníka vpravo nahoře v pozadí.)

No a zejtra to asi nebude lepší.

Teda myslím tím pozdě do práce, brzo z práce, hokej ...

Mohla by jenom Kometa ještě třeba vyhrát, ať se hoši letos ještě aspoň o víkendu proběhnou.

Úterý a středa, 20.-21.03.2007 ... Přišel jsem, viděl jsem ...

Viděl jsem třeba poprvé na vlastní voči starostu naší městské části Leo (z)Venclíka.

Nějakou čirou náhodou jsem při hledání čehosi úplně onačejšího narazil na pozvánku na besedu se starostou. Prej všechny obyvatele srdečně zve. Tak jsem se šel kouknout, co by ne?

Docela sympatickej týpek takdle vod pohledu.

Umí docela dobře vysvětlit na každý dotaz, proč to nejde.

Třeba ty koše na psí exkrementy, jak se tam zajímaly dvě ženštiny. Koše nejsou. To se stačí podívat. Přičemž v jiných částech jsou, a to na exponovaných místech i oddělený na hovno a na zbytek, podle toho vyvážený. Aj s pytlikama třeba.

U nás nikdo na nějakejch pytlíkách nebazíruje. Nejsou ani ty odpaďáky samotný.

Z ouřadu vám na třetí dotaz odpoví, že v některých lokalitách je jich dost. Kupříkladu přímo u nás na ulici u dětského pískoviště jsou hned dva. Já fakt mám v plánu na léto, že cvičně začnu ty hovna sbírat a harantům je tam v pořádným hicu nosit, jak se budou i s matkama tvářit. Nicméně ouřad prý opakovaně třeba do Rokle koše nechával osazovat, avšak nikdy tam nevydržely dýl jak tejden.

Což má být v jejich pojetí asi můj problém nebo co.

(z)Venclík to okoření vysvětlením, že policajtů je málo a maj co dělat s Cikánama v Bronxu. Hmm.

A prej upřímně - exkrementy kdesi v lesi v křoví ho až tak nepálej (moje řeč), jako odpadky všude poházený, o nichž se sáhodlouze rozhovoří. V čemž má sice pravdu, avšak nepřijde mi to jako až tak vzdálený problém.

Dále pak není všechno zlato, co se třpytí, vony by si ty dvě rafiky měly taky do těch ostatních jmenovaných městských částí zajít a přesvědčit se na vlastní voči, jestli je to tam opravdu tak, jak v tom zpravodajství na regionální TV prej ukazovali. Mno, mám se do toho míchat s tím, že v jedné takové části pracuju dokonce na ouřadě a vidím to tam každej den?

A tak.

Ovšem podněty prej vítá a bude se jimi zabývat, stačí mu zavolat nebo napsat. Tak přemejšlím, jestli ho mám do budoucna nějak sofistikovaně vyprudit? Když si vo to tak říká ...

V jednom detailu má pravdu - nezájem obyvatelstva. A to jak s odpadkovými koši, tak se vším ostatním. Ti lidi musej bejt tady ukrutně spokojení, jinde se jim starosta takhle nabídnout ke kamenování, přijde jich horda hodit si ten svůj šutr. Tady se na dopředu dlouhodobě avizovanou besedu sleze z padesáti tisíc s bídou šestnáct lidí, z nichž:

- jeden je sám ten starosta
- dva si přived s sebou, kdyby ho někdo chtěl moc bít
- správce budovy, v níž se mejdan koná
- militantní pejskařky a další tazatel s manželkou po dvojicích
- jeden úplně senilní důchodce
- jeden přišel omylem
- asi pět jakž takž normálních, co je to prostě zajímalo
- a já náhodou, z dlouhé chvíle a z hecu

To je materiál.

Nicméně jsem mu chtěl udělat aspoň radost a pochválit ho za loni na podzim nově udělanou spoustu chodníků, na což ovšem nedošlo, neb v okamžiku, kdy už byl opravdu jednou v úzkejch, převed na chodníky řeč a pochválil se sám. Tož tak.

Stejně jsem musel odejít dřív do nedaleké picérie za Ťapinkou a vobludama Šavlou&Šavlou, neb ona jedna Šavla byla v Brně na odporném semenáři a ostatní se slezly na její počest. Já opět do počtu (a jako sponzor).

Ta hlavní Šavla pak večer odjížděla domů do Žďáru, pročež další údivné spatření - viděl jsem zastavovat vlak na nově opravené vlakové zastávce Brno-Lesná. Fakt jsem tomu po předchozích letitých zkušenostech nevěřil vlastním vočím. S tímhle starosta (z)Venclík dočista zapomněl zamachrovat a vydávat to za svoji zásluhu, hehe.

Vyřešil jsem problém chronometrů na běhání. Vzpomněl jsem si, že mám kdesi (nýčko už vím, kde) staré duální (analogové i digitální v jednom) hodinky, kterým sice nejde rafičková část, ale při osazení novou baterií by mohla fungovat ta digitální včetně stopek. Zakoupil jsem baterii u místního velkopapírníka Dandejsa Jandejsa a můj předpoklad se potvrdil.

Takto jsem třeba v úterý přišel k času 17'09", přičemž se mi dusalo subjektivně mnohem lépe než den předtím. Možná taky proto, že mi nasněžilo a napršelo na brejle, pročež jsem neviděl cestu, běžel po paměti a jen si prohlížel ty futuristický obrazce od světel. Málem jsem se přerazil o jakýhosi čokla ričbeka, siluetu paničky jsem ještě jakž takž spatřil, ovšem hnědýho čokla v hnědé břečce v úseku bez veřejného osvětlení jsem nepředpokládal.

Čtvrtek přinesl pouze zlepšení o třičtvrtě minuty, a to už nejsu ani zralej na kyslík. Jo, to pude.

Nebudu tady s tím vysírat furt a denně a donekonečna, ale je třeba se sám sebe nabudit, aby mne to obratem nepřešlo. Když to takhle vokecám, to pak radši budu chodit běhat furt (ačkoli dejme tomu třikrát za tejden, teď je to jenom intenzivnější pro začátek pro rozhejbání). Radš se někde pak zas uhonit, než poslouchat blbý kecy, jak mi to dlouho nevydrželo.

A Ťapinka si koupila sukni. Ťapinka si koupila sukni z Armyshopu. Maskáčovou !!

A to zcela dobrovolně.

Taky významný názorový posun.

Maně si vzpomínám, jak v takovém roce 2001 byla schopna vyprodukovat scénu kdesi na hřebeni Bukovských vrchů, kterak jsou maskáče fuj a ošklivé. K poznání, že to sice třeba i ano, ovšem maskáčový mantl vz. 60 je momentálně to jediné, co ji před mlhou a vlezlým chladem ochrání, došla až v okamžiku, kdy začínala významně modrat.

Posléze při své epizodě se zaměstnáním v LunchCrowně nosila (dříve) moji maskáčovou vestu coby pracovní už s poznatelnou radostí a nadšením.

A teď todle. Sukně kamuflážního vzoru woodland.

Dlužno ovšem podotknout, že šukně Ťapince velmi sluší. Z ní ještě na starý kolena něco bude.

Pondělí, 19.03.2007 ... Egi sportovec ...

Cestou z oběda si stojím kdesi veprostřed šaliny, visím na tyčce, pořádně nic nevnímám, jenom tak napůl registruju jakýsi šum na zadní plošině.

Na zadní plošině je kočárek a v něm ďýýýtě. Ďýýýtě se furt jaksi šmrdolí a nad ním matka do něj furt mumlá jak do bolavé nohy.

Pro změnu z druhé strany z kabinky řidiče - řidič se nervózně vrtí, furt nasísá do špíglu, občas se i otáčí a čučí ven přes plexisklo.

Pak v půlce kopce zpomalí, zastaví.

Rozvážně vystoupí ze svého budníku, pomalým houpavým krokem dojde až na konec vozu a velmi zřetelně a jedovatě zařve: "Žádali jste o nouzové zastavení?"

No co? Harantě si hrálo s tlačítkem pro nouzovou signalizaci k řidiči. A to mumlání, to mu mrdlá matka asi zkoušela domlouvat, namísto toho, aby ho přes tu hnátu prostě jebla.

Bejt po mojem, vyliskal bych je oba.

Řidič byl nějakej měkkejš. Já bych je z toho vozu prostě vyhodil. Žádali jste o nouzové zastavení? To se vám asi v prostředku děje nějaké ukrutné příkoří. Tak marš po svejch, holoto. Kurva.

To je ta dnešní moderní výchova.

Zrovna ráno jsem o tom víceméně náhodou četl článek, takovou jakousi nostalgickou vzpomínku na místního eSeNBáka odkudsi z Práglu, jak dával místním nezvedenejm parchantům kapky, když zasloužili.

Což by na tom nebylo až tak to podstatné.

Daleko zajímavější výlevy jsou poté v komentářích, obzvláštně pikantní od slečny pod přezdívkou "Je mi sestnact let" (pozor, prolínají se celou diskusí, doporučuju opravdu pro pobavení projít).

Vybít to všecko ...

S mojí tělesnou kondicí je to na levačku, o tom už mluvím delší dobu. Ovšem zatím zůstalo v teoretické rovině.

Až do včerejška, kdy jsem zjistil, že se zadejchávám snad i při špacírování po bytě.

Dobrá, to by se dalo přičíst mimo jiné i déletrvajícímu a už delší dobu odznívajícímu nachlazení, přeci jenom jsem neviděl nikoho, kdo by z tělesné indispozice měl rýmu, či by ho atrofované svalstvo nutilo ke kýchání.

Nic to nemění na faktu, že teoretizováním v křesle u radiátoru si nikdo fyzičku nespravil, alespoň pokud je mi známo.

Pročež jsem se nasral.

Zima žádná, běžky s bídou jednou a ještě s horečnatou Ťapinkou, čundrovní baťoh jsem neviděl, ani nepamatuju.

I zakoupil jsem u pana Vietkonga šusťákové sportovní kalhoty, z domácích zdrojů přidal jakousi bundu a šel si zaběhat. To je takovej vhodnej první test.

Ano, čtete dobře. Zaběhat. Já.

Výsledek? Chabý.

Dobrá, je nutno myslet pozitivně. Kladně se dá hodnotit, že mrzkého 2,5 km jen tak z fleku uběhnu. To zas jo.

Ovšem i bez zátěže za víc jak čtvrt hodiny - 17 minut zhruba - a su po tom zralej tak na ARO. To je ta horší část zjištění.

Tedy k mé pramalé radosti se podobnou kratochvílí budu muset nějakou dobu zabývat častěji.

A zrovna já, kterej tvrdil, že sport, u kterýho se člověk zpotí, je leda tak na hovno. Ačkoli - za sport se dá snad považovat pouze něco, co dělám pro radost nebo pro prachy, nikoli z nutnosti, ne?

Poznatek - budu si za tím účelem muset pořídit k tomu určené chronometry, nejlépe digitální se stopkama. Odečítat čísla jako 49 a 32 mi bez kalkulačky přišlo obtížnější, než samotné poklusávání. Mozek sice potřebuju bystřit taky, nemusím ale mít zas všechno zaráz. Kdepak. Navštívím asi jiného Pingponga a zakoupím po drahné době jedny digitálky na večerní skotačení po okolí.

Víkend, 16.-18.03.2007 ... Kytky, sex a žiletky ...

Gazela má nového psa. Už nějakou dobu, pravda, dva nebo tři měsíce nebo jak, ale z pohledu psího života se to dá počítat furt jako novinka.

Bejvalej psék Agip už někde žvejká kostičku v psím ráji, Gazela tak dlouho špekulovala, že je jí po psovi smutno a že by nového psa sobě pořídila (zvláště byla ve hře obskurní plemena jako "Novoskotský kachny přinášející retrívr" apod.), až se odkudsi vylíhl tenhle zatoulanej undergater a jednoduše si našel on ji. Jak prosté.

Uspořádali jsme společnou sobotní procházku, jen ať se parta vyblbne, však k sobě tak nějak patří. A taky že jo, kamarádi od prvního momentu, ač náša Máša a náš Anďo už jsou přeci jenom postarší a řekněme klidnější, špacírují, čtou si novinky v roští a snažej se chovat aspoň přiměřeně důstojně, tohle roční třeštidlo jim trochu protáhlo perka.

Gazely nový psék Badýsek ...

Já si dal za úkol někde jen tak cvičně sobě vyfotit sněženku předjarní alias sněženku podsněžník.

Což se mi po nemalých úskalích i podařilo, ačkoli ve volné přírodě v dané lokalitě nebyla sněženka k nalezení.

Tímto děkuji neznámému zahrádkáři v k.ú. Zaječí Hora za jeho nedbalost při údržbě plotu.

Po návratu z lesa zašla Gazela k nám ještě na kávu.

Což byl kámen úrazu zvláště pro Bada, neb, vědom si převahy domácího hřiště, počal ho Andy na znamení dominance šukat.

To je jeho oblíbená zábava. Ne nadarmo mu svýho času polovina Lesné přezdívala Šukin.

Ovšem nebylo to žádný známý střídání: velkej malýho, malej velkýho, nýbrž ...

Velkej malýho ...	... velkej malýho ...	... velkej malýho ...	... a po chvíli pauzy pak zase velkej malýho.

Holt Bad je zjevně ještě mladej, šuk ..., ehm, teda dokazovat dominanci pánovi domu na návštěvě mu přišlo trapné, nebo si zkrátka zapomněl říct vo vystřídání.

Tož tak.

Jen aby nedopadl jak od Vávy Bestík, kterej po prvních sexuálních zážitcích s Anďákem se místo chovného plemeníka stal radši teploušem.

Koupil jsem si žiletky.

Neboť mi došly.

To je hrůza, jak rychle se to vždycky ztupí.

Ten poslední balíček byl z jara 1997 - ještě před vojnou. Deset let a pět žiletek v prdeli, ačkoli jedna takřka zánovní měla rychlý konec, neb si s ní u nás oblíbená návštěva Jola holila nohy.

Plácnul jsem se přes kapsu a místo sedmi úplně obyč (5+2 zdarma) za 29,- Kč zakoupil jsem si dvojbřitý, pět kusů za pětatřicet.

Neboť by měly být i neskonale kvalitnější, počítám, že s mým pravidelným pečlivým holením (1x týdně dva flíčky na tvářích) by mi mohly vydržet tak do čtvrtiny tohoto století.

Jinak veskrze nic.

V pátek byli u nás na návštěvě kamarádka (p)Iva s panem Colombem a neděli jsem proflákal a prorelaxoval.

Příjemné a podnětné, avšak pro laskavého čtenáře ryze nezajímavé.

Čtvrtek, 15.03.2007 ... Je třeba nabýt baterie ...

Minulý pondělí, konkrétně 05.03. jsem si objednal foťák a k němu ještě náhradní nounejm (Hama) akumulátory, foťák jsem si později u TS Bohemie vyzvednul a začal užívat. Tím se teď zabejvat nebudu.

Spíš ty akumulátory ...

Jelikož ty neznačkový měli v nabídce za slušnou cenu u Cybex.cz (vyhledávač našel), objednal jsem je tam. Doba dodání jeden týden. Inu, tak jo. Půjčil jsem si jednu baterii od Spolehlivýho Marcela, fotil si svoje pokusy a čekal.

Toto pondělí nic.

Pak se v objednávce zjevilo předběžné datum možného odběru 14.03.2007.

Jestliže ani dneska se ovšem na stavu nic nezměnilo, zavolal jsem do Cybexu, jak to tam maj s těma tejdnama, kolik má tak zhruba jejich tejden dní, jestli nepoužíváme každej nějakou jinou časovou soustavu?

Prej "jééé" a "hmmm" a "jujky", že ano, slečna už to vidí, když jsem to objednával, byl tam skutečně uvedenej tejden. Jenomže se asi něco zaseklo u výrobce nebo kdesi a cosi, teď je to holt třicet dní. I v jejich podání údajně měsíc. Ovšem to může bejt klidně taky dřív nebo později, to mi momentálně ke svojí velké lítosti (haha) nemůže zaručit a ani nijak prověřit. To už jsem taky zjistil, ti nemůžou zajistit a ani nijak prověřit očividně nic.

Aha?

Tedy jsme se usnesli na tom, ať tam nechá ještě chvilku tu objednávku vyhnít, já se poptám jinde, pokud seženu, objednávku stornuju.

To bylo v deset hodin.

A kouk jsem na další kvelby po Brně, zjistil, našel, vyhledal. Po obědě jsem si zaběh do už tady v deníčku zmiňovaného AlfaCompu, dva akumulátory sobě zakoupil. O třicet korun levnější. Každej.

Po návratu do kanceláře mne v počítači čekal mail ze 12:00 z Cybexu, že prej jsou akumulátory připraveny k vyzvednutí. Očividní taškáři.

Tedy jsem zavolal znovu, situaci vylíčil, další Nanynku přinutil prohrabávat se mejma objednávkama v jejich zhovadilém systému.

"... já se omlouvám i za kolegyni, ona je tu nová."

"Jasně, to říkají všichni vždycky, když maj někde bordel. Ale omlouvat se až tak nemusíte, ani kolegyni, ať už starou nebo novou, vy dvě za to patrně nemůžete. To už je taková vaše firemní imáž, zkoušet, co zákazník vydrží. Není to první případ, kdy jste mne takhle vyšplouchli. Berte to v klidu a, jelikož jste dáma, nezbývá mi, než vás poprosit, ať tu objednávku prostě stornujete a tím to budem považovat za vyřešený."

"Stornuju a ještě jednou se přeci jenom omlouvám. Jaký vliv na to má fakt, že jsem snad dáma?"

"Že kdybyste nebyla dáma, řek bych vám zcela jednoduše, ať si ty akumulátory strčíte do prdele. Kontaktama ven."

Středa, 14.03.2007 ... Alma Pater ...

Dobrá jarní nálada pokračuje.

Přečet jsem si po ránu úderný článek (teď už) opozičního zastupitele Herr Paulczynskiego - mezi ÓDSSáky žoviálně zvaného Pavók (neplést s Pivoukem, ještě větším ztroskotancem z putyky na golfíku). Chvíli jsem na to koukal, přemejšlel, jestli jsem spad z jahody já nebo on, jestli je ulhanec ulhaná nebo prostě jouda, kterej by měl vrátit řidičák.

Nakonec jsem naznal, že mne třeba klame paměť, půjčil jsem si firemní auto a vyrazil na vejlet, abych byl jednou - až budu větší - jako pan Groula.

Samozřejmě ne jenom kvůli tomu, dokonce jsem si do itineráře jednu služební a jednu poloslužební záležitost vpašoval.

Ale když už jsem měl přes ty Židenice stejně cestu ...

Když už jsem měl přes ty Židenice stejně cestu, tak jsem si to tam nafotil.

Též když už jsem měl přes ty Židenice stejně cestu, stavil jsem se i do kasáren. Když se vysoká škola občas hrdě nazývá "Alma Mater", co je pak domovský vojenský útvar? "Alma Pater"? Nebo "Alma Padre"?

Zkrátka stavil jsem se do kasína na návštěvu za bejvalým nadrotmistrem Norbertem (sakra, já s ním přes hodinu chlastám kafe a nevím, jakou má dneska hodnost). Sliboval jsem mu to už delší dobu, vždycky, když jsme se někde potkali. Též jsem tam prohodil pár slov s bejvalým velitelem přijímače, dneska už poručíkem zvaným Saigon. O ostatních vím jenom z doslechu.

Nicméně jsme s Norbim obnovili jakous takous družbu, já ho poslal s jeho lizpičem (domácím, služební jorkšíři nejsou) k Ťapince do ordinace, on za to po mně bude chtít něco zjistit ohledně nějakýho plánovanýho vejletu. A tak.

Moc příjemný kafe.

Mimo jiné mám prej pozdravovat četaře GaPa v záloze a rotného Yankeeho v záloze, což jsem obratem telefonicky učinil, přičemž jsme se hned začali domlouvat, že ještě kontaktujeme svob. FruFru a urobíme nějakou ukrutnou výjezdní akci, tedy hned poté, co se Yankee vrátí z USA, kde jim jako odborník a konzultant z ostravského dopravního podniku pomáhá znovuzavádět v Portlandu a ve Washingtonu šaliny.

Takovej je svět.

Večer po návratu z hospody se slepejšama jsem sed a napsal temu Pavókovi dobromyslný obšírnější mail v tom smyslu, že je jouda a že kecá, a to buď proto, že je politik nebo nedouk, případně obojí. A to jakkoli jsem dalek toho zastávat se nějakejch ouředníků. Schválně, co on na to.

Úterý, 13.03.2007 ... Jaro vyšlo v rozkaze?

Zoncna rumpluje, je teplo, miciny se vodhalujou na ulici ...

Všici jsou takoví nějací divně votlemení, kupodivu i řidiči jsou jaksi umravnění a ba dokonce i ti chodci.

Neuvěřitelné.

Že by jaro vyšlo v rozkaze?

Podle hesla "Čím později přijdu do práce, tím dřív musím potom odejít" zahnul jsem kramle relativně včas.

Chvílu jsem doma špekuloval ...

Udělám si procházku. Někam půjdu, něco tam podniknu. Možná dám trochu na prdel třeba novýmu foťáku.

Aj jsem si staré džíny vzal, mikinu, kanady mám ještě pořád u dveří ...

Jenže pak mi cestou do obejváku pro cigára pad do oka gauč.

Mno, vzato kolem a kolem, ono se večer se západem slunka zase drobátko ochladí. A taky eště počkám, co ty minulý fotky s těma podbělama udělaj na papíře.

A kdo by se vlastně kam tahal, když je tak hezky i doma a mám vokna votočený na jih?

Požral jsem citrus.

Asi nejvíc citrusů za posledních několik let.

Dva.

Mandarínky.

Kurva. Jak můžou někde prodávat takový svině s nedobytnejma šlupkama? Já se do každé lámal dobrejch pět minut.

A eště kdyby aspoň v každým třetím koníčku pak nebyla pecka. V každým druhým byly pak dvě pecky.

Šlendrián.

Tipoval bych to na Francii. Rostou ve Francii mandarinky? Nebo u toho, když jsem to před tejdnem kupoval, bylo napsaný Španělsko? Možná Španělsko, ale nepovedený jsou jak z Francie.

Pondělí, 12.03.2007 ... Paragon, Číča a netlustej pes ...

Ten větráček v pátek jsem v nějakém divném hnutí mysli koupil za hotové. Jakkoli jsem si byl vědom, že případné vyúčtování bude obnášet zpětné vyplnění "Požadavkového listu na nákup materiálu v hotovosti", dále pak "Poukazu výdajového", na každý z těchto sehnat čtyři různé (v každém případě jiné) podpisy a o celé transakci udělat záznam do "Knihy evidence poukazů výdajových a požadavkových listů na nákup materiálu v hotovosti".

To je třeba ten důvod, proč to byl první nákup hrazený v hotovosti za dobré čtyři roky.

Ke všem těmto elaborátům mám až fyzický odpor, nechápu, co tím chtěl básník říci, k čemu to je a hlavně - proč bych to měl asi tak, kurva, dělat já?

Nicméně na každou byrokratickou chorobu existuje meducína.

Třeba počítače.

Když má taková sextretářka Číča nějaký nerovný boj se spamfiltrem, stačí předvést krátkou hereckou etudu na téma "Informatik by sice rád pomohl, leč je zaneprázdněn vyplňováním účetních výkazů, což je sice dle jeho skromného názoru práce pro sextretářku, jež však nemůže plnit své povinnosti, neboť si hraje s počítačem".

Formuláře Číčou obratem vypsány, na oplátku jí předvedeny tři magické kliky myší.

Jak říkám - jen jsem se nechal uchlácholit, dlouho už zas takovou píčovinu neudělám. To, kurva, ani omylem ...

Nebo bych příště zas musel případně přikročit k plánu B, C nebo snad i D.

Jo, a eště jednou mi někdo bude do očí (do komentářů) tvrdit, že mám klustýho psa ...

Pak riskuje se mnou přímej konflikt.

Mášuška je přiměřeně robustní, ale ukrutně pohyblivá a mrštná. Když se jí chce. Což nebývá sice nijak závratně často, ale pořád dost na to, aby si případní kritikové její "slovanské" postavy vykoledovali jednu do nosu.

Hadi.

Na této fotce není ani jeden tlustej pes.

Víkend, 10.-11.03.2007 ... Jaro ...

Drží mne nějaká rýma, to z toho očividně jarního kolísání teplot. Chvílu slunečno a teplo, chvílu kosa, jindy prší a tak furt dokola.

Eště jsem si při léčení rýmy přeležel záda, takže se mi od pátku jaksi blbě hejbe, musím se "votáčet celej". Aj jsem s útrapama cestou z nákupu couval podle zrcátek.

Pročež v sobotu polehávám a kurýruju se, v neděli už je mi hej a špacírujem s psékama po procházkách.

Kvetou podběly.

Sluníčko svítí.

Lidí všude jak nasráno, odkud se to bere? Pravda, dál, jak sto metrů od kraje lesa z valné části nezabloudí, ale i do útrob lesa musíte přes ten kraj. Jak by řekl exkolega a přítel Kraťas - já bych to vypustil balónem.

A psi jsou po dvou hodinkách jak prasata.

Tak to ma byť, kazeň je to hlavni, dovoltě mi odejiť ...

Pátek, 09.03.2007 ... Gaunerovi vrčí v bedně ...

Tlustej Vratočuč Gauner už delší dobu naříkal, že mu vrčí v bedně. Tedy ne přímo v jeho bedně, nýbrž v bedně vedle jeho bedny. V mojí bedně vedle jeho bedny, čili v mé skříni s datovými rozvaděči situované hned vedle místa, kde má Gauner kedlubnu, když se houpe na židli nebo když se - většinu pracovní i denní doby - krmí.

Chápu, věc nepříjemná. Já bych to celý vzal záhy nějakým pajsrem, ostatně k podobnému řešení už na teoretické bázi začal docházet i vratočuč.

Už jsem to tu, myslím, i zmiňoval. Do bedny byl kvůlivá nové síti pro asociální dávky šoupnut ještě jeden takovej udělátor, den poté si Gauner začal naříkat na to hučení. Nelenil jsem, zavolal servis, zadal jako úkol s relativně nízkou prioritou, však von se zas Gauner za tejden nezblázní. Po měsíci jsem byl nucen kontaktovat servisní středisko ještě jednou a prioritu poněkud zvýšit, řekněme na vysokou (urgence obsahovala "Hoši, už je to fakt na posrání", avšak ještě jsem se obešel bez "kurvadoprdele").

Druhej den se přiloudal maník, otevřel kisnu, vypnul jejich krám ... vrčelo furt. Aha?

Tak jsme tam chvílu střídavě strkali uši a ruce, až se nám podařilo lokalizovat, že vrčí a hučí úplně jinej, můj, už notně postarší takovej drek. Aha.

No nic, tentokrát jsem byl za kokota já. Ovšem mne nenapadlo, že shodou okolností po instalaci novýho křápu začne vrčet starej. Možná jsme tam při té příležitosti do něčeho jebli nebo co? Nebo se v té škatuli změnily tepelný podmínky a větráček dostal na prdel a začal klást odpor, co já vím?

Závadu s tím čičmundem od servisu jsme uzavřeli jako mylnou, nicméně to Gaunerův problém furt neřešilo.

Poté, co už mne upomínal i dvakrát za dva tejdny, musel jsem přikročit k řešení.

Nejlíp v pátek odpoledne, abych neshodil celej datovej rozvaděč lidem pod rukama.

Slušně jsem jim napsal ve středu mail, ať se v pátek v jednu sbalej a jdou dom.

Já si přišel lala na půl jedenáctou, vykonal nezbytnou práci, po jedné nacpal nejdřív nový data do několika systémů, pak přikročil k vlastnímu hlavnímu problému.

Vyp jsem vrčivej switch, odpojil z něj všechny šlauchy (kurva, taky to musí bejt zrovna 32portovej?). Vypreparoval ho z toho racku, odsmýkal k sobě do kutlochu a proved na něm mocnou a ukrutnou demontáž. V rozebraným stavu jsem ho připojil do zásuvky - a vrčel. Větráček. Přesně jak jsem předpokládal. Relativně srandovní záležitost podle všeho.

Snad jenom ...

Větráček 40x40 mm. Pěkné. Mám ledacos. Teď jsem zrovna nedávno nějaký ventilátorky dokupoval, mám půl poličky takovýho mixu - tuhle 50x50 mm, několikero 60x60 dokonce ve dvou provedeních, 80x80 se mi válej tam a i v šuplíku druhá kolona. I nějakej zánovní 120x120 bych našel.

Jedinej, kterej nemám? Ano, 40x40.

Teda měl bych v bedně s relikviema, to zasejc jo. Dokonce si vzpomínám, že jeden, zrovna jsem na něj koukal, byl docela zánovní, to byl nějakej počítač Pentium-Pro, tam jsem měnil větráček, abych se pak za nedlouhou dobu nasral a vyhodil to celý. Jenže si po těch letech nedokážu vzpomenout, co ona nedlouhá doba přesně byla. Moh to bejt chabej měsíc, ale klidně taky rok. Dát to tam s velkou pompou Gaunerovi, aby mu za pár tejdnů začalo vrčet v bedně zas, to by nebylo to pravé. Zas bych tam musel bejt ňákej pátek do večera. To teda né.

Ale ani to by nebylo fatální. Kouk jsem na internet, vyběh, popojel dvě zastávky šalinou, koupil ventilátor 40x40 mm, eště ten tišší (a dražší) s kuličkovým ložiskem.

Vrátím se, našroubuju, připojím, zapnu. Ticho.

Skoro fajn, teda až na skutečnost, že ten větráček, krom toho, že nehlučel, se ani netočil.

A to je zas co za křivárnu?

Až teď mne napadlo zkontrolovat - no jo, von ten původní byl na 3.3 V a tendle novej (jako všechny ostatní běžně v prodeji) na 12. Sakra.

No nic, tak si pučíme 12 V jinde. Tady je 5, tady 1.7, a tady 3.3. Kurva.

Po kolenou (na stole už není místo, pracuju na podlaze) jsem kolem toho křepčil s voltmetrem jak při ňákým divným vobřadu šamanským.

No je to možný, že ty kurvy šikmooké možů vyrobit bazmek, ve kterým NIKDE néni 12 Voltů? Že se na to nevyseru ...

Znovu třikrát hurá, hosana a jeden velký dík mé syslí politice.

Z jakýhosi vyřazenýho a dávno sešrotovanýho snad noutbuku (nebo tiskárny?) mi tam kdesi ve sklepě ve skříni zbylo za nehtama dvanáctivoltový trafíčko.

Chtělo to jenom ucvaknout koncovku, protáhnout napájecí drátky od ventilátorku skrz žebroví a průduchy krytu, propájet dohromady a zapnout do extra zásuvky. A jak tiše a spolehlivě to šlapalo. Externí chlazení. Moc pěkně nabastlené. Jenom jsem velmi zvědav a žádostiv, kdy to celý shoří.

"Dobře, a co takhle kdybysme si to kuře dali se zelím a knedlíkama tak trochu po kačením štýlu?" povídám Ťapince při večerním velkým nákupu v Glogloglóbusu.

"To zní rozumně, nemusíme to furt žrat s bramborama. Tak vem bramborovej knedlík."

"Mno, já bych radši staročeskej."

"Zas ti něco néni recht?"

"Dyž nechcem brambory, přijde mi jako blbost se nacpávat bramborovým knedlíkem, ale ..."

"Tak si vem ten tvůj staročeskej."

"Ale ne, počkej, já to jenom navrhoval, chceš bramborovej, vem si bramborovej, já sežeru všechno."

"Chtěls staročeskej."

"Chtěl, ale tys chtěla bramborovej, tak si klidně vem ten tvůj bramborovej."

"Ne, vem si svůj staročeskej."

Tak jdu, vezmu si svůj staročeskej. A Ťapinka vypadá zas našňupnutě, že jsem si ho vzal, poté, co jsem ji třikrát vyzval, ať si vezme bramborovej. Ženská, no.

"A nezapomeň si vzít to tvoje zelí," dodává eště pořád mírně jedovatě.

"Jo - a jaký zelí?"

"Jaký zelí? Jaký zelí? Jaký asi tak může bejt zelí?"

"Dle mejch skromnejch a neúplnejch informací může bejt zelí syrový, sterilovaný, kysaný, červený, bílý, případně čínský, plus vzájemná kombinace uvedených variant."

No vida, tak jsem docílil toho, co jsem měl v úmyslu - Ťapinka se otáčí a jde přes půl krámu zpátky pro zelí sama.

Podotýkám, že kysaný.

To je tak, když nedokáže svoje požadavky specifikovat. Líná huba znamená jít pro zelí.

Nechodím oblíkanej podle poslední (ani předposlední a ba dokonce podle vůbec žádné) módy, nijak extra se nerozhlížím po oděvech ostatních, ani je podle oblečení zpravidla nehodnotím. Ať si každej chodí, jak chce.

Někdy mne ovšem sem tam něco trkne do vočí.

Třeba v teplákách chodit na nákup do superhypermegagigamarketu?

Dobře, na smoking to není, ač se někteří z nákupu v téhle větší sámošce snaží vehementně udělat společenskou událost (zatímco jiní se je snaží bojkokotovat, avšak ti zpravidla zůstávají venku a mezi regály je spatřit nelze).

Rozhodně bych se nepozastavil nad jedincem, kterej jde do spodního patra do těch víceméněstavebnin v montérkách, maximálně bych ho politoval, že je ještě v tuhle dobu v pracovním nasazení.

Onehdá jsem tam viděl trempa v maskáčích, poctivejch vzor 60, tedy v jehličí. Jen jsem se s ním srazil vozeykem, proto jsem si ho zapamatoval. No a? Dojde, naplní žracák a pokračuje na víkend třeba někam směrem na Kuřim, to má hezky při ruce.

Z trochu vzdálenějšího soudku - chápu i starého alkoholika Pepého, který, když dostal v noci žízeň, vzal pantofle a župan a takto oděn se vydal přes silnici na jedno točený do nonstopu.

A rozuměl bych i těm teplákům - třeba tady o ulici níž v RůžaMarketu u Starýho Růžičky. Někdo si šel zaběhat nebo vyvenčit psa, tak se stavil pro rohlíky cestou zpátky.

Však taky jsem schopen jít v domácím na golf k Harpagonovi, pokud venčím psy a tam se ještě svítí (ačkoli i doma chodím pokud možno v relativně slušných letních kalhotách nebo v kraťasech a tričku).

Nevím, ale pokud musím kamsi přes půl města, obvykle se obléknu alespoň do něčeho normálního.

V Glogloglóbusu si to štráduje s nákupním vozeykem maník v teplákách. V teplákách, jakési vágusácké hustobundě a v kšiltovce (jeho plus, že kšiltem dozadu, i při inteligenci, jež z něj přímo tryskala, poznal, že v devět večer pod střechou to se sluníčkem nebude tak valný).

Doteď jsem žil v představě, že tepláky jsou typickým oděvem Cikánů, autobazarních buzen, sportovců a zahrádkářů. Tenhle na sportovce ani zahrádkáře nevypadal. Do autobazarníka mu zas chyběl zlatej řeťaz na krku. Na Cigoše moc vybledlej. Ze všeho nejvíc připomínal vesničana, co se nestih převlíct po krmení králíků, neboť než by našel kostelový šaty, by mu zavřeli.

"Hele, drni se stahujou k velkoměstu, to už jim vodtál sníh, bude jaro. Neznáš ho třeba z LunchCrowna? Nedělal tam někde v kravíně?"

"Co blbneš? Jakej drn? Dyť to je Imič," útrpně na moji neznalost hledí Ťapinka.

Aha, jo, no Imič, no. Asi nějakej její známej. Nikdy o něm nemluvila, proto mne to asi spletlo.

O kus dál ...

"Hele, to je ten tvůj Imič, jenom si sundal kšiltovku."

"Seš vůl, to je jinej."

Jinej Imič. Asi brácha. Vlastně jo, tamten měl vod tepláků jenom gatě, tendle má i bundu, taky s dvouma proužkama vod rákosníků. A tamten první měl s jedním. Že by si nosil do supermarketu dvoje tepláky, to přišlo nepravděpodobný i mně.

A u pokladny byl třetí. Celá rodinka Imičů.

Jenom mi Ťapinka neobjasnila, z které prdele teda proboha jsou? A kde k takovejm divnejm známejm přišla?

Jestli voni ti Imičové nepocházej z Ruska. Nebo tam nevzali aspoň inšpiraci. Tam to byla svýho času taky velká móda, nějak koncem osmdesátejch let, daly se tam velmi vhodně zpeněžit československý socialistický teplákový soupravy - za 60 rublů obyč a za 70 s lampasama. V Ermitáži v Leningradě pak bylo lze potkat profesůrka v teplákách, na náběrežnoj Něvy pak ouředníka s koženým kufříkem a v teplákové soupravě chvátajícího někam v bjůro.

Zlí jazykové by možná řekli, že to bylo proto, že tam nic jinýho nebylo. Kdepak, sám jsem viděl, jak v Moskvě v GUMu dostali zásilku košil. Moc jsem to bohužel nezkoumal, poněvadž se tam mezi ženskejma jakousi nešťastnou náhodou strhla jakási bitka a Ivani je rozháněli pendrekama. Ale košile byly, minimálně dvě bedny na měsíc na Moskvu. Takže žádnej textilní nedostatek.

Rodinka Ťapinčinejch Imičů se asi zhlídla v té "ostalgické" retro vlně.

Čtvrtek, 08.03.2007 ... Psí doprava ...

Jsme moderní rodina, proto máme každý svoje pracovní auto.

Pominu-li pro tuto chvíli přepravu osob, z hlediska nákladu se dělí takto:

- mým Všiváčkem se převáží obvykle technika, její komponenty a produkty
- Ťapinčiným Modrým Skrčkem jsou dopravována především zvířata, jejich komponenty a produkty.

Tomu ostatně odpovídá i stav doplňků a interiérů.

Potíž nastává v kolizních čtvrtcích, kdy Ťapinka hned z ordinace chvátá do kursu italštiny s mylnou vidinou, že, bude-li umět italsky, budeme často cestovat do Itálie. Já ji při tom prozatím nechávám, boť mám takto aspoň o čtvrtečních podvečerech klid.

Za normálních okolností držím tzv. "psí hlídku", tedy naši psové dlí ve čtvrtek přes den doma, já práci utnu někdy velmi záhy v brzkém odpoledni a jdu venčit.

Pokud tedy nemám něco jiného neodkladného.

To si pak Ťapinka vezme psy do práce, avšak jak je dostat domů? Sice by byla možnost učit i psy italsky, ale na italský štěkot není v jazykové škole lektor.

Jednoduché, já vyřídím svoje záležitosti, načež přistavím Všiváčka před ordinaci, prohodíme si doklady a klíče, já převezmu hafany, naboxuju je do Skrčka na psí potah na zadním sedadle, přikurtuju je psíma pásama a tímto převezmu dozor.

Vymakané, ne?

Doma si pak jen uděláme zpětnou výměnu příslušenství a - když na to nezapomenem - navzájem si sdělíme, kde které vozidlo parkuje, čímž předejdeme rannímu joggingu kolem bloku.

Při této příležitosti jsem dneska zjistil svůj omyl.

Rozčarování se týká mého oblíbeného výrazu "Nesapsepse*", o kterém jsem se mylně domníval, že jde o unikátní záporný tvar, od nějž prakticky neexistuje tvar pozitivní - snažím se čokla přesvědčit, ať se po mně, trotl, nedrápe. Netuším proč bych po něm měl chtít opak.

Avšak existuje a skvostné "Sapsepse**" lze s úspěchem použít na toho jedince, který otálí s nástupem do vozidla (obvykle Anďo), zatímco druhý už se dovnitř nadšeně vyškrábal (zpravidla Mášucha), přičemž takto stojí jeden venku, druhý uvnitř, spojeným rozdvojkoidním vodítkem se škrtí navzájem a mně prší na hřbet.

Vysvětlivky:

* "Nesapsepse" lze volně do lidské podoby přeložit jako "Nesap se pse!!"
** "Sapsepse" lze stejným postupem interpretovat coby "Sap se pse!!"

přičemž "sap" a "nesap" jsou specifické rozkazovací tvary (kladný a záporný) od slovesa "sápat".

Středa, 07.03.2007 ... Logopedický koutek ...

Nemám o té radě zastupitelstva ouřadu, bo jak se ta zločinecká buňka jmenuje, nijak přehnaně valné mínění.

Znáte to - kdo je lempl a nemá žádnou lepší zábavu, páč je levej na všecky ruce, fušuje do politiky. Na lokální úrovni z těch nejneschopnějších a pro běžný život nejnepoužitelnějších jedinců je ve volbách vybráno tzv. zastupitelstvo. A pokud ti ze sebe samovolně vypotí ty nejreprezentativnější exempláře, vznikne rada, nejvyšší to orgán toho kterého územního celku.

Obvykle velmi povedená sbírka. Vzorek takovejch těch lidí, co, bejt to vaši známí, liskali byste je po celé hubě.

Ovšem přeci jenom, pokud se Tasemnice pídí ve společnosti několika těchto proradných radních po klíči od WC a žoviálně se táže: "Nemá někdo z vás klíč čůrací?", mohla by si pro příště dávat lepší pozor na výslovnost.

Zbytečně je, nebožáky - duchem už tak mdlé, uvádí do rozpaků ...

Kometa vs. Olomouc - 7:3. A tak ...

Úterý, 06.03.2007 ... A tak ...

Mírně nepředpokládaně jsem jen tak při zevlování narazil na ICQ po nějakém čase na Vladěnu aka VávuCz, kteréžto jsem, neuváženě a nepředloženě, položil všetečnou otázku, do myslela cca před měsícem tím výkřikem do tmy, jak se jednou otázala na raftovou červnovou výpravu a dále se již více neozvala?

Výsledkem následující cca pětiminutové konverzace byly skutečnosti, že:

- Váva má v úterý sraz s maníkem z cestovky
- mám se těšit, že kdesi v Alpách spí se mnou ve stanu.

Ehm. To bysme tedy měli. Pomalu asi na množstevní slevu či co.

Jediné, co od této atrakce očekávám, je vidět Vávu, kterak se účastní organizované výpravy a za jak dlouho zruba pochopí, že nejde o JÍ organizovanou výpravu, hehe.

Neboť mi minulej tejden zhebla přinejmenším jediná použitelná paměťová karta v už druhým foťáku, objednal jsem si u včera svého oblíbeného a takřka jediného dodavatele výpočetní techniky toho již dlouho okukovaného Lumíka.

Pročež jsem cvičně pro sichr zavolal nejvyššímu veliteli pobočky (ne úplně úmyslně, volal jsem na obecné číslo, ale když už jsem ho měl na drátě ...) a stručně ho seznámil s fakty, že skutečnost, že fotoaparát dlí kdesi v Opavě, je sice nesmírně zajímavá a poučná, nicméně pro mne, který ve středu potřebuje fotit na hokeji, poněkud irelevantní. Nechť ukáže, co za schopnosti v něm dříme.

Ukázal, dnes jsem si miláššška mohl vyzvednout. Je to milej chlapík, vopravdu. Ten šéf pobočky tedy. Ačkoliv foťák taky, samozřejmě.

Jen další "nounejm" akumulátory mám teda objednané jinde a budou až začátkem týdne. Tak jsem jeden cvičně na zápůjčku vyrazil ze Spolehlivýho Marcela, což se protáhlo na obšírnější kávový dýchánek.

Zítra si tedy při hokeji můžu hrát s novým foťáčikem. O přestávkách můžu přemejšlet, z čeho a v jakým časovým rozmezí ho zaplatím.

Jako hodně blbej vtip zní pak dotaz slečny Poděsky, která by prý pro kolegyni potřebovala doporučit též digitální fotoaparát. Úžasně kvalitní, skvělý, odolný, stylový. V ceně kolem dvou tisíc.

Obávám se, že s nápadem, ať si kolegyně raději koupí za 38,- Kč pastelky, za tisícovku si zaplatí půlroční fofrkurs kreslení a ještě přes devět stovek ušetří, s tím že Poděska spokojená nebude.

Pondělí, 05.03.2007 ... Metání koulí proti státním úředníkům ...

Přizvali si mne kolegové a kolegyně na bowling. Já to tak nějak tušil, že jakože do počtu a pro obveselení.

Poté, co jsem jim všem hned v první hře suverénně natrh prdel, začali tiše naznačovat, že by mne byli až tak nezvali, kdyby věděli, jak to umím.

Potíž je v tom, že jsem to netušil ani sám.

Přísahám - držel jsem to v ruce naposledy loni touto dobou a "spare" pětkrát po sobě okořeněný "double strikem" v posledním kole, to se mi nikdy předtím nepovedlo.

Abych nebyl zase za sociopata, šel jsem do sebe a v druhým kole nechal vyhrát Tlustýho Vratočuče Gaunera, přičemž tento zvítězil na vedlejší dráze i ve hře třetí, které my o Ťápinu (neplést s Ťapinou) bohatší odehráli pouze polovinu - a i v té mne porazila i Renata Budulínek, takový tintítko a právnička k tomu.

Pročež jsem byl seznán za umravněného a příště prej s jistou dávkou jejich benevolence můžu jít zase. Možná tedy maximálně by to šlo vylepšit tak, kdybych přišel až na druhou hru.

Neděle, 04.03.2007 ... Koupání jak o život ...

Jo, vo tom koupání v tem Györu ...

Slepejši se rozhodli přivést mne do hrobu. Jelikož už stárnu a paměť mi tak neslouží, rozhodl jsem zcela demokraticky, že pokud po mně budou chtít organizaci nějaké akce, mají za tím účelem zřízené přehledné fórum. Jinak ať si naserou. Z jmenovaných to pochopil zcela hbitě třeba takový Marťan, ale například po jistých vobštrukcích i takovej Bača a nakonec s dopomocí třetí strany i Pepé. Jde se do hospody nebo se má jet do Györu? Všechno jedno, napíše se na fórum, přihlásej se lidi, operativně se dořeší detaily.

Nejodolnější se ukázala Tetka Králička a Její Poslední Manžel Jirka, neboť ... ále, já vlastně ty jejich výmluvy už i pustil z hlavy. Neumí, neví, nechápe. Když oni chtěj jet, já si to prej mám pamatovat.

Přičemž zrovna u nich dvou se situace dokáže změnit třikrát za dva dny.

Tak takhle pro příště už ne, soudruzi, to jsem řekl, hádám, zcela jasně. Buď já organizovat přes fórum, nebo ostatní skočit do zdi. Žádný mezi tím.

Jasně, Tetky Králičky Poslední Manžel Jirka nemůže a odvolá, vzápětí Marťan operativně sežene dalšího člověka, avšak Tetky Králičky Poslední Manžel Jirka odvolá odvolání a máme z toho co? Máme z toho bordel. Kdepak ty věci. Jasně a přehledně.

Su nasranej jak čert, eště nemám ani plavky v kabeli. Kurva.

Nakonec i přes všechna tahle protivenství se nám jaksi nabalilo dvanáct lidí do tří aut, včetně třeba takového Kraťase s Petruší a dalších a dalších.

Výhoda byla, že šlo o 6+6, tedy šest slepejšů, šest průvodců. Pročež sleva pro všechny na vstupném, ačkoli minimálně u mne tentokrát tvrdě odmakaná. Voni se vám rozlezou. To by eště tak nevadilo, pokud se vzápětí nemají touhu hledat. Taková jako trochu hra na schovku. Před pikolou, za pikolou ... deset dvacet, už idu.

A vysvětlujte slepejšovi, že ten druhej, kterýho on právě hledá, je v tom samým bazénu, že šel metr kolem něj. V té zatáčce deset metrů zpátky. Ale teď už tam není, páč se šel proplavat ven. Ale né zas úplně ven, vole, nelez z té vody, ven jako do vnější části tohodle samýho bazénu. Ano, i tento má vnější část ... Kurva, počkej, já tě tam navedu, jenom si sundám župan a vlezu zpátky do vody ...

A tak furt.

Jo, průlezy, hmm, taky fajn věc ...

Víte, jak to vypadá, ne? Na každým druhým koupališti a v každým akvaparku to tuty maj - jeden bazén částečně v budově a druhou půlkou venku. Uprostřed vokno. Zadělaný takovejma vertikálníma bazmekama ze silnýho vikslajvantu, aby dovnitř netáhlo.

No jedině Maďara napadne dát za to ještě spouštěcí průhledný plexisklo a po způsobu zaseknuté gilotiny ho spustit na vejšku tak 180 cm.

Jéžiš, jak já se vo to jebnul do rypáka. A dvakrát. De Ťapinka, hezky vzpřímeně, já za ní, ona rozhrne ty žaluzie a pokračuje v krasojízdě, zatímco já se zarazím půlkou ksichtu vo neviditelnou bariéru a hodím krovky pozpátku do vody. Moc chytře vymyšlený.

Přičemž to eště i s nad teplou vodou mírně zamlženejma brejlama vidím docela snesitelně. Votloukali se mi tam i slepejši.

Cestou zpátky - Slovensko, dálnice, pozdní večer, čtvrtý duben, sedět doma na prdeli zval krkavcův hlas. Postavit si u přivaděče do vodstavnýho pruhu auto, černý, nevosvětlený, s čumákem vyčuhujícím zpoza svodidel a blejskat bleskem vod fotoradaru řidičům do špíglů, to může taky jenom piča, policajt nebo Slovák.

A to ani nemuseli jít po mně, jak jsem byl rád, že pár set metrů přede mnou nikdo není.

K dovršení všeho jsem vyzvedával u máti pséky. Dojedu s nima ty dvě ulice, zastavím, obejdu si auto, pouštím je ven. Ohnu se k nim, aby se, chuďátka, nezamotali do vodítek, načež se chci vzpřímit a otočit zpět do vozidla pro tašku. Jak já se mrdnul čelem vo horní roh těch votevřenejch dveří ...

Suma sumárum - nasranej jak čert, s vomláceným ksichtem a šlicem na čele. Prima takový koupele, zdravý je to, zajeďte si tam taky. Hlavně - pokud možno - beze mne.

I Ťapinka se pomalu nechala slyšet, že se do budoucna může vysrat na to - jezdit přes půl Evropy se kamsi cachtat. Přehání, jsou to s bídou tři státy, a to když počítám i Česko. A jak ji znám, vono ju to obratem přejde. Jasně, teď už bude jaro a to vona nějak voželí, ale jak začne padat listí, jako první bude stepovat u dveří s plavkama a županem ...

Abych našel aspoň jedno pozitivum:

Naučil jsem se zvučně maďarsky objednat si (a napodruhé jsem to zkombinoval tak, že jsem dostal i co jsem chtěl): "Egy erös nagy pörkölt feketekávé ...", případně, pokud by si přála i Ťapinka, tak ještě "... és kávétejszín meg kockacukor".

Szívből köszönöm.

Sobota, 03.03.2007 ... Chvála vzdělání ...

Pokud se ráno Ťapinka vzbudí, vyvenčí pséky a zmizí kdesi na odpornej semenář, znamená to docela příjemnou sobotu.

Do dvou do odpoledne spím, pak chvíli udílím audience, nakonec skončím tam, kde jsem začal - jdu spát.

Ťapince by sebevzdělávání bylo zapotřebí i častěji.

Pátek, 02.03.2007 ... Cévka v mozku a Mikuláš ...

Na Peachovatelské Službě prej netiskne tiskárna. To byl poslední mně hlášený stav. Včera. Dneska hned ráno (něco před půl desátou) jsem se tam zastavil.

Zapnu počítač, otevřu náhodně zvolený dokument, zadám tisk - tiskne. Zkontroluju všechna možná nastavení, jestli nenajdu důvod, proč by to jako tisknout nemělo ... důvod není.

"Helejte, mně to normálně tiskne. Co to na mne zase jedete za fligny?"

"No jo, nám už to včera potom taky tisklo," (a že se nepochlubily), "ale vždycky jenom jednu stránku."

"To samozřejmě, vám to nevychrlí tři naráz - hezky jedna, druhá, třetí. Vidíte?"

"Jo, ale nám to tisklo jenom jednu stránku. Musely jsme to vždycky odklepávat, aby to vytisklo další."

"Jak - odklepávat? Co - odklepávat? Komu čemu - odklepávat?"

"Tam bylo dycky 'Pokračovat', tak to jsme odkleply."

"Jaký zas, kurva, 'Pokračovat'? Kde byste přišly k jakýmu 'Pokračovat'?"

"No - vokýnko. Vždycky vyskočilo vokýnko. A bylo tam tlačítko 'Pokračovat'. A taky 'Nápověda'. Tak my jsme vodkleply to 'Pokračovat'."

"Aha, vokýnko. A co psali dál v tem vokýnku?"

"Psali? Jak psali?"

"Nechcete mi přece tvrdit, že tam bylo jenom vokýnko s tlačítkama 'Pokračovat' a 'Nápověda' a žádnej doprovodnej text k tomu? Žádná zpráva o chybě? O příčině? Žádný záhlaví, ze kterýho by se dalo poznat, kterej program vám to vaše vokýnko aspoň vnucuje?"

"Jo, něco napsanýho tam bylo."

"Bezva. Co tam teda bylo napsanýho?"

"To my jsme nečetly. My jsme vodkleply to 'Pokračovat'."

Kurva. Mně z nich jednou fakt praskne cévka v mozku a budu tahat nohu.

Milovaná šéfová - Tasemnice - měla dneska narozeniny. Asi nějaký význačný, když mi to sextretářky nakázaly si i poznamenat do telefonu. A když jí postupně přišel třepat rukou celej ouřad (postupně, ne naráz). Jak moc význačný, to ovšem netuším, nějak mi nepřišlo důležitý se po tom pídit.

Tasemnici šel ze své iniciativy koupit jakýsi bejlí i Tlustej Vratočuč Gauner.

Takto jsem ho taky viděl před budovou: napřed šel pupek, pak chvílu nic, pak Gauner v bomberu a kulichovi a pugét v ruce.

Nevím proč jsem si vybavil scénku z knihy "Mikulášovy prázdniny", kde Mikuláš kupoval kytku pro maminku k narozeninám. Jakousi dramatickou zápletkou se dostala až do držení Mikulášova kamaráda Vendelína.

"Podívejte na Vendelína, ten s tou kytkou vypadá jak puchejř."

Tak přesně tak vypadal s kytkou Tlustej Vratočuč Gauner.

V tomto smyslu jsem Gaunera i informoval, stejně tak o tom, že i knižní Vendelín se v jednom kuse cpal. Asi jsou k tomu ti jedlíci nějak náchylní. Zkrátka jak takovej pažrout vezme kytku, vypadá jak puchejř. Bude to jejich obecný rys.

Gauner pravil, že su debil.

A dobře tak, dobře, že ty "Mikulášovy prázdniny" evidentně nečet, to by mi po Vendelínově vzoru kytkou vyliskal po čuni.

Čtvrtek, 01.03.2007 ... Úskalí neuróz ...

Taky nevím, proč si musím furt s něčím hrát.

Už jsem snad od mládí eliminoval mnohokrát vytýkané pohrávání si s jakýmkoli předmětem za zvukového doprovodu, alespoň v přítomnosti dalších osob - cvakání propiskou, cinkání dvěma máti za tím účelem šluknutými pletacími jehlicemi, klapání krabičkou od CD.

To už si dělám jen v ústraní a ve větší skupině (tzn. >1 osob) věnuju se svojí neuróze potichu.

Pominu-li obligátní skládání parníčků, ježto mi prokazatelně bystří uvažování a zároveň vyplňuje čas při zdlouhavých instalacích, i v běžných momentech musím něco převracet v prstech, s něčím hejbat, když mám zaměstnaný ruce kupříkladu klávesnicí, aspoň vsedě do něčeho špejchám nohama.

Tedy doma, pokud možno, radši ty ruce, zvlášť pokud si uvědomím tu spleť kabelů pod stolem, většinu pod napětím 220 V a ne všechny zrovna vzorně zaizolované.

V práci, co mi před lety sebrali poskoka Žufiho, jsem jednak v kanceláři sám, tedy si sem tam mohu dovolit nějaký ten zvučík vyloudit, druhak, jestliže se nehrabu palcem nohy zrovna v útrobách oddeklovaného počítače, nemělo by se tam povalovat nic, z čeho by do mne mohly začít nějak vehementně sršet elektróny.

Jen snad ponaučení propříště - tu pod stolem volně loženou trafopájku bych mohl aspoň vytáhnout ze zásuvky.