Tímdlenc zpátky na titulní stranu.

EGIHO DENÍK Březen 2009

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)

Úterý, 31.03.2009

Pondělí, 30.03.2009 ... Poděska a čerpadlo ...

Z odpoledního ICQ:

Podeska (13:41):
Ahoj Egi, mohl bys prosím zajet se mnou na benzínku? Já jsem sama ještě netankovala... (plus takový obligátní zmatený smajlík krčící rameny).

To nám to po obědě (a krátké siestě) pěkně začíná.

Chvíli jsem přemýšlel a potom kývnul (napsal, že jo). Protože pořád mi přišlo lepší to přetrpět (a při troše štěstí přežít), než pak dva měsíce v kuse poslouchat, jak jsem mrzký kamarád, že jsem ji odmítnul a odkázal ji na školenou obsluhu, jež je přítomna na každé čerpací stanici. Pročež jsme se domluvili, že já v 17:00 vyrazím z práce, dojedu k ní, tam zaparkuju Oslíka, přesednem do její Bestijky a pojedem se učit tankovat.

Viděl jsem to zhruba tak, že možná s mírnými zádrhely se dokodrcáme k benzínce, ona si otevře nádrž, já erudovaně ukážu: sejmeš pistoli, vrazíš pistoli, zmáčkneš bazmek a tímdle čudlíkem zajistíš. Jak cvakne, mělo by bejt plno. Zkusíš to pro sichr ještě jednou, jestli to nevyskočilo omylem. Jak cvakne podruhé, zavěsíš pistoli (známe ty po internetu kolující fotky ženské v autě, jak za ní vlaje od stojanu utržená hadice), zavřeš nádrž, jdeš platit.

Kolem čtvrté mi Poděska telefonuje:

"Tak jak to teda bude?"

"Tak jak jsme se domluvili. Já v 17:00 vyrazím z práce."

"Takže já v 17:00 jdu k autu na dvůr."

Pokusil jsem se krátce vysvětlit, že JÁ v 17:00 vyrazím z práce, co ONA bude dělat v 17:00, to je mi docela jedno. Ona to má pět pater po schodech (směrem dolů), já přes půl Brna, v dopravní špičce, cca 7 světelných křižovatek a vůbec samé příkoří. Nakonec jsem snažení vzdal a přitakal, ať tedy sedí na dvoře, když se jí tam líbí.

V 17:00 jsem vyrazil z práce, ležérně došel na parkoviště, nastartoval, vyjel, v 17:25 jsem byl chachá u Poděsky.

Měla přijít ta fáze, kdy "možná s mírnými zádrhely se dokodrcáme k benzínce". Ono "možná" jsem ve svých představách spojoval s těmi "mírnými zádrhely", ne že "možná vůbec dokodrcáme".

Výjezd ze dvora. První světelná křižovatka. Špatný pruh. A už míříme ke stadionu, místo na Lesnou. Mazácký kolečko, to to pěkně začíná. Poděsce poděšením při rozjezdu z červené chcípne motor. Nastartuje, skoro rozjede, chcípne. Nastartuje, skoro rozjede, zatáhne ruční brzdu, zastaví, chcípne.

"Aha, tak bylo odbržděno," konstatuje Poděska a znovu odbrzdí. Osobně pro zjištění stavu ruční brzdy volím směr pohybu páky rovnou dolů, nikoli napřed nahoru.

"A co takhle zařadit jedničku?" co já se do toho vůbec angažuju? Já měl radit u benzínky, nikoli kibicovat do řízení.

"Je tam."

"Fakt? Seš si jistá, že to není trojka?"

Poděska pohrdavě ohrne pysk (myšleno ret, nic s rodidly jsem nezaznamenal), ještě třikrát nastartuje, zkusí se rozjet a udusí motor. Z toho jednou ještě vyzkouší ten fór s tou ruční brzdou. Nakonec nastartuje pošesté, vyřadí, zařadí jedničku a v klidu se rozjede. Jupí.

Podtrženo a sečteno, měli jsme tu:

- 2x nedání přednosti (z toho jednou "hard", ignorace trojúhelníkové značky, podruhé minutí připojovacího pruhu a průlet rovnou do průběžného křižmo na trajektorii projíždějícího vozidla; oba to kupodivu ubrzdili)
- 1x nerozsvícení světel
- 1x nezabrždění a/nebo nezařazení rychlosti při opuštění vozidla
- 1x vjetí do křižovatky a zůstání stát naštorc přes čtyřproudovku (naštěstí s tímto "autem" dokáže zablokovat pouze jeden pruh a něco a ten projíždějící měl dost času na vyhnutí, ačkoli si klepal na čelo)

Zbytek byly jenom takové menší delikty - párkrát přejetí neočekávané a nesignalizované z pruhu do pruhu, jeden pokus o vjetí do jednosměrky v protisměru, sem tam nedodržení směru jízdy v křižovatce.

Dalších asi osm startování nepočítám.

Jelikož tak dlouho se snažila odbočit do špatné jednosměrky, až tu v tom správném směru přejela, udělali jsme si ještě jedno mazácké kolečko kolem černopolních kasáren a kinokavárny.

Vzpomněl jsem si na Ťapinku, kterak při svojí první samostatné jízdě také udělala vír v nádrži. Jak jsem si to měřil a zakresloval do mapy.

Dobrá, Poděska ji netrumfla, neboť narozdíl od Ťapinky tenkrát ona dnes už půl roku jezdí, absolvovala několikero kondičních jízd a spoustu spolujízd a hlavně si ne vždy dělá z přikázaných směrů jízdy těžkou hlavu.

Pročež místo čtyř kilometrů najela pouhých osm (šlohnul jsem si mapy z www.mapy.cz, změřil a orientačně zakreslil):

Takhle by jel člověk ...	Takhle jezdí Poděska ...

Stejná benzínka, snad dokonce stejný stojan. Jenom situace úplně odlišná.
(A ona si to začátečnické "Z" na zadní sklo, jak tak koukám, nekoupí a nekoupí.)

Neděle, 29.03.2009 ... Eště hůř ...

Mám toho akorát tak dost. Celou neděli se válím, maximálně se hrabu ve fotkách z pátku.

A dochuravívám ... sakra ... prostě furt je mi eště blbě, ale do zejtřka potřebuju bejt zdravej.

Tak se i stalo, že jsem podruhé za tu dobu neudělal ani "foto dne" a musel jsem se uchýlit ke včerejšímu (a nevím, jestli jsem s tím v sobotu tak nějak napůl v skrytu duše nepočítal).

Což byste si ostatně asi i všimli, neboť na snímku svítí slunko (ačkoli mimo snímek) a celou neděli přitom chcalo jako svině.

Sobota, 28.03.2009 ... Nic moc ...

Je sobota, Ťapinka se zdejchla na veterinární veletrh nasyslit si akční veletrhanské slevy na injekce a podobná svinstva.

Já stěhuju ex-kolegu RoboCopa, venčím psy a při tom všem je mi eště pořád tak nějak dost na piču.

Pátek, 27.03.2009 ... Definitivní tečka za hokejem ...

Trochu hektické odpoledne, jelikož byla na pátou hodinu plánována rozlučka s Kometou po sezóně: utkání A-týmu proti FanClubu. A mne nemá kdo zastoupit, neboť parťák-fotograf Dark je furt eště kaput a naše fotografická "trojka" Kocúr se hrdě spolehl na nás a je kdesi v prdeli.

Což by samo o sobě nebylo tak tragické, kdybych se nepotřeboval otočit s "kamarádem K1", tedy Iliczem, zúřadovat jeho koncem ledna rozstřelenou silniční blechu.

Otočit se s "kamarádem K1", tedy Iliczem, zúřadovat jeho koncem ledna rozstřelenou silniční blechu tam, kde ji o břízu rozstřelil.

Tedy do Nového Města na Moravě.

Inu což - vyrazili jsme o půl jedné, trochu sportovnější cesta tam, tam Ilicz vycucal z nádrže "Šel Vipaur", přelili jsme to do Oslíka, ten jenom zahýkal, demontovali jsme demontovatelné díly, naložili, trochu sportovnější cesta zpátky a kolem čtvrt na pět jsme byli v Rondu a mohli se ještě drápat v prdeli. Pche.

Jako loni - povedená akce. Útočník Míra Barus "Olé" hrající část doby v sombréru (a jeho možná poslední nástup za Kometu), slovenský hráč Peter Pucher coby rozhodčí, který nařídil i přesilovku 5 na 2, skotský fanoušek Ken v kiltu. Za stavu 8:8 po základní hrací době (dva poločasy po 20 minutách hrubého času) nařízeny bez prodloužení samostatné nájezdy včetně nájezdu brankáře na brankáře.

FanClub vítězí na nájezdy.

Celkový dojem z utkání zkazil pouze - už tradičně - svým nesportovním chováním obránce Robert Kántor, který zbaběle odmítl nabízenou rvačku s útočnou útočnicí FC - Solničkou. Neboť se patrně metr šedesát vysoké Solničky vážící 40 kg (s hokejkou, přilbou a bruslemi) zalekl.

(Foto z akce zde ...)

Cestou z NMNM - Bořitov.

Čtvrtek, 26.03.2009 ... Bude jaro, bude Honzík ...

No, jestli jsem o tom zrovna nepovídal v souvislosti s kanadama, že?

Dneska jsem potkal Honzíka - milovaného parainstruktora. Prej jak se oteplí ...

Říkal jsem mu, že samozřejmě, má to čas, jak povídá: až se oteplí. Od června se začnu opatrně připomínat, až posléze po velkolepý nátlak úderem srpna. Hehe.

Ale já furt vidím v lidech jenom to dobrý. Třeba Honzík po těch letech mile překvapí, hehe.

Dále konečně přikládám foto krejcaru:

Středa, 25.03.2009

Úterý, 24.03.2009 ... Holič a jiné zlořády ...

Vyzved jsem si od ševce kompletně zreparované kanady vzor 90. Ty památeční. Fasované 1. října 1997. Kompletně vyměněná podrážka - takový drsný traktor. Přinejmenším to vypadá zajímavě. A i pokud by se neosvědčily stoprocentně na čundry, ostatně mám ty nové vz. 2000, na chození v hnusnu po městě a na venčení psů budou dobré. Případně si je nechám na skákání do létadla. Lépe řečeno na skákání z létadla. Či nejpřesněji: nechám si je do létadla na skákání z létadla. Tak.

Taky jsem zašel k holiči.

Když jsem tam byl nedávno s fousama, psst, nemůžu říkat moc nahlas, že přes všechnu snahu jsem si musel uprostřed play-off přeci jenom nechat fousy přistřihnout, tak při té příležitosti se mne ptala tamější šéfová, že:

"Víte, já už vás pozoruju několik let, vy k nám chodíte na vousy, ale proč si u nás nenecháváte stříhat vlasy?"

Tak jsem se jí snažil vysvětlit ... že na mne jsou moc přetechnizovaní, na můj model (jak by řekl Paranoik) "Usáma bin z bážin". To je takové, odhadoval bych, "lepší" kadeřnictví, stříhají zásadně až po mytí, ostříhat, prostříhat, zahladit, pak kdyžtak ještě jednou umejt, vyfénovat. Jednou se tam nechal ostříhat tehdejší kolega Růža aka Lávička, viděl jsem, co s ním všechno prováděli. Mně víc vyhovuje ostříhat za sucha, já pak prohrábnu vlasy, vytahám ze záhybů pár kostlivců, ti jsou též upižláni. Jo, musím obratem umejt, ono se to zkroutí do veskrze konstatní podoby a je vyřešeno. A za poslední dobu (cca 20 let) jsem si zvykl na takové ty víkendové údržbové čtvrthodinky "teď hned včíl". Když je čas a nálada. Buď máti blahé paměti, všelijaké kamarádky a milenky (dříve) nebo teď v posledních letech Ťapinka. Občas - jednou až dvakrát za rok - to proložím normálním holičem takového toho starého typu "Služby města Brna". Toť vše.

Rozhodně ne ani jedno z toho na telefonické objednání (na fousy, to je pětiminutovka, to vždycky akorát zavolám, jestli najdou čas, že se stavím za dvacet minut, jak stihnu zaparkovat).

Baba se ale furt ošívala ... prý:

"Ale stejně byste to jednou vyzkoušet mohl. Já bych to velice ráda viděla."

No, kdo chce kam ...

Zkusil jsem. Výsledek ... dobrá, řekl bych, že uspokojivý. Ale že by zase až tak? Prostě tak nějak furt nastejno mi to přijde. Pravda, za cenu 300, plus padesát parkovné, sedm pětek tradičně v nedalekém antikvariátu nepočítám. Hodina a půl času a nějaký čas kroužení kolem parkoviště. A to objednání a rezervace času předem.

Suma sumárum: dobře, asi je to přesvědčivější úprava, než od toho obyč holiče. To se musí uznat. A nemusím si potom mejt hlavu sám, to je taky plus. Možná je takto teda použiju v těch jednom až dvou případech ročně na tu "odbornější" péči.

Ale Ťapinka je Ťapinka.

Po drahné době jsem o víkendu zakoupil čisticí pastu Toro (ideální na čištění kovů - především mincí a pístu u útočné pušky vz. 58 a jejích klonů) a dokopal se k tomu, že jsem částečně vydrhnul minci, kterou jsem našel v prosinci na cestě z Květnice na kraji Tišnova.

Vyklubal se z toho mírně zohýbaný rakouskouherský šestikrejcar z roku 1849 (Že by onen pověstný "šesták"? Nevíte někdo?)

Tak mi celou dobu vrtá hlavou, kde se na štěrkové lesní cestě vezme taková 159 let stará mince (opakuji - nalezeno 12/2008).

To přece musí mezi tím kamením propadnout a zašlapat se někde do hlíny, ne? Leda by to byla novější navážka štěrku a přišlo to se zásilkou z kamenolomu. Ale i tak - to je zhruba ten stejný problém, ne? Kde by se vzal taký grajcárik v kamenolomu v 21. století? Nebo by to někdo ztratil teď nedávno? Na to byl pěkně pokrytý vrstvou humusu - ačkoli to dokáže nakynout docela rychle. Ale proč by někdo nosil krejcar (šesták?) do lesa na Květnici? A ještě ho tam ztrácel?

Pondělí, 23.03.2009

Neděle, 22.03.2009 ... Ťapinka kačena ...

Za celých bratru třináct let (z toho s Ťapinkou cca devět), co jsme bydleli nad někým (pozdravujeme sóseda Vyhlídku), jsme nikdy nikoho (znovu pozdravujeme sóseda Vyhlídku) nevytopili.

Jak jsem se snad zmínil koncem roku - panu nájemníkovi Iliczovi to trvalo ani ne dva měsíce.

Čtvrt roku nato Ťapinka drobátko vypláchla sklepy.

Jo, to je tak, když je někdo ... ehm ... Ťapinka.

Myčku máme zabudovanou v lince a napojenou přímo na odpad. Pračku pod oknem, je potřeba dát hadici do dřezu. Neptejte se proč a nebádejte nad tím, prostě to tak je. Ostatně jsme na to zvyklí, nahoře ve starém bytě se takto dávala hadice zas od té myčky.

Jenomže to by ten "někdo" nesměl ten dřez zašpuntovat, že?

Přesně v den, kdy jsem špekuloval nad GPS a její (ne)smyslností, to jest ve čtvrtek, Ťapinka obdržela GPS přístroj od kteréhosi dodavatele léčiv jako úplatek, pardon, jako odměnu za odebrané chemické a bakteriologické zboží. Jakousi takovou obyčejnou, jednoduchou, spíš do auta. Ale funkční a úkol zevrubně plnící.

Co udělá Ťapinka s GPS v rámci zkoušení funkčnosti? Začne hledat GPS poklady. Stejně jako takoví Vlastíci, Groulové, Darkové, snad i Howadooři a vůbec každej, kdo má do prdele díru a v ruce oný bazmek. Hledači GPS pokladů čili cache neboli keší. Geokačeři. Samic je geokačena.

Už se tedy v neděli vypravila hledat druhý.

To je potřeba jít k té rozhledně u Soběšic, tam kdesi v lesi je "keš" čili poklad jeden obyčajný - s prostým zadáním souřadnic.

Já vám furt nevím, já se na to celou dobu dívám tak nějak skepticky. Vždycky jsem si zatím vystačil s mapou, přirozeným orientačním smyslem, sem tam slunkem, lichy a mešejníky, brablenci a tak vůbec. V nouzi nejvyšší možná buzola. Případně se zeptám.

Hledání pokladů podle souřadnic sestavených z šifrovaných zpráv (pravda, to vše v papírové podobě) jsem si užil jako harantě v Pionýru do sytosti. Nějakou dobu jsem podobné zákeřnosti připravoval pak i mladší chamradi.

Vedu Ťapinku spletí lesních cest, po kterých jsem nikdy nešel, směrem, kde tuším Soběšice a rozhlednu. Ťapinka kontroluje podle GPS a tiše skřípe zubama, neb mne nemůže peskovat.

Pak zavelí k zastavení a jme se hledat v patřičném sektoru.

Tzn. pobíhá ve čtverci cca 20x20 metrů kousek od cesty, křížem krážem, máchá rukou s přístrojem a snaží se skrz mraky navázat komunikaci s družicí.

Až se do mne začne dávat chlad, přijdu zcela neomylně k jednomu vyvrácenému pařezu a ukážu na něj prstem. Ťapinka zaloví pod dřevem a vytáhne pikslu s "cache". A kouká na mne jak na vraha, takový věci ať si prej dělám Vlastíkovi (však už jsem mu to snad i zedvakrát udělal).

No můžu já si pomoct? Když tam ten jeden klacek byl tak divně křivě, že tam sám spadnout prostě nemoh. Co já se takovejch věcí nahledal a později naschovával. Pitomá infantilní zábava.

Sobota, 21.03.2009 ... Game over ...

V šestém finálovém utkání play-off první (tedy vlastně té druhé první) hokejové ligy Ústí porazilo Kometu na domácím ledě 1:2 v prodloužení, čímž si zajistilo v sérii vítězství 4:2 na zápasy.

Ústí je vítěz a postupuje do baráže o extraligu, pro brněnské tímto letošní sezóna končí.

Já můžu odložit hypersuper Canóny a jiné předražené výkřiky techniky a věnovat se zase jiným píčovinám, třeba si udělat z koupelny jedovou chýši a pokustónovat s dírkobedničkami a podobně.

(Foto ze zápasu a následného předávání cen zde ...)

Pátek, 20.03.2009 ... Sněženky a machři ...

Nebo tedy "Sněženky a petrklíče".

Jelikož zítra jdu, ehm, já vím, že už su s tím trapnej, ale na hokej, musel jsem vlézt dědkovi do zahrádky dneska při venčení psů (psy mu dát ještě podržet) a udělat si první jarní den s předstihem.

Čtvrtek, 19.03.2009 ... Ústí to stejně pustí ...

Rozhodli jsme se s Marťanem zajet si podívat se na hokej i do Ústí nad Labem. Když je to to finále ... Já těm výjezdům letos nijak moc nedal, vlastně tohle a předtím kdysi v září přátelák ve Vídni.

Nikomu dalšímu ze známých se nechtělo. Ani při nabídce na fóru se nehlásily davy. Každý jel buď autobusem, nebo měl už dopravu zajištěnou. Pro sichr jsem tam plácnul, že kdyby si to někdo rozmyslel, ať se ozve v rozmezí 9:30 až 10:00. Načež mi v 9:33 jeden "dopočťák" volal.

A někdy (pravda, až po desáté) beruška svlečna Veronika ze sekretariátu, se kterou mám nějaké velmi časté techtle mechtle (nemyslete hned na sex, mluvím o fotkách a podobných rozličných "služebních" záležitostech).

Prej: "To už je asi passé, že?"

"Nóó, není. Přesně pro tebe držíme místo."

"A kdy a odkud jedete?"

"V 11:30, od Ronda. Přesně v ten moment, kdy ti v kanceláři předám CD z úterního zápasu. Vezmeš si bundu a můžeme vyrazit."

Dobře poskládané. Čili jsme byli čtyři, nebáli jsme se vlka nic.

Zrovna jsem si říkal na jedné křižovatce, když jsem se letmo podíval do sousedního auta, že bych si taky v dohledné době mohl pořídit GPS. Jenomže mně to furt přijde jenom jako taková "vymejšlenost". Nějak si nepamatuju na situaci, kdy bych ji byl potřeboval. Vždycky jsem jaksi trefil (a jestli si Káča a Bobšo myslej, že GPS by nás u Malborku do toho pole nezavedla, tak to se kurva pletou). Ba mám strach, aby to nedopadlo naopak - kdysi jsem měl fenomenální paměť na telefonní čísla. Po několika letech používání mobilů si pamatuju s bídou pár. Aby mi pak nešel podobně do hajzlu i orientační smysl. Nevěřili mi třeba v autě. Přesně do doby, než jsem dojel k řece, pravil: "Aha," chytil se patřičné odbočky a projel skrz prakticky celé Ústí podle toho, jak jsem si pamatoval mapu, na kterou jsem se díval noc předtím. I jsem věděl názvy některých ulic. Pravda, třídu "Sociální péče" asi nezapomenete.

Jeli jsme trochu s předstihem, pro všechny případy. Třeba abychom Marťanovi stihli koupit lístek. Maník dopočťák svůj měl kdesi zajištěný předem. Já měl zjištěno v naší redakci, že se vstupem na pressku by neměl být problém. Ale Marťanovi by se musel koupit normální. Já se ptal i na jejich fóru, jestli neví, jak je to se ZetTéPákama, jestli mají vstup i na play-off zdarma nebo ne, pokud ano, jestli si stejně bude muset lístek vyzvednout nějaký, nebo ho pustí rovnou na zmrzačenku nebo jak? Jejich fanoušci takhle z fleku nevěděli. I jsem volal na jejich sekretariát, prioritně kvůli tomu, abych se ještě ujistil, že mne pustí k ledu (neplést s "pustí k vodě"), ti mi pro slepejše ubohého bledého taky nedokázali lístek zarezervovat. Ale paní se domnívala, že vyprodáno asi nebude, ačkoli kdy jindy, když už ne teď, že? Proto jsme si dali trochu toho fóra, abychom Marťana posichrovali.

Tady se ukázala další výhoda čtvrté spolucestující - ta měla zase se svým tamějším protějškem domluvených pro klub několik volných vstupenek. Marťan byl obratem zařazen do klubové a redakční výpravy, vyfasoval od pana managera jeden lupeň a nebylo dále co dramatizovat. A já si ještě domluvil vstup rovnou vchodem pro hráče, co se budu kdesi courat, ne?

Třeba podotknout, že ústecký stadion je zvenčí taková oprejskaná bouda, uvnitř ale skvostně opravený, zrekonstruovaný a komfortní (tzn. přesný opak brněnského Ronda). I pro fotografy tam mají bedničku. Tedy bedničku - dřevěný, nějak metr vysoký podstavec, přímo vedle střídaček. Ale když se vydrápete na ten soklík, vidíte přes plexi, trochu z nadhledu ... jo, dobré mi to přišlo.

Takže nám všechno skvěle vycházelo ... kromě toho hokeje.

V první třetině Kometa vcelku Slovan přehrávala.

Pak ale před koncem té první třetiny přišel nešťastný zákrok obránce Roberta Kántora na domácího Heřmana, po kterém zůstal Heřman ležet v bezvědomí v tratolišti krve a byl z ledu odnesen na nosítkách (ačkoli po chvíli přišel k sobě a šel se ukázat rozhodčím). Kántor dostal 5 minut plus trest ve hře, tedy do konce utkání ven a nezahraje si ani příští utkání. Přičemž ovšem ...

... já to viděl z nějakých bídných snad pěti metrů, ačkoli jedním okem normálně a druhým přes hledáček, ne, že bych to přímo sledoval, spíš mimoděk. Ale dělalo to na mne pocit, že ano, Kántor jel Heřmana zastavit. To už je tak úkol obránců. Přičemž Robert Kántor je (oproti těm "technickým" obráncům) jeden z těch dvou s tvrdým stylem, prostě si stoupne, protivník do něj plnou rychlostí napálí a odrazí se jako pingpongový míček. S Kántorem (byť na bruslích) to ani nehne. A takto si jednoduše Heřman naskočil čumákem Kántecovi na rameno. Přesně a jasně.

Ústečtí hráči plkali, že jej nabral hranou hokejky do obličeje a kdesi cosi. Nic takovýho, hůl měl celou dobu dole. Na sto procent. Asi mu tam to rameno nastrčil záměrně, ale zase nemůže počítat s tím, že se útočník pořítí jak neřízená střela a nebude čumět před sebe, nýbrž za pukem, který zrovna v té vteřině odehrál. Jako by se s ním nemohl rozloučit.

Nevím, školy nemám. Podle mne to definici faulu "Zásah do oblasti hlavy a krku" prostě nesplňuje, neboť tam chyběl ten požadovaný "úder". Zkuste taky někoho udeřit ramenem, že? Kdosi se vyjádřil tak, že v NHL by to byl "hit měsíce". Zajímavé, moji domněnku zhruba potvrdili pak v záznamu na ČT (kdo máte zájem, tady: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/209471290080023-buly/ máte v čase cca 1:04:30 asi pětiminutovou reportáž, vlastní Kántorův hit na Heřmana je v čase zhruba 1:08:00). Jenomže rozhodčí je rozhodčí. Co řekne, to platí. Ačkoli původně snad vůbec nezvedl ani ruku, hru přerušil, až viděl, jak se tam maník válí v kaluži krve. Jo, a ze záznamu je vidět, že jak Heřman upadl, ještě ho musel jeden z brněnských (snad Klimt) přeskočit a je i možné (na tom záznamu je to ne úplně jasně vidět), že ho teprve ležícího nabral nechtě bruslí do ksichtu on.

Takže velice drsný zákrok s neočekávaným a smutným koncem (ačkoli Heřman by měl být záhy propuštěn z nemocnice, snad by mělo jít jen o zašití a lehký nebo střední otřes mozku), ale já bych řekl, že v rámci pravidel. Ovšem zas to netvrdím nijak dogmaticky.

(Jo, a mimochodem - ten Heřman je ten stejný, který se po skončení úterního zápasu v Brně pořád chtěl prát s Marianem Moravou, stále na něho tam vypiskoval a dva rozhodčí ho nemohli vystrnadit z ledu do šaten. Mariana Moravu naštěstí držel Aleš Křetínský, neboť Marian by z takového Heřmana udělal dva malý do školky. Čímž by ovšem ke čtvrtečnímu incidentu nemuselo vůbec dojít. A vida, takový rváč a tak blbě si o Kántora rozbije hubu.)

S o to větším elánem se potom Ústí do brněnských pustilo a asi zaslouženě zvítězilo 3:1. Tedy série je 3:2 z pohledu Ústí a pokračuje se v sobotu v Brně.

Po hokeji jsme ještě zašli s panem Nimrou do hospody. Především na jídlo. První putyka byla jakási alternativní, sice už nevařili, zato tam všichni smažili. Fakt - fetovali u dvou ze čtyř stolů, zcela nepokrytě. Druhá měla vývěsku "Teplá jídla po celý den", ovšem při zavíračce v deset jim jejich celý den končí někdy hrubo před devátou. Pak už nemají nejen teplá jídla, ale ani studená jídla.

Naštěstí opodál byla ještě hospoda třetí. Teplá jídla, studená jídla, pivo, limo, všechno. Dvacet deka tlačenky jako fóršpajz a šunkafleky. Moc dobré. Pokud ještě někdy v dohledné době (tzn. ne zase za 25 let) pojedu do Ústí, už vím, kam jít. Tedy nevím, budu muset zavolat panu Nimrovi, aby mi mne do putyky znovu zaved, nějak jsem nesledoval cestu.

A v hospodě u delšího stolu s námi seděli dva maníci, jak jsme vyrozuměli, fanoušci Slovanu Ústečtí Lvi. Dali jsme se s nima do řeči, načež po chvíli jeden povídá:

"Hele, a neptali jste se na něco na našem fóru včera? Něco se vstupenkama?"

"Jo, ptal jsem se jenom, jak to vidíte s lístkama a jak je to se vstupem na ZTP-P."

"Hmm. Ty seš teda nějakej Egi, že?"

Takže pak se dejte do řeči s úplně cizím člověkem, že?

(Fotky ze zápasu tady ...)

Středa, 18.03.2009

Jen pro potěchu Harpagonovi Spojkovi - místo jeho letošní zimní dovolené.

Úterý, 17.03.2009 ... Další finále ...

Čtvrtý zápas finálové série - další domácí vítězství brněnské Komety nad Slovanem - Ústeckými lvy (tentokrát 3:1).

Kolega Dark, který včera prskal bacily na střídačce hostí, doznal tímto jediného úspěchu - lehl s antibiotiky a zbytek sezóny první ligy nechal na mně. Druhý lehlý je hráč ondoň Korhoň, ale ten už minulý zápas dohrával s horečkou a Darkovo prskání na něj asi nemá většího vlivu.

Čímž se mnou ovšem Dark pěkně vyjebal, poněvadž kvůli přenosu ČT bylo dnešní utkání posunuto až na čas 19:10, díky čemuž jsem pak onanoval s fotkami do dvou do rána.

Na druhou stranu, televizní přenos ... po jedné skrumáži před Dušanem Salfickým, kdy všelijak kolem branky, v brance, různě přes sebe leželo asi pět hráčů, přistrčil Kamil Brabenec (vyvoraný na snímku) puk do branky rukou (nevím, do jaké míry úmyslně). Na chvíli se rozsvítilo brankové světlo, rozhodčí chvíli koukal, pak se jel poradit s "videorozhodčím", tedy s jakýmsi kameramanem - jakkoli to v první lize nebývá zvykem. Následně rozpažil a gól neuznal.

Tribuna "C" to měla ovšem s předstihem - těm stačilo otočit se na kameramana České televize, ten jim jenom zavrtěl hlavou.

I tak nováček Svačina z extraligových Vítkovic nakonec na oněch 3:1 do prázdné branky zpečetil.

Stav série vyrovnán na 2:2.

(Více foto zde ...)

"Takú ti lištím ..." aneb "Co já? Jak já? Já Brabenec, ehm, muzikant ..."

Pondělí, 16.03.2009 ... Dušan forever ...

No jo, no jo, já vím, že už je to finále ... jsem netušil, že to ještě někoho (kromě mne) fakt zajímá ...

Tak zkusím udělat jenom takovou vsuvku ...

Kometa slavně a velkolepě vyhrála 7. semifinálový zápas s Chomutovem.

Poté obratem předvedla svoji dovednost v Ústí: jedna prohra a jedna v přímém TV přenosu velká prohra (existuje pro to takový cizí termit - debakl).

To jsme se dívali i v Plzni u Ťapoušů.

Ti ještě se zamejšleli, komu vlastně mají fandit? Kometě, protože my? Nebo Ústí, protože Dušan?

Dušan Salfický, v současné chvíli brankář Ústí nad Labem, svého času chytal jakožto miláček publika za Plzeň. On je to vůbec takový pohodář, mají ho rádi třeba i brněnští fans, kupříkladu už jen proto, že je vždycky pozdraví a zamává domácímu kotli. Jak málo stačí. Ale jak někdy pokřikují všelijaké obscénnosti na brankáře hostí s cílem znervóznit ho, na Salfického snad nikdy. To je fakt. Beztak Ťapouši drželi palec aspoň v duchu a napůl Dušanovi. Pravda je, že chytal jak drak - pokud se už Kometa vůbec v tom sobotním utkání doplácala k tomu, aby na něj jakž takž vystřelila.

V pondělí v Brně, za stavu finálové série 0:2 ve prospěch Ústí se brněnští konečně vzchopili a nasázeli Salfimu tři fíky za 22 minut, ten se raději nechal vystřídat (aby jeho nástupce obdržel další dva, přičemž Šáša Hylák si, aby to ústeckým nebylo líto, taky sklepnul jeden už předtím chycený puk do svojí branky). Když už jsem tak postával na střídačce Ústí (ačkoli jsem si fotil jenom tak pro trénink, mně už ty tribuny nějak nedělají dobře), měl jsem aspoň příležitost s Dušanem prohodit pár slov.

Tak jsem mu to popravdě vylíčil - jak rodiče mojí nové manželky mu v skrytu duše fandí a Plzeň (dají-li se v tomto Ťapouši brát za reprezentativní vzorek) na něj vzpomíná. Prý je to milé, Plzeň, to byly časy, hned by se tam vrátil. A že mám pozdravovat.

Pravda, za stavu 5:1 deset minut před koncem jsem si tak uvažoval nahlas: "No, zázraky se sice dějí, ale při vší úctě, asi bych měl cestou domů natankovat, protože podle všeho to vypadá, že ve čtvrtek se hraje v Ústí." Chvíli se zamyslel: "Buďme realisti ... asi můžete začít hledat klíče od nádrže."

Cestou domů jsem sice ještě nenatankoval, beztak bych to projezdil, ale přinejmenším jsem vyřídil vzkaz ...

Zavolal jsem Ťapoušům s tím, že: "Pozdravuje vás Dušan. Salfický."

Mám pocit, že jsou ode mne zvyklí na hodně. Ale že pořád dokážu překvapit, hehe.

Přemysl Sedlák před brankou Dušana Salfického.

(Zbytek cvičných fotek ze 3. zápasu finálové série play-off 1. hokejové ligy zde ...)

Neděle, 08.03.2009

A pak si kolem plotu nasázejte okrasné dřeviny.

Sobota, 07.03.2009 ... Hádanka ...

Celou sobotu mi bylo jaksi blbě, kombinace nachlazení a únavy, rýmička, mravenčení po těle a vůbec mi bylo na umření.

Tak na umření, že jsem i na slavné "foto dne" zapomněl.

Přikládám tedy jednu fotku přebývající a mnohem pozdější. Ne, zase takové haluze jsem neměl, ale náladu sobotního dne to jistě plně vystihuje.

Můžete si to vzít třeba jako fotohádanku.

Pátek, 06.03.2009 ... Mečbol pro Chomutov ...

Kometa doma velkolepě rupla 1:4 a dává tak šanci Chomutovu na postup po příštím zápase.

Čtvrtek, 05.03.2009

Středa, 04.03.2009 ... Lupeně ...

Hokejové šílenství v Brně (alespoň v jistých kruzích) dosahuje jednoho ze svých vrcholů.

Po dvou extrémních výkyvech (5:1 a 2:6) v Chomutově je stav semifinálové série 2:2 a napětí kulminuje. Kdo vyhraje v pátek, má "mečbol" na semifinále.

Rondo pro mrzkých 7200 diváků je hluboko pod úrovní poptávky. Primeros Roman "Hokejová Hala" Onderka je raději zalezlý někde v noře. Ale fakt - já o něm přes dva tejdny neslyšel.

Přičemž věc se má ještě tak, že cca 4500 bylo na letošní sezónu vydaných permanentek. A kdo má permanentku, má předkupní právo na lístek i na play-off. 10% kapacity stadionu musí být rezervováno pro fanoušky soupeře, to je v tomto případě přes 700 (nevyzvednuté se pak mohou objevit v doprodeji). Své si ukousnou sponzoři třeba pro své zaměstnance, což má jistou logiku - nikdo nebude rvát miliony do hokejového klubu, aby z toho nic neměl, že? V takovém Globusu pak lístky "fasují" i různí kráječi salámů a podobně. Takže ještě pár takových drobných a na volný prodej zbyde kolik? Tisícovka? Patnáct set? Na snad tři předprodejní místa?

Takoví ti "plnotuční" fans jsou z toho něktěří docela zoufalí. Časy front jsou opět zde.

Případní překupníci a šmelináři slaví. Hnus.

Já koupil tradičně na svoji (prakticky nevyužívanou) permanentku jeden kousek na své luxusní sedadlo a jakožto "zaměstnanec" požádal a koupil pro tentokrát pět kousků pro pár kamarádů a věčně mi na rameni brečící dobré známé. Taky jisté malé plus. Přičemž největší paradox je ten, že já vlastně vůbec žádný lístek už nějakou dobu nepotřebuju.

Tím chtěl básník říci, že ne, jak tady kdosi navrhoval, že razítko JUDra má cenu zlatého prstýnku.
Dneska se zlatými prstýnky vyvažují lístky na Kometu.

Úterý, 03.03.2009 ... Aspoň něco ...

Ještě to počasí do toho, to je taky taková kulišárna ... Jak já bych furt spal ...

Aspoň jsem se stihl stavit na dvě hodinky prostoje za sestřenicí Jardou a skoroneteří Míšou a pak na střelby. Střelby při "hókání sirén", které se však konají poslední dobou den před "hókáním sirén". Jak hókajó a den předtím člověk nebyl střílet, tak už něco prosral. Což zase sestřenici Jardě nemůžu říkat, páč ta se svými zvrácenými názory by asi neunesla, že jí chlastám kafe v kuchyni s pištolí za pasem a dvěma krabičkama nábojů v mošničce. To ne, to by nemohla vydejchat.

Jako plus hodnotím, že náš pan řídící (střeleb) Alda dotáhl několikero nových standardních drillovacích cvičení, tedy jsme se pěkně vyřádili.

Když jsme u toho střílení ...

Zase jsem (kdy? dneska? tady myslím, že zas už včera) jedním okem zahlídl kus nové série Užofky 11. Ťapinka mne přišla upozornit (a nabonzovat, že je zase přisátá k cecku televize), že Sejmour právě sundal autem vrtulník. No co? To umí Brus Vyliž taky. Ale né takdle, ale řízenou explozí. Vystřelil do kaluže benzínu nebo co, udělalo to wham a vrtulník v piči. Teda na zemi.

Asi deset minut jsem se šel schválně podívat.

Zrovna vyšetřovali zapeklitý případ praní špinavých peněz mafií. Dopraváci. Hehehééé.

Ale mafiánům se to nějak nelíbilo a klíčovýho svědka jim chtěli odkráglovat přímo na stanici. Pročež s falešnými dokumenty vnikli do policajtárny a, jelikož falešnost papírů poznala šéfová zdepřítomných hluchavek na první pohled, v momentě prozrazení začali mocně střílet. Stejně tak policajti.

Já to furt nechápu. Bouchli jste si někdo bez sluchátek v uzavřeném prostoru z velkorážné pistole? Tam vám padnou desítky až stovky ran a oni si furt povídají polohlasem. Ačkoli ... Skopčáci jsou zase svým sebemrskačsky-negativním postojem (á-la sestřenice Jarda) ke zbraním už taky proslulí, takže možná tam obecně používají nějaké významně slabě laborované náboje, neboť tyto neprostřelí ani plechovou registračku. Jo, tak to bude.

Následně Sejmour telefonuje, načež po skončení hovoru nařídí druhému buzíkovi (zas dalšímu, toho minulého - už několikátého - mu prý zase odkráglovali, ti dopraváci maj v Německu nějak vysokou úmrtnost) vypnout si telefon, aby je kdosi nemohl vysledovat. Hmm, to brzo.

A v jednu chvíli Sejmour buzíkovi nevěří, což se projeví tím, že vytáhne zbraň, namíří mu na hlavu a chvíli si povídají. Pak mu Sejmour uvěří a před uložením pistole zpět do pouzdra si s ní zatočí na prstě jako John Wayne. Jestli před tím aspoň vypustil bicí kohout, to jsem si bohužel nevšiml. Kdyby ne, mohl to být hezký poslední díl. Ale točit na prstě nabitou (byť s nenataženým kohoutem) pistolí je dle mého skromného soudu pičovina, ačkoli v dvojčinném režimu by měl být odpor spouště takový, že by výstřel vyjít neměl. Nicméně se to nedělá, což by takový ostřílený Turek měl vědět. Pokud tedy v Germánii musí mít průměrný dopravní slouha pro výkon povolání cosi jako zbrojní průkaz. Kupříkladu kdysi v seriálu Beverly Hills se přesně takto odkrágloval ke konci série jeden matlák, kterému asi platili málo, aby hrál i v dalších pokračováních. Jedině by možná Sejmour mířil buzíkovi na palici zbraní nenabitou (ačkoli ani s tou se na prstě netočí), to by pak byl piča ještě větší.

A to i přes ty jejich flobertkové náboje.

K tématu výběr z fóra ...

Já se asi vážně na některej díl budu muset zase podívat na celej a hlouběji, má bejt celá nová série, to bych moh stihnout.

Pondělí, 02.03.2009 ... Na piču tejden ...

A vidím to tak, že celej tejden bude takovej neslavnej, neslanej a nemastnej. Beru to od konce zpětně a souhrnně.

Začalo to už ten minulej a zase to po nenápadných krocích nepěkně graduje, některé dílčí okolnosti laviny zasahují i dva nebo tři týdny zpět.

Kolegyni DrDol jsem vlastníma rukama cosik dopizdil tak, že jí nešlo vygenerovat žádost o certifikát (el. podpis), musela se vypravit šoupat botky a vyřídit si ho úplně znova. Což o to, jednou za tři roky jí procházka neuškodí (a vím teď už o třech lidech, kteří se z různých důvodů - ale už aspoň ne mojí nešikovností - proběhnou taky). Žádost o vystavení certifikátu pro zaměstnance jí však musel podepsat Velkej Šéf Kvakin.

Ten si při té příležitosti vzpomněl, že jemu také "nefunguje" ten oný podpis. Bodejť, už dva roky. Když si ho nechal expirovat a na upomínky o prodloužení nereagoval? Já nejsem vědma, abych mu to vyvěštil. To jo, to všechno vcelku chápe, ale teď, právě teď by ho zrovna strašně potřeboval. Tvrdí pochopitelně on. Ve skutečnosti je jenom zachtivej.

Jenomže když on zase má mašinu s Windows 98. Dobře, tohle bylo ty dva tejdny zpátky, rozhodl jsem se, že minulej tejden mu dám počítač prostě novej. Je to koneckonců Velkej Šéf, ani ne, že by to nějak potřeboval, ale furt za ním lezou nějací podloudníci s nějakejma veledůležitejma dokumentama na fleškách a na DVD a tak vůbec, s novou černou pikslou mu bude Kvakinovna trochu víc "repre" vypadat, on bude mít hračku, nebude otravovat a nebude se srát do ingoustů a hlavně do mne. Samá pozitiva a sociální jistoty. Uznávám, že občas je nutno pustit pomyslný chlup, jakkoliv se mi u toho kroutěj pazoury, jak dybych to dával ze svýho.

Tak jsem si to naplánoval na minulej tejden. Kvakin na dovolené, nebude mi do toho kafrat.

Dokonce jsem kvůli tomu i notnou dobu uklízel. Mám tam rozloženejch počítačů dobře pět nebo šest, tak abych měl vůbec kde si ho vybalit a předpřipravit. Ve středu došlo na "Věc V", vytáh jsem Kvakinův nový počítač z krabice, zapojil, naformátoval disky, nainstaloval Windows XP a pár základních aplikací. Ve čtvrtek a v pátek mu to přehodím, přetahám data (několik giga fotek z dovolených) a budu mít vyřešeno.

Jo. Zrovna.

Ve čtvrtek chcípnul uživatelce Tašce na finančce disk. Kdyby to byla jakákoliv běžná mašina zas - prd by se stalo. Počká. Dva dny se nezblázní. Ale zase tenhle vehement má nainstalovaný program pro odesílání sociálních dávek. A běží na něm klient do banky. A je před vejplatama. Bez tohohle počítače nezaplatíme ani kačku - ingóstům, sociálům, nikomu.

Takže všechno zpátky a jinudy.

Disk se mi zachránit ve čtvrtek nepodařilo - nebo takhle: data jsem prakticky všechna z něj odzálohoval v aktuálním stavu. Toť dobré. Ale udělat kopie a klon disku jedna ku jedné už nešlo. Zajímavé. To by byla cesta nejmenšího odporu. Naklonovat a poštvat na to jenom třeba opravu instalace. Nic, ani bod. Takže nový disk, kompletní reinstalace.

Pátek a pondělí.

Kvakinovi vysvětlit, že vsjo búdět, ale jestli chce vejplatu, mosí vydržat. Drží.

S tím vším jsem se sral až do následujícího (tedy tohoto) čtvrtka (plus jedna velkolepá porada na Magorátě).

Přičemž na takovým Kultůrním Domě už notnou dobu čekají na taktéž jeden počítač (kterýho mám "hrubou stavbu") a já je pořád odkládám, že Kvakin má přednost, aby ho nechyt nějakej pošukoidní stav. Jenže na to mám s bídou pátek, neb v pondělí už bude zase žehrat Píčovatelská Služba, že tam maj novou ekonomku nebo kýho šlaka a ta taky nemá na čem makat. A tak furt dokola.

Nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím ...

Neděle, 01.03.2009 ... Svorně kaput ...

Po včerejším výkonu je po nás prd. Dost prd. Po vobouch. (Skvělý slovní tvar, jak říkala souška učitelka na základce: "Kdo řekne 'bez vobouch', dostane bouch." Ohromně vtipné. Sem tam někdo bouch dostal. Někdy s vobouch, někdy bez vobouch.)

Ťapinka je po jednom uléhání ke čtvrté ranní úplně hin, na mne, kterej tak šel spát třikrát po sobě, se nikdo neohlíží.

Aj odpolední špacír s psama je můj, Ťapinka fikaně slibuje, že za mne vezme večerní venčení - načež opět padne a je zas po ní.

No jo, no ...