Tímdlenc zpátky na titulní stranu.

EGIHO DENÍK Duben 2013

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)

Úterý, 30.04.2013

Tak jsem si říkal, co to zas kurva je, jak je možný, že tadle tykadlová mastná tyč má místo SPZky (vím, že je to RZka, ale dyž já su zvyklé holt) takovejdle padělanej paskvil?

A pak mi to došlo, že trajf je vlastně piču silniční motorové vozidlo, tím méně pak přípojné vozidlo.

Bo?

Bo jest to vozidlo drážní, ačkoli má "koleje" jenom nahoře. "Dopravní prostředek, závislý při svém pohybu na stanovené součásti dráhy."

Chtěl jsem pranýřovat, můžu tak leda hovno. Potupák má dneska štěstí.

Pondělí, 29.04.2013

Pár detailů na cestu.

Neděle, 28.04.2013 ... Trocha toho dubnového hokejíčku II ...

EHT: Česko - Rusko 1:2

(Celá fotogalerie ze zápasu zde ...)

Sobota, 27.04.2013 ... Byla bitva, byla ...

Poslední víkend v dubnu: poslední roky je to ve znamení EHT plus Ořechova. Ořechov byl dřív, takže má přednost i před sobotními utkáními.

Co k tomu? Rusové vyhráli (blbý je, že si takový manýry přenesou i do zítřejšího hokeje).

Já teda s Rusy až tak nevyhrál. Přijel jsem v pátek večer a nocoval jsem ve vojskovém bloku, na klasické palandě, jako už mnohokrát. S ruským Serjožou. Což by bylo fajn, nebo vlastně by mi to bylo celkem u prdele, bo Serjoga furt chrápal, bodejť by taky ne, když se mu na světnici podařilo vylejt půllitrovku benzínu. Jak sajtna fetošů.

Ale jinak klasická bitva, sovětské a rumunské jednotky slavně zvítězily, málo co k tomu dodat.

Horší část hry je, že jsem ještě tak říkal: nevím, kdy se k tomu dostanu. Zkusím to třeba ve Švédsku. To jsem ještě nevěděl, jaká tam bude žurnálistická realita. Nebo že později? Když mi dvakrát zdechlo domácí PC ... no a skluz násobí skluz a já to nemám ještě začátkem listopadu. Možná jim to dám pod stromeček. Jestli vůbec. Nebo upoutávku na příští rok. Ach jo.

Třeba mne už nepozvou a bude to vyřešeno, no. Tohle jsem nezvládl.

Nicméně po bitvě mi tam hoši splnili jeden takový malý životní cíl (že bych bez toho neusnul a byl to celoživotní sen, to asi ne, ale řekněme, že jednou jsem to zkusit prostě chtěl), a sice díky tamějším kamarádům jsem se projel v tanku.

Pochopitelně ne v prostoru pro řidiče, to bych se asi fakt moc neposkládal, však jsem měl jasně deklarováno ve vojenských papírech, že k tankovým jednotkám kvůli výšce nesmím. Ale na pozici velitele/miřiče/střelce se poskládám (ta "podpěrka" pod pravou rukou je 76.2 mm kanón). Hlava mi čučí ven docela nepatrně a určitě by se to dalo nějak ošéfovat třeba vykostěním podprdelníku.

Jinak jde o tohoto krasavce T-34 (i s osádkou uvedenou na obrázku) ...

Díky, panáčci, už vím, zač je v T-34 perník.

A mimochodem, pravdu mají ti, kteří roky vyvrací teze o bordelu v tanku. V tanku žádný bordel prostě není (možná po bojovém nasazení, kdy se všude válí mraky nábojnic z kanónu a z kulometu, odtud taky možná pramení to úsloví).

Ano, poměrně blbě se v tanku fotí. Ale zase takováhle fejcbůkovka (viz spodní obrázek) dnes nikoho nepřekvapí. Čtrnáctky se fotí telefonem na hajzlu a taky je nikdo nepeskuje.

Čtvrtek, 25.04.2013 ... Trocha toho dubnového hokejíčku I ...

EHT: Finsko - Česko 2:3

(Celá fotogalerie ze zápasu zde ...)

Středa, 24.04.2013

Původně neplánovaná brigáda - stavba grilu - na golfu.
Díky korporacím lze i takto všední činnosti dát mezinárodní (trojnárodní) ráz.

Úterý, 23.04.2013

Jen tak od pasu střelené Rosického náměstí.
A ejhle, hnedle je v pozadí na přechodu pro chodce odřený šourek.
Najdete je všude ...

Pondělí, 22.04.2013

Pověstný dům hrůzy naproti židenických kasáren.
A tamější - skrz naskrz Brnem pověstný - zlepšovák na sušení prádla.

Čtvrtek, 18.04.2013

Sněženky, jééé ... druhá půlka dubna, kurva ...

Středa, 17.04.2013 ... Šopink pyčo ...

V přípravě na blížící se drobný výlet jsem vyrazil taktéž na drobné nákupy k mému oblíbenému dodavateli fotografických potřeb Toníčkovi. Ten už mne stál ke dvěma stům tisíc, řekl bych.

Nějaký ten notebůček, konvertorek, batůžek ... Monopod mi jakožto výraz poděkování za tlumočnické a průvodcovské služby zakoupil Malej Andrei, nedal si to vymluvit. Prej by jinak byl neščastné, jak mi bylo sděleno. Takže monopod ne, jenom hlavice k monopodu.

Dohromady jsem za dnešek o necelejch třicet litrů lehčí. To je den ...

Úterý, 16.04.2013

A todle je právě ten průser ...

Pondělí, 15.04.2013 ... Plha hlásí ...

Malej Vopičák chce zaregistrovati auto a změnit tak provokativní rumunské SPZ na české. Což lze, neboť má zde registrovaný pobyt a dokonce rodné číslo, čímž machruje na Vopičáka Velkého, kterej má kulový a né že číslo.

Za kuropění jsme u Magorátu, kde je několikanásobně klikatá fronta až pod schody.

Jak zjišťujeme ovšem později, jelikož jde o import od Rumuna z Německa, my můžeme bočními dveřmi a jsme taky v jiné číselné řadě. Jiní nešťastníci to vidí na hrubé odpoledne, my čekáme tak půl hodinky ani ne.

Malé úskalí - když na přepážce "import" jest člověk, jenž neumí anglicky.

Nebo: já už se dalších etap neúčastnil, ale jelikož dopisuju ukrutně zpětně, tak můžu hodit takový spoiler. On neumí anglicky vždycky napoprvé. Ano, tentokrát jsem s Andreiem byl já, dalo by se říct, že na to ouřadník hodil spoleh a hnal to přese mne. Příští návštěvu už Malej absolvoval sám, že to třeba nějak zvládne: a chlap anglicky uměl. Ten stejnej.

Ale později v létě si Velkej Andrei našetřil dukáty a koupil si Ducati, motokykl, šel si jej zaregistrovat, chlap neuměl anglicky a Andrei mi volal, jestli "příští pátek" znamená zhruba totéž, co "next friday". Když tam přišel next friday, opět ten stejnej čičmunda anglicky uměl. Ne, na dvojčata v tomto případě nevěřím. Přesně vždy věděl, o koho jde, bez váhání našel správnou složku a vše vyřídil.

Asi to používá jako filtr. Zkusí, jestli se vopruzák cizojazyčný nedá znechutit a odpudit. Pokud je houževnatý, ingóst přizná barvu a podřídí se.

Nicméně tentokrát já jim dělám zase pojítko.

A tak zjišťujeme, že podle našeho požadavku "všechno pro import" nám na STK dali opravdu všechno pro import. Vozidlo může tedy získat český technický průkaz. Jen nemáme extro lejstro o evidenční kontrole, tedy si to Andrei nemůže zaregistrovat na sebe. Neříkali jsme. Asi si mysleli, že si auto importuje a nebude si ho chtít přihlásit. Naše neinformovanost, oni čuráci.

Tak si to Malej prostě zvopakuje. Na místě mu napíšu na papír, co má požadovat na STK (formou strčit papír do okýnka). Je to kluk šikovná.

Neděle, 14.04.2013 ... De to, dře to ...

Znovu bádám v té bídě a svrabu nad chromým šoukárem.

Znovu se jdu projet, znovu zkouším, co to dá a nedá.

Nakonec naznám: vždycky se mi rozsvítí kontrolka mazání, tedy tlaku v mazací soustavě. Víc tomu ublížit nemůžu. Motor olejem vpodstatě zaplavím, cáknu tam další dva nebo tři litry, hrubo nad maximum. Od té chvíle se mi přeskakování do režimu "průser" prakticky neděje, tedy pokud se držím ve spodní části spektra otáček. To znamená pozvolné líné rozjezdy, pomalé řazení, rychlost maximálně kolem osmdesátky. S kopce a s větrem v zádech na dálnici stovku. Ale spíš ne.

Nicméně dobrá, jede to.

Zkusím s tím dojet po vlastní ose, mezitím dorazivší pan Ilicz nasadí Ťapinku a Alfíka, s těma bych si to netroufl, bude mne jistit. Kdyby to vzplálo plamenem jasným, odtáhnem to z dálnice, necháme to někde stát a řešit to budeme holt jindy.

Čili se od odpoledne ploužíme 80 km/h po dálnici, stoupacími pruhy mezi semtam se objevivšími kamiony, líná jízda, ačkoli su z toho celej orosenej. Máme na to štěstí na trase Plzeň-Brno. Jak jsme tenkrát před lety vezli na vozeyku tu váhu do ordinace, 2x1 metr, fungovalo to jako brzdící padák. Taky to nejelo víc.

Ale po několika hodinách perné jízdy Bohunice na obzoru.

Fakt jsme s tím dokázali dojet. A bejvalý AutoĎAS (dnes už pod jakousi novou hlavičkou, kterou ani neznám) si s tím jistě poradí zodpovědněji, než dobrodruzi v Pilsenu.

Díky, pane Ilicz, za doprovod.

Sobota, 13.04.2013 ... Když vám to zavaří ...

Mastíme si to tak esteticky Ťapinčiným Hornetem do Plzně za Ťapoušama. Aj s Alfikem.

Přičemž na začátku odbočovacího pruhu už na sjezdu u Ejpovic se ozve z motoru takový divný zvuk, jakoby na bázi rány, rozsvítí se kontrolka mazání, motor začne chrčet, dusí se, ztrácí výkon. Podaří se mi ještě jakž takž sjet z dálnice a doploužit se na nějakou dvojku za pekelných zvuků k nejbliží benzínce kousek pod exitem.

Hm. Klínový řemen maká, oleje tam po stečení není moc, pavouky z toho ještě nelovím, předtím to neprosvěcovalo. Naleju do toho litr, furt stejný.

Na jedničku a dvojku, v exponovaných momentech i trojku, se nám podaří dokodrcat k Ťapoušům domů a můžu konzultovat po telefonech rozsah škod.

Všichni známí autoservisácí se shodují na jednom: přidřený motor. Kurva.

Ťapinka má sice v pojistce případný odtah do nejbližšího servisu, ale to neřeší náš problém. Bo jsme v Plzni. Odtah do Brna by vyšel na hrubo pěticifernou částku.

Místní nonstop čičmunda to ani nechce vidět. Opravu odhaduje na šedesát tisíc a dává od toho ruky pryč.

Po vychladnutí se s tím jdu ještě projet. Ono to tak jako jede - nejede. Dokud nepřesáhnu určité vyšší otáčky a cosi tam jakoby "nepřeskočí", jede to. Jakmile se ozve šraml pekelný, musím zastavit, vypnout motor a znovu nastartovat. Kurva.

V prvé řadě pomocí pana Ilicze, který neprozřetelně přiznal, že zítra nemá nic zásadního na práci, zajišťujeme evakuaci. Pak se můžeme zabývat dál.

Čtvrtek, 11.04.2013

Redakční porada.

Středa, 10.04.2013

V době naší nepřítomnosti nám zanechte vzkaz ...
(Soběšice cestou z Vystrkova.)

Úterý, 09.04.2013

Pondělí, 08.04.2013 ... Battery story reloaded ...

S malým Andreiem vyzvedáváme jeho odvlečený šoukár na odtažném parkovišti v Bohunicích.

Opravdu mu nepočítají parkovné přes víkend.

Zaplatí odtah, nasedne do auta, otočí klíčkem, udělá to "blblbl-cvak-cvak". Seems no power. Battery empty. Kurva.

Takže kabely a pobavit osazenstvo odtažného parkoviště.

Doprovodím ho konvojem domů. Tam zjišťujeme, kde je asi problém - špatně dovřený kufr. V něm je takové nanicovaté světýlko, ale tři čtyři dny svítící, s nočními teplotami pod nulou ...

Hle, jak nám vyrostla "Kvakinova koule", zatímco seděl v kriminále ...

Neděle, 07.04.2013

Další meta zdolána - Čudla se umí sám vydrápat na stůl.
Nejen, že přes něj vidí, může po něm i šmátrat.
Plíživý děs.

Konečně vrácení opravené Prakticy panu třídnímu profesorovi.
Plastík v hovoru, pan profesor naslouchající.
Ťapina nezhlídá sociopaticky stranou společnosti, má tam na pozorování plíživého děsa.

Pátek, 05.04.2013 ... Kokotí hlavy z Megapixelu a Andrei part XXXVIII ...

MegaPixel.cz ...

Já ten obchod nemám rád, ačkoli připouštím, že na zapřenou jsem tam už asi třikrát byl nucen nakoupit. Ale prostě mi to přijde jako parta čuráků.

Ano, je to můj problém, že jsem si na webu nevšiml polední pauzy a podařilo se mi promotat se parkovacím domem až dvě minuty po jejím vypuknutí.

Ale co je to za chování, když odchází předchozí zákaznice (nebo možná nějaká místní lupačka, co já vím?), aby vám ten buzerant místo alespoň vysvětlení ("sorry, máme pauzu, potřebujem se nažrat"), když už teda toho jednoho zákazníka nemůže jeden z šulinů akceptovat, aby vám přitáhl dveře před nosem a zamčel? A ještě u toho čuměl jak šulin?

Bít to přes celou držku, hajzly.

Odpolední komunikace (to byste neuhádli s kým):

"Mihai, car away ..."

"Jak jako - away?"

"Já jsem dobil baterii, přeparkoval před dům. Včera. Dneska auto na ulici není. Mohli mi ho odtáhnout?"

"Andrei? Je na ulici ... nějaké jiné auto? A nevypadá ta ulice nějak moc čistě?"

"No, to je právě to, není tam žádné auto. A ulice vypadá jako po čištění ..."

My toho Malýho nemít, my bysme si ho museli vymyslet.

Trávím tedy dlouhé hovory s polopolicajty a jinými zlořády, až se prokoušu na odtahovou službu a skladovací parkoviště. Místní odtažník míní po mém vysvětlení, že pokud jsme vázáni v práci a situace nespěchá (jsou povinni vozidlo vydat 24/7, na druhou stranu tam nejsou pořád, honili bychom se po telefonech), že pokud se o tom ví dopředu, přijdem v pondělí, jak já navrhuju, nebudou účtovat žádné další parkovné.

Aha, už vím, co budu dělat v pondělí ...

Čtvrtek, 04.04.2013 ... Madrid páně Norníka ...

Zažádal mne skorosoused z bývalého bydliště pan Norník, jestli mám nápad, jak v dnešní moderní době zužitkovat staré diapozitivy.
Resp. jak mu je revitalizovat.
Samozřejmě, že mám. Tohle je jenom pohled, jinak na to mám skener, ačkoli s barevnými diáky jsem si ještě moc nehrál.
Zkusíme. Všechno je jednou poprvé.
Na otestování tady mám jeho rodinnou dovolenou či pracovní cestu, Madrid, 1984.

Středa, 03.04.2013 ... Technická legalizace Malýho šoukáru ...

Malej Andrei jest objednán s novým šoukárem na STK. To vím, však jsem ho objednával, ne?

A pochopitelně - nejlépe s mojí účastí.

Dobrá, tak ať mi v osm zavolá, jestli nechrápu. Prej nepojedem dvěma autama, vždyť jedním (tím jeho) stačí. Vezme ještě Velkýho Andreie, ten ví, kde je Lesná, vyzvednou mne. 8:45, neboť na devátou se máme dostaviti do Kéniku. Cestou vyberou peníze z tankomatu.

V osm mi poctivě volá a provádí kontrolu bdělosti.

O půl deváté další telefonát: "Mihai, car not starting. Seems no power. Battery empty."

Pěkně, pičo, pěkně. A s tím chceme jít na technickou? No maucta.

Když nejede Malej k Mohamedovi, musí jet Mohamed k Malýmu. Nastartujeme jeho vehikl a peníze vybereme cestou.

Úvaha: když ho nastartuju přes kabely, nedobije se to za těch pár ulic natolik, aby to dlouhodobě vydrželo. Zvlášť, jestli je baterka vyžvejknutá jakože fest. Pročež volím variantu dvě - naštěstí máme stejnou polaritu baterií, zasvěcuju Andreie do tajů klíčů číslo 10 a 13 jakožto elementární výbavy každého motoristy (a tyto mu zapůjčuji, neboť díky podobným kamarádům a jiným pacientům mám alespoň dvě sady), přehazuji baterku a jedem jeho autem s mojí baterií.

Dáma za přepážkou (co vypadá jako neprůstřelná, ta přepážka, ne ta dáma) si vyžádala doklady a údaje.

Hned následně na měření emisí zjišťujeme, že mu poprvé zmastili jméno. Ano, Andrei Mihai to je, ale to jsou dvě křestní jména. To, co je za tím a vypadá ponejvíce jako třípísmenná zkratka inžinýrského titulu, to je opravdu příjmení.

V půlce linky technického testu vypovídá poslušnost i moje baterie. Ona už má nejlepší roky a kondici za sebou a takový to nastartovat, popojet, zhasnout, xkrát po sobě, po několika mrazivých a venkovských nocích před tím, to jí taky na elánu nepřidá. Čímž se ovšem potvrzuje moje teorie, že s touhle jsme dojeli aspoň do půlky linky, ta jeho by skončila na dvoře před emisema. Nic nic, mechanik dotáhl startovací booster ... a vyrazil pojistky v půlce dílny. Pěkné.

Technická kontrola je avšak bez ztráty nějaké důležité kytičky, sem tam nějaká kosmetická závada. Papíry ale že budou až tak za hodinu a půl, bo import.

Ajaj, to já se mám totiž mezitím stavit na Vystrkově za paní Božkou, to jsem netušil, že takhle zamrznu.

Ale na druhou stranu - tam mají ouřadní čekárnu, kontroluju telefonicky, nevadí, vezmu tam i vopičáky, dáme si kafé, já udělám té půl hodinky práce. Akorát to kafe paní Božka nemá. Neva, zařídíme ...

Cestou v Soběšicích před konzumem instruuju Velkýho: "Andrei, skoč prosím tě do obchodu a kup pytlík kafe, víš jakýho, červená Jihlavanka, jako vždycky."

Jak blesk je zpátky a vláčí kelímek.

"Andrei?"

"No, oni tam měli automat, prý je to dobré presso."

"Andrei? Můžeš mi říct, co s tím budu dělat v dalších zatáčkách skrz les?" (Pro jistotu vozidlo řídím raději já.)

Takže znovu, Velkej Andrei mizí v útrobách samoobsluhy a napodruhé se mu podaří koupit kávu v pytlíku.

Urobili na Vystrkově. Cestou se doma zastavili, vzali nabíječku a provedli teoretickou instruktáž, kterak baterii nabíjeti. A jedeme vyzvednout dokundamenty od auta.

Hezké. Jenom - proč je tam napsáno Ing.?

"Vole, ty seš inžinýr?"

"Ne, proč?"

"Hele, proč tam má vůl napsaný, že je inžinýr, když sám neví, proč by měl bejt inžinýr?"

"Asi to tam někde bylo?"

"Kde jako?"

"V těch dokladech."

"Nemohlo."

"No já jsem si to nevymyslel. Hele, tady v tom velkým techničáku ..."

Vysvětlujem STK pánovi, že ve velkým techničáku Malej eště figurovat vůbec nemůže. Proto jsme tady, aby se tam mohl nechat zapsat. To, že se v Bukurešti místní ouřadník, který technický průkaz vyplňoval, jmenoval Ing. Andrei Mihai, přičemž ono Mihai bylo v tomto případě příjmení, to je opravdu jenom svinská shoda náhod.

Díky za starobylá řešení typu korekční zapatlávácí bílé vodičky, hehe.

Samozřejmě jsme v té pakárně zapomněli vyzvednout ty peníze, pročež se na to skládáme všichni tři ve finále i po padesátikorunách, jak boveráci na krabčák.

Přemontováváme na parkovišti zpátky baterii do mého Oslíka, vysazuju je doma s prázdnou baterií (ale i klíči a nabíječkou) a raději jedu domů pracovat.

A na druhém počítači se u toho dívat na severokorejskou televizi na fotbal prokládaný válečnýma písněma. Škoda, že to můžu jenom při houmoppic. Z bezpečnostních důvodů je u Porouchané Anody Corporation zakázáno sledovat na pracovním notebooku televizi. A severokorejskou? Navzdory embargu? To už bych si mohl rovnou podepsat výpověď.

Pondělí, 01.04.2013

To je tak na Apríla, když někomu předtím vypadne z kapsy ve vašem autě telefon.
Tak se holt projede vlakem pro něj. Che.

Několik pokusů s barevným (následně Caffenolem vyvolaným) filmem nedaleko nádraží Brno-Lesná: