Egiho mily denicek

Tímdlenc zpátky na titulní stranu.

EGIHO DENÍK
Listopad 2010

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)

Úterý, 30.11.2010 ... Přečíslení v Šaškárně ...

Dnešním dnem pro mne vrcholí ten hokejový maratón posledních dvou týdnů. Šestý zápas, tentokrát sice venku, ale přesto hodnocený jako domácí. Slavia Praha, O2 Aréna.

Ve 14:00 jsem před óřadem sbalil Marťana a Máru Jelce, usalašili jsme se v autě a vyrazili via Praga.

Cestou jsme míjeli auta a autobusy. To by ještě nebylo nic divného, to se tak na "dálnici" D1 občas stává. Ale tyhle měly něco zvláštního - většina byla laděna do modrobíla. Z oken autobusů vlály šály Komety, u těch modernějších, kde nejde skřípnout šálu do okýnka, tam byly aspoň šály a vlajky zavěšeny v oknech. Fuk, jestli to byly speciálně vypravované zájezďáky nebo linková vozidla, Kometa okupovala všechno. Když jsme zastavili tentokrát jenom na rauchpauzu u Melikany, parkoval vedle nás nějakej věci neznalej maník a prej: "Proboha, kolik vás tam jede? Vám to snad platí magistrát nebo co?" Hehe.

To může říct totiž jenom naprosto neinformovaný jedinec nedotčený byť jen okrajově zpravodajstvím. Bráno podle loňské sezóny: Pardubice jsou osmé v návštěvnosti, Kometa, neb má k dispozici pouze menší zimáček, tak až čtrnáctá. Tedy myšleno v Evropě. A to loni hrála Kometa půl sezóny naprostou tužku a soupeři si k nám jezdili pro body jak pro salám do špajzky. Aj tak bylo těch hrůzostrašných prvních 30 kol takřka pořád plno.

Relativně na pohodu jsme dojeli do Prahéé. Nasněžilo už v sobotu, mráz jak samec, Kokeši, ale od té doby nijak dramaticky nepřipadávalo a dálnice byla sjízdná, jak jen to právě u té dé-jedničky jde. První záměr zněl: zastavit se v hospodě v Nuslích, kde pracuje jedna Márova nebožka Majkl. Prý pomezí Pankráce a Nuslí. Pročež jsem sjel na Pankráci, odbočil na Nusle, podíval se na první možnou ceduli s názvem ulice ... a vono to bylo vono. Teda za křižovatkou. Bezva.

Majkl nám uvařila dobrý ... no, mně uvařila dobrý kafe, jim dvoum dobrý pivo.

Tamtéž jsme tedy nechali parkovat auto, že se nebudem jak chuji motat po Práglu a složitě hledat místo k parkování. Vydáme se krtkem a po hokeji se stavíme ještě na jednu kavku.

Jak jsme se tak blížili centru a obzvláště pak od Florence k ŠaškaAréně, houstnul nikoli v báru dým, nýbrž koncentrace modrých a bílých oděvních doplňků v soupravě. U Šaškárny se zkrátka vyhrnul z krtka modrobílý dav. Uprostřed se kolébal hlouček slávistů. Asi pěti. Což kdosi na eskalátoru glosoval jako: "Hele, vole, přijeli fanoušci hostí. To jsme nevěděli, že jezdíte i na venkovní utkání."

Slavia má totiž prý průměrnou domácí návštěvnost cca 5000 diváků. Reálně jich tam zpravidla chodí 2000-3000, občas se hecnou při derby Slavia-Sparta. Prudce pak křivka vyletí nahoru, když přijedou právě Pardubky nebo Brno.

To byl taky ten důvod, proč Brňákům zdražili o stovku vstupné. Prej jich jezdí moc a jim tím vzrůstají náklady na pořadatelskou a úklidovou službu. Cha-cha. To zrovna. To by jim tak jeden zežral i s navijákem. Jestli jde z každýho lístku XY korun na gorily a úklid, je jedno, kolik lidí přijede. Přijede víc, jde na jmenované dvě komodity víc. Ba naopak - se vzrůstajícím počtem návštěvníků by měly relativní náklady na jednoho každého z nich klesat. Jenže jde vo co, Halík? Krupicu, vévar neboli réžu. Můžou to maskovat, jak chtěj. A my? My tam jedem stejně, páč my na to máme. Ať se třeba zadávěj. Teda já konkrétně ne, já jsem v tomto případě mediální mrdka, ale můžou si to od nás platit i invalidní důchodci beze slevy. Tak co?

Čili: oddělil jsem se od těch dvouch vořežprutů a vydal se po svým. Částečně mne předem navigoval šéfredaktor Čé, kde najdu akreditační centrum. Tam si mne paní webkamerou vyblejskla, vytiskla mi jednu plastovou kartičku s fotkou, přidělila druhou čipovou kartičku, pohrozila, že jak tu druhou jmenovanou ztratím, bude basama s fousama a tuze moc peněz to bude stát. Že si to mám připnout někam na viditelný místo a pak si to strčit do prdele nebo aspoň do kapsy, abysem to neztratil, jakmile se prokoušu do patřičnýho sektoru. A ještě poradila, kudy se mám začít kousat.

Kousal jsem kousal. Našel jsem první schodiště, bránu s dedektórem jak na letišťu (tady však zapůsobila kartička "press"), další několikanásobný schodiště. Podzemní chodbou a byl jsem v tiskovým centru. Pěkný. Ale tam pouze další žurnálisti a nikdo z organizátorů, kdo by mne nasměroval na mé pouti dál. Zeptal jsem se ochrankáře. Ať prý to zkusím tam. Další zase sem, třetí tudytam a čtvrtý kudytudycestička. Čili jsem po chvíli stál u východu ze šaten, koukal na vstup na led a jakási top-ochránkyně na mne přeskakující fistulí pištěla, že: "Tady nemáte co dělat. Tady nemůžete být."

"No jo, paní, ale já tady ani bejt nechcu," vykouk jsem jí přes rameno, "já su dočista ztracenej, ale podle mejch informací bysem měl bejt támdle naproti," ukázal jsem přes celej stadion doprostřed, kde se skvěla plošina pro kameramany a fotografy.

Voni to tam maj totiž jinak. Narozdíl od Brna a prakticky asi většiny jinejch stadionů, k ledu může jenom fotograf Slavie. Ještě jsem se pídil, jestli se v nějakým lejstru fakt píše "fotograf Slavia" nebo "fotograf domácí", páč při dnešku bych se v tom druhým případě možná aj hádal. Ale to byl jenom vtip, bral jsem zavděk fotoplacem uprostřed hlavní tribuny. To je veskrze vejmysl O2 Arény, ne Slavie, natož pak jejich (tedy naší partnerské) redakce.

Ženština ještě chvílu střečkovala (co já? její čičmundi mne tam nasměrovali), pak mi přidělila zase jednoho erudovaného vopičáka, ten mne doved až na půli cesty a nasměroval mne tak, že už jsem znova zabloudit nedokázal. Vpodstatě prima.

Zrovna snad končila údržba ledu, četly se soupisky, svítily červenobílý světýlka, pak nastoupili hráči na led a mohlo se začít hrát. Mohlo. Ale nezačalo ...

V okamžiku poté, co si podali ruce kapitáni mezi sebou a pozdravili se s rozhodčíma, vyletěl z brněnského kotle gejzír konfet.

Přičemž si pod pojmem "konfety" nesmíte představit takový ty tenký houcapinky, co se to háže v přiblblejch americkejch filmech na karnevalech a oslavách. Tohle jsou poctivý tiskový pásky do stolních počítaček. Pokrylo to půl ledové plochy. Přiklouzali strejcové s popelnicema, narvali to do nich. Přílétly další. A tak furt dokola.

Brněnští fans to vzali tak, že "zaplatili jsme si příplatek na dražší úklid, tak ať za ty prachy taky vidíme nějakou činnost". Jeden z fanklubáků se nechal slyšet, že pro nejbližší jádro kotle kupoval těch roliček 1080. Kdo si vzal kolik ještě bokem, to už nikdo nezjistí.

Začátek utkání se tak zdržel o nějakejch deset nebo patnáct minut. Pražáci z toho byli celí v prdeli a do brzkých ranních hodin bečeli na internetovým fóru, co jsme to za dobytek, ba dokonce pak ještě v noci na ýDěsu vyšel článek "Do Prahy přijela 'Konfeta' Brno". Hráči to brali v pohodě. Nikdo nebyl znevýhodněnej, chládli obojí stejně (a to nijak moc, páč v hale bylo příjemný teplíčko), slávistickej kapitán se nechal slyšet ve smyslu, že: "Tak si zaházeli, no. O to později budou v Brně. Nám to nijak nevadí."

Upřímně: ono tady při tomhle utkání nešlo ani tak moc o hokej, jako spíš o tu pověstnou atmosféru, jakou dokáže při dvanáctitisícové (tzn. čtyřnásobné proti běžné) návštěvě udělat 9000 skalních brněnských fanoušů.

Pročež se konfety opakovaly: při gólu domácích (ať už kterýchkoliv), při gólu hostí (ať už kterýchkoliv), při sporných momentech, někdy jenom tak.

O přestávce si člověk fakt připadal jako doma, když jsem tam špacíroval po chodbě a jenom se zdravil se známejma.

Ještě jsem se ptal zas nějakýho těžkotonážníka z ochranky, kde se tam dá zapálit? Ono je to celý nekuřácký, jenom kdesi je prej vyhražená kuřárna. Když půjdu tady tou chodbou, tak na to za chvílu narazím. Po pravé straně. A nekecal, za chvílu po pravé straně byl výklenek, tam se kouřilo. A v dalším taky a v dalším a v dalším. Prakticky všude. Ochranka aj policejní ninja-korytnačky už tomu nechávaly volnej průběh. Maj to blbě zmáknutý holt. Ven na cigáro lidi nepustí, jedna kuřárna na 12.000 lidí asi zjevně nestačí. Osud.

Ale jinak až na drobné incidenty jednotlivých ožralých hovad z obou táborů na pražské frontě klid.

Hokej se hrál, prima to bylo.

Kometa vedla, Slavia srovnala. Pak dokonce otočila. Vyrovnal dvě minuty před koncem Radim Hruška. A definitivně zpečetil zápas v prodloužení Radek Dlouhý (paradoxně ex-slávista), čímž Kometa vyhrála 3:4pp.

Následovala ještě mohutná děkovačka. No, mohutná, taková vpodstatě tradiční a běžná, akorát zase místní z toho byli nějací rozpačití.

Moderátor, pověstný Olin, opakovaně vyzýval fanoušky Slavie, aby vyčkali na svých místech a umožnili prý bezpečný odchod (trojnásobné početní přesily) fanoušků hostí. Když aplaus poněkolikáté vyvolával hráče Komety znovu na led, vytratil se ten hlouček domácích jako pára nad hrncem.

"To je nářez, jak dlouho to ještě může trvat," ptali se do hloučku reportérů místní saniťáci.

"Normálka, taková vobyčénská až podprůměrná komeťácká děkovačka. Zpravidla to netrvá dýl, než samotnej zápas."

Však taky ne. Snad kolem desáté jsme už seděli zase v Nuslích u Majkla v putyce. Jenom to seno po Brňácích v Šaškárně zbylo ...

Jo, vy zas nevíte, jaký seno? Minule tam pouštěli na kostku (kterou mají taky zapnutou jenom v těch případech, kdy jim to fanouši hostí zaplatí, na většinu domácích zápasů ji mají zhasnutou) všelijaké hahaha vtipné "hlášky" na hosty z Brna, jako "seno a vidle" a podobně. Což o to, že to huláká vždycky kterejkoliv kotel na příznivce klubu z menšího města, to je normální a patří to k jiskření a štengrování v hledišti. Ale že by to přímo dirigoval moderátor Volda jakožto oficiální hostitelův hlas a procpávalo se to na obrazovky, to jsem taky ještě jinde neviděl.

A tak si skalní brněnští prostě přivezli seno (vidle nevím) a nechali jim pár otýpek u sedadel (viz vobrázek páně Markerose). Však když jsou ti burani, co si musí platit extra uklízečky ... :o))

Cesta zpátky zase docela dobrá.

Na Vysočině nám začal docházet benzín. Pročež jsem zastavil u OMV kdesi u toho Větrnýho Jeníkova. Eh? Pech. Benzín není. Teda je, ale neteče. Inventůra.

Fakt, zrovna na včíl si naplánovali roční uzávěrku. Dobře, kdy to taky dělat jindy, než o půl jedné ráno vprostřed pracovního týdne? S invazí hokejových fanoušků počítat moc nemohli, to je pravda. A další benzínka je ... tramtadadáá ... taky OMV. A shorauvedené platí pro všechny. Pro celej řetězec. Nu což, ne, že bysme na tu nádrž ještě neujeli pár desítek kiláků, ale tak se aspoň protáhnem a spočnem. Co už. Ještě jsme tam potkali Robina Krůtila z deníku ÚV SSM, což mi připomnělo, že mi ten lapka a poberta ještě visí omluvnej dopis jednou za nenechavý prsty. Příště. To není na zimní noc.

No a tak jsme nad ránem byli doma.

Fajn výprava.

Já to vidím tak, že zejtra budu makat do noci na fotkách, na příští hokej v pátek s Třincem se můžu krajcvajc. Nechám to v klidu Darkovi. Ať si taky užije.


Radek Smoleňák, Jozef Balej a Brian Salcido. Vlevo nahoře v hledišti pak Slepejš Aleš a Tetky Králičky Poslední Manžel Jirka.	Pavel Mojžíš, jeden z mých oblíbenců. Občas spíše krasobruslař, také odstřelovač fotografů, ale když už se mu zadaří dát třeba takhle gól, pak jenom vrní a několik zápasů v řadě kmitá jak motorová myš.