Máte z toho husí kůži, chcete se vrátit na hlavní stránku?
Tímdlenc zpátky na titulní stranu.
EGIHO DENÍK
Květen 2013

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)



Aktualita:



Sobota, 18.05.2013 ... Švédsko, den 18. ...

Švýcaři překvapivě ve finále (snad po 70 letech, moji encyklopedičtí kolegové upřesní, oni vlastně nikdy nehráli finále play-off, jen finálovou skupinu).

Nicméně jest jim přáno. Ti hrají srdcem, jsou už o dva levely před očekáváním, nemají co ztratit a jdou do toho po hlavě a s nadšením. Hlad po vítězství.

Nenechají být jediný puk - on sice vidí, že protihráče s největší pravděpodobností nedožene, ale zkusí to nadoraz. Hryžou led. A ono to někdy vyjde, někdy soupeř udělá chybu.

Když puk ztratí, rojí se kolem protihráče tři až čtyři jako sršni, pokud se soupeř dostane k protiútoku, setká se už v půlce středního pásma s kompaktním helvítským uvítacím výborem.

Naše hérečky by se měly od koho učit.

Zatracení Helvíti. Hopp Schwiiz.


Vodkaz nafurt   

Pátek, 17.05.2013 ... Švédsko, den 17. - Vorážíme podruhý a naposled ...

Druhý volný - bezzápasový - den. Ze dvou.

Se agentůra plácla přes kapsu a Áda nás pozval všeckých na oběd do takové typické švédské stockholmské putyky. Dlužno podotknout, že tak dobrý vepřoknedlozelo á-la chef Jurajda už jsem dlouho neměl.


Courám ještě po štatlu a fotím si to či ono.

Aj si dělám takovou galerii těch místních svlečen. Mne totiž zaujalo, jak jsou tam všechny připojený na jakejsi Matrix s těma telefónama. Vždy a všude, na cestách obzvlášť. Nevnímají svět okolo a čudlíkají do telefonu. Vlastně to jsou zhusta telefony bezčudlíkové, takže do toho tak jako klofou.

Vpodstatě to vypadá, jako byste slepici nasypali zrní do plastové krabičky s průhledným deklem.

Vpodvečer zas mózuju kousek od rathausu, náhodou jsem narazil na čtyři kačky mírně nalíznuté, sedí na lavičce, čumí taky na západ slunka a lemtaj šampíčko.

"Dámy, si vás vyfotím."

"A proč?"

"Jen tak, abych měl nějakej vzorek."

"Vy jste nějakej jako ... novinář?"

"Hm, taky něco takovýho."

"A to jako pro noviny?"

"Na noviny vám seru, na noviny mám dvacet tisíc fotek z hokeje, babu, která není přicucnutá k telefonu potřebuju."

Takže tak.


"Michal, pořádáme barbecue, pyčo, pojď se zúčastnit ..." a "jo, stavím se za váma na cigáro ..." se nakonec zvrhlo v neuvěřitelnou akci do čtyř do rána. Však na kom jiném taky otestovat tutti-frutti slívovici a podobné pochutiny, že, než na osazenstvu blešárny? Jediným litrem Marťanofky dokážu ožrat šest národností, nalíznout dalších šest ... a ještě zbyde. Pche.

Níže jeden ilustrační záběr za všechny (jeden z těch slušnějších).

Na snímku zástupci Česka, Číny, Singapuru, Švýcarska, Mexika a Kolumbie.

V dalších z pařících lokalit, mimo záběr (nebo už mimo provoz) pak účastníci z USA, Itálie, Slovenska, Švédska, Moldávie a Holandska.

Zapomněl jsem na někoho?

Někteří jsou na tom stejně jako výtah (ano, stále potřebuje extra díly a je mimo provoz, jen mu slabě mžourá kontrolka) a budou to rozcházet ještě pozítří na trajektu.


Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 16.05.2013 ... Švédsko, den 16. - Pápá ...

Takže Češi se slavně nechali řachnout od Švýcarů a mažou domů:

http://jdem.cz/23dd7

Prostě: Sejdou se takhle Čech, Slovák, Rus a Kanaďan na letišti ... ne, tak nezačíná vtip, to je dnešní realita jmenovaných hokejových reprezentačních týmů.


Škodověnkám hosteskám opět došlo kafe. Jak netradiční při skvělé švédské logistice.

Tedy já viděl, jak vždycky jde někdo z press-centra okolo, zastaví se, ukazuje na press-kafovar, Schodoffka vrtí hlavou ...

Tak jsem se ani nenamáhal. Když jdu takhle kolem, slyším:

"Mister photographer, mister photographer, do you want a coffee?"

Che.

A to je tak, když si je tam piplám, pamatuju si jejich jména (z čisté zištnosti a navzdory své na jména vadné hlavě), říkám jim "Sweet Sophia" a "Sweet Frances" a tak.

Hnedle maj jednu černou kapsli pod pultíkem. Já se mám.



Švýcarský pan brankář Martin Gerber. Chtělo mu to prostě dát tak o dva góly víc.

Vodkaz nafurt   

Středa, 15.05.2013 ... Švédsko, den 15. - Vorážíme ...

Čínská putyka typu "Za sto švédskejch dukátů sežer, co se do tebe vejde".

Chápu, že mnohé některý fragment překvapí.

Ale ano, žeru i syrovou rybu. Když je hlad ...

Zkusil jsem to, sněd jsem to, nevypliv jsem to. Nepochopil jsem to, šel jsem si nabrat skunk-pao a mrkvovej salát. Ten zas nepochopili ostatní. Tak co už ...


Jelikož jsem chtěl být za intelektuála (a ano, sice stále ještě netrpím ponorkovou nemocí, nicméně zdejchnout se těm vokoukanejm čičmoňom, kteří vůbec nejsou intelektuály), navštívil jsem Fotografiska Museet, kde je mimo jiné naprosto famózní výstava fotografií Henriho Cartier-Bressona.

Toť byl světový fotograf, který kudy chodil, tudy si fotil lidi.

Což jsem se dočetl na konci výstavky, hned poté, co jsem si tam důkladně nafotil lidi.

On fotil převážně kinofilmovou Leicou.

Já to bral na kanón Canón ... a kinofilmovou Prakticu.

Moc poučná výstavka.


Západ slunce nad stockholmskou radnicí.

To byste nevěřili, jak, kurva, vymrznete za půl hodiny v osmi stupních Celestýna, když ta zoncna furt ne a ne zalízt.

Skandinávský květen.


Nějak jsem se šoural vymrzlej jak sobolí hovno směrem od radnice k metru, moh jsem si ještě vybrat, jestli T-Centralen nebo obligátní Gamla Stan, neb obojí bylo stejně z prdele daleko. Vtom mne upoutala autobusová zastávka. Neptejte se mne, z jakého důvodu mi byl povědomý zrovna autobus číslo 53. S autobusem jisté (zpravidla nepříliš blahé) zkušenosti z minula mám, nicméně nevím, jestli kdekoli jinde existuje zrovna linka 53, není-li kupříkladu jako třináctka vynechávaná i v číslech pater někdy. Prostě autobus 53, u něj napsané stanice jako Kungsgatan a Tegnérgatan. Tuty jsem to někde viděl napsané při nějakém špacíru, aniž bych to vědomě zaregistroval. Směr to mělo dobrý, čili jsem nastoupil ... a vystoupil přesně tady na rohu, čili jsem nemusel šoupat botky stovky a stovky metrů od metra.

(Pozn.: Jak mi kdosi vtipně v komentářích na Fejcbuku prozradil, linka 53 jezdí v Šalingradu z Lesné přímo k nám na firmu do PAC. Naštěstí jsem za ten necelý rok neměl potřebu toto zkoumat.)

Při sezení u kávy v kuchyňce přišel pan švýcarský oněkolikpokojůvedlebydlící spoluubytovaný, ten naivní, který se mne u cigára ptal asi před týdnem, jestli už jsem viděl nějaký hokej ... a nechápal, proč u toho tak koulím očima.

Po kratší diskusi o nadcházejícím čtvrtfinálovém zápase Česko-Švýcarsko přešel plynule k námětu, prý jestli někdo z nás nemá nějakou okrajovou zkušenost s elektronikou.

Jemu se totiž rozbila nabíječka od notebooku. Tedy rozbila - ona prostě zajiskřila a kontrolka zhasla.

No, okrajovou zkušenost s elektronikou bychom měli, ačkoli nářadí a vybavení máme s sebou poměrně chabé. Čímž jsem se avšak nedal co? Čímž jsem se ovšem nedal odradit.

Vpodstatě to nechtělo tak moc - stačilo to (za použití hrubé síly a plochého pilníku) rozebrat, švýcarským nožem (k potěšení pana švýcarského oněkolikpokojůvedlebydlícího spoluubytovaného) ořezat několik zbytečných záslepek, kombinačkami vykostit drát zpoza úchytu za kondenzátorem. Takové drobnosti nosím běžně na opasku, byť se tomu kdejaký vyjevený pičuskin diví - zpravidla dokud se sám nedostane do úzkých. Rozmotat spečené šlusnuté vodiče.

Sám si někde vysomroval kousek izolační pásky (jeho nápad s použitím rozžvýkané žvýkačky neprošel ani prvním stupněm vstupní kontroly - Michal Slavík), já jsem to pro jistotu obohatil několika centimetry leukoplasti, jež je již v hostelu dostatečně populární, neboť s její pomocí jsem tady už ošetřoval jednu raněnou turistku (puchýř a pláč kvůli puchýři, že neuvidí Stockholm, když nebude moci choditi).

Poskládat dohromady, voilá, kontrolka svítí, nabíječka nabíječkuje.

Vděčný pan švýcarský oněkolikpokojůvedlebydlící spoluubytovaný mi z vděčnosti shání odbytiště zítřejších snímků ve švýcarském denním tisku. Má nás rád a jmenuje se Alessandro.


Inovace - v pondělí rozbitý výtah se slibem opravy s "extra parts" nejezdil ani ve středu, nejede ani takto ve čtvrtek nad ránem. Možná bych mohl vzít svoje McGyverovské vybavení - skládací kleště, švýcarský nožík a leukoplast - a jít se podívat, nakolik jsou ty "extra parts" opravdu nutné, jestli by to běžný český kutil nezvládl i s obyčejnými parts.



Tuhle fotku mám tuze rád.
Aj jsem šel těm dvoum poděkovat, že mi tam tak hezky pózovali.

Vodkaz nafurt   

Úterý, 14.05.2013 ... Švédsko, den 14. ...

To si tak řeknete - jéje, ten Egi, ten se má ...

Zevlí si kdesi ve Švédsku, dělá důležitýho a jenom se kouká na hokej.

No, do jisté míry jo.

Ale vy, vy makovci, nemáte, kurva, ponětí, jak já se, do prdele zasranýho, těším za zítřejší první volnej den.

28 hokejových utkání za dvanáct dní, několik tréninků a jiných extrabuřtů okolo, to jsem doposud ještě nežral.

Sice prej žádný velký ležení H.K., nýbrž jídlo a kultůra, ale ŽÁDNEJ HOKÉÉÉJ, cype.


"Sedm kulí jako v Sarajevu." aneb Češi povinně natrhli prdel Slovinsku 7:0: http://jdem.cz/222w3



Hokej je hlavně vo emocích, pyčo ...

Vodkaz nafurt   

Pondělí, 13.05.2013 ... Švédsko, den 13. - To je past vedle pasti, pičo ...

Tak jsem si právě cestou na ranní cigáro (nekoukejte na hodinky) zažil pravé skandinávské ... uvíznutí ve výtahu.

Jednou nebo dvakrát to zadrhlo i cestou dolů, pak se to zastavilo někde přibližně na úrovni spodního patra, dveře se pootevřely na 4 cm a zešikma, a dál už nic.

Tedy jsem oním interkomem zavolal operátorce a nahlásil jí problém.

Po asi pěti minutách se na střeše kabiny objevil chlapík, trochu tam dupal a volal na mne cosi švédsky, z čehož jsem vyrozuměl něco jako "za momentíček".

Za chvilku se vrátil a vyptával se, pravděpodobně, něco ve smyslu, jestli jsem pořád tam. Kdybych věděl, jak se švédskochrochtem řekne "Né, už sem vodešél", použil bych. Takto jsem se omezil na univerzální: "Hmm."

Sjelo to ještě pod úroveň přízemí, otevřely se druhé dveře (je to takový ten průchozí výtah), chvílu jsem čučel do zdi, pak to vyhopkalo asi natřikrát do správné polohy a pustilo mne to ven.

Štěrbinou mezi zdí a dveřma jsem viděl chlapa, švédsko-anglicky jsme si sdělili, že je teda všechno OK a šel jsem si zapálit.

Blesková reakce.

Skoro jako by byli někde přímo v baráku.

Některým prý paní domácí i říkala, že výťah opäť nechodí. A jiní prý viděli skupinu montérů chodit oknem na střechu a zpátky.

Nahrává to konspirační teorii, že výtah byl celou dobu v procesu rekonstrukce, jenom sem ještě nedorazily tabulky "Mimo provoz", které by se zavěsily na dveře, aby do toho lidi nelezli.

Štokholm, pyčo, Štokholm.


Hérečky exkluzivně: http://jdem.cz/22rw2



Ještě jednou ty naši pašáci.


Na kolenouch vás snažně prosím, promiňte mi to, já už to nikdy nepísknu ...

Vodkaz nafurt   

Neděle, 12.05.2013 ... Švédsko, den 12. ...

Poměrně později, až někdy po snídani v čase oběda, jsme vyrazili na menší procházku s panem Čendou.

Nic převratného, vlastně jsem ho jenom protáhl těma místama, kde už jsem aj byl.

Člověk by si řekl: neděle, mistrovství světa, to bude všude lidí jak sraček, tůristé zajisté budou zevlit po všech koutech Stockholma. A vono? Vono leda hrubé hovno, jak by řekla naše paní sousedka.

Jaksi to tady jebou nebo co.

Lidí sem tam hrstka, v bočních uličkách už chyběly jenom ty chuchvalce převalujícího se stepního běžce (takovej ten poletující křák z westernů), bylo by to dokonalý. Chcípl pes.

Na nedělu aj u bejváku pana krále vyhnali ty pišišvory v historickejch mundůrech a místo nich tam postavili trochu lepší level "civilních" (uniformovanejch, to dá rozum, ale tak jako moderně) fízlů s normálníma kvérama, namísto historickejch flintiček.

No dobře, ale na fotce micka pěkná, ne?

Faktyš ale jináč bída.

Cestou zastávka v té "mojí" uličce.

Ne, prostě ani tentokrát mi nepřišla TA kompozice.

Nejlepší variantou byl zvídavý Pingpong. Ale furt to jaksi néni vono.

Až půjdu zas kolem, zas se tam stavím.

Chápu a vím, že správný fotograf dokáže na kýžený záběr čekat klidně hodiny, ne-li dny.

Jenže tomu správnému fotografovi jen sporadicky začíná za šedesát minut hokejové utkání o půl metra (myšleno jakože o půl linky metra coby dopravy, ne o půl metra jakožto délkové míry) jinde.


Jo, v tiskáču došly sice bonbóny, ty Mentoš s logem hokejové federace a šampionátu, ale sypou tam takový ty moderní žvejkací Sisinky.

Aspoň tak.

Zato zase Škodovákům došlo kafe.

Odpoledne už měli, ale nestih jsem ho, celej den jsem jel jenom na ranní kávu.

Na jednu stranu pohoda, na druhou tady na to neskutečně serou.


Čechům to v hokeji teda dneska tak úplně nevyšlo. Dlužno připustit, že už se tam neploužili jak lemry a poměrně hodně se snažili, aspoň z mého úhlu pohledu (a tím nemyslím fakt, že fakt z rohu).

Pročež osud českého týmu spočnul v rukách Norků a Švejcarů, což jest poměrně tristní fakt. Pokud Švejcaři řachnou Norky, máme ještě šanci na čtvrtfinále, když je teda řachnem i my.

Naproti tomu bylo lze viděti bleskové družby, kterak se Čeští fanouši na večerním zápase mísili se Švýcary a hlasitě povzbuzovali "Hopp Schwiiz, Hopp Schwiiz."

Zdravil jsem se s jakýmsi maníkem s českou vlajkou s nápisem Pardubice, musel jsem mu pošimrat srdíčko prohlášením, že jako Komeťák toho jejich malýho šmejda Kukiša snad začínám mít pomalu i rád, protože hryže led, líce tam jak čamrda a dneska dával ten zásadní gól česko-kanadského zápasu.

Naproti tomu přestávám s okamžitou platností kamarádit s některými Švédy a především Švédkami, neboť jsou to kurvy prodejné.

My držíme palce jim, a vony, čubky, budou držet palce Norům v takto důležitém zápase? Proti nám? Pche.


Tak to za nás urvali jiní: http://jdem.cz/22mu8


A ne, nic na mojí momentální (přinejmenším do pátku) NEpodpoře Norska nezmění ani fakt, že jejich hokejovou hymnu, kterou dokáží rozvlnit (byť zpravidla poloprázdný, třičtvrtěprázdný až sedmosmin prázdný) Globen, si pouštíme i po nocích na hotelu.

Heia Norge, o-o, Heia Norge, o-o ...


Vodkaz nafurt   

Sobota, 11.05.2013 ... Švédsko, den 11. - Ze života mediálních mrdek ...

Letmý pohled do zákulisí aneb ze života mediálních mrdek.

Pro informaci - za tou černou plachtou na levé straně je tréninková ledová plocha.

Tak se tady máme.


Hrr na ně: http://jdem.cz/22f59


Vodkaz nafurt   

Pátek, 10.05.2013 ... Švédsko, den 10. - Kávový roh a chlastací distrikt ...

Parafráze známého popěvku: "Má to svoje výhody mýti hostel spoustou vody ...".

Díky posedlosti paní domácí čistotou, kdy přes půl dne za pomoci kohorty gastarbeiterů smýčí a čistí a normální člověk si nemůže v klidu ani udělat kafe, nutí toto onoho normálního člověka mózovat po okolí a hledat alternativní zdroje.

Jsem sice dalek ponorkové nemoci (byť pan Sušák má u mne ještě uschováno kopnutí do holeně za ten můj sprchový gel, jenž si půjčil, aby jej pak zapomněl ve sprše, kde se drahných dvacet minut rochnilo jedno z našich štěňat Davidů), nicméně dlužno podotknout, že existují i lepší výhledy a panoramata k ranní kávě (byť o půl třetí odpoledne), než jsou poměrně okoukané a nepříliš vábné tváře všelikých Ádů, Sušáků, Rojů a Čendů (Terka promine, na ni se vztahuje pouze ta pasáž o okoukanosti).

Kousek od stanice metra Hötorget, na rohu Drottninggatan a Gamla Brogatan.

První fotka pod zápiskem.

Záviďte.


Utrpěli jsme vítězství nad Slovinskem: http://jdem.cz/22bd8


Pozdrav pro aktivisti ...

Po světovém incidentu, kdy vyhodili ze staďáku aus partu fanoušků-aktivistů (50:50) se soudruhem Sašou neschválenou vlajkou, zpytovali organizátoři svědomí (kterážto činnost byla decentně podpořena několika demonstracemi) a Bělorusové (a jejich místní přívrženci, zde v poměru cca 1:1) už mohou fandit s jakoukoliv vlajkou, i s tou, která se strejdovi Lukašenkovi nelíbí. Nikdo je z Globenu nevyvádí. Za poslední dvě třetiny měli s pořadateli jedinou malichernou interakci, a to když pan pořádek přišel říct panu fanouškovi/aktivistovi, ať po dobu hry sedí a hopsá jenom při přerušení.

Nic to nemění na faktu, že Bělorusové byli po většinu utkání na ledě jak namalovaní a vpodstatě tam pro Kanadu dělali takové živé překážky a doplnění do povinného počtu lidí na ledě.

To je ale jiná část tohoto příběhu.


Na večer byl smluven sraz s maďarskými (ve Švédsku žijícími) kolegy Viktorií a Gregorym. Já že dodělám fotky z posledního zápasu a přijdu za nimi. Jenom jsem kladl Michalovi na srdce, ať mi pošle zprávu se stanicí metra a přesnou adresou.

Samozřejmě, došla mi zpráva "Metro Medborgarplatsen, bar Carmen". To je tak na liskanec.

Chvíli jsem uvažoval, jestli se na to nevysrat, byl jsem už na T-Centralen, tedy o pár zastávek dál, nicméně jsem naznal, že se přece jenom vrátím.

Abych následně zjistil, že v okolí Medborgarplatsen je barů asi šedesát. Chlastací distrikt. Ano, proto jsem chtěl tu přesnou adresu s ulicí a číslem. Avšak - když něco nevíš, zeptej se příslušníka SNB. Už tam byla nachystaná jakási pořádková jednotka, protože Švédi mají takový zvyk - přes tejden sušit hubu a v pátek se vylejt jak hovada. To byste museli vidět. Masakr.

V mezičase oblažovali chlapci Viki a Grega historkami o tom, že přijde kolega, který ne, že vypadá jak Jaromír Jágr, ale Jaromír Jágr vypadá jako on. Tak si dokážete představit to entrée.

Ale zase ...

Pokud potkáte ve Švédsku Maďara, trpícího nostalgií po domově a střední Evropě vůbec, pozdravíte ho "Jó napot kívánok" a na dotaz, co si dáte k pití, mu suverénně sdělíte, že vraj "egy alkoholmentes világos sör", jste jeho.

No a když už pak tak probíráte veselé historky takové a makové a dojdete k tomu, že Gregoryho (odangličtíme-li jméno, vyjde nám původní Gergely) rodné město se jmenuje Eger ...

Následně pak v několikátém baru naši zoufalci odlovili takové nebohé kanadské koťátko s tím, že mu (podotýkám ve dvě ráno) zazpívají kanadskou hymnu.

Zase v rámci objektivity: pod taktovkou Viktorie a s přihlédnutím k jejich dlouhodobému i aktuálnímu stavu, dlužno připustit, že poměrně zdařile.

Nebohé kanadské koťátko na kanadskou hymnu v podání podnapilých českých a maďarských žurnálistů čumělo jak puk.



Vypadá to dramatičtěji, než to ve skutečnosti bylo.

Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 09.05.2013 ... Švédsko, den 9. - Jágr ...

Historie jednoho snímku ...

Vyrazil jsem si zase na Gamla Stan a okolí, cvaknout si pár záběříčků.

Nicméně dopolední slunečno se změnilo na ostré a nepříjemné světlo. A všude tůristi a kurdští demonstranti a vůbec všelijaké protivenství ...

Ano, mám tohleto a támhleto, rathaus, parlament, pár takových momentek a monumotovek a tak všelijak podobně. Dokonce jsem jakéhosi Sandokana přesvědčil, aby vyfotil mne, blbě mám ovšem vedle sebe jakousi pojistkovou skříň - on tam byl takovej soklik, já chtěl původně samospoušť s tím, že se s kisnou musím smířit, pak jsem si všiml teprv Tygra z Mompračemu, dal mu foťák, ale už mne, šulina, nenapadlo si popojít. Tak mám fotku ze Stockholmu: Egi, kus jakési laguny, radnice a pojistková skříň.

Občas si tak cvičně fotím lidi (někdy to mám dokonce jako zadání - viz včerejší páně Sušákovy žádané kundy: http://jdem.cz/2z6w6).

Chvilku jsem si sednul na schůdky v takové uličce. Naproti byly lampy a otevřené okno a spousta fotogenických věcí, pak jsem se podíval tímhle směrem ...

Tak si říkám, kdyby přes ten zlom takhle šel někdo zajímavej. Obligátní sličné slečny nebo třeba starej dědek. Nebo prostě něco takovýho. Jenomže ...

Ta vyžraná jitrnica s telefonem (v pozadí), ta tam štrádovala, piča vzdutá, asi dvacet minut. Až jsem se začal bavit jejím pozorováním a vymýšlením výrazů ve všemožných dialektech, jako třeba Big Fat Old Penguin Lady.

Když na chvíli zalezla za okap, vlezla mi tam zády tlupa skupinových zevlů.

Možná dvě nějaké žáby a jakéhosi čerňocha (na dvou různých snímcích) mám na černobílé, uvidíme, do jaké míry to bude/nebude roztřepnuté. Na stovku film a dvoustovku objektiv už tam byl celkem stín.

Takže asi nejzdařilejší máte dole:

Tradční a nejfádnější výjev z křivolaké stockholmské uličky. V pozadí klustá vzducholoď s telefonem, v popředí mašina mezi padesátkou a smrtí, na bicyklu, v buzihelmičce.

Tristní.

Ale já si tam snad ještě někdy zajdu sednout. Mne ta ulice začala zajímat.


Ruský, slovinský nebo jaký kolega tady hlásí do mikrofónu, že Dánsko bude čelit "protiv favorizirovanym Čechom" (slyšel jsem jen tu poslední část).

Tak jen aby.

A pamatujte: "Hubas góóól, Hubas góóól !!!"

To lámalo osud tři roky zpátky v Německu.


Švédský fanda neváhá běžet za mnou z Globenu půl ulice a smýkat za sebou kamaráda, jen aby zvěděl odpověď na otázku, která ho tam prý palčivě tíží:

"Sir? Sir? Promiňte, vidím vás tady každý zápas - už vám někdo řekl, že vypadáte jak Jaromír Jágr?"

Zamručel jsem něco v tom smyslu, že už jsem takový náznak postřehl.

Díky časové tísni jsem si historku, že "Na Jaromíra Jágra před dvaceti lety" používám jako objednávku u holiče (co se vlasů týče, nikoli vousů), ponechal na příští setkání.


Vaše denní dávka nemocí, foto Egi, Reuters a Sport:

http://jdem.cz/2z6t6

Tragédie jak vod Šejkspíra.



A takovej pěknej gól to byl.
Akorátže pan rozhodčí říkal, že prej nebyl.

Vodkaz nafurt   

Středa, 08.05.2013 ... Švédsko, den 8. - Egi honí kundy ...

Zjištění: Když někdo vypadá jako pan rozhodčí Jeřábek a zaclání se steným talentem jako pan rozhodčí Jeřábek, stačí se podívat na soupisku. S velkou pravděpodobností je to pan rozhodčí Jeřábek.


Jinak dneska aj tak nějak bez zvláštních událostí.

Utkání Slovinsko-Švýcarsko 1:7, seversko derby Norsko-Švédsko 1:5.

Po hokejové stránce docela piánko. Jedna strana má rozcvičku, druhá se snaží vyjít se ctí a nedostat desítku. Áda tuze drží palce Slovincům, protože ti mají všehovšudy nějakých 150 registrovaných hráčů na celou zemi - tedy asi jako Česko stadionů. Jeho držení si avšak tito neberou příliš k srdci.

To Norsko se Švédskem asi nejlepší atmoška doposud.

Mediální mrdka Sušák požadoval fotky sličných severských (nejlépe blonďatých fanynek) do zvláštní tematické fotogalerie. Přesněji řečeno, jeho zadání znělo: "Egi, hlavně nafoť nějaký kundy."

Pravdou je, že některé fanynky se jim tady tuze povedly.

Bohužel ty dneska zůstaly asi doma. Veskrze to tam okupovaly jakési postarší vylité maminy.

Bral jsem, co bylo, přitom ještě pak vytřídíte asi půlku toho typu "V hledáčku lyceum, na monitoru muzeum". Některý kusy z dálky vypadají rozhodně líp, než zblízka.

Aj jsem to bral po skupinkách během přestávek.

Nejhezčí byla policajtka, která se nechtěla nechat vyfotit. Tristní.

No, možná tak deset dvanáct héreček mu dohromady dám. Třetinu z toho z Norska.

Bolí mne hlava a vůbec mne to dneska akorát tak sere


Vodkaz nafurt   

Úterý, 07.05.2013 ... Švédsko, den 7. - Konečně do štatlu ...

Takže konečně jsem se dneska dostal na špacír. Jenom tak na pas blind jsem vyrazil do starého města (Gamla Stan), trochu si čuchnout té místní atmošky.

Přišel jsem, viděl jsem ...

Viděl jsem bejvák pana krále (mně to prostě přijde furt strašně pohádkový). Pana krále ne, ten byl někde asi onde. Taky tam maj hradní stráž, co pana krále hlídá. Takový mláďata mi to přišlo - jestli tomu bylo šestnáct? Tak mi to přišlo. Nejsou to taky takoví zarputilci, jak ti v Práglu. Kouká nalevo a napravo, snad se tam jeden dokonce bavil i s jakousi zmijou. Pak se sebere, hodí flintu na rameno, promašíruje deset metrů tam a zpátky, stoupne si a zas hlídá. Ne jako že rituál v celou nebo tak, prostě ve 14:51 se vydá na inšpekci k zábradlí a curyk. A jednoho tam dokonce vystřídala kočenka v maskáčích a v baretu, odpochodoval (snad se vychcat), za tři minutky napochodoval ten samej zpátky.

Zajímavé.

Žebráků jak namrdanejch. Žebračka chodila po metru, zdravila v asi šesti jazycích a vykřikovala, že "paralizía", "money", "operación". Po cikánsku velebila za drobné dárce (ne mne) do třetího kolene rodiny.


Prakticky nikdy nikde nezapomínám telefon. Je to taková prehistorická (8 let?) šunka, odřená, ošoupaná. Furt to válím někde po kapsách a batozích.

Vylezu z metra po konfrontaci s novou várkou stockholmských žebráků, telefon nikde. V kapse, kde by měl bejt, prázdno.

Zkouším na to zavolat ze Skypu, zvoní, zvoní ... a nic.

Takže asi ukradeno. Vím přesně, jak byla ta pravá strana vesty těžká. Jeden kapesní foťák, peněženka, jistě i telefon, ještě jsem si říkal, že bych si něco měl hodit do kapsy na druhou půlku.

Tak ze Skajpu zavolám operátorovi, že telefon čórnutej, nechám zablokovat.

Ani ne minutu poté přijde Čenda s telefonem, že jsem ho nechal na pokoji ... "A aj ti někdo volal ..."

Prima.

Tak jsem zavolal znova operátorovi a nechal telefon zase odblokovat.

Prý to možná stihne ještě skrečnout ten minulý request. Jinak to mám za devět pětek.

Nicméně poučení z příběhu: Jsem prostě El Kokotéro.


Tuze jsem přetrpěl utkání Slovinsko-Dánsko, a to jsem byl jenom na dvou třetinách. To voni tak jeli tam ... a pak zas zpátky ... a zase tam ... a zase zpátky. Koukat se na to nedalo, fotit už vůbec ne. A to bylo i s prodloužením. Naštěstí tam Slovince už Dánové škubli, páč nájezdy bych asi nepřežil. Jak já se modlil, aby už byl konec ... Nymbrk vs. Klatovy hadr.

Nicméně jsem projevil mocnou dávku duchapřítomnosti a nepoklepal jsem si na čelo před televizáckým strejdou v rohu, který křepčil a vykřikoval "Yes, yes, yes". Došlo mi, že je z dánské televize. Řek jsem mu, že super výkon. Každý měl holt nějaký důvod k radosti.

Kočenky hostesky Škodovačky (Švédky v bundách s nápisama Škoda) konečně zprovoznily kávovar, tudíž se z nich dá sem tam vyrazit presso. Zase druhák - z kapsle. Ale furt o tři třídy lepší, než ta placená sračka v tiskáči, o pět tříd pak lepší, než to "zdarma pohoštění pro novináře", kterým se federace nezapomněla pochlubit v propozičním mailu. Jenom už vysvětluju asi šesté (s poukazem na visačku s velkým nápisem CZE), že opravdu nepotřebuju hlubší informace o Schodofkách.

Utkání Kanada-Norsko (v jasné režii 7:1) bylo o poznání temperamentnější, i když pro jedny spíš jako trénink, pro druhé snaha neodejít s desítkou.

Dobře to okomentoval kolega kanadský hokejový novinář: "Both games today were, I don't know, if I remember the correct czech word - I mean, you call it 'Do prdele'."

Moc pěkné zhodnocení (maník prý zná česky jenom 'do prdele' a 'zakázané uvolnění', kteréžto mu přijde rozkošně květnaté oproti anglickému fádnímu 'icing').



Švédové se tady ve Stockholmu cítí jako doma ...

Vodkaz nafurt   

Pondělí, 06.05.2013 ... Švédsko, den 6. - Maskovaný vágus ...

Říkám furt, že jsem magnet na bezdéčka, vágusy a podobné elementy a existence.

Včera potvrzení.

Může z toho nočního metra na stanici Radmansgatan vystoupit třicet lidí, místní pan somrák si zamíří zcela neomylně za kým? Tuty. Za mnou.

A začal na mne lámanou angličtinou historky, že "help, sir, help", že je ubohý Slovák a nutně potřebuje pomoct ...

"Tak mi povedzte, čo byste potrebovali ..."

"Ééé ..., German, I speak only German ..."

"You are Slovakian and you speak only German? Selbstverständlich. So was brauchen Sie?"

"Ééé ..." obligátní odpověď.

Nakonec spustil reálnější verzi, že prý je Polák ...

"Tak mogie pan mowic po polski ..."

Vida, naráz to šlo.

Dostal v drobnejch asi čtyři koruny za snahu a nápaditost.



Egi tvrdě nádeničící jakožto "alfa-fotograf" výpravy. Jak pravil a vyfotil Roj.

Vodkaz nafurt   

Neděle, 05.05.2013 ... Švédsko, den 5. ...

Náhodné setkání v hale Globen ve Stocholmu na utkání Bělorusko-Slovinsko.

Si tak říkám, kdo mne to zdraví československy a ještě s takovým měkkým přízvukem. A von to, když si sundá sluneční brejle, Sasu Hovi.

Na četné předchozí dotazy: Sasu Hovi se má dobře, je živ a zdráv, věnuje se především obchodu se sportovním vybavením. Hraje inline hokej, o návratu do branky na ledovou plochu v současné chvíli neuvažuje (uvědomte si, že jde o květen, v listopadu může být všechno jinak).

Mám vyřídit pozdrav všem českým a slovenským fanouškům, brněnským pak obzvláště.

Tak za dnešek tři hokeje opět.

Už ráno mne zdravil v tiskáči švédskej strejda od ochranky, že včera byli velmi šťastní (bo včera nakopali Čechům prdel). Snažil jsem se mu vysvětlit význam přísloví, že "Kdo se směje naposled, ten se směje nejlíp," přičemž se Švédama už to máme nacvičený. Občas je necháme smát se až sedm vteřin před konec semifinále.

Švejcaři dneska senzačně porazili Kanadu, z čehož mají těžkou euforku. Eště v noci v potupáku jsem se zdravil s machrujícíma Švejcarama "Hopp Schwiiz", což je něco jako "Zdař Bůh". S tím, že se uvidíme zejtra.

A Norsko škublo Dány, opilí norští strýcové machrují taky ještě v krtku, že Norsko se šesti body vede tabulku (asi taky historicky poprvé).
Takže by bylo záhodno, aby jim ti naši tužkaři něco předvedli.

A možná bych se tady moh taky trochu porozhlídnout po štatlu. Jest to trapné, ale za tři dny jsem sice viděl osm hokejových zápasů, ale z celýho slavnýho Stockholmu znám jenom cestu potupákem do haly a zpátky do potkání ubytovny.



Více viz http://jdem.cz/2zn83


Sasu Hovi.

Vodkaz nafurt   

Sobota, 04.05.2013 ... Švédsko, den 4. - Egi, zloděj puků ...

Ano, dvě hokejová utkání denně na turnaji, to lze. Začínám avšak přemýšlet, jestli tři hokejová utkání za den na nejexponovanějším světovém turnaji nejsou přece jenom trochu moc. Zítra mám příležitost vyzkoušet si to ještě jednou, pak se rozhodnu ...

Konečně jsem našel nepřerušitelný zdroj kávy pro novináře (resp. toho, co si pod pojmem káva představuje patrně průměrný Švéd - tzn. ještě hnusnější, než to za 60,- Kč v tiskáči), jak říkáme my, technici - uninterruptible coffee supply. Teda uninterruptible, ale vždycky až po první třetině. Pátráme dále.

Objevil jsem i kuřáckou ohrádku - vchod obehnaný zábradlím, kde se dá volně vyjít z haly a zaplout po cigáru zpátky, aniž by člověk páchal harakiri s novým vstupem dovnitř (či nedejbože čtvrtkilometrovou okliku přes tiskové centrum a související soustavu můstků, podchodů a nadchodů).

Ve druhé třetině druhého zápasu (CAN-DEN) jsem dostal pukem - jaksi po srážce dvou hokejek padáčkem vyletěl do vzduchu, já koukal skrz objektiv, kde asi tak dopadne, šel nahoru, tak musí jít zase dolů ... šel a dopadl přes plexi mně na rameno. Prý jsem byl k pobavení haly a diváků několika národních televizí i v opakovaném záběru. Možná to doma někde najdu. Veřejnovýpalní televize má blokovaný přístup ze zahraničí, aby nám to cizáci neokoukali.

Nicméně mám tedy první kvalitní suvenýr. Jak v Popelce - co mne praští cestou, to už nepustím. Jak to normálně jebu harantům do hlediště, tady ani omylem. Ten malej dánskej chlapeček, co si o puk nadrzo přišel říct, byl mnou striktně odmítnut. To má za toho smrada, co mi sebral puk, kterým mne trefil Petr Ton ze Sparty.

Tak.

Díky Jardovi ze Šumperka máte video tady: https://www.facebook.com/photo.php?v=4867579929884


Vodkaz nafurt   

Pátek, 03.05.2013 ... Švédsko, den 3. ...

Češi utahaně porazili v úvodním utkání Bělorusko díky tomu, že Bělorusko bylo ještě horší.

Švédy si páni Švejcaři povodili jak cvičený medvědy a řachli je s malým zdramatizováním 3:2. Ve Švýcarsku si budou mít pár let zase co povídat.

Jinak se máme dobře. Dostali jsme stockholmskou šalinkartu.

V presscentru mají extrémně hnusnou kávu za 20 korun. Švédských. Nutno ošéfovat.

Ale kupříkladu ubytování je s ramínkama (ramínka ověřena), štěnice zhodnotíme později. Akorát jsem teď při krátké procházce na kouřovou před budovou viděl potkána jak stodolu. Krátká procházka rovná se jedno patro pěšky, sedm výtahem, troje dveře na kód. Potkán je za posledníma dveřma na kód venku. Aj kdyby znal kód, nedošáhne na čudlik ve výtahu. Snad. Vsjo atlično.

Roj mi kouká přes rameno a vysvětluje mi, jak zpracovávat fotografie z hokeje.

"Hlavně takový jako dynamický. Oříznout, chápeš. A srovnat úrovně. Hele, tahle by mohla bejt. Hmm, tahle je taky dobrá. Aj ta třetí se ti celkem povedla ..."

"Roju, prosím tě, to už je z druhýho zápasu. Fotky jsou dávno na webech ČSLH, Eurohockey, na Aktuálně.cz (taková pěkná galérka, Egi nastřídačku s Reuters). Teď hledám jenom jednu malou na titulku ..."

Roj revokuje svůj názor že se budeme střídat na variantu, že když budu potřebovat vystřídat, mám si říct.


Vodkaz nafurt   

Čtvrtek, 02.05.2013 ... Švédsko, den 2. ...

Trochu jsem se na trajektu zadrhl. Napřed spaním, pak focením na přídi, nakonec na hajzlu.

Díky tomu, že trajekt funguje jako FIFO (First In First Out), je naše vozidlo nemilosrdně vyhnáno dřív, než se k němu stihnu dohrabat. Pročež opouštím trajekt po svých, po vyloďovací rampě pro auta. Jedno na mne čeká dole, bohužel to plné. Zalehnu třem pasažérům na klín a nechám se takto hrdinně dovézt až k celnici.

První zastávka je u McDonalds na úrovní Malmö, kde neméně hrdinně naseru prvního Švéda, kterého jsem vůbec potkal, an mne obvinil, že jsem dveřmi uhodil do jeho zabláceného a otlučeného pickupu. Možná jsem je o ten jeho vehikl opřel, abych mohl vystoupit? Tomu by neublížilo ani kdybych do toho uhodil lžicí bagru. Avšak Švéd střečkuje po švédsku, což je stejné, jako střečkování po česku, akorát mu není rozumět. Rozumí akorát "sorry", což ho nikterak neuspokojuje. Možná je to v jejich chrochtání nějaká nadávka. Na pokusy o přechod na jakýkoli srozumitelný jazyk nereaguje. Krčíme rameny a jdeme snídat.

Řídím něco jako Helsingborg-Jönköping, pak možná kdesi ještě dál. Linköping? Norrköping? Bůh suď.

Zastávku dáváme u jezera Vätern. Není tam nic vidět.

Ve volných chvílích mi Roj vysvětluje, jak fotit hokej. Že je třeba mít kupříkladu nastavený krátký čas. A tomu odpovídající vyšší citlivost, páč vono se to nezdá, světla je dost, ale na ten krátký čas zase ... Aha, no jo, no.

Navečer dorážíme do Stockholmu a po pár desítkách minut motání se podle paměti loňských účastníků nacházíme i náš hostel.

V některých ohledech poddimenzovaný.

Například tam nepočítali s tím, že na čtyřlůžkovém pokoji budou zapotřebí čtyři notebooky a soustava alespoň šesti nabíječek. Nedej bože se holit. Jsme avšak fikaní a máme přeohromnou soustavu prodlužovaček a rozboček.



U jezera Vätern. Squadra azurra.
Foto Roj.


Výhled z naší blešárny na Stockholm.
To vysoký v pozadí je rathaus. To bílý půlkulatý v pozadí není měsíc.

Vodkaz nafurt   

Středa, 01.05.2013 ... Švédsko, den 1. - Na sever ...

Zasvětíme Svátek Práce přesunu z práce do práce, což?

Volali mi takhle začátkem roku kolegos Ésportéros: "Hele, ty by ses asi nemoh zúčastnit mistrovství světa ve Stockholmu, že?" Asi tajně doufali, že nebudu moct, hehe. "Daj mi hodinku na patřičná schválení," veci já.

"Drahá, co kdybych se jel podívat na hokej?"

"Ses zbláznil? Víš, kolik toho máme naplánovanýho ..."

"Zadrž, ženo," hovořím. "Vše se dnes stihne. O květnu nyní diskutuji."

"Jéžiš, v květnu si jeď, kam chceš."

"Špica, dík. Dýl, jak tři tejdny by to bejt nemělo ..."

Zpětně si možná uvědomuje, že vydávat takováto povolení na tak dlouho dopředu s dynamicky rostoucím Alfíkem může býti ošidné. Tehdy zpravidla ležel a spal. Dneska líce po čtyřech po baráku, nemít zdi, vyletí z béváku aus. No, pozdě honiti pana Bycha.

Další inštance, můj drahý nadřízený:

"Helou Oleksandr, áj rykvest vekejšnz ..."

Teď si nejsem jistej, jestli mi odvětil: "Ár jů krejzy?" nebo sklouzl do lapidárního: "Ty sašól s umá?" Na každý pád pokračoval v onom smyslu, že právě skončily Vánoce, mnoho práce naplánované ...

"Zadrž, Šášo," hovořím. "Velkoryse přecházím, že jsem žádnou dovolenou přes Vánoce neměl. Však vše se v lednu stihne. O květnu nyní diskutuji."

"V květnu si jeď, kam chceš."

Pročež dneska stojím na Hlavním nádraží s panem Čendou.

Plán je následující: deset lidí do Stockholmu. Jsme agentura malá, chudobná. Tlačíme na náklady, pročež to hrneme dvěma auty. Na mne s Čendou připadlo dojet vlakem do Práglu, potkat se se Sannym a Sušákem, popojet dalším vlakem do Ústí, kde nás vyzvedne pan Roj a dál už to hrnem "Auf der Autobahn, wir sind wieder auf der Autobahn ...".

S důrazem na minimalizaci zavazadel se vypořádal obzvláště Čenda. Že má tašku s věcmi na tři týdny zhruba o objemu mého fotobatohu, to nesvede ani na svoji drobnější postavu. To by musel bejt velikosti tak králíka.

Sešli jsme se v Praze, sešli jsme se v Ústí, Roj dle odhadu zakalil kdesi u Drážďan (předtím spořádaně zastavil na parkovišti, nikoli za jízdy), střetáváme (myšleno sraz, nikoli srážka) se i s druhým vozidlem. Střídáme se v řízení, na mne vychází právě od Drážďan, Berlín, někam před Prenzlau. Přesednu a víc nevím. Nad ránem máme krásnou "pole position" pro nalodění na trajekt v Sassnitzu.



Čenda mezi bezdéčky při "mezipřistání" v Práglu.
Čenda v popředí, bezdéčka vpravo v pozadí. Aby nedošlo k mejlce.

Vodkaz nafurt   

 

A pokaváď má někdo extra zájem a nemá toho eště plný zuby, může si zavzpomínat na "starší zlatý časy":

04 / 2013, 03 / 2013, 02 / 2013, 01 / 2013, 12 / 2012, 11 / 2012, 10 / 2012, 09 / 2012, 08 / 2012, 07 / 2012, 06 / 2012, 05 / 2012, 04 / 2012, 03 / 2012, 02 / 2012, 01 / 2012, 10 / 2011, 09 / 2011, 08 / 2011, 07 / 2011, 06 / 2011, 05 / 2011, 04 / 2011, 03 / 2011, 02 / 2011, 01 / 2011, 12 / 2010, 11 / 2010, 10 / 2010, 09 / 2010, 08 / 2010, 07 / 2010, 06 / 2010, 05 / 2010, 04 / 2010, 03 / 2010, 02 / 2010, 01 / 2010, 12 / 2009, 11 / 2009, 10 / 2009, 09 / 2009, 08 / 2009, 07 / 2009, 06 / 2009, 05 / 2009, 04 / 2009, 03 / 2009, 02 / 2009, 01 / 2009, 07-12 / 2008, 06 / 2008, 05 / 2008, 04 / 2008, 03 / 2008, 02 / 2008, 01 / 2008, 12 / 2007, 11 / 2007, 10 / 2007, 09 / 2007, 08 / 2007, 07 / 2007, 06 / 2007, 05 / 2007, 04 / 2007, 03 / 2007, 02 / 2007, 01 / 2007, 12 / 2006, 11 / 2006, 10 / 2006, 09 / 2006, 08 / 2006, 07 / 2006, 06 / 2006, 05 / 2006, 04 / 2006, 03 / 2006, 02 / 2006, 01 / 2006, 12 / 2005, 11 / 2005, 10 / 2005, 09 / 2005, 08 / 2005, 07 / 2005, 06 / 2005, 05 / 2005, 04 / 2005, 03 / 2005, 02 / 2005, 01 / 2005, 12 / 2004, 11 / 2004, 10 / 2004, 09 / 2004, 08 / 2004, 07 / 2004, 06 / 2004, 05 / 2004, 04 / 2004, 03 / 2004, 02 / 2004, 01 / 2004, 12 / 2003, 11 / 2003, 10 / 2003, 09 / 2003, 08 / 2003, 07 / 2003, 06 / 2003, 05 / 2003, 04 / 2003, 03 / 2003, 02 / 2003, 01 / 2003, 12 / 2002, 11 / 2002, 10 / 2002, 09 / 2002, 08 / 2002