Tímdlenc zpátky na titulní stranu.

EGIHO DENÍK Květen 2012

Archiválie a jiné relikviózní kecy ...

*** Nezapomeňte obzvláště při prázdninovejch cestách: Pozor, tohle jsou placené stránky !!! ***
(Více informací zde ...)

Úterý, 15.05.2012 ... Tak nám zabásli pazdRátha ...

Já pro to mám asi obzvláštní slabost ...

Ale to je prostě vždycky tak krásnej den, když zavřou nějakýho asociálního demokrada nebo modrou straku ...

Pondělí, 14.05.2012 ... Jáj, předsevzetí ...

Tak jsem si říkal, jak dlouho nechci naživo vidět žádné hokejisty v žádné podobě. Přičemž jsem sázel tak na červenec možná, na srpen lépe.

U hokejistů obecně mi to vydrželo dva týdny, u hokejistů konkrétně Komety dokonce tři.

Kurva drát ...

"Taky jsme tě nečekali tak brzo, ale aspoň se nenudíš," dí na moje brblání kdosi. Na liskanec, ne? Jenže běžte do konfliktu se stokilovým hokejovým obráncem.

Takže spolknout píčování, udělat pár snímků a pak hurá do prdele:

... Radek "Čudla" Dlouhý na darmošlapu ...

... "Ber ho zespodu," napovídá mi Roman "Špenát" Erat, abych si klidně lehnul vedle mučícího přístroje a blinkal Kubovi "Rorejsovi" Koreisovi do očí z podhledu ...

... aby pak sám Roman skřípal zubama, poté, co se prohodili, že to platilo na Jakuba a že to nemyslel až tak doslovně ...

... když ostatní spořádaně běhají proti odporu gumového lana ke stěně a zpátky, mašina Radim Bičánek prosviští až do vedlejší místnosti, div tím gumicukem nevyrve ze zdi ribstol ...

... a trenér Zdeněk Venera je špičkuje a utahuje si z nich, ale na kávičku si neodejde, aby se mohli ulejvat ...

... nicméně měli byste vidět, jak na takovou bandu rafanů platí kondiční trenérka, dočista malá blonďa s píšťalkou. Stopky, písknutí a ti jedou jak motorový myši.

(Celý fotoreport zde ...)

Neděle, 13.05.2012

Sobota, 12.05.2012

Deštivé ráno (hodinku po poledni) v Pičoslavi na Hrádě.

Mírná zajížďka přes Holomóc, kde dlí už notnou dobu na náklady zdravotní pojišťovny
Redaktorka Věrka, Věrka ze Šumperka.
O nemocnici bych mohl vyprávět ságy a vo celým Holomócu taky, ale tohle byla fakt jenom návštěva pro radost,
dohromady je to zajížďka s bídou sto kilometrů, takže žádná darda.

Pátek, 11.05.2012 ... Podle příručky ...

Když jsem předával Kachněti pozůstalá kola po Skrčkovi (a Všiváčkovi), furt se vyptávalo, co za to chcu. Co bych chtěl? Využití žádný to nemá. Nic nechcu, je to obouchaný. Starý.

Leda kdyžtak vyber někde nějakej starej foťák. Né tatínkovi, kterej ho má na mazlení. Někomu, kdo ho nechce. Komu je k ničemu. Prostě nepotřebný.

Starý kola byly čtyři (ty stěžejní). Důvtipnější povahy mohou hádat, kolik položek bylo dneska v té krabici od Kachněte. Ó děkuji, třeba Fed 3a, na ten se těším vysloveně. A Zenit E vypadá, že je v nejlepší kondici ze všech Zenitů E, který mám.

Pak štandopéde na Hrád. Tedy do detailu vzato ...

Oni si tam místní otevřeli druhou, prozatímní, improvizovanou hospodu. Z kravína a konína. Spíš technicky vzato takové klubové občerstvení. Ono to s těma hospodama bude na delší vysvětlování. Ale zkrátka pro kamarády je tam stolek, pípa. Pro mne i Kofola a televize, bo hokej. Tak se mám.

Tedy jsem technicky zastavil ještě před dědinou, usadil se v pět do hospody a na chudou chaloupku dorazil k desáté.

Tý vole ... jak dlouho já už jsem tam nebyl úplně sám? Žádná Ťapinka, Marťan, Bajů, Major, Poděska ... noubády, pyčo. Jéžiš, to ticho tam ... tam se to fakt čte.

Minule jsem tam četl Metro 2034. Znáte? Moskevský metro po jaderné válce, izolovaný ostrůvky lidí ve stanicích ... ti mutanti ... pak dite na hajzl tou dlouhou chodbou.

Tohle už mám naštěstí za sebou. Teď jsem dorazil Solženicyna - jeden den Ivana Děnisoviče.

Hele, taky máte takovej zvyk, že když čtete "a spiklenecky na něj zamrkal", že si to zkusíte? Nebo vám aspoň cukne oko? Nebo kupříkladu "nervózně si přejel jazykem rty". Taky se voblíznete? Aspoň někdy? Nekecejte, že nikdo ...

A já jdu ještě dál. Bejvávaly doby, kdy s jistým panem Žerykem a jeho bráchou Malým Cvekem jsme experimentovali. Teda jednou. Nějak jsme se bavili o válečných filmech a knihách a došli jsme až k té epizodě, jak v knize Král Krysa je líčeno, kterak si v zajateckém táboře dělali cigarety z vyluhovaného čaje. My se na čundru usadili na srubu a strávili prakticky celý víkend laborováním s čajem (a že ho tenkrát padlo), protože to nesmí být ani mokré, ani moc suché. Přesná humidita. Správně ubalený. Jo, je to mocnej plicorváč, ale ta radost, když se vám to podaří udělat prostě tak, aby to fungovalo ...

No, co myslíte ... u knihy z Gulagu ... napadlo mne něco lepšího, než si tematicky balit cigarety z novin? Chect ...

Čtvrtek, 10.05.2012 ... Vedle Bobra ...

Jak už jsem nakousl včera - kolegovi Buchťovi si postavil hlavu počítač. Blbý je, že mnou dodanej, ačkoli dávno mimo záruku. A taky si mu postavila hlavu přítulkyně (jak je na tom ta se zárukou, to netuším), že výměna nábytku. Tedy mi Buchťa potřebuje propašírovat na chudou chaloupku nějaká zas křesílka, ještě jeden gauč a nějaký drobný.

Počítač jsem měl doma, zkusil - jelo to. Zkusil zas - nejelo to. Laboroval jsem s tím tak dlouho (přičemž jsem snad eliminoval až dvě tři věci, kterejma by to bejt nemělo), až jsem to uvedl do stavu, že to fungovalo vždycky. Ač jsem tomu nevěřil. A dobře jsem udělal, Buchťa zapojil (sice je inžinýr-architekt, ale počítač zapojit umí), nejelo. To je vždycky nejhorší duchařina, když to dělá pokaždý něco jinýho. Kupříkladu dneska jsem na to šáhl a jelo to. Ale to není jaksi systémové řešení.

Počítač jsem tedy dneska naložil, provizorně mu zprovoznil nouzový připojení, doplnil to dvěma křeslama a budu mít co dělat přes víkend.

V Modřicích jsem složil na poště líbezbríf pro pojišťovnu stran zmrdího sádla, aby ho dostali přímo do boxu tamtéž. Aby to nešlo někde přes Aljašku. Ačkoli jsem samozřejmě zaplatil, jak kdyby to přes Aljašku šlo.

Když Modřice, tak Barunka. Pročež jsem cestou v krasojízdě vyvenčil Bajů na Kofolu a na hlídání, eši nende ajznboňák ... to když jsem si zkoušel dírkoplechovku na nedalekém nákladním průtahu.

A potom štandopéde už: vyložit počítač doma a do Husovic na hokej (v KomarHofu jsem klidně nechal auto s počítačem pod hromadou hader, ale v černé díře ani omylem, magneti na to maj čuch).

Trochu mne to zarazilo, páč jsme s redakcí měli sraz v putyce na rohu. Roh znám. Z jedné strany byla cikánská hospoda, z druhé cikánskej nonstop. Uprostřed relativně lepší krčma. Jenže my tam chodili chlastat s GaPem z vojny, zrychleným přesunem do kasáren deset minut, my vyhledávali tehdy kvůli financím spíš ty low-end. Bejval tam pingl, kterej vypadal jak bobr. Taky jsme tomu říkali "U Bobra". A jak Ostravaci nechodí k holiči, ale "do holiče", a nechodí k doktorovi (ani "k doktoru" jak Plzeňáci), nýbrž "do doktora", tak dycky došel GaPa a povídá: "Egi, maš vychazku? Fajne. Idem do bobra."

Schválně jsem "K Bobrovi" nakoukl. Cikánské osazenstvo zůstalo, jen místo Bobra to tam vedou pingpongové.

Tedy s redakcí jsme byli v té slušnější.

Čímž jsme z ní udělali ...

Ále ...

Vpodstatě nejlíp to charakterizuje serevírčin dotaz na páně Zajaca: "A vy sem jako budete chodit častěji?" (s tónem: pro všechno na světě, jenom tohle ne).

Avšak na požádání tam uměj udělat pořádný kafe. Bod plus.

Když si někdo nechá napřed pustit televizi, pak k ní zhasnout a pak teprve donést jídelní lístek ...
Redaktoři.

Středa, 09.05.2012 ... Zmrdí sádlo ...

Už tak nějakej ten měsíc zpátky jsem naznal, že takdle by to teda s tím povinným ručením nešlo. Nevím už přesně, jakým řízením osudu jsem kdysi skončil u České Podnikatelské Pojišťovny, extrémně do detailu jsem se tím pár let teď nezabýval, ale povinné ručení na ohníváka Oslíka silno přes čtyři tisíce za rok, varianta holobyt? Tak to si asi tak dělaj prdel, ne?

Cvičně jsem zašel na pojišťovnu na pobočku, kde k mému překvapení seděla paní Pohádková, již pamatuju ze zcela jiné instalace zcela jiné firmy (kolegové od KamSeNaNásHrabete? vědí). Říkám, že slevit. Což prej nejde. No do prdele? Ale to jsem věděl dopředu, že slevovat voni neradi, neřádi. Nicméně když smlouvu vypovíte a uzavřete znova, to už potom áno. To už máte smlouvu levnější. No jsou idioti nebo co?

Věc se má asi takto: podle víceméně věrohodných informací jsou náklady na jedno povinné ručení cca 1000-1500 Kč dle mnoha kritérií. Cokoli nad to je tzv. "zmrdí sádlo", jak pak praví pan D-Fens. Zase dlužno připustit, že kousek sádla musí zůstat každýmu praseti. Nemůžete z něho dělat rovnou šlachovitýho chrta. (Jo, ještě jsem se tak zamejšlel nad nějakým pojištěním asistenčních služeb. Zatím mi Oslík nebo předtím Všiváček zkolaboval když už, tak v dosahu Jižíčka Kraťase, Ilicze, Ťapinky nebo prostě někoho s lanem. Ale co kdyby, mám takový mrazení ... Ale to jsou nějaký tři stovky všude, tohle zanedbám a budu se věnovat pouze povinnému pojištění škod.)

Paní Pohádková mi tedy zkalkulovala, že supervýhodná varianta u nich by byla cca 3600 Kč. Smlouvu jsem vypověděl zcela samozřejmě s tím, že mám asi měsíc a půl času na nalezení něčeho, co by mne mohlo zaujmout. Kdyby něco, tak se vrátím. Stejně jim mám donést ještě tím pádem už nepoužitelnou zelenou kartu.

Porozhlédl jsem se jinde. Třeba online kalkulačka Allianz mi vyhodila cenu 1940 jako základ. Hm? To už by šlo.

A tak jsem si zašel na pobočku Allianz se zeptat.

Pan makléř počítal, s makléřkou společně bojovali s počítačem, pak ještě s hlavním makléřem bojovali s počítačem, až nakonec nad počítačem zvítězili a vítězoslavně mi navrhli 3383 korun za rok. Levnější nemáte? Prej ne. Tak su debil já?

Doma jsem se znova podíval ...

Ano, z webových stránek Allianz vede link na online sjednání u dceřinné společnosti Allianz Direct. Dobrá, ale je to furt jedna parta, ne? Prachy končej v jednom petliku, není to žádná podloudnost, není to konkurence. Jsou to dvě služby od téže skupiny.

Napsal jsem panu makléřovi velmi zdvořilou formou, jestli si ze mne dělá prdel? Tedy co mi může přinést uzavření smlouvy na pobočce? Chápu, něco stojí pronájem haluzny v cikánském ghettu, něco plat těch vocasů tam. Za ochotu (a bonbóny na pultíku, jo a šlohl jsem mu skvělou reklamní maličkou propisku, která se mi vejde do brašničky na opasku), to mu třeba dvě tři kila jsem ochoten pochopit, ty dvě i akceptovat možná. Ale do piči - 1400? Tzn. 75%? Jako co? To mi to vysází manuálně na ruční papír pozlaceným písmem a ještě k tomu dostanu poukázku do Tesca nebo jak? To si určitě musej dělat prdel ...

Makléř se kroutil jak žoužel a nakonec mi napsal, že asi opravdu pro mne nejvýhodnější bude uzavřít si tedy s nimi smlouvu přes web. Rozumíte tomu? Místo aby navrhli: tak fajn, web vám říká 1940, tak za námahu, jak sám píšete, my to s vámi sfouknem za 2200, pokud trváte na osobním projednání. Nechcou, tak nechcou. Dáme přes web.

Jenže to mi taky už volala jakási Hujer-svlečna z centrály ČPP. Jakože jak - vypovídat smlouvu? Tak já na ni, že moc drahý. Nedám. Ani to, co paní Pohádková spočítala, to je srandy kopec, ale furt skoro dvakrát tolik, co u Allianz. Svlečna se zahloubala, že mi to spočítá, dá do mailu (já byl kdesi ve štatlu) a zavolá tehdy a tehdy.

2508. Že míň už to ale vopravdu nepude. Vida.

A volala (a i do budoucna vždy volala) ve slíbený termín. Jak se mi to líbí? Tak já zase, že hezký, ale nechápu, co v tom všechno je. Naposílala mi všechny lejstra. Čili jsem zvěděl, že můžu mít třeba v tom zahrnutý cestovní pojištění, mimo sjíždění řek (kdybych jel na ten Hron) a mimo chození po horách po žebřících (Slovenský ráj). Takový pojištění je mi na hovno.

Furt je to stejný, co u toho webovýho blbinca Allianz, jenom o skoro šest kil víc. Co za to dostanu? Jestli nic, tak nechcu. A to už jsem naférovku vysvětloval, jak je to s tím ořezáváním zmrdího sádla. Takhle doslovně. Že jim kousek špíčku fakt nechám, ale třetina je eště porád strašně hafo (a to jsem ještě nedusil ty Alliančáky, ty jsem vzal prostě jako etalon ála Sévres u Parízu).

Nóóó ... když se zeptá nadřízené ...

Hleďme, po konzultaci s nadřízenou se nám holky naráz usnesly na 2173. No do prdele? Tak míň to nešlo, najednou to jde? Kolik tam ještě tak může bejt nadřízenejch?

Ale měl jsem nějaké jiné myšlénky teď, už taky běží majstršaft světa v tem hokeju, kolegovi Buchťovi skopičím s počítačem, deset procent za takovou péči? Já si srandy užil, kočenka se snažila, až se z ní kouřilo, buďme lidi. Tady zase můžu zajít poškádlit paní Pohádkovou, když se mi něco nebude líbit. Dvě kila už budiž.

Ale je to hezký, když vám to z nějakých bratru 4300 stlačí až na 2173, stejný auto, stejnej řidič, stejná pojišťovna, ne? Stejný bonuse, to né, že bysme u té původní cifry zapomněli na osm let kontinuálního pojištění bez nehody (vlastní škrábnutej blatník nepočítám). Prostě jsem je chvílu nehlídal, tak si řekli: voškubeme beránka, dyž nese. Zmrdi. A přitom pamatujte - furt na tom vydělávají. Žádnou charitativní propagačku se mnou neuzavírají. Takže o půlku a můžem bejt na rok zase kámoši. Hodina hledání, dvě návštěvy při cestě, pár telefonátů z jejich strany a ejhle, za víc jak dva tisíce zmrdího sádla dole. Já bych moh bejt pojišťováckej dietolog.

(Jo, že jsem si k tomu za tři stovky rozmařile přikoupil ty asistenční služby, to je prostě neměnná věc, nad tím se nemusíte rozněžňovat. To mi přišlo, bůhvíproč, jako dobrej nápad od začátku a věděl jsem, že to budu chtít od kterékoliv pojišťovny. Neboural jsem v tomto tisíciletí, což neznamená, že do někoho nemůžu mrdnout při troše smůly dvakrát za měsíc. To je to mručení. Havarijní pojištění na dvacet let starý vozidlo, u kterýho je uražený zrcátko vpodstatě totálka, to mi nikdo nedá. Tak aspoň takhle, kdyby mi to v blbej moment někde zdechlo.

Úterý, 08.05.2012 ... Střelecký den ...

Zlákal mne pan Ilicz na "den otevřených dveří" (reálně branka v plotě) na střelnici v Hovoranech. Že jako přeukrutná plejáda zbraní k odzkoušení a vůbec samá pozitiva a životní jistoty. Zkouk jsem, viděl jsem (CZ-805 BREN apod.), naznal jsem, že se stavím si párkrát švácnout.

Pochopitelně mezi několika stovkama lidí byl první pobíhající, driblující a vůbec Hujerující, kterého jsem potkal, právě Ilicz, jenž mne zas aspoň překotně seznámil s organizací (v kostce: vstup zdarma, placeno vystřílenými náboji s patřičně, sociál by řekl nehorázně, nadsazenou cenou).

"Hm, tak jestli nemáš nic na prácu, vyfoť mne aspoň s tím BRENem." Kvůli tomu jsem tam z padesáti procent jel, kvůli vyzkoušení, ne kvůli focení. Dávám Iliczovi do ruky foťák ...

"Jo. Já su sice Nikonista, na Canonech mi vadí v ovládání objektivů ..." nasazuju si sluchátka a jdu střílet. Zdůvodnění, proč umí ovládat pouze jeden fotoaparát, můžu klidně přeskočit, hehe.

Samozřejmě ... první střelecké stanoviště, první instruktor:

"Já asi znám vaše webové stránky."

"Hm? Z jaké oblasti?"

"No, fotil jste Ořechov, ne?"

Vida.

Zkusil jsem si tedy nový BREN. Šlo by. Teď se na něj objevily nějaké horší reference, že v poušti se zadrhává a podobně, to se snad vyřeší. Cosi mi tam vadilo u tváře při míření, možná prodloužit pažbu. Ale jinak to na omak šlo - přesnost střelby nešla nijak moc u kulových zbraní na skrznaskrz prostřílených terčů kontrolovat, šlo spíš o to, jak se to drží, jak to drží, jak se to vrací do náměru a tak. Pocit. Asi bysme si rozuměli, ale stejně prozatím zůstanu u svého miláššška Tacticala s jeho monstrózním bum 7.62x39, jakožto modifikace staré dobré 58čky. Ta se ani v té poušti nebo v bažině nezadrhne.

No a dál si tam tak špacírujeme a vzájemně fotíme.

Druhá věc, kterou jsem chtěl otlapkat, bylo pár různých broukovnic - pump a automatů. Plus kozlice na holuby (s poměrně smutným výsledkem snad nějakých  až 4 z 10, budu muset potrénovat). Stejně asi zůstanu u vyhlídnuté Remington 870, ale tak na omak zase ...

Winchester Defender docela příjemnej, velmi mile mne překvapil tureckej Hatsan Escort, což je vpodstatě relativně levnej low-end. Ale pocitově se s tím na sklopný panďuláky nebo volně poházený krabice šísovalo moc pěkně. Takový mazlivý postříleníčko pro ruce i rameno.

A v hluché chvíli jsem si ještě odběhl půjčit novej CZ Scorpion Evo. To je teda trochu už větší kvér než původní "Škorpík" jednašedesátka, taky se to krmí devítkama Lugerama, o poznání účinnějšíma než 7.65 Browning u jeho předchůdce. Tam jsem měl štěstí, že to bylo chvílu po pauze, měl jsem na 25 metrů jeden neporušenej terč, tak jsem si mohl zkontrolovat - vestoje jen tak halabala, všechno do černýho. To bysme, kurva, asi byli taky kamarádi. Eši to budou vyrábět i v civilní verzi ... no, jednou ...

Jo, díky Iliczovi za tip na Den osvobození.

Jenom ještě jeden drobnej poznatek:

Takhle fotí na památku střelce s brokovnicí Nikonista ...	... no, když se zadaří, pak možná i takhle ...	No a pak takhle fotí na památku střelce s brokovnicí ti ostatní.

Seznamte se: CZ 805 BREN. Skámošili bysme se asi.
(Děkujeme Nikonistům, je vidět, že občas i na ně štěstí sedne :o))

Pondělí, 07.05.2012 ... Mihályho parta ...

Já teda pořád sháním tu prácu a mně vám to fakt nějak nende.

Buď jsem za hňupa já, když něco neumím (fluent english, ne zcela bez štíra s Linuxem), případně je banda debilů ta firma (poměr těchto případů tak 50:50). Případně to ztroskotá na něčem jiném. Eventuálně, zvlášť v takovejch srandapodáních ve státní správě, jde buď o tlačenku pro nějakého kámoše, případně moje krátká lustrace a vyhodnocení "Je to rebel".

Příklad z posledního druhu (možná už jsem zmiňoval): jen tak pro legraci jsem si dal přihlášku do výběrového řízení na jakéhosi mluvku nebo stykaře na ouřadě Kénik. Zásadní požadavky typu: práce s textovým editorem, angličtina aspoň nějaká, znalost fotografování a základní úpravy fotografií, kontakty v médiích vítány. Byl jsem vytříděn jako nežádoucí, aniž by došlo na osobní pohovor. Veselé.

Teď jsem zase tak mimoděk (na čísi doporučení) a jako doplněk něčeho v oné lokalitě poslal liebesbrief a životopis (a tisícero dalších doložek) na ouřad hejhuláka. Hászek Mihály. Nevím, jestli bych o to stál zrovna extra, ale zaměstnání by to bylo a byla by to aspoň zas prča. Na to dám krk.

Tam měli přímo v zadání - Bclářské nebo Mgrské vzdělání. Pozice: "Správce aplikací". Náplň práce: instalace Windows a takové šmrdlání okolo. Zkusme, uvidíme. Někdy se lze odvolat na dvacet let praxe namísto titulu z politologie, religionistiky nebo třeba výchovy Cikánů.

Eliminován právě z tohoto důvodu. Ouřad hejhuláka na instalaci Windows potřebuje Bcláře nebo Mgra, výjimka se nepřipouští. Pravdou je, že existuje spousta Bclářů a Mgrů, kterým v rámci státní správy nelze nic jiného svěřit. A obdobná spousta oněch, jež nelze připustit ani k tomuto. Inu, tak.

Zrovna téhož dne v noci při procházce s psékama mne napadlo popídit se po tiskovině ouřadu hejhuláka. Takový jakože obšťastník. "Listy jižní Moravy" prej. Prohrabal jsem sousedovi Chudinovi bedničky se sběrem a našel, takřka neporušenou hromádku. Asi to není příliš vyhledávané periodikum.

Vsuvka - otázka na laskavé čtenáře z řad Jihomoravanů: už jste někdy četli Listy Jižní Moravy? Máte vůbec povědomí o jejich existenci jakožto hlásné držky Hászka Mihályho?

Pomnul jsem ranních telefonátů před jistou dobou a krokodýlích telefonických slz ohledně nosného tématu a redakční uzávěrky ... No, tak jsem si ukořistil do soukromého archivu.

Instalace Windows Bclářem nebo Mgrem, ale vybrečet si ode mne fotky z Komety, to Mihályho poskoci nezapomněli (pochopitelně zdarma, abyste si nemysleli, že béřu Mihályho na hool, když už, tak hool na Mihályho) ...

Se mi po delší době povedlo sledováním vozidla chytit přesně dynamiku ...

Neděle, 06.05.2012

Sobota, 05.05.2012

Včerejší popisek vo dočista cizím psovi a nebetyčným vopruzu jsem teda radši přece jenom smazal :o)

Pátek, 04.05.2012

Dočista cizí pes. A nebetyčnej vopruz před vobchodem.

Čtvrtek, 03.05.2012 ... Stěhování gum ...

Nějak se nám to z časného jara zamotalo, teprve teď došlo na přezouvání Ťapinčina Hornetu. Tedy, geneze problému trvá už od minulého týdne ...

Ťapinka řekla včíl, gumy prikúpiť, já opáčil jaké že, ona mi dala k pobavení zevlů a čumeráků na FejcBůku fotku zimní pneumatiky, což bylo přivítáno panem Špaginem jako vhodný objekt k udělení hodnocení "To se mi líbí" (do piče, dyť je to normální poznámka na nákup, co chcete oblibovat na fotce s detailem rozměru pneumatiky, to není žádné skryté umění), já gumy objednal. Prodejce i dodejce se prsili, kterak štandopéde to bude, nakonec se dohrkala Česká Pošta k tomu, že by tedy milostivě dorazili v pátek v podvečer, kdy já už dávno mířil na Ořechov.

Když to nešlo do nějakého heterosexuálního termínu v minulým tejdnu, kdy jsem byl beztak ještě zasekanej na hokeji, vydrželo to do konca dubna, tak to eště tři dny počká.

A přišlo mi jako inteligentnější, než se kdovíjak nahánět s poštovským dodávkářem, aby pak komín pneumatik dlel do čtvrtka někde doma v předsíni, ať raději posečká na poště přímo. Jestli tam zavazí i jim, jsou za to placení. A mám o jedno stěhování méně. Variantu s meziskladem (garáž nebo něco podobného) jsem zavrhl rovnou. Starám se o rodinný vozový park, ale nejsem negr na galejích.

Pročež jsem se dnes hrdě vypravil převzít "vícebalíkovou" (nebo jak) zásilku. Je mi to jasný - dva balíky po dvou gumách. Při té příležitosti se, pochopitelně, přeptám po poste restante čumkartách, nemám-li něco uloženo. Logicky napřed. Nebude-li pohled, nic se neděje, o nic hůř na tom nebudu. Avšak bude-li, nejprve si ho umístím někam do kapsy u bundy nebo do žebradla, pak teprve budu zápolit se čtyřmi koly rozměru 195/65 R15. Ne?

"Tady tohle," podávám do vokýnka škartičku. "A ze všeho nejdřív se mi, símvás, podívejte na poste restante."

Baba sedí a namísto jít se podívat do patřičného pořadače, který mají u vedlejší řady přepážek, znám, pořád civí do monitoru.

"Spíš nedoporučený to poste restante," vím, co čekám, "obyčejný."

"Nechcete si sem jít sednout místo mne?"

"Já jenom že v tom počítaču asi nic nenajdete. Tak aby se to nějak nepopletlo."

Hodí blbý úšklebek, jako že jsem úplný idiot, a dál se zabývá PC.

Přece jenom se zvedne a jde. Ale do skladu balíků. A taky jo, už valí ty mišelinky a cpe mi je na přebírací pult.

"A to poste restante? Pořád jste se tam ještě nešla podívat ..."

Nechtěla jsem, musela jsem ... jde a taky najde, dva kusy tentokrát od PraPetry a Zemního Medvěda, kteří furt negde mózujó a PraPetra na starý kolena chodí v kanadách a lozí do kopce podívat se na hromadu šutrů a díru do země a ke všemu jí to přijde jako tuze bezvadnej nápad a mne měla za debila, když jsem jí to před patnácti rokama předkládal, jako velice dobrou zábavu. Stejně jako ta velechytrá baba, která mne nabádá, ať si tam jdu sednout místo ní. Teď mám čtyři pneumatiky v rukách ...

Vlastně kecám, dvě už mi sebrala náhodně potkaná kamarádka Hromi a vší mocí je smýká k východu, takže mám dvě gumy a v ruce čumkarty a honím se s rachitickou malou buchtou a snažím se jí vysvětlit, že výměna dvou pohlednic za dvě pneumatiky je pro ni z hlediska námahy výhodná a ...

... a prostě ta baba za vokýnkem byla piča. Jak už jich tam mám půlku vycvičenou, tak některý dycky nezklamou.

Pročež jsem zajel do pneuservisu do Jundrova a nechal Ťapí Hornet rovnou přezout. Chlapská práce (přijet, otevřít kufr a koukat).

"Víte, pánové, jak máme na Lesné ten zmrdskej pneuservis, jak jsou tam furt ve stresu a nikdy nemaj čas a není s nima domluva ... tak dneska už je po hromadným přezouvání, dneska by i čas měli. A i zájem. A jak vidíte, já se na ně, na hňupy, můžu vysrat, páč jste mi několikrát vytrhli trn z paty, tak se radš dycky projedu přes celý Brno k vám."

To aby věděli. Dle ohlasu je to potěšilo.

Jak by řekl pan Groula: "Takovej jsem já."

Což má celé ještě zase další večerní úskalí: garáž jsem půjčil kamarádovi s vejminkem pro azyl dvou sad kol a Simsona Zeleného Sršně. Nějakej kousek pryžových koleček je tam určitě i navíc. A další čtyři už tam fakt asi jen tak ležérně nenarvu.

Tedy nadešel čas věnovat Kachněti tedy čtyři komplet hlíny kola na Schade Felicia. Ty jsem kdysi koupil za drahý peníz od pana PanáČka na svoji Felicii. Felicie se transformerovala v Ohníváka a byla darována Paranoikovi, avšak s jinými - zimními - koly. Paranoik trefil, pokud si dobře pamatuji, srnu, následně cosi dalšího, nakonec jeho máma betonový mostek. Litá kola zdědil mezitím Ťapinčin Favorit. Favorit se pod naší rodinnou laskavou péčí proměnil též v Ohníváka. Byl darován Paranoikovi. Se zimními koly. Druhou sadu kol má z Felicie. O jejich dalších osudech (Paranoika, Favorita i kol) nemám doposud podrobnější informace.

Co s kolama teď?

Ťapouši mají sice Fávo, ale první verzi, která má jinou rozteč šroubů. Chm.

Soused Vyhlídka mne napad, ten má Feldu zděděnou po sousedovi Božínkovi. Ale i dvoje kola.

Tak Kachňata, ty mají taky Felis.

No, a je to vyřešeno.

Bylo tam jedno škodovácké velmi zachovalé kolo navíc. A tu sjetou šestou pneumatiku ať si odnesou do ekodvora sami.

Jak by zase řekl pan Groula: "Takovej jsem já."

Středa, 02.05.2012

Budoucí kalvádos ...

Úterý, 01.05.2012 ... Trumf ...

Po hokejovém a bitvoořechovském marathonu odložil jsem takřka všechny fotoaparáty, nechal si pouze dva (Prakticu na dofocení filmu a kapesní digiťák). Nechci to pořádně aspoň týden ani vidět.

A jelikož je vprostřed týdne svátek lemovaný dvěma pracovními, avšak pro studující prázdninovými dny, sbalil jsem po dlouhé době pod křídlo čokly 2 ks naše, Bajů a čokla 1 ks jejich a vyrazil na Hrád popašákovat se s tamější žunglí.

Oslavit Svátek práce prací.

S křovinořezem. A sekačkou. A hráběma.

A s řevem zahnat Bajů do chudé chaloupky ... Když vegetuje na lavičce, zatímco já si hraju s mocným křoviňákem, to je mi ganz egal. Od toho tam je. Já mám ukrutný stroj se kterým zápolím a nemám moc prostoru vnímat okolí. Ale přijít se na mne zblízka dívat, jak ve třiceti stupních na slunku hrabu aspoň částečně tu posečenou trávu, tak to už je trumfnutí i Marťana. Ten sice taky furt zírá jak tukan, ale ten je u toho aspoň slepej.

A pak ji zase přece jenom z té chajdy vytáhnout, vysvětlit, jak mi pořídit klasickou zrcadlovkou foto dne s hráběma, a pak ji (pravda, už o poznání smířlivěji) zahnat zase zpátky.

No prostě čórtovo Hrád, jak má bejt.